Pražský krysařík
Dle historických pramenů sahá historie tohoto plemena s označováním Pražský krysařík hluboko do historie našeho státu. Ke svému majiteli a členům rodiny je Pražský krysařík přátelský a přítulný. K cizím lidem je nedůvěřivý a rezervovaný.
Pražský krysařík Standard - PK určený pro FCI:
Tento standard je standardem původním, pouze je přepsaný do formulace takové, jakou naprosto nekompromisně vyžaduje FCI ve svém usnesení z 30. a 31. května 1995 k podmínkám pro přijetí nových plemen psů.
Pražský krysařík - země původu:
Pražský krysařík pochází z České republiky.
Datum publikace platného původního standardu: 12. října. 1980.
Pražský krysařík - použití:
Pražský krysařík se využívá jako společenský pes.
Pražský krysařík - klasifikace FCI:
Po jeho mezinárodním uznání: skupina 9 - společenská plemena.
Bez pracovní zkoušky.
Pražský krysařík - historie:
Dle historických pramenů sahá historie tohoto plemena s označováním Pražský krysařík hluboko do historie našeho státu. Vzhledem k malému vzrůstu, rychlému pohybu a značně vyvinuté čichové schopnosti byl používán při zneškodňování krys a myší (odtud jeho historický název „krysařík“) . Tato vlastnost je mu dána dlouholetým historickým vývojem. Tento malý, čiperný pes býval často přítomen při hostinách českých králů na pražském hradě. Byl ozdobou dvora české šlechty a jako dar českých panovníků se dostával na dvory ostatních evropských vladařů a odtud dále mezi občanské vrstvy. Pátrání v historických pramenech přineslo výsledky, které prokázaly, že jde o výhradně české plemeno, jehož minulost je doložitelná. V roce 1980 bylo přistoupeno k jeho regeneraci, která probíhá s úspěchem. Pražský krysařík je opět v oblibě, žije v našich rodinách a objevuje se velmi potěšitelný zájem o něj i v jiných zemích celého světa.
Pražský krysařík - celkový vzhled:
Malý hladkosrstý pes, téměř kvadratické, kompaktní tělesné stavby. Vzhledem ke svému malému vzrůstu je dobře pohyblivý a vytrvalý. Dobrý pohlavní výraz psa i feny.
Pražský krysařík - povaha:
Pražský krysařík je jemný, mazlivý a velmi zvědavý. Při běhu je velice rychlý, obratný a neúnavný. Ke svému majiteli a členům rodiny je přátelský a přítulný. K cizím lidem je Pražský krysařík nedůvěřivý a rezervovaný. Hodí se do každé rodiny, která ocení jeho přirozenou eleganci a milou povahu.
Pražský krysařík - důležité proporce:
Kohoutková výška k délce těla 1:1,05 - u feny může být delší.
Hloubka hrudníku tvoří 45-50 % kohoutkové výšky.
Šířka lebky k délce lebky 1:1 až 1,03.
Délka hřbetu nosu činí 1/3 - ? délky hlavy.
Tyto míry a proporce je třeba chápat jako optimální směrné hodnoty, důležitý je vždy celkový vzhled psa.
Pražský krysařík - hlava:
Hlava je hruškovitého tvaru.
Lebeční část hlavy:
Lebka je zakulacená se znatelným čelním žlábkem, týlní kost vyznačená, Oči jsou umístěny daleko od sebe. Kůže na lebce je hladká, bez záhybů.
Stop je výrazný.
Obličejová část:
Čenich je pigmentovaný. Barva a sytost pigmentu odpovídá základnímu zbarvení srsti
Pysky: Pysky jsou přiléhavé, pevné a mají uzavřené koutky. Okraje pysků jsou v celém rozsahu pigmentované. Pigment odpovídá základnímu zbarvení srsti.
Čelisti / Chrup: Obě čelisti jsou souměrně vyvinuté a sbíhají se k čenichu. Zuby vykazují nůžkový skus. Předností je plnochrupost.
Oči: Oči jsou tmavé, u ostatních barevných rázů co nejtmavší, odpovídající základnímu zbarvení srsti. Jsou střední velikosti, kulaté, mírně vystouplé, dosti vzdálené od sebe. Víčka jsou přilehlá a pigmentovaná.
Uši: Uši jsou na zadní části lebky vysoko a poměrně široce nasazené, trojúhelníkového tvaru, pevné, přirozeně vztyčené, nebo mírně sklopené, což se toleruje, ale je nežádoucí. Nejsou neseny kolmo ale v mírném úhlu do stran odchýlené.
Pražský krysařík - krk:
Je suchý, naprosto bez volné kůže, ušlechtile klenutý, dostatečně dlouhý, ve správném souladu s tělem a hlavou.
Pražský krysařík - tělo:
Horní linie: Je pevná a rovná.
Kohoutek: Je nevýrazný.
Hřbet: Krátký, rovný, pevný.
Bedra: Krátká, pevně navazující na hřbet, plynule přecházející k zádi.
