Kohoutková výška 63 - 66 cm, má úzkou hlavu a třásně na ocasu a na uších. Zřejmě potomek již dnes neexistujícího horského chrta ze Severního Kavkazu, tzv. Gorka.
Kohoutková výška 63 - 66cm, krátkosrstý pes, potomek krýmského chrta, krymaki.
Kohoutková výška 67 - 73 cm, poněkud větší pes než předešlé 2 typy. Tento pes je dlouhosrstý a má se zato, že vznikl křížením starých čerkesských chrtů s barzojem. Jihoruský chrt může být obecně srovnán, mimo třetího dlouhosrstého typu, s krátkosrstým saluki.]]>
Originální název plemene zní American Pit Bull Terrier. Americký pitbulteriér byl původně používán na psí zápasy. Toto plemeno vzniklo v 19.století a pochází z USA. Americký pitbulteriér se dnes využívá všestranně. Americký pitbulteriér je především výborným společníkem. Dožívá se průměrně 12 let, hmotnost se pohybuje mezi 14 - 30 kg a kohoutková výška je 46 - 56 cm.
Neexistují žádné písemné záznamy o původu plemene Americký pitbulteriér, proto historii nelze přesně zjistit. Část přívrženců tohoto psa se domnívá, že pochází ze staffordšírského bulteriéra, jiní si myslí, že je moderní obdobou původního anglického buldoka. Nelze s jistotou určit ani původní domov, protože Americký pitbulteriér byl do Ameriky dovážen z různých evropských zemí. Přesto je nutné uznat, že především díky chovatelům z USA se dnes můžeme těšit z vynikajících pitbulů.
Lze rozeznat více druhů pitbulů, kteří se od sebe liší velikostí a mohutností kostry. Pes v pracovní formě je menší, s drobnější kostrou, pitbulteriéři hlídacího typu bývají větší než pracovní a jsou celkově mohutnější.
Americký pitbulteriér byl od samého počátku existence tohoto plemene šlechtěn ne pro vzhled, nýbrž pro povahu, proto se mnozí jedinci od sebe napohled velmi liší. Obecně platí, že Americký pitbulteriér má hranatou hlavu s výraznými lícemi a rovněž hranatým, širokým čenichem. Tělo je pevné a svalnaté. Oči jsou kulaté, daleko od sebe, přípustná je jakákoli barva. Uši mohou být kupírované i nekupírované, mnozí však preferují přirozený vzhled psa. Váha a výška nejsou důležité.
Americký pitbulteriér má srst krátkou, lesklou a na dotek tvrdou. Barva srsti je přípustná jakákoli s jakýmikoli znaky.
Americký pitbulteriér je společenský a přátelský pes, svému pánovi je nesmírně oddaný. Americký pitbulteriér je velmi odvážný a silný, je to pravý bojovník, není však agresivní. Je to velmi vyrovnaný a inteligentní pes.
Americký pitbulteriér je společenský pes, který miluje lidi a má k nim velmi přátelský vztah. Svému pánovi je bezmezně oddaný a vyžaduje jeho společnost a pozornost. Známé návštěvy nadšeně vítá. Americký pitbulteriér bývá k cizím lidem zpočátku trochu nedůvěřivý, je nutné dobré seznámení, aby získal důvěru. Při kontaktu s jinými psy můžou nastat problémy, pokud je napaden, většinou v něm zvítězí duch bojovníka. Americký pitbulteriér není však agresivní, bezdůvodně nezaútočí ani na jiného psa, natož na člověka.
Americký pitbulteriér děti miluje a je jim dobrým a trpělivým kamarádem. Při styku s velmi malými dětmi je však, jako i u jiných psů, nutný dohled dospělé osoby. Americký pitbulteriér je ideální do rodiny s odrostlejšími dětmi.
Americký pitbulteriér potřebuje dominantního, spravedlivého a pevného pána. Výcvik poslušnosti by měl začít mezi 13. a 16. týdnem věku štěněte. V pozdějším věku má pes pomalejší schopnost učit se, ale pokud majitel vynaloží dostatek trpělivosti, lze dosáhnout téměř stejných výsledků, jako při výchově od štěněčího věku. Každý pes kladně odpovídá na povzbuzování a upřímnou pochvalu. Jako štěně Americký pitbulteriér potřebuje hodně styku s lidmi i ostatními zvířaty a hlavně hodně lásky a pozornosti, kterou velice rád opětuje!
Amerického pitbulteriéra je možno chovat jak ve velkém domě s oplocenou zahradou, tak i v menším bytě. Americký pitbulteriér se dobře cítí i v městském bytě, důležité však je, aby většinu času byl někdo doma, a psovi se věnoval.
Americký pitbulteriér je, lze říci, všestranně využitelný pes. Je to nejzkušenější zápasnický pes, jaký byl kdy vyšlechtěn. Je také známá jeho dobrá využitelnost na pastvinách, kde dokáže dostihnout a zadržet dobytek, aniž by ho jakkoli poranil. Pitbula je možné využít k ochraně osob a majetku, to však především díky jeho vzhledu a pověsti. V tomto případě pravděpodobně vystraší vetřelce štěkotem a prudkým výpadem proti němu, útok však nemusí dovést do konce. Americký pitbulteriér je také využitelný jako domácí hlídač, kdy oddaně chrání svého pána a jeho majetek.
Americký pitbulteriér je aktivní, hravý pes, kterého je nutné udržovat v kondici. Jsou nutné každodenní dlouhé vycházky ve svižném tempu. Tito psi se hodí ke cvičení, které vyžaduje sílu a vytrvalost.
Péče o srst tohoto psa není náročná. K pravidelnému kartáčování stačí kartáč z přírodních štětin nebo gumový kartáč. Krátkosrstého psa není potřeba příliš často koupat, stačí otření srsti od prachu vlhkým hadříkem. Pokud se rozhodnete psa vykoupat, použijte kvalitní šampon, určený pro psy. Při šamponování psovi prohlédněte kůži a poté ho velmi pečlivě vysprchujte. Psovi je nutné pravidelně prohlížet a čistit uši. Pozornost věnujte i drápkům, pokud jsou přerostlé, je nutné je ostříhat.
Americký pitbulteriér je pro svou vrozenou lásku k lidem nepříliš využitelný jako hlídací pes i když si své teritorium dobře ochrání a rozpozná, který návštěvník je vítaný a který nikoli.
Americký pitbulteriér je vhodný na sporty jako agility, duatlon, frisbee, frenchring, mondioring, obratnost, triatlon, vis na pešku, výskok na peška, weight pooling.
Mezi nejčastější onemocnění u plemene Americký pitbulteriér patří rozštěpy patra a pysků, katarakty, entropium, kožní problémy, dysplazie kyčelního kloubu u pracovních psů.
Americký pitbulteriér je v poslední době velmi kritizované plemeno pro svůj bojový původ. Je však spíše obětí médií než dřívějšího šlechtění na bojovníka. V dřívějších dobách se Americký pitbulteriér využíval k zápasům. Šlo však vždy výhradně o boj mezi psy, a to téměř výhradně mezi pitbuly. Americký pitbulteriér je vytrvalý a silný bojovník, není však agresivní. (Jako všude, i zde mohou samozřejmě existovat výjimky, špatná výchova může mít velice zlé následky.) Agresivita je většinou projevem strachu psa, a kvalitní Americký pitbulteriér je vyrovnaný a statečný pes, který nemá potřebu si svou sílu dokazovat. Incidenty, ke kterým došlo díky agresivitě psů, a které byly často nepodloženě přisuzovány tomuto plemeni, by měly být vždy jasně vyšetřeny a doloženy. Agresivní pes je vždy důsledkem špatné výchovy majitele a v současné době je zájem zaměřen na ustanovení zákona, který by zodpovědnost za psa přenesl na majitele.
Svého psa můžete předvést na výstavě, která je zaměřena pouze na toto plemeno. Na výstavě by váš pes měl být v dobré kondici a důležité je, aby se uměl pohybovat mezi ostatními psy, aniž by vyvolával zbytečné konflikty. Na výstavě se pes hodnotí bodováním, nejvyšší počet možných dosažených bodů je 100, z čehož celkový vzhled, osobnost a poslušnost činí max. 20 bodů, hlava, čenich, oči a uši max. 25 bodů, krk, ramena a hrudník max. 15 bodů, tělo max. 15 bodů, nohy a tlapy max. 15 bodů a ocas, srst a barva max. 10 bodů.
Štěně krmíme zpočátku stravou, na kterou je zvyklý od chovatele. Ten by měl budoucímu majiteli poskytnout několikadenní dávku. K vývoji kostí a svaloviny potřebuje Americký pitbulteriér dostatek proteinů, nelze ho krmit zbytky od stolu.
Americký pitbulteriér není vybíravý pes, a nemá velké nároky na množství stravy. Je však potřeba, aby byl správně živen, při špatné výživě by mohly vzniknout problémy s kůží. U pracovních, pohybově více zatížených psů lze doporučit krmivo pro aktivní psy, které dostatečně pokryje jejich zvýšené nároky na výživu.
Každému staršímu psovi vyhovuje jiná dieta, některým vyhovuje lehké krmivo pro seniory, jiným krmivo pro štěňata. Každému psovi je potřeba najít takové krmivo, které mu bude co nejvíce vyhovovat.
Pokud tomuto psovi dáte dostatek lásky, povedete dobře jeho výcvik a jste schopni věnovat mu dostatek času a prostoru k jeho aktivitám, bude vám Americký pitbulteriér tím nejlepším psím přítelem a společníkem.]]>
Taiwan.
Japonsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 09.11.2004.
Lovecký pes, hlídací pes, společenský pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 7 lovečtí psi primitivního typu. Bez zkoušky z výkonu.
Taiwanští psi jsou původním taiwanským plemenem, potomky jihoasijských loveckých psů nazývaných "páriové", se kterými žili původní obyvatelé v centrálních hornatých oblastech. Toto plemeno bylo věrným společníkem původního lovce v divokých lesích. V roce 1980 byla provedena společná studie Národní taiwanské univerzity, japonské Gifu univerzity a Nagojské univerzity o původních taiwanských psech, v jejímž průběhu bylo navštíveno dvacet devět místních kmenů původních obyvatel. Výsledkem bylo potvrzení toho, že současný taiwanský pes je potomkem jihoasijských loveckých psů. Toto plemeno je nyní populární na celém ostrově jako hlídací a společenský pes.
Středně velký pes s trojúhelníkovou hlavou, mandlovýma očima, tenkýma vztyčenýma ušima a šavlovitým ocasem. Suchý, šlachovitý, dobře vyvážený.
Hloubka hrudníku : kohoutková výška = 4,5 - 4,7 : 10. Kohoutková výška : délka těla = 10 : 10,5. Feny mohou být maličko delší. Délka tlamy : délka mozkovny = 4,5 : 5,5.
Velmi oddaný svému pánovi, horlivý, v pohybu pozorný, statečný a nebojácný.
MOZKOVNA: Čelo: široké a zaoblené, bez vrásek. Lebka: o maličko delší než čenichová partie. Stop: dobře vyznačený, s lehkou rýhou. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: střední velikosti. Široké nozdry. Černá barva, ale u všech barev srsti kromě černé může být maličko světlejší. Tlama: nosní hřbet plochý. Pysky dobře přiléhající, bez volných pysků. Tlama se mírně zužuje od kořene k nosní houbě, ale nemá špičatou špičku. Čelisti/Zuby: čelisti jsou silné. Nůžkový skus, zuby jsou posazeny v čelistech čtvercově. Líce: dobře vyvinuté a mírně vystouplé. Oči: mandlového tvaru. Tmavěhnědá barva. Hnědá barva je přijatelná, ale nesmějí se vyskytovat žluté nebo světlé oči. Uši: vztyčené, nasazené po stranách lebky v úhlu 45°. Vnitřní obrys je rovný, vnější obrys je lehce zaoblený. KRK: svalnatý, silný, dobré délky, lehce klenutý. Bez laloku.
Celkově: šlachovitý a svalnatý, téměř kvadratického tvaru. Hřbet: rovný a krátký. Kohoutek dobře vyvinutý. Bedra: pevně osvalená. Záď: široká. Plochá nebo velmi málo spáditá a krátká. Hrudník: poměrně hluboký, ale nedosahující až k loktům. Předhrudí lehce vystupující. Hrudní koš dobře klenutý. Břicho: dobře vtažené.
Šavlovitého tvaru, vysoko nasazený, nesený vztyčeně, aktivně, se špičkou stočenou dopředu.
HRUDNÍ KONČETINY: Plece: dobře osvalené. Ramenní lopatky jsou uložené vzad, úhel vůči nadloktí je 105 - 110°. Lokty: těsně u trupu. Předloktí: rovná a vzájemně rovnoběžná. Nadprstí: pevné. PÁNEVNÍ KONČETINY: pánevní končetiny jsou štíhlé, s dobrou kostrou, dobře osvalené a vzájemně rovnoběžné. Zaúhlení pánevních končetin by mělo být v rovnováze se zaúhlením hrudních končetin. Stehna: široká, šikmá a dobře zaúhlená v koleni. Bérec: by měl být vyvážený vůči stehnu. Nadprstí: kolmé k zemi.
Nevytáčejí se ven ani se nevtáčejí dovnitř. Polštářky jsou pevné a silné. Drápky jsou černé barvy, ale u jiných barev srsti než černé jsou přijatelné i světlejší barvy.
Silný pohyb s dlouhým krokem. Dostatečně pohyblivý, aby se snadno rychle otočil o 180°.
SRST: Krátká a tvrdá, těsně přiléhající k tělu. Délka srsti je mezi 1,5 a 3 cm. BARVA: Černá, žíhaná, plavá, bílá, černobílá, bílo-plavá, bílo-žíhaná.
Výška v kohoutku: Psi: 48 - 52 cm. Feny: 43 - 47 cm. Hmotnost: Psi: 14 - 18 kg. Feny: 12 - 16 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Plachost. Klešťový skus. Chybějící zuby mají být penalizovány, ale přijatelné jsou chybějící méně než 3 PM1. Vystouplé oči. Příliš strmé přední a zadní úhlení. Výška větší nebo menší než je uvedeno ve standardu.
Agresivita nebo přehnaná plachost. Podkus. Předkus. Nevztyčené uši. Velmi dlouhá srst - přesahující 4,5 cm. Chybějící špičák. Vlnitá srst. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Polsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 10.11.2006.
Lovecký pes, používaný při lovu divočáků a vysoké zvěře. Příležitostně užíván i při lovu lišek a zajíců v hornatých oblastech jižního Polska.
Skupina 6 honiči, barváři a příbuzná plemena. Sekce 1.2 středně velcí honiči. Zkouška z výkonu.
Lov s loveckými psy řídícími se čichem byl zmiňován v polské literatuře již ve 13. století. Polsko bylo vždy zemí s bohatstvím hlubokých lesů plných vysoké zvěře, kde byli honiči a barváři cennými pomocníky lovce. Lov s honiči a barváři byl polskou šlechtou velmi ceněn, jak dokazují kroniky ze 14. století. V 17. století již byly jasně odlišené dva druhy polských honičů. Přesné popisy jsou v lovecké literatuře 19. století: v roce 1819 Jan Szytier (Poradnik Mysliwych) popisuje polského „bracha“ a polského honiče, v roce 1821 v časopise Sylwan předkádá W. Kozlowski popis a obrázky obou typů, polského „bracha“ (těžší) a polského honiče (lehčí), velmi podrobný popis Ignace Bogatynskiho (1823-1825, Nauka Lowiectwa) může už být považován za první standard plemene. Po první světové válce byl polský honič stále používán v Polsku při lovu, zvláště ve východních oblastech, ale nejvíce v náročných horských terénech. V podkarpatské oblasti používal při lovu polské honiče slavný polský kynolog Jozef Pawuslewicz (1903-1979), angažoval se i v chovu tohoto plemene. Napsal první standard plemene a především díky němu bylo plemeno oficiálně uznáno Polskou kynologickou asociací.
Mrštný pes kompaktní stavby. Kostra je silná, ale ne těžká. Stavba těla ukazuje na velkou pohyblivost a zřejmou dispozici odolávat těžším podmínkám při práci v hornatých oblastech.
Středně velký. Obdélníkový formát těla 9:10.
Stálá a příjemná povaha. Tento pes je skutečně odvážný a kdykoliv dokáže svou statečnost. Je inteligentní, snadno vycvičitelný. Není agresivní, ale zůstává obezřetný k cizincům. K jeho kvalitám loveckého psa je třeba přičíst i jeho kvality výborného hlídače. Během lovu dává hlasové signály charakteristické melodie v různých intonacích, feny mají vyšší hlasy.
Vznešená, proporčně odpovídající trupu.
Stejné délky jako tlama, mírně konvexní. Týlní hrbolek je vyznačený, ale nikoliv vystupující. Stop: jen lehce vyznačený.
Nosní houba: Černé, hnědé nebo masové barvy, barva záleží na barvě srsti. Pysky: Masité, nejsou ani visící ani těsně přiléhající, dobře překrývají spodní čelist. Lehká vráska v koutku je dobře vyznačená. Čelisti/Zuby: Silné a bílé, s řezáky uloženými v oblouku. Nůžkový skus. Upřednostňován je plný chrup. Oči: Středně velké, šikmé. Výraz je laskavý. Bělmo oka není viditelné. Černí jedinci s pálením mají tmavé oči, hnědí a červení jedinci mohou mít světlejší oči. Oční víčka dobře přiléhají k bulvám. Uši: Zavěšené, lehké, trojúhelníkové, střední délky. Nasazené nízko, ve výšce horizontální linie očí. V bázi široké. Velká část ucha je visící, nesena lehce dopředu, s přední hranou blíže lícím než zadní. Špičky uší jsou dobře zaoblené. Srst na uších je hladká a hedvábná. KRK: Střední délky, dobře osvalený, poměrně silný, s oválným průřezem. Není nesen ani příliš vzpřímeně, ani příliš nízko (střední sklon). Kůže je volnější, ale netvoří lalok.
Kohoutek: vyznačený. Hřbet: rovný, dobře osvalený. Bedra: široká a dobře osvalená, velmi lehce klenutá. Hrudník: hluboký, dosahující k loktům. Předhrudí středně vyznačené. Hrudní koš: dlouhý a stoupající. Břicho: lehce vtažené. OCAS: středně silný, dosahující k hleznu. Dobře a bohatě osrstěný. V klidu je ocas nesen nízko a šavlovitě zahnutý, v pohybu je nesen lehce nad hřbetní linií.
Při pohledu zpředu kolmé. Vzdálenost od lokte k zemi je rovna polovině kohoutkové výšky. Plec: dlouhá a šikmá. Nadloktí: úhel ramenního kloubu není příliš otevřený. Loket: nevytočený ven ani nevtočený dovnitř, paralelní se střední linií těla. Předloktí: rovné, suché, s oválným průřezem. Nadprstí: suché, pružné; v profilu lehce šikmé.
Při pohledu zezadu kolmé. Stehna: široká a dobře osvalená. Bérec: dobře osvalený. Nadprstí: krátké. Paspárky: nejsou. TLAPKY: uzavřené a lehce oválné. Prsty jsou mírně klenuté. Drápky jsou tmavé, odpovídají barvě srsti. Silné polštářky.
Pohyb má být bez námahy, energický, plynulý a harmonický. Volný pohyb s dlouhým krokem, zvláště v klusu. V kroku i klusu zůstává hřbetní linie rovná a stabilní. V pohybu jsou končetiny paralelní.
Na těle je srst hrubá, těsně přiléhající ke kůži. Bohatá podsada, bohatší v zimě, méně bohatá v létě. Na hlavě a uších je srst krátká a měkká.
Černá s pálením: pálení má být dobře odlišené od černé. Pálení je kombinací hnědé a červené, barva je velmi intenzivní. Hnědá (čokoládová) s pálením. Červená s nosní houbou černě, hnědě nebo masově zbarvenou. Plavočervená srst může být lehce překryta černou. Umístění pálených znaků: nad okem, na tlamě, na přední straně krku, na předhrudí, na spodní části končetin, za a uvnitř stehen, kolem řitního otvoru, na spodní straně ocasu. Malé bílé znaky na prstech a hrudníku jsou povoleny.
Výška v kohoutku: Psi: 55 - 59 cm. Feny: 50 - 55 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Příliš dlouhé končetiny. Příliš dlouhý nebo příliš krátký trup. Příliš lehká stavba kostry.
Světlé oko, kulaté oko. Klešťový skus.
Pálení nedostatečně odlišené od černého podkladu. Příliš rušivé pálení.
Agresivita nebo přílišná plachost. Předkus nebo podkus. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Rumunsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 06.07.2005.
Vynikající ovčák, neúplatný strážce a úžasný společník.
Skupina 1 ovčáci a pastevečtí psi (kromě švýcarských salašnických psů). Sekce 1 ovčáci. Bez zkoušky z výkonu.
Rumunský mioritský ovčák byl vyšlechtěn z endemických plemen karpatsko-dunajské oblasti. Po staletí byla základním kritériem šlechtění užitečnost, a plemeno si zachovalo svoji povahu dodneška. První standard byl vytvořen v roce 1934 Národním zootechnickým institutem. Tento standard byl upraven a aktualizován Rumunskou kynologickou asociací v letech 1982, 1999 a 2001. Technická komise Rumunské kynologické asociace 30.3.2002 přizpůsobila a upravila standard tak, aby odpovídal vzoru F.C.I., který byl odsouhlasen v Jeruzalémě.
Poměrně velký pes, pohyblivý, nikdy těžký, celkově je vzhled přirozený. Trup je obdélníkového rámce, záď je široká, lehce spáditá, hrudník je prostorný a hluboký, plece jsou dlouhé a mírně spádité. Pohlavní dimorfismus je dobře vyznačený, psi mají být vyšší a silnější než feny.
Délka mozkovny je maličko větší nebo rovna polovině celkové délky hlavy. Délka těla je vždy větší než kohoutková výška. U fen může být bederní oblast maličko delší. Hloubka hrudníku odpovídá víceméně polovině kohoutkové výšky.
Přirozený hlídač, odvážný, vyznačuje se instinktivní a bezpodmínečnou oddaností pánovi i hlídání stáda. Je to důstojný, klidný a vyrovnaný pes.
Lupoidního typu (vlčí).
Karpatský ovčák je mesocefalického typu, s mohutnou, ale nikoliv těžkou hlavou. Čelo je široké a lehce vyklenuté; mezi ušima širší a postupně se zužující ke stopu. Čelní rýha je poměrně dlouhá a dostatečně dobře vyznačená. Stop: střední, ani příliš výrazný ani příliš jemný.
Nosní houba: velká, široká, vždy černá. Tlama: mohutná, zhruba oválného průřezu, tvaru lehce komolého kužele. Délka tlamy je mírně menší nebo maximálně rovna délce mozkovny. Pysky: silné, dobře pigmentované, těsně přiléhající a s dobře uzavřenými koutky. Čelisti/Zuby: silné, pevné a rovné čelisti. Mohutný chrup, nůžkový skus s lehce zaoblenými oblouky řezáků. Líce: suché, se silnými, ale nikoliv vystupujícími lícními svaly. Kůže je přiléhající. Oči: mandlového tvaru, mírně šikmé, ne příliš velké v porovnání s velikostí lebky, tmavě hnědé barvy. Nejsou ani vystupující, ani zapadlé v důlcích. Oční víčka jsou černá, dobře přiléhající k bulvě. Uši: ne příliš velké, trojúhelníkové, nasazené poněkud výše než v linii očí, s lehce zaoblenou špičkou, nesené těsně podél lící.
Osvalený, velmi silný, střední délky, vykazující úhel přibližně 50° k horizontále.
Přirozený, dobře vyvinutý, lehce obdélníkového formátu. Hřbetní linie: rovná a pevná. Kohoutek: jen lehce vyznačený. Hřbet: střední délky, rovný, pevný a osvalený. Bedra: mohutná, osvalená, ale ne příliš široká, střední délky, nejsou ani příliš dlouhá (pak by hřbetní linie nemohla být dostatečně pevná) ani příliš krátká. Záď: široká a osvalená, střední délky, lehce spadající, ale ne příliš spáditá. Hrudník: dobře vyvinutý, hluboký, dosahující k loktům, poměrně široký. Silná žebra, dobře klenutá, nikoliv sudovitá. Spodní linie: lehce stoupající, břicho vtažené, ale nikoliv příliš.
Poměrně vysoko nasazený, huňatý, s bohatou srstí. V klidu je nesen nízko, rovný nebo lehce šavlovitě zahnutý, dosahuje k hleznu. V afektu a v pohybu je ocas nesen vzhůru, může být nesen i nad hřbetní linií, ale nikdy položený nebo stočený nad hřbetem.
silná kostra. Celkový vzhled: při pohledu zpředu nebo ze strany rovné a kolmé k zemi. Plece: silné, lehce strmější. Nadloktí: středně dlouhé, dobře osvalené. Loket: těsně přiléhající k trupu, nevytočený ven ani nevtočený dovnitř. Předloktí: rovné, velmi silné, s oválným průřezem. Nadprstí: krátké, lehce šikmé. Tlapky: oválné, masivní, kompaktní.
Rovné. Osvalené se silnou kostrou a dobrým zaúhlením. Stehna: široká, velmi osvalená. Bérec: mohutný, osvalený, střední délky. Hlezna: silná, pevná, ani příliš vysoko (to ukazuje zvýrazněné zaúhlení kolene), ani příliš nízko. Nadprstí: pevné, vertikální. Tlapky: oválné, dobře vyvinuté a kompaktní, maličko menší než přední tlapky. Prsty klenuté a dobře přiléhající. Paspárky, pokud jsou, mají být odstraněny – kromě zemí, kde je jejich odstranění zakázáno zákonem. Polštářky jsou pružné a odolné.
Volný, s dobrým posunem. Energický a vytrvalý klus. V pohybu jsou končetiny paralelní.
Popelavě šedá pigmentace. Nosní houba, oční víčka a pysky jsou černé. Popelavě šedá nebo černá barva je upřednostňována na drápcích.
srst je hrubá, hustá a rovná. Podsada je hustá a měkká. S výjimkou hlavy a přední strany končetin, kde je srst krátká a přiléhavá, je na celém těle srst středně dlouhá a hustá. Na krku, zadní straně končetin a na ocasu je srst delší – typická je zde velmi bohatá srst.
Světle plavá překrytá černou (vlkošedá) různých odstínů. Často světlejší na bocích a tmavší na horní části těla. Světle plavá překrytá černou (vlkošedá) s bílými znaky, nejlépe nikoliv dominujícími.
Výška v kohoutku: Psi: ideálně 65 – 73 cm v kohoutku. Feny: ideálně 59-67 cm v kohoutku. Celkový vzhled je však vždy považován za důležitější. Hmotnost: odpovídající výšce, vytvářející dojem mohutného, ale nikoliv těžkého psa.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Jakákoliv odchylka od standardu, která brání pracovnímu využití psa. Slabá nebo příliš těžká stavba. Příliš světlé oči. Volná spodní víčka, ukazující oční bulvu, příliš masité pysky a svěšené koutky. Velké vady pigmentace. Přílišná délka těla (více než 10 % nad výšku) a čtvercový rámec.
Agresivita, bázlivost nebo letargie. Jasně netypičtí jedinci s molossoidním vzhledem. Chybějící P3 a další zub, chybějící špičák, chybějící P4, chybějící stolička nebo chybějící 3 nebo více zubů (kromě PM1). Předkus, podkus nebo klešťový skus. Velmi lehká kostra. Nedostatečně vyvinutý hrudník. Chybějící podsada, srst jiná než krátká na hlavě a přední straně končetin, kučeravá nebo rozčepýřená srst, hrubá srst, dlouhá srst, zplihlá srst, hedvábná srst, zřejmá cestička podél páteře. Velký nedostatek pigmentace očních víček, nosní houby, kůže a pysků, skvrny na rohovce (březové oko). Barva: hnědá, žíhaná, žlutá nebo skvrnitá v těchto barvách. Psi menší než 62 cm, feny menší než 58 cm. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Austrálie. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 06.07.2005.
Jak je již z názvu plemene patrné, hlavním použitím tohoto psa, v kterém nemá sobě rovného, je hlídání a vedení dobytka jak v otevřených, tak v omezených oblastech, stejně jako v drsných podmínkách. Vždy pozorný, velmi inteligentní, ostražitý, odvážný a důvěryhodný, oddaný svým povinnostem, což jej činí výborným pasteveckým psem.
Skupina 1 ovčáci a pastevečtí psi (kromě švýcarských salašnických psů) . Sekce 2 pastevečtí psi. Bez zkoušky z výkonu.
„Krátkoocasý“ pes má v Austrálii dlouhou historii, byl pečlivě vybírán pro pasení dobytka od počátku 19. století. Co se týká zakladatele plemene, existují dvě verze: podle první verze Thomas Simpson Hall zkřížil severoanglické pastevecké psy , smithfieldy, s původnímy australskými dingo psy, čímž vytvořil prvního australského honáckého psa, známého jako Hallův patař (okolo 1830) . Druhá verze říká, že honák jménem Timmins z Bathurstu v Novém Jižním Walesu v roce 1830 zkřížil smithfielda s australským domorodým psem dingem, jejichž potomstvo, červení psi s pahýlovitým ocasem, bylo známo jako „Timminsovi kousači“. Tito psi byli dobří v práci, ale ukázali se být příliš ostří. Bylo tedy potřeba dalšího křížení. Byla přikřížena hladkosrstá blue-merle kolie, což vytvořilo výborného všestranného psa, předka dnešních honáckých psů s krátkým ocasem. Smithfieldové přispěli přirozeně krátkým (pahýlovitým) ocasem, dingové červeným zbarvením i přirozenou odolností vůči drsným podmínkám australského vnitrozemí. Modré zbarvení dodala blue-merle kolie, tehdy nazývaná německá kolie. Obecně byli krátkoocasí honáčtí psi chováni v rozhlehlých zemědělských oblastech Austrálie a jen málo z nich bylo zapisováno do plemenných knih. V roce 2001 bylo toto plemeno s dlouhou historií přejmenováno na australského honáckého psa s krátkým ocasem.
Celkový vzhled odpovídá pracovnímu psu s dobrými proporcemi, s poměrně kvadratickým profilem, s nezdolným, drsným, otužilým zjevem a dostatkem hmoty, ukazujícím na vytrvalost v obtížné práci v jakýchkoliv podmínkách.
Pes má přirozený talent k hlídání a vedení stáda, je oddaný, odvážný a věrný. Vždy je pozorný, ostražitý a poslušný, i když obezřetný vůči cizincům. Vždy však musí být ovladatelný při předvedení ve výstavním kruhu.
Lebka: široká mezi ušima a plochá, směrem k očím se lehce zužuje. Stop: mírný, avšak znatelný.
Obličejová část je střední délky, dobře vyplněná pod očima, hluboké mohutné čelisti se zužují k tupé silné tlamě. Nosní houba: vždy černá, nezávisle na barvě srsti. Tlama: Tupá a silná. Čelisti/Zuby: Zuby jsou silné, zdravé a v pravidelných rozestupech. Spodní řezáky jsou těsně za horními, právě se jich dotýkají. Líce: osvalené, ale ne hrubé. Oči: oválného tvaru, střední velikosti, ani plné ani vystupující, s pozorným a inteligentním, avšak nedůvěřivým výrazem. Tmavě hnědé barvy. Uši: středně malé, vztyčené a téměř špičaté. Nasazené vysoko, ale v dobré vzdálenosti od sebe. Kůže středně silná. Vnitřní strana ucha má být dobře pokryta srstí.
Krk je výjimečně silný, klenutý, osvalený, středně dlouhý, směrem k trupu se rozšiřuje a harmonicky přechází v trup. Bez volné kůže na hrdle.
Délka trupu od hrbolku hrudní kosti k hrbolku kosti sedací má být rovna kohoutkové výšce. Hřbet: rovný, široký a silný. Bedra: hluboká a svalnatá. Hrudník: dobře klenutý hrudní koš se ve spodní polovině zužuje k hlubokému, středně širokému hrudníku.
Ocas je nekupírovaný, jeho přirozená délka nepřesahuje 10 cm (4 palce) . Je nasazen vysoko, ale není nesen příliš nad linií hřbetu.
Silná kostra a osvalení. Při pohledu z jakéhokoliv úhlu jsou perfektně rovné. Plece: suché, osvalené, spadající. Loket: paralelní k trupu.
Široké, mohutné a osvalené. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny od hlezna k tlapce rovné a postoj není ani příliš úzký ani příliš široký. Stehna: dobře vyvinutá. Kolena: středně úhlená. Hlezna: silná, poměrně nízko, s dostatečným úhlením.
kulaté, silné, s hlubokými polštářky a dobře klenutými prsty, kompaktní. Drápky silné, krátké a tmavě zbarvené.
Zdravý pohyb je nejdůležitější. Pohyb je správný, volný, pružný a neúnavný, pohyb plecí a hrudních končetin je v souladu s mohutným posunem pánevních končetin. Zásadní je schopnost rychlého pohybu a náhlé změny směru.
Krycí srst je středně krátká, rovná, hustá a středně hrubé textury. Podsada je krátká, hustá a měkká. Srst kolem krku je delší, vytvářející lehký límec. Srst na hlavě, končetinách a tlapkách je krátká.
modrá: pes je modrý nebo modře strakatý, s úplným zbarvením. Hlava může nést černé znaky. Černé znaky na těle jsou přípustné. červeně skvrnitá: v tomto zbarvení by měly být pravidelně rozložené červené skvrny po celém těle, včetně na podsadě (nemá být bílá ani krémová) , s nebo bez tmavších červených znaků na hlavě. Červené velké skvrny na těle jsou přípustné.
Psi: 46 - 51 cm v kohoutku. Feny: 43 - 48 cm v kohoutku. Psi nebo feny nedosahující nebo přesahující toto rozmezí výšek nejsou žádoucí.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Hnědě nebo masově zbarvená nosní houba. Růžové okraje očních víček. Předkus nebo podkus. Ocas delší než 10 cm. Přehnaně mohutné nebo naopak ochablé plece. Rovné plece. Slabé lokty, nadprstí nebo tlapky. Chůdovité pánevní končetiny. Sbíhavá nebo rozbíhavá hlezna. Růžové nebo bílé drápky. Bílá nebo krémová barva srsti.
Agresivita, bázlivost. Kupírovaný ocas. Pálené znaky. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Rusko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 21.02.2006.
Společenský pes.
Skupina 9 společenští a malí psi. Sekce 9 kontinentální toy španělé a ruští toy. Bez zkoušky z výkonu.
Začátkem 20. století byl jedním z nejoblíbenějších malých plemen v Rusku anglický toy teriér. Bohužel, v letech 1920-1950 byl chov čistokrevných toy teriérů téměř zastaven a počet psů klesl na kritickou úroveň. V polovině 50. let začali ruští chovatelé psů se znovuoživením plemene. Téměř všichni psi, použití k chovu, neměli rodokmeny, mnoho z nich nebylo ani čistokrevných. Navržený standard pro tyto toy teriéry se výrazně v mnoha aspektech lišil od standardu anglického toy teriéra. Od této chvíle se vývoj plemene v Rusku vydal vlastní cestou. 12. října 1958 se dvěma hladkosrstým jedincům, z nichž jeden měl poněkud delší srst, narodil potomek, který měl zajímavé závěsy na uších a končetinách. Bylo rozhodnuto, že tento rys by se měl udržet. Tento psík byl zkřížen s fenkou, která měla poněkud delší srst. Takto vznikla dlouhosrstá varieta ruského toye. Byla nazvána moskevský dlouhosrstý toy teriér. Ve vývoji této variety hrála důležitou roli chovatelka z Moskvy, Jevgenija Fominična Žarova. Po dlouhé době vývoje, izolovaně, spolu s pečlivou selekcí, se vyvinulo nové plemeno: ruský toy, se dvěma varietami: dlouhosrstou a hladkosrstou.
Malý elegantní pes, živý, dlouhonohý, s jemnou kostrou a jemnějším osvalením. Pohlavní dimorfismus je jen slabě vyznačený.
Kvadratická stavba. Výška v loktech je jen mírně větší než polovina kohoutkové výšky. Hrudník je dostatečně hluboký.
Aktivní, velmi veselý, není ani bázlivý ani agresivní. Povaha psů a fen se výrazně liší.
V porovnání s trupem malá.
Lebka: vysoká, ale ne příliš široká (šířka v úrovni jařmových oblouků nepřesahuje hloubku lebky). Stop: jasně vyznačený.
Nosní houba: malá, černá nebo barvou odpovídající barvě srsti.. Tlama: štíhlá a špičatá, mírně kratší než mozkovna. Pysky: tenké, suché, těsně přiléhající a tmavé nebo barvou odpovídající barvě srsti. Čelisti/Zuby: zuby malé a bílé. Nůžkový skus. V každé čelisti je povolena absence dvou řezáků. Lícní kosti: jen slabě vyznačené. Oči: poměrně velké, kulaté, tmavé, mírně vystouplé, posazené dostatečně daleko od sebe a hledící přímo vpřed. Oční víčka jsou tmavá nebo barvou odpovídají barvě srsti, těsně přiléhají. Uši: velké, tenké, vysoko nasazené, vztyčené.
Dlouhý, suchý, vysoko nesený, mírně klenutý.
Hřbetní linie: rovnoměrně spadající od kohoutku ke kořeni ocasu. Kohoutek: lehce vyznačený. Hřbet: silný a rovný. Bedra: krátká a lehce klenutá. Záď: poněkud zaoblená a mírně spáditá. Hrudník: oválný, dostatečně hluboký, ne příliš široký. Spodní linie a břicho: vtažené břicho a slabiny vytvářejí hezky klenutou linii od hrudníku ke slabinám.
kupírovaný (ponechávají se jen dva či tři obratle), vysoko nesený. V zemích, kde je kupírování zákonem zakázáno, je ocas ponechán v přirozené podobě. Nekupírovaný: šavlovitý ocas, neměl by být nesen níže než v úrovni hřbetu.
Jemné a suché; při pohledu zpředu jsou hrudní končetiny rovné a paralelní. Plece: ramenní lopatky jsou středně dlouhé a ne příliš strmé. Nadloktí: vytváří úhel 105° k ramenní lopatce. Délka nadloktí je přibližně rovna délce plece (ramena). Loket: v linii trupu. Předloktí: dlouhé, rovné. Zápěstí: suché. Nadprstí: téměř vertikální. Přední tlapky: malé, oválné, nevtočené dovnitř ani nevytočené ven. Prsty dobře spojené a klenuté. Drápky a pružné polštářky jsou černé nebo barvou odpovídají barvě srsti.
Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovné a paralelní, ale v postoji maličko širší než hrudní končetiny. Kolena a hlezna jsou dostatečně zaúhlená. Stehna: svaly jsou suché a dobře vyvinuté. Bérec: stejné délky jako stehno. Hlezna: dostatečně zaúhlená. Nadprstí: vertikální. Zadní tlapky: klenuté, maličko užší než přední tlapky. Drápky a polštářky jsou černé nebo barvou odpovídají barvě srsti.
Lehký, přirozený, rychlý. V pohybu zůstává hřbetní linie pevná, nehýbe se.
Tenká, suchá, dobře přiléhající.
existují dvě variety plemene: hladkosrstá a dlouhosrstá. hladkosrstá varieta: krátká, těsně přiléhající, lesklá srst, bez podsady nebo lysin. dlouhosrstá varieta: tělo je pokryto středně dlouhou (3-5 cm), rovnou nebo lehce zvlněnou srstí, dobře přiléhající, která nezakrývá přirozený obrys těla. Srst na hlavě a na přední části končetin je krátká a těsně přiléhající. Výrazné praporce na zadní straně končetin. Tlapky mají dlouhou, hedvábnou srst, která zcela zakrývá drápky. Uši jsou pokryty silnou douhou srstí, vytvářející závěsy. Psi starší 3 let mají závěsy, které mohou zcela zakrýt vnější strany a špičky uší. Srst na trupu nesmí vypadat rozcuchaně ani být příliš krátká (méně než 2 cm).
Černá s pálením, hnědá s pálením, modrá s pálením. Také červená jakéhokoliv odstínu s nebo bez černého či hnědého překrytí. U všech barev jsou preferovány sytější odstíny.
Výška v kohoutku: Psi a feny: 20 - 28 cm (tolerance +/- 1 cm). Hmotnost: Psi a feny: do 3 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Bázlivé chování. Klešťový skus nebo vystupující řezáky. Polovztyčené uši. Tento znak je u dlouhosrstých jedinců s těžkými závěsy na uších přijatelný, ale nežádoucí. Nízko nasazený ocas. Lysiny u hladkosrstých jedinců. Příliš dlouhá nebo příliš krátká srst na trupu dlouhosrstých jedinců. Malé bílé skvrny na hrudníku a prstech. Jednobarevné černé, hnědé nebo modré zbarvení. Pálené znaky příliš velké nebo s tmavými odstíny.
Agresivita nebo bázlivost. Předkus, výrazný podkus. Absence 1 špičáku, absence více než 2 řezáků v kterékoliv čelisti. Zavěšené uši. Krátké končetiny. Mnoho lysin u hladkosrstých jedinců. Dlouhosrstí jedinci: absence závěsů na uších, kučeravá srst. Bílá srst, bílé skvrny na hlavě, břiše a nad zápěstím; velké bílé skvrny na hrudníku a hrdle; přítomnost žíhaných znaků. Výška nad 30 cm nebo pod 18 cm. Hmotnost pod 1 kg. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Bosna a Hercegovina, Chorvatsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 16.05.2007
Pasení a ochrana skotu, hlídání farmy.
Skupina 2 pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi. Sekce 2.2 psi horského typu. Bez zkoušky z výkonu.
Téměř vymizelí potomci geneticky homogenního, původního starého typu ovčáckých psů byli základem znovuvytvoření plemene „tornjak“. Jedinci náležející do původního genofondu byli rozptýlení v horských oblastech Bosny a Hercegoviny a Chorvatska a sousedních údolích. Hlavní historická data jsou roky 1067 a 1374. Písemné dokumenty z těchto období poprvé zmiňují toto plemeno. Výzkum jejich dávné a méně dávné existence a poté systematická záchrana před vymřením začaly ve stejnou dobu, okolo roku 1972, v Chorvatsku i Bosně a Hercegovině, a souvislé šlechtění začalo v roce 1978. Dnes populace tohoto plemene sestává z mnoha čistokrevných jedinců vybraných v průběhu mnoha generací, rozšířených v Bosně a Hercegovině a v Chorvatsku.
Velký a mohutný pes dobrých proporcí, pohyblivý. Tvar těla je téměř kvadratický. Stavba kostry není lehká, ale ani těžká nebo hrubá. Je silný, harmonický a dobře vyvážený v postoji i v pohybu. Jeho srst je dlouhá a hustá.
Tělo je téměř kvadratické. Délka trupu nemá přesáhnout kohoutkovou výšku o více než 8 %. Poměr délky mozkovny a tlamy je 1:1.
Stabilní povaha, přátelská, odvážná, poslušná, inteligentní, důstojná a sebevědomá. Důsledný při ochraně svěřeného mu majetku, neúplatný a k cizincům nedůvěřivý. Oddaný svému pánovi a v jeho přítomnosti velmi klidný. Velmi milující k lidem, se kterými žije. Rychle se učí a dlouho si naučené pamatuje, rád plní úkoly. Je snadno vycvičitelný.
Podlouhlá. Poměr délky mozkovny a tlamy je 1:1.
Horní linie mozkovny a tlamy jsou divergentní. Naočnicové oblouky jsou lehce viditelné. Zadní část lebky je podlouhlá, ale středně široká. Oblast od nadočnicových oblouků k týlnímu hrbolku je plochá. Týlní hrbolek je velmi slabý. Stop: slabě vyznačený.
Nosní houba: velká s dostatečně širokými nozdrami. Má být tmavě pigmentovaná. Pigmentace harmonuje s barvou srsti. Depigmentace není přípustná. Tlama: obdélníková. Nosní hřbet je zcela rovný. Pysky: těsně přiléhající, s tmavou pigmentací. Zuby: čelisti jsou velmi dlouhé a silné. Perfektní nůžkový skus, úplný chrup. Oči: mandlového tvaru, přiléhající víčka, tmavá barva. Tmavá pigmentace okrajů víček. Uši: středně velké, trojúhelníkové, klopené a visící, nasazené poměrně vysoko. Nesené blízko lící. S kratší srstí.
Středně dlouhý, mohutný, nesený poněkud nízko. Kůže dobře přiléhající. Dlouhá, bohatá srst tvořící hřívu.
Kohoutek: středně vyvinutý. Hřbet: krátký, pevný, středně široký a rovný. Bedra: spojení mezi hrudníkem a zádí je krátké a středně široké, u fen je maličko delší. Záď: střední délky, široká a lehce spáditá. Hrudník: velmi prostorný, hluboký, široký a oválného tvaru. Nejnižší bod hrudního koše dosahuje nejméně k loktům. Hrudník nikdy není sudovitý. Je silný, se středně vyznačenou špičkou hrudní kosti. Spodní linie: břicho dobře osvalené. Spodní linie není vtažená, ale rovnoměrně stoupá vzhůru od konce hrudní kosti dozadu.
Dlouhý, nasazený středně vysoko, velmi pohyblivý. V klidu je svěšený, v pohybu je vždy zvednutý nad úroveň hřbetu, což je pro plemeno typické. Bohatě osrstěný se zřetelným chocholem.
Silné a dobře zaúhlené.
Dobře vyvinuté, se silnou kostrou a pevnými svaly. V postoji paralelní a kolmé. Ramenní lopatka: střední délky, dobře uložená. Zaúhlení mezi lopatkou a pažní kostí je asi 120°. Nadloktí: osvalené a silné. Stejné délky jako rameno. Loket: středně blízko u trupu. Předloktí: silné kosti, vyvinuté osvalení, předloktí kolmé. Nadprstí: lehce šikmé. Přední tlapky: prsty klenuté a uzavřené. Drápky pigmentované, žádoucí je tmavá pigmentace. Pružné polštářky, tvrdé a pevné, žádoucí je tmavá pigmentace. Přední tlapky jsou vyvinutější než zadní tlapky.
Silné a paralelní. V postoji s odpovídajícím zaúhlením jsou kolmé. Koleno je dobře úhlené. Stehna: široká, silná, dobře osvalená. Bérec: dobře osvalený, silný, široký, stejné délky jako stehno. Hlezna: pevná, posazená poněkud vysoko. Zadní nadprstí: silné. Paspárky mohou být. Zadní tlapky: prsty klenuté a uzavřené. Drápky pigmentované, žádoucí je tmavá pigmentace. Pružné polštářky, tvrdé a pevné, žádoucí je tmavá pigmentace.
Přirozeným pohybem tornjaka je klus. Pohyb je dobře vyvážený, pružný, prostorný, harmonický, se silným posunem. Hřbetní linie je v pohybu pevná.
Kůže je silná, dobře přiléhající po celém těle.
Obecně je tornjak dlouhosrstý pes s krátkou srstí na obličeji a končetinách. Krycí srst je dlouhá, silná, hrubá a rovná. Je zvláště dlouhá na horní části zádi; na plecích a hřbetě může být lehce zvlněná. Na tlamě a čele, až k myšlené linii spojující uši, na uších a na přední straně končetin a tlapek je srst krátká. Obzvláště bohatá je srst na krku (hříva), hustá a dlouhá na stehnech. Na předloktí tvoří praporce. U dobře osrstěných psů je srst velmi bohatá také na zadní straně zadních nadprstí. Ocas je bohatě osrstěn velmi dlouhou srstí. Zimní podsada je dlouhá, velmi hustá s dobrou vlněnou texturou. Srst je bohatá a hustá a nemá se dělit na hřbetě pěšinkou.
Tornjak je vždy vícebarevný se zřetelnými znaky různých jednolitých barev. Dominantní základní barva je obvykle bílá. Psi mohou mít černý pláštík a bílé znaky nejčastěji na krku, hlavě a končetinách. Psi mohou být také téměř zcela bílí, jen s malými znaky.
Psi: 65 - 70 cm. Feny: 60 - 65 cm. S tolerancí +/-2 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Příliš jemná nebo příliš těžká kostra. Příliš jemná nebo příliš hrubá hlava. Vady ucha (nasazení, délka, srst). Klešťový skus. Absence 2 P2, 2 P3. Absence více než 2 P1. Příliš dlouhý hřbet. Kapří nebo sedlovitý hřbet. Zřetelně přestavěný pes. Chybné zaúhlení. Vytočené nebo vtočené lokty. Ocas položený na hřbetě. Slabě osrstěný ocas. nedostatečná délka srsti. tmavá maska. slabé tlapky.
Agresivní nebo bázliví jedinci. Nedostatek plemenného typu. Odchylka od pohlavního typu. Anomálie barvy a tvaru oka (březové oči, zlý výraz, různá barva očí). Vchlípené nebo vychlípené víčko (entropium, ektropium). Předkus, podkus. Absence jakýchkoliv jiných zubů než byly vyjmenovány v oddílu VADY. Příliš krátká srst. Chybějící podsada. Háček na ocase. Chybějící ocas. Jednobarevní jedinci. Albinismus. Netypické rozložení barev na těle. Odchylka od výškového rozmezí (s tolerancí). Kosmetické úpravy psa, zjevné kosmetické nebo chirurgické úpravy. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Uruguay. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 21.02.2006
Výborný ovčák, lovecký pes na velkou zvěř a hlídač.
Skupina 2 pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi. Sekce 2.1 molossové dogovitého typu. Bez zkoušky z výkonu.
Původ uruguajského cimarróna je nejistý. Je jistě potomkem psů přivezených španělskými a portugalskými dobyvateli. Tito psi, ponechaní sami sobě, se mezi sebou křížili. Přírodní výběr zajistil, že přežili jen zdravější, silnější a chytřejší jedinci. Tak se zrodil cimarrón. Tehdejší obyvatelé docenili hodnotu těchto psů, domestikovali je a postupně je začali používat jako strážce svých pozemků a ovčácké psy při své každodenní práci s dobytkem.
Kohoutková výška : délka těla = 10 : 11. Kohoutková výška je rovna výšce v zádi. Tlama je jen lehce kratší než mozkovna (měřená od týlního hrbolku ke stopu). Výška v lokti je stejná jako vzdálenost od lokte ke kohoutku.
Uruguajský cimarrón je středně velký pes molossoidního typu, silný, kompaktní, s dobrou kostrou, dobře osvalený a pohyblivý.
Vyrovnaný, inteligentní a velmi odvážný.
MOZKOVNA: Lebka: šířka je větší než délka. Týlní hrbolek lehce vyznačený. Stop: střední.
Nosní houba: široká, černá. Tlama: mohutná. Středně široká, jen lehce kratší než mozkovna. Pysky: horní pysk zakrývá spodní pysk, ale není visící. Čelisti/Zuby: čelisti silné a mohutné. Zuby silné, uložené v linii, úplný chrup. Nůžkový skus, tj. horní řezáky těsně překrývají spodní řezáky a jsou uloženy kolmo k čelistem. Líce: dobře vyvinuté, nikoliv vypuklé. Oči: středně velké, mandlového tvaru, se zvídavým výrazem. Jakýkoliv odstín hnědé, v souladu s barvou srsti, čím tmavší, tím lépe. Oční víčka těsně přiléhají k bulvám a jsou úplně pigmentovaná. Uši: středně velké, středně vysoko nasazené, trojúhelníkové, klopené, ale ne blízko lící. Mohou být kupírované, kulatého tvaru jako uši pumy, nikdy více než polovinu jejich délky (kromě zemí, kde je kupírování zakázáno zákonem).
Silný, dobře osvalený, ne příliš dlouhý.
Hřbetní linie: výška v kohoutku je stejná jako výška v zádi. Hřbetní linie je rovná nebo lehce sedlovitě prohnutá. Kohoutek: dobře vyznačený. Bedra: krátká, silná, lehce klenutá. Záď: dobré délky, široká, spadající pod úhlem 30° k horizontále. Hrudník: hluboký, dosahující nejméně k loktům. Široký a dobře vyvinutý. Hrudní koš dobře klenutý, ale ne sudovitý. Předhrudí dobře vyznačené.
Silný, středně vysoko nasazený. Dosahuje k hleznu. V klidu nesen nízko, v pohybu horizontálně nebo lehce vzhůru.
Při pohledu zpředu rovné a paralelní. Ramenní lopatka: dobře uložená. Nadloktí: stejné délky jako ramenní lopatka. Loket: nevytočený ven ani nevtočený dovnitř. Předloktí: rovné, se silnou kostrou. Nadprstí: při pohledu ze strany lehce šikmé. Přední tlapky: oválného tvaru, kompaktní, se silnými polštářky.
Dobře osvalené a mohutné, při pohledu zezadu rovné a paralelní. Stehna: dobře vyvinutá. Kolena: dobře zaúhlená. Nadprstí: pevné, středně dlouhé. Zadní tlapky: kočičí tlapky, silné polštářky.
Bez námahy, s dobrým předkrokem vpředu i dobrým posunem vzadu. V pohybu, při pohledu zpředu i zezadu jsou končetiny paralelní, při zvýšení rychlosti se tlapky sbíhají, až vytvářejí jedinou linii stopy (single-tracking).
Silná a pružná.
Krátká, hladká, přiléhající k tělu, s podsadou. Dlouhá srst je vylučujícím znakem.
Žíhaná nebo všechny odstíny plavé, s maskou nebo bez masky. Plaví jedinci mohou mít černé stínování. Bílé znaky jsou povoleny na následujících místech: spodní čelist, spodní část krku, předhrudí, břicho a spodní část končetin.
Výška v kohoutku: Psi: 58 - 61 cm (2 cm tolerance). Feny: 55 - 58 cm (2 cm tolerance). Hmotnost: Psi: 38 – 45 kg. Feny: 33 – 40 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na zdraví a plnohodnotný život psa. Pysky příliš visící v koutcích. Přehnaný lalok. Příliš vystupující líce. Chybějící více než 2 PM1.
Bílé znaky s výjimkou těch, které jsou uvedeny ve standardu. Jasné odchylky od důležitých poměrů. Absence pohlavního dimorfismu. Výška pod nebo nad uvedené limity (vč. tolerance).
Sgresivita nebo přílišná plachost. Dlouhá srst. Jiná barva než uvedená ve standardu. Předkus. Podkus. Zjevný nedostatek typu. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Spojené státy / Louisiana. Louisianský leopardí pes se používal jako pes dobytkářů, dřevorubců, společenský pes, hlídací a strážní pes.
Louisianský leopardí pes je pes střední až větší velikosti, dobře osvalený, elegantní, silný, ale činorodý a velmi vytrvalý.
Louisianský leopardí pes je nezávislý, s obranářskými vlohami, má teritoriálními pudy. Může se projevovat agresivně. Plachost na vodítku se nepovažuje za bázlivost, ale za rezervovanost vůči cizím.
Psi : 55,8 – 66,0 cm. Feny: 50,8 – 60,9 cm.
Délka srsti Louisianského leopardího psa by měla být krátká až středně dlouhá. Barva – leopardí se dává přednost a může být modrá, šedá, černá, játrová, červená, bílá a skvrnitá. Znaky mohou být černé, bílé, tříslové, červené nebo žlutohnědé. Jednobarevné zbarvení je přijatelné černé, žluté, červené a čokoládové.
Hlava by měla být mohutně stavěná s dobře vyvinutými lícemi. MOZKOVNA: střední délky, široké temeno s dobře vyjádřeným stopem. TLAMA: tlama by měla být silná, hluboká a přibližně stejně dlouhá jako mozkovna měřená od stopu k týlnímu hrbolu. Tlama by měla být široká v nasazení a při pohledu zepředu by se měla zužovat. SKUS: skus silný, nůžkový; klešťový skus je přijatelný. Vysoce žádoucí je kompletní chrup, ale zlomené zuby se nepenalizují. OČI: skleněným očím se dává přednost, třebaže oči mohou být libovolné barvy nebo kombinace barev. Oči nemusí být stejné barvy a jedno nebo obě oči mohou být také různobarevné. UŠI: uši by měly být krátké až středně dlouhé s nasazením na úrovni nebo těsně pod úrovní vrcholu temene hlavy. Přednost se dává správně zavěšeným uším s vnitřním okrajem ucha těsně přiléhajícím k líci. Uši složené dozadu jsou přijatelné.
Krk svalnatý a dobré délky.
Délka hrudních končetin 50 – 60 % celkové výšky psa měřené od země k vrcholu kohoutku. Plece dobře uložené směřují dozadu, pažní kost dobré délky. Hrudní končetiny postaveny středně široce a tlapy nejsou vtočeny dovnitř ani vytočeny ven.
Louisianský leopardí pes by měl mít silný a dobře osvalený hřbet, rovný a středně dlouhý. Hrudník hluboký, dosahující pod lokty. Hrudník široký s dobře klenutými žebry. Spodní linie přiměřeně stoupající směrem ke slabinám.
Záď střední délky až delší a přiměřeně skloněná. Ocas nasazen středně vysoko až vysoko. Kolena dobře úhlená a hlezna postavena nízko u země. Hlezna při pohledu zezadu nejsou vbočená ani vybočená.
Tlapy silné a střední délky. Dobře vyvinutá kůže mezi prsty. Paspárky mohou být přítomny nebo mohou být odstraněny; nejsou-li odstraněny, měly by být stejné.
Pohyb plynulý a nenucený prozrazující činorodost. V klusu je přípustné řádkování.
Uši příliš letmé nebo podobné uším honicích psů. Příliš malá nebo příliš velká výška. Kočičí tlapky nebo mývalí tlapky.
Psi s vrozeně zkráceným ocasem nebo s kupírovaným ocasem. Jakékoliv deformace očí nebo excentricky formované zornice. Předkus nebo podkus.
Dlouhá nebo huňatá srst. Kupírované uši.]]>
Americký bezsrstý teriér je dobře osvalený, aktivní malý až střední teriér. Preferovaný poměr délka těla (od prosterna k hýždím) k výšce (od kohoutku k zemi) je 10:9. Hlava je široká, mírně klenutá, klínového tvaru, a úměrná velikosti těla.Uši mají tvar V, jsou posazeny na vnějších okrajích lebky a mohou být vztyčené, špičaté nebo zakulacené. Oba druhy mohou mít ocas stočený nahoru nebo může být kupírovaný jako u osrstěných psů. U amerického bezsrstého teriéra se může vyskytnout množství barev a vzorů kůže (bezsrstá varianta) i srst může mít mnoho barev a vzorů (osrstěná varianta). Diskvalifikace: Krátkonohý pes, jehož proporce se významně odchylují od poměru 10:9 nepatří do plemene a musí být vyřazen.
Americký bezsrstý teriér je energický, bystrý pes, jehož zvědavost a inteligence uzpůsobuje k snadnému výcviku. Předkové tohoto plemene byli šlechtěni k lovu. Nedostatek osrstění však způsobuje, že bezsrstá varianta je nevhodná k lovu, obě varianty mají stále silný lovecký instinkt a osrstění psi jsou nebojácní, houževnatí lovci s nevyčerpatelnou energií. Americký bezsrstý teriér je výjimečně přátelský společník, vychází dobře s dětmi, ostatními psy a dokonce kočkami. Američtí bezsrstí teriéři mají nesmírně rádi lidskou společnost a všechny činnosti se svými pány dělají s nadšením. Bezsrstí psi vyžadují ochranu před sluncem a chladným zimním počasím. Američtí bezsrstí teriéři by se neměli prát v době, kdy jsou posuzováni na základě poslušnosti. Jsou báječní na agility.
Hlava je úměrná velikosti těla. Při pohledu ze strany jsou lebka a morda stejně dlouhé a spojeny jsou středně velkým kohoutkem. Při pohledu zepředu a ze strany, tvoří hlava amerického bezsrstého teriéra tupý klínový tvar. Vada: strmý kohoutek.
Lebka je široká, mírně klenutá. Mírně se kloní k čenichu. Čelisti jsou silné s dobře osvalenými tvářemi. Vážná vada: hlava ve tvaru jablka.
Americký bezsrstý teriér má kompletní řadu správně velkých, rovnoměrně rozmístěných bílých zubů. Nůžkový skus je preferován, ale klešťový se akceptuje.
Nos je černý nebo jednobarevný. Vady: nos dudley nebo motýlovitý
Oči jsou posazené šikmě a jsou kulaté, střední velikosti a poněkud nápadné. Okraje očí odpovídají pigmentu nosu. Bezsrstá varianta: Oči mohou mít jakoukoli barvu, která se vyskytuje u osrstěné varianty. Osrstěná varianta: Barva očí se pohybuje mezi tmavě hnědou až jantarovou a odpovídá barvě srsti. Oříškové oči jsou přípustné u psů se světlejší srstí. Modré nebo jantarové oči jsou dovolené pouze u modře zbarvených psů, ale tmavě šedé oko se světlými okraji je upřednostňováno. Vady: vypoulené oči, hluboko posazené oči, světlé oči u psa s černou barvou srsti nebo černým pigmentem, každé oko jiné barvy, oko s duhovkou obsahující víc než jednu barvu, skvrna na rohovce, divergentní šilhavost, čínské oči.
Uši mají tvar V, jsou posazeny na vnějších okrajích lebky. Výrazně jsou upřednostňovány obě uši stejné. Nestejné držení uší by mělo být penalizováno jako odchylka. Poznámka: Držení uší se možná vyrovná, až když pes dospěje. Psi do jednoho roku by neměli být penalizováni za odchylky v držení uší. Vzpřímené uši jsou upřednostňovány, ale špičaté nebo knoflíkovité uši jsou přijatelné. Vady: Vzpřímené uši s hranami zakřivenými dovnitř ve tvaru tulipánového listu, růžové uši, poletující uši, nestejné držení uši – pouze u bezsrsté varianty AHT Diskvalifikace – zcela visící uši. U osrstěné varianty AHT není absolutně podmínkou, aby uši byly vzpřímené a ve tvaru V.
Krk je štíhlý, středně dlouhý, svalnatý, mírně ohnutý a mírně se zužuje od ramen k hlavě. Krk hladce přechází v dobře ložená ramena.
Ramena jsou mírně osvalená. Lopatky jsou dobře loženy, jejich horní hroty se sbíhají poblíž kohoutku. Nadloktí se jeví stejně dlouhé jako lopatka a spojuje se s ní v pravém úhlu. Lokty jsou blízko těla. Při pohledu z jakékoli strany jsou přední nohy rovné, silné s masivními kostmi. Spěnkové kosti jsou silné, krátké a téměř svislé.
Správně souměrné tělo amerického bezsrstého teriéra je o málo delší (měřeno od prosterna až k hýždím) něž vysoký (měřeno od kohoutku k zemi) a délka přední končetiny (měřeno od lokte k zemi) by se měla přibližně rovnat polovině výšky psa. Ať pes stojí nebo je v pohybu, linie zad je silná a rovná. Bedra jsou středně krátká, mírně ohnutá, a dobře osvalená. Zadek je mírně ustupující. Žebra sahají hodně dozadu a vycházejí přiměřeně ze hřbetu, čímž formují široká silná záda, potom se stáčejí dolů a dovnitř a vytváří silné tělo. Hrudí se rozpíná k nebo až pod loket. Při pohledu zepředu je hruď mezi předními končetinami plná a přiměřeně široká. Při pohledu ze strany má přední část hrudi tvar mělkého oválu před předními končetinami.
Zadní část je dobře osvalená délka obou částí končetiny je zhruba stejná. Úhel zadní části je vyvážený s úhlem přední části. Kolenní čéšky jsou dobře ohnuté a hlezna jsou přiměřeně sklopená. Když pes stojí, krátké silné zadní spěnací kosti jsou kolmé k zemi a při pohledu zezadu rovnoběžné.
Nohy jsou kompaktní a mírně oválné. Dva prsty jsou o něco delší než ostatní. Prsty mohou být dobře rozčleněny, ale ne ploché nebo rozšířené. Přední drápy mohou být odstraněny. Vady: Ploché nohy, příčně plochá noha, neodstraněné zadní drápy.
Ocas je posazen na konci křížů. Přirozený ocas je silný v kořeni a zužuje se směrem ke špičce. Když je pes v pohotovosti, ocas je nesen zahnutý nahoru. Když je uvolněný, ocas může být nesen přímo za psem. Ocasy osrstěné varianty psů mohou být kupírované. Když jsou kupírované, kupírování by mělo být ve dvou třetinách ocasu. Chyby (obě varianty): ohnutý a stočený ocas. Diskvalifikace (u obou variant): od přírody krátký ocas.
Bezsrstá varianta: Štěňata se rodí s hebkou zakrnělou podsrstí, která kryje celé tělo. Tato „podsrst“ postupně vymizí do 6 až 8 týdnů, do této doby by štěně mělo být úplně bezsrsté. Dospělý americký bezsrstý teriér, bezsrstá varianta, nemá chlupy kromě vousů a pesíků na čumáku a obočí. Na těle dospělého psa může být krátká, velmi jemná srst. Kůže je jemná a teplá na dotek. Bezsrstá varianta se může potit, když je v přílišném teple nebo ve stresu, ale to není považováno za vadu. Osrstěná varianta: srst je krátká, hustá, hladká a leskne se. Vousy se neodstraňují. Vážné vady (bezsrstá varianta): Jemná srst delší než 1 mm na psovi starším než 6 měsíců. Diskvalifikace (obě varianty): Drátovitá nebo polámaná srst, dlouhá srst.
Bezsrstá varianta: Jakákoli barva kůže je přijatelná. Kůže je obvykle různobarevná, na podkladové barvě jsou skvrny a fleky jiné barvy. Skvrny se zvětšují s věkem, a barva kůže tmavne, když je vystavena slunci. Osrstěná varianta: Osrstěná americký bezsrstý teriér může být celý bílý, dvoujbarevný, trojbarevný, tmavý nebo skvrnitý, ale vždy musí mít někde bílou, která může být v jakémkoli množství kdekoli na psovi. Bílá barva může být uznána pokud bílá převažuje. Ostatní přijatelné barvy jsou: černá, žlutohnědá (od tmavěhnědé až po velmi světle hnědou a od velmi syté tmavě mahagonově načervenalé až po světle načervenalou s černým nosem a okraji očí), čokoládová (od tmavě játrové – černožluté – až po světle čokoládovou se stejnou barvou nosu a okrajů očí), modrá a modro-béžová (se stejnobarevným nosem a okraji očí), meruňková (od oranžové k bledě žluté s černým nosem a okraji očí) a citronová (od oranžové k bledě žluté se stejnobarevným nosem a okraji očí). Chyby (osrstěná varianta): světlá žlutohnědá barva (bledá nažloutlá se stejnobarevným nosem), krémová (bledě žlutá a tónovaná bílá), bledě žlutá s černou (velmi světle nažloutlá hnědá s černou) a stříbrná (extrémní nádech do modra). Diskvalifikace (osrstěná varianta): Modrošedá barva (merle), nepřítomnost bílé, když je pes jednobarevný jiný než bílý. Diskvalifikace (obě varianty): Albinismus.
Americký bezsrstý teriér dosahuje výšky od 10 do 16 palců. Chyby: Výška: pod nebo nad dovolenou hranicí, obesita.
Americký bezsrstý teriér se pohybuje s nádechem veselosti, který prozrazuje hbitost, rychlost a sílu. Chůze amerického bezsrstého teriéra je vyrovnaná, bez úsilí, s velkým dosahem předních končetin bez stop těžkopádnosti. Zadní končetiny vydávají velkou hnací sílu, hlezna jsou plně protažena. Při pohledu z kterékoli strany se nohy ani nevytáčejí ani nevtáčejí, nohy se ani nekříží a nezaplétají se. Při zvětšování rychlosti mají nohy tendenci se sbíhat k středové rovnovážné linii.
Jednostranně nebo oboustranně nesestoupená varlata. jankovitost nebo extrémní plachost. Jednostranná nebo oboustranná hluchota. Krátkonohý pes, jehož proporce se výrazně odlišují od poměru 10:9. Visící uši. Drátovitá nebo polámaná srst. Dlouhá srst. Albinismus.]]>
Japonsko.
USA. Datum publikace původního platného standardu: 06.07.2005.
Společenský pes. Klasifikace FCI: Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 5 asijští špicové a příbuzná plemena. Bez zkoušek z výkonu.
Počátky historie americké akity se shodují s vývojem japonské akity. Od roku 1630 byly v oblasti Akita používáni psi Akita Matagis (středně velcí psi původně určení k lovu medvědů) jako bojoví psi. Od roku 1868 docházelo u tohoto plemene ke křížení s plemeny tosa a mastif. Tím sice vzrostla velikost akit, ale ztratily se typické vlastnosti špiců. Třebaže byly psí zápasy v roce 1908 zakázány, plemeno se zachovalo a bylo dále šlechtěno jako velké japonské plemeno. V roce 1931 bylo devět vynikajících jedinců akit prohlášeno národní památkou. Během druhé světové války (1939 – 1945) se psi běžně používali jako kožešinová zvířata pro ošacení vojenských jednotek. Policie nařídila odchytit a zkonfiskovat všechny psy s výjimkou německých ovčáků používaných pro vojenské účely. Někteří chovatelé se pokoušeli obejít toto nařízení křížením svých psů s německými ovčáky. Po skončení druhé světové války byl počet psů plemene akita drasticky zredukován a toto plemeno se vyskytovalo ve třech samostatných typech: 1) Akity Matagi, 2) bojové akity a 3) ovčácké akity. Následkem toho byla situace v plemeni velmi složitá. Po válce během obnovy čistokrevného chovu dosáhl dočasné ale mimořádně velké popularity pes Kongo-go z linie Dewa. Do Spojených států se dostala spolu se členy vojenských jednotek řada akit linie Dewa, v níž se projevovaly charakteristické znaky vlivu mastifa a německého ovčáka. Akity linie Dewa, velmi inteligentní a schopné přizpůsobit se nejrůznějším podmínkám prostředí, okouzlily chovatele ve Spojených státech, chovu této linie se věnoval stále rostoucí počet chovatelů a popularita těchto psů rychle rostla. V roce 1956 byl založen Akita Club of America a AKC (American Kennel Club) toto plemeno uznal (zápisy do plemenné knihy a řádné hodnocení na výstavách) v říjnu 1972. Přesto v této době neměly AKC a JKC (Japan Kennel Club) reciproční dohody o vzájemném uznávání průkazů původu, a proto bylo nemožné používat pro plemeno nové krevní linie z Japonska. Následkem toho se akity ve Spojených státech začaly podstatně lišit od akit v Japonsku, v zemi původu plemene. Ve Spojených státech se tak vyvinulo samostatné plemeno, jehož charakteristické vlastnosti a typ zůstávají nezměněny již od roku 1955. To je v ostrém kontrastu s japonským typem akit, do nichž byly za účelem obnovy původního plemene přikříženy akity Matagi.
Velký pes robustní konstituce, harmonický, celkově mohutný a silné kostry. Pro plemeno je charakteristická široká hlava ve tvaru tupého trojúhelníku s hlubokou tlamou, poměrně malýma očima a vztyčenýma ušima směřujícíma kupředu většinou ve stejné úrovni se zadní částí šíje. Důležité proporce Poměr kohoutkové výšky k délce trupu je zhruba 9 : 10 u psů a 9 : 11 u fen. Hloubka hrudníku dosahuje poloviny kohoutkové výšky psa. Poměr vzdálenosti od špičky čenichu ke stopu a vzdálenosti od stopu k týlnímu hrbolu činí 2 : 3.
Přátelský, ostražitý, vnímavý, důstojný, učenlivý a odvážný pes.
Masivní, ale v dobrém poměru k tělu, v klidu bez vrásek. Hlava tvoří při pohledu shora tupý trojúhelník.
Mozkovna: Plochá a široká mezi ušima. Mělká rýha na přední části dobře patrná. Stop: Dobře vyjádřený, ale ne příliš výrazný.
Čenich: Nosní houba široká a černá. Světlejší pigment a jasně neohraničené skvrny s nedostatkem pigmentu na nosní houbě jsou povoleny jen u bílých jedinců, ale černé se dává vždy přednost. Tlama: Široká, hluboká a plná. Pysky: Černé a ne příliš visící. Jazyk růžový. Čelisti/zuby: Čelisti nejsou zaoblené, ale tupé a velmi silné. Zuby jsou silné a pravidelné. Skus je úplný. Přednost se dává nůžkovému skusu, ale klešťový skus je přípustný. Oči: Tmavě hnědé, poměrně malé, nevystupují, téměř trojúhelníkového tvaru. Okraje očních víček černé a těsně přiléhající. Uši: Pevně vzpřímené a v poměru k hlavě malé. Ohneme-li ucho kupředu, jeho špička dosahuje k hornímu okraji oka. Uši jsou trojúhelníkového tvaru, na špičkách poněkud zaoblené, široké u kořene, nejsou nasazeny příliš nízko. Při pohledu ze strany směřují uši kupředu nad oči rovnoběžně s linií šíje.
Silný a svalnatý s minimálním lalokem, poměrně krátký, silně se rozšiřující k plecím. Výrazná šíje harmonicky přechází v bázi lebky.
Délkou přesahuje výšku. Kůže není příliš tenká; ani příliš těsně nepřiléhá, ani není příliš volná.
Rovný.
Pevně osvalená.
Široký a hluboký. Žebra dobře klenutá s dobře vyvinutým hrudním košem.
Lehce vtažené.
Mohutný a bohatě osrstěný, vysoko nasazený a nesený nad hřbetem nebo ke slabině, zatočený ze tří čtvrtin, zcela, nebo dvakrát, vždy na úrovni hřbetu nebo pod ní. Je-li ocas zatočen ze tří čtvrtin, jeho špička spadá na slabinu. Kořen ocasu je široký a silný. Natáhneme-li ocas podél pánevní končetiny, poslední článek ocasu dosahuje ke hleznu. Osrstění je na ocasu hrubé, rovné a husté, ale bez chocholu.
Hrudní končetiny silných kostí a při pohledu zepředu rovné. Plece: Silné a mohutné, přiměřeně šikmo uložené. Nadprstí: lehce skloněné směrem kupředu s úhlem zhruba 15° vůči svislici.
Silně osvalené, široké a silných kostí srovnatelných s hrudními končetinami. Paspárky se na pánevních končetinách odstraňují. Stehna: silná, dobře vyvinutá, při pohledu zezadu rovnoběžná. Kolena: přiměřeně úhlená Hlezna: svislá, nevytáčejí se dovnitř ani ven.
Rovnoběžné, kočičí tlapky, dobře klenuté prsty se silnými polštářky.
Plný síly, přiměřeně dlouhý a vydatný. Pánevní končetiny se pohybují rovnoběžně s hrudními. Hřbetní linie zůstává silná, pevná a rovná.
Patrová srst. Podsada silná, jemná, hustá a kratší než krycí srst. Krycí srst (pesíky) rovné, tvrdé a poněkud odstávající. Srst na hlavě, v dolní části končetin a na uších krátká. Délka srsti na kohoutku a zádi přibližně 5 cm, což poněkud přesahuje délku srsti na ostatních částech těla s výjimkou ocasu, kde je srst nejdelší a nejbohatší.
Jakákoliv barva jako červená, žlutá, bílá atd.; přípustná je i strakatá a žíhaná. Barvy jsou zářivé a jasné, znaky jsou dobře vyvážené, s maskou, nebo bez ní, nebo s lysinou. Bílí psi (jednobarevní) masku nemají. Strakatí psi mají bílou základní barvu s velkými rovnoměrně rozmístěnými skvrnami pokrývajícími hlavu a více než jednu třetinu těla. Barva podsady se smí lišit od barvy krycí srsti.
Kohoutková výška: Psi: 66 až 71 cm. Feny: 61 až 66 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu a její závažnost se posuzuje v přesném poměru se stupněm dané odchylky. Psi se samičím výrazem, feny se samčím výrazem. Úzká nebo málo vyvinutá hlava. Chybějící zuby (s výjimkou 2 zubů z PM1 a / nebo M3). Modře nebo černě skvrnitý jazyk. Světlé oči. Krátký ocas. Vytočené nebo vtočené lokty. Jakákoliv známka límce nebo vlajky. Bojácnost nebo špatná povaha.
Nedostatek mohutnosti. Lehké kosti.
Agresivita nebo přílišná bojácnost. Naprostý nedostatek pigmentace čenichu. Čenich s depigmentovanými jasně ohraničenými skvrnami. Svěšené, klopené nebo překlopené uši. Předkus nebo podkus. Srpkovitý nebo nezatočený ocas. Psi s kohoutkovou výškou pod 63,5 cm (25 palců) a feny pod 58,5 cm (23 palců). Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata plně spuštěná v šourku.]]>
Dalmácie, Chorvatsko.
FCI.
Doprovodný pes, rodinný pes, vhodný k výcviku pro různé účely.
Skupina 6 – Honiči a barváři. Sekce 3 – Příbuzná plemena bez pracovní zkoušky.
Dalmatin je dobře vyvážený, nápadně tečkovaný, silný, svalnatý a aktivní pes. Symetrický ve svých tvarech, bez hrubosti a těžkopádnosti a jako bývalý „kočárový pes“ schopný velké vytrvalosti a značné rychlosti.
Délka těla : výška v kohoutku 10 : 9 Délka lebky : Délka čenichu 1 : 1
Vstřícný a přátelský, ne plachý nebo váhavý, bez nervozity a agresivity.
Správné délky.
Lebka plochá, poměrně široká mezi ušima, spánková část dobře utvářená. Mírná čelní rýha. Zcela bez vrásek. Stop mírně zdůrazněný.
Čelisti silné s dokonalým a pravidelným nůžkovým skusem, tj. řezáky horní překrývají řezáky dolní a jsou vsazeny kolmo v čelisti. Žádoucí je kompletní soubor 42 zubů /ve shodě se zubním vzorcem/. Zuby mají správné proporce a jsou bílé.
Posazené mírně od sebe, střední velikosti, kulaté bystré a jiskrné, s inteligentním a pozorným výrazem. Barva je tmavohnědá u černě tečkovaných, světle hnědá až jantarová u hnědě tečkovaných. Oční okruží plně černé u černě tečkovaných, plně hnědé u hnědě tečkovaných.
Nasazené spíše vysoko, střední velikosti, poměrně široké v nasazení. Nesené těsně u hlavy, pozvolna se zužující v zakulacenou špičku. Jemné struktury, dobře zbarvené, preferují se tečkované.
Mírně dlouhá, pěkně klenutá, zužující se k hlavě, bezlaloku.
Dobře vyjádřený.
Silný, rovný.
Souměrná,osvalená a mírně klenutá.
Velmi mírně skloněná.
Nepříliš široký,ale hluboký a prostorný. Hloubka má sahat k loktům. Předhrudí dobře viditelné z profilu. Žebra správných proporcí, dlouhá, pružná, nikdy plochá, sudovitá nebo špatně utvářená.
Úzké.
Břicho vtažené směrem k bedrům.
Dosahuje přibližně k hleznu. Silný v nasazení, rovnoměrně se zužující ke špičce; prostý hrubosti. Nasazený ani příliš vysoko ani příliš nízko. V klidu nesený svisle s mírným ohnutím nahoru v poslední třetině délky. V pohybu je nesen výše, mírně nad horní linií, ale nikdy vzpřímený nebo stočený.
Dokonale rovné, se silnými okrouhlými kostmi až dolů k tlapkám. RAMENA: Mírně šikmá, souměrná a osvalená. LOKTY: Přiléhající těsně k tělu, ani vybočené ani vbočené. ZÁPĚSTÍ: Silná, mírně pružná.
Zaoblené osvalené, souměrné. Při pohledu zezadu jsou zadní končetiny kolmé a rovnoběžné. KOLENA: Dobře úhlená. STEHNA: Silná. HLEZNA: Silná, dobře úhlená.
Kulaté, pevné s dobře klenutými prsty /kočičí tlapky/. Polštářky kulaté,tuhé a elastické. Drápy černé nebo bílé u černě tečkovaných, hnědé nebo bílé u hnědě tečkovaných.
Velká volnost pohybu. Pohyb pravidelný, plný síly, rytmický s dlouhým krokem a dobrým posunem vycházejícím ze zadních končetin; při pohledu zezadu se končetiny pohybují rovnoběžně, zadní sledují přední. Krátký krok a „pádlování“ jsou chybné.
Krátká, tvrdá, hustá, hladká a lesklá.
Základní barva je čistě bílá. Černě tečkovaný ráz s černými, hnědě tečkovaný ráz s hnědými tečkami; tečky nesplývají, ale jsou kulaté, co možná nejlépe rozmístěné. Velikost 2 – 3 cm v průměru. Tečky na hlavě, ocasu a končetinách jsou menší než na těle.
Velký význam má celková vyváženost. Kohoutková výška psa: 56 – 61 cm. Hmotnost: 27 – 32 kg. Kohoutková výška feny: 54 – 59 cm Hmotnost: 24 – 29 kg.
Každá odchylka od výše uvedených bodů musí být považována za vadu; na zřetel má být brána v přímé úměrnosti k jejímu stupni. + tzv. bronzovitost /přechodně „bronzovité“ zbarvení srsti u černě tečkovaných/.
Zjevný podkus nebo předkus, ektropium, entropium; břízově bílé oči, oči různé barvy /heterochromie/, modré oči ,hluchota, ohraničená plotna okolo očí nebo kdekoliv na těle, trikolorní zbarvení /černé a hnědé tečky na tom samém psovi/, citrónové nebo broskvové zbarvení, velmi bojácná nebo agresivní povaha
Psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku.]]>
Velký pes pevného suchého typu konstituce.
Psi: 65 - 75 cm. Feny o 4 cm méně. Délka trupu ke kohoutkové výšce v %=103-105%.
Temperament je klidný, dobře vyvinutá zraková reakce.
V klidu krátký klus až krok, při pronásledování během lovu – trysk. Vady: Hrubá lymfatická konstituce, odchylky od standardních norem kohoutkové výšky a proporcí.
Bílá, černá, červená, plavá různých odstínů, muruga - co znamená červená s černým odstínem, bez nebo s bílými skvrnami, žíhaná. Povoleno tečkování na bílých plochách v odstínu zbarvení, povolena mazurina – černá maska spolu s černým odstínem na uších a koncích končetin; povoleno pálení světlé červené nebo šedé. Nosní houba je černá, při světlém zbarvení srsti je povolena prokvětlá (růžová, játrová) barva špičky nosní houby. Vady: Příliš syté zbarvení pálení, různobarevní tečkovaní, celkem růžová nosní houba.
Krycí srst je pružná, přímá, dlouhá asi 2,5 cm. Na trupu a na zadní časti stehen je řídká delší srst. Povolená je řídká a nedlouhá vlajka na ocase. Podsada v létě není vidět, v zimě není moc vyvinutá. Vady: Dlouhá srst po celém trupu, příliš dlouhá vlajka a praporky.
Kůže je tenká, elastická, bez vrásek a laloků. Svaly jsou dlouhé, dobře vyvinuté zvláště na stehnech. Kostra je pevná. Vady: Slabá kostra a svalstvo, hrubá kostra.
Suchá. Pří pohledu shora je ve tvaru protáhlého klinu, s poměrně širokou mozkovou častí, týlní hrbol nepatrně vyznačen. Nadočnicové oblouky téměř nevystupují, stop je pozvolný (plavný) , slabě vyznačen. Morda je suchá, zašpičatělá, lehce zploštěná z bočních částí. Povolen lehce klenutý nosní hřbet. Pysky jsou tenké, těsně přimykající k čelistem. Vady: Těžká, hrubá, zjevný stop, široká nebo tupá tlama, visící pysky.
Tenké, neširoké, nevelké, nevysoko nasazené, zatažené dozadu podél šíje. Většina psů při vzrušení zvedá uši nad čelem = při tom špičky uší směrují dopředu nebo do stran. Vady: špatné přiléhající, tlusté.
Velké, oválné, šikmo umístěné, hnědé různých odstínů, při všech barvách srsti jsou vička tmavá. Vady: Malé, světlé, kulaté, špatné přiléhající oční víčka.
Bílé, pevné, těsné přimykající jeden ke druhému, skus nůžkový. Vady: Stejné jako u ostatních loveckých psů.
Dlouhý, svalnatý, z boků zploštěný, vysoko nesený. Vady: Lymfatický, okrouhlý, krátký krk, lalok.
Ve tvaru oblouku, hluboký skoro po lokty. Vady: Nedostatečné hluboký, plochá žebra, sudovitý hrudník, otevřený (plochý hrudník spolu s široce rozestávěnými lokty) .
Široký, dobře svalnatý, spolu s klenutými bedry tvoří nepříliš silný oblouk, kohoutek je dobře vyznačen. Vady: Slabě vyznačený kohoutek. Špičatá, úzká, hrbatá, měkká, přímá, navíc pronesená záda.
Svalnatá, klenutá. Vady: Úzká, přímá, plochá.
Dlouhá, široká, slabě šikmá. Šířka mezi hrbolky pánevních kostí není menší než 7 cm. Vady: Úzká,krátká, příliš šikmá nebo vodorovně postavená.
Dobře vztažené, slabiny vtažené. Vady: Slabé vtažené slabiny, visící břicho - těžká vada.
Suché, s dobrou kostrou, svalnaté. Při pohledu zepředu jsou přimé a rovnoběžné, předloktí v průřezu oválné. Ramenní úhel okolo 100°. Zápěstí krátké, trochu šikmo stojící. Vady: Úzký postoj končetin, lokty dovnitř nebo ven, krátké nebo křivé předloktí, kolmé nebo příliš šikmé zápěstí, tlapy vytočené dovnitř nebo ven.
Suché s dobrou kostrou, svalnaté s dlouhými kostmi. Při pohledu zezadu rovné a paralelní. Úhly kloubů dobře výrazné, patní kloub silně vyvinutý, nárt téměř kolmý. Končetiny stojí široko a v klidném postoji jsou lehce odtažené dozadu. Vady: Strmá zád‘, kravský, sudovitý, šavlovitý postoj.
Oválné, přední lehce okrouhlé, zadní podlouhlé, prsty klenuté , těsné semknuté. Vady: Okrouhlé, ploché,slabě semknuté, vlčí dráp=těžká vada.
Dlouhý, ve tvaru šavle, konec může být zatočený ve tvaru do kolečka, v klidu visí dolů, v pohybu je nesen výše, než je linie hřbetu, ale nesmí se zvedat kolmo vzhůru. Vady: Zakřivený do stran, kolmo vytočený nahoru, tlustý.]]>
Nenáročný, odolný pes takové stavby těla, která umožňuje skloubení síly, rychlosti a vytrvalosti. Dobře osrstěný, bez problémů snáší rozdíly teplot klimatu střední Evropy. Kontrastní strakaté zbarvení umožňuje, že je dobře viditelný při práci v terénu v zimních i letních podmínkách.
Česká republika.
Všestranný sportovní a pracovní pes, určený zejména pro horské a podhorské oblasti. Uplatňuje se např. jako pes tažný, pro závody psích zápřahů, záchranářský, lavinový, pastevecký i jako pes hlídací a rodinný společník.
Skupina 2. 2.2. psi dogovití 2.2.2. typ horský. Zkouška z výkonu není požadována.
Plemeno vzniklo v roce 1977 zkřížením kanadského saňového psa z okolí Athabasky - Aljaška (plemeno neregistrované FCI) se slovenským čuvačem (FCI 142) a následným šlechtěním.
Dlouhosrstý strakatý pes s převislýma ušima, mírně obdélníkového až téměř kvadratického formátu těla, na vyšších nohách, pevné konstituce, bez známek lymfatičnosti nebo hrubosti.
Délka těla : výška v kohoutku 10 : 9,9 až 10 : 9 Hloubka hrudníku : výška v kohoutku 1 : 2,5 Délka nosního hřbetu : délka hlavy 1 : 2,2 až 1 : 2,4
Povaha přátelská, sebevědomá. Temperament živý. Je dobře ovladatelný, schopný všestranného výcviku.
Úměrná velikosti těla, správného pohlavního výrazu.
Poměrně široká, ale její šířka je vždy o něco menší než délka, temeno spíš ploché, nepříliš klenuté. Linie temene a nosního hřbetu jsou divergentní. Stop – zřetelný, ale pozvolný.
Nosní houba černá. Nosní partie: Jen mírně kratší než lebeční, nepříliš hluboká, tupě zakončená. Nosní hřbet rovný, široký. Pysky – silné, ale přiléhavé, nepřevislé. Koutky tlamy uzavřené. Pigmentace sytá. Zuby – velké, skus pravidelný nůžkový. Přípustný je i klešťový skus. Počet řezáků úplný. Oči – středně velké, oválného tvaru, vodorovně uložené, hnědé až tmavohnědé, mírného výrazu. Okraje očních víček sytě pigmentované. Uši – vysoko a široko od sebe nasazené, se širokým úponem, převislé, trojúhelníkovitého tvaru. Poměrně velké, při natažení dosahují ke koutkům tlamy. Předním okrajem přiléhají ke skráním, zadní okraj, zejména v afektu, odstává.
Středně dlouhý, poměrně silný, dobře osvalený, nesený šikmo přibližně v úhlu 45°. Kůže silná, ale bez laloku. Osrstění velmi husté.
Kohoutek – zřetelný. Hřbet – rovný, pevný. Bedra – pevná, svalnatá, krátká. Záď – zaoblená, její nejvyšší bod leží ve stejné výšce jako kohoutek. Může být i lehce přestavěná. Předhrudí – dobře vyvinuté, ale ne přehnané široké. Hrudník – oválného průřezu, dlouhý. Spodní linií dosahuje k loktům, ale ne níže. Břicho – mírně vtažené. Ocas – nasazený v linii zádě, dosahuje k hlezennímu kloubu. Je bohatě osrstěný. V klidu nesený svisle dolů nebo mírně prohnutý a v pohybu a v afektu srpovitě nad linií hřbetu.
Rovné a silné, rovnoběžně a středně daleko od sebe postavené. Lokty – směřují přesně dozadu. Záprstí – pružné, ale ne měkké. Tlapky – oválného tvaru, velké, uzavřené. Prsty silné, klenuté.
Silné, dobře osvalené. Při pohledu zezadu rovnoběžné a středně daleko od sebe postavené. Přiměřeně zaúhlené, bez extrémů jedním či druhým směrem. Nárt – silný, krátký, kolmý. Tlapky – stejného tvaru jako u hrudních končetin, směřují přesně kupředu. Páté prsty, případně i šesté prsty nejsou vadou.
Prostorný, vytrvalý, bez známek těžkopádnosti.
Silná, ale pružná, bez záhybů.
Dlouhá, délka srsti na hřbetě do 10 cm, na zadní straně stehen a na ocase mírně delší. Je rovná, hustá, uzavřená, v zimě s bohatou podsadou. Břicho je rovněž dobře osrstěné. Na hlavě a předních stranách končetin je srst krátká.
Je vždy strakaté – barevné plotny na čistě bílém podkladě. Barva ploten může být libovolná. Hlava je zbarvena celá nebo s bílou lysinou. Plotny na trupu mohou být rozmístěny jakkoliv nepravidelně. Na trupu musí být minimálně jedna malá plotna. Plášťové zbarvení je méně žádoucí, ale přípustné, pokud je plášť zřetelně přerušen bílou barvou alespoň na krku (límec) nebo na bedrech. Na bílém podkladě se někdy objevuje tečkování, které lze tolerovat, pokud neruší celkový dojem kontrastu ploten a podkladu. Jestliže je pes po stránce morfologické mimořádně kvalitní, lze nedostatky ve zbarvení tolerovat (pokud se nejedná o vady vylučující) a zadat i nejvyšší tituly.
Psi: 60 - 70 cm. Feny: 56 - 66 cm.
Psi 30 - 40 kg. Feny 26 - 36 kg.
Vše, co snižuje všestranné využití psa a co je na překážku jeho dobré pohyblivosti, obratnosti, vytrvalosti a odolnosti. Všechny odchylky od standardu jsou posuzovány jako vada a hodnoceny podle míry jejich vyjádření.
Agresivita nebo kousavost z bázlivosti. Barva nosní houby jiná než černá. Jiný skus než nůžkový, klešťový nebo těsný klešťový. Výrazná chudozubost (chybí více než 3 zuby). Zcela bílá barva bez barevných znaků. Jakákoliv anatomická znetvoření nebo známky oslabeného zdraví. Kryptorchismus. DKK 4/4 nebo x/4, 4/x.]]>
Chodský pes pochází z České republiky. Datum publikace platného původního standardu: 28.10.1984.
Chodský pes se využívá jako pracovní plemeno.
Po jeho mezinárodním uznání: skupina 1 - Psi ovčáčtí, pastevečtí a honáčtí, kromě švýcarských salašnických psů. S pracovní zkouškou.
Chodský pes je středně velký pes ovčáckého typu s obdélníkovým rámcem těla. Má dlouhou srst s bohatou podsadou, která ho činí odolným vůči povětrnostním vlivům. Vyniká harmonickou stavbou těla. Všechny tělesné partie jsou sladěny tak, že jako celek působí kompaktně a ladně. Charakteristické pro plemeno je postavení a nesení krátkých uší, elegantní linie dlouhé šíje a krku a dále bohatost dlouhé srsti. Jeho pohyb je lehký a volný. Vyznačuje se živou povahou bez známek nervozity. Je přítulný ke členům rodiny, zejména k dětem. Vůči cizím osobám je zdrženlivý, avšak při ohrožení svých blízkých nebo jejich majetku umí být ostrý a útočný. Je výborným hlídacím, ochranným a doprovodným psem, který je schopen náročného výcviku. Je obdařen vynikajícím nosem, čichové práce zvládá s lehkostí a temperamentem. Díky ideální střední velikosti a dobré ovladatelnosti lze chodského psa využít ve slepeckém výcviku. Navíc pro výborné čichové schopnosti může být s úspěchem nasazen při záchranářských akcích a při vyhledávání osob v lavinách. Projevuje rovněž vlohy pro střežení stád a práci v zápřahu.
Chodský pes je temperamentní pes rychlých, ne však překotných reakcí. Chodský pes je lehce učenlivý, pozorný, dobře ovladatelný a poddajný. Je skromný, nenáročný a houževnatý. Jeho přítulnost k malým dětem je obdivuhodná a činí z něj příjemného společníka rodiny. Je nebojácný, pevných nervů a mimořádně ostražitý. Má výborné čichové schopnosti.
Lebka je plochá a zvolna se zužující směrem k očím se středem zúžení po čelním vrubu, který je lehce naznačen. Týlní hrbol je hmatatelný, avšak na pohled nevýrazný. Čenichová partie je mírně kratší než mozkovna, od níž je oddělena šikmým čelním sklonem. Čelní sklon není ani příliš ostrý, ani příliš mírný. Nadočnicové oblouky jsou zřetelné, ale nevystupující. Líce jsou suché, pokryty plochými svaly. Kůže lebeční partie je napjatá a pokrytá krátkou , hustou a hladkou srstí. Obličejová část
Nosní hřbet je rovný (přímý) , s prodlouženou linií mozkovny téměř rovnoběžný. Směrem k čenichu se klínovitě zužuje.
Středně velký, plný, černě pigmentovaný, nozdry otevřené.
Pevné, suché, dobře přilehlé, s uzavřenými koutky.
Horní a dolní čelist jsou úměrné, silné a delší, postupně se zužují k čenichu.
Hladké, dobře přiléhající, pod očima nepropadlé.
Zdravé, silné, čistě bílé, v pravidelném postavení, nůžkového skusu. Stoličky na sebe přesně dosedají, řezáky se navzájem dotýkají. Chrup je úplný.
Středně velké, mandlového tvaru, mírně šikmo posazené. Nemají být vypouklé, ani zapadlé. Jsou lesklé, energického, avšak příjemného výrazu, barvy tmavě hnědé. Víčka dobře přiléhají.
Krátké, vzpřímené, dopředu otočené, vysoko nasazené a blízko sebe postavené. Jsou trojhranné, se širší základnou, na hrotech buď zašpičatělé, nebo lehce zaoblené. Ušní boltce jsou pokryty delší hustou srstí, která zejména u kořene a po okraji boltce tvoří štětky. Celkově má být hlava úměrná velikosti těla a ušlechtilá. Nesmí působit masivně ani příliš jemně. Charakteristický jedinečný vzhled hlavy podmiňuje správné nasazení uší, jejich velikost, tvar a dlouhé osrstění.
Ladně nesený a utvářený, delší, velmi pružný. Směrem k plecím se mírně rozšiřuje. Linie krku svírá s horizontální rovinou úhel 45 stupňů. Krk je pokrytý dlouhou hustou srstí.
V průřezu oválného tvaru, jeho horní okraj je tupý, spodní zašpičatělý. Sahá po úroveň lokte. Žebra jsou mírně klenutá, ne však sudovitá.
Zepředu širší, náležitě osvalené.
Rovný, pevný, nepříliš dlouhý, v kohoutku lehce vyvýšený.
Krátká, pružná, dobře vázaná, v jedné linii navazují na hřbet.
Pevné, vtažené.
Začíná ve stejné výši se hřbetem a v mírně svažité linii, bez přechodů, směřuje k ocasu.
V klidu a v pohybu je volně spuštěný v lehkém oblouku, při vzrušení zvednutý nad úroveň hřbetu. Je bohatě osrstěný a dosahuje k hleznu. Umělé zkracování je nepřípustné. Celková linie těla od hlavy k ocasu je tvořena souborem ladných křivek. Délka trupu má být o něco větší než je výška v kohoutku.
Lopatka je správně šikmo uložená a ploše přilehlá. Kost ramenní je dlouhá a úhel, který svírá s lopatkou, se blíží 90°.Loket směřuje rovně dozadu, není ani vbočený, ani vybočený. Předloktí je při pohledu z kterékoliv strany rovné, s dobře vyvinutým suchým svalstvem. Záprstí je pevné, dlouhé, nikoliv příliš strmé. Zadní stranu předloktí pokrývá přerůstající srst.
Dobře zaúhlené v koleni i hleznu. Jsou při pohledu ze zadu rovné. Stehno je silné, vydatně osvalené. Nárt je pevný. Kolenní a hlezenní klouby jsou dobře zaoblené. Zadní stranu stehen pokrývá přerůstající srst.
Středně velké, oválného tvaru. Mají pevné pružné polštářky a klenuté, sevřené prsty s krátkými, silnými drápy. Polštářky a drápy jsou plně pigmentované.
Přirozeným pohybem je nízký klus s diagonálním posunem končetin při zachování neměnné linie hřbetu. Chod je lehký , pružný a prostorný.
Napjatá, v každé partii dobře přilehlá. pigment polštářků a drápů je černý, viditelné sliznice jsou tmavě pigmentovány.
Kromě obličejové části hlavy, hrotů ušních boltců a přední strany obou párů končetin, kde je srst krátká a hladká, pokrývá tělo lesklá dlouhá, hustá, tvrdší srst. Její délka se pohybuje od 5 do 12 cm. má být rovná nebo je lehce zvlněná, na krku a hrudi mírně otevřená, jinak přilehlá. dobře vyvinutá podsada je kratší a měkčí. Ušní boltce jsou bohatě osrstěny. U kořene a po okraji jsou vyvinuty štětky. Zvlášť dlouhá srst se tvoří na šíji, hřbetu a dále na zadní straně stehna a nártu, kde je mírně praporcovitá. Ocas je hustě osrstěn a má na spodní straně dlouhou, mírně praporcovitou srst.
Černá až kovově černá se sytě žlutými znaky typu "black and tan".Čím jsou znaky sytější, tím lépe. Jiné zbarvení srsti než černá se znaky je nepřípustné. Znaky jsou vyvinuty: 1) Na okraji a uvnitř ucha. 2) Nad očima. 3) Na lících, odtud plynule přecházejí na hrdlo, kde tvoří charakteristický půlměsíc. 4) Na hrudi, přičemž hrudní znaky jsou odděleny od znaků na hrdle. 5) Na hrudních končetinách od prstů po úroveň lokte. 6) Na pánevních končetinách, a to na vnitřní a zadní straně stehna a od prstů po úroveň hlezna. 7) Kolem řitního otvoru. 8) Znaky mohou být navíc vyvinuty na spodní straně hrudníku, břicha a ocasu, mohou chybět na zadní straně stehna. Přednost se dává znakům vyvinutým v předepsaných partiích, zřetelně ohraničeným a sytě vybarveným. Odpovídající zbarvení hlavy tvoří maska.
Výška v kohoutku musí být 52 - 55 cm u psa, 49 - 52 cm u feny. Od této ideální výšky se toleruje maximální možná odchylka + - 2 cm, kerá je již nedostatkem. Tzn. minimum u psa je 50 cm, maximum 57 cm, u feny je minimum 47 cm, maximum 54 cm. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 16 - 25 kg.
Jsou jakékoliv odchylky od standardu mírného (nedostatky) , závažného (vady) a velmi závažného (hrubé-vylučující vady) charakteru.
1) Drobivý chod. 2) Příliš výrazný nebo chybějící čelní sklon. 3) Slabé čelisti. 4) Ne zcela tmavé oko. 5) Mírně delší ucho při správném nasazení. 6) Kohoutková výška + - 2 cm proti standardu (pes 50, 51 cm a 56, 57 cm, fena 47, 48 cm a 53, 54 cm) . 7) Delší nebo naopak kratší hřbet. 8) Měkké záprstí, strmé záprstí. 9) Méně syté znaky (slámově žlutá) . 10) Delší nebo kratší ocas. 11) Znaky chybějící na uších a kolem řitního otvoru. 12) Nezřetelně ohraničené znaky. 13) Znaky více rozšířené na hlavě a hrudi, znaky méně výrazné na hlavě a hrudi. 14) Malý bílý znak (v toleranci do 3cm) .