Záď: Záď je mírně skloněná, dostatečně dlouhá.
Ocas: Je nasazený v rovině hřbetu a dosahuje nejvýše k hleznům. U kořene je silný a ke špičce se zužuje. Je rovný nebo od poloviny mírně ohnutý směrem vzhůru. Při pohybu je nesený výše, až v polokruhu nad hřbetem stočený.
Hrudník: Ne příliš široký, v průřezu oválný. Dosahuje 45 – 50 % kohoutkové výšky
Spodní linie a břicho: Břicho je mírně vtažené, mezi břichem a bederní krajinou je jasně zřetelný přechod do vtažené slabiny.
Pražský krysařík - hrudní končetiny:
Celkově: Při pohledu zepředu rovné a souběžné, ne příliš široce stojící.
Lopatky: Dobře osvalené, ke hrudníku pevně přiléhající. Tvoří s ramenem ne příliš tupý úhel.
Lokty: Dobře přiléhající, ani vybočené ani vtočené.
Předloktí: přiměřeně silné, rovné.
Nadprstí: Při pohledu zepředu přímé jako plynulé pokračování předloktí. Při pohledu ze strany mírně skloněné, pevné.
Přední tlapky
Jsou zaoblené, tvořené krátkými k sobě dobře přiléhajícími vyklenutými prsty. Drápy jsou tmavé.
Pražský krysařík - pánevní končetiny:
Celkově: dobře osvalené, při pohledu ze strany v kloubu kolenním a hleznu dobře zaúhlené. Při pohledu ze zadu je postavení ne příliš široké, rovné a souběžné.
Zadní tlapky jsou stejné jako přední, ale mohou být poněkud delší.
Pražský krysařík - pohyb:
Pohyb obou párů končetin je vydatný, rovnoběžný, pružný, lehký a hbitý. Tlapky se při pohybu nesmějí otírat o zem (tzv. šouravý pohyb) . Tlapky zadních končetin při pohybu plně došlapují do stopy hrudních končetin.
Pražský krysařík - kůže:
Je dostatečně silná, pevná a pružná. Pevně přilehlá k tělu. Pigmentace kůže odpovídá zbarvení srsti.
Pražský krysařík - srst:
Krátká, lesklá, přilehlá k tělu, hustá bez lysých míst. Na hlavě je srst obvykle řidší a kratší než na těle.
Pražský krysařík - barva:
Základní zbarvení je černá s pálením a je upřednostňované před ostatními. Pálení neboli znaky je červené - syté, nejžádanější je tmavočervené, ostře ohraničené. Vyskytuje se nad očima, na tvářích, pod krkem, na záprstí předních tlap, na tlapách, na vnitřní straně zadních běhů a pod kořenem ocasu; na předhrudí tvoří dva stejnoměrné, navzájem oddělené trojúhelníky.
Ostatní barevné rázy se liší dle genetického založení základní barvou těla, nosní houby, kožních derivátů, sytostí pigmentu oka a znaků. Obecně platí, že sytější pigmentace v rámci dané barvy je předností.
Pražský krysařík - výška a hmotnost:
Výška:
Optimální výška je 20 cm až 23 cm.
Hmotnost:
Optimální hmotnost je cca 2,60 kg.
Pražský krysařík - vady:
Každou odchylku od uvedeného znění standardu je nutno považovat za vadu, jejíž hodnocení by mělo být v přesném poměru ke stupni odchylky od standardu a eventuelní možnosti nepříznivého ovlivňování zdravotního stavu nebo chování psa. (I to je součástí standardu a musí se hodnotit) .
Zejména se jedná o:
1) Úzkou nebo málo klenutou lebku.
2) Nepravidelné uložení zubů, klešťový skus.
3) Mírně klenutý hřbet a bedra, měkčí hřbet.
4) Mírně vybočené nebo vbočené tlapky.
5) Více rozšířené žluté znaky na hlavě, břichu a žlutá prokvetlost, nedělený hrudní znak.
6) Pigmentace horního pysku neodpovídá základnímu zbarvení srsti.
7) Větší bílá skvrna na hrudi (nad 1cm) , ojedinělé bílé tečky na prstech.
8) Ocas trvale stočený, nebo pevně k hřbetu či na jednu stranu přiléhající, nízko nesený.
Pražský krysařík - vylučující vady:
1) Fontanela.
2) Jablkovitý tvar hlavy, tj. nosní partie nedosahuje 1/3 celkové délky hlavy.
3) Předkus i podkus.
4) Ucho přiložené těsně k hlavě.
5) Silně klenutý hřbet a bedra.
6) Ztráta více než 4 zubů (mimo P1 a M3) , ztráta dvou a více řezáků.
7) Chybí znaky pálení na hlavě u jedinců s pálením.
8) Rozsáhlý bílý znak na hrudi a bílé znaky na končetinách.
Pražský krysařík - poznámka:
Psi musejí vykazovat dvě normálně vyvinutá varlata, která jsou plně sestouplá do šourku.