1) Klabonosá nebo naopak pronesená čenichová partie. 2) Vypouklé nebo naopak vsazené oko, světle hnědé oko. 3) Ucho nesprávného tvaru, špatně nasazené ucho, měkké ucho. 4) Krátký krk. 5) Sudovitý nebo naopak plochý hrudník. 6) Vybočené nebo vbočené lokty (postoj sbíhavý, rozbíhavý) . 7) Strmě uložená lopatka. 8) Proláklý nebo klenutý hřbet. 9) Nepevná bedra. 10) Vybočená nebo vbočená hlezna (postoj sudovitý, kravský) . 11) Strmý postoj pánevní končetin způsobující příliš spaditou hřbetní linii. 12) Přeúhlení pánevních končetin způsobující příliš spaditou hřbetní linii. 13) Ocas stočený nad úrovní hřbetu. 14) Kadeřavá srst. 15) Výrazně světlé znaky. 16) Znaky extrémně rozšířené na hlavě a na hrudi, znaky vyskytující se mimo předepsané partie. 17) Znaky chybějící nebo viditelně ubývající ve více partiích.
1) Zcela postrádající ušlechtilost. 2) Kohoutková výška u psa menší než 50 cm a větší než 57 cm a u feny menší než 47 cm a větší než 54 cm. 3) Jakékoliv odchylky od nůžkového skusu: předkus, podkus, klešťový skus, nepravidelný skus. 4) Ztráta kteréhokoliv zubu (méně než 42 cm) . 5) Dravčí oko. 6) Svěšené nebo klopené ucho. 7) Jiné zbarvení než černá se žlutými znaky. 8) Znaky vyskytující se mimo předepsané partie. 9) Depigmentace čenichu, kůže a sliznic. 10) Vyloučeni musí být psi silně bázliví a agresivní jedinci. 11) Monorchismus a kryptorchismus. 12) Krátká srst typu krátkosrstých plemen, chybějící podsada. 13) Úplná ztráta znaků.]]>
Boerboel je velký pes typu mastiffa, robustní, houževnatý a s hladkou srstí. Třebaže boerboel by měl být silných končetin a svalnatý, měl by být současně pohyblivý a v v pohybu živý. Boerboel by nikdy neměl působit nohatě, ale ani nesmí mít příliš krátké končetiny. Celkový vzhled boerboela by mu měl dovolovat dosahovat nejvyššího výkonu a síly spolu s dlouhým krokem plně odpovídajícím délce trupu. Hlavním kritériem hodnocení boerboela není hmotnost, ale důležitá je jeho vhodnost k pracovním účelům, jeho velikost a konstituce – pes musí harmonicky odpovídat hlavním požadavkům. Přednost se dává psům o hmotnosti přesahující 50 kg (112 liber) a ideální hmotnost činí přibližně 65 kilogramů (146 liber). Pozn.: staré jizvy a úrazy způsobené při práci nebo nehodách nejsou žádoucí.
Boerboel je velký, silný a inteligentní pracovní pes, který se v Jižní Africe chová již od 17. století. K vývoji plemene přispěli různí psi typu mastiffa z Evropy i velcí psi z Afriky. Typický vzhled boerboelů se velmi podobá vzhledu asyrských psů v období zhruba 700 let před Kristem.
Boerboel je velký a silný pes, dobře vyvážených proporcí, s dobře vyvinutým osvalením a hbitých pohybů. Tento pes by měl být impozantní a imponující. Psi působí výrazně samčím dojmem a feny samičím dojmem.
Boerboel je dokonale vyvážený pes – všechny části jeho těla by měly být v dokonalé rovnováze.
Boerboel je spolehlivý, poslušný a inteligentní pes se silně rozvinutými instinkty hlídacího psa. Je sebevědomý a neohrožený, ale respektuje potřeby rodiny.
Hlava boerboela je nejdůležitější vlastností boerboela, protože reprezentuje jeho celý charakter. Hlava je krátká, široká, hluboká, čtvercová a svalnatá s dobře vyplněnými lícemi. Část mezi očima musí být dobře vyplněná.
Horní část hlavy je široká a plochá s plasticky vystupujícími svaly.
Obličejová část hlavy by měla harmonicky ladit s celkovým vzhledem hlavy a může být s černou maskou nebo bez ní.
Stop by měl být patrný, ale ne přehnaně výrazný.
Čenich je černý s velkými nozdrami, jež jsou široce otevřené.
Nosní kost je rovná a rovnoběžná s horní linií hlavy. Je hluboká, široká a lehce se zužuje směrem kupředu. Nosní kost by měla být dlouhá 8 – 10 cm.
Horní pysk je volný a masitý a neměl by přesahovat přes dolní čelist. Horní pysk (pod čenichem) by měl překrývat dolní pysk.
Dolní čelist je silná, hluboká a široká a lehce se zužuje směrem dopředu.
Zuby by měly být bílé, dobře vyvinuté a ve správných rozestupech; kompletní sada zubů (42 zubů); skus by měl být nůžkový.
Barva očí může být v jakémkoliv odstínu hnědé, ale tmavší než srst. Oči by měly být nasazeny vodorovně. Měly by být široce posazené s těsně přiléhajícími a dobře pigmentovanými víčky.
Uši by měly být středně velké, ve tvaru V a měly by být v dobrém poměru s hlavou. Jsou nasazeny vysoko a posazeny široce na hlavě. Je-li vzbuzen zájem psa, uši by měly tvořit přímou linii s horní částí hlavy.
PROFIL: Šíje vykazuje křivku se silným osvalením a je nasazena vysoko na plece. DÉLKA: Krk je středně dlouhý a v dobrém poměru k celkové stavbě těla psa. VZHLED: Krk je poměrně silný a svalnatý, pevně připojený k hlavě a postupně se rozšiřuje k místu, kde je napojen na plece. Krk, hlava a plece tvoří jeden celek. KŮŽE NA KRKU: Kůže na hrdle je volná a mezi předními končetinami těsně přiléhá.
Trup se směrem k bedrům lehce zužuje. HORNÍ LINIE: Horní linie by měla být rovná. HŘBET: Hřbet je rovný, široký a v dobrém poměru se stavbou těla, s vystupujícími zádovými svaly a krátkými bedry. ZÁĎ: Záď je široká a silná s dobře vyvinutými svaly. HRUDNÍK: Hrudník je svalnatý a silný. Hrudník by měl být široký a hluboko posazený mezi hrudními končetinami s dobře klenutými žebry. Hrudní koš by měl být v dobrém poměru s hrudí.
Ocas je nasazen vysoko. Měl by být rovný a přednost se dává kupírovanému ocasu (tři obratle). Dlouhé ocasy jsou přijatelné.
Hrudní končetiny jsou silné, svalnaté a v dobrém poměru k celkové stavbě těla psa. PLECE / KOHOUTEK: Kohoutek je dobře napojen, plece správně úhlené a s dobře vyvinutými svaly. NADLOKTÍ: Nadloktí by mělo mít dobře vyvinuté svalstvo. PŘEDNÍ NADPRSTÍ: Přední nadprstí je krátké, silné a je postaveno ve svislém prodloužení hrudních končetin a kloubu zápěstí. TLAPY HRUDNÍCH KONČETIN: Tlapy hrudních končetin jsou velké, s dobře vyvinutými polštářky a silnými, tmavými a zahnutými drápy. Tlapy by měly směřovat přímo kupředu.
Pánevní končetiny jsou silné, pevné a v dobrém poměru k celkové stavbě těla psa; jsou schopny poskytovat psovi silný posun vpřed. STEHNA: Stehna jsou široká, hluboká, dobře vyvinutá s plasticky vystupujícími svaly. LÝTKA / HOLENĚ: Lýtka jsou dobře vyvinutá s plasticky vystupujícími svaly. KOLENA: Kolena jsou silná, pevná a správně úhlená. HLEZNA: Hlezna jsou pevná se správným zaúhlením. NÁRTY: Nárty jsou poměrně krátké, silné a pevné. Nárty jsou postaveny rovnoběžně. (Paspárky se odstraňují). TLAPY PÁNEVNÍCH KONČETIN: Tlapy pánevních končetin jsou poněkud menší než tlapy hrudních končetin. Měly by být vybaveny dobrými polštářky, kulaté a směřovat přímo kupředu. Drápy jsou silné, tmavé a zahnuté.
Kůže je silná, volná, dobře pigmentovaná s mírnými vráskami.
Srst je krátká, hladká a hustá. Uznávané barvy jsou krémově bílá, světle žlutohnědá, červenohnědá, hnědá a všechny odstíny žíhané.
Pohyb by měl být lehký, plynulý, plný síly, s dobrým posuvem z pánevních končetin a rovnoběžným pohybem končetin. V pohybu by se měla udržovat rovná horní linie.
Ideální výškou psa je 66 cm v kohoutku. Minimální výška činí 60 cm a horní maximum není omezeno, pokud je zachována celková vyváženost stavby těla psa. Ideální výška fen je 61 cm. Výška fen se může pohybovat v rozpětí od 55 do 69 cm.
Boerboel se těší mimořádnému zdraví díky přirozenému výběru v jeho chovu.
Boerboel je dobře pigmentovaný zvláště na pyscích, tlapách, drápech a genitáliích.
Příliš malý pes * příliš velký pes * příliš agresivní pes * příliš malá a nevyhraněná hlava * játrově zbarvený čenich * úzká tlama * dlouhá tlama * špičatá tlama * modré oči * vzpřímené uši * křivé nohy * pronesený hřbet * kravský postoj * sudovitý postoj vzadu * rovná hlezna * neohrabaný a nevyvážený pohyb * jakákoliv známka vkřížení jiného plemene.
Předkus přesahující 1 cm * patrný podkus * úzký hrudník * bílá barva a grošovaná (převládající bílá na těle) * černá a strakatá]]>
Masivní, velká, široká a hluboká v lebeční části. Čelo je široké, trochu vypuklé, rozdělené na dvě poloviny nevelkou podélnou rýhou, s krátkým a jasným přechodem k čenichu. Týlní hrbol je masivní, ale je slabě vyvinutý.Pysky jsou tlusté, černé barvy, trochu odvislé. Lícní kosti jsou okrouhlé, silně vyvinuté. Vyvinuty jsou nadoboční oblouky. Poměr délky mordy k délce hlavy cca 34-37%.
Nejsou velké, temné, okrouhlé formy, široce a přímo umístěné. Víčka jsou černá, suchá.
Nevelké, visící na chrupavkách, trojúhelníkové formy, silné u kořene, pevně přiléhají předním krajem k lícním kostem, docela vysoko umístěné.
Velké, bílé, pevně přiléhající jeden k druhému, v plném kompletu je 42 zubů. Řezáky jsou u kořene umístěny do jedné linie. Skus je nůžkový.
Masivní, krátký, posazený pod úhlem 30-40° k linii hřbetu. Přípustné je mírné snížení.
Hrudník je hluboký, široký, dlouhý, s okrouhlými žebry, který se viditelně rozšiřuje k zadní části. Přední část hrudníku trochu vystupuje před ramenními a lopatkovými klouby. Spodní linie hrudníku není výše lokte. Kohoutek je vysoký, široký, dlouhý, svalnatý, dobře vyvinutý, zvláště pak u psů. Výška v kohoutku by měla být trochu vyšší než v křížové kosti. Výška u psů nesmí jít pod 68cm, u fen pod 66 cm v kohoutku. Žádoucí je výška u psů 77-78cm u fen 72-73cm. Vrchní hranice výšky není dána. Váha se pohybuje u psů od 60kg výše u fen od 45 kg výše. Poměr délky těla k výšce psa v kohoutku pro psy 104-105% u fen 106-108% Poměr hloubky hrudního koše k výšce v kohoutku 50-52% Hřbet je přímý, pevný, široký, svalnatý rovnající se přibližně polovině délky těla. Kříž je krátký a široký, trochu vypouklý. Zadek: je široký, svalnatý, dlouhý, téměř horizontálně postavený. Břicho je v klidu stažené.
Při pohledu zepředu přímé a paralelní. Lopatky jsou dlouhé, sešikmené, vytvářejí s ramenními kostmi úhel kolem 100°. Lokty směřují jenom dozadu. Délka předních končetin do lokte tvoří 50-54% od výšky v kohoutku. Tlapy jsou velké, kulaté formy, stažené do chumáčku.
Při pohledu zezadu přímé a paralelní. Jsou širší než přední. Bederní kosti nejsou dlouhé a nemají velký sklon. Bérce jsou krátké. Úhly kolenních a skákacích kloubů při pohledu z boku jsou trochu vypřímeny. Nárty jsou masivní, téměř svislé. Přirostlé prsty musí být odstraněny.
Jde vysoko, je široký, tlustý, délkou dosahuje na skákací kloub. Ve stavu klidu je spuštěn dolů, lehce je ohnut na konci. Ve vzrušeném stavu se zvedá výše linie zad. Kořen je na stejné linii se zadkem
Srst je hrubá, dlouhá, těsně přiléhající, hustá, s dobře vyvinutým podkladem. Na hlavě a přední straně končetin jsou chlupy kratší, těsně přiléhající. Okrasné chlupy jsou více vyvinuty u psů a jsou na krku vidět v podobě hřívy a náletů za ušima, na zadních stranách před rameny, bedry, nárty a na ocase.
Zrzavě - strakatý, skvrnitý bílý se zrzavými nebo šedohnědými skvrnami. Charakteristický je bílý hrudník, límec, přední končetiny do lokte a zadní do bérce, konec ocasu, dále také tmavé kruhy kolem očí a čerň na uších, bílá prohlubeň na čele.
Charakteristickým pohybem pro plemeno je krátký klus a těžký cval. Obnovený standard byl schválen a přijat Ruskou Federací chovatelství služebních psů v dubnu roku 1992.]]>
Americký bulldog je silný, atletický, mohutný pes střední velikosti. Jeho pohyb je lehký, dynamický a účelný, působí dojmem rychlosti, síly a hbitosti. Je inteligentní a zvědavý. Je neohrožený a nebojácný, aniž by jevil známky zbytečného nepřátelství nebo dokonce přehnané agresivity. První dojem, kterým by měl na člověka zapůsobit, je dojem velmi velkého, atletického bulldoga a ne silného teriera.
Linie hlavy jsou pravoúhlé. Lebka by měla být široká a čtvercová. Temeno ploché, ale opatřené silnými svaly. Mezi očima zřetelná čelní rýha. Hluboký, výrazný stop. Tlama rovněž čtvercová a pravoúhle řezaná. Tlama by měla být hluboká, široká a silná. Délka tlamy by měla být přibližně 35 až 40 procent celkové délky hlavy. Žádoucí je lehký předkus (přibližně osminu palce). Zuby velké a silné. Oči kulaté a široko posazené, hnědé. Uši mohou být neseny složené dozadu nebo překlopené, žádnému z uvedených způsobů se nedává přednost. Uši mohou být neseny i napůl vztyčené. Nosní houba široká, černá, s velkými nosními otvory. Chyby: Lehká nebo úzká hlava. Zřetelná sbíhavost linií, odchylky od pravoúhlého vzhledu hlavy. Úzká nebo zúžující se tlama. Výrazný předkus, při němž jsou při zavřené tlamě vidět zuby. Obě oči modré. Kupírované uši. Růžové nebo skvrnité nosní houbě se nesmí dávat přednost.
Trup robustní a silný. Americký bulldog je mohutný, široký pes, avšak šířka by neměla být přehnaná a pes by neměl působit sudovitě. Hrudník hluboký s dobře klenutými žebry. Hřbet poměrně krátký a velmi silný. Bedra navazují ve velmi lehkém oblouku, což umožňuje pružný přenos síly pánevních končetin. Rovný hřbet je přípustný, avšak nedává se mu přednost. Břicho poněkud vtažené. Krk by měl odpovídat tělu - poměrně krátký, ale ne příliš, silný a mohutný. Krk psa je místem, které nese hlavní nápor síly při boji s nepřítelem a musí být dostatečně dlouhý, aby dobře přenášel sílu, dostatečně krátký, aby byl pevný, a dostatečně svalnatý, aby mohl sílu vyvinout. Plece široké a mohutně osvalené. Chyby: Nedostatečné nebo přehnaně vyvinuté znaky. Slabý, měkký hřbet nebo hřbetní linie klesající k zádi. Americký bulldog je "pracovním" plemenem a nedostatek síly nebo hbitosti jsou proto vážnou vadou. Jakékoliv přehnané proporce amerického bulldoga by snížily jeho výkonnost a schopnost pracovat a nemělo by se jim ve výstavním kruhu dávat přednost.
Hrudní i pánevní končetiny by se měly posuzovat jako celek, protože musí být vyvážené. Pánevní končetiny amerického bulldoga by měly být výborně osvalené, avšak nejsou tak široké, jako jeho plece. Pánevní končetiny přiměřeně úhlené a jejich postoj musí být rovnoběžný. Hrudní končetiny rovné a velmi svalnaté. Chyby: jakýkoliv náznak nedostatečného vývinu. Kravský postoj. Vybočené nebo vbočené tlapy hrudních končetin. Někteří američtí bulldoci mohou být tak mohutní, že se při pohybu zdá, jako by vybočovali lokty. Pokud je však uložení hrudních končetin správné, v postoji lokty nevybočují. Nežádoucí je nedostatečné úhlení nebo přehnané úhlení jako u německého ovčáka.
Ocas dostatečně dlouhý, aby dosahoval k hleznům, nebo i delší. Středně silný a jako prodloužení páteře by měl být robustní. Při pohybu nebo při vzrušení je často nesen nad hřbetem. Na konci by měl být lehce zatočený do půlkruhu, což bývá dobře vidět, nese-li pes ocas nad hřbetem. Chyby: krátký nebo rovný ocas, příliš zatočený. Ocas nesmí být kupírován.
Americký bulldog byl vyšlechtěn k práci a ne na výstavy, a proto je v jeho chovu poměrně větší rozpětí.
Psi: může sahat od cca 56 až 71 cm. feny jsou menší: od cca 43 až 66 cm.
Psi: cca 41 - 61 kg. feny: cca 30 - 50 kg. Americký bulldog je pracovním plemenem a jeho velikost samotná není rozhodujícím kritériem kvality. Lepší je dobře svázaný pes v tvrdé kondici s váhou kolem cca 50 kg, než neharmonický menší pes o váze cca 60 kg, nebo vysoký a úzký pes, podobný terierovi, který je netypický a měl by být vyloučen. Pokud jsou splněny všechny uvedené podmínky, dává se přednost mohutnějšímu harmonickému psovi. Chyby: Jakákoliv odchylka od uvedených velikostí. Závažnost vady závisí na velikosti odchylky od udaných hodnot. Psům, kteří jsou podobni terierům, je třeba se důsledně vyhýbat.
Přednost se dává barvě s alespoň 50 % bílých ploch. Přípustný je i zcela bílý pes, avšak je třeba se přesvědčit, že bílí psi nemají problémy se sluchem. Barevné skvrny mohou být libovolného odstínu žíhání nebo libovolného odstínu hnědé (pálená, červená, žlutá, plavá atd.). Přednost se dává bílým psům s barevnými skvrnami. Na další stupeň v pořadí žádoucích barev patří barevní psi s bílými skvrnami a nakonec psi barevní s odznaky. Chyby: černá, černá s pálením, černá s játrovou, merle a plavá s černou maskou nejsou přípustné. Plavá je přípustná pouze bez masky. Srst: krátká, tvrdá a lesklá. Srst odráží celkový zdravotní stav psa a měla by být čistá a lesklá.
Americký bulldog by se měl pohybovat rychle, hbitě a působit dojmem síly. Krok by měl být pružný a pánevní končetiny by měly mít výrazný posun a poskytovat pohybu psa dynamiku, neměly by jen následovat tělo psa. Akce pánevní končetiny by měla být výrazná. Všechny končetiny by se měly pohybovat souběžně se směrem pohybu psa. Je-li pes v pohybu, neměly by se hrudní končetiny křížit ani vyhazovat. Pánevní končetiny by se neměly pohybovat obloukem, ale přímo ve směru pohybu psa. Délka kroku by měla být přiměřená, ani příliš krátká a drobná, ani dlouhá (a podobná kroku dobrmana). Chyby: Jakékoliv odchylky od uvedeného popisu.
Psi s menší váhou než 37 kg, feny s váhou méně než 27 kg. Barvy černá, černá s pálením, černá a játrová, merle a plavá s černou maskou. Psi, kteří nemají dvě normálně vyvinutá varlata, zcela spuštěná v šourku. Kupírované uši nebo ocasy.
Psi, narození před 1. Lednem 1990 mohou mít kupírované uši a ocasy. Bodové hodnocení: Celkový dojem 20 Velikost 15 Hlava 15 Trup 15 Končetiny 10 Pohyb 10 Barva 5 Ocas 5 Srst 5 CELKEM 100.]]>
Polsko.
K lovu na zajíce polního, lišku, srnčí a dropy, ale také k lovu na vlky.
Skupina 10 chrti, sekce 3 krátkosrstí chrti, bez pracovní zkoušky.
Existence polského chrta v Polsku je doložena od 13.století; jde pravděpodobně o potomka asijských chrtů typu Saluki. Protože barzoj byl v 16.století před obdobím vlády Ivana Hrozného neznámý, je nemožné, aby polský chrt pocházel z křížení greyhounda a barzoje, jak tvrdil ruský autor Sabanijev. Zmínky o polském chrtu jsou v literatuře (zvláště pak v lovecké literatuře) časté a jeho zobrazení v ikonografii jsou nápadně jednotná. Tento ustálený vzhled polského chrta na kresbách a malbách dokazuje, že před vkřižování různých plemen zůstal vnější vzhled plemene až do konce 19.století nezměněn.
Polský chrt je pes velkého vzrůstu, vyzařující sílu, svalnatý, výrazně silnější a ne tak jemných tělesných forem jako ostatní krátkosrstí chrti (nesmí však být těžkopádný ani nemotorný). Svým vzhledem odpovídá asijskému chrtovi, který je jeho předkem. Silné kostra, krátké pružné tělo, výrazně patrné osvalení a mohutné čelisti svědčí o tom, že tento pes byl v těžkých podmínkách polského klimatu používán k lovu. Ve vzhledu polského chrta hrají důležitou roli také jeho výrazné oči a čilý pronikavý pohled.
Poměr mezi délkou trupu a kohoutkovou výškou by měl činit 10,2 až 10,3 ku 10.
Je sebevědomý, sebejistý, zdrženlivý a odvážný. Při pronásledování je rychlý, velmi šikovný a vytrvalý. V akci reaguje rychle a vznětlivě.
Silná, suchá a dlouhá. U psů je poměr délky hlavy ke kohoutkové výšce 37-39: 100, u fen 36-38: 100. Poměr mezi délkou tlamy a délkou lebky je 1:1, ale tlama může být poněkud delší. Šířka hlavy na úrovni jařmových oblouků se má k délce hlavy přibližně jako 38:100. Požadovaný poměr mezi objemem tlamy před očními jamkami k délce hlavy činí přibližně 80:100.
Temeno by mělo být ploché, čelní rýha málo zdůrazněná a přednostně 5,1 mm hluboká; čelo a nadočnicové oblouky jen málo zdůrazněné. Boční linie mozkovny by měly zcela splývat s bočními liniemi tlamy.
Málo vyjádřen .
Černá nebo tmavé barvy, velká, vystupující nad pysky.
Silná tlama, jež se směrem ke špičce nosu zužuje, aniž by působila špičatým dojmem. Na chrta je spíše tupá. Lehký hrbol naznačený na hřbetu nosu není důvodem k diskvalifikaci. Horní linie mozkovny a tlamy by měly lehce divergovat (rozbíhat se).
V celé délce dobře odsazené, bez přehánění suché; na počátku tlamy mohou tvořit velmi malou vrásku, jež pokrývá pigmentované okraje dolního pysku. Nikdy však volně nevisí a nepřekrývají dolní čelist.
Silné čelisti a zuby. Nůžkový skus, klešťový skus je přípustný.
Žádoucí jsou tmavé oči; podle barvy srsti je duhovka tmavě hnědá až jantarově zbarvená. Oři výrazné, poměrně velké, lehce šikmo posazené (mandlového tvaru). Výraz očí musí být typický pro plemeno: čilý a pronikavý.
Středně velké, poměrně tenké; položíme-li je dopředu, musí špička ucha snadno dosahovat ke vnitřnímu koutku oka. Nasazení ucha je ve výši očí. Chrupavka ušních boltců je poměrně měkká; uši působí skutečně masitým dojmem. Uši smějí být neseny následujícími způsoby: Sklopené dozadu, dotýkají se krku. Stříškovitě. Při vzrušení zcela vzpřímené, nebo se špičkou lehce překlopenou dopředu.
Dlouhý, svalnatý, oválného průřezu; ušlechtile stoupá od kohoutku; hlava nesena poměrně vysoko (v klidu nese polský chrt hlavu poněkud níž než greyhound).
Ve volném postoji by měla kohoutková výška odpovídat výšce těla naměřené na obratlích křížové kosti.
Malý, ale vyjádřený.
Nad hrudním košem rovná; bederní partie je lehce klenutá. U fen není vadou, pokud je horní linie bederní partie rovněž téměř rovná.
Široká, svalnatá.
Široká, lehce spadající, dlouhá, široká a svalnatá; široká vzdálenost mezi kyčelními hrboly (vzdálenost mezi kyčelními hrboly odpovídá 12 – 14 % kohoutkové výšky.
Hrudník velmi prostorný a hluboký (ideální hrudní koš dosahuje prsní kostí až na úroveň loketního kloubu); při pohledu zepředu je středně široký; žebra ležící za kolmicí, jež se dotýká špičky prsní kosti, jsou dobře klenutá, ale ne sudovitá. Žebra jsou dlouhá a probíhají šikmo k páteři. Dlouhá prsní kost.
Vtažené.
Dlouhý a u kořene široký, v klidu nesen nízko; konec ocasu by měl být srpovitě otočen vzhůru, nebo by měl tvořit uzavřený kroužek. V klidu ale může být také zcela rovný; v pohybu může být ocas nesen výš, základna ocasu by však nikdy neměla být nesena nad úrovní beder.
Hrudní končetiny dlouhé, suché, dobře osvalené, navzájem nepříliš daleko postavené; při pohledu zepředu jsou končetiny postaveny rovnoběžně. Předloktí: Dlouhé; vzdálenost špičky loketního kloubu od podložky by měla činit zhruba 54 % kohoutkové výšky; proporce musejí být tak vyvážené, aby nevznikal dojem nadměrně dlouhonohého zvířete. Přední nadprsí: Vzhledem k podložce lehce šikmo postavené. Tlapy hrudních končetin: Oválné, prsty dobře sevřené a klenuté.
Dlouhé, dobře osvalené, poměrně dobře úhlené, lehce postavené dozadu a poněkud šíře od sebe, ale výrazně méně než u greyhounda. Při pohledu zezadu jsou končetiny rovnoběžné. Bérce: Dlouhé. Hlezno: Silné. Tlapy pánevních končetin: Oválné, ale mnohem delší než u hrudních končetin; prsty dobře klenuté a kompaktní.
Pohyb musí být plynulý a energický; úhlení hrudních a pánevních končetin mu umožňuje volný a prostorný pohyb v kroku i v klusu. Je-li polský chrt veden pomalu, může se pohybovat mimochodem, při zvýšení rychlosti se ale musí vrátit k normálnímu střídavému kroku. Jedním z charakteristických znaků je pohyb pánevních končetin: pohyb může lehce konvergovat – chrt v pomalém klusu "plete"; to však není vadou.
Dobře přiléhající, pružná.
Na dotek působí srst pružným dojmem, je poměrně tvrdá, není "drátovitá", ale také ne hedvábná. Na trupu dorůstá různé délky, obecně je poněkud delší na kohoutku, na bocích kratší, nejkratší na prsní kosti a na končetinách. Břicho je osrstěno jemnější a řidší srstí. Na pánevních končetinách zezadu a na spodní straně ocasu je srst nejdelší, zůstává však také tvrdá; tvoří lehké kalhoty a kartáč.
Povoleny jsou všechny barvy srsti. Okraje očních víček a nosní houba jsou černé nebo tmavé; je-li barva srsti světlejší, tzn. modrá nebo béžová, je také nosní houba modrá nebo béžová.
Ideální velikosti u feny je kohoutková výška 68 – 75 cm, u psa 70 – 80 cm. Exempláře vyšší než ideální rozměry jsou přípustné, pokud jsou zachovány typické morfologické znaky plemene. Poněkud menší velikost, než udává standard, není důvodem k diskvalifikaci, pokud s ní nejsou spojeny další vady.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být přímo úměrné její závažnosti. Všeobecný vzhled: Podstatné odchylky od požadovaného poměru mezi délkou trupu a kohoutkovou výškou. Křehká stavba kostí, slabost. Slabé osvalení nebo těžkopádná konstituce. Hlava: Čelo příliš klenuté. Výrazná čelní rýha. Výrazně vyjádřený stop. Tenký nos, špičatý. Přehnaně vyvinuté pysky. Slabé čelisti. Podkus, předkus; chybějící zuby (kromě P1). Vypouklé oči. Ploše přiléhající uši, dotýkající se strany hlavy. Krk: Krátký, tenký; přehnaně vysoko nesená hlava (jako u italského chrtíka); stejně přehnaně nízko nesená hlava (jaku u barzoje). Trup: Hřbet klenutý již u hrudních obratlů. Příliš klenutá bedra. Plochý hrudník, mělký; krátká prsní kost; prsní kost natolik vzadu, že při pohledu ze strany nevystupuje před ramenní kloub. Ocas: Nesen zcela nad hřbetem, ocas vychýlený do strany. Hrudní končetina: Strmě spadající lopatky (strmé lopatky). Příliš přitisknuté nebo odstávající lokty. Vytočené tlapy, deformované polštářky. Pánevní končetina: Příliš krátké úhlení. Kravský postoj, sudovitý postoj. Prošlápnuté tlapy. Kůže: Silná volná kůže; málo pružná. Barva: Nosní houba a okraje víček růžové nebo skvrnité, zesvětlená barva nosní houby a okrajů víček u jiných barev srsti než modré a béžové. Chování/povaha: Těžkopádnost, přehnaná plachost, bezdůvodná agresivita. Vylučující vady: Malé oči, trojúhelníkový střih oka.
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela sestouplá do šourku. www.i-asap.net.]]>
Vyvážená kombinace osvalení a síly s elegancí a ladností celkových linií. Stavěn pro rychlost a výkon. Je třeba se vyvarovat jakékoliv podobě přehánění.
Ideální průvodce. Vysoce přizpůsobivý k domácímu a sportovnímu prostředí.
Přátelský, přítulný, vyrovnaný.
Dlouhá a suchá, plochá mozkovna přechází lehkým stopem k hřbetu nosu, poměrně široká mezi očima, silné a jasně vyznačené čelisti, černý čenich, u modrých psů je povolen namodralý čenich, u játrově zbarvených psů játrový čenich, u bílých nebo strakatých psů je přípustný i "motýlí" čenich. OČI: Oválné, zářivé, velmi pozorný výraz. UŠI: Růžicové, malé, tvořené jemnou kůži. CHRUP: Silné čelisti s dokonalým, pravidelným, nůžkovým skusem, t.zn., že horní řezáky přesahují těsně řezáky spodní a stojí kolmo k čelistem.
Dlouhý, svalnatý, elegantně klenutý.
Plece šikmé a osvalené, lopatky dosahují až k páteři, kde se zřetelně rýsují. Zpředu je průběh mezi lokty a tlapkami přímý a svislý, přední fronta ne příliš široká, zápěstí pevná, lehce pružící, lokty pod trupem dobře postavené.
Silná, nahoře široká stehna, dobře zaúhlená kolena, nízko postavená hlezna. V klidu pes zabírá v postoji hodně místa a vykazuje vydatný posun.
Velice hluboká hruď s dostatečným prostorem pro srdce, hluboký hrudník. Široký dobře vyznačený a pevný hřbet, spíše delší, se zřetelným klenutím beder, ne však s vyhrbením. Bedra vzbuzují dojem mohutnosti a síly. Žebra správně sklenutá a dobře osvalená u nasazení hřbetu.
Velmi jasně prokreslené, prsty tlapek jsou od sebe dobře oddělené, dobře klenuté; silné polštářky.
Bez praporce. Dlouhý, zužující se. Při pohybu je nesen v lehkém oblouku nahoru, ale nezvedá se nad hřbet.
Volný, pánevní končetiny se dostatečně předsunují pod tělem, aby dávaly pohybu záběr. Hrudní končetiny se pohybují v chůzi rovnoběžně nízko nad zemí, dosahují daleko dopředu. Pohyb celkově nemá být toporný ani s vysokou akcí končetin, krátkým, drobivý ani hopkavý.
Jemné, krátké, přiléhavé.
Všechny barvy nebo kombinace barev.
Kohoutková výška: Psi: 47 - 51 cm. Feny: 44 - 47 cm.
Každá odchylka od výše uvedených bodů musí být posuzována jako vada a její hodnocení má být v přesném poměru se stupněm odchylky.
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá a plně v šourku sestouplá varlata.]]>
Španělsko. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 26. 05. 1982.
Pes na štvanice určený k lovu zajíců v terénu, rychle pronásledující zvěř a lovící na dohled. Dříve se používal také k lovu jiných zvířat jako králíků, lišek a dokonce divokých prasat, avšak v podstatě je toto plemeno určeno k lovu zajíců v terénu.
Skupina 10 Chrti. Sekce 3 Krátkosrstí chrti. Bez pracovní zkoušky.
Plemeno Galgo Espaňol znali již staří Římané v antických dobách; lze však předpokládat, že k jeho rozšíření na iberský poloostrov došlo mnohem dříve. Toto plemeno pochází ze starých asijských chrtů a přizpůsobilo se na poměny španělských stepí a plošin. Během 16., 17. a 18. století byl byli psi tohoto plemene exportováni ve značném počtu do jiných zemí – například do Irska a Anglie. Galgo Espaňol je jedním z předků anglického chrta (Greyhound), který vykazoval stejné specifické charakteristické znaky plemena jako Galgo Espaňol. Tyto znaky později sloužily k výběru a přizpůsobení. Je třeba dodat, že mezi četnými citáty klasických autorů vyzdvihuje následující citát Hitova velekněze důležitý a původní účel využití uvedeného plemena: „Jakmile zajíc vyběhne, fenka Galga ho pronásleduje.“
Chrt značné velikosti, středního formátu, s lehce konvexním profilem, podlouhlé stavby těla, s dlouhou a štíhlou hlavou. Kompaktní kostra, dlouhá a štíhlá hlava, prostorný hrudní koš, silně vtažené břicho a velmi dlouhý ocas. Pánevní končetiny výrazně svisle postavené a dobře osvalené. Jemná krátká srst nebo polodlouhá drsná srst.
Obdélníkový trup: délka trupu je poněkud delší než kohoutková výška. Podstatné jsou především proporce a funkční harmonie v postoji i v pohybu.
Klidná a spíše rezervovaná povaha. Při lovu se však projeví jeho průbojnost a živost.
V souladu s tělem je hlava dlouhá, kostnatá a suchá. Poměr délky mozkovny vzhledem k délce tlamy činí 5 : 6. Délka mozkovny je 5, délka tlamy je 6. Horní linie tlamy a lebky se lehce rozbíhají. Při pohledu shora by měla hlava být velmi dlouhá a stejnoměrná, s dlouhou a štíhlou tlamou. MOZKOVNA: Lebka: Štíhlá a z profilu lehce konvexní. Její délka přesahuje šířku. Středem klenby mozkovny probíhá rýha, která je v prvních dvou třetinách (při pohledu od tlamy) velmi výrazná. Čelní hrboly a týlní hrbol jsou jen naznačené. Stop: Lehký, jen velmi málo vyjádřený. LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI: Nosní houba: Malá, vlhká; černě pigmentovaná. Tlama: Dlouhá, s lehce konvexním a štíhlým hřbetem nosu. Pysky: Velmi suché. Horní pysk těsně překrývá dolní. Dolní netvoří žádný výrazný koutek tlamy. Pysky jsou jemné, těsně přiléhající a tmavě pigmentované. Čelisti / zuby: Zuby silné, bílé a zdravé. Nůžkový skus. Špičáky jsou silně vyvinuty. Plný počet premolárů. Oči: Malé, šikmo uložené, mandlového tvaru; přednostně tmavé, oříškově zbarvené. Klidný, měkký a zdrženlivý výraz. Oční víčka: Jemná kůže a tmavá kůže sliznic. Velmi těsně přiléhají k oční bulvě. Uši: Široké nasazení, trojúhelníkový tvar, masité v první třetině, k zaoblené špičce jsou tenčí a jemnější. Vysoko nasazené. Při vzbuzené pozornosti psa jsou uši v první třetině zpola vzpřímené, se složenými konci směřujícími stranou. V klidu (uvolnění) tvoří uši růžicové ucho těsně přiléhající k hlavě. Pokud uši natáhneme dopředu, dosahují těsně ke koutku tlamy. Patro: Tmavé, se silně vystupujícími, výrazně vyjádřenými rýhami sliznice.
Dlouhý, oválný, plochý, štíhlý, silný a pohyblivý. Štíhlý u nasazení hlavy, k počátku trupu se lehce rozšiřuje. Horní linie je lehce konkávní. Dolní linie je téměř rovná, s lehkým vyklenutím oprotřed.
Celkový pohled: Obdélníkový, silný a pohyblivý, vykazuje sílu, pohyblivost a vytrvalost. Hrudní koš je silně vyvinutý; silně vtažené břicho. Horní linie z profilu: Lehce konkávně probíhající hřbetní linie, konvexně probíhající bederní partie. Bez náhlých přerušení a odchylek za pohybu, což působí dojmem velké pružnosti. Kohoutek: Jednoduše naznačený. Hřbet: Rovný, dlouhý a dobře vyznačený. Bedra: Dlouhá, silná, nepříliš široká, s klenutou horní linií a kompaktním svalstvem, budící dojem pohyblivosti a síly. Výška beder může ve střední části přesahovat kohoutkovou výšku. Záď: Dlouhá, silná a velmi šikmá. Její sklon vůči horizontále přesahuje 45°. Hruď: Mohutná, ale přesto ne příliš široká; Hluboká, aniž by dosahovala k lokti, a velmi dlouhá až k volným žebrům. Vrchol prsní kosti vyjádřen. Žebra: Plochá žebra s velkými mezižeberními mezerami. Žebra musí být dobře viditelná a vyjádřená. Obvod hrudního koše je jen o málo větší než kohoutková výška. Dolní linie z profilu a břicho: Břicho je od konce prsní kosti silně vtažené. Krátké a suché boky. Dobře vyvinuté slabiny.
Hluboko nasazen a u kořene ocasu silný. Probíhá podél končetin a těsně k nim přiléhá. Postupně se zužuje až k velmi tenké špičce. Pohyblivý a velmi dlouhý; dosahuje hluboko přes hlezno. V klidu má ocas srpovitý tvar, se solně vyjádřeným háčkem na konci směřujícím ke straně. Je zatažen mezi běhy a háčkem se téměř dotýká země před pánevními končetinami. To je charakteristický postoj, který plemeni propůjčuje typický vzhled.
Všeobecně: Běhy absolutně svislé, jemné, rovné a rovnoběžné; kratší a jemnější přední nadprstí. Zaječí tlapky. Plece: Suché, Krátké a šikmé. Lopatka musí být výrazně kratší než pažní kost. Nadloktí: Dlouhá pažní kost, delší než lopatka, velmi svalnaté, s volným loktem třebaže loket těsně přiléhá k tělu. Předloktí: Velmi dlouhé, rovné a rovnoběžné; dobře vyjádřené kosti; vystupující šlachy. Karpální polštářek velmi silně vyjádřen. Přední nadprstí: Lehce skloněné, jemné a krátké. Tlapy hrudních končetin: Zaječí tlapky. Těsně uzavřené a dobře klenuté prsty. Silné a dlouhé články prstů. Polštářky tlap tvrdé a dobře vyvinuté. Kůže mezi prsty přiměřeně vyvinutá; drápy jsou dobře vyvinuté. Úhly: Úhel mezi lopatkou a pažní kostí 110 stupňů. Úhel mezi pažní kostí a předloktím 130 stupňů.
Všeobecně: Silné, dobře vyznačené kosti; dlouhé, dobře vyvinuté osvalení. Absolutně svisle postavené, se správným úhlením. Dobře vyjádřená hlezna; krátké nadprstí postavené kolmo k zemi. Zaječí tlapky s klenutými prsty. Pánevní končetina budí dojem síly a obratnosti při dobrém posuvu. Stehna: Velmi silná, dlouhá, svalnatá a pevná. Kosti stehna jsou optimálně svisle postavené (k podložce). Při pohledu zezadu je na první pohled vidět velmi dobře vyvinuté osvalení; délka dlouhého, plochého a silného stehna činí ? délky lýtka. Lýtka: Velmi dlouhá, s dobře vyjádřenými, jemnými kostmi. Svalnaté v horní části a méně svalnaté v dolní části, se zřetelně viditelnými žilami a šlachami. Hlezno: Velmi vyjádřené s dobře viditelnými a silně vyvinutými Achillovými šlachami. Nárt: Tenkým, krátký a kolmo k zemi postavený. Tlapy pánevních končetin: Oválné, stejně formované jako tlapy hrudních končetin. Úhly: Kyčle ke stehnu 110 stupňů Stehno k holeni 130 stupňů Úhel hlezna je větší než 140 stupňů
Typickým způsobem pohybu tohoto plemena je přirozeně cval. Klus je velmi dlouhý, těsně nad zemí, pružný a energický. Bez tendence k mimochodu a k posunu bokem.
Těsně přiléhá k tělu ve všech partiích, je odolná a pohyblivá, růžově zbarvená. Sliznice by měly být tmavé.
Hustá, velmi jemní, krátká, hladká; stejnoměrně pokrývá celé tělo až po mezery mezi prsty. V zadní části stehen poněkud delší. Varieta s polodlouhou drsnou srstí vykazuje odlišnou drsnost a délku srsti; třebaže srst vždy stejnoměrně pokrývá celé tělo, vzniká vous na horním pysku, na tvářích, huňatých obočích a chocholce.
Všechny barvy jsou přípustné. Typické barvy v pořadí, v jakém se jim dává přednost, jsou: Plavé a více nebo méně tmavě žíhané, dobře pigmentované. Černá. Černá skvrnitá, světlé nebo tmavě. Tmavé odstíny žluté. Skořicová. Žlutá. Červená. Bílá. Skvrnitá.
Kohoutková výška: Psi: 62 až 70 cm. Feny: 60 až 68 cm. Odchykly 2 cm nahoru jsou u psů vynikajících proporcí přípustné.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
Hlava poněkud široký nebo nepříliš jemně cizelovaná. Tlama příliš špičatá, při pohledu ze strany horní linie tlamy rovná. Příliš zdůrazněné temeno. Chybějící jakýkoliv premolár. Klešťový skus. Poněkud kratší ocas, dosahující jen těsně přes hlezno. Jizvy, rány a oděry z lovu.
Mohutná hlava. Přehnaně široká mozkovna se špičatou tlamou. Příliš zdůrazněný stop. Horní linie tlamy a lebky rovnoběžné. Silné pysky, vyslovený lalok. Mírný podkus. Ztráta špičáků, která nevznikla úrazem. Světlé, kulaté oči, vystupující oči. Entropium, ektropium. Krátké, malé uši, postavené uši. Krk kulatý a krátký. Sedlovitě pronesený hřbet. Výška beder níž než v kohoutku. Krátká, kulatá, příliš málo šikmá záď. Příliš malý obvod hrudníku. Sudovitě zaoblená žebra. Krátké slabiny. Oblé, silně vystupující a příliš málo protažené svaly. Nesprávný postoj, prsty nejsou těsně sevřené; kravský postoj. Slabé polštářky. Kupírované uši nebo ocas. Vnější linie hrubé, těžkopádné, neobratné. Nevyvážená povaha.
Agresivita nebo bojácnost. Nedostatky typu. Rozštěp nosu. Silný podkus nebo předkus. Horní linie velmi široká, plochá a rovná. Hrudník zasahující hlouběji než k loktům. Znak, který naznačuje nebo dokazuje vkřížení jiného plemena. Albinismus. Psi vykazující patrné psychické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.
Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Jedná se o staré plemeno, které je známé již asi 1000 let. Původně bylo vyšlechtěno v Maroku za účelem lovu divočáků, zajíců a gazel. Vysloužil si přezdívku "arabská hvězda". Pískové zbarvení umožňuje psovi v písčité krajině dostat se nepozorovaně až téměř ke gazele a zaútočit. Dokáže vyvinout při lovu obrovkou rychlost. Sloughi je uznán FCI.
Lovecký pes na drobnou i vysokou zvěř, v dnešní době je to však i společník do rodiny.
Sloughi je tělem i duší temperamentní lovec, ostražitý, inteligentní, trochu vznětlivý a nezávislý až pyšný a svéhlavý. Bývá ale výborný domací společník.
Sloughi má hladkou, krátkou srst, velmi hedvábnou, přiléhající k tělu.
Nejčastěji písková, k vidění je i žlutočervená, popř. žíhaná s černou maskou nebo bez ní nebo kombinace, kdy je pes ještě žíhaný černočervenou a bílou barvou.
Psi: 66 - 72 cm, ideál 70 cm. Feny: 61 - 68 cm, ideál 65 cm.
Neuvádí se.
SL.
188 / 27.04.1998 (Velká Británie).
Péče o srst: Nevyžaduje zvláštní péči, jednou za čas vždy psa vykartáčujte. Kontrolujte a zastříhávejte drápy, aby zůstaly krátké a čistěte zvukovod. Výcvik: Výchova tohoto psa není jednoduchá. Je to pes svéhlavý a nezávislý, takže ho některým věcem nenaučíte. Se Sloughim je možné dosáhnout vzájemného respektu a s velkou dávkou trpělivosti pak psa mnohému naučit. Již od štěněčího věku psa učte na kontakt s lidmi (svou přízeň však prokazuje pouze lidem, které má opravdu rád) a ostatními zvířaty, pak nebude problém. Psa je možné při dobrém výcviku naučit žít společně také s kočkami. Nároky na pohyb: Sloughi vyžaduje extrémě mnoho pohybu. Potřebuje ze sebe vybít nahromaděnou energii.V některých zemích je pro toto plemeno jediným zdrojem pohybu závodní dráha, neboť se nesmějí jinak volně pohybovat.]]>
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.06.1987.
Dostihový pes, lovecký pes, společenský pes.
Skupina 10 chrti. Sekce 2 Hrubosrstí chrti. Bez pracovních zkoušek.
Podobá se hrubosrstému greyhoundovi větších rozměrů a se silnější stavbou kostry.
Stavba těla vyvolává dojem jedinečné kombinace rychlosti, síly a především vytrvalosti, která je nezbytná k uštvání jelena; nicméně se stále zůstává zachována ušlechtilá důstojnost. Laskavý a přátelský. Poslušný a učenlivý, protože je dychtivý vyhovět. Povolný a vždy v dobré náladě, nikdy není podezřívavý, agresivní, ani nervózní. Projevuje se s důstojným klidem.
Dlouhá. LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Spíše plochá než kulatá, s velmi lehkým vyvýšením nad očima. Nejširší mezi ušima, mírně se zužuje směrem k očím. Mozkovna je pokryta dost dlouhou srstí, která je měkčí, než ostatní osrstění. Stop: Žádný stop. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Mírně orlí a černý. Tlama: Výrazněji se zužuje směrem k nosu. U světleji zbarvených psů se dává přednost černé tlamě. Pysky: Rovný. Zřetelný knír ze skoro hedvábné srsti, dostatečná bradka. Čelisti / zuby: Čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo. Oči: Tmavé. Obecně tmavě hnědé nebo oříškově hnědé. Světlé oči jsou nežádoucí. Oči jsou skoro kulaté a mají pokojný výraz, je-li pes v klidu, ale když je vzrušen, má pronikavý, do dálky zaměřený pohled. Víčka jsou černě lemována. Uši: Vysoko nasazené a v klidu složené dozadu. Při vzrušení jsou pozdvižené nad hlavu, ale nepřestávají být složené. V některých případech jsou zpola vzpřímené. Krajně nežádoucí je ucho velké, tlusté, ploše na hlavě zavěšené či ucho postavené. Ucho je porostlé měkkou lesklou srstí jako myší kožíšek; čím kratší tím lepší; na uších nemá být dlouhá srst, ani třásně. Uši černé nebo tmavě zbarvené.
Velmi silný, dobré délky, která bývá někdy poněkud zakryta hřívou. Týlní hrbol výrazně vyčnívá v místě nasazení hlavy. Krk je bez laloku.
Trup a celková stavba těla je jako u greyhounda s většími proporcemi a se silnějšími kostmi. Hřbet: Rovná horní linie je nežádoucí. Bedra: Dobře klenutá, záď směrem k ocasu neklesá. Záď: Spáditá, široká a plná síly. Hrudník: Hrudní koš spíše hluboký nežli široký, ne příliš úzký ani plochý ze stran.
Dlouhý, silný u kořene, zužující se a dosahující skoro až na zem. V postoji spadá úplně rovně dolů anebo je lehce prohnutý. V pohybu je nesen prohnutý, ale nikdy se nezvedá nad hřbetní linii. Dobře pokrytý srstí; na horní straně silnou a drátovitou, na spodní straně delší, tvorba lehkých třásní ke konci ocasu není na závadu. Zatočený nebo do kruhu nesený ocas je nežádoucí.
Přední běhy rovné, dobrých kostí a ploché. Plece: Správně uložené, ne příliš navzájem vzdálené. Přetížené a strmé lopatky jsou nežádoucí. Loket a předloktí: Žádoucí je dobrá šířka.
Velká délka od kyčlí k hleznům. Kosti silné a ploché. Kyčle: Široce od sebe posazené. Kolena: Dobře zaúhlená.
Kompaktní a dobře klenuté. Silné drápy.
Nenucený, aktivní a životný, s dlouhým záběrem.
Střapatá srst, ale ne příliš mnoho srsti. Vlnitá srst je nepřijatelná. Správné osrstění je husté, těsně přiléhající, střapaté; na omak se jeví srst drsná či kadeřavá. Na trupu, šíji a končetinách je tvrdá a drátovitá srst dlouhá zhruba 7 cm (3 palce) až 10 cm (4 palce) ; na hlavě, hrudi a na břiše je mnohem jemnější. Na vnitřní straně předních i zadních končetin vytváří srst lehké třásně.
Tmavě modrošedá, tmavší a světlejší šedá nebo žíhaná a žlutá, pískově červená nebo červenohnědá s černou maskou a s černýma ušima, končetinami a ocasem. Bílý znak na hrudi, bílé prsty a malá bílá špička na ocase jsou povoleny, ale čím méně bílé, tím lépe, aby pes se jevil jednobarevný. Bílé znaky na hlavě či bílý límec jsou nepřípustné.
Psi: Požadovaná minimální kohoutková výška je 76 cm. Feny: Požadovaná minimální kohoutková výška je 71 cm. Hmotnost: Psi: cca 45,5 kg. Feny: cca 36,5 kg.
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa. Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Střední východ. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 25.10.2000.
Lovecký a coursingový chrt.
Skupina 10 Chrti. Sekce 1 Dlouhosrstí chrti a chrti s praporci. Bez pracovních zkoušek.
Saluki se liší co do typu a tato variabilita je žádoucí a typická pro plemeno. Důvodem této variability je zvláštní místo, které saluki zaujímají v arabských tradicích a ohromná velikost Středního východu, kde se saluki používají již tisíce let jako lovečtí psi. Původně choval každý kmen saluki nejvhodnější k lovu určité zvěře na území, které kmen obýval, ale podle tradic Středního východu se saluki neprodávaly ani nekupovaly, ale byly darovány jako čestný dar. V důsledku toho pocházeli psi darovaní Evropanům a přivezení do Evropy z širokého spektra různých terénů a klimatických podmínek a podle toho byli také odlišní. Britský standard z roku 1923 byl prvním oficiálním evropským standardem plemena saluki a byl sepsán tak, aby pokrýval všechny tyto původní typy saluki.
Celkový vzhled psů tohoto plemena musí půspobit dojmem elegance a harmonice a také velké rychlosti a vytrbvalosti spojené se silou a činorodostí. Hladkosrstá varieta: ve všech bodech shodná s dlouhosrstou varietou jen s tím rozdílem, že srst je bez praporců.
Délka trupu (od vrcholku plecí až po vrchol sedací kosti) zhruba odpovídá kohoutkové výšce, třebaže psi často působí dojmem, že jsou delší, než ve skutečnosti opravdu jsou.
Rezervovaný k cizím osobám, ale není nervózní ani agresivní. Důstojný, inteligentní a nezávislý.
Dlouhá, štíhlá, celkově působící dojmem elegance. LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Přiměřeně široká mezi ušima, ale není klenutá. Stop: Není výrazný. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Černá nebo játrově hnědá. Čelisti / zuby: Zuby a čelisti jsou silné, s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem. Oči: Tmavé až oříškově hnědé, jasné, velké a oválné, ale ne vystupující. Výraz musí být důstojný a mírný s věrnýma očima hledícíma do dálky. Uši: Dlouhé a pokryté dlouhou hedvábnou srstí. Nasazeny vysoko, pohyblivé, visící těsně u hlavy.
Dlouhý, ohebný, dobře osvalený.
Hřbet: Poměrně široký. Bedra: Mírně klenutá a dobře osvalená. Záď: Široce od sebe posazené kyčelní kosti. Hrudník: Hluboký, dlouhý a přiměřeně štíhlý. Žebra nejsou sudovitě klenutá ani plochá. Dolní linie: Dobře vtažená.
Dlouhý, nízko nasazený a nesený v přirozeném oblouku, s dobrými praporci na spodní straně, s dlouhou hedvábnou srstí, která však není huňatá. U dospělých psů není nesen nad horní linií s výjimkou případů, kdy si pes hraje. Špička dosahuje nejméně k vrcholku hlezna (pata).
Plece: dobře šikmo dozadu uložené, dobře osvalené, ale ne těžkopádné. Nadloktí: Zhruba stejné délky jako lopatka a spojené s lopatkou v dobrém úhlu. Předloktí: Dlouhé a rovné od loktu po zápěstí. Nadprstí: Silné a pružné, mírně skloněné. Přední tlapky: Tlapky střední délky, prsty dlouhé a dobře klenuté, ne rozevřené, ale současně ne kočičí. Tlapky jsou silné a současně pružné. Mezi prsty osrstěné.
Silné, vyzařující sílu ve cvalu i skoku. Stehna a lýtka: Dobře vyvinutá. Kolena: Středně zaúhlená. Hlezna: Nízko postavená. Zadní tlapky: Podobají se předním tlapkám.
Hladký, pružný a plynulý klus bez námahy. Lehký, vysoký, vykazující velký dosah vpředu a odpovídající posun zezadu, ne však povznesený ani těžkopádný.
Hladká a měkká srst hedvábné textury, s praporci na končetinách a na zadní straně stehen. Dospělí psi mohou mít bohatší osrstění na hrdle, štěňata mají měkké, mírně delší osrstění na stehnech a plecích. Hladkosrstá varieta nemá žádné praporce.
Každá barva a barevná kombinace je přípustná. Žíhání je nežádoucí.
Výška v kohoutku: Psi v průměru 58 - 71 cm. Feny přiměřeně méně.
Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti. Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Maďarsko. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 06.04.2000.
Pes k lovu a štvaní zvěře, lovící zrakem. Přesto však má pozoruhodně vyvinutý čich. Používá se k dostihům a coursingu, kde se především osvědčuje na delších tratích. Je velmi dobrý společník a věrný hlídač.
Skupina 10 chrti. Sekce 3 krátkosrstí chrti. Bez zkoušky z výkonu.
Maďarský chrt je prapůvodní lovecký pes. Jeho původ lze vysledovat až do doby dobytí země Maďary. Dokazují to při vykopávkách nalezené lebeční kosti. Ke zvýšení jeho rychlosti bylo v 19. století toto plemeno kříženo s různými chrty.
Jeho zjev vyzařuje sílu, stavba kostí a osvalení jsou dobře vyvinuté. Je elegantní.
Tělesná délka je poněkud větší než výška v kohoutku. Délka nosního hřbetu odpovídá zhruba polovině délky hlavy.
Neúnavný, vytrvalý, rychlý, otužilý, odolný. Vynikající na dostizích. Na mnohých tratích je rychlejší než greyhound. Je zdrženlivý, ale ne bázlivý. Je chytrý, inteligentní a věrný. Je ostražitý, jeho instinkt, s kterým chrání osoby stejně jako dům, je výrazný, což ale nevede k agresivitě nebo náchylnosti ke kousání.
Shora a se strany má tvar klínu s velmi širokou základnu. MOZKOVNA: Lebka: Přiměřeně silná a široká. Čelo je poměrně široké. Stop: Výrazný. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: poměrně velká, dobře pigmentovaná, s velkými širokými nosními otvory. Tlama: Silná, podlouhlá, ne moc zašpičatělá. Pysky: Dobře přiléhající, uzavřené a pigmentované. Čelisti, zuby: Mohutné silné čelisti, dobře vyvinuté silné zuby požadovaného zubního vzorce, úplný nůžkový skus. Líce: Mohutné a svalnaté. Oči: Středně velké, tmavé, ani nevystupující, ani hluboce uložené. Živý a inteligentní výraz. Uši: Dosti velké, silných tkání. Středně vysoko nasazené a přiléhající ke krku jako dobře nesené ucho ve tvaru růže. Při vzrušení postavené. Žádoucí je spíše těžké než lehké ucho. Trvale vzpříměně nesené uši jsou vadné.
Středně dlouhý, elegantní, suchý, svalnatý, bez záhybů.
Kohoutek: Dobře vyvinutý, svalnatý, dlouhý. Hřbet: Široký, rovný, pevný, velmi dobře osvalený. Bedra: Velmi široká, rovná, značně osvalená. Záď: Široká, lehce spadající se silným svalstvem. Hrudník: Hrudní koš je hluboký a silně klenutý s dostatečným prostorem pro mohutné plíce a srdce. Dobře klenutá a daleko dozadu sahající žebra. Břicho: Lehce vtažené. Ocas: Středně vysoko nasazen, silný, mírně se zužující a lehce zatočený, dosahující až ke hleznu. Na spodní straně je pokryt hrubou srstí. V klidu je nesen volně dolů, v pohybu může být zdvižen až ke hřbetní linii.
Hrudní končetiny jsou silné a svalnaté. Při pohledu zepředu a zezadu jsou rovné a rovnoběžné. Plece: Přiměřeně šikmé, pohyblivé, svalnaté a dlouhé. Nadloktí: Dlouhé, mírně šikmé, svalnatý. Loketní kloub: Přiléhá elasticky k hrudnímu koši, je pohyblivý, nevybočující ani dovnitř, ani ven. Předloktí: Dlouhé, rovné se silnou strukturou kosti a suchým osvalením. Zápěstí: Široké, silné. Nadprstí: Krátké, kolmé. Přední tlapky: Podlouhlé, poměrně velké. Silné polštářky, silné a krátce držené drápy.
Všeobecně: pánevní končetiny jsou dobře, ale nepřemrštěně zaúhlené, silně osvalené, se silnou stavbou kostí. Při pohledu zezadu jsou rovnoběžné. Stehno: Mohutně osvalené s dlouhými svaly. Kolenní kloub: Středně zaúhlen, silný, nevybočující ani dovnitř, ani navenek. Bérce: Dlouhé, se suchým osvalením. Hlezno: Silné, hluboko postavené. Zadní nadprstí: Při pohledu zezadu v pohybu i v klidu souběžné. Zadní tlapka: Poměrně velká, poněkud podlouhlá se silnými polštářky a drápy.
Prostorný, pružný v klusu, při pohledu zepředu i zezadu se končetiny pohybují paralelně.
Poměrně silná, všude dobře přiléhající, netvořící ani záhyby, ani lalok.
Krátká, hustá, drsná, hladce přiléhající. V zimě se může ve značném množství tvořit podsada.
Všechny známé barvy a barevné kombinace chrtů s výjimkou barev a barevných kombinací uvedených ve vylučujících vadách.
Ideální kohoutková výška: Psi 65 - 70 cm. Feny 62 - 67 cm. Změřená výška v centimetrech není tak důležitá jako celková harmonie proporcí.
Každá odchylka od uvedených bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni.
Atypický tvar hlavy. Předkus, podkus, zkřížený skus. Chybějící zub nebo více zubů u řezáků, špičáků, premolárů 2-4 a molárů 1-2, chybějící více než dvou PM1; na M3 se nebere zřetel. Entropium, ektropium. Barvy modrá, modrobílá, hnědá, vlčí šeď, stejně jako černá s pálením, tříbarevnost. Agresivita.
Psi musí mít dvě zřetelná a normálně vyvinutá varlata v šourku.]]>
Itálie.
Dostihový chrt.
Skupina 10 - chrti. Sekce 3 - krátkosrstí chrti. Bez zkoušky z výkonu.
Italský chrtík pochází z malých plemen chrtů, kteří žili na dvorech faraonů již ve starém Egyptě. Toto plemeno se dostalo v pátém století před naším letopočtem přes Řecko, kde byl jeho chov doložen řadou obrazů na vázách a nádobách na pití, až do Itálie. Svého největšího rozšíření se dočkalo v dobách renesance na dvorech šlechty. Italské chrtíky nacházíme nezřídka na malbách největších italských a zahraničních mistrů.
Pes podlouhlých linií a čtvercového rámce; jeho postava připomíná greyhounda nebo sloughi v malém. Lze ho směle označit za ukázku graciéznosti a ušlechtilosti.
Délka jeho trupu odpovídá kohoutkové výšce nebo je o něco menší. Délka mozkovny odpovídá polovině celkové délky hlavy. Délka hlavy může dosahovat až 40% kohoutkové výšky.
Zdrženlivá, něžná, ovladatelná.
Podlouhlého oválného tvaru; délka hlavy může dosahovat až 40% kohoutkové výšky. MOZKOVNA: plochá lebka s paralelními liniemi mozkovny a hřbetu nosu. Délka lebky odpovídá polovině délky hlavy. Oblast pod očima je dobře formována. STOP: prohlubeň mezi čelem a nosem je velmi málo vyjádřena. OBLIČEJOVÁ ČÁST: NOSNÍ HOUBA: tmavá, přednost se dává černé barvě, s dobře otevřenými nosními otvory. TLAMA: špičatá s velmi tmavě pigmentovanými okraji pysků. Tenké pysky dobře přiléhající k čelistem. ČELISTI: podlouhlé, se řezáky řazenými do korunky, zuby v poměru k velikosti psa silné. LÍCE: suché. ZUBY: zdravé a v plném počtu, zasazeny kolmo do čelistí; nůžkový skus. OČI: velké a výrazné; oční bulvy nejsou zasazeny příliš hluboko, ani nevystupují. Duhovka tmavá, okraje víček pigmentované. UŠI: vysoko nasazené, malé, s tenkou chrupavkou. Uši jsou složené a neseny dozadu k šíji nebo horní části krku (růžicové ucho). Při vzbuzené pozornosti se ucho v nasazení vztyčí a boltec stojí střechovitě ke straně, což je poloha označovaná také jako motýlí ucho nebo ucho do vrtule.
PŘI POHLEDU ZE STRANY: horní linie probíhá v lehkém oblouku a je náhle přerušena kohoutkem. DÉLKA: odpovídá délce hlavy. TVAR: komolý kužel, dobře osvalený. KŮŽE: suchá a bez laloku. TRUP: jeho délka odpovídá kohoutkové výšce nebo je nepatně kratší. HORNÍ LINIE: profil rovných linií s klenutou bederní partií. Zakřivení beder harmonicky přechází v záď. KOHOUTEK: poměrně zdůrazněný. HŘBET: rovný, dobře osvalený. ZÁĎ: silně spadající, široká a svalnatá. HRUDNÍK: štíhlý, hluboký, dosahující až k loktům. OCAS: nízko nasazený; již u kořene je tenký a ke špičce se dále zužuje. Nesený hluboko a v první polovině, pak se zakřivuje. Krátká srst.
Celkově rovné a svisle postavené, suché osvalení. PLECE: málo skloněné s výrazným vystupujícím a dobře vyvinutým osvalením. RAMENA: rovnoběžná s osou těla a s velmi otevřeným úhlem mezi lopatkou a pažní kostí. LOKTY: nevytáčejí se dovnitř ani ven. PŘEDLOKTÍ: délka končetiny mezi loktem a podložkou poněkud přesahuje délku mezi loktem a kohoutkem. Velmi jemná stavba kostí. Při pohledu ze strany i zepředu předloktí postaveno zcela svisle. PŘEDNÍ NADPRSTÍ: postaveno v prodloužení svislice předloktí; při pohledu ze strany poněkud skloněné. TLAPKY HRUDNÍCH KONČETIN: téměř oválného tvaru, malé s klenutými a dobře uzavřenými prsty. Polštářky pigmentované. Drápy černé nebo tmavé podle barvy srsti tlapy, na níž je přípustný bílý znak.
Při pohledu zezadu postaveny zcela svisle a rovnoběžně. STEHNO: dlouhé, suché, ne příliš těžké, s výrazným osvalením. LÝTKO: velmi šikmé, s jemnými svaly zřetelně narýsovanými. PATA A NÁRT: leží na kolmici spuštěné k zemi ze sedacích hrbolů.
Méně oválné než u hrudních končetin, klenuté a sevřené prsty, polštářky pigmentované, drápy rovněž.
Pružný, harmonický, ne s vysokou akcí. Rychlý cval se silným odrazem.
Jemná a na celém těle dobře přilehlá s výjimkou loktů, kde je méně napnutá.
Na celém těle krátké a jemné, žádný náznak třásní.
Jednobarevná černá, šedá, břidlicová, žlutá (italsky: izabel), ve všech možných odstínech. Bílá se toleruje pouze na hrudi a tlapkách.
U psa i feny velikost 32 - 38 cm. U psa i feny váha max. 5 kg.
Každá odchylka od výše uvedených bodů musí být posuzována jako vada a její hodnocení má být v přesném poměru se stupněm odchylky. To platí i pro psy, kteří se pohybují stále mimochodem nebo mají taneční krok s vysokou akcí.
Silně divergující nebo konvergující linie mozkovny a tlamy, nosní houba zcela nebo částečně depigmentována, hřbet nosu konvexně nebo konkávně prohnutý, paspárky, ocas nesený nad hřbetem, vícebarevná srst, bílá na místech, kde ji standard výslovně nepovoluje. Velikost pod 32 cm nebo přes 38 cm - u psů i u fen.
Předkus nebo podkus, oči různých barev, naprostý nedostatek pigmentu na očních víčkách, ztráta ocasu nebo jeho znetvoření, lhostejno, zda je vrozené nebo získané.
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá a plně v šourku sestouplá varlata.]]>
Irsko. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 13.03.2001.
Až do konce 17. století se irští vlkodavové používali v Irsku k lovu vlků a vysoké. Používali se také k lovu vlků, kteří žili na velkém území Evropy, než byly vymýceny hluboké lesy.
Skupina 10 Chrti. Sekce 2 Hrubosrstí chrti. Bez pracovních zkoušek.
Víme, že Keltové usídlení na Kontinentu, chovali chrta, který byl pravděpodobně potomkem chrtů, jejichž obrazy se dochovaly na egyptských malbách. Keltové v Irsku se podobně jako kontinentální kmeny zabývaly chovem velkých psů. Velcí irští chrtové mohli být hladkosrstí nebo hrubosrstí, ale později zřejmě působením klimatických podmínek vlivů v Irsku pravděpodobně začali převládat drsnosrstí psi. První písemné zmínky o těchto psech pocházejí z období římského konzula v roce 391 našeho letopočtu, ovšem tito chrti žili v Irsku již v prvním století našeho letopočtu. Tehdy změnil Setanta název plemene na Cu-Chulain (Culanský pes). Za zmínku stojí i to, že v 1.století našeho letopočtu Uiseneach na svém útěku do Skotska s sebou vzali 150 takových psů. Irští chrti se nepopiratelně podíleli na vzniku skotských chrtů deerhoundů. Pár irských chrtů představoval od středověku do 17. století dar vysoce ceněný královskými dvory Anglie, Skotska i jinde. Tak se tito psi dostali do Anglie, Španělska, Francie, Švédska, Dánska, Persie, Indie a Polska. Změna názvu plemene na vlkodava pochází pravděpodobně z 15.století, kdy bylo každé hrabství povinno chovat 24 vlkodavů a chránit tak stáda sedláků před vlky. Když byl za vlády Cromwella (1652) zakázán vývoz vlkodavů, podařilo se díky tomuto opatření udržet dostatečný početní stav těchto psů, ale postupné mizení vlků a neustálá poptávka ze zahraničí měla na konci 17. století za vinu snížení stavu vlkodavů téměř až k vyhynutí. Zájem o toto plemeno pravděpodobně vzbudila romantika a nové vlastenecké smýšlení konce 19. století. Irský vlkodav se stal živoucím symbolem irské kultury a keltské minulosti. V této době jeden z odhodlaných nadšenců, kapitán G.A.Graham, vyhledal několik zbývajících psů typu vlkodava, kteří stále ještě žili v Irsku, a s použitím krve Deerhoundů a občasného křížení s barzoji a německou dogou vyšlechtil typ psa, který odpovídal původnímu typu. Výsledky byly nakonec přijaty jako skutečné znovuzrození plemena. Irský chovatelský klub Irish Kennel Club připravil na své výstavě v dubnu 1879 zvláštní tříku pro irské vlkodavy a v dubnu 1885 byl založen klub. Dnes se irský vlkodav opět těší pozornosti, která mu byla věnována i ve středověku. Dnes se kromě Irska chovají irští vlkodavové v řadě dalších zemí.
Irský vlkodav by neměl být těžký ani masivní jako doga, avšak měl by být větší než deerhound, kterému se jinak podobá svým typem. Je pozoruhodný svou velikostí, majestátním chováním, silně osvalený, siný a přesto elegantně stavěný, lehkým a aktivním pohybem; hlava a krk jsou neseny vysoko; ocas je nesen pozvednutý s lehkým obloukem vzhůru na konci. Žádoucí je pes velkého formátu včetně kohoutkové výšky a odpovídající délky trupu. Požadovaná velikost plemene je průměrná velikost 81 cm (32") až 86 cm (34") u psů. Jedinci tohoto plemena musí vykazovat sílu, aktivitu, odvahu a celkovou harmonii.
„Doma mírný jako ovečka, při lovu odvážný jako lev.“
Dlouhá a rovná, nesená vysoko; kosti čela velmi lehce vystupují a mezi očima vykazuje velmi lehkou prohlubeň. LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Ne příliš široká. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Tlama: Dlouhá a mírně zašpičatělá. Zuby: Ideální je nůžkový skus, klešťový skus je přijatelný. Oči: Tmavé. Uši: Malé, složené do růžice jako u grejhunda.
Poměrně dlouhý, velmi silný a svalnatý, dobře klenutý, bez laloku či volné kůže na hrdle.
Dlouhý, dobře klenutá žebra. Hřbet: spíše delší než krátký. Bedra: Mírně klenutá. Záď: Velmi široká mezi kyčlemi. Hrudník: Velmi hluboký, středně široký, hruď široká. Žebra: Dobře klenutá. Břicho: Dobře vtažené.
Dlouhý a nesený v mírném oblouku. Přiměřeně silný a dobře osrstěný.
Plece: Svalnaté, přinášející šířku hrudi, uložené šikmo. Lokty: Dobře postavené, nevbočená dovnitř ani nevytočené ven. Předloktí: Svalnatá, se silnou kostrou, zcela rovná.
Stehna: Dlouhá a svalnatá. Kolena: Dobře zaúhlená. Bérce: Dobře osvalené, dlouhé a silné. Hlezna: Dobře spuštěná dolů, nejsou vtočená dovnitř ani vytočená ven.
Přiměřeně velké, okrouhlé, nenatáčejí se dovnitř ani ven. Prsty dobře klenuté a sevřené. Drápy velmi silné a zahnuté.
Pohyb lehký a živý.
Hrubá a tvrdá na celém trupu, končetinách a hlavě; zvláště drátovitá. Srst nad očima a ve vousu je mimořádně drátovitá.
Uznávané barvy jsou šedá, žíhaná, červená, černá, čistě bílá, žlutá nebo jakákoliv barva objevující se u deerhoundů.
Požadovaná kohoutková výška: Psi v průměru 81 cm až 86 cm. Minimální výška: Psi: 79 cm. Feny: 71 cm. Minimální hmotnost: Psi 54,5 kg. Minimální hmotnost: Feny 40,5 kg.
Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti. Příliš lehká nebo příliš těžká hlava. Příliš vystupující čelní kosti. Křivé hrudní končetiny; slabá zápěstí. Slabé pánevní končetiny a celkový nedostatek osvalení. Příliš krátký trup. Kapří nebo pronesený hřbet nebo zcela rovný hřbet. Velké uši a zavěšené uši přiléhající ke tváři. Vytočené tlapy. Rozevřené prsty. Krátký krk; výrazný lalok. Hrudník příliš úzký nebo příliš široký. Ocas příliš zatočený. Jiné zbarvení nosu než černé. Jiné zbarvení pysků než černé. Velmi světlé oči. Růžová nebo játrově zbarvená oční víčka.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Rusko. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARTU: 25.11.1999.
Lovecký chrt, pes pro dostihy a coursing.
Skupina 10 chrti. Sekce 1 dlouhosrstí chrti nebo chrti s praporci . Bez zkoušky z výkonu.
Barzoj je již devět století podstatnou součástí národní kultury ruských dějin. Francouzská kronika z jedenáctého století dosvědčuje, že dcera velkovévody Kyjevského Anna Jaroslavna měla ve své družině, která ji doprovázela do Francie na svatbu s Jindřichem I, tři barzoje. Mezi majiteli a chovateli najdeme mnoho známých osobností, cary i básníky: Ivan Hrozný, Petr Veliký, Mikuláš II, Puškin, Turgeňev. Velký význam mělo založení chovatelské stanice »Perchinskaya okhota« slavným chovatelem velkoknížetem Nikolajem Nikolajevičem a správcem psince Dmitrijem Valtsevem. Od konce 19. století nacházíme barzoje v největších chovatelských stanicích Evropy i Ameriky.
Veliký, aristokraticky vypadající pes se suchou, ale současně robustní stavbou těla: stavba těla lehce prodloužená, u fen o něco více než u psů. Kostra silná, ale ne mohutná. Kosti jsou dosti ploché, suché ale dobře vyvinuté svalstvo, avšak, hlavně na stehnech, nevystupuje. Převažující význam má celková harmonie tělesných tvarů a pohybu.
U psů odpovídá výška v kohoutku výšce nejvyššího bodu beder, ale může být něco větší. U fen jsou obě výšky stejné. Kohoutková výška musí být o něco menší než délka těla. Hloubka hrudníku odpovídá přibližně polovině kohoutkové výšky. Délka čenichu od stopu po nosní houbu odpovídá délce mozkovny od týlního hrbolu až ke stopu, nebo je lehce delší.
Ve všedním životě ukazuje barzoj klidnou a vyrovnanou povahu. Při pohledu na zvěř se rychle vzruší. Má ostrý zrak a vidí velice daleko. Jeho reakce jsou prudké.
Suchá, dlouhá, úzká, aristokratická. Při pohledu ze strany tvoří ohraničující linie hlavy a čenichu dlouhou, lehce klenutou linii. Linie temene probíhá rovně nebo lehce šikmo k dobře vyznačenému týlnímu hrbolu. Hlava je elegantní a tak suchá, že velké cévy prosvítají kůží. MOZKOVNA: Lebka: úzká, při pohledu shora podélně oválná, při pohledu ze strany skoro plochá. Stop: velmi málo vyznačen. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: velká, pohyblivá, v poměru k dolní čelisti zřetelně vystupující. Hřbetní část čenichu: dlouhá, v celé délce vyplněná, blízko nosní houby klenutá. Tlama: od stopu po nosní houbu odpovídá délce mozkovny od týlního hrbolu až ke stopu, nebo ji poněkud přesahuje. Pysky: tenké, suché, těsně přiléhající k čelisti. Orámování očí, pysky a nosní houba jsou nezávisle na barvě srsti černé. Čelisti / zuby: zuby silné a bílé. Nůžkový nebo klešťový skus. Oči: velké, výrazné. Barva tmavě oříšková nebo tmavě hnědá. Nejsou ani hluboko uložené ani lehce vystupující; mandlového tvaru, šikmo uložené; nesmí být štěrbinovité. Uši: malé, měkké, pohyblivé; nasazené nad oční linií a směřující dozadu, skoro směrem k šíji. Špičky boltců leží blízko u sebe, nebo ukazují podél krku dolů a dobře na něj přiléhají. Při vzbuzené pozornosti psa jsou uši neseny výše a stranou, nebo dopředu. Někdy je jedno ucho, nebo obě uši vztyčeny jako u koně.
Dlouhý, suchý; se strany zploštělý; svalnatý; lehce klenutý; nesen hodně nízko.
Kohoutek: není zdůrazněn. Hřbet: široký, svalnatý, pružný. Spolu s bedry tvoří oblouk, který je více vyznačen u psů. Jeho nejvyšší bod leží u prvního nebo druhého bederního obratle. Bedra: dlouhá, vystupující, svalnatá, přiměřeně široká. Záď: dlouhá, široká, lehce šikmá; šířka horních vrcholů obou kostí pánevních nesmí být užší než 8 cm. Hrudník: v příčném řezu oválný; ne úzký, ale také ne širší než záď; hluboký, hodně dlouhý, prostorný; dosahuje téměř do úrovně loktů. Krajina lopatek je plošší, potom se hrudní koš pozvolna rozšiřuje k volným žebrům, která jsou krátká. Při pohledu se strany se tím mění sklon; žebra jsou dlouhá a lehce vystupují. V poměru k ramennímu kloubu předhrudí poněkud vystupuje. Břicho: dobře vtažené; dolní linie hrudníku směrem k břichu prudce stoupá.
Srpovitý nebo šavlovitý; nízko nasazený; tenký, dlouhý; při protažení mezi pánevními končetinami musí dosahovat až k hrbolům kyčelních kostí. Je bohatě osrstěn. V klidu visí ocas dolů; při pohybu je nesen poněkud výše, ne však nad úroveň hřbetu.
Hrudní končetiny suché, svalnaté; při pohledu zpředu jsou rovné a zcela rovnoběžné. Výška od loktů k zemi odpovídá polovině kohoutkové výšky, nebo ji poněkud přesahuje. Plece: lopatky jsou dlouhé a šikmo uložené. Nadloktí: mírně šikmé, jeho délka téměř nepřekročí délku lopatek. Ramenní kloub je zřetelně zdůrazněn. Loketní kloub: jsou uloženy souběžně se středovou rovinou těla. Předloktí: suché, dlouhé; v příčném řezu je oválné; při pohledu zepředu štíhlé, při pohledu ze strany široké. Nadprstí: vzhledem k zemi lehce šikmé.
Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovné, rovnoběžné a jejich postoj je poněkud širší než u hrudních končetin; při volném postoji musí pomyslná vertikála, spuštěná z hrbolu sedacích kostí, probíhat středem hlezna a nadprstí pánevních končetin. Stehno: dobře osvalené, dlouhé a šikmo postavené. Holeň a lýtko: dlouhé, svalnaté, šikmo postavené. Kolení kloub a hlezno musí být dobře vyvinuty, široké a suché. Zaúhlení musí být zřetelně znatelné. Zadní nadprstí: ne dlouhé; téměř kolmo postavené. Zaúhlení jsou dobře zdůrazněna.
Suché, štíhlé, podélně oválné, tzv. zaječí tlapka, klenuté; prsty k sobě dobře přiléhají; dlouhé, silné drápy dosahují k zemi.
S výjimkou okamžiků při lovu je typickým pohybem pro barzoje prodloužený klus, plynulý, velice měkký, jako když se barzoj vznáší. Při lovu jde o mimořádně rychlý cval s dlouhými skoky.
Vláčná, pružná.
Hedvábné, měkké a hebké. Zvlněné, nebo tvořící krátké kadeře. Na hlavě, boltcích a končetinách je srst jako satén (hedvábná, ale těžší) , krátká, dobře přiléhající k tělu. Na trupu je srst hodně dlouhá a zvlněná. Nad lopatkami a v krajině beder tvoří jemné kadeře. Na žebrech a stehnech je srst kratší. Srst, která tvoří praporce v podobě kalhot a vlajky na ocase, je delší.
Kombinace všech barev kromě modré, hnědé (čokolédové) a jakýchkoliv odstínů těchto barev. Všechny barvy se mohou vyskytovat jednobarevně nebo v kombinaci s bílou. Praporce na končetinách, »kalhoty« a vlajka na ocase mají srst zřetelně světlejší, než je základní barva srsti. Černá maska je typická u černě stínovaných barev.
Výška v kohoutku: Psi: 75 - 85 cm. Feny: 68 - 78 cm. U psů je kohoutková výška stejná jako vzdálenost nejvyššího bodu beder od země, nebo je poněkud větší. U fen jsou obě výšky stejné. Jedinci přesahující maximální výšku jsou přijatelní za předpokladu, že zůstává zachován typický vzhled plemene.
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky. Celkový zjev: Lehká nebo mohutná stavba těla. Příliš podsaditý nebo příliš dlouhonohý typ. Lehká kostra. Nedostatečně vyvinuté osvalení. Hlava: Zřetelný (zdůrazněný) stop. Zřetelně klínovitý profil hlavy způsobený příliš vysokou lebkou. Široké čelo. Jařmové oblouky zřetelně vystupující. Nosní hřbet příliš úzký nebo příliš krátký. Vystupující nadočnicové oblouky. Chrup: Chybění jednoho zubu P2, malé, abnormálně opotřebované zuby. Na chybějící zuby P1 a M3 se nebere zřetel. Oči: Malé, kulaté; světle oříškové (světlý lískový oříšek) , štěrbinovitého tvaru. Příliš zřetelné třetí víčko. Uši: Nasazeny nízko nebo nesměřují dozadu. Krk: Krátký, vysoko nesený. Trup: Hřbet: úzký hřbet, propadlý ve výši jedenáctého hrudního obratle. Příliš silně klenutý. Bedra: úzká, krátká, rovná. Záď: úzká, krátká, zřetelně spadající. Hrudník: úzký, plochý, málo hluboký; dolní linie je mnohem výše než úroveň loktů. Břicho: málo vtažené. Ocas: Nasazen buď příliš nízko nebo příliš vysoko; nesený vysoko; konec ocasu stočený do kroužku; spadající do strany; málo vyvinutý praporec. Krátký ocas. Hrudní končetiny: Úhel u ramenního kloubu příliš otevřený. Lokte vytočené nebo vtočené. Lehce zakřivené předloktí. Zápěstí příliš krátké, příliš šikmé nebo strmé. Tlapky lehce vytočené nebo vtočené. Pánevní končetiny: Úhlení příliš výrazné; příliš malé úhlení (strmý postoj) . Sudovitý nebo kravský postoj hlezen. Tlapky vtočené dovnitř. Tlapky: Sklon k poněkud širším, málo zakulacené; příliš masité (silné) . Kůže: Nedostatečně pružná. Srst: Postrádající lesk, střapatá; málo vyvinuté kalhoty a praporce na končetinách nebo na ocasu; hladká srst; jemné kudrny po celém těle. Barva: Tečkování ve stejném odstínu jako základní zbarvení, nápadné rezavé znaky.
Celkový zjev: Změkčilá konstituce, hrubá stavba těla. Krátký trup. Těžká, hrubá stavba kostry. Kulaté kosti. Hlava: Ochablé (volné) tkáně. Tupá morda. Chrup: Chybění jednoho zubu P3, jednoho P4 v dolní čelisti, jednoho M1 v horní čelisti nebo jednoho M2. Oči: Oči hluboce uložené, žluté oči. Uši: Ušní boltce tlusté, hrubé, se zaoblenými konci. Krk: Lalok nebo volná kůže na hrdle, krk s kruhovým průřezem. Trup: Hřbet: propadlý hřbet, rovný hřbet u psů. Záď: velmi úzká, velmi krátká, spáditá. Hrudník: v přední partii propadlý, sudovitý. Břicho: měkké, ne pevně vtažené. Ocas: Tlustý; v akci dolů spadající. Hrudní končetiny: Podstatné odchylky od popisu standartu; příliš kostnaté zápěstí. Kosti předloktí kruhového průřezu. Pánevní končetiny: Podstatné odchylky od popisu standartu. Tlapky: Široké, kulaté, kočičí, ploché a s roztaženými prsty. Kůže: Volná. Srst: Hrubá, zježená. Barva: Tečkování v jiném odstínu než je základní barva.
Chování / charakter (povaha) : Agresivita vůči člověku. Zuby: Předkus, podkus, asymetrický zámek skusu (zkřížený skus) . Chybění řezáků nebo jednoho špičáku, chybění jednoho z trháků (P4 v horní čelisti nebo M1 v dolní čelisti) , chybění více než 4 zubů jakéhokoliv druhu. Chybné postavení jednoho nebo obou špičáků v dolní čelisti tak, že při zavřené tlamě mohou poškodit patro nebo dáseň horní čelisti. Oči: Modré (břízové oko) . Ocas: Jako vývrtka, zalomený (srostlé obratle) , částečně nebo úplně kupírovaný ocas. Výskyt paspárků (vlčích drápů) . Barva srsti: Hnědá, čokoládově hnědá, modrá.
Psi musejí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.]]>
Mali.
Francie. DATUM PUBLIKOVÁNÍ PLATNÉHO PŮVODNÍHO STANDARDU: 22.08.1994.
Lov na viděnou. Nomádi v něm kromě toho vidí zvíře přepychu a společníka.
Skupina 10 - chrti. Sekce 3 - krátkosrstí chrti . Bez pracovní zkoušky.
Jedná se o afrického chrta afroasijského typu, který se objevil v Evropě kolem roku 1970. Pochází z pánve středního Nigeru, mimo jiné z údolí Azawakh. Po staletí doprovází nomády jižní Sahary.
Obzvlášť vysokonohý a elegantní, působí dojmem vysoké ušlechtilosti. Kostra a svalstvo jsou pod tenkou a suchou krycí tkání viditelné. Tento chrt je vysokonohý a jeho tělo lze popsat jako na výšku postavený obdélník.
Délka těla / výška v kohoutku: 9 : 10; u fen může být tento poměr lehce překročen. Hloubka hrudníku / výška v kohoutku: přibližně 4 : 10. Délka čenichu / délka hlavy: 1 : 2. Šířka lebky / délka hlavy: 4 : 10.
Živý, pozorný, zachovává si odstup, vůči cizím je rezervovaný, někdy dokonce nepřístupný, ale k lidem, které k sobě ráčí připustit, umí být něžný a láskyplný.
Dlouhá, jemná, suchá, cizelovaná, poměrně úzká, ale ne přehnaně. LEBEČNÍ ČÁST: Mozkovna je téměř plochá, spíše podlouhlá. Šířka lebky musí být zřetelně menší než polovina délky hlavy. Horní linie lebky a čenichu jsou často lehce divergentní. Nadočnicové oblouky a čelní brázda jsou málo vyznačené. Týlní hřeben naproti tomu zřetelně vystupuje a týlní hrbol je vyznačený. Stop: Velmi málo vyznačený. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nos: Nosní dírky jsou dobře otevřené. Nosní houba je černá nebo hnědá. Čenichová partie: Dlouhá, rovná, směrem dopředu ne přehnaně se zužující. Čelisti: Dlouhé a silné. Líce: Ploché. Skus: Nůžkový skus. Oči: Mandlového tvaru, dost velké. Jejich barva je tmavá nebo jantarová. Oční víčka pigmentovaná. Uši: Dost vysoko nasazené, tenké, vždy svěšené a ploché, s poměrně širokou základnou, přilehlé k lebce, nikdy ve tvaru "růžového ucha". Mají tvar trojúhelníku s lehce zaobleným koncem. Při pozornosti chrta se jejich základna vztyčí.
Dobře odsazený, dlouhý, štíhlý a svalnatý, lehce klenutý. Kůže je tenká a netvoří lalok.
Horní linie: Téměř rovně probíhající, vodorovná nebo ke kyčlím lehce stoupající. Kohoutek: Dobře vystupující. Bedra: Krátká, suchá a často lehce zaoblená. Kyčelní hrboly: Zřetelně vystupující, ve stejné výšce jako kohoutek nebo výše. Záď: Šikmá, ale ne příliš silně spadající. Předhrudí: Ne příliš široké. Hrudník: Dobře vyvinutý do délky, hluboký, ale nedosahuje k loktům. Není příliš široký, musí ale poskytovat dostatečný prostor pro srdce; proto se hrudní koš za hrudní kostí nesmí náhle zužovat. Žebra: Dlouhá, viditelná, lehce a pravidelně zaoblená až k hrudní kosti. Spodní linie: Oblouk hrudní kosti je zdůrazněn a bez přerušení přechází až do velmi vysoko vtaženého břicha pod klenbu beder. Ocas: Nízko nasazený, dlouhý, tenký, suchý, ke konci se zužující. Je pokrytý stejnou srstí jako tělo, špička ocasu je bílá. Je dolů nesený, s lehce vzhůru ohnutým koncem. Při vzrušení může být nesen nad horizontálou.
Celkový vzhled: Dlouhé, tenké, téměř zcela kolmo postavené. Postavení: Absolutně rovné a svislé. Lopatky: Dlouhé, suše osvalené, při pohledu z profilu trochu šikmo postavené. Úhel lopatka - kost ramenní velmi otevřený (přibližně 130°) . Tlapky: Okrouhlého tvaru s tenkými těsně sevřenými prsty. Polštářky jsou pigmentované.
Celkový vzhled: Dlouhé a suché. Postavení: Absolutně rovné a svislé. Stehno: Dlouhé, s vystupujícím suchým osvalením. Úhel kost kyčelní - kost stehenní je velmi otevřený (přibližně 130o) . Koleno: Úhel kost stehenní - kost holenní je velmi otevřený (přibližně 145o) . Nárt: hlezno a nárt jsou rovné a suché bez paspárků. Tlapky: Okrouhlého tvaru. Polštářky jsou pigmentované.
Vždy velmi pružný, především v klusu a v kroku s vysokou akcí končetin. Skokový cval. Azavak působí dojmem velké lehkosti a pružnosti. Pohyb má u tohoto plemene podstatný význam.
Tenká, na celém těle těsně přiléhající.
Krátká, řídká. Na břiše redukovaná až k lysosti.
Písková, strakatost je omezená na končetiny. Všechny barevné odstíny od světle pískové do tmavě červené jsou přípustné. Na hlavě může nebo také nemusí být černá maska, lysina se objevuje velmi nepravidelně. Ke zbarvení patří bílá skvrna na hrudi a bílý konec ocasu. Všechny čtyři končetiny musí mít bílé ponožky, přinejmenším musí být na tlapkách stopy bílé barvy. Černé žíhání je přípustné.
Výška v kohoutku: Psi: mezi 64 a 74 cm. Feny: mezi 60 a 70 cm. Hmotnost: Psi: přibližně 20 až 25 kg . Feny: přibližně 15 až 20 kg .
Každá odchylka od výše uvedených bodů musí být posuzována jako vada a v jejím hodnocení má být v přesném poměru se stupněm odchylky. Celkový vzhled: těžký. Tělo příliš dlouhé. Lebka příliš široká. Zdůrazněný stop. Kyčelní hrboly zřetelně níže než kohoutek. Silná depigmentace.
Nedostatek v typu (zejména když naznačuje nedávné křížení s jiným plemenem) . Odchylka větší než 3 cm od výšky uvedené ve standardu. Silné anatomické znetvoření, nezpůsobené úrazem. Vrozené anomálie, vedoucí k invaliditě. Každá znatelná podstatná vada. Žebra, která jsou v dolní části hrudníku zaoblená dovnitř, takže hrudník má tvar houslí. Předkus nebo podkus. Drátovitá srst nebo polodlouhá srst. Nestandardní osrstění a zbarvení. Chybění jakýchkoliv bílých znaků na jedné nebo více končetinách. Světlé oko, tzv. dravčí. Panicky bázlivá nebo útočně agresivní povaha.
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá a plně v šourku sestouplá varlata.]]>
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.06.1987.
Dostihový pes.
Skupina 10 chrti. Sekce 3 krátkosrstí chrti. Bez zkoušek z výkonu.
Silně stavěný, velký s velkorysými proporcemi, silného osvalení a symetrických tvarů, s dlouhým krkem a hlavou, velmi dobře uložených plecí, hlubokým hrudníkem, prostorným trupem, klenutými bedry, silnými pánevními končetinami, rovnými a rovnoběžnými běhy a tlapami, pružnými končetinami, které mimořádně podtrhují jeho charakteristický elegantní typ a přednosti.
Mimořádně odolný a vytrvalý. Povaha inteligentní, přátelská, oddaná a vyrovnaná.
Dlouhá, střední šířky. LEBEČNÍ OBLAST: Mozkovna: plochá. Stop: mírný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Tlama: silné čelisti, dobře formované. Čelisti / zuby: silné čelisti s dokonalý, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní zuby těsně přesahují spodní zuby a jsou posazeny kolmo v čelistech. Oči: bystré, inteligentní, oválné a šikmo uložené. Přednostně tmavé. Uši: malé, růžicovité, jemné textury.
Dlouhý a svalnatý, elegantně klenutý, dobře přecházející v plece.
Hřbet: poměrně dlouhý, široký a silný. Bedra: silná, mírně klenutá. Hrudník: hluboký a prostorný, poskytující dostatek prostoru pro srdce. Žebra hluboká, dobře klenutá a dosahující daleko dozadu. Slabiny: dobře vtažené.
Dlouhý, nasazený poměrně nízko, silný u kořene, zužující se ke špičce, nesen nízko, mírně zahnutý.
Hrudní končetiny dlouhé a rovné, kosti dobré substance a kvality. Lokty, nadprstí a prsty nejsou vtočeny dovnitř ani vytočeny ven. Plece: šikmé, dobře dozadu uložené, svalnaté, aniž by byly příliš těžké, nahoře úzce postavené a jasně odsazené. Lokty: volně pohyblivé a dobře postavené pod plecemi. Nadprstí: středně dlouhá, lehce pružící.
Trup a pánevní končetiny mohutné velikosti a dobře spojeny; v postoji umožňují psovi pokrýt odpovídající prostor. Stehna a lýtka: široká a svalnatá, vykazující velkou sílu při pohybu vpřed. Kolena: dobře zaúhlená. Hlezna: nízko postavená, nejsou vtočená dovnitř ani vytočená ven.
Střední délky, s kompaktními, dobře klenutými prsty a silnými polštářky.
Rovný, nízko vedený, daleko dosahující, volný dlouhý krok, umožňující psovi pohybovat se velkou rychlostí. Pánevní končetiny dosahují daleko pod tělo a zajišťují tak velkou hnací sílu za pohybu.
Jemná a přiléhající.
Černá, bílá, červená, modrá, světle žlutohnědá, pískové barvy, žíhaná a všechny tyto barvy v kombinaci s bílou.
Ideální kohoutková výška: Psi: 71 - 76 cm (28-30 palců) . Feny: 68 - 71 cm (27-28 palců) .
Všechny odchylky od výše uvedených bodů musí být hodnoceny jako vady a závažnost hodnocení vady musí být v přesném poměru se stupněm odchylky.
Všichni psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata plně spuštěná v šourku]]>
Afgánský chrt pochází z Afghánistánu.
Velká Británie. Datum publikace původního platného standardu: 09.11.2004. FCI-Standard č. 228 / 22. 11. 2004 / GB
Chrt.
Skupina 10 Chrti. Sekce 1 dlouhosrstí chrti a chrti s praporci. Bez pracovních zkoušek.
Afgánský chrt celkově působí dojmem síly a důstojnosti, kombinované s rychlostí a silou. Hlava je nesena hrdě.
Pro toto plemeno je typický východní, respektive orientální výraz. Afgánský chrt se dívá na člověka a jakoby skrze něho. Povaha důstojná a zdrženlivá, s určitou vášnivou nespoutaností.
LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Dlouhá, ne příliš úzká lebka, se zřetelně vystupujícím týlním hrbolem. Správných proporcí a s dlouhou »kšticí«. Stop: Mírný. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Přednost má černý nos, u světle zbarvených psů se připouští játrový. Tlama: Dlouhá morda s čelistmi, které prokazují schopnost pevně uchopit. Čelisti / zuby: Čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo. Klešťový skus se toleruje. Oči: Přednost se dává tmavým očím, zlatý odstín však není na překážku. Jsou téměř trojúhelníkové, uložené mírně šikmo směrem nahoru od vnitřních koutků k vnějším. Uši: Nasazené nízko a hodně vzadu na hlavě, těsně přiléhající k hlavě. Kryté dlouhou hedvábnou srstí.
Afgánský chrt by měl mít krk dlouhý, silný s hrdým držením hlavy.
Hřbet: Hřbet je rovný, přiměřeně dlouhý, s dobrým osvalením. Bedra: Rovná, široká a spíše krátká. Záď: Mírně klesá směrem k nasazení ocasu. Kyčelní kosti dosti zřetelně vystupují a jsou široce posazeny. Hrudník: Přiměřené klenutí žeber a dobrá hloubka hrudníku.
Afgánský chrt by neměl mít ocas příliš krátký. Nízko nasazený, na konci jednou zatočen. V pohybu nesen výš. Řídce osrstěný.
Hrudní končetiny: Přední běhy musí být rovné, dobrých kostí, při pohledu zepředu v jedné linii s plecemi. Plece: Dlouhé a šikmé, dobře uložené vzad, dobře osvalené a silné, aniž by byly příliš těžké. Nadloktí: dlouhé a šikmo uložené. Lokty: Při pohledu ze strany jsou na svislici pod kohoutkem. Těsně přimknuté k hrudnímu koši, nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven. Nadprstí: Dlouhé a pružné.
Mocné. Velká vzdálenost mezi kyčlí a hlezenními klouby a poměrně malý odstup mezi hlezenními klouby a tlapkami. Kolena: Dobře zaúhlená a formovaná. Paspárky: Mohou být odstraněny.
Afgánský chrt by měl mít přední tlapky silné a velké, široké i dlouhé, dobře pokryté dlouhou, hustou srstí; prsty klenuté. Polštářky tlap stojí pevně na zemi. Afgánský chrt má zadní tlapky dlouhé, ale ne tak široké jako přední; kryté dlouhou hustou srstí.
Afgánský chrt má plynulý a pružný pohyb v prvotřídním stylu.
Afgánský chrt by měl mít na žebrech, na hrudních i pánevních končetinách a na slabinách dlouhou a velmi jemnou srst. U dospělých psů od plecí směrem dozadu a podél hřbetu je srst krátká a uzavřená. Afgánský chrt má od lící dozadu srst dlouhou, se zřetelnou hedvábnou »kšticí«. Na lících je srst krátká. Uši a běhy jsou dobře osrstěny. Afgánský chrt může mít záprstí holé. Srst se musí přirozeně vyvíjet.
U plemene Afgánský chrt jsou všechny barvy přípustné.
Psi: 68 - 74 cm. Feny: 63 - 69 cm.
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa. Diskvalifikován musí být každý Afgánský chrt , u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Tibet.
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 24. 06. 1987.
Společenský pes.
Skupina 9 Společenští a pokojoví psi. Sekce 5 Tibetská plemena. Bez pracovní zkoušky.
Malý, aktivní a ostražitý. Dobře vyvážených celkových proporcí; délka trupu lehce přesahuje kohoutkovou výšku.
Veselý pes, se sebevědomým vystupováním, mimořádně inteligentní, rezervovaný vůči cizím. Ostražitý, věrný, ale nezávislý.
Malá v poměru k tělu, nesena hrdě. Samčí výraz u psů, avšak bez hrubosti. MOZKOVNA Lebka: Středně široká, středně dlouhá a lehce klenutá. Stop: Mírný, ale zřetelně vyznačený. LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI: Nosní houba: Přednostně černá. Tlama: Střední délky. Tupá, dobře vyplněná, prostá vrásek. Brada je značně hluboká a široká. Čelisti / zuby: Mírný předkus. Spodní čelist mezi špičáky je široká, s rovnoměrně uspořádanými řezáky. Plný chrup je žádoucí. Při zavřené tlamě nesmí být vidět zuby a jazyk. Oči: Tmavě hnědé, oválné, bystré a výrazné, střední velikosti, uloženy poměrně daleko od sebe, ale směřující přímo vpřed; Oční víčka černá. Uši: Střední velikosti, visící, u dospělých psů bohatě osrstěné, nasazené poměrně vysoko. Žádoucí je, aby se po stranách poněkud zvedaly od lebky, ale nesmí být neseny odstávající. Velké, těžké, hluboko nasazené uši jsou netypické.
Mírně kratší, silný a plynule přechází do trupu. Pokrytý hřívou popřípadě šálem tvořenými z delší srsti; tento znak je u psů výraznější a lépe vyjádřen než u fen.
Délka trupu od kohoutku ke kořeni ocasu je poněkud větší, než je kohoutková výška psa. Hřbet: Rovný. Žebra: Dobře klenutá.
Vysoko nasazený, bohatě osrstěný (s praporci) a v pohybu vesele nesen stočený nad hřbetem. (Ocas visící v postoji dolů se nesmí penalizovat.)
Střední síly kostí. Hrudní končetiny lehce prohnuté, ale dobře navazují na plece. Plece: Dobře uložené, skloněné dozadu.
Dobře utvářené a silné. Kolenní klouby: Středně vyjádřené zaúhlení. Hlezna: Hluboko postavená, při pohledu zezadu rovná.
Zaječí tlapky. Malé a dobře formované, s osrstěním mezi prsty; toto osrstění často přesahuje tlapky. Kulaté kočičí tlapky jsou nežádoucí.
Rychlonohý dojem, přímý, volný a sebevědomý pohyb.
Krycí srst hedvábné struktury, krátká v obličejové partii a na přední straně končetin, středně dlouhá na těle, ale poměrně hladce přiléhající. Podsada je jemná a hustá. Uši a zadní strany končetin krásně osrstěny. Ocas a zadní strana stehen bohatě pokryté dlouhou srstí. Celkově by osrstění nemělo být nadměrně bohaté, přičemž feny bývají zpravidla méně osrstěny a mají méně vyjádřenou hřívu než psi.
Všechny barvy a jejich kombinace jsou povoleny.
Kohoutková výška: cca 25,4 cm (10 palců). Hmotnost: Ideální v rozmezí 4,1 až 6,8 kg (9 - 15 liber).
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.]]>
Tibet.
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 25.08.1988.
Společenský pes.
Skupina 9 společenská plemena. Sekce 5 tibetská plemena. Bez zkoušky z výkonu.
Robustní, středně velký, dlouhosrstý, kvadratický pes; s rozhodným výrazem.
Živý, s milou povahou. Oddaný společník s mnoha možnostmi využití. S otevřenou povahou, pozorný, inteligentní a hravý; není prudký ani bojovný. K cizím lidem šetří projevy náklonnosti.
Dobře osrstěná dlouhou srstí, spadající dopředu přes oči. Spodní čelist nese malou, nikoliv přehnanou bradku. MOZKOVNA: Lebka: střední délky, není široká ani hrubá, mírně se zužuje od ucha k oku, není ani vyklenutá ani zcela plochá mezi ušima. Stop: vyznačený před očima, ale nikoliv přehnaně. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: černá. Tlama: silná. Délka od oka ke špičce nosu je rovna délce od oka k základně lebky. Čelisti/Zuby: spodní čelist je dobře vyvinutá. Řezáky posazeny v mírném oblouku, rovnoměrně rozsazeny a posazeny kolmo k čelisti. Skus nůžkový nebo reverzní nůžkový. Líce: jařmové oblouky zakřivené, ale nikoliv přespříliš vyvinuté, tj. až do vyboulení. Oči: velké, kulaté, ani vystouplé ani zapadlé; posazené dosti daleko od sebe; tmavě hnědé. Okraje víček černé. Uši: zavěšené, nejsou nesené příliš blízko hlavy, tvaru V, ne příliš velké, silně osrstěné.
Dobře osvalený, kompaktní a silný. Délka od ramenního hrbolku ke kořeni ocasu je rovna výšce v kohoutku. Hřbetní linie: nad žebry rovná. Bedra: krátká, mírně klenutá. Záď: rovná. Hrudník: dobře klenutý.
Střední délky, nasazen poměrně vysoko a nesen ve veselé spirále na hřbetem. Velmi dobře osrstěný. Háček na špičce se vyskytuje často a je povolen.
Silně osrstěné. Končetiny rovné a rovnoběžné. Ramena: dobře uložená. Nadprstí a kloub nadprstí: lehce spádité.
Silně osrstěné. Kolenní klouby: dobře zaúhlené. Hlezna: nízko posazená.
Velké, kulaté, silně osrstěné i mezi prsty a polštářky. Dobře stojící na polštářcích; tlapky nejsou klenuté.
Hladký, prostorný, s dobrým posunem. Při chodu nebo klusu pohyb pánevních končetiny nemá sahat dovnitř ani vně pohybu hrudních končetin.
Srst s podsadou. Podsada jemná a vlněná. Krycí srst je bohatá, jemná, ale není ani hedvábná, ani vlněná; je dlouhá; rovná nebo zvlněná, avšak nikoliv kadeřavá.
Bílá, zlatá, krémová, šedá nebo kouřová, černá, dvoubarevní i trojbarevní jedinci. Povoleny jsou vlastně všechny barvy kromě čokoládové a játrové.
Výška v plecích: Psi 35,6 až 40,6 cm (14 - 16 palců). Feny o něco menší.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na zdraví a prospěch psa. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Tibet.
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.06.1987.
Společenský pes.
Skupina 9 společenská plemena. Sekce 5 Tibetská plemena. Bez zkoušky z výkonu.
Robustní, bohatě osrstěný pes s nápadně sebevědomým vystupováním a obličejem podobným chryzantémě.
Inteligentní, aktivní, pozorný. Přátelský a nezávislý.
Široká, kulatá, s daleko od sebe posazenýma očima. Bohatá, dlouhá srst spadá přes oči. Vyvinuté vousy a knír, vzhůru rostoucí srst na nose dodává obličeji vzhled chryzantémy. MOZKOVNA: Stop: vyjádřený. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: černá, u játrově zbarvených psů nebo u psů s játrovými znaky tmavě játrová. Vrchol nosní houby by měl být v linii se spodním okrajem očí nebo mírně pod ní. Dolů směřující nos je značně nežádoucí. Nozdry jsou široce otevřené, úzké nozdry jsou velmi nežádoucí. Tlama: je dostatečné šířky, kvadratická, krátká, bez vrásek, plochá a osrstěná. Její délka dosahuje přibližně 1 palce, tj. 2,5 cm od špičky ke stopu. Nosní hřbet je rovný nebo lehce ukloněný. Zbarvení tlamy je co nejjednotnější. Pysky: rovné Čelisti/Zuby: široké čelisti s mírným předkusem nebo klešťovým skusem. Oči: velké, tmavé, kulaté, posazené daleko od sebe,ale nevystupující, se vřelým výrazem. U játrově zbarvených psů nebo u psů s játrovými znaky je povolena světlejší barva očí. Oční bělmo není viditelné. Uši: Velké, dlouhé uši jsou neseny zavěšené. Nasazené mírně pod vrcholem lebky a tak bohatě osrstěné, že splývají se srstí na krku
Přiměřených proporcí, elegantně prohnutý. Dostatečné délky, aby umožňoval hrdé nesení hlavy.
Vzdálenost mezi kohoutkem a kořenem ocasu je větší než výška v kohoutku Hřbetní linie: rovná. Bedra: krátká a silná. Hrudník: široký a hluboký
S bohatou srstí, nesen vesele nad hřbetem, vysoko nasazen. Výška ocasu odpovídá přibližně úrovni výšky hlavy a vytváří tak vyváženou siluetu.
Krátké, osvalené, s dostatečně silnými kostmi, co možná nejrovnější, v souladu s prostorným nízko uloženým hrudníkem. Ramena: Pevná, dobře uložená vzad.
Krátké, svalnaté, s dostatečně silnými kostmi. Při pohledu zezadu rovné. Masivní vzhled díky bohatému osrstění. Stehna: dobře zaoblená a osvalená.
Kulaté, pevné, s dobře vyvinutými polštářky, vypadají velké díky bohatému osrstění.
Sebevědomý, plynulý, přední končetiny dosahují daleko dopředu, dobrý posun zadních končetin, které v pohybu ukazují polštářky.
Dlouhá, hustá, ale ne kudrnatá, s dobrou podsadou. Lehké zvlnění je povoleno. Doporučuje se svázání srsti na hlavě.
Všechny barvy jsou povoleny, bílé znaky na čele a bílá špička ocasu jsou vysoce žádoucí u vícebarevných jedniců.
Výška v kohoutku: Nejvýše 26,7 cm (10,5 palce), ovšem typ a charakterické znaky plemene mají vyšší důležitost a v žádném případě není pouze velikost vylučujícím znakem. Hmotnost: Od 4,5 do 8,1 kg (10-18 liber). Ideální váha je mezi 4,5 - 7,3 kg (10-16 liber).
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na zdraví a prospěch psa. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Francie. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 12.12.1991.
Společenský pes a doprovodný pes.
Skupina 9 Společenští a doprovodní psi. Sekce 2 - pudlové. Bez pracovní zkoušky.
Harmonický pes středních proporcí s charakteristickou kudrnatou nebo šňůrovou srstí. Budí dojem inteligentního, stále bdělého, čilého a harmonicky stavěného psa elegantního a hrdého zjevu.
Vyznačuje se věrností, učenlivostí a schopností výcviku, což z něj činí mimořádně příjemného společníka.
Ušlechtilá, rovných linií, úměrná velikosti těla. Celková délka hlavy poněkud přesahuje dvě pětiny kohoutkové výšky. Hlava nesmí být těžká ani masivní, ale ani přehnaně jemná. Její tvar lebky musí být pod kůží zřetelně patrný. MOZKOVNA: Lebka: Dobře formovaná. Její šířka je menší než polovina celkové délky hlavy. (Linie z profilu tvoří s podélnou osou úhel zhruba 16 až 19°). Při pohledu shora se mozkovna jeví oválná v podélné ose, z profilu je lehce konvexní. Podélné osy jsou lehce rozbíhavé. Nadočnicové oblouky: středně zdůrazněné, pokryté dlouhou srstí. Čelní rýha: Široká mezi očima, lehce se zužující směrem k silně vyjádřenému týlnímu hrbolu. (U trpasličích pudlů může být týlní hrbol poněkud méně vyjádřen.) Stop: Velmi málo vyjádřen, jak je to u psů středních proporcí obvyklé. LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI: Nosní houba: Výrazná a dobře vyvinutá, při pohledu z profilu kolmá, nozdry jsou dobře otevřené. U černých, bílých a stříbrných psů je nosní houba černá; u hnědých psů je hnědá; u pudlů se zbarvením aprikot dosahuje barevná škála nosní houby od tmavě hnědé až po černou, aniž by se černé dávala přednost, ale akceptuje se, aby se předešlo případnému úbytku pigmentace. Tlama: Horní profil rovných linií, délka odpovídá zhruba devíti desetinám délky mozkovny. Obě dolní čelisti probíhají téměř paralelně. Tlama se jeví jako silná a elegantní, ale není špičatá. Dolní profil je tvořen čelistí a nikoliv okrajem horního pysku. Pysky: Slabě vyvinuté, spíše suché, středně silné. Horní pysky přiléhají na dolní, nejsou však převislé. U černých, bílých a stříbrných psů jsou pysky černé. U hnědých pudlů jsou pigmentované; u pudlů se zbarvením aprikot dosahuje barevná škála okraje pysků od tmavě hnědé až po černou, aniž by se černé dávala přednost, ale akceptuje se, aby se předešlo případnému úbytku pigmentace u pudlů se zbarvením aprikot. Koutek pysku nesmí být výrazný. Čelisti / zuby: Normálně se uzavírající, zuby jsou silné. Chybění jednoho moláru 1 nebo 2 (M1 nebo M2) v horní čelisti nebo jednoho moláru 2 nebo 3 (M2 nebo M3) v dolní čelisti se nepenalizuje při posuzování ani při výběru do chovu. Líce: Nevystupující, formovány kostmi. Partie pod očima je dobře tvarovaná a jen málo vyplněná. Žvýkací svaly jsou málo vyvinuté, jařmové oblouky jen velmi málo vystupují. Oči: Ohnivý výraz. Posazeny lehce šikmo na úrovni čelního sklonu. Oční štěrbina je mandlovitého tvaru. U černých, bílých, stříbrných a aprikot pudlů mají být oči černé nebo sytě hnědé. Hnědí pudlové mohou mít oči barvy jantaru. Uši: Dosti dlouhé a vilně visící podél lící. Nasazení uší se nachází v prodloužené linii, jež vychází z profilu nosní houbya probíhá pod vnějším koutkem oka. Jsou ploché, pod nasazením širší, na špičkách zaoblené, pokryté velmi dlouhou zvlněnou srstí. Pudl, jehož uši nedosahují ke koutkům pysků, nesmí být hodnocen známkou »výborný«.
Pevný, šíje lehce klenutá, středně dlouhý, dobrých proporcí; hlava je nesena vysoko a hrdě. Lalok se netvoří. Krk má oválný průřez. Jeho délka má být o poněkud menší než je délka hlavy.
Celkově působí trup pudla dojmem dobrých proporcí; Délka trupu je zpravidla větší než kohoutková výška. Kohoutek: Středně vyjádřen. Hřbet: Krátký, harmonických linií. Hřbet nesmí být vyklenutý (kapří) ani pronesený. Kohoutek a záď se mají nacházet přibližně ve stejné výšce. Bedra: Pevná a svalnatá. Záď: Zaoblená, nikoliv však spáditá. Předhrudí: Normální, odpovídající pudlovi středních proporcí. Vrchol hrudní kosti je lehce vystupující a leží dostatečně vysoko tak, aby umožňoval vznešené, graciézní a ušlechtilé nesení hlavy. Hrudní koš: Dosahující až k loktům. Jeho šířka odpovídá dvěma třetinám hloubky (měřeno od páteře po hrudní kost). Obvod hrudníku měřený za lopatkami musí být větší než kohoutková výška, a to nejméně o 10 cm. Žebra: Oválně klenutý hrudní koš. V oblasti hřbetu široký. Dolní linie z profilu a břicho: Vtažené, nepůsobí však dojmem jako u chrta.
Nasazený dosti vysoko, ve výši linie beder. U kadeřavých pudlů se zkracuje na třetinu co možná nejblíže k tělu nebo na polovinu přirozené délky. Dlouhý, správně nesený se však nepovažuje za vadu. U šňůrového pudla může být ocas ponechán v přirozené délce. Při pohybu má být ocas nesen šikmo vzhůru dozadu.
Hrudní končetiny zcela rovné a rovnoběžně postavené. Jsou elegantní, dobře osvalené, dobré síly kostí. Vzdálenost měřena od vrcholu loketního kloubu k podložce odpovídá pěti devítinám kohoutkové výšky. Plece: Šikmo uložené, dobře osvalené. Lopatka tvoří v rameni s pažní kostí úhel zhruba 90° až 110°. Nadloktí: Délka nadloktí odpovídá délce lopatky. Zápěstí: Tvoří prodloužení předloktí. Přední nadprstí: Silné, ale ne masivní, při pohledu ze strany téměř rovné. Tlapy hrudních končetin: Spíše malé, pevně uzavřené, tvořící krátký ovál. Prsty jsou dobře klenuté, šlachovité, kompaktní, spojené blanou. Postaveny kolmo na tvrdých a silných polštářcích. Drápy jsou u černých a stříbrných pudlů černé, u hnědých jsou černé nebo hnědé. U bílých pudlů mohou být drápy zbarveny v celé škále odstínů rohoviny až po černou a musí odpovídat celkové pigmentaci psa. Bílé drápy jsou vadou! U aprikot pudlů jsou drápy hnědé, jsou zbarveny v celé škále odstínů od tmavě hnědé až po černou; černé se však nedává přednost, ale toleruje se.
Při pohledu zezadu jsou končetiny postaveny paralelně. Osvalení je dobře vyvinuté a zřetelně vystupující. Hlezno je dosti dobře zaúhlené. Růžné úhly kloubů pánevních končetin (kyčlí, kolen a hlezna) musí být natolik vyjádřeny, aby končetina nebyla strmá; strmý postoj mívá v některých případech za následek nežádoucí spáditou záď. Stehna: Dobře osvalená a silná. Nárt a zánártí: Svisle postavené. Pudl nesmí mít při narození na pánevních končetinách paspárky. Tlapy pánevních končetin: Viz tlapy hrudních končetin.
Pudl má taneční a lehký krok. Nikdy nesmí mít krok plíživý ani protažený.
Je pružná, bez ochablosti, pigmentovaná Pigmentace kůže černých, hnědých, stříbrných pudlů a pudlů zbarvení aprikot musí být v souladu s barvou srsti. U bílých pudlů je žádoucí stříbřitě šedá pigmentace kůže, ale ta nesmí nijak ovlivňovat čistě bílou barvu srsti. U některých bílých pudlů vykazuje světlá kůže pigmentové skvrny; To platí nejen o vnitřních stranách končetin a spodní části trupu (zde se to vyskytuje často), ale o celém těle. To se nepovažuje za vadu. Celková pigmentace má být co možná nejsilnější. Oční víčka, nosní houba, pysky, dásně, patro, sliznice, přirozené otvory, šourek a polštářky tlap: u černých, bílých a šedých jedinců musí být pigmentace černá, u hnědých musí být tmavě hnědá. U pudlů zbarvení aprikot má být co nejpravidelnější a co nejtmavší, ve všech odstínech od tmavě hnědé až po černou. Černé se nedává přednost, ale toleruje se, aby se předešlo ztrátě pigmentu.
Pudlové s kadeřavou srstí: bohatá, jemná srst s texturou odpovídající vlně, dobře zkadeřenou, pružnou, odolávající tlaku ruky. Srst má být velmi hustá, bohatá, stejnoměrné délky, tvořící rovnoměrné kadeře, které jsou obvykle dobře rozčesané. Srst tvrdá na dotyk nebo působící dojmem žíní je nežádoucí. V porovnání s předepsaným druhem srsti se hodnotí záporně. Pudl se šňůrovou srstí: srst je bohatá, jemné textury, podobající se vlně; tvoří husté, stejnoměrně dlouhé charakteristické šňůry, dlouhé alespoň 20 cm. Čím jsou šňůry delší, tím jsou cenněny výš. Aby srst nepůsobila nepěstěným a nepořádným dojmem, je dovoleno podchytit páskou šňůry po obou stranách hlavy a srst na trupu rozdělit pěšinkou podél páteře.
Pudl s kadeřavou i šňůrovou srstí je na vzadu ostříhán až k žebrům. Rovněž je třeba ostříhat: tlamu, obličejovou část nad spodních víčky a pod nimi; líce; hrudní a pánevní končetiny s výjimkou manžet nebo náramků a libovolných znaků, které mohou zůstat na zádi; ocas s výjimkou kulaté nebo podlouhlé bambulky, která zůstane zachována. Pro všechny jedince je předepsán knír. Je dovoleno ponechat srst na hrudních končetinách (tzv. kalhotky).
Na pánevních a na hrudních končetinách je povoleno ponechat srst za bezpodmínečného dodržení následujících předpokladů: 1. Ostříhat je třeba: a) Tlapky hrudních končetin od drápů k drápu na karpálním prstu; dolní část pánevních končetin až do výšky odpovídající výšce střihu na hrudních končetinách. Pomocí strojku je povoleno ostříhat pouze srst na prstech. b) Hlavu a ocas podle výše popsaných pravidel. U tohoto střihu se výjimečně připouští: Krátký vous na dolní čelisti, který by neměl být delší než 1 cm. Dolní linie se zastřihuje rovnoběžně s dolní čelistí. Vous v podobě »kozí brady« není dovolen. Bambulka na ocasu může být vynechána (to ovšem poněkud snižuje bod hodnocení »struktura srsti«). 2. Zkrátit je třeba: Srst na trupu tak, aby na hřbetě bylo patrné delší či kratší moaré v délce nejméně 1 cm. Délka srsti se postupně prodlužuje kolem žeber nahoře na končetinách. 3. Upravené osrstění: a) na hlavě, kde zůstává koruna přiměřené výšky, podobně jako na krku, kde přechází vzadu ke kohoutku a vpředu bez přerušení v lehce šikmé linii od horní části předhrudí až k ostříhané části tlapy. V místě nasazení uší nanejvýš do jedné třetiny jejich délky se může srst zkrátit nůžkami nebo strojkem ve směru růstu srsti. Dolní část ucha zůstává pokrytá srstí, jejíž délka se směrem dolů postupně prodlužuje. Srst končí třásněmi, které lze zarovnat nůžkami. b) na končetinách, kde »kalhotky« tvoří zřetelný přechod k vystříhané části tlapek. Směrem nahoru se srst postupně prodlužuje, takže na plecích a na stehnech dosahuje (při natažení chlupů) délky 4 až 7 cm. Délka srsti musí být v poměru k velikosti psa; nesmí působit dojmem nadměrné objemnosti. »Kalhotky« pánevních končetin musí podtrhovat typické zaúhlení končetin pudla. Jakýkoliv jiný střih, který neodpovídá výše uvedeným zásadám, vede k diskvalifikaci psa z posuzování. Nezávisle na použitém střihu nesmí střih nijak ovlivňovat hodnocení na výstavě. Všichni vystavovaní pudlové přihlášení do stejné třídy se posuzují a hodnotí společně.
U tohoto střihu se ke lvímu střihu doplňují a modelují motivy – například náramky nebo manžety na pánevních končetinách nebo na hlavě chocholka. U tohoto střihu není pevně předepsán knír ani chocholka. Absence ostrých prostřihů v srsti na pánevních končetinách se toleruje.
Pudlové s kadeřavou srstí a pudlové se šňůrovou srstí: černá, bílá, hnědá, stříbřitě šedá a aprikot. Hnědá: čistá, poměrně tmavá, jednotná a teplého odstínu. Barevné odstíny hnědi nesmí přecházet do béžové ani do světlejších odstínů. Srst nesmí být nikdy natolik tmavě kaštanově hnědá, aby přecházela do černé, nesmí připomínat vlasy černochů ani mít »baklažánový« odstín. Stříbřitě šedá: Stejnoměrná. Barevné odstíny nesmí přecházet do černé ani do bílé. Aprikot: Stejnoměrná. Barevné odstíny nesmí přecházet do béžové ani do krémového zbarvení, ani nesmí přecházet do červené či kaštanově zbarvené, ale také ne do hnědé nebo odstínů hnědé.
Kohoutková výška: Velký pudl: přes 45 do 60 cm, s tolerancí 2 cm. Velký pudl musí představovat zvětšeného malého pudla a musí také vykazovat jeho typické znaky. Malý pudl: přes 35 do 45 cm. Trpasličí pudl: přes 28 do 35 cm. Trpasličí pudl musí představovat zmenšeného malého pudla a musí podle možností také vykazovat stejné proporce; nesmí vykazovat znaky zakrslosti (nanismu). Pudl toy: pod 28 cm. (žádoucí ideální typ je 25 cm). Toy pudl se celkovým vzhledem blíží trpasličímu pudlovi a stejné proporce musí splňovat veškeré požadavky standardu. Všechny znaky zakrslosti (nanismu) jsou vyloučeny, jedině týlní hrbol je méně vyjádřen.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou. Chybějící nebo příliš vyjádřený stop. Nosní houba malá, nedostatečně otevřená nebo příliš velká. Světlá, skvrnitá nebo masově zbarvená nosní houba. Hřbet nosu příliš úzký nebo špičatý; Klenutý hřbet nosu. Předkus je vadou a musí být penalizován podle stupně vyjádření. Psinkový skus (zažloutlé zuby v důsledku nemoci) není vadou, je-li postavení zubů správné. Nepravidelné postavení zubů a chybějící zuby jsou vadou, jejíž závažnost je v poměru ke stupni odchylky. V dolní čelisti musí být přítomny veškeré řezáky, špičáky, premoláry a oba moláry 1. Chybění jednoho PM1 (prvního třeňového zubu) se nepenalizuje. V případě dvou chybějících PM1: hodnocení nejvýše »výborný«; v případě tří chybějících premolárů (3 PM1 nebo 2 PM1 + jeden PM2): hodnocení nejvýše »velmi dobrý«. Chybění jednoho moláru 1 nebo 2 (M1 nebo M2) v horní čelisti nebo jednoho moláru 2 nebo 3 (M2 nebo M3) v dolní čelisti se nepenalizuje. Oči příliš velké, příliš malé, příliš světlé nebo s odstínem dočervena. Uši příliš krátké, příliš úzké nebo nesené složené dozadu. Spáditá záď. Ocas nesený v oblouku nad hřbetem, příliš tenký nebo příliš nízko nasazený ocas. Příliš vysoké končetiny. Nedostatečné zaúhlení pánevních končetin. Plíživý nebo příliš protáhlý krok. Nedostatečná celková pigmentace, ztráta pigmentu očních víček (brýle). Vypadávání srsti kolem očí. Skromné nebo měkké osrstění. Neurčitá barva nebo barva nestejnoměrného odstínu po těle. Několik bílých chlupů na hrudi je přípustné. Psi, u nichž se projevují známky zakrslosti (nanismu) nemohou obdržet známku »Výborný«. Mezi takové znaky patří: jablkovitá hlava, neznatelný týlní hrbol, přehnaný stop, vypoulené oči, špičatá, příliš krátká tlama anebo ohrnutý čenich. Zkrácená dolní čelist, chybějící brada. Zlí, agresivní nebo přehnaně nervózní jednici.
Nedostatečný výraz v typu hlavy. Podkus. Chybění jednoho řezáku. Ztráta ocasu. Paspárky nebo stopy po nich na pánevních končetinách. Pudlové s jiným zbarvením než jednobarevní. Bílé odznaky. Bílá srst na tlapách. Psi o velikosti přesahující 62 cm. Pudlové upravení v jiném střihu, než jsou střihy uvedené ve standardu, nemohou být (dokud se tento vzhled nezmění) posuzováni na výstavách ani na oficiálních přehlídkách, ale neznamená to jejich vyřazení z chovu.
Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Tento standard je standardem původním, pouze je přepsaný do formulace takové, jakou naprosto nekompromisně vyžaduje FCI ve svém usnesení z 30. a 31. května 1995 k podmínkám pro přijetí nových plemen psů.
Pražský krysařík pochází z České republiky. Datum publikace platného původního standardu: 12. října. 1980.
Pražský krysařík se využívá jako společenský pes.
Po jeho mezinárodním uznání: skupina 9 - společenská plemena. Bez pracovní zkoušky.
Dle historických pramenů sahá historie tohoto plemena s označováním Pražský krysařík hluboko do historie našeho státu. Vzhledem k malému vzrůstu, rychlému pohybu a značně vyvinuté čichové schopnosti byl používán při zneškodňování krys a myší (odtud jeho historický název „krysařík“) . Tato vlastnost je mu dána dlouholetým historickým vývojem. Tento malý, čiperný pes býval často přítomen při hostinách českých králů na pražském hradě. Byl ozdobou dvora české šlechty a jako dar českých panovníků se dostával na dvory ostatních evropských vladařů a odtud dále mezi občanské vrstvy. Pátrání v historických pramenech přineslo výsledky, které prokázaly, že jde o výhradně české plemeno, jehož minulost je doložitelná. V roce 1980 bylo přistoupeno k jeho regeneraci, která probíhá s úspěchem. Pražský krysařík je opět v oblibě, žije v našich rodinách a objevuje se velmi potěšitelný zájem o něj i v jiných zemích celého světa.
Malý hladkosrstý pes, téměř kvadratické, kompaktní tělesné stavby. Vzhledem ke svému malému vzrůstu je dobře pohyblivý a vytrvalý. Dobrý pohlavní výraz psa i feny.
Pražský krysařík je jemný, mazlivý a velmi zvědavý. Při běhu je velice rychlý, obratný a neúnavný. Ke svému majiteli a členům rodiny je přátelský a přítulný. K cizím lidem je Pražský krysařík nedůvěřivý a rezervovaný. Hodí se do každé rodiny, která ocení jeho přirozenou eleganci a milou povahu.
Kohoutková výška k délce těla 1:1,05 - u feny může být delší. Hloubka hrudníku tvoří 45-50 % kohoutkové výšky. Šířka lebky k délce lebky 1:1 až 1,03. Délka hřbetu nosu činí 1/3 - ? délky hlavy. Tyto míry a proporce je třeba chápat jako optimální směrné hodnoty, důležitý je vždy celkový vzhled psa.
Hlava je hruškovitého tvaru. Lebeční část hlavy: Lebka je zakulacená se znatelným čelním žlábkem, týlní kost vyznačená, Oči jsou umístěny daleko od sebe. Kůže na lebce je hladká, bez záhybů. Stop je výrazný. Obličejová část: Čenich je pigmentovaný. Barva a sytost pigmentu odpovídá základnímu zbarvení srsti Pysky: Pysky jsou přiléhavé, pevné a mají uzavřené koutky. Okraje pysků jsou v celém rozsahu pigmentované. Pigment odpovídá základnímu zbarvení srsti. Čelisti / Chrup: Obě čelisti jsou souměrně vyvinuté a sbíhají se k čenichu. Zuby vykazují nůžkový skus. Předností je plnochrupost. Oči: Oči jsou tmavé, u ostatních barevných rázů co nejtmavší, odpovídající základnímu zbarvení srsti. Jsou střední velikosti, kulaté, mírně vystouplé, dosti vzdálené od sebe. Víčka jsou přilehlá a pigmentovaná. Uši: Uši jsou na zadní části lebky vysoko a poměrně široce nasazené, trojúhelníkového tvaru, pevné, přirozeně vztyčené, nebo mírně sklopené, což se toleruje, ale je nežádoucí. Nejsou neseny kolmo ale v mírném úhlu do stran odchýlené.
Je suchý, naprosto bez volné kůže, ušlechtile klenutý, dostatečně dlouhý, ve správném souladu s tělem a hlavou.
Horní linie: Je pevná a rovná. Kohoutek: Je nevýrazný. Hřbet: Krátký, rovný, pevný. Bedra: Krátká, pevně navazující na hřbet, plynule přecházející k zádi. Záď: Záď je mírně skloněná, dostatečně dlouhá. Ocas: Je nasazený v rovině hřbetu a dosahuje nejvýše k hleznům. U kořene je silný a ke špičce se zužuje. Je rovný nebo od poloviny mírně ohnutý směrem vzhůru. Při pohybu je nesený výše, až v polokruhu nad hřbetem stočený. Hrudník: Ne příliš široký, v průřezu oválný. Dosahuje 45 – 50 % kohoutkové výšky Spodní linie a břicho: Břicho je mírně vtažené, mezi břichem a bederní krajinou je jasně zřetelný přechod do vtažené slabiny.
Celkově: Při pohledu zepředu rovné a souběžné, ne příliš široce stojící. Lopatky: Dobře osvalené, ke hrudníku pevně přiléhající. Tvoří s ramenem ne příliš tupý úhel. Lokty: Dobře přiléhající, ani vybočené ani vtočené. Předloktí: přiměřeně silné, rovné. Nadprstí: Při pohledu zepředu přímé jako plynulé pokračování předloktí. Při pohledu ze strany mírně skloněné, pevné. Přední tlapky Jsou zaoblené, tvořené krátkými k sobě dobře přiléhajícími vyklenutými prsty. Drápy jsou tmavé.
Celkově: dobře osvalené, při pohledu ze strany v kloubu kolenním a hleznu dobře zaúhlené. Při pohledu ze zadu je postavení ne příliš široké, rovné a souběžné. Zadní tlapky jsou stejné jako přední, ale mohou být poněkud delší.
Pohyb obou párů končetin je vydatný, rovnoběžný, pružný, lehký a hbitý. Tlapky se při pohybu nesmějí otírat o zem (tzv. šouravý pohyb) . Tlapky zadních končetin při pohybu plně došlapují do stopy hrudních končetin.
Je dostatečně silná, pevná a pružná. Pevně přilehlá k tělu. Pigmentace kůže odpovídá zbarvení srsti.
Krátká, lesklá, přilehlá k tělu, hustá bez lysých míst. Na hlavě je srst obvykle řidší a kratší než na těle.
Základní zbarvení je černá s pálením a je upřednostňované před ostatními. Pálení neboli znaky je červené - syté, nejžádanější je tmavočervené, ostře ohraničené. Vyskytuje se nad očima, na tvářích, pod krkem, na záprstí předních tlap, na tlapách, na vnitřní straně zadních běhů a pod kořenem ocasu; na předhrudí tvoří dva stejnoměrné, navzájem oddělené trojúhelníky. Ostatní barevné rázy se liší dle genetického založení základní barvou těla, nosní houby, kožních derivátů, sytostí pigmentu oka a znaků. Obecně platí, že sytější pigmentace v rámci dané barvy je předností.
Výška: Optimální výška je 20 cm až 23 cm. Hmotnost: Optimální hmotnost je cca 2,60 kg.
Každou odchylku od uvedeného znění standardu je nutno považovat za vadu, jejíž hodnocení by mělo být v přesném poměru ke stupni odchylky od standardu a eventuelní možnosti nepříznivého ovlivňování zdravotního stavu nebo chování psa. (I to je součástí standardu a musí se hodnotit) . Zejména se jedná o: 1) Úzkou nebo málo klenutou lebku. 2) Nepravidelné uložení zubů, klešťový skus. 3) Mírně klenutý hřbet a bedra, měkčí hřbet. 4) Mírně vybočené nebo vbočené tlapky. 5) Více rozšířené žluté znaky na hlavě, břichu a žlutá prokvetlost, nedělený hrudní znak. 6) Pigmentace horního pysku neodpovídá základnímu zbarvení srsti. 7) Větší bílá skvrna na hrudi (nad 1cm) , ojedinělé bílé tečky na prstech. 8) Ocas trvale stočený, nebo pevně k hřbetu či na jednu stranu přiléhající, nízko nesený.
1) Fontanela. 2) Jablkovitý tvar hlavy, tj. nosní partie nedosahuje 1/3 celkové délky hlavy. 3) Předkus i podkus. 4) Ucho přiložené těsně k hlavě. 5) Silně klenutý hřbet a bedra. 6) Ztráta více než 4 zubů (mimo P1 a M3) , ztráta dvou a více řezáků. 7) Chybí znaky pálení na hlavě u jedinců s pálením. 8) Rozsáhlý bílý znak na hrudi a bílé znaky na končetinách.
Psi musejí vykazovat dvě normálně vyvinutá varlata, která jsou plně sestouplá do šourku.]]>
Francie. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.03.2004.
Společenský pes.
Skupina 9 společenská plemena. Sekce 1 bišonci a příbuzná plemena. Bez zkoušky z výkonu.
V katedrále v Amiensu, jejíž stavba se datuje do 13. století, je možno vidět vytesané do kamene dva lvíčky, typické zástupce tohoto plemene. V 15. století byla nezaměnitelná silueta lvíčka často zachycována na tapiseriích. Plemeno bylo oblíbené mezi dámami burgundského dvora. V 17. století pak bylo plemeno často zobrazováno v malířských dílech. Francouzský přírodovědec Buffon jej velmi přesně popisuje ve svém díle „Histoire Naturelle“ a podtrhuje jeho vzácnost. Ve stejné době jej také zmiňuje švédský přírodovědec Linné. Lvíček byl dříve také nazýván „bišon lvíček“. Francouzský chovatelský klub byl založen 18. listopadu 1947.
Malý, inteligentní pes, veselý, s živým a pozorným výrazem; celkově robustní s dobrou kostrou; krátké tělo dobrých proporcí; vysoko nesená hlava; silueta připomínající chrta. Pohyb je hrdý a rázný, zdůrazněný vlající hřívou lvího sestřihu. Nestříhané části musí být zcela přirozené a v žádném případě tvarované. Lví sestřih je povinný pro výstavy.
Tělo je kvadratické. Délka těla, od hrbolku ramenní lopatky po hrbolek kosti sedací) je rovna výšce v kohoutku. Délka tlamy odpovídá přibližně 2/3 délky lebky.
Velmi oddaný a poslušný vůči svému pánovi, pozorný a vnímavý, milý a spokojený za každých okolností. Dokáže být klidný a tichý, je-li mu to přikázáno. Jeho upřímný a mírný pohled se snaží vyčíst, co je od něj očekáváno.
Poměrně krátká a dosti široká od temene k lebce; vysoko nesená. MOZKOVNA: Lebka: poměrně plochá, stejné šířky jako délky. Stop: mírně vyznačený. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: černá (úplná pigmentace je povinná), kromě hnědě a podobně osrstěných psů. V takovém případě je nosní houba tmavě hnědá (úplná pigmentace je povinná). Nosní houba je v linii nosního hřbetu. Tlama: dosti široká, rovná. Pysky: těsně přiléhající a černé, u hnědě a podobně osrstěných psů tmavě hnědé. Čelisti/Zuby: silné zuby, úplný chrup s nůžkovým skusem. Tolerována je absence PM1. Oči: posazené poměrně vpředu, oči jsou velké, velmi tmavé, kulaté a umístěné dost daleko od sebe. Musí hledět dopředu. Víčka jsou úplně pigmentovaná. Uši: nízko nasazené (v úrovni očí). Středně dlouhé; pokud jsou natažené, dosáhnou do poloviny délky tlamy; jsou převislé, dobře osrstěné prameny srsti. Tyto prameny srsti dosahují nejméně ke špičce nosu.
Dobré délky, mírně klenutý, harmonicky přecházející v plece a kohoutek.
Hřbetní linie: rovná. Bedra: krátká, široká a osvalená. Hrudník: dobře vyvinutý, dosahující k lokti. Břicho: dobře vtažené.
Nasazen mírně pod hřbetní linií. Nesen elegantně v oblouku nad hřbetem, aniž se hřbetu dotýká. Hřbetu se dotýká pouze chocholka srsti, a to v postoji i v pohybu.
Rovné, svislé. Plece: dost skloněné, pohyblivé, dobře osvalené. Lokty: přiléhající k tělu. Nadprstí: krátké a rovné při pohledu zpředu, mírně ukloněné při pohledu ze strany. Přední tlapky: malé a kulaté, prsty těsně přiléhající a dobře vyklenuté.
Rovné, svislé. Stehna a bérce: dobře osvalené, tibie (holenní kost) je stejné délky jako femur (stehenní kost). hrbolek kosti sedací mírně vystupuje. Hlezno: poměrně silné, ve výšce zhruba ? výšky v kohoutku, s normálním zaúhlením. Nárt: robustní, kolmý k podložce. Zadní tlapky: malé a kulaté, prsty těsně přiléhající a dobře vyklenuté.
Živý, energický, s dobrým posunem; nohy v pohybu paralelní, hlava nesena hrdě.
Srst je hedvábná, dlouhá, vlnitá, hustá; bez podsady.
Všechny barvy a jejich kombinace jsou povolené.
Výška: 26 až 32 cm v kohoutku, s tolerancí +/- 1 cm. Hmotnost: Přibližně 6 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Agresivita nebo přílišná plachost. Úplná nebo částečná depigmentace nosní houby, pysků a očních víček nebo jiná barva než černá, nebo jiná barva než tmavě hnědá u hnědě či podobně osrstěných psů. Nos otočený nahoru. Chybějící jeden nebo více řezáků nebo špičáků. Chybějící více než dva nesousedící zuby (PM2, PM3, dolní PM4). Chybějící dva sousedící zuby (PM2, PM3, dolní PM4). Chybějící jeden trhák (horní PM 4, dolní M1) nebo jiná stolička kromě M3. Předkus nebo podkus. Oči: malé, mandlového tvaru, vystupující, příliš světlé nebo s nerovnoměrným zbarvením. Entropion, ektropion (vchlípení či vychlípení očního víčka). Uši: nedostatečně dlouhé nebo bez pramenů srsti. Prstencovitě stočený ocas. Srst: kudrnatá, příliš krátká, postrádající vlny. Výrazné anatomické malformace. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Čína.
Velká Británie. DATUM ZVEŘEJNĚNÍ PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 9.11. 2004.
Společenský pes.
Skupina 9 Společenská a malá plemena. Sekce 8 Japonský Chin a pekingský palácový psík. Bez pracovní zkoušky.
Malý, dobře vyvážený, bohatě osrstěný, důstojný a ušlechtilý. Jakékoliv příznaky dýchacích potíží za normálních podmínek jsou nepřípustné a výrazně penalizované.
Lví vzezření s ostražitým a inteligentním výrazem. Odvážný, věrný, důstojný, není bojácný ani agresivní.
Velká, proporcionálně širší než vyšší. KRANIÁLNÍ ČÁST: Lebka: Velká, široká a plochá mezi ušima; nevyklenutá, široká mezi očima. Stop: Výrazný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Plochý profil, nos dobře usazený mezi očima. Nos, pysky a okraje víček musí být černé. Nos: Krátký a široký, nosní otvory velké a otevřené. Zvrásnění, plynulé nebo přerušované, má vybíhat od lící po kořen nosu do široce otevřeného „v“. Nemělo by nepříznivě ovlivňovat nebo zakrývat oči nebo nos. Sevřené nosní otvory a nadměrné zvrásnění zakrývající nos je nepřípustné a mělo by být výrazně penalizováno. Čenich: Široký se silnou spodní čelistí. Tlama: Přilehlé pysky, zuby nebo jazyk nesmí vyčnívat. Vyžaduje se silná spodní čelist. Oči: Velké, jasné, kulaté, tmavé a lesklé. Zjevné vady zraku jsou nepřípustné. Uši: Boltce ve tvaru srdce, nasazeny na úrovni temene, přilehlé k hlavě, nesahají pod linii pysků. Dlouhé bohaté závěsy.
Krátký a silný.
Krátké, přední část je těžší než zadní, výrazný pas. Horní linie: Rovná. Hrudník: Široký s dobře vyklenutými žebry, zavěšený mezi předními končetinami.
Vysoko nasazený, pevně nesený, mírně přetočený přes hřbet k jedné straně. Bohatý závěs.
Krátké, silné, s těžkými kostmi. Kosti předloktí vytváří mírný oblouk. Lopatka směřující dozadu, hladce přiléhá ke trupu. Lokty by měly být blízko u těla.
Zadní nohy jsou lehčí než přední, mírně zaúhlené, se zřetelnými koleny. Silná hlezna. Při pohledu zezadu poměrně úzký a paralelní postoj. Absolutní zdraví v této oblasti je nezbytné.
Velké a ploché, nejsou kulaté. Stojí pevně na tlapkách, ne na záprstí. Přední tlapy jsou mírně vytočené ven. Zadní tlapy směřují přímo.
Zepředu pomalý a důstojně valivý. Typický pohyb nesmí být zaměněn s kolébavým chodem způsobeným volností v plecích. Zezadu úzký chod. Zdravé přední a zadní končetiny a korektní pohyb jsou krajně důležité.
Dlouhá, rovná, s bohatou hřívou rozprostírající se přes ramena a vytvářející límec kolem krku. Krycí srst silnější, podsada jemná. Závěsy na uších, zadní části nohou, ocase a tlapkách. Délka a hustota srsti by neměla zastírat tvar těla.
Všechny barvy a znaky jsou přípustné a rovnocenné s výjimkou albinismu a játrově hnědé. U strakošů je rozložení barev rovnoměrné.
Ideální váha nepřesahuje u psů 5 kg (11 lb) a u fen 5,4 kg ( 12lb). Psi mají vypadat malí, ale být překvapivě těžcí při nadzvednutí; těžká kostra a statné, dobře stavěné tělo jsou požadovanými charakteristickými znaky tohoto plemene.
Jakékoliv odchylky od výše uvedených charakteristik by měly být posuzovány jako vady a jejich závažnost je hodnocena podle stupně odchylky a jejího vlivu na zdraví a pohodu psa. Každý pes, který jeví fyzické nebo povahové abnormality, má být diskvalifikován.
Samci mají mít dvě zjevně normální varlata zcela sestouplá do šourku.]]>
Francie, Belgie. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 17.09.1990.
Společenský pes.
Skupina 9 společenská plemena. Sekce 9 malí kontinentální španělé. Bez zkoušky z výkonu.
Nádherný malý španěl, s normální, harmonickou stavbou těla, dlouhou srstí, středně dlouhou tlamou, která je ale kratší než lebka, živou povahou, elegantní, ale přitom robustní, s hrdým držením těla a s lehkým a elegantním pohybem. Délka jeho těla je o něco větší než výška.
V normálním poměru k tělu a proporčně lehčí a kratší než u velkých a středních španělů. MOZKOVNA: Lebka: ne příliš zaoblená, a to ani z profilu ani zpředu, někdy slabě vykazující čelní vrásku. Stop: prohlubeň dostatečně výrazná. U těžších psů je tato prohlubeň méně zřejmá, ale stále vyjádřená; u velmi malých psů je jasně vyznačená, aniž by vykazovala náhlý zlom. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: malá, černá a zaoblená, ale na špičce mírně zploštělá. Tlama: kratší než lebka, jemná, zašpičatělá a nepříliš vklenutá po stranách; nesmí být vytočená vzhůru. Nosní hřbet: rovný. Pysky: silně pigmentované, tenké a dobře přiléhající. Čelisti/Zuby: poměrně silné, normální dobře se uzavírající skus. Jazyk: nesmí být viditelný; je považováno za vadu, jestliže je stále viditelný nebo není zatažen po dotyku prstem. Oči: poměrně velké, dobře otevřené, tvaru velké mandle, nevystupující, posazené poměrně nízko, vnitřní koutek oka leží na styku lebky a tlamy. Oči jsou tmavé barvy a výrazné. Oční víčko je silně pigmentované. Uši: poměrně jemné, ale pevné. Ať je ucho vztyčené nebo zavěšené, při prohmatání nesmí chrupavka končit ostrou špičkou. Uši jsou nasazené poměrně daleko vzadu na hlavě, dostatečně široce, takže odhalují mírně zaoblený tvar lebky. Varieta se zavěšenýma ušima, nazývaná PHALENE: V klidu je ucho nasazeno vysoko, podstatně výše než v úrovni očí, neseno zavěšeně, ale přitom je poměrně pohyblivé. Je ozdobeno vlnitou srstí, která může dosahovat poměrně velké délky, což propůjčuje psovi roztomilý vzhled. Varieta se vztyčenýma ušima, nazývaná PAPILLON: Ucho je nasazeno vysoko, ušní boltec dobře otevřený a natočený ke straně; vnitřní strana boltce tvoří s horizontálou úhel přibližně 45°. V žádném případě nesmí ucho směřovat nahoru, čímž by bylo podobné špicovitému typu ucha, a to musí být v každém případě odmítáno. Vnitřek ušního boltce je pokryt jemnou srstí, také vlnitou. Nejdelší prameny srsti dosahují mírně za okraj ucha. Vnějšek boltce je naproti tomu pokryt dlouhou srstí vytvářející spadající prameny (závěs), dosahující hodně za okraje ucha. Křížení obou variet často přináší polovztyčené uši s klopenou špičkou; tato smíšená forma nesení ucha je závažnou vadou.
Střední délky, v zátylku mírně klenutý.
Hřbetní linie: není ani příliš krátká, ani klenutá, ani pronesená, ale ani plochá. Bedra: pevná a mírně klenutá. Hrudník: prostorný, dostatečně hluboký. Obvod hrudníku měřený mezi posledními dvěma páry žeber musí být přibližně roven výšce v kohoutku. Žebra jsou dobře vyklenutá. Břicho: mírně vtažené.
Nasazen poměrně vysoko, dosti dlouhý, prameny bohaté srsti vytvářejí prapor. V pohybu je ocas nesen zvednutý v úrovni hřbetu a v oblouku, špička ocasu se může dotýkat hřbetu, ale nikdy by ocas neměl být zcela stočený nebo ploše ležet na hřbetě.
Končetiny jsou rovné, pevné, jemné. Nesmějí budit dojem vysokonohého psa. Při pohledu zpředu i zezadu jsou končetiny rovnoběžné.
Plece: dobře vyvinuté, dobře spojené s trupem. Nadloktí: stejné délky jako ramenní lopatka, normálně úhlené, dobře spojené s lopatkou, dobře přiléhající k tělu. Nadprstí: při pohledu z profilu dobře patrné.
Hlezenní kloub: normálně úhlený.
Poměrně dlouhé, nazývané „zaječí tlapky“, spočívající stejnoměrně na polštářcích. Silné drápky, nejlépe černé. Mohou být světlejší u hnědých a bílých psů (bílé drápky u bílých psů nebu u psů s bílýma nohama nejsou vadou, pokud je pes jinak dobře pigmentován). Prsty jsou silné, s tvrdými polštářky, dobře osrstěné v meziprstí jemnou srstí dosahující za špičku chodidla a vytvářející špičku.
Hrdý, volný, lehký a elegantní.
Srst je bez podsady, bohatá, lesklá, vlnitá (ovšem nikoliv kudrnatá), s hedvábnými odlesky, při dotyku není příliš měkká. Chlupy jsou vsazeny naplocho, poměrně jemné, lehce zaoblené díky zvlnění. Vzhled srsti je podobný vzhledu srsti anglického toy španěla, ale výrazně se liší od srsti pekingského palácového psíka, zároveň se ani trochu nepodobá srsti špice. Na obličeji, na tlamě, na přední straně končetin a na spodní straně hlezna je srst krátká. Středně dlouhá srst je na trupu. Na krku je srst delší a vytváří límec a náprsenku, spadá ve vlnách po hrudníku, vytváří závěs na uších a na zadní straně hrudních končetin. Na zadní straně stehen vytváří jemná srst bohaté „kalhotky“. Mezi prsty mohou být malé chomáčky srsti, které mohou přesahovat prsty, pokud ovšem nedodávají tlapce těžkého vzhledu a naopak ji vzhledově zjemňují a prodlužují. Někteří psi se skutečně dobrou kondicí srsti mají 7,5 cm dlouho srst na kohoutku a pramínky srsti až 15 cm dlouhé na ocasu.
Na srsti může být jakákoliv barva na bílém základu. Na trupu a končetinách musí bílá barva převažovat. Na hlavě je bílá barva nejlépe v podobě méně či více širokého znaku. Bílé znaky jsou povolené na spodní části hlavy, ale převažující bílá barva na hlavě je vadou. V každém případě musí být pigmentovány pysky, oční víčka a především nosní houba.
Výška v kohoutku: Okolo 28 cm. Hmotnost: Dvě kategorie. 1) méně než 2,5 kg pro psy i feny. 2) 2,5 kg až 4,5 kg pro psy, 2,5 kg až 5 kg pro feny. Minimální hmotnost je 1,5 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Plochá lebka, lebka jablkovitého tvaru a vypouklá jako u anglického toy španěla. Stop příliš vyznačený nebo nedostatečně vyznačený. Nosní houba nikoliv černá. Tlama vyklenutá nebo vydutá. Depigmentace pysků. Podkus, a zvláště předkus. Malé oko, příliš kulaté, vystupující, světlé oko; viditelné bělmo, když pes hledí přímo vpřed. Depigmentace okrajů očních víček. Vyklenutý nebo pronesený hřbet. Stočení ocas, spočívající na hřbetě; spadající na stranu (pokud spadá na stranu kostra ocasu, nikoliv spadající dlouhé prameny srsti). Nerovné (prohnuté) hrudní končetiny. Uzlovité klouby nadprstí. Slabé pánevní končetiny. Pánevní končetiny, které při pohledu zezadu nemají vertikálu stehna - hlezna – tlapky. Jednoduché nebo dvojité paspárky na pánevních končetinách jsou nežádoucí a představují vadu na kráse. Doporučuje se jejich odstranění. Vtočené nebo vytočené tlapky. Drápky nedotýkající se země. Nedostatečné, příliš jemné nebo chomáčkovité osrstění; chlupy vsazené rovně nebo rovné; vlnovitá srst; podsada, naznačující křížení se špicem.
Růžová nebo růžově skvrnitá nosní houba. Přehnaný prognathismus, předkus nebo podkus do té míry, že se řezáky už nedotýkají. Paralyzovaný nebo stále viditelný jazyk.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Lhasa Apso je původem z Tibetu.
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.03.2004. F.C.I.-Standard č.227/02.04.2004/GB
Společenský pes.
Skupina 9 společenská plemena. Sekce 5 tibetská plemena. Bez zkoušky z výkonu.
Lhasa Apso je dobře vyvážený, robustní, bohatě osrstěný pes.
Lhasa Apso je veselý a sebevědomý, pozorný, vyrovnaný, ale poněkud rezervovaný k cizím lidem.
Bohaté osrstění hlavy spadající přes oči; bohatý knír a vousy. MOZKOVNA: Lebka: středně úzká, za očima se svažující, ne zcela plochá, ale není ani vyklenutá ani tvaru jablka. Stop: střední. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba:černá. Tlama: asi 4 cm dlouhá (1,5 palce) , ale nikoliv kvadratická; délka od špičky nosu odpovídá zhruba třetině celkové délky od nosu po zadní část lebky. Obličej: rovný. Čelisti/Zuby: horní řezáky těsně uvnitř spodních, tj. reverzní nůžkový skus. Řezáky jsou usazeny v široké a co možná nejrovnější linii. Plnochrupost je žádoucí. Oči: tmavé. Středně velké, umístěné frontálně, oválné, ani velké a plné, ani malé a zapadlé. Není vidět bělmo ani dole ani nahoře. Uši: zavěšené, bohatě osrstěné.
Silný a dobře klenutý.
Délka od ramenního hrbolku k hrbolku kosti sedací je větší než výška v kohoutku. Vyvážený a kompaktní. Hřbet: rovná hřbetní linie. Bedra: silná. Hrudník: žebra sahají dosti vzad.
Nasazen vysoko, nesen dobře nad hřbetem, ale nikoliv jako „ucho hrnce“. Často na špičce háček. Dobře osrstěný.
Hrudní končetiny rovné, bohatě osrstěné. Plece: dobře uložené vzad.
Dobře vyvinuté s dobrým osvalením. Dobré zaúhlední. Bohatě osrstěné. Hlezna: při pohledu zezadu rovnoběžné a nepříliš blízko u sebe.
Kulaté, podobné kočičím, s pevnými polštářky. Dobře osrstěné.
Volný a čilý.
Krycí srst dlouhá, bohatá, rovná, silná, není ani vlněná ani hedvábná. Mírná podsada.
Zlatá, písková, medová, tmavá grizzle (šedá) , břidlicová, kouřová, vícebarevná, černá, bílá nebo hnědá. Všechny jsou rovnocenně přijatelné.
Ideální výška: 25,4 cm (10 palců) v plecích u psů. Feny o něco menší.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na zdraví a prospěch psa. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Německo. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 12.10.1998.
Společenský pes.
Skupina 9 společenská plemena. Sekce 10 Kromfohrländer. Bez zkoušky z výkonu.
Kromfohrländer je jedním z nejmladších německých plemen, byl mezinárodně uznán v roce 1955. Jeho jméno je odvozeno z názvu regionu „krom Fohr“ (křivá brázda) nedaleko Siegenu v Severním Porýní –Vestfálsku, odkud pochází první chovatelka této rasy Ilse Schleifenbaumová. Sympatický temperament toto plemeno zdědilo po svých předcích, drsnosrstém teriérovi a velkém vendéeském grifonovi.
Středně velký pes. Vyskytuje se ve dvou varietách, odlišených typem srsti - drsnosrsté a hladkosrsté.
Délka těla je mírně větší než výška v kohoutku.
Přizpůsobivý, klidný a veselý společník a domácí pes, poněkud rezervovaný k cizím lidem, s mírným loveckým pudem. Agresivita a plachost jsou nežádoucí.
MOZKOVNA: Lebka: mírně zakulacená, bez čelního hrbolku. Čelní vráska zřetelná. Stop: dobře vyznačený. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: středně velká s široce otevřenými nozdrami, nejlépe černá, hnědá je povolena. Tlama: délka tlamy je v poměru 1:1 s délkou lebky. Roviny tlamy a lebky jsou paralelní, nosní můstek rovný, přiměřeně široký. Z profilu i shora se tlama mírně zužuje směrem ke špičce nosu. Pysky: těsně přiléhající, nepříliš těžké. Okraj pysků je uzavřený, tmavě zbarvený. Čelisti/Zuby: čelisti jsou silné, s pravidelným a úplným nůžkovým skusem (42 zubů podle zubního vzorce psa), tzn. horní řezáky těsně přesahují spodní. Zuby jsou uloženy kolmo k čelisti. Klešťový skus je povolen. Líce: silně osvalené, těsně přiléhající od dolní k horní čelisti a k lícní kosti. Oči: středně velké, oválné, mírně šikmo uložené. Tmavě hnědé, středně hnědá je povolena. Uši: nasazené vysoko a ze strany hlavy. Poloklopené, přičemž ohyb ucha neleží výše než v rovině temene lebky. Mají trojúhelníkový tvar se zakulacenými špičkami a přiléhají blízko k hlavě. Velice pohyblivé, nesené podle nálady. Mírně svěšené uši jsou povoleny.
Profil: šikmo se zvedá, mírně prohnutý v týlu. Délka: středně dlouhý. Tvar: silný, dobře osvalený směrem k hřbetu. Srst: těsně přiléhající, žádná volná kůže.
Hřbetní linie: rovná, mírně delší než je výška v kohoutku. Kohoutek: vyznačený Hřbet: silný, rovný; středně dlouhá hřbetní linie. Bedra: Mírně užší než hrudník, dobře vyvinutá. Záď: mírně spáditá a je dobře osvalena. Hrudník: mírně široký a hluboký, linie hrudní kosti se nachází v úrovni loktů. Žebra lehce zaoblená, předhrudí mírně vystupující. Břicho: vtažené k bedrům.
Nekupírovaný, středně dlouhý, silný u kořene. Šavlovitý ocas, mírně zakroucený je povolen. Osrstění ocasu podle variety. V klidu nesen svěšený se špičkou mírně vzhůru, v pohybu jako šavle nad hřbetem.
Při pohledu zepředu jsou rovné a svislé. Ramena: dobře osvalená, ramenní lopatka je přiměřeně dlouhá a šikmo uložená. Nadloktí: úhel, který svírá s lopatkou, je okolo 110°, dobře osvalené. Lokty: přirozeně přiléhající k tělu, nejsou vytočené ani ven ani dovnitř. Úhel přibližně 120°. Předloktí: mírně delší než nadloktí; směřuje kolmo k zemi a je silné. Kloub nadprstí: dobře vyvinutý, ale ne příliš silný a objemný. Nadprstí: relativně krátké, při pohledu zepředu rovné pokračování předloktí. Při pohledu z profilu je nadprstí poněkud šikmé. Přední tlapky: lehce klenuté, těsně u sebe uložené prsty. Drápky silné, polštářky dobře vyvinuté, tmavě zbarvené. Světlé drápky jsou povoleny.
Při pohledu zezadu rovné a postavené kolmo k zemi. Stehna: dobře osvalená, úhel kyčelního kloubu je okolo 100° Bérce: šlachovité, se stehny svírají úhel přibližně 105° Hlezno: podobné přednímu nadprstí, ale směřuje kolmo k zemi. Bez paspárků. Zadní tlapky: stejná charakteristika jako přední tlapky.
Plynulý, aktivní, rovnoměrný krok, prostorný chod hrudních končetin a dobrý posun zadních končetin. Rád skáče, mimochod nepovolen.
Po celém těle dobře napnutá a přiléhající k tělu. Pigmentace podle znaků.
Hrubosrstá varieta - hustá, drsná struktura, s bradkou. V kohoutku a na hřbetu ne delší než 7 cm. Na bocích kratší, okolo 3 cm. Srst na hřbetě a na končetinách je hrubší než na bocích. Delší srst na obličeji a na tlamě. Na uších je srst odpovídající typu srsti na těle. Podsada krátká a měkká. Hladkosrstá varieta - hustá, hladká srst, bez bradky. V kohoutku a na hřbetu ne delší než 7 cm. Na bocích kratší, okolo 3 cm. Srst těsně přiléhající k tělu. Srst je delší na uších, spodní části krku a na hrudi. Ocas dobře osrstěn. Výrazné osrstění na zadní straně hrudních končetin a stehen je žádoucí. Na obličeji a na tlamě krátká srst. Podsada krátká a měkká.
Na těle: Základní barva je bílá se světlehnědými, pálenými až velmi tmavě hnědými znaky v podobě různě velkých skvrn nebo sedla. Pokud je podsada hnědá, mohou být konce chlupů černé. Na hlavě: Světle hnědé, pálené až velmi tmavě hnědé znaky na lících, nad očima a na uších. Rozdělené co nejvíce symetricky bílým znakem, který dosahuje k čelu nebo k týlu bez přerušení (symetrická maska se znakem).
Výška v kohoutku: Mezi 38 až 46 cm. Hmotnost: Psi od 11 do 16 kg. Feny od 9 do 14 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Světlé oči. Příliš světle hnědé znaky. Černě stínované skvrny bez hnědé podsady. Chybějící znaky na těle. Výrazně nevyrovnané (nesymetrické) znaky na hlavě.
Nevyrovnaný temperament (agresivita nebo přílišná plachost). Podkus nebo předkus. Chybějící více než 2 stoličky nebo více než 3 třenové zuby (premoláry). Modré oči.
Jeden chybějící řezák v horní nebo spodní čelisti stejně jako poněkud delší nebo kratší srst nejsou považovány za vyřazující vady, pokud je pes díky ostatním znakům charakterizován jako výborný nebo velmi dobrý. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni. Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Japonsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 1987.
Společenský pes.
Skupina 9 společenská plemena. Sekce 8 japan-chin a pekinéz. Bez zkoušky z výkonu.
Na základě starých dokumentů se předpokládá, že předkové japan-china byli v roce 732 dovezeni k japonskému dvoru jako dar od vládců Koreje (v období dynastie Silla (377-935)). V průběhu následujících 100 let bylo do Japonska zřejmě dovezeno mnoho dalších japan-chinů. Historické záznamy také ukazují, že poslové vysílaní do Číny (za vlády dynastie Tung (618-910)) a Severní Koreje (za vlády dynastie Po H´ai (698-926) přiváželi zpět psíky tohoto plemene. Během vlády šóguna Cunajoši Tokugawy (1680-1709) bylo plemeno chováno jako palácový psík v paláci v Edu. V roce 1613 britský kapitán Searles přivezl japan-china do Anglie a v roce 1853 jich několik přivezl do USA kapitán Perry, a z nich byli dva darováni anglické královně Viktorii. Od roku 1868 byl japan-chin oblíben jako domácí psíček dámami z vyšších tříd, a v současné době je velmi rozšířen jako společenské plemeno.
Malý pes se širokým obličejem, pokrytým bohatou srstí, s elegantním a půvabným tělem.
Délka těla je rovna výšce v kohoutku. Tělo feny je o něco málo delší.
Chytrý, vlídný a milý.
Lebka: široká a kulatá. Stop: hluboký a výrazný.
Nos: nosní můstek je velmi krátký a široký, nosní houba je v úrovni očí; barva nosní houby je černá nebo tmavě masová, podle barvy znaků. Čelisti/Zuby: bílé a silné zuby, žádoucí je klešťový skus, přípustný je dále nůžkový skus nebo předkus. Oči: velké, kulaté, posazené daleko od sebe, černé a zářivé. Uši: dlouhé, trojúhelníkovité, zavěšené, pokryté dlouhou srstí, široce nasazené.
Poměrně krátký, vysoko nesený.
Hřbet: krátký a rovný. Bedra: široká a mírně klenutá. Hrudník: středně široký a hluboký, se středně klenutými žebry. Břicho: dobře vtažené.
Pokrytý krásnou bohatou dlouhou srstí, nesený zdvižený nad hřbetem.
Hrudní končetiny rovné, s jemnou kostrou; zadní strana hrudních končetin pod lokty osrstěná delší srstí.
Pánevní končetiny přiměřeně zaúhlené, zadní strana stehen pokrytá delší srstí.
Malé zaječí tlapky, žádoucí je pokrytí chomáčky srsti.
Elegantní, lehký a hrdý.
Hedvábná, rovná a dlouhá. Celé tělo s výjimkou obličeje je pokryto bohatou srstí. Uši, krk, stehna a ocas jsou pokryty bohatou delší srstí.
Bílá s černými nebo červenými znaky. Žádoucí je rovnoměrné rozložení znaků od okolí očí, přes uši, a po celém těle. Zvláště žádoucí je bílý široký znak od tlamy k vrchu lebky.
Výška v kohoutku: Psi přibližně 25 cm. Feny jsou o něco málo menší než psi.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Nosní houba: jakákoliv jiná barva než černá u bílých psů s černými znaky. Podkus, zkřížený skus. Čistě bílá srst bez znaků; jen jediný znak na obličeji. Přílišná plachost.
Psi (samci) musím mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku.]]>
Západní středomořská pánev, vývoj: Kuba. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 21.02.2006.
Společenský pes.
Skupina 9 společenská plemena. Sekce 1 bišonci a příbuzná plemena. Bez zkoušky z výkonu.
Plemeno pochází z oblasti západního Středomoří a vyvinulo se ve španělských a italských přímořských oblastech. Zdá se, že tito psi byli dovezeni na Kubu italskými námořníky. Nesprávně dala nejčastěji se vyskytující hnědá barva těchto psů (tabáková) podklad legendě o tom, že plemeno pochází z Havany, hlavního města Kuby. Politické události bohužel vedly k úplnému vymizení starých krevních linií havanských psíků na Kubě. Několik psů bylo naštěstí úspěšně propašováno z Kuby – jejich potomci přežili v USA.
Havanský psík je robustní malý pes, na nízkých nohách, s dlouhou bohatou srstí, jemnou a nejlépe vlnitou. Jeho pohyb je živý a pružný.
Délka tlamy (od špičky nosu ke stopu) je rovna vzdálenosti mezi stopem a týlním hrbolem. Poměr mezi délkou trupu (měřenou od hrbolu ramenní lopatky k hrbolu kosti sedací) a výškou v kohoutku je 4/3.
Výjimečně bystrý, snadno vychovatelný v ostražitého psa. Oddaný, s veselou povahou, je přívětivý, okouzlující, hravý, miluje legraci. Má rád děti a je ochotný si s nimi kdykoliv hrát.
Střední délky, poměr mezi délkou hlavy a délkou trupu (měřenou od kohoutku k nasazení ocasu) je 3/7.
Lebka: plochá až velmi mírně zaoblená, široká; čelo jen málo stoupající. Při pohledu shora je vzadu zaoblená, a na ostatních třech stranách téměř rovná a čtvercová. Stop: středně vyznačený.
Nosní houba: černá nebo hnědá. Tlama: zužující se pomalu a postupně k nosu, ale nikdy špičatá či kuželovitá. Pysky: jemné, suché, dobře přiléhající. Čelisti/Zuby: nůžkový skus. Žádoucí je úplný chrup. Tolerována je absence premolárů 1 (PM1) a 3. stoliček (M3). Líce: velmi ploché, nevystupující. Oči: dosti velké, mandlového tvaru, hnědé barvy, tak tmavé jak jen možno. Milý výraz. Okraje víček musí být tmavě hnědé až černé. Uši: nasazeny relativně vysoko; spadají podél lící a vytvářejí nevýrazný záhyb, který je trochu zvedá. Jejich konec je mírně zaoblený. Jsou pokryty srstí s dlouhými pramínky. Nejsou ani otevřené ani přiléhající k lícím.
Střední délky.
Délka trupu je o málo větší než výška v kohoutku. Hřbet: hřbetní linie rovná, mírně klenutá v bedrech. Záď: viditelně skloněná. Hrudní koš: dobře klenutý. Břicho: dobře vtažené.
Vysoko nesený, buď ve tvaru spirály nebo nejlépe stočený nad hřbetem. Je osrstěn dlouhou hedvábnou srstí.
Hrudní končetiny rovné a paralelní, suché, dobrá struktura kostí. Vzdálenost od země k lokti nesmí být větší než vzdálenost mezi loktem a kohoutkem.
Dobrá struktura kostí, mírné zaúhlení.
Mírně podlouhlého tvaru, malé, těsně přiléhající prsty.
V souladu se svou veselou povahou má havanský psík neobyčejně lehký a pružný pohyb; hrudní končetiny se pohybují volně a směřují přímo vpřed, pánevní končetiny dávají pohybu sílu a pohybují se v přímé linii.
Podsada vlnitá a nepříliš vyvinutá, často zcela chybí. Svrchní srst je velmi dlouhá (12 – 18 cm u dospělého psa), měkká, rovná nebo vlnitá a může vytvářet kadeřavé prameny. Úpravy, použití nůžek ke srovnání délky srsti a trimování jsou zakázány. Výjimka: úprava srsti na tlapkách je povolena, srst na čele může být mírně zkrácena, takže nezakrývá oči, a také srst na tlamě může být upravena, ale lépe je nechat ji v přirozené délce.
Zřídka úplně čistě bílá, béžová v různých odstínek (mírně černý překryv (overlay) se připouští), černá, havana-hnědá, tabáková, červenohnědá. Skvrny ve zmíněných barvách jsou povoleny.
Výška v kohoutku: Od 23 do 27 cm. Tolerance: od 21 do 29 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Celkový vzhled neodpovídající typu. Kuželovitá nebo špičatá tlama, délka neodpovídající délce lebky. Dravčí oči; oči příliš hluboko zasazeny nebo vystupující; okraje víček částečně depigmentované. Trup příliš dlouhý nebo příliš krátký. Rovný ocas, nenesený vysoko. Vytočené přední tlapky, nadprstí příliš blízko (tzv.: francouzský postoj). Deformované zadní tlapky. Hrubá srst, ne bohatá; krátká srst, s výjimou štěňat; nepovoleně upravovaná srst.
Agresivita nebo přílišná plachost. Depigmentovaná nosní houba. Horní nebo dolní prognathismus (podkus, předkus). Ektropium, enthropium; okraje očních víček jednoho nebo obou očí depigmentované. Výška pod nebo nad uvedenou standardní výškou. Psi se zřejmými fyzickými nebo povahovými abnormalitami musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musím mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku.]]>
Francouzský buldoček pochází z Francie. Datum publikace platného originálního standardu: 28. 04. 1995. FCI Standard č.101/9.1.2003/F
Francouzský buldoček je společenský, hlídací a doprovodný pes.
Skupina 9 Společenští a doprovodní psi. Sekce 11 malí dogovití psi. Bez pracovní zkoušky.
Jako všechny dogy pochází také francouzský buldoček pravděpodobně z Molossů z Epiru a z římského císařství. Je příbuzný s předky buldoka z Velké Britanie, s alanskými středověkými psy a s velkými a malými dogami francouzskými. Francouzští buldočci, jak je dnes známe, jsou výsledkem různých křížení, která prováděli zkušení chovatelé v letech 1880 v dělnických čtvrtích Paříže. Svého času pes nosičů břemen v pařížské centrální tržnici, pes řezníků a kočích, se díky své výjimečné tělesné stavbě a povaze dokázal rychle probojovat do lepší společnosti a podmanit si svět umělců. Tak se rychle rozšiřoval. První klub pro plemeno Francouzský buldoček byl založen v Paříži roku 1880. První plemenná kniha je datována od roku 1885 a první standard byl sestaven v roce 1898, v roce, ve kterém uznala Société Centrale Canine francouzského buldočka jako plemeno. První Francouzský buldoček byl vystavován již v roce 1887. Standard byl pozměněn v letech 1931-32 a 1948, nově přepracován byl v roce 1986 pány H. F. Renantem a R. Triquetem (zveřejněno v FCI v roce 1987) , pak byl ještě v roce 1994 znovu zkoncipován výborem francouzského klubu pro francouzské buldočky (Club Bouledogue Français) ve spolupráci s R. Triquetem.
Typický moloss malého formátu. I přes svoji malou velikost silný, v každém ohledu krátký a kompaktní, podsaditý pes s krátkou srstí, krátkým tuponosým obličejem, vztyčenýma ušima a přirozeně krátkým ocasem. Musí působit dojmem živého, bystrého, velmi svalnatého zvířete, kompaktní struktury a solidní stavby kostry.
Francouzský buldoček je družný pes, veselý, hravý, sportovní a bystrý. Obzvlášť milý ve styku se svými majiteli a s dětmi.
Hlava musí být velmi silná, široká a kvadratická. Kůže, která ji pokrývá, tvoří skoro symetrické záhyby a vrásky. Hlava buldočka se vyznačuje vtaženou oblastí horní čelistí a nosu. Lebka je o to širší, oč ztratila na délce.
Lebka: Horní partie lebky široká, téměř plochá, se silně klenutým čelem. Vystupující nadočnicové oblouky jsou rozděleny rýhou, která je obzvlášť vyvinutá mezi očima. Rýha nesmí pokračovat na čele. Týlní hrbol velmi málo vyvinutý. Stop: Velmi silně vyjádřen.
Nosní houba: široká, velmi krátká, ohrnutá. Nosní dírky jsou dobře otevřené a souměrné, šikmo dozadu směrované. Sklon nosních dírek a ohrnutého nosu („pršáček“) musí však dovolit normální dýchání nosem. Hřbet nosu: Velmi krátký, široký; jsou na něm soustředně symetrické vrásky, které sbíhají dolů na horní pysk (délka: 1/6 celkové délky hlavy) . Pysky: Silné, trochu visící a černé. Horní pysk se setkává s pyskem dolním uprostřed a úplně zakrývá zuby, které nikdy nesmí být vidět. Horní pysk je v profilu spadající a zaoblený. Jazyk nikdy nesmí být vidět. Čelisti: Široké, kvadratické, silné. Spodní čelist probíhá širokým obloukem a končí před horní čelistí. Při zavřené tlamě je předsunutí spodní čelisti (předkus) zmírněno tím, že průběh křídel spodní čelisti je zahnutý. Tento ohnutý tvar je nutný, aby se zabránilo příliš silnému předsunutí dolní čelisti. Zuby: Řezáky dolní čelisti nesmějí v žádném případě stát za řezáky horními. Spodní oblouk zubů je zaoblený. Čelisti nesmějí být stranově posunuty ani stočeny do stran. Vzdálenost mezi horním a dolním obloukem řezáků nelze přesně stanovit. Rozhodující podmínkou je, aby horní pysk a dolní pysk na sebe doléhaly tak, aby úplně překrývaly zuby. Líce: Svalstvo tváří je dobře vyvinuté, ale nevystupuje. Oči: bystrý výraz: hluboko posazené oko dosti daleko od nosní houby a především od uší; tmavé barvy, poměrně velké, krásně kulaté, lehce vystupující a bez jakékoliv stopy po bělmu, když se zvíře dívá dopředu. Okraj víček musí být černý. Uši: Středně velké, u kořene široké a na špičce zaoblené. Posazené vysoko na hlavě, ale ne těsně u sebe. Neseny vzpřímené. Boltec je otevřen dopředu. Kůže musí být tenká a na dotyk měkká.
Francouzský buldoček by měl mít krk krátký, lehce klenutý, bez laloku.
Horní linie z profilu: Horní linie stoupá stále až po bederní krajinu a potom rychle klesá k ocasu. Příčinou tohoto tvaru, který je velmi žádoucí, jsou krátká bedra. Hřbet: Široký a svalnatý. Bedra: Krátká a široká. Záď: Šikmá. Hruď: Válcovitá a velmi hluboká. Žebra jsou sudovitá, silně zaoblená. Předhrudí: Široce otevřené. Spodní linie z profilu a břicho: Vtažené, ale ne jako u chrta.
Krátký, na zádi hluboko nasazený, přiléhající k hýždím, v nasazení široký. Přirozeně zalomený nebo zauzlený; ke konci se zužující. I při pohybu musí zůstat pod horizontálou. Je přípustný relativně dlouhý ocas (ale ne sahající až k hlezennímu kloubu) , zužující se zalomený ocas je přípustný, ale ne žádoucí.
Končetiny rovné a svislé jak při pohledu ze strany tak zepředu. Plece: Krátké, silné. Vystupující, pevné svalstvo. Nadloktí: Krátké. Loket: Bezpodmínečně přiléhá k tělu. Předloktí: Krátké, dobře odsazené, rovné a svalnaté. Zápěstí a přední nadprstí: Silné a krátké.
Pánevní končetiny jsou silné a svalnaté. Jsou trochu delší než hrudní končetiny a zvyšují tím zadní část těla. Jak při pohledu ze strany tak i zezadu jsou rovné a svislé. Stehna: Svalnatá, pevná, nepříliš zaoblená. Hlezno: Skutečně hluboko posazené, ne přehnaně zaúhlené, především však také ne příliš strmé. Nárt: Silný a krátký. Buldoček nesmí mít od narození žádné paspárky.
Přední tlapky jsou kulaté, malé, tzv.”kočičí”. Dobrý styk se zemí, lehce vytočené. Prsty jsou velmi kompaktní, drápy krátké, silné a dobře odsazené. Polštářky jsou tvrdé, silné a černé. U žíhaných psů musí být drápy černé. U barvy „caille“ = křepelka (plavá žíhaná se střední bílou strakatostí) a „fauve“ = plavá (plavá se střední nebo převládající bílou strakatostí) jsou upřednostňovány tmavé drápy, ale světlé se nepostihují. Zadní tlapky jsou velmi kompaktní.
Průběh pohybu je volný, končetiny se pohybují souběžně se středovou rovinou těla.
Francouzský buldoček má krásnou srst, hustou, lesklou, měkkou a krátkou.
Rovnoměrně plavá, žíhaná nebo nežíhaná nebo s omezenou strakatostí. - Plavá žíhaná nebo nežíhaná se střední nebo převládající strakatostí. Všechny odstíny plavé barvy jsou přípustné, od červené až po barvu bílé kávy. Úplně bílí psi se přiřazují k barvě plavé žíhané s převládající strakatostí. Pokud má pes velmi tmavou nosní houbu a tmavé oči s tmavými okraji víček, pak lze u obzvlášť krásných exemplářů výjimečně tolerovat jistou depigmentaci obličeje.
U buldočka v dobrém stavu nesmí být hmotnost menší než 8 kg a nesmí přesahovat 14 kg, přičemž velikost je úměrná k hmotnosti.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou. 1) Úzký nebo sevřený nos (chroničtí chrápalové) . 2) Vpředu chybějící uzavření pysků. 3) Depigmentované pysky. 4) Světlé oči. 5) Lalok. 6) Vysoko nesený ocas; příliš dlouhý nebo abnormálně krátký ocas. 7) Volné lokty. 8) Strmý nebo dopředu vysazený hlezenní kloub. 9) Nekorektní způsob pohybu. 10) Tečkovaná srst. 11) Příliš dlouhá srst.
1) Při zavřené tlamě viditelné řezáky. 2) Při zavřené tlamě viditelný jazyk. 3) “Bubnující” pes (toporný pohyb hrudních končetin) . 4) Depigmentovaná místa v obličeji s výjimkou psů plavých žíhaných se střední bílou strakatostí („caille“) a u psů plavých se střední nebo převládající strakatostí („fauve“) . 5) Nadměrná nebo nedostatečná hmotnost.
1) Nosní houba jiné barvy než černé. 2) Rozštěp pysku („zaječí pysk“) . 3) Psi, u kterých se spodní řezáky zavírají za horními. 4) Psi, jejichž špičáky jsou při zavřené tlamě stále vidět. 5) Různobarevné oči. 6) Uši nesené nevzpřímené. 7) Uši, ocas a nebo paspárky kupírované. 8) Paspárky na pánevních končetinách odstraněné nebo existující. 9) Bezocasost. 10) Barva srsti černá s pálením, myší šeď a hnědá.
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.]]>
Čína.
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.06.1987.
Společenský pes.
Skupina 9 společenská plemena. Sekce 4 naháči. Bez zkoušky z výkonu.
Malý, aktivní, půvabný a elegantní pes; střední až jemné kostry, s hladkým, bezsrstým tělem, osrstěný jen na tlapkách, hlavě a ocasu; nebo osrstěný jemným závojem srsti. V tomto plemeni se rozlišují dva typy: „deer type“ s jemnou kostrou a „cobby type“ s těžší kostrou a silnější stavbou těla.
Veselá, nikdy zlá či zlomyslná.
Hladká, bez nadbytečných vrásek. Vzdálenost od báze lebky ke stopu je rovna vzdálenosti od stopu ke špičce nosu. Hlava má elegantní vzhled a pozorný výraz. MOZKOVNA: Lebka: mírně klenutá a protáhlá. Stop: mírně vyjádřený, ale nikoliv velmi výrazný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: je nápadným rysem. Úzká v souladu s tlamou. Jakákoliv barva je přijatelná. Tlama: mírně se zužující, ale nikdy špičatá; je suchá, bez převislých pysků. Pysky: těsně přiléhající a tenké. Čelisti/Zuby: čelisti silné, s výborným pravidelným nůžkovým skusem, tj. horní zuby těsně překrývají spodní zuby a jsou kolmo usazené v čelistech. Líce: dobře vykreslené, suché a ploché, zužující se k tlamě. Chochol: v ideálním případě začíná u stopu a zužuje se dolů po krku. Preferován je dlouhý a plynulý chochol, přijatelný je však i řidší chochol. Oči: tak tmavé, že vypadají černé. Není vidět téměř žádné nebo vůbec žádné bělmo. Střední velikosti. Posazené daleko od sebe. Uši: nasazené nízko: nejvyšší bod nasazení ucha je v úrovni vnějšího koutku oka. Velké a vztyčené, s osrstěním nebo bez. Výjimkou jsou labutěnky („Powder Puffs“), u nichž jsou povolené klopené uši.
Štíhlý, bez volné kůže, dlouhý, elegantně se sklánějící a přecházející do silných plecí. V pohybu nesen vysoko a mírně klenutý.
Střední až dlouhý, pružný. Hřbetní linie: rovná. Bedra: pevná. Záď: dobře zaoblená a osvalená. Hrudník: poměrně široký a hluboký, nikoliv sudovitý. Hrudní kost nevystupující. Hrudní koš dosahuje k loktům. Spodní linie: mírně vtažené břicho.
Nasazen vysoko, v pohybu nesen vzhůru. Dlouhý a zužující se, poměrně rovný, není spirálovitý ani stočený ke straně, v klidu přirozeně spadající. Chochol je dlouhý a splývající, omezený na spodní dvě třetiny ocasu. Řidší chochol je přijatelný.
Končetiny jsou dlouhé a štíhlé, dobře postavené pod trupem. Plece: čisté linie, úzké plece dobře uložené dozadu. Lokty: držené těsně u těla. Nadprstí: jemné, silné, téměř vertikální.
Pánevní končetiny postavené do šířky. Zaúhlení pánevních končetin musí být takové, aby hřbetní linie byla rovná. Kolena: pevná a dlouhá, hladce přecházející do hlezen. Hlezna: nízko uložená.
Silně zaječí tlapky, úzké a velmi dlouhé, s jedinečným prodloužením malých kostí mezi klouby, zvláště u předních tlapek, které téměř vypadají, jako by měly další kloub. Drápky jakékoliv barvy, středně dlouhé. Ponožky v ideálním případě omezené na prsty, ale v žádném případě nepřesahující vrchol nadprstí. Tlapky a prsty se nevytáčí ani dovnitř ani ven.
Dlouhý, plynulý a elegantní, dostatečně prostorný a s výrazným posunem.
Na těle nesmí být větší osrstěné plochy. Kůže je jemná, hladká, na omak teplá. U labutěnek („Powder Puff“) srst sestává z podsady a lehkého závoje dlouhé srsti – tato závojovitá srst je typická.
Jakákoliv barva nebo kombinace barev.
Ideální výška: Psi: 28-33 cm (11-13 palců) v kohoutku. Feny: 23-30 cm (9-12 palců) v kohoutku. Hmotnost je značně proměnlivá, ale nemá přesáhnout 5,5 kg (12 liber).
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na zdraví a prospěch psa. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Madagaskar.
Francie. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO PŮVODNÍHO STANDARDU: 25.11.1999.
Společenský pes.
Skupina 9 - společenští psi a psi pro doprovod. Sekce 1.2 - Coton de Tuléar. Bez zkoušek z výkonu.
Psi plemene Coton de Tuléar byli importováni do Francie již dlouho před oficiálním uznáním tohoto plemene v roce 1970; tam si tento nově příchozí pes z Madagaskaru rychle získal místo na vrcholu mezi společenskými psy; dnes je rozšířen po celém světě.
Malý společenský pes s dlouhou bílou srstí vatové struktury srsti, kulatých tmavých očí a inteligentního výrazu.
Poměr kohoutkové výšky k celkové délce těla činí 2 : 3. Poměr délky hlavy k délce těla činí 2 : 5. Poměr délky lebky k délce tlamy činí 9 : 5.
Psi tohoto plemene jsou veselé povahy, vyrovnaní a velmi přívětiví k ostatním psům i lidem; jsou schopni dokonale se přizpůsobit každému životnímu stylu. Povaha psů plemene Coton de Tuléar je jedním z nejdůležitějších charakteristických znaků plemene.
Krátká, při pohledu shora trojúhelníková. MOZKOVNA: Lebka: při pohledu zepředu lehce klenutá; v poměru k délce velmi široká; nadočnicové oblouky málo vyvinuté; lehce naznačená čelní rýha; týlní hrbol a hřeben týlní kosti málo vyjádřen; jařmové oblouky dobře vyvinuté. Stop: Málo zdůrazněný. OBLIČEJOVÁ ČÁST HLAVY: Nosní houba: nasazena v prodloužení hřbetu nosu; černá; hnědá barva se toleruje. Dobře otevřené nosní otvory. Hřbet nosu: rovný Pysky: tenké, pevně přilehlé; pigmentované v barvě nosní houby Čelisti / zuby: dobře vyrovnané zuby; nůžkový skus, klešťový skus, nebo obrácený nůžkový skus (těsně přiléhající předkus) , zuby musejí být v kontaktu; chybění PM 1 (první premolár) se nepenalizuje; na M3 se nebere zřetel. Líce: suché Oči: spíše kulaté, tmavé, živé, široko od sebe posazené; okraj víček je dobře pigmentovaný, podle barvy nosní houby černý nebo hnědý. Uši: visící, trojúhelníkové, nasazené vysoko na lebce, na konci tenké; jsou neseny přilehlé k líci a dosahují až ke koutku tlamy; jsou pokryty bílou srstí, nebo srstí se stopami světle šedé (směs bílých a černých chlupů budí dojem světle šedé) , nebo se žlutavým nádechem (směs bílých a plavých chlupů budí dojem světle plavého nádechu) .
Dobře osvalený, lehce klenutý; dobře nasazený; poměr šíje k tělu činí 1 : 5; těsně napjatá kůže bez náznaku laloku.
Celkově: horní linie velmi lehce konvexní; délka psa přesahuje jeho výšku. Kohoutek: málo vyjádřený. Hřbet a bedra: pevný hřbet; horní linie lehce klenutá; bedra dobře osvalená. Záď: šikmá, krátká a svalnatá. Hrudník: dobře vyvinutý, dosahující až k loktům, dlouhý; žebra dobře klenutá. Dolní linie a břicho: vtažené, ale nepůsobí jako chrtí.
Nízko nasazen v prodloužení páteře. V klidu dosahuje až k hleznům; špička lehce zvednutá. V pohybu nesen „vesele“ (zahnutý nad hřbet, špička ukazuje směrem k týlu, kohoutku, hřbetu, bedrům) . U psů s bohatým osrstěním může špička ocasu ležet na hřbetě nebo bedrech.
Celkový vzhled: hrudní končetiny stojí svisle. Plece a nadloktí: šikmo uložené lopatky, plece svalnaté; úhel mezi lopatkou a pažní kostí činí zhruba 120°; délka pažní kosti odpovídá délce lopatky. Předloktí: úhel mezi pažní a vřetenní kostí činí zhruba 120°; předloktí jsou postavena svisle a vzájemně rovnoběžná; jsou dobře osvalená a dobré síly kostry; délka předloktí odpovídá délce pažní kosti. Zápěstní kloub: je prodloužením předloktí. Přední nadprstí: silné; při pohledu ze strany velmi lehce skloněné. Tlapky hrudních končetin: malé, kulaté. Prsty těsně přiléhající a klenuté; polštářky tlap pigmentované.
Celkově: pánevní končetiny jsou postaveny kolmo k zemi; paspárky nejsou žádoucí, ale jejich výskyt se nepenalizuje. Stehno: silně osvalené; úhel pánve ke stehenní kosti činí zhruba 80°. Lýtko: šikmo postavené; se stehenní kostí svírá úhel zhruba 120°. Hlezno: suché, dobře vyjádřené; úhel hlezna zhruba 160°. Nárt: svisle postavený. Tlapky pánevních končetin: jako u hrudních končetin.
Lehký a volný, nepříliš prostorný; v pohybu zůstává horní linie rovná, nepruží.
Jemná, dobře napjatá na celém těle; je růžová a může být pigmentovaná.
Jak sám název plemene napovídá, jedním z důležitých znaků plemene je jeho srst: je velmi jemná a hebká, podobná chmýří bavlny, nikdy není tvrdá ani drsná. Srst je hustá, bohatá a smí být lehce zvlněná.
Základní barva bílá. Stopy světle šedé (směs z bílých a černých chlupů) nebo nádech plavé (směs z bílých a plavých chlupů) jsou povoleny na uších. Na ostatních částech těla se takové stopy tolerují, pokud neruší celkový bílý dojem srsti. Nevyhledávají se však.
Kohoutková výška: Pes: 26 až 28 cm . S tolerancí 2 cm nad a 1 cm pod tuto míru. Fena: 23 až 25 cm. S tolerancí 2 cm nad a 1 cm pod tuto míru. Hmotnost: Pes: 4 až maximálně 6 kg. Fena: 3,5 až maximálně 5 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru ke stupni odchylky.
Mozkovna: plochá, nebo příliš klenutá; štíhlá lebka. Tlama: disproporce v poměru mozkovny a tlamy. Oči: světlé, příliš mandlového tvaru; entropium, ektropium, vypouklé oči. Uši: příliš krátké, nedostatečně dlouhé osrstění; uši složené dozadu (růžičkové uši) . Krk: příliš krátký, neodsazený od plecí; hubený. Horní linie: příliš klenutá nebo sedlovitě prohnutá. Záď: vodorovná, úzká. Plece: strmé. Končetiny: vytočené nebo vbočené lokty; sudovitý nebo kravský postoj; strmé úhlení. Srst: příliš krátká, příliš zvlněná, kadeřavá. Pigmentace: oční víčka nebo pysky pigmentované jen zčásti, nebo jen světle pigmentované, depigmentovaná nosní houba; příznaky depigmentace ve skvrnách.
Celkové nedostatky v typu: Nedostatky v typu (nedostatečně vyjádřené typické plemenné znaky, takže zvíře se svým celkovým vzhledem ostatním psům svého plemene již příliš nepodobá) . Velikost a hmotnost mimo standardem předepsané meze a tolerance. Zvláštní vady: Hřbet nosu: klenutý. Oči: silně vystupující s příznaky nanismu, příliš světlé oči, oči nestejných barev. Uši: zpola nebo zcela vztyčené. Ocas: nedosahující k hleznu, vysoko nasazený, zcela stočený (tvořící uzavřený kroužek) , položený na hřbetě nebo na stehně, ocas rovně vztyčený, ztráta ocasu. Srst: atypická; kadeřavá, vlněná, hedvábná. Barva: silně skvrnitá, jakýkoliv náznak černé skvrny. Pigmentace: naprostá depigmentace očních víček, nosní houby nebo pysků. Anomálie: Předkus nebo podkus se ztrátou kontaktu zubů; svisle rozházené řezáky. Chybění jiných zubů než PM1; na M3 se nebere zřetel. Agresivní nebo extrémně bojácní psi.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Spojené státy americké. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 02.02.1995.
Společenský pes.
Skupina 9 společenská plemena. Sekce 11 malá molossoidní plemena. Bez zkoušky z výkonu.
Bostonský teriér je živý, velmi inteligentní, hladkosrstý, s krátkou hlavou, kompaktně stavěný, s krátkým ocasem, dobře vyvážený. Je žíhaný, černý nebo tulení barvy („seal“, tj. černý s červenavým leskem viditelným jen na slunci či jasném světle) s rovnoměrně rozloženými bílými znaky. Hlava je v dobrém poměru s celkovou velikostí psa. Výraz ukazuje na vysokou inteligenci. Tělo je poměrně krátké a kompaktní, končetiny silné a dobře formované, ocas je krátký. Žádný rys není tak výrazný, aby pes vypadal proporčně nevyváženě. Pes budí dojem rozhodnosti, síly a aktivity, to vše s elegancí, držení těla je lehké a půvabné. Harmonická proporční kombinace barvy a bílých znaků je zvláště významným rysem správného představitele plemene. Vyváženosti, výrazu, barvě a bílým znakům by měla být při posuzování celkového vzhledu věnována obzvláštní pozornost oproti dalším znakům. Jasně v obrysu vyznačené, krátké tělo bostonského teriéra ve spojení s jednečnou kvadratickou hlavou a čelistí a jeho výraznými znaky vytvářejí nejhezčí a nejvíce okouzlující americký originál – bostonského teriéra. Při porovnání zástupců obou pohlaví je jediným zjevným rozdílem mírné zjemnění stavby feny.
Délka končetiny musí být vyvážena s délkou trupu, aby propůjčila bostonskému teriérovi jeho výrazný kvadratický vzhled. Bostonský teriér je robustní pes a nesmí vypadat ani hubený ani hrubý. Kostra a osvalení musí být vzájemně vyvážené, stejně jako hmotnost a stavba psa.
Bostonský teriér je přátelský a živý pes. Plemeno má vynikající vlastnosti a vysoký stupeň inteligence, což čini bostonského teriéra nenahraditelným společníkem.
MOZKOVNA: Lebka: kvadratická, s plochým temenem, bez vrásek, strmé čelo (obočí). Stop: dobře vyznačený. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: černá a široká, s dobře vyznačenou linií mezi nozdrami. Tlama: krátká, hranatá, široká a hluboká, v poměru k lebce. Je bez vrásek, délka je menší než šířka a hloubka; délka nepřesahuje zhruba jednu třetinu délky lebky Tlama je od stopu ke špičce rovnoběžná s temenem lebky. Pysky: pysky jsou dostatečně hluboké, ale nikoliv volné. Při zavřené tlamě zcela zakrývají zuby. Čelisti/Zuby: čelisti jsou široké a hranaté, s krátkým pravidelným chrupem. Skus je klešťový nebo v dostatečném předkusu tak, aby tlama měla hranatý vzhled. Líce: ploché. Oči: široce posazené, velké, kulaté a tmavé. Posazeny kvadraticky v lebce, vnější koutky při pohledu zpředu v úrovni lící. Výraz: pozorný a přátelský, ukazující vysokou inteligenci. Výraz je nejdůležitější charakteristikou plemene. Uši: malé, vztyčeně nesené, buď přirozeně nebo kupírované tak, aby byly v souladu s tvarem hlavy, umístěné co nejvíce v rozích lebky.
Délka krku musí podtrhovat celkovou vyváženost psa. Krk je mírně klenutý, nese elegantně hlavu a harmonicky přechází v plece.
Trup má vypadat krátký. Hřbetní linie: rovná. Hřbet: dostatečně krátký, aby potrhl kvadratičnost těla. Záď: mírně zaoblená k nasazení ocasu. Hrudník: hluboký, a dostatečně široký. Žebra dostatečně klenutá a dosahující poměrně daleko vzad k bedrům.
Nasazen nízko, krátký, jemný a zužující se, rovný nebo stočený. Nesmí být nesen nad horizontální linií. (Pozn.: Je upřednostňován ocas délkou nepřesahující čtvrtinu vzdálenosti od nasazení k hleznu).
Hrudní končetiny jsou nasazeny poměrně daleko od sebe, v úrovni horní špičky ramenních lopatek; s rovnými kostmi. Ramena: strmá a posazená poměrně dozadu, což dovoluje typický pohyb bostonského teriéra. Lokty: nejsou ani vytočené ani vbočené. Nadprstí: krátké a silné. Paspárky mohou být odstraněny. Přední tlapky: malé, kulaté a kompaktní, nejsou vytočené ani dovnitř ani ven. S dobře vyklenutými prsty a krátkými drápky.
Stehna: silná, dobře osvalená a korektně nasazená. Kolena: dobře zaúhlená. Hlezna: krátká, nejsou vytočená ani dovnitř ani ven, s dobře vyznačeným hlezenním kloubem. Zadní tlapky: malé a kompaktní, s krátkými drápky.
Pohyb bostonského teriéra je jistý, přímočarý, hrudní a pánevní končetiny se pohybují přímo vpřed v jedné linii s vynikajícím rytmem, každý krok vyjadřuje eleganci a sílu.
Krátká, hladká, lesklá, s jemnou texturou.
Žíhaná, černá nebo tulení („seal“, tj. černá s červenavým leskem viditelným jen na slunci či jasném světle), s bílými znaky. Žíhaná barva je žádoucí jen tehdy, když všechny ostatní znaky jsou odpovídající. Požadované znaky: bílý pruh na tlamě, bílý znak mezi očima, bílé předhrudí. Žádoucí znaky: bílý pruh na tlamě, bílý znak mezi očima a přes hlavu, bílý límec, bílé předhrudí, bílá část hrudních končetin nebo celé hrudní končetiny a plánevní končetiny pod hlezny (pozn.: jinak typově odpovídající jedinec nemá být penalizován za to, že nemá „žádoucí znaky“). Pes s převahou bílé barvy na hlavě nebo trupu musí tento nedostatek dostatečně vyvažovat kvalitou v jiných znacích.
Hmotnost je rozdělena do tříd následovně: Pod 15 liber (6,8 kg). Od 15 liber do 20 liber (6,8 až 9 kg). Od 20 liber, nemá přesáhnout 25 liber (9 až 11,35 kg).
Celkový vzhled 10 Výraz 10 Hlava (tlama, čelist, skus, lebka a stop) 15 Oči 5 Uši 5 Krk, hřbetní linie, trup a ocas 15 Hrudní končetiny 10 Pánevní končetiny 10 Tlapky 5 Barva, srst a znaky 5 Pohyb 10 ------------------ Celkem 100
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Zavalitý nebo podsaditý vzhled. Úzké nebo široké nozdry. Příliš viditelné bělmo nebo spojivka. Velikost ucha není v poměru k velikosti hlavy. Příliš vesele nesený ocas. Nohy postrádající dostatek hmoty (substance). Strmé zaúhlení ve stehnu. Křivé nohy. Kolébání, pádlování nebo kličkování v pohybu; koňský krok.
Zkřížený skus. Při zavřené tlamě viditelný jazyk nebo zuby. Vyklenutý nebo pronesený hřbet. Plochý hrudní koš. Křížení v pohybu, ať už vpředu či vzadu.
Agresivita nebo přílišná plachost. Nosní houba hnědá, masové barvy nebo skvrnitá. Modré oči nebo jakákoliv stopa modré barvy. Kupírovaný ocas. Jednobarevnost, černá, žíhaná nebo tulení barva, bez požadovaných bílých znaků. Šedá nebo játrová barva. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Boloňský psík pochází z Itálie. Datum publikace originálního platného standardu: 27.11.1989. F.C.I.-Standard č.196/20.04.1998/GB
Boloňský psík se využívá jako společenský pes.
Skupina 9 společenská plemena. Sekce 1 bišonci a příbuzná plemena. Bez zkoušky z výkonu.
Původ plemene Boloňský psík je směšován s původem maltézského psíka, protože jejich vzdálenými předky jsou stejní malí psíci zmínění v latinských spisech Aristotela (384 – 322 př. Kr.) pod označením „canes melitenses“. Boloňští psíci, známí již v období starověkého Říma, patřili v celé epoše mezi nejoblíbenější dary dávané mocnými tohoto světa. Cosimo de Medici (1389-1464) přinesl ne méně než osm boloňských psíků do Bruselu jako dary pro belgické šlechtice. Filip II, král španělský v letech 1556 až 1598, poté, co obdržel dva boloňské psíky od vévody d´Este, děkoval v dopisu dárci těmito slovy: „tito dva malí psíci jsou nejkrálovštějším darem, který může kdokoliv učinit panovníkovi“. Boloňští psíci jsou vyobrazeni na malbách Tiziana, Pierra Breughela staršího a Goyi.
Boloňský psík je malý, robustní a kompaktní pes, s čistě bílou, dlouhou a nadýchanou srstí.
Kvadratická stavba, takže délka trupu je rovna výšce v kohoutku.
Velmi vážný, celkově ne příliš aktivní. Průbojný, učenlivý, silně vázaný na svého pána a jeho okolí.
Střední délky, dosahující 1/3 výšky v kohoutku. Šířka hlavy, měřená na úrovni jařmových oblouků, je shodná s délkou hlavy. MOZKOVNA: Lebka: mírně ovoidního (vejčitého) tvaru v předozadním směru a spíše plochá v horní části, má však konvexní postranní části; hrbolky čelní kosti jsou dobře vyvinuté. Podélné osy lebky a nosního hřbetu jsou rovnoběžné; čelní vráska je jen slabě zvýrazněná a týlní hrbol jen slabě patrný. Délka lebky je o málo větší než délka tlamy. Stop: dosti výrazný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: ve stejné linii jako nosní hřbet; při pohledu z profilu je její přední strana vertikální. Je velká a musí být černá. Tlama: Její délka dosahuje 2/5 délky hlavy, nosní hřbet je rovný a postranní části tlamy jsou rovnoběžné, takže přední část tlamy je téměř čtvercová. Oblast spodní části očnice je dobře vytvarovaná. Pysky: horní pysky jsou málo vyvinuté do hloubky, nezakrývají spodní pysky, a spodní profil tlamy je ohraničen spodní čelistí. Čelisti/Zuby: Čelisti normálně vyvinuté, s horními a spodními oblouky navzájem perfektně přizpůsobenými. Zuby bílé, pravidelně vyrovnané, skus silný a úplný. Nůžkový skus, tolerován je klešťový skus. Oči: Posazené téměř v čelní rovině; dobře otevřené, spíše velké než normální velikosti. Oční víčko je kulaté, oční bulva nesmí vystupovat, oční bělmo není viditelné. Okraje očních víček musí být černé a duhovka je tmavě okrové barvy. Uši: vysoko nasazené, dlouhé a svěšené, ale dosti pevné v místě nasazení, takže horní část vnějšího ucha odstává od lebky, vzbuzujíc tím dojem, že hlava je větší než ve skutečnosti.
Bez kožního laloku; jeho délka je rovna délce hlavy.
Pes má kvadratickou stavbu, délka trupu, měřená od ramenního hrbolku po hrbolek sedací kosti, je rovna výšce v kohoutku. Kohoutek: jen slabě vystupující z hřbetní linie. Hřbetní linie: rovný profil zad a mírně konvexní profil beder harmonicky přecházejí v linii zádě. Záď: velmi mírně spáditá; je velmi široká. Předhrudí: špička hrudní kosti (manubrium) jen slabě vystupující Hrudník: prostorný, dosahuje do úrovně loktů, s dobře klenutým hrudním košem, hloubka dosahuje téměř poloviny výšky v kohoutku. Spodní linie: sleduje profil hrudní kosti, potom mírně stoupá k břichu.
Nasazen v prodloužení linie zádě, nesen v oblouku nad hřbetem.
V celkovém vzhledu jsou zcela rovné a rovnoběžné vzhledem ke střední rovině těla. Ramena: délka lopatek je rovna 1/4 výšky v kohoutku; vzhledem k horizontále jsou šikmé a jsou blízko vertikále vzhledem ke střední rovině těla. Jejich pohyb je dostatečně volný. Nadloktí: dobře přiléhající k trupu, je téměř stejné délky jako ramena, ale méně šikmé. Lokty: jsou v rovině rovnoběžné se střední rovinou těla. Předloktí: jeho délka je rovna délce nadloktí; sleduje zcela vertikální směr. Nadprstí a kloub nadprstí: při pohledu zpředu navazují na vertikální linii předloktí. Při pohledu z profilu je nadprstí poněkud šikmé. Přední tlapky: oválného tvaru, s tmavými pružnými polštářky tlap a velmi tvrdými černými drápky.
V celkovém vzhledu a při pohledu zezadu musí sledovat od hrbolku kosti sedací k zemi zcela vertikální linii; jsou vzájemně rovnoběžné. Stehna: jejich délka je rovna 1/3 výšky v kohoutku. Jdou šikmo shora dolů a zezadu dopředu a jsou zcela rovnoběžná se střední rovinou těla. Bérec: je delší než stehno. Hlezenní kloub: úhel hlezenního kloubu (tibia-tarsální) není příliš sevřený. Nárt: vzdálenost mezi hlezenním kloubem a špičkami prstů je o málo menší než třetina výšky v kohoutku. Zadní tlapky: stejná charakteristika jako přední tlapky, pouze jsou méně oválné.
Volný, energický, hlava nesena ušlechtile a elegantně.
Boloňský psík by měl mít kůži po celém těle dobře napnutou a přiléhající k tělu. Viditelné sliznice a třetí oční víčka musí být pigmentovány černě.
Boloňský psík má srst dlouhou po celém těle, od hlavy po ocas, od hřbetní linie k tlapkám. Na tlamě je srst kratší. Dosti chundelatá, proto nepřiléhající, spíše chomáčkovitá, netvoří prameny.
U plemene Boloňský psík je vyžadována pouze barva čistě bílá, bez skvrn a jiných odstínů bílé.
Výška v kohoutku: Psi: 27 až 30 cm. Feny: 25 až 28 cm. Hmotnost: od 2,5 do 4 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Strabismus (šilhavost) .
1) Výrazná konvergence nebo divergence horních podélných os. 2) Konvexní nosní hřbet (římský nos) . 3) Prognathismus (tj. slabý předkus či podkus) , pokud mění vnější vzhled tlamy. 4) Výška pod 25 cm a nad 33 cm u psů a pod 22 cm nebo nad 32 cm u fen.
1) Agresivita nebo přílišná plachost. 2) Depigmentace nosní houby. 3) Nosní houba jiné barvy než černé. 4) Předkus (spodní čelist delší než horní) . 5) Oboustranná depigmentace očních víček. 6) Skvrna na rohovce. 7) Chybící ocas. 8) Zkrácený ocas, ať už přirozeně nebo uměle. 9) Jakákoliv jiná barva než bílá. 10) Skvrny a tečky. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Francie / Belgie. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 10. 01. 1972. FCI-Standard číslo 215/11.05.1998/D
Společenský pes.
Skupina 9 Společenští a doprovodní psi. Sekce 1 Bišonci a příbuzná plemena. Bez pracovní zkoušky.
Bišonek je malý, veselý a hravý pes. Čilá povaha. Středně dlouhá tlama. Dlouhá, velmi vlnitá srst, tvarem chlupů připomínající vývrtku; srstí se podobá mongolské koze. Hlava je nesena vysoko a hrdě; tmavé oči mají silný výraz a jejich pohled je živý.
V harmonickém poměru s tělem. MOZKOVNA Lebka: Lebka na omak spíše plochá, třebaže díky bohaté srsti vypadá kulatá. Mozkovna je delší než tlama. Stop: Málo vyjádřen. LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI: Nosní houba: Nosní houba je dobře zaoblená, sytě černá, jemného zrnění a lesklá. Tlama: Tlama nesmí být silná ani těžká, ale ani nesmí být špičatá. Prohlubeň mezi nadočnicovými oblouky je málo patrná. Pysky: pysky jsou tenké, poměrně suché, i když méně než u šiperky. Dosahují právě tak daleko, aby byl překryt spodní pysk, ale nikdy ne těžké nebo visící pysky; až ke koutku pysků jsou normálně černě pigmentovány; dolní pysk nesmí být příliš těžký ani viditelný, ani povolený; při uzavřené tlamě nesmí být vidět sliznice. Čelisti / zuby: Normální skus, což znamená, že řezáky dolní čelisti stojí bezprostředně proti zubům a těsně za špičkami zubů horní čelisti. Líce: ploché a ne příliš svalnaté. Oči: Tmavé oči jsou lemovány pokud možno tmavými víčky a jsou spíše kulaté, ne mandlového tvaru; nejsou šikmo uložené; jsou živé, ne příliš velké a není vidět bělmo. Nejsou příliš velké ani vystupující jako u belgického grifonka a pekingského palácového psa. Oční jamky nevystupují; oční bulvy nesmí přehnaně vystupovat. Uši: uši visící, bohatě pokryté dlouhou a jemně kučeravou srstí. Je-li vzbuzena pozornost psa, směřují spíše dopředu, ale tak, že se jejich přední okraj dotýká lebky a šikmo neodstává; ušní boltce nesmí dosahovat až k nosní houbě jako u pudla, ale musí končit v polovině délky tlamy. Uši jsou mimochodem mnohem méně široké a tenčí než u zmíněného plemene.
Krk je opravdu dlouhý a je nesen vysoko a hrdě. Je kulatý a u mozkovny štíhlý; poté se postupně rozšiřuje a plynule přechází do plecí. Jeho délka odpovídá zhruba třetině délky trupu (11 cm ze 33 cm u psa vysokého 27 cm) , vezmeme-li za vztažný bod místo, kde vrcholky lopatek stojí proti kohoutku.
Bedra: Široká a svalnatá, lehce klenutá. Záď: lehce zaoblená. Hruď: Hruď je dobře vyvinutá, hrudní kost vyjádřená, falešná žebra jsou zaoblená a nekončí náhle. Hrudní koš je poměrně velké hloubky. Dolní linie z profilu a břicho: Slabiny jsou dobře přitaženy k břichu. Kůže je tenká a ne příliš volná; to propůjčuje psovi vzhled poněkud podobný chrtům.
Bišonek má ocas je nasazen poněkud hlouběji pod linií hřbetu, než je tomu u pudla. Ocas je obvykle nesen vysoko a odvážně nad hřbetem, na úrovni páteře, aniž by byl zatočen. Není kupírovaný a nesmí se dotýkat hřbetu; bohatá srst ocasu však smí spadat na hřbet.
Při pohledu zepředu jsou končetiny bišonka rovné, svisle postavené a jemné kostry. Plece: Poměrně šikmo postavené a nevystupují; zdají se být stejné délky jako nadloktí, zhruba 10 cm. Nadloktí: Neodstává od trupu. Loket: Není vytočen ven. Zápěstí: Krátké, při pohledu zepředu rovné; při pohledu ze strany lehce skloněné.
Pánev široká. Stehna: Široká a silně osvalená. šikmo postavená. Hlezno: Ve srovnání s pudlem je hlezno výrazněji zaúhlené.
Bišonek má tlapy šlachovité. Přednost se dává černým drápům. Tato ideální barva je však jen obtížně dosažitelná.
Pod bílou srstí přednostně tmavě zbarvená; barva kůže pohlavních orgánů je černá, namodralá nebo béžová.
Bišonek by měl mít srst jemnou, hedvábnou, tvarem chlupů připomínající vývrtku; velmi volná, podobná srsti mongolské kozy. není hladká ani zapletená; dosahuje délky 7 až 10 cm.
Pes může být představen s lehce upravenými tlapami a tlamou.
Bišonek musí mít barvu čistě bílou.
Kohoutková výška by neměla u plemene Bišonek překročit 30 cm. Menší velikosti se dává přednost.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou. 1) Lehký předkus nebo podkus. 2) Srst: Hladká, zvlněná, zapletená, příliš krátká. 3) Pigmentace stoupající do srsti, což má za následek načervenalé skvrny.
1) Masově zbarvený nos. 2) Masově zbarvené pysky. 3) Tak silně vyjádřený předkus nebo podkus, že se řezáky již nedotýkají. 4) Světlé oči. 5) Zatočený ocas, šroubovitě stočený ocas. 6) Černé skvrny v srsti.
Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Belgie. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 25.03.2003.
Společenský pes.
Skupina 9 společenská plemena. Sekce 3 malá belgická plemena. Bez zkoušky z výkonu.
Tato tři plemena (bruselský grifonek, belgický grifonek a brabantík) pocházejí z malého hrubosrstého plemene nazývaného „smousje“, které bylo po staletí chováno v okolí Bruselu. V 19. století vnesení krevních linií king charles španělů ruby a mopsů vytvořilo krátkou černou srst a upevnilo současný typ plemene. Tito malí psi jsou dobří hlídači a byli chováni pro hlídání kočárů a ochranu stájí před hlodavci. V roce 1883 byli první bruselští grifonci zaregistrováni v L.O.S.H (Plemenná kniha sv. Huberta). Jmenovali se Topsy (L.O.S.H. č. 163) a Foxine (L.O.S.H. č. 164). Kolem roku 1900 se stali velmi populárními, společně s dalšími plemeny, díky zájmu belgické královny Marie-Henriety. Mnoho jedinců bylo vyvezeno a pomáhalo tak rozšíření a zvýšení popularity plemene.
Malé společenské plemeno; inteligentní, vyvážení, pozorní, hrdí, robustní, téměř kvadratičtí psi; s dobrou kostrou, ale zároveň elegantním pohybem i stavbou; přitahující pozornost svým téměř lidským výrazem. Obě plemena grifonků jsou hrubosrstá a odlišují se vzájemně barvou, zatímco brabantík je krátkosrstý.
Délka trupu, od hrbolku ramenní lopatky po hrbolek sedací kosti, by měla co nejlépe odpovídat výšce v kohoutku.
Vyrovnaný malý pes, pozorný, hrdý, velmi oddaný svému majiteli, velmi ostražitý. Není ani bázlivý ani agresivní.
Je nejcharakterističtější a nejnápadnější částí těla. Hlava je poměrně velká v porovnání s trupem a má téměř lidský výraz. U grifonků je srst na hlavě hrubá, odstávající a rozcuchaná; nad očima, na tlamě, lících a bradě je delší, což vytváří ozdobu hlavy. MOZKOVNA: široká a kulatá. Čelo je dobře klenuté. Stop: velmi výrazný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: černá. Nos je posazen ve stejné úrovni s očima. Nosní houba je široká a se široce otevřenými nozdrami. Špička nosu je skloněná dozadu, takže v profilu jsou líce, nos a čelo ve stejné rovině. Tlama: Tlama včetně nosu je velmi krátká, nesmí přesahovat 1,5 cm. U brabantíka tlama vypadá delší, protože je bez ozdobné srsti. Nevýrazná tlama, stejně jako nos, jehož horní linie leží pod linií spodní části očí, způsobují velmi špatný výraz, a obojí jsou závažné vady. Pysky: černé. Horní a spodní pysky jsou v těsném kontaktu a těsně přiléhající. Horní pysk není převislý a nepřekrývá spodní pysk. Pokud je příliš volný, ruší žádoucí výraz. Čelisti/Zuby: Spodní čelist se stáčí vzhůru, je široká, nikoliv špičatá a vybíhá před horní čelist. Plemeno má předkus a řezáky v obou čelistech mají být pravidelně uloženy v rovné řadě, s horními a spodními zuby zcela rovnoběžnými. Je třeba dávat pozor, aby nechyběly žádné řezáky.Ústa musí být těsně sevřená, neukazující ani zuby ani jazyk. Šířka a vybíhání brady jsou velmi důležité. Oči: Posazené daleko od sebe, velké a kulaté, nikdy však vypouklé. Hnědé, tak tmavé jak jen možno. Oko má být lemováno černě a bělmo by nemělo být vidět. Malé, oválné či světlé oči jsou vadou. Uši: Malé, vysoko nasazené, s dostatečným prostorem mezi nimi. Nezkracované uši jsou neseny polo-vztyčeně a klopené dopředu. Příliš velké uši jsou nežádoucí, stejně jako uši spadající po stranách hlavy. Zkracované uši jsou špičaté a vztyčené. Zkracované i nezkracované uši jsou stejně akceptovány.
Střední délky, přechází harmonicky v plece.
Délka trupu se prakticky rovná výšce v kohoutku. Celkově působí dojmem malého, kvadratického a silného psa. Kohoutek: mírně zvednutý. Hřbetní linie: rovná, krátká, silná. Bedra: krátká a osvalená, velmi mírně klenutá. Záď: široká a plochá nebo jen velmi mírně spáditá. Hrudník: široký, dobře dosahuje do úrovně loktů. Hrudní kost je dobře vyznačená, což vytváří z profilu dojem mírně vybíhajícího hrudníku. Hrudní koš je dobře klenutý, ale není ani sudovitý ani plochý. Spodní linie: břicho mírně vtažené; slabiny dobře vyznačené.
Nasazen vysoko a nesen docela vysoko. Kupírovaný ocas je zkrácen o 2/3 délky. Nekupírovaný ocas je nesen vysoko se špičkou obrácenou k hřbetu, ale aniž jej dosáhne nebo aniž je zatočený. Přirozeně krátký, zlomený nebo zatočený ocas je závažnou vadou.
Celkově: hrudní končetiny jsou rovnoběžné, s dobrou kostrou, uložené dostatečně široce od sebe. Ramena: normální zaúhlení ramenní lopatky. Lokty: dobře přiléhající k trupu. Nadprstí: silné. Tlapky: malé, kulaté, nevytočené ani ven ani dovnitř. Těsně přiléhající prsty. Srostlé prsty jsou nežádoucí. Silné polštářky, tak tmavé jak jen možno. Drápky nejlépe černé, tak tmavé jak jen možno.
Celkově: pánevní končetiny s dobrou kostrou, zcela rovnoběžné, zaúhlené v soulad s hrudními končetinami. Koleno: dostatečně zaúhlené. Hlezno: nízko posazené, při pohledu zezadu ani uzavřený ani otevřený postoj. Tlapky: viz tlapky hrudních končetin. Paspárky nejsou žádoucí.
Energický rovnoběžný pohyb končetin s dobrým posunem pánevních končetin. Zvedání předních končetin do výšky a mimochod jsou považovány za vady.
Kvalita srsti: bruselský grifonek a belgický grifonek jsou hrubosrstí a mají podsadu. Srst je přirozeně hrubá, mírně vlnitá, nikoliv kudrnatá, je trimovaná. Srst musí být dostatečně dlouhá, aby mohla být ohodnocena její struktura. Příliš dlouhá srst narušuje siluetu a je nežádoucí. Hedvábná nebo vlněná srst je závažnou vadou. Brabantík je krátkosrstý. Srst je hrubá, přiléhající a lesklá, nejvýše 2 cm dlouhá. Ozdobná srst na hlavě: u grifonků ozdobná srst na hlavě (vousy a knír) začíná pod osou nos-oči a jde od jednoho ucha k druhému, pokrývajíc tlamu a líce hustou srstí, která je delší než srst na zbytku těla. Nad očima musí být srst delší než na zbytku lebky, čímž vytváří obočí.
Bruselský grifonek: červená, červenavá; trochu černé je tolerováno na ozdobné srsti na hlavě. Belgický grifonek: černý, černý s pálením. Pálené znaky musí být čisté a barevně stálé. Jsou umístěny na hrudních končetinách od tlapek k nadprstí, na pánevních končetinách od tlapek k hleznu. Pokračují nahoru po vnitřní straně nohou. Jsou také umístěny na hrudníku, lících, bradě, nad očima, uvnitř ucha, pod ocasem a kolem řitního otvoru. Černá může být smísena s červenohnědou, která je tolerována, ačkoliv čistá černá a černá s pálením jsou upřednostňovány. Brabantík: Akceptovány jsou stejné barvy jako pro grifonky. Má tmavou masku. Šedá nebo stříbrná v masce u starších psů není penalizována. U všech tří plemen je tolerováno několik bílých chloupků na hrudníku, avšak není to považováno za žádoucí.
Hmotnost: v rozsahu od 3,5 do 6 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Povaha: agresivita nebo přílišná plachost. Nosní houba postrádající pigment nebo jiná než černá. Jazyk stále viditelný při zavřených ústech. Torze spodní čelisti. Horní čelist přesahující spodní čelist. Jakákoliv jiná barva než barvy uvedené ve standardu, jako například šedá, modrá s pálením, hnědá s pálením, játrová. Jakékoliv bílé skvrny. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Zlatý retrívr pochází z Velké Británie. Datum publikace původního platného standardu: 24.06.1987. FCI-Standard č. 111 / 29. 01. 1999/ GB
Lovecký pes.
Skupina 8 retrívři, slidiči, vodní psi. Sekce 1 retrívři. S pracovní zkouškou.
Zlatý retrívr je symetrický, vyvážený, aktivní, výkonný, s vyváženým pohybem; spolehlivý, s laskavým výrazem.
Zlatý retrívr je poslušný, inteligentní pes s přirozenými vlohami k práci; laskavý, přátelský, přívětivý a důvěřivý.
Vyvážená a dobře ciselovaná. LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: široká, aniž by působila hrubým dojmem; dobře nasazená na krku. Stop: dobře definován. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: přednostně černá. Tlama: silná, široká a hluboká. Délka tlamy přibližně odpovídá délce od stopu k týlnímu hrbolu. Čelisti / zuby: čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo. Oči: tmavě hnědé, široce posazené, tmavé okraje očních víček. Uši: střední velikosti, nasazeny zhruba ve stejné výši jako oči.
Zlatý retrívr by měl mít krk dobré délky, suchý a svalnatý.
Zlatý retrívr by měl mít vyvážený trup. Hřbet: rovná horní linie. Bedra: silná, svalnatá, krátká a pevně svázaná. Hrudník: hluboký, poskytuje dostatek prostoru srdci. Žebra hluboká, dobře klenutá.
Zlatý retrívr má ocas nasazený a nesený na úrovni hřbetní linie, dosahuje k hleznům, na konci není zatočen.
Zlatý retrívr by měl mít přední běhy rovné se silnými kostmi. Plece: dobře šikmo dozadu uložené, dlouhá lopatka. Nadloktí: stejné délky jako lopatky, díky tomu jsou běhy postaveny dobře pod tělem. Lokty: těsně přiléhající.
Zlatý retrívr by měl mít zadní běhy silné a svalnaté. Kolena: dobře zaúhlená. Bérce: dobré délky. Hlezna: správně spuštěná, při pohledu zezadu rovná, nejsou vytočená dovnitř ani ven. Kravský postoj je vysoce nežádoucí
Zlatý retrívr má tlapy kulaté a kočičí.
Silný s dobrým posuvem. Přímý a rovnoběžný pohyb předních i zadních běhů. Krok dlouhý a volný, bez nadměrného zvedání končetin vpředu.
Zlatý retrívr má hladkou nebo zvlněnou srst s dobrými praporci, hustou podsadou odpuzující vodu.
U plemene Zlatý retrívr jsou povoleny všechny odstíny zlaté nebo krémové, ne červené ani mahagonové. Povoleno je několik málo bílých chlupů jen na hrudníku.
Výška v kohoutku: Psi: 56 - 61 cm (22-24 palců) . Feny: 51 - 56 cm (20-22 palců) .
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa. Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Toto plemeno pochází z Nizozemí, kde bylo vyšlechtěno v 17. století pro lov lesní zvěře. Wetterhound se dočkal uznání standardu v Nizozemí v roce 1942. Tento pes je schopen lovu jak ve vodě, tak na souši. Nejvíce rozšířen a nejíce oblíbený je ale právě v Holandsku.
Tento pes byl původně vyšlechtěn pro lov na vydry. Využíval se také jako farmářský pes a nyní je to i výborný společník člověka a hlídač.
Ostražitý, citlivý pes, velmi inteligentní, s dobrým čichem. Je velmi odvážný, někdy trochu nezávislý až svéhlavý. Trochu bývá agresivní, což zdědil po svých loveckých předcích. Velice rád má plavání.
Srst Wetterhounda je hustá a kudrnatá. Svou přirozenou mastností chrání psa před špatným počasím. Pokud se srst rozptýlí nebo je v tenkých komáčkách, vznikne pak srst vlnatá, což je nežádoucí a je to považováno za chybu.
Černá, hnědá, bílá s černými či hnědými znaky nebo šedomodrá s bílou.
Psi: 58 cm. Feny: 55 cm.
15 - 25 kg.
W.
221.
Péče o srst atd: Srst se jednou začas musí vykartáčovat. Psovi je dobré občas zkontrolovat uši, jestli v nich nemá nečistotu. Výcvik: Wetterhound je pes určený pro chov pokročilým, nikoli začátečníkům. Rád se učí a je sice velmi inteligentní, ale přes svou tvrdohlavost se může stát, že pod špatným vedením nebude Vaše povely poslouchat. U tohoto psa je při výcviku velmi důležitá důslednost a podle typu a reakcí psa také sem tam nějaké napomenutí či trest. Nezapomeňte ale být k psovi též laskaví. S tvrdou výchovou toho moc nedosáhnete. K lidem, které zná bude Wetterhound velmi přátelský. Pokud ho děti nebudou příliš škádlit a budou psa respektovat, nebude ani tady problém v kontaktu. Vůči cizím lidem je však rezervovaný a před nezvanými hosty bude váš dům bránit. Co se týče kontatku s ostatními zvířaty a psy, není v tomto problém. Nároky na pohyb: Wetterhounda je možné chovat i v boudě, ale za podmínky, že bude s pánem často v kontaktu a hlavně pokud mu bude umožněno dostatečné množství pohybu. Nešťastný by byl v hustě obydlených oblastech či dokonce v bytě. Dobré pro něho je, pokud se může vyběhat na velkém pozemku. Zde bude také velmi dobře bránit a zbavovat ho škodné. Výhodou je, že Wetterhound nemá v povaze toulání, a rád žije ve svém teritoriu. Zvláštnosti: Jedná se o vzácné plemeno, které má největší zastoupení v Nizozemsku.]]>
Velká Británie. Datum zveřejnění platného standardu: 29.10.2003.
Lovecký slidič.
Skupina 8 psi přinašeči zvěře, lovečtí slidiči, vodní psi. Sekce 2 lovečtí slidiči. S pracovní zkouškou.
Je to pes harmonického vzhledu, kompaktní, na nepříliš vysokých nohou, jeho tělesná stavba svědčí o odolnosti, je stavěný pro práci v obtížných podmínkách. Pohybuje se rychle a je aktivní, vyzařuje z něj elán a podnikavost.
Je to plemeno výrazně upevněné, starobylého původu, čisté krve. Je to pes silný, veselý a velmi aktivní. Je od přirozenosti hodný, nikdy není agresivní, ani bázlivý.
Část mozková: Mozkovna: přiměřeně dlouhá, klenutá ve tvaru lomeného oblouku. Je výrazně modelovaná pod očima. Stop: dobře patrný. Část obličejová: Nos: je tmavě masový. Nozdry jsou velké, dobře otevřené. Čenichová partie: je prostřední délky, poměrně hranatá, nosní hřbet je rovný. Čelisti/Zuby: čelisti jsou silné, mají perfektní skus, kompletní a dobře postavené řezáky s nůžkovým skusem, což značí, že horní řezáky těsně překrývají spodní a jsou postavené kolmo v čelistech. Oči: zbarvené oříškově, dosti velké, nejsou vystouplé; mají milý výraz; spojivky nejsou viditelné. Uši: jsou středně nízko nasazené, visí podél lící; zdají se malé a směrem ke konci se zužují; jejich tvar poněkud připomíná vinný list.
Je dlouhý a osvalený, bez laloku, dobře uložený mezi šikmě postavenými lopatkami.
Není moc dlouhé, je silné a svalnaté; délka těla je v souladu s výškou končetin. Bedra: jsou svalnatá, mírně klenutá, dobře spojená se hřbetem. Hrudník: sternální oblast dosahuje hluboko; žebra jsou dobře vyklenutá.
Obvykle se krátí. Krácený ocas je nasazený nízko, nikdy není nesený nad úrovní hřbetu, stále v živém pohybu. Nekrácený ocas: je nízko nasazený, střední délky, nikdy není nesený nad úrovní hřbetu, v akci se živě pohybuje. Srst tvoří vlajku. Jeho délka je přiměřená velikosti těla.
Hrudní končetiny: jsou středně dlouhé, rovné, se silnou kostrou. Pánevní končetiny: jsou silné a svalnaté, široce postavené a plně vyvinuté. Mají korektní kostru. Podkolení: je mírně zaúhlené, rovně postavené (nevybočuje ani není vbočené). Bérce: postavené v ose. Hlezna: postavená v ose. Tlapky: kulaté, se silnými polštářky. Jsou uzavřené, tlapky jsou kočičí, nejsou ani velké, ani měkké.
Pohyb je rovnoměrný, prostorný, pokrývá hodně terénu; vychází ze zádi.
Je rovná, hladká; má hedvábnou texturu, je hustá, nikdy tvrdá nebo zvlněná. Kudrnatá srst je nežádoucí. Na hrudních i pánevních končetinách tvoří srst středně dlouhé praporce. Také na uších a na ocase tvoří srst mírné praporce.
Jasně červené a bílé. Žádná jiná barva se nepřipouští.
Přibližná kohoutková výška: Psi: 48 cm (19 palců). Feny: 46 cm (18 palců).
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti a jejich vlivu na spokojený život psa. Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Původem je to pes z Velké Británie. Pochází z hrabství Sussex. K jeho vývoji přispěli honiči, tomu odpovídá i styl štěkání, který je u španěla netypický. V 50 letech se do vývoje přimísil Clumber španěl. U Sussex španěla byl standard uznán roku 1885. Nejrozšířenějším místem chovu je v dnešní době Velká Británie.
Lovecký pes a dnes zejména výborný společník člověka.
Je to přítulný, veselý a uštěkaný pes, aktivní a neúnavný pracant, který je vždy ve střehu. Bývá mazaný a trochu svéhlavý, někdy žárlivý. Sussex španěl by rád svého pánička měl pouze pro sebe.
Má dlouhou srst, která je velmi jemná, bohatá a nemá sklony ke kudrlinám. Podsada je u tohoto psa velmi hustá. Ocas je velmi dobře a hustě osrstěný. Na uších je srst trochu zvlněná a neměla by být příliš hustá. Sussex španělova srst má vlastnosti odolávat nepříznivému počasí.
Zbarvení je játrově zlaté.
30 cm.
18 - 21 kg.
SS.
127/ 28. 11. 2003 (Velká Británie)
Péče o srst atd: Jeho srst musíte pravidelně pročesávat a kartáčovat. V uších zastříhávejte přebytečné chlupy a udržujte uši čisté. Dále je třeba psovi zastříhávat chlupy mezi polštářky tlapek, to se netýká chlupů mezi prsty na horní straně tlapek- zde chlupy ponechte. Výcvik: Výhodou je, že se lehce cvičí, je vellmi chápavý. Kvůli jeho svéhlavosti dbejte na to, aby výchova byla důsledná. Dobře vychází s kočkami i ostatními psy. K dětem má také dobrý vztah. Nároky na pohyb: Vyžaduje dostatečné množství pohybu, jinak má sklony k tloustnutí. Velmi rád má pohyb v přírodě. Pokud Sussex španěl ucítí něco zvláštního, velmi rád utíká. Jeho oblíbenými činnostmi jsou plavání a aportování. Zajímavosti: Jedná se o málo rozšířené plemeno.]]>
Perro de Aqua Espanol
Je to vodní a pastevecký pes. V dnešní době se chová jako společník člověka.
Tento pes je velmi inteligentní, učenlivý a iniciativní. Španělský vodní pes je velmi společenský, hravý a přátelský.
Srst má vlnitou a kudrnatou, která působí jako dráty. Připouští se i nakrátko ostříhaní psi (na krátko ostříhaná jejich drátovitá srst).Vzezřením je tento pes podobný plemeni Komondor či Puli. Srst chrání psa proti průniku vody na kůži.
Nejvíce se vyskytuje v barvě černé, černobílé, hnědé či hnědobílé.
Psi. 40 - 50 cm. Feny: 38 - 45 cm.
12 - 20 kg.
SVP
336.
Péče o srst: O jeho srst se nemusíte příliš starat. Španělskému vodnímu psovi se tvoří drátovitá srst přirozeně sama. Výcvik: Výchova tohoto psa není vůbec složitá. Lehce a rychle chápe co se od něho čeká, tudíž se brzy naučí novým povelům. Snese se dobře i s ostatními psy a jinými domácími mazlíčky. Na kontakt s kočkami psa připravujte již od štěněte, aby si zvykl a ani soužití s nimi pak nebude problém. K dětem se chová také přátelsky. Pokud pes ucítí nějaké nebezpečí, začne štěkat. Není to ale hlídač, takže víc od něho chtít nemůžete. Nároky na pohyb: Španělský vodní pes je velmi aktivní, což odpovídá i jeho velké potřebě pohybu. Jak již napovídá jeho název, je to nadšený plavec, milovník vody a aportu. Spokojený bude také, pokud ho přihlásíte do různých aktivit, např. soutěže poslušnosti či fly-ballu.]]>
Cao de Agua Portugués
Historie tohoto plemene má počátky již ve středověkém Portugalsku. Odtud se brzy rozšířilo i do jiných zemí. Velmi oblíbený je v Alžíru, kde se ještě v současné době používá starý způsob lovu.
Tento pes byl vyšlechtěn jako pomocník rybářů. Měl za úkol pomáhat přitahovat sítě s rybami a popřípadě chytat uvízlé a vyklouzlé rybky. Využíval se také při lovu kachen a králíků pro přinešení ulovené zvěře. Dnes se využívá také jako hlídač, aportér a společník do rodiny.
Je to pracant a odolný pejsek s výjimečnou inteligencí - velmi rychle pochopí, co se od něho chce. Trochu je svéhlavý - rád si žije po svém, ale jinak je poslušný, odvážný, přátelský, poddajný a oddaný svému pánovi. Je skvělý společník a vyniká výborným čichem.
Portugalský vodní pes má hustou a odolnou srst bez podsady. Typické pro něho jsou dva druhy srsti: 1) tzv. "curly coat" - nebo-li srst krátkou, zkadeřenou plošně a matnou, která vytváří válečkovité kadeře. 2) tzv." wavy coat" - nebo-li srst dlouhou, lehce zvlněnou, měkkou.
Nejčastější barvou je černá, černobílá. Vyskytují se i různé odstíny hnědé či hnědobílé zbarvení nebo kombinace černé, hnědé a bílé. K vidění jsou i bílí psi, ale podmínkou je černý čenich, pysky a víčka.
Pes: 50 až 57 cm, ideální výška je 54 cm. Fena: 43 až 52 cm, ideální výška je 46 cm.
Pes: 19 až 25 kg. Fena: 16 až 22 kg.
PVP
37/ 22. 01. 1999 (Velká Británie).
Péče o srst: Srst Portugalského vodního psa vyžaduje pravidelné čištění a kartáčování. Dlouhosrstí psi se od čela zastřihují jako pudlové. U druhé varianty srsti se na krátko stříhá jen ocas. Výcvik: Výchovu veďte důsledně, neboť je to pes mazaný, inteligentní a pozná- li že jste ve výchově polevili, bude toho zneužívat. Pokud ale pochopíte jeho povahu, nebudete mít s výcvikem problém. Výcvik prokládejte hraním a berte na zřetel, že Portugalský vodní pes je velmi citlivý na tón Vašeho hlasu. S kontaktem s ostatními psy a jinými zvířaty u něho není problém. K dětem se chová také velmi přátelsky. Nároky na pohyb: Postarejte se Portugalskému vodnímu psovi o pohyb a hlavně o všemožné aktivity.Tento pejsek miluje hlavně vodu - plavání a s tím spojené aportování míčků či klacků do vody. Vynikající je i v jiných aktivitách, např. v obratnosti. Zajímavosti: Dožívá se průměrného života kolem 12-14 let.]]>
Kanada. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.06.1987.
Tolling retrívr běhá, skáče a hraje si podél břehu a může být přitom sledován celým hejnem kachen. Občas zmizí z dohledu a poté se opět rychle objeví. Je podporován skrytým lovcem, který psovi hází malé klacíky nebo míčky. Hra psa vzbuzuje zvědavost kachen, které plavou v určité vzdálenosti od břehu, a tím jsou kachny nalákány na dostřel. Tolling retrívr je poté vyslán, aby přinesl mrtvé nebo zraněné ptáky.
Skupina 8 retrívři, slidiči, vodní psi. Sekce 1 retrívři. S pracovní zkouškou.
Plemeno Nova Scotia Duck Tolling Retriever vzniklo v Novém Skotsku na počátku 19. století a sloužil jako návnada a k přinášení vodního ptactva.
Tolling retrívr je středně velký, silný, kompaktní, vyvážen, dobře osvalený pes; je středních až těžkých kostí, velmi obratný a čilý, ostražitý, bdělý a rozhodný. Mnoho psů tohoto plemene má poněkud smutný výraz až do okamžiku, kdy jdou do práce; pak se jejich výraz mění na intenzivní soustředění a vzrušení. Při práci mají tito psi rychlou, hbitou akci, s hlavou nesenou téměř na stejné úrovni s linií hřbetu a neustále se pohybujícím ocasem s bohatými praporci.
Tolling retrívr je vysoce inteligentní, snadno se cvičí a má ohromnou vytrvalost. Je silným a zdatným plavcem. Je přirozeným a houževnatým retrívrem na zemi i z vody. Je vždy připraven hbitě jednat, jakmile postřehne nejmenší pokyn k aportování. Jeho silně vyvinutý smysl pro aportování a hravost jsou velmi důležité vlastnosti pro jeho lovecké schopnosti.
Jasně řezaná a poněkud klínovitá. LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Široká mozkovna je jen lehce zaoblená, týlní hrbol nevystupuje a líce jsou ploché. Dobrá míra průměrného psa je 14 cm mezi ušima. Tento rozměr se mírně zužuje zhruba na 3,8 cm na konci nosní kosti. Délka hlavy je přibližně 23 cm od nosu k vrcholku týlnímu hrbolu, ale hlava musí být ve správném poměru k velikosti těla. Stop: Střední. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Zužuje se od nasazení ke špičce, nozdry jsou dobře otevřené. Barva by měla odpovídat barvě srsti nebo být černá. Tlama: Zužuje se v čisté linii od stopu ke špičce nosu, dolní čelist je silná, ale není vystupující. Dolní linie tlamy probíhá téměř rovně od koutku tlamy ke hraně kosti dolní čelisti. Hloubka tlamy u stopu je větší než u špičky nosu. Srst na tlamě je krátká a jemná. Pysky: Přiléhají těsně, tvoří z profilu jemnou křivku, nejsou nijak těžké. Čelisti / zuby: Dostatečně silné, aby pes mohl nést i velkého ptáka, velmi důležitá je měkká tlama. Správný skus jsou těsné nůžky; vyžaduje se plnochrupost. Oči: Posazené široko od sebe, mandlového tvaru, střední velikosti. Barva jantarová až hnědá. Výraz přátelský, pozorný a inteligentní. Okraje očních víček mají stejnou barvu jako pysky. Uši: Trojúhelníkové, střední velikosti, vysoko nasazené vzadu na mozkovně, u základny velmi lehce vzpřímené, dobře osrstěné s praporci na zadní straně skladu, s krátkou srstí na zaoblených špičkách.
Silně osvalený a dobře nasazený, střední délky, bez jakýchkoliv známek volné kůže na hrdle.
Horní linie: Rovná. Hřbet: Krátký a rovný . Bedra: Silná a svalnatá. Hrudník: Hluboký, Hrudní kost dosahuje až na úroveň loktů. Žebra dobře klenutá; nejsou sudovitého tvaru ani plochá. Břicho: Středně vtažené.
Pokračuje v přirozeném velmi mírném sklonu zádě, široký u kořene, bohatě osrstěný s těžkými praporci; poslední obratel dosahuje nejméně k hleznu. Ocas může být nesen pod úrovní hřbetu s výjimkou okamžiků, kdy je vzbuzena pozornost psa. Tehdy je ocas zatočen nahoru, nikdy se ale nedotýká trupu psa.
Měly by vypadat jako rovnoběžné sloupy; rovné a silných kostí. Plece: Plece svalnaté, s lopatkou dobře skloněnou vzad a dobře uloženou. Lopatka přináší dobrý sklon kohoutku směrem ke krátkému hřbetu. Lopatka a pažní kost jsou zhruba stejné délky. Lokty: Měly by těsně přiléhat, nejsou vytočené ani vbočené, pracují hladce a stejnoměrně. Zápěstí: Silné, mírně skloněné. Přední tlapy: S prsty spojenými blánou střední velikosti, těsně uzavřené prsty, kulaté tlapy s dobře klenutými prsty a silnými polštářky. Paspárky mohou být odstraněny.
Svalnaté, široké a vzhledem kvadratické. Zaúhlení končetin vpředu a vzadu musí být harmonicky vyvážené. Horní a dolní část jsou přibližně stejně dlouhé. Stehna: Velmi svalnatá. Kolena: dobře zaúhlená. Hlezna: Dobře spuštěná dolů, nejsou vtočená dovnitř ani vytočená ven. Paspárky musí být odstraněny. Tlapy pánevních končetin: Jako u hrudních končetin.
Tolling retrívr kombinuje dojem síly s pružným, čilým pohybem. Vpředu je pohyb prostorný a zezadu plný síly. Tlapy nejsou vytočené ven ani vtočené dovnitř a končetiny se pohybují po přímce. S rostoucí rychlostí se tlapy psa dostávají pod osu těla do jedné linie; hřbet zůstává v pohybu vodorovný.
Tolling retrívr byl vyšlechtěn k aportování zvěře z ledově studené vody a musí mít dvojitou srst odpuzující vodu. Srst je střední délky a jemnosti s hustou a měkčí podsadou. Srst může být mírně zvlněná na zádi, ale jinak je rovná. Zimní srst tvoří v některých případech dlouhé, volné kadeře na hrdle. Praporce jsou měkké na hrdle, za ušima a na zadní straně stehen a praporce na hrudních končetinách jsou středně vyvinuté.
Barva je různých odstínů červené nebo oranžové se světlejšími praporci a spodní stranou ocasu a obvykle nejméně s jedním z následujících bílých znaků: špička ocasu, tlapy (skvrna nepřesahuje přes nadprstí), hruď a lysina. Pes jinak vysoké kvality nesmí být penalizován pro nedostatek bílé. Pigment nosu, pysků a okrajů očních víček je masově zbarvený, v barvě srsti nebo černý.
Ideální velikost psů starších 18 měsíců je 48 - 51 cm. Feny starší 18 měsíců: 45 - 48 cm. Jeden palec (2,5 cm) nad nebo pod ideální výšku je povolen. Hmotnost: Musí být ve správném poměru s výškou a kostmi psa - orientačně: 20 - 23 kg u dospělých psů; feny 17 - 20 kg.
Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti. Divergující nebo konvergující linie tlamy a mozkovny. Srázný stop. Jasně růžový nos. Nos, oční víčka a oči jiné než předepsané barvy. Podkus. Velké, kulaté oči. Vyklenutý, propadlý hřbet. Ochablá bedra. Ocas nesený za pohybu pod úrovní hřbetu. Ocas příliš krátký, zalomený nebo zatočený a dotýkající se hřbetu. Prošlápnuté přední nadprstí. Rozevřené nebo tenké tlapy. Otevřená srst (ne dostatečně hustá, volná). Nedostatek substance u dospělých psů. Psi o více než jeden palec (2,5 cm) nad nebo pod ideální výšku.
U dospělých jakákoliv známka plachosti. Skvrnitě depigmentovaný nos. Podkus větší než 3 mm. Předkus, zkřížený skus. Nedostatek kůže spojující prsty. Bílá na plecích, kolem uší, na hřbetě nebo šíji, na zádi nebo slabinách. Stříbřitá srst, šedá v srsti, černé oblasti v srsti. Jakákoliv jiná barva než odstíny červené a oranžové. Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Německo. Datum publikace platného standardu: 24.07.1996.
Hlídací pes.
Skupina 8 - přinašeči, slidiči a vodní psi. Sekce 2 - slidiči s pracovní zkouškou.
Z myslivecké literatury lze prokázat, že již po staletí existují lovečtí psi, podobní dnešním německým křepelákům, kteří se používali ke slídění za lovnou zvěří. Historicky lze doložit i název "křepelák". V plemenné knize registrovaný chov plemene německý křepelák vzniknul na přelomu století. Kmenovým zakladatelem plemene byl pes Lord Augusta 1834L, který pocházel ze Staufenbergu (Horní Bavorsko). Cílený čistokrevný chov byl zahájen s několika vhodnými fenami. Zpočátku přicházela na svět pouze hnědá (někdy s bílými odznaky) a bílohnědá štěňata. Jako zvláštnost se objevovaly malé červené znaky na hlavě a bězích, takzvané pálení. Fena Baby auf der Schanze 1838 L byla u zrodu varianty běloušů. Rudolf Frieß (R.F.), který během několika desítek podstatnou měrou ovlivnil chov německého křepeláka, se zásadním způsobem přičinil o to, že byl chov rozdělen do dvou barevných rázů - na hnědáky a bělouše. Rozdělením chovu do dvou barevných variant byl zajištěn základní předpoklad pro to, aby bylo možné přes úzkou výchozí chovatelskou základnu cíleným párováním v rámci obou barevných rázů zabránit degeneraci chovu následkem příbuzenské plemenitby. Rozdělení barevných rázů se projevilo jako rozumné i vzhledem k poněkud odlišným charakterovým vlastnostem obou variant. Hnědáci pracují na kratší vzdálenost od vůdce a snáze se vedou; bělouši loví na větší vzdálenost a projevují mimořádnou chuť do práce na stopě. Dnes však nelze používat rozdílné založení obou rázů za spolehlivý a charakteristický znak k jejich rozlišení, protože během let docházelo z nejrůznějších důvodů k opětovnému spojení jedinců obou rázů. Obecně Zpravidla se však i v dnešní době používá k chovu párů psů stejného rázu, aby byla v rámci plemene zachována rezerva navzájem nepříbuzné krve. Němečtí křepeláci se vždy chovali a chovají výhradně jako lovečtí slidiči a všestranně použitelní lovečtí psi.
Německý křepelák je středně velkým, dlouhosrstým velmi svalnatým slidičem, s ušlechtilou hlavou a silnými kostmi. Délka trupu poněkud přesahuje kohoutkovou výšku, v žádném případě nesmí působit dojmem psa na vysokých bězích.
Poměr délky těla ke kohoutkové výšce: 1,2 : 1. Poměr hloubky hrudníku ke kohoutkové výšce: 0,5 : 1. Poměr délky tlamy k délce mozkovny: 1 : 1.
Živý a lovecky velmi náruživý pes, přátelský a sebejistý, velmi učenlivý a přizpůsobivý. Není bázlivý ani agresivní. Typickými vlastnostmi německého křepeláka při lovu jsou: Silně vyvinutá náruživost ke slídění. Chuť do práce na stopě a velká jistota při této práci. Jemný nos. Radost z přinášení zvěře a radost z vody. Ostrost vůči zvěři a vůči škodné. Při příslušném výcviku a vedení sebevědomý, samostatný, kontrolovaně pracuje ve velkém oblouku; je spolehlivý při dohledávce a pachových pracích. Pracuje jako slidič a všestranný lovecky upotřebitelný pes v prostorných převážně lesních revírech s vodními plochami. Od počátku chovu se nevěnovala žádná pozornost vlohám pro vystavování.
Mozkovna: ploché temeno, přiměřené šířky, bez znatelného týlního hrbolu. Stop: jen málo vyjádřen. OBLIČEJOVÁ ČÁST Nos: nosní houba velká a tmavá, s široce otevřenými nozdrami. Pigmentové skvrny na nose jsou vadou, psa zdobí klabonos. Morda: silná s širokým hřbetem nosu, směrem dolů lehce zaoblená, v rozhodně ne špičatá, ne kratší než mozkovna. Pysky: rovné, suché, pevně přiléhající, pigmentace odpovídá barvě srsti. Čelisti/zuby: úplný chrup se 42 zuby s následujícím zubním vzorcem schematicky při pohledu zepředu): Vpravo M P C I I C P M vlevo Horní čelist 2 4 1 3 3 1 4 2 horní čelist Dolní čelist 3 4 1 3 3 1 4 3 dolní čelist (vysvětlivky k zubnímu vzorci: I = řezáky, C = špičáky, P = premoláry - zuby třeňové, M = moláry - stoličky) Řezáky horní čelisti přesahují jako nůžky řezáky dolní čelisti; klešťový skus se toleruje; zuby dobře vyvinuté, skus silný. Líce: suché, kůže těsně přiléhá, jařmové oblouky nevystupují. Oči: středně hnědé, pokud možno co nejtmavší, středně velké, uložené poněkud šikmo, nevystupují ani nejsou zapadlé; pevně přiléhající oční víčka bez viditelné spojivky. Řasy na okrajích víček. Slechy: vysoko a široce nasazené, ploše visící těsně za okem, bez známek vytáčení. Nejsou silné, masité ani hadrovitě svěšené. Se stejnoměrným osrstěním přesahujícím vnitřní okraj. Ucho natažené kupředu dosahuje k čenichu.
Silný, šíje mimořádně dobře osvalená, pod tupým úhlem plynule přechází do kohoutku; bez známky volné kůže na hrdle a bez laloku se plynule rozšiřuje k hrudi.
Hřbetní linie: jednotlivé části těla rovné, plynule přecházejí, záď lehce spáditá, prut nesen v prodloužení hřbetní linie nebo mírně pod ní. Kohoutek: silný a výrazný. Hřbet: krátký a pevný, bez pronesení za kohoutkem. Bedra: dobře osvalená, a proto působí mohutným dojmem. Záď: lehce spáditá, nesmí být přestavěná, poněkud níže než kohoutek. Hrudník: při pohledu zepředu oválný. Při pohledu z profilu dosahuje až k lokti. Hrudní koš dlouhý, dobře klenutý, nesmí být sudovitý ani plochý. Spodní linie a břicho: od posledního volného žebra je břicho dozadu přiměřeně vtažené. Celá spodní část trupu by měla být hustě porostlá krycí srstí i podsadou. Prut: nesen v prodloužení hřbetní linie, v klidu rovně nebo poněkud svěšen. Při vzrušení nesen mírně nad hřbetní linií a v živém pohybu. Aby nedocházelo k jeho poranění, měl by se během prvních tří dní života kupírovat nejvýše o jednu třetinu. (V zemích, kde je kupírování zakázáno, se může ponechat přirozený).
Všeobecně: při pohledu zepředu rovné a rovnoběžné, při pohledu ze strany dobře pod tělem a směřují kolmo k zemi, dobré úhlení. Plece: silně osvalené, lopatka dobře přiléhá a směřuje šikmo vzad. Nadloktí: při pohybu se hladce pohybuje podél hrudníku. Loket: těsně přiléhá k trupu, není vbočený ani vybočený. Předloktí: rovné, přechod ke kloubům bez rachitických příznaků. Zápěstí: silné. Nadprstí: nepatrně směřuje kupředu. Tlapka: lžícovitého tvaru, prsty těsně přiléhající, kočičí nebo zaječí tlapka nežádoucí. Polštářky pevné, odolné, dobře pigmentované a silné dobře se obrušující drápy.
Všeobecně: při pohledu ze strany dobré úhlení kolen i hlezen; při pohledu zezadu končetiny rovné a rovnoběžné, postoj není sudovitý ani kravský; silné kosti. Stehno: široké a velmi svalnaté, dobré úhlení mezi pánví a stehnem. Koleno: silné s dobrým úhlením mezi stehnem a bércem. Bérec: dlouhý, svalnatý a šlachovitý. Hlezno: silné Nárt: krátký, postavený kolmo. Tlapka: viz tlapka hrudní končetiny. Mechanika pohybu: plynulá a prostorná. Běhy se pohybují rovně a souběžně těsně podél těla.
Pevná, těsně přiléhající, bez vrásek a pigmentace.
Silná, těsně přiléhající, převážně zvlněná až kudrnatá srst (Astrachán) nebo hladká dlouhá srst, s hustou podsadou. Není příliš dlouhá ani jemná či dokonce hedvábná. Na šíji, sleších a na zádi často kudrnatá; zadní strana končetin a ocasu s dobrými praporci; často bohatý límec; dobře osrstěné je i břicho. Na tlamě a mozkovně je krátká ale hustá srst; slechy pokrývá dlouhá kudrnatá nebo hustá zvlněná srst, která přesahuje i přes jeho vnitřní okraj. Meziprstí je rovněž hustě osrstěno, srst však není příliš dlouhá.
Německý křepelák se chová ve dvou barevných rázech: a) jednobarevná hnědá nebo červená*), často s bílými nebo bělavými odznaky na hrudi a prstech. b) hnědý nebo zřídka také červený*) bělouš; základní barvu tvoří hnědá respektive červená*) srst, která je hustě prokvetlá bílou, často s hnědou respektive červenou*) hlavou, plotnami nebo pláštěm přes celý hřbet. K tomuto barevnému rázu patří také strakoši (s bílou základní barvou a velkými hnědými respektive červenými*) plotnami) nebo tygři, u nichž je bílá základní barva s hnědým respektive červeným*) stříkáním nebo tečkováním. Ti mohou pocházet i z jednobarevných rodičů. U obou barevných rázů se mohou vyskytovat červené*) znaky (pálení) nad očima, na tlamě, bězích a v okolí řitního otvoru. *) sem se řadí všechny varianty červené (jelení červeň nebo liščí zbarvení).
Kohoutková výška: Psi: 48 - 54 cm. Feny: 45 - 52 cm. Hmotnost: Odpovídá kohoutkové výšce a pohybuje se přibližně mezi 18 - 25 kg (feny jsou poněkud lehčí než psi).
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí chápat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm závažnosti odchylky. Například: Vyjádřený stop. Chybění jednoho prvního premoláru (P1). Příliš hluboké volné pysky. Pevně nepřiléhající oční víčka. Příliš úzké zvukovody (dispozice k zánětu uší). Sudovitý hrudník. Jemná nebo hedvábná srst, málo osrstěné břicho, prosvítající kůže. Malé odchylky od standardem stanovené velikosti či hmotnosti. Vysokonohost nebo příliš krátké běhy v poměru k hrudi.
Změny na pokožce (dermatitida, atopie). Chybějící zuby (kromě chybění jednoho P1).
Vady v povaze, strach z výstřelu nebo nezájem o zvěř. Těžké vady chrupu (předkus nebo podkus, zkřížený skus). Ektropium, entropium. Černé zbarvení.
Psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela sestouplá v šourku.]]>
Jedná se o mladé italské plemeno, které se těší velké oblibě, ač není jinde příliš rozšířeným. Jistě si ale brzy najde své příznivce díky svým povahovým vlastnostem.
Je to pes, specielně vyšlechtěný pro vyhledávání lanýžů. V dnešní době také skvělý společník do rodiny.
Od pohledu je to veselý pejsek, citllivý, velmi inteligentní a snášenlivý, co se týče ostatních zvířat. Svému pánovi je oddaný, drží se v jeho společnosti.
Je to vyloženě vodní pes, jeho srst je jako u ostatních vodních plemen kudrnatá a mastná. Tudíž je vlemi odolná proti průniku vody na kůži a má samočistící efekt. Lagotto Romagnolo je výborně přizpůsoben pro práci ve voděi bahně.
Nejčastěji se vyskytuje v barvě hnědé.
Psi: 43 - 48 cm. Feny: 41 - 46 cm.
Psi: 13 - 16 kg. Feny: 11 -1 4 kg.
LGR
298.
Výcvik: S jeho výchovou nejsou žádné problémy, je to učenlivý, inteligentní pejsek. Nebývá tvrdohlavý, ale násilím ho k ničemu nedonutíte. Nesmíte na něho být při výcviku přísní. Je citlivý na jakoukoli změnu, co se týče pána, metodiky výcviku i prostředí. Jakmile na něho zvýšíte hlas, okamžitě se stáhne do ústraní. Do jisté míry k němu musíte přistupovat jako ke štěněti. Mazlete se s ním a veďte výcvik metodou hry. Co se týče kontaktu s ostatními zvířaty, je Lagotto Romagnolo bezproblémový. Můžete ho chovat společně s ostatními psy, kočkami, ptáky , drůbeží, atd. Nároky na pohyb: Potřebuje přiměřený pohyb a fyzickou aktivitu. Na Lagotto Romagnolo nebudete potřebovat vodítko. Má velice rád svého pána a tudíž se na procházce bude držet ve Vaší blízkosti.]]>
Velká Británie. Datum publikace původního platného standardu: 24.06.1987. FCI-Standard č. 122 / 29. 01. 1999/ GB
Retrívr.
Skupina 8 retrívři, slidiči, vodní psi. Sekce 1 retrívři. S pracovní zkouškou.
Labrador je silně stavěný, s krátkými bedry a velmi aktivní pes; s širokou mozkovnou; širokým a hlubokým hrudníkem a dobře klenutými žebry, široký a silný v bedrech a pánevních končetinách.
Labradorský retrívr je vyrovnaný a velmi činorodý. Labrador má vynikající nos, jemnou tlamu, je vášnivý milovník vody. Přizpůsobivý, oddaný společník. Labrador je inteligentní, horlivý a poslušný, se silnou snahou zavděčit se. Laskavé a přívětivé povahy, bez stopy agresivity nebo nepřiměřené plachosti.
LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: široká. Jasně řezaná bez masitých lící. Stop: vyjádřen. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: široká, nozdry dobře vyvinuté. Tlama: silná, není špičatá. Čelisti / zuby: čelisti střední délky, čelisti i zuby silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a v čelistech jsou posazeny kolmo. Oči: středně velké, vyjadřující inteligenci a dobrou povahu; hnědé nebo oříškově hnědé. Uši: nejsou velké ani těžké, visí a těsně přiléhají k hlavě, jsou posazeny poměrně daleko vzadu.
Suchý, silný, mohutný, přecházející v dobře postavené plece.
Hřbet: rovná horní linie. Bedra: široká, krátká, pevně svázaná a silná. Hrudník: dobré šířky a hloubky, s dobře klenutými \"sudovitými\" žebry.
Charakteristický znak, velmi silný u nasazení, postupně se zužující ke špičce, střední délky, bez praporců, ale je po celém obvodu pokrytý krátkou, silnou, hustou srstí, což budí dojem „kulatosti“ a tento vzhled je popisován jako „vydří“ ocas. Může být nesen vesele, ale neměl by se zatáčet nad hřbet.
HRUDNÍ KONČETINY: Přední běhy se silnými kostmi a při pohledu zepředu nebo ze strany postavené od loktů kolmo k zemi. Plece: dlouhé a šikmo uložené. PÁNEVNÍ KONČETINY: Dobře vyvinuté, záď směrem k ocasu neklesá. Kolena: dobře zaúhlená. Hlezna: dobře hluboko postavená. Kravský postoj je vysoce nežádoucí.
Labradorský retrívr má tlapy kulaté, kompaktní; dobře klenuté prsty a dobře vyvinuté polštářky tlap.
Volný, pokrývající odpovídající prostor; přímý a rovnoběžný pohyb předních i zadních běhů.
Charakteristickým znakem srsti u Labradorského retrívra je krátká, hustá srst bez zvlnění nebo praporců, na omak působí jako tvrdá; podsada odolná proti povětrnostním vlivům.
Jednobarevná černá, žlutá nebo játrová/čokoládová. Žlutá dosahuje od světle krémové po červenou liščí barvu. Povolena je malá bílá skvrna na hrudníku.
Ideální výška v kohoutku: Psi: 56 - 57 cm Feny: 54 -56 cm
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa. Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Irish Water Spaniel
V Irsku původně existovaly tři typy vodního španěla, jedním z nich byl Southern Water Spaniel, známý také pod názvem South Country Water Spaniel - ten měl vlnitou srst, játrově hnědé barvy. Zřejmě tento druh pravděpodobně přispěl k vzezření dnešního Irského vodního španěla. Dalším plemenem, který přispěl k vývoji byl Irský setr a francoužští lovečtí psi. Vzezřením se tento pes značně podobá pudlům.
Jde o loveckého psa, který byl používán k pronásledování a lovení pernaté zvěře. V dnešní době je ale také chován jako společník člověka.
Je to temperamentní pes s ostrou chůzí, je inteligentní, veselý, nadšený z každé sportovní aktivity. Svému pánovi je oddaný. Je to pracant, pro kterého není žádná práce těžká, miluje vodu a plavání. Má obrovskou výdrž, vynikající čich. Někdy však bývá trochu svéhlavý. Při zjištění nebezpečí začne tento pes štěkat, ale není to vyloženě pes ochranář, proto od něho více nečekejte.
Irský vodní španěl má kudrnatou srst (nesmí se třepit), přirozeně mastnou, která ho chrání před proniknutím vody až na kůži. Kudrny tvoří na dosti široké mozkovně chocholku. Na čenichu a kolem očí je srst krátká, přiléhává. Typické pro Irského vodního španěla je krysí ocas, osrstěný také krátkou srstí. Pro udržení voděodolnosti srsti je třeba časté venkovní koupání.
Jedna žádoucí barva je játrově hnědá.
Psi: 53 - 59 cm. Feny: 51- 56 cm.
22 - 28 kg.
IWS
124.
Péče o srst: Jeho srst se nesmí příliš často česat, jinak by se začala třepit a příliš vlnit. Výhodou je, že se v jeho srsti odumřelé chlupy drží a nepadají v bytě na zem. Pokud psa vyčešete, musíte ho nechat zaplavat nebo ho vykoupat. Srst se pak opět zkudrnatí a bude opět odolná. Pro udržení vzhledu se občas Irský vodní španěl stříhá. Na výslavy vyžaduje speciální úpravu. Výcvik: S výchovou psa začněte již v od štěněte. Výcvik musíte vést důsledně. Pes nesmí vidět, že mu dáváte přílišnou volnost, nebo začne být vůdčí. Snažte se cvičení neustále měnit a hlavně sledujte, zda se psovi líbí. Nečekejte od něho neustále stejné výkony, občas si prostě postaví hlavu, což odpovídá jeho "trochu" svéhlavé povaze. Co se týče kontaktu s dětmi, vychází s nimi velmi dobře. Pokud ho chcete chovat s jinými domácími zvířaty, musíte psa na jiné domácí mazlíčky učit již od štěněte. K cizím lidem si drží trochu odstup. Doma je tento pes ale výborným a poslušným psím společníkem. Nároky na pohyb: Tento pes má velkou potřebu pohybu, je to lovecký pes s obrovskou energií. Velmi rád má dlouhé procházky, které mu dopřejte. Nechte psa také často plavat, neboť voda je jeho druhým domovem. Miluje také aportováni. Zajímavosti. Apartní až cirkusové vzezření tohoto psa zřejmě vadilo lovcům, proto nebyl jeho chov příliš rozšířený.]]>
Kooikerhondje Historie plemene Kooikerhondje:
Kooikerhondje Popis plemene Kooikerhondje:
Kooikerhondje Povaha plemeneKooikerhondje:
Kooikerhondje Srst Kooikerhondje:
Kooikerhondje Barva Kooikerhondje:
Kooikerhondje Výška Kooikerhondje:
Kooikerhondje Hmotnost Kooikerhondje:
Kooikerhondje OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
Kooikerhondje ČÍSLO STANDARDU:
Kooikerhondje Další informace:
Kooikerhondje Péče o srst:
Kooikerhondje Výcvik:
Kooikerhondje Nároky na pohyb:
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 08.09.1988.
Lovecký pes.
Skupina 8 retrívři, slidiči, vodní psi. Sekce 1 retrívři. S pracovní zkouškou.
Bystrý, aktivní pes střední velikosti s inteligentním výrazem, silný bez těžkopádnosti, elegantní, aniž by byl příliš hubený.
Obecně obdařen přirozenými vlohami loveckého psa, optimismem a vlídností, které se projevují nadšenou akcí ocasu; spolehlivý a laskavý.
Dlouhá a půvabně modelovaná. LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Plochá a středně široká. Stop: Mírný stop mezi očima, nikdy není zdůrazněn, linie hlavy nejsou konvergující ani divergující. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Dobré velikosti, s otevřenými nozdrami. Čelisti / zuby: Čelisti dlouhé a silné, schopny nést zajíce nebo bažanta, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo. Zuby zdravé a silné. Oči: Střední velikosti, tmavě nebo oříškově hnědé, s velmi inteligentním výrazem (kulaté vystupující oči jsou vysoce nežádoucí). Nejsou uloženy šikmo. Uši: Malé a dobře nasazené, a nesené ploše přilehlé ke stranám hlavy.
Hlava dobře posazená na krku; krk přiměřené délky a bez hrubosti; symetricky a šikmo nasazený na plece, dobře přecházející do hřbetu, umožňuje psovi snadno hledat stopu.
Bedra: Krátká a kvadratická. Otevřená a dlouhá bedra jsou vysoce nežádoucí. Hrudník: Hluboký a široký, s dobře vyjádřeným hrudníkem. Přední žebra plochá. Dobře vyvinutý hrudní koš, který se postupně vyklenuje a uprostřed je výrazně klenutý, ale směrem k pánevním končetinám klenutí opět ubývá.
Krátký, rovný a dobře nasazený, nesen vesele, ale nikdy nad úrovní hřbetu.
Přední běhy rovné se silnými a kvalitními kostmi. Lokty: Pohybují se čistě a rovnoměrně podél hrudníku.
Svalnaté. Měly by být rovnoběžně postaveny a rovné. Kolena: Přiměřeně zaúhlená. Nárty: Přiměřeně zaúhlené a hluboko posazené. Kravský postoj je vysoce nežádoucí.
Kulaté a silné s těsně přiléhajícími a dobře klenutými prsty. Polštářky silné a tvrdé.
Volný a plynulý, přímý a rovnoběžný při pohledu zepředu a zezadu.
Hustá, jemné až střední textury a dobré kvality, co nejhladší. Končetiny a ocas nesou výrazné třásně. Praporce dotvářejí eleganci dokonalého psa.
Pouze černá nebo játrová.
Upřednostňovaná výška: Psi: 59 - 61,5 cm (23-24 palce). Feny: 56,5 - 59 cm (22-23 palce).
Upřednostňovaná hmotnost v pracovní kondici: Psi: 27 - 36 kg (60-80 lbs). Feny: 25 - 32 kg (55-70 lbs).
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa. Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Okolo roku 1890 se toto plemeno často objevovalo na výstavách. Bohužel jednostranným vývojem chovu se stalo, že tento pes začal být těžkopádný. Při dlouhé délce byli psi ještě příliš těžcí a neschopní lovecké práce. Plemeno se dostalo na pokraj vyhynutí. Po roce 1900 se příznivci tohoto plemene snažili křížením přivést Field Spaniela k vzestupu. Bohužel se to příliš dlouho nedařilo a kolem roku 1950 došlo k tomu, že již toto plemeno nezískávalo tituly šampionů.
Byl to pes vyšlechtěný pro přinášení kořisti. V dnešní době je však stále více oblíben jako společník člověka.
Základními povahovými rysy u tohoto plemene jsou rozvážnost, nezávislost a bezmezná oddanost. Tento pes je také hodně živý, chytrý a značně přizpůsobivý.
Srst má rovnou či trochu vlnitou, sametového povrchu. Na hrudi, břichu, uších a zadních částech nohou je pak srst dlouhá - tvoří závěsy.
Vyskytuje se v barvě hnědě játrové, zlatě játrové, černé nebo červené či strakaté.
45,7 cm.
25 kg.
FS
123/ 28. 11. 2003 (Velká Británie).
Péče o srst: O srst se starejte denně. Vyčesávejte mu nečistoty ze srsti kartáčem. Pro rozčesávání chlupů použijte hřeben. Kontrolujte také pravidelně čistotu jeho tlapek a odstraňujte nahromaděné nečistoty v meziprstí. Nároky na pohyb: Field španěl jako pes lovecký vyžaduje hodně pohybu, proto s ním choďte na dlouhé procházky. Zajímavosti: Průměrná délka života u tohoto plemene je 12-13 let.]]>
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 22.01.1999.
Retrívr.
Skupina 8 retrívři, slidiči, vodní psi. Sekce 1 retrívři. S pracovní zkouškou.
Silný, vzpřímený pes s určitým stupněm elegance. Charakteristická srst.
Inteligentní, vyrovnaná a spolehlivá povaha. Statečný, přátelský, sebejistý a nezávislý. Může se jevit rezervovaný.
Klínovitého tvaru při pohledu ze stran i zepředu. Ve správném poměru s velikostí těla. LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Obličejová část a mozkovna stejné délky. Souběžné roviny mozkovny a tlamy. Stop: Mírný. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Černá u černých a hnědá u játrově zbarvených psů. Čelisti / zuby: Čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo. Oči: Velké, nevystupující, oválného tvaru, šikmo posazené. Tmavě hnědé u černých psů; u játrově hnědých psů odstínem odpovídají barvě srsti. Uši: Poněkud menší, nasazeny mírně nad úrovní očí; těsně přiléhající k hlavě, pokryté drobnými kudrnkami.
Silný a lehce klenutý, střední délky, ne příliš těžký, plynule přecházející do dobře uložených plecí, v nichž lopatky směřují dozadu.
Horní linie: Rovná a silná. Poněkud delší od kohoutku ke kořeni ocasu než je výška od kohoutku k zemi. Bedra: Krátká, hluboká a silná. Hrudník: Hluboký, s dobře klenutými žebry, oválný v průřezu, spodní stranou dosahující k lokti. Předhrudí dobře viditelné. Žebra zasahují daleko dozadu. Slabiny: Lehce vtažené.
Plynule navazuje na horní linii. Měl by dosahovat zhruba k hleznu. Při pohybu nesen rovný na úrovni horní linie.
Přední běhy rovné, dobře postavené pod tělem. Plece: Dobře šikmo dozadu uložené, svalnaté. Nadloktí: Nadloktí a lopatky zhruba stejné délky. Zápěstí: Silná.
Silná, svalnatá. Kolena: Přiměřené zaúhlení kolen. Nárty: Dobře zaúhlené a hluboko posazené.
Kulaté, těsně uzavřené s dobře klenutými prsty.
Chody bez námahy, plné síly, dosahující daleko dopředu a se silným impulsem zezadu. Paralelní pohyb končetin. Se zvyšující se rychlostí mají tlapy sklon pohybovat se více pod osou těla.
Srst na těle tvoří silná vrstva malých, těsně stočených kudrnek těsně přiléhajících ke kůži, a to od týla až po špičku ocasu. Bez podsady a holých míst. Na ostatních místech hladká srst.
Černá nebo játrová.
Ideální výška v kohoutku: Psi: 67,5 cm (27 palců) . Feny: 62,5 cm (25 palců) .
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa. Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Velká Británie. Datum zveřejnění platného standardu: 09.11.2004.
Slidič.
Skupina 8 přinašeči zvěře, slidiči, vodní psi. Sekce 2 slidiči. S pracovní zkouškou.
Je to pes vyvážených proporcí, s mohutnou kostrou, aktivní, se zadumaným výrazem; tělesná stavba svědčí o skutečnosti, že je to silný pes.
Je to stoik s velkým srdcem, velmi inteligentní; při jeho vrozených schopnostech se uplatňuje jeho rozhodnost. Při práci je tichý a používá svůj výtečný nos. Je vytrvalý, sebevědomý, milý a hodný; je mnohem rezervovanější, než ostatní španělé, bez jakéhokoli sklonu k agresivitě.
Je hranatá, masivní, středně dlouhá. Žádný znak hlavy či mozkovny nesmí být přehnaně výrazný. Část mozková: Mozkovna: má široké temeno, týlní hrbol je zřetelný; nadočnicové oblouky jsou velmi výrazné. Stop: je hluboký. Část obličejová: Čenichová partie: je mohutná a hranatá. Pysky: jsou velmi vyvinuté. Čelisti / Zuby: čelisti jsou silné, mají perfektní skus, kompletní a dobře postavené řezáky s nůžkovým skusem, což značí, že horní řezáky těsně překrývají spodní a jsou postavené kolmo v čelistech. Oči: jasné, tmavě jantarové, poněkud hlouběji uložené v očních důlcích; spojivky jsou někdy viditelné, ale nesmí to být příliš (oko nesmí být příliš otevřené) . Oči navrch hlavy a oči příliš světlé jsou nežádoucí. Nesmí se vyskytovat entropium. Uši: jsou velké, mají tvar vinného listu, jsou bohatě osrstěné rovnou srstí. Jsou zavěšené a směřují mírně dopředu. Praporce (třásně) nesmí přesahovat nejspodnější konec boltce (závěsu) .
Je poměrně dlouhý, silný a mohutný.
Je dlouhé, těžké, nízko při zemi. Hřbet: rovný, široký a dlouhý. Bedra: svalnatá. Hrudník: je hluboký; žebra jsou dost klenutá. Spodní linie: slabiny jsou hodně spuštěné.
Obvykle se krátí. Kupírovaný ocas: je nízko nasazený, dobře osrstěný, nesený v úrovni hřbetu. Nekupírovaný ocas: je nízko nasazený, dobře osrstěný, nesený v úrovni hřbetu. U kořene je silný, ke špičce se zeslabuje, je středně dlouhý.
Hrudní končetiny jsou krátké, rovné, silné, s dobrou kostrou. Lopatky: mohutné, šikmo uložené, svalnaté.
Jsou velmi mohutné, správně vyvinuté. Podkolení: svírají správný úhel, jsou postavené v ose těla. Hlezna: nízko při zemi. Tlapky: velké, kulaté, dobře osrstěné.
V pohybu se kývá, protože jeho tělo je dlouhé a nohy krátké. Pohyb je přímý, oba páry končetin se pohybují bez námahy.
Bohatá, přiléhavá, hedvábná a rovná. Na končetinách a na hrudníku jsou pěkné praporce.
Je upřednostňováno celé bílé tělo s citrónovými znaky; oranžová se připouští. Nevelké znaky na hlavě a skvrny po stranách čenichu.
Ideální váha je 36 kg u psů a 29,5 kg u fen.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Anglický kokršpaněl pochází z Velké Británie. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 29.10.2003. FCI-Standard č.5/28.11. 2003/GB
Slídič.
Skupina 8 retrívři, slídiči, vodní psi. Sekce 2 slídiči. S pracovní zkouškou.
Anglický kokršpaněl je veselý, robustní, sportovní; dobře vyvážený; Kompaktní; délka měřená od kohoutku k zemi odpovídá zhruba délce měřené od kohoutku ke kořeni ocasu.
Veselá povaha anglického kokršpaněla se projevuje neustálým pohybem (vrtěním) ocasu a typickým horlivým pohybem zejména při práci na stopě zvěře, zcela beze strachu i v hustém houští. Anglický kokršpaněl je jemný a přítulný pes, avšak plný života a překypující energií.
LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Dobře vyvinutá, jemně ciselovaná, ani příliš jemná, ani příliš hrubá. Stop: Stop vyjádřen, nachází se uprostřed mezi špičkou nosu a týlním hrbolem. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Dostatečně veliká ke snadnému zachycení i slabé stopy. Tlama: Kvadratická. Čelisti / zuby: Čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo. Líce: Nevystupují. Oči: Vyplněné, ale ne vypoulené. Tmavě hnědé nebo hnědé, nikdy světlé, ale u játrově hnědých a játrově hnědě grošovaných a játrově skvrnitých tmavě oříškově hnědé, odpovídající zbarvení srsti; s inteligentním, měkkým výrazem, a mírným, avšak bdělým, zářivým a veselým pohledem; okraje očních víček těsně přiléhají. Uši: Zavěšené, nasazené nízko na úrovni očí. Uši jsou jemné, dosahují až ke špičce nosu. Jsou dobře pokryté dlouhou, hladkou, hedvábnou srstí.
Anglický kokršpaněl by měl mít krk přiměřené délky, svalnatý. Elegantně zasazen do správně skloněných plecí. Suchá kůže na hrdle.
Silný, kompaktní. Horní linie: Pevná, rovná, od konce beder se mírně sklánějí ke kořeni ocasu. Bedra: Krátká, široká. Hrudník: Dobře vyvinutý, hrudní koš hluboký; vepředu není příliš široký ani příliš úzký. Žebra dobře klenutá.
Nasazen poněkud níže než je hřbetní linie. V pohybu se musí živě pohybovat a je nesen vodorovně, nikdy nesmí být stočen nad hřbetní linii. Obvykle se kupíruje. Kupírovaný: Nikdy nesmí být natolik krátký, aby nebyl patrný jeho neúnavný, veselý pohyb při práci, ani tak dlouhý, aby tento pohyb nepříznivě ovlivňoval. Nekupírovaný: Lehce zahnutý, střední délky, v dobrém poměru s velikostí těla a propůjčuje psovi celkově vyvážený vzhled; v ideálním případě nedosahuje pod hlezno. U kořene je silný a zužuje se do jemné špičky; v souladu s celkovým osrstěním je bohatě osrstěn (s praporci) . V akci nesen živě a živě se pohybuje, nesen na úrovni hřbetní linie a ne výš; nikdy není nesen tak nízko, aby působil dojmem bojácnosti.
Končetiny silných kostí, rovné, dostatečně krátké, aby dokázaly využít koncentrované síly. Nejsou příliš krátké, aby omezovaly enormní horlivost, která se očekává od tohoto vynikajícího loveckého psa. Plece: Šikmo uložené a suché.
Široké, záď je dobře zaoblená a velmi svalnatá. Končetiny silné kostry. Kolena: Dobře zaúhlená. Nárty: Pod hleznem krátké, umožňující silný posuv. TLAPY: Pevné, se silnými nášlapnými polštářky, kočičí.
Bezvadná akce končetin, se silným impulsem zezadu, prostorný.
tixik název má mít srst hladkou, hedvábné textury, nikdy drátovitá ani vlnitá, ne příliš bohatá, nikdy kudrnatá. Hrudní končetiny, trup a pánevní končetiny nad hlezny pokryté delší srstí (s praporci) .
Různé barvy. U jednobarevných jedinců není povolena bílá s výjimkou znaku na hrudi.
Výška přibližně: Psi: 39 -41 cm. Feny: 38 - 39 cm. Hmotnost přibližně: 12,5 - 14,5 kg.
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa. Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
American Water Spaniel
Je to poměrně mladé plemeno, které vzniklo teprve koncem minulého století. Cílem lovců bylo najít psa, který by byl dobrým slídičem a uměl také přinášet z vody postřelené vodní ptáky.
Lovecký pes na kachny a v dnešní době společník člověka.
Americký vodní španěl je přátelský a inteligentní pes, zapálený celou svou duší pro hon. Je velmi bystrý, odvážný a ukrývá v sobě velké množství energie.
Tento pes má srst střední délky, na různých částech těla různě kudrnatou, ne hrubou, ale dobře přiléhající k tělu .Podsada je velmi hustá a chrání Amerického vodního španěla před zraněním. Nejhustěji osrstěné jsou záda a krk. Nejméně osrstěné je čelo, které je pokryto krátkými hladkými chlupy.
Vyskytuje se v barvě čokoládově hnědé či játrově hnědé. Nepřípustné je černé či strakaté zabarvení.
38 - 45,5 cm.
11 - 20 kg.
AWS
301/ 22. 01. 1999 (Velká Británie) .
Péče o srst: Vyžaduje pravidelnou péči o srst. Celkový vzhled srsti může působit trochu neupraveným dojmem. Proto se provádí zkracování srsti a uši se holí. Výcvik: Je to bezproblémový pes, který se velmi lehce cvičí. Nároky na pohyb: Dopřejte psovi dostatečný pohyb a vymyslete pro něho aktivity, při kterých ze sebe vybije energii. Zajímavosti: Průměrná délka života kolem 12 let.]]>
USA. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 17.05.1993.
Slidič, společenský pes.
Skupina 8 retrívři, slidiči, vodní psi. Sekce 2 slidiči. Bez pracovních zkoušek.
Kokršpaněl je nejmenším zástupcem skupiny loveckých španělů. Má robustní, kompaktní stavbu těla a ušlechtile ciselovanou, ušlechtile formovanou hlavu; celkově je to dokonale vyvážený pes ideální velikosti. Stojí pevně vzpřímen na rovných hrudních končetinách, linie hřbetu lehce klesá k silným, přiměřeně zaúhleným a svalnatým pánevním končetinám. Je to pes schopný značné rychlosti spolu s velkou vytrvalostí. Především však musí být přirozený a veselý, zdravý a celkově vyvážený, při pohybu musí projevovat dychtivou chuť k práci. Ve všech částech dobře vyvážený pes je více žádoucí než pes se silným kontrastem jednotlivých předností a vad.
Vzdálenost od vrcholu hrudní kosti k sedacímu hrbolu je mírně delší než vzdálenost od nejvyššího bodu kohoutku k zemi. Trup musí mít dostatečnou délku, aby umožňoval přímý a volný dlouhý krok; pes nikdy nevypadá dlouhý a nízký.
Vyrovnaná povaha bez náznaku bázlivosti.
Hlava správných proporcí musí být v souladu s celkovým vzhledem psa; ztělesňuje inteligenci, ostražitost, laskavost a milý výraz. LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Zaoblená, ale ne přehnaně, bez sklonu k plochosti; nadočnicové oblouky jsou výrazně patrné. Stavba kostí pod očima je jemně modelovaná. Stop: Výrazný. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Dostatečné velikosti, aby byla v rovnováze s tlamou a obličejovou částí hlavy, s dobře vyvinutými nosními dírkami, typický pro loveckého psa. Černé barvy u černých, černých s pálením a černobílých jedinců; u ostatních barev může být hnědý, játrový nebo černý, čím tmavší, tím lépe. Barva nosu ladí s barvou okraje očního víčka. Tlama: Široká a hluboká. Aby byla správně vyvážená, musí vzdálenost od stopu ke špičce čenichu tvořit polovinu vzdálenosti stopu přes temeno hlavy k týlnímu hrbolu. Pysky: Horní pysky jsou plné a dostatečně hluboké, aby překrývaly dolní čelist. Čelisti / zuby: Čelisti kvadratické a pravidelné. Zuby silné a zdravé, ne příliš malé, skus nůžkový. Líce: Nevystupují. Oči: Oční bulvy jsou kulaté a plné a hledí přímo kupředu. Tvar očních víček dodává očím lehce mandlový vzhled; není uloženo ani příliš hluboko ani nevystupuje. Barva oční duhovky je tmavě hnědá a obecně platí, že čím tmavší, tím lépe. Uši: Svěšené, dlouhé, s jemnou kůží, dobře osrstěné, nasazené ne výše než je spodní linie oka.
Krk je dostatečně dlouhý, aby umožnil snadné dosažení nosu na zem, je svalnatý, bez volné kůže na hrdle. Silně vystupuje z partie plecí a v mírném oblouku se lehce zužuje až ke spojení s hlavou.
Horní linie: Lehce klesá ke svalnaté zádi. Hřbet: Silný a stejnoměrně mírně klesající od plecí k nasazení kupírovaného ocasu. Hrudník: Hluboký, jeho nejnižší bod není výše než lokty, vpředu dostatečně široký, aby poskytl dostatek místa pro srdce a plíce, avšak ne tak široký, aby rušil přímý pohyb hrudních končetin. Žebra hluboká a dobře klenutá.
Kupírovaný ocas je nasazen a nesen v prodloužení horní linie hřbetu nebo mírně výše; nikdy není vztyčen jako u teriéra, nikdy není nesen tak nízko, aby to naznačovalo bázlivost. V pohybu je akce ocasu veselá.
Hrudní končetiny jsou rovnoběžné, rovné, silných kostí, svalnaté, těsně přiléhající k trupu, dobře stojí pod lopatkami. Plece: Jsou uloženy šikmo dozadu a svírají s pažní kostí úhel přibližně 90 stupňů, což psovi umožňuje prostorný chod hrudních končetin a jejich daleký dosah. Lopatky jsou zřetelné, šikmé, nevyčnívají a jsou uložené tak, že horní body kohoutku tvoří úhel, umožňující širokou klenbu žeber. Lokty: Při pohledu ze strany a při svislém postoji hrudních končetin je loket postaven přímo pod nejvyšším bodem lopatky Zápěstí: Krátká a silná. Paspárky na hrudních končetinách mohou být odstraněny.
Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovnoběžné v pohybu i v postoji. Jsou silných kostí a svalnaté. Kyčle: Široké, záď je dobře zaoblená a svalnatá. Stehna: Silná a zřetelně ohraničená. Kolena: Přiměřené zaúhlení kolen. Kolena jsou silná, bez vychýlení v pohybu či v postoji. Hlezna: Silná a hluboko posazená. Paspárky na pánevních končetinách mohou být odstraněny.
Kompaktní, velké, kulaté a pevné, s rohovitými polštářky. Nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven.
Americký kokršpaněl, i když je nejmenším zástupcem skupiny loveckých španělů, musí mít pohyb typický pro loveckého psa. Předpokladem dobrého kroku je rovnováha mezi hrudními a pánevními končetinami. Zdrojem hnacího impulsu jsou silné pánevní končetiny a pes má správně formované plece a hrudní končetiny, takže dosahuje daleko dopředu, ničím neomezeným dlouhým krokem, který vyvažuje hnací impuls zezadu. Jeho pohyb je vždy koordinovaný, plynulý a bez námahy. Pes musí pokrývat půdu vydatnou akcí; přehnaná živost nesmí být zaměňována za správné chody.
Na hlavě krátká a jemná; na trupu střední délky s dostatečnou podsadou na ochranu. Na uších, hrudi, břiše a zadní straně končetin je srst dlouhá, ne však natolik, aby zakrývala skutečné linie kokršpaněla; nesmí překážet při pohybu ani ovlivňovat vzhled a funkci přiměřeně osrstěného loveckého psa. Nejdůležitější je struktura srsti. Srst je hedvábná, hladká nebo mírně zvlněná a je takové struktury, která umožňuje snadnou údržbu. Nadměrně bohatou nebo zvlněnou či vatovitou srst je třeba přísně penalizovat. Použití elektrického stojku na srst hřbetu je nežádoucí. Ke zdůraznění skutečných linií psa, aby vypadal co nejpřirozeněji, je třeba používat trimování.
Černá varieta: Jednobarevná černá včetně černé s tříslovými odznaky. Černá musí být uhlová a lesklá; hnědé nebo játrové odstíny srsti jsou nežádoucí Trochu bílé na hrudi anebo na hrdle je přípustné; bílá kdekoliv jinde je diskvalifikující. Ostatní jednobarevní kromě černých /ASCOB: Jakákoliv plná barva kromě černé, počínaje nejsvětlejší krémovou po nejtmavší červenou, včetně hnědých a hnědých s tříslovými odznaky. Barva musí mít jednotný odstín, avšak světlejší odstín dlouhé srsti je přípustný. Trochu bílé na hrudi anebo na hrdle je přípustné; bílá kdekoliv jinde je diskvalifikující. Vícebarevná varieta - parti-colour: Dvě nebo více jasných navzájem zřetelně od sebe oddělených barev, z nichž jedna musí být bílá; černobílí, červenobílí (červená může být od nejsvětlejší krémové až po nejtmavší červenou) , hnědobílí a bělouši, včetně všech těchto barevných kombinací s tříslovými odznaky. Přednost se dává stejnému rozložení tříslových odznaků jako u černé variety a ostatních jednobarevných (ASCOB) . Bělouši jsou klasifikováni jako vícebarevní (Parti-Colour) a mohou mít libovolný z obvyklých vzorů běloušů. Základní barva v rozsahu 90 a více procent je diskvalifikující. Tříslové odznaky: Barva tříslových odznaků může dosahovat od nejsvětlejší krémové až po nejtmavší červenou a je omezena na 10 nebo méně procent barvy jedince. Tříslové odznaky překračující tento rozsah jsou diskvalifikující. V případě tříslových odznaků u černé variety a ostatních jednobarevných se odznaky nacházejí na následujících místech: 1) Zřetelný tříslový bod nad každým okem. 2) po stranách čenichu a na lících. 3) na spodní straně uší. 4) na všech tlapách anebo končetinách. 5) pod ocasem. 6) na hrudi (volitelně) : přítomnost nebo nepřítomnost se nepenalizuje. Tříslové odznaky, které nejsou zřetelně viditelné, nebo jestliže jsou patrné jen stopově, je třeba penalizovat. Tříslová barva na tlamě rozšiřující se nahoru a dokola tak, až se spojuje, se rovněž penalizuje. Nepřítomnost tříslových odznaků u variety černé a ostatních jednobarevných na kterémkoliv z uvedených míst u psa, který jinak vykazuje tříslové odznaky, se diskvalifikuje.
Ideální výška v kohoutku u dospělého psa je 15" (38,1 cm) a u dospělé feny 14" (35,6 cm) . Výška se může odchylovat o 1/2" (1,3 cm) od tohoto ideálu oběma směry. Psi, jejichž výška přesahuje 39,4 cm (15,5") nebo feny, jejichž výška přesahuje 36,8 cm (14,5") , se diskvalifikují. Dospělí psi s výškou menší než 36,8 cm (14,5") nebo feny, jejichž výška nedosahuje 34,3 cm (13,5") , se penalizují. Výška se měří na kolmici spuštěné k podložce z vrcholu lopatek. Pes při měření stojí přirozeně s hrudními končetinami a dolní částí pánevních končetin rovnoběžně s linií měření.
Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti.
Barva a odznaky: Výše uvedené barvy a barevné kombinace jsou jediné přípustné. Jakékoliv jiné barvy nebo jejich kombinace jsou diskvalifikující. Černá varieta: Bílé znaky s výjimkou skvrny na hrudníku a na hrdle. Ostatní jednobarevní kromě černých /ASCOB: Bílé znaky s výjimkou skvrny na hrudníku a na hrdle. Vícebarevná varieta: Základní barva v rozsahu 90 a více procent. Tříslové odznaky: (1) Tříslové odznaky překračující rozsah 10 procent; (2) Nepřítomnost tříslových odznaků u variety černé a ostatních jednobarevných na kterémkoliv z uvedených míst u psa, který jinak vykazuje tříslové odznaky. Výška: Psi: více než 39,4 cm. Feny více než 36,8 cm.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Výmarský ohař pochází z německa. Datum publikace platného originálního standardu: 27.02.1990. FCI Standard č.99/13.02.2002/D
Výmarský ohař je všestranný lovecky upotřebitelný pes (ohař) .
Skupina 7 Ohaři. Sekce 1,1 Kontinentální ohaři, typ »braka«. S pracovní zkouškou.
O vzniku výmarských ohařů panují četné teorie. Jisté je jen to, že výmarští ohaři, kteří tehdy ještě vedli hodně krve takzvaných vodicích psů, byli chováni již v první třetině 19. století na výmarském dvoře. V polovině století (tedy před počátkem čistokrevného chovu) spočíval chov psů téměř výhradně v rukou myslivců z povolání a lesníků ve středním Německu – především v okolí Výmaru a v Duryňsku, kteří chovali psi většinou jen na základě jejich výkonnosti. Když dny takzvaných vodicích psů skončily, křížili tito myslivci a lesníci své psy také s křepeláky a chovali dále tyto křížence. Zhruba od roku 1890 bylo toto plemeno chováno plánovitě a vedeno v plemenné knize. Vedle krátkosrstého výmarského ohaře se již před přelomem století začala vyskytovat také dlouhosrstá varieta, i když zpočátku jen ojediněle. Výmarský ohař byl od počátku vedení v plemenné knize chován čistokrevně, tedy v podstatě bez vkřižování jiných plemen, především pointerů. Díky tomu je výmarský ohař pravděpodobně nejstarším německým plemenem ohařů, které se chová již zhruba 100 let čistokrevně.
Výmarský ohař je středně velký až velký lovecky upotřebitelný pes. Účelný pracovní typ, krásného vzhledu, šlachovitý, se silným osvalením. Samčí popřípadě samičí typ musí být výrazně odlišeny.
1) Délka trupu ke kohoutkové výšce zhruba 12 : 11. 2) Délkové proporce hlavy: délka tlamy od špičky čenichu až k počátku čela poněkud přesahuje délku mozkovny od počátku čela k týlnímu hrbolu. 3) Hrudní končetiny: vzdálenost loktů od středu nadprstí a od loktů od kohoutku je přibližně stejná.
Výmarský ohař je všestranný, lehce ovladatelný, povahově pevný a náruživý lovecky upotřebitelný pes se systematickým a vytrvalým hledáním, nikoliv však nadměrného temperamentu. Nos pozoruhodné kvality. Výmarský ohař je ostrý na škodnou a dravou zvěř; také ostražitý, ale nikdy agresivní. Spolehlivý ve vystavování a v práci ve vodě. Pozoruhodný sklon k práci po ráně.
MOZKOVNA: Lebka: V harmonickém poměru k výšce a lebce obličejové části hlavy. u psů širší než u fen, ale u obou je šíře mozkovny mezi ušima v dobrém poměru k celkové délce hlavy. Uprostřed čela prohlubeň. Týlní hrbol lehce až mírně vystupující. Za očima dobře patrný jařmový oblouk. Stop: odsazení čela mimořádně malé. LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI: Nosní houba: velká, přesahující přes dolní čelist. Tmavě masově zbarvená, směrem dozadu pozvolna přecházející v šedou. Tlama: dlouhá a zejména u psů silná, z profilu působí téměř hranatě. Hlava v oblasti špičáků a trháků přibližně stejné šířky. Hřbet nosu rovný, často poněkud klenutý, nikdy nesmí být prohnutý směrem dolů. Pysky: mírně převislé; okraje pysků stejně jako patro masově zbarvené. Malý koutek. Čelisti / zuby: Čelisti silné. Chrup úplný, pravidelný a silný. Řezáky se navzájem dotýkají (nůžkový skus) . Líce: svalnaté a zřetelně vyznačené. »Suchá hlava«. Oči: Jantarově zbarvené, tmavé až světlé, inteligentního výrazu. Ve štěněčím věku blankytně modré. Kulaté, nepatrně šikmo uložené. Oční víčka dobře přiléhající. Visící uši: široké a poměrně dlouhé, dosahující zhruba ke koutku tlamy. Vysoko nasazené, v nasazení úzké, na konci špičatě zaoblené. V pozornosti lehce dopředu natočené, se záhybem.
Ušlechtile působící a nesený, horní linie klenutá. Svalnatý, téměř kulatý, ne příliš krátký, suchý. K plecím se rozšiřuje a ladně přechází do hřbetní a hrudní linie.
Horní linie z profilu: Od klenuté linie krku přes dobře vyjádřený kohoutek přechází horní linie harmonicky v relativně dlouhý, pevný hřbet. Kohoutek: dobře vyjádřen. Hřbet: pevný a svalnatý, bez pronesení. Vzadu není přestavěn. Poněkud delší hřbet není vadou, protože jde o charakteristický znak plemene. Záď: pánev dlouhá a přiměřeně šikmo postavená. Hruď: silná, ale ne přehnaně široká; s dostatečnou hloubkou – dosahuje téměř až k lokti – a s dostatečnou délkou. Hrudník dobrého klenutí, aniž by působil sudovitým dojmem, s dlouhými žebry, předhrudí dobře vyjádřené. Dolní linie z profilu a břicho: Lehce stoupající, břicho ale není vtažené.
Výmarský ohař má ocas nasazený poněkud níž pod linií hřbetu než u jiných srovnatelných plemen. Ocas je silný a dobře osrstěný. V klidu volně visí; při vzbuzené pozornosti psa a při práci nesen vodorovně, nebo také výš.
Všeobecně: Běhy »vysoké«, šlachovité, rovné a rovnoběžné; nejsou postaveny široce. Plece: Dlouhé a šikmé. Dobře přiléhající. Silně osvalené. Dobré zaúhlení lopatky v ramenním kloubu. Nadloktí: šikmo postavené, dostatečně dlouhé a silné. Loket: volný a rovnoběžně uložený. Není vytočen ven ani vtočen dovnitř. Předloktí: dlouhé, rovně postavené. Zápěstí: silné, pevné. Přední nadprstí: šlachovité, lehce šikmo postavené. Tlapy hrudních končetin: Silné. Postavené rovně ke středu těla. Prsty těsně sevřené a dobře klenuté. Delší prostřední prsty jsou typickým znakem plemene, a proto nejsou vadou. Drápy světle až tmavě šedé. Polštářky tlap dobře pigmentované, tvrdé a odolné.
Všeobecně: Běhy »vysoké«, šlachovité respektive dobře osvalené. Rovnoběžně postavené, nejsou vytočeny ven ani vtočeny dovnitř. Stehna: dostatečně dlouhá, silná a dobře osvalená. Kolenní klouby: silné a pevné. Lýtka: dlouhá, šlachy výrazně vystupující. Hlezno: silné a pevné. Nárt: šlachovitý, téměř kolmo postavený. Tlapy pánevních končetin: silné, kompaktní a bez paspárků. Jinak jako tlapy hrudních končetin.
Průběh všech chodů prostorný a plynulý. Pánevní a hrudní končetiny rovnoběžně se pohybující. Cval je dlouhý a plochý. V klusu zůstává hřbet rovný. Mimochod je nežádoucí.
Silná. Dobře přiléhající, ale nepřiléhá příliš těsně.
1) Krátká srst: Krátká (ale delší a hustší než u většiny srovnatelných plemen) , silná, velmi hustá a hladce přiléhající krycí srst. Bez podsady nebo jen s malým množstvím podsady. 2) Dlouhosrstá varieta: Měkká, dlouhá krycí srst s podsadou nebo bez ní. Hladká nebo lehce zvlněná. Srst v nasazení uší lehce přepadající. Na špičkách visících uší je přípustná sametová srst. Délka srsti po stranách 3 – 5 cm, na spodní straně krku, na předhrudí a na břiše většinou trochu delší. Dobré praporce a kalhoty, avšak směrem dolů kratší. Ocas s dobrou vlajkou. Prostor mezi prsty osrstěný. Osrstění hlavy méně dlouhé. Osrstění podobné patrové srsti se středně dlouhou a dobře přiléhající krycí srstí, hustou podsadou a středně vyvinutými praporci a kalhotami se někdy vyskytuje u psů se smíšenými geny.
Stříbrná, srnčí hněď nebo myší šedá a přechody mezi těmito barevnými tóny. Hlava a uši většinou trochu světlejší. Bílé odznaky jsou přípustné jen v malém rozsahu na hrudi a na prstech. V některých případech je na středu hřbetu více nebo méně dobře vyjádřený tmavý »úhoří pruh«. Psi s vysloveně červenožlutým »pálením« mohou obdržet nanejvýš známku »dobrý«. Hnědé pálení je těžká vada.
Kohoutková výška: Psi: 59 až 70 cm (ideální míry: 62 - 67 cm) . Feny: 57 až 65 cm (ideální míry: 59 - 63 cm) . Hmotnost: Psi: cca 30 až 40 kg. Feny: cca 25 až 35 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
1) Výrazné odchylky typu. Netypický pohlavní výraz. 2) Hrubé odchylky velikosti a proporcí. 3) Lebka obličejové části hlavy: hrubé odchylky – například příliš silně vyvinuté pysky nebo špičatá tlama. 4) Čelisti a zuby: chybění více než dvou PM1 nebo M3. 5) Oči: lehké, především lehké a jednostranné vady očních víček. 6) Visící uši: vysloveně krátké nebo dlouhé, nestočené. 7) Volná kůže na krku (lalok) . Hrubé odchylky ve formě a osvalení. 8) Hřbet: výrazně propadlý nebo kapří hřbet. Přestavěnost. 9) Hruď, břicho: sudovitý hrudník, nedostatečná hloubka nebo délka hrudníku. Vtažené břicho. 10) Hrubé anomálie postoje – například chybné zaúhlení, ven vytočené lokty, otevřené tlapy. 11) Silně sudovitý postoj nebo kravský postoj. 12) Špatný pohyb v jednotlivých druzích chodů, také nedostatečně vpřed dosahující tlapy nebo chybějící posuv zezadu, mimochod. 13) Hrubé nedostatky – například příliš jemná nebo příliš hrubá kůže. 14) Přechody mezi variantami srsti stanovenými standardem. 15) Chybějící osrstění břicha a uší (kožené uši) . Rozšířená zvlněná srst u krátkosrsté variety. Vysloveně kudrnaté nebo nedostatečné osrstění u dlouhosrsté variety. 16) Odchylky od odstínů šedé – například nažloutlá nebo nahnědlá. Hnědé pálení. 17) Silné odchylky velikosti nebo hmotnosti (například více než 2 cm kohoutkové výšky) . 18) Ostatní hrubé nedostatky. 19) Lehké nedostatky povahy.
1) Absolutně netypičtí jedinci, především těžkopádní nebo slabí. 2) Absolutně chybné proporce. 3) Absolutně netypická mozkovna například podobná buldokovi. 4) Lebka obličejové části hlavy: absolutně netypická například v důsledku proláklého hřbetu nosu. 5) Čelisti a zuby: předkus, podkus, chybění dalších zubů. 6) Oči: entropium, ektropium. 7) Visící uši: absolutně netypické, například odstávající. 8) Vysloveně silný lalok. 9) Hřbet: silně propadlý nebo kapří hřbet. Silná přestavěnost. 10) Hruď, břicho: hrudník vysloveně sudovitý nebo znetvořený. 11) Běhy rachitické nebo znetvořené. 12) Chronické kulhání. 13) Vysloveně poškozený pohyb. 14) Znetvoření a defekty kůže. 15) Částečná nebo úplná lysivost. 16) Barva jiná než šedá. Výrazné hnědé pálení. Bílé odznaky mimo odznaků na hrudi a tlapách. 17) Vysloveně přehnaná nebo nedostatečná velikost. 18) Ostatní vývojové vady. Nemoci, u nichž je třeba předpokládat dědičnost (například epilepsie) . 19) Nedostatky povahy – například plachost nebo bojácnost. Tento souhrn samozřejmě nemůže obsahovat všechny vyskytující se vady, je třeba ho považovat jen za příklady.
Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Německo. Datum zveřejnění platného standardu: 24.06.1987.
Všestranný lovecký pes; jeho silnou stránkou je práce po výstřelu.
Skupina 7 ohaři (stavěči). Sekce 1.2 ohaři kontinentální dlouhosrstí. S pracovní zkouškou.
Historicky pochází velký münsterlandský ohař z „ptačích psů“, chovaných ve středověku, kteří byli cvičeni pro lov se sokolem a z nichž se průběhem času vyvinuli slídiči a dlouhosrstí stavěči XIX. století. Společně s malým münsterlandským ohařem a německým dlouhosrstým ohařem i velký münsterlandský ohař patří do rodiny německých ohařů s dlouhou srstí, s jejichž cílevědomým chovem se započalo na konci XIX. století. Německý klub dlouhosrstých ohařů v roce 1909 definitivně vyloučil z plemenitby černobíle zbarvené jedince, a tak byl v roce 1919 založen Klub pro chov čistokrevného černobílého dlouhosrstého münsterlandského ohaře, který si vzal na starost zvyšování úrovně této rasy. Po vytvoření provizorního soupisu všech zbývajících představitelů této původní dlouhosrsté rasy, pocházející z východních provincií, Münsteru a Dolního Saska, započal klub s metodickým chovem velkého münsterlandského ohaře.Soupis obsahoval na počátku 83 psů. Potomstvo, které vzešlo z páření těchto zvířat z prvotního seznamu, začalo být zapisováno do plemenné knihy velkého münsterlandského ohaře. Garantem jejího vedení je Klub velkého münsterlandského ohaře, který v současnosti tvoří osm nezávislých územních sekcí. Klub velkého münsterlandského ohaře je členem VDH a ústřední asociace klubů loveckých plemen (JGHV).
Je to mohutný, svalnatý pes čistých linií, celá jeho tělesná stavba vyjadřuje výkonnost a ušlechtilost.
Délka těla a výška v kohoutku se k sobě musí co nejvíce přibližovat, ale délka těla může být větší zhruba o 2 centimetry, než je kohoutková výška.
K jeho výrazným přednostem patří poslušnost, přizpůsobivost a jeho osvědčené lovecké vlohy, především k práci po výstřelu. Je živý a temperamentní, aniž by však byl nervózní.
Je ušlechtilá, delšího formátu, má bystrý pohled; svalstvo dolní čelisti je silně vyvinuté. Část mozková: Stop: je málo výrazný. Část obličejová: Nos: je černý, pěkně výrazný. Čenichová partie: je silná, dlouhá, perfektně uzpůsobená ke svému použití. Nosní hřbet je rovný. Pysky: nejsou spuštěné. Čelisti/Zuby: zuby jsou silné a kompletní (42 zubů) se silnými špičáky a s bezvadným nůžkovým skusem. Oči: jsou co nejtmavší. Oční víčka dobře přiléhají k oční kouli. Uši: jsou široké, zavěšené dost vysoko, se zaoblenou spodní částí, dobře rámují mozkovnu. Krk: silný, svalnatý, ušlechtile klenutý.
Kohoutek: středně výrazný, dlouhý, svalnatý. Hřbet: krátký, rovný, pevný. Bederní partie: výrazná, chráněná pevným svalstvem. Záď: je dlouhá a široká, mírně spáditá, svalnatá. Hrudník: při pohledu zepředu je široký, z profilu je hluboký, s výrazným předhrudím. Spodní linie a břicho: spodní linie se pozvolna zvedá, břicho je štíhlé a napnuté, slabiny krátké a vysoké.
Je nesen vodorovně nebo poněkud výše. Při pohledu z boku je nasazen v prodloužené linii hřbetu, aniž by byl patrný zlom linie v místě nasazení.
Hrudní končetiny jsou rovné, silné a svalnaté. Jsou přiměřeně zaúhlené. Lopatky: lopatka dobře přiléhá k žebrům. Kotníkový kloub: pružný. Přední tlapky: středně dlouhé, středně klenuté; prsty jsou dobře sevřené. Jsou zde paspárky.
Jsou mohutně osvalené, správně napnuté. Korektně zaúhlené. Stehenní a kost a kost lýtková svírají přiměřený úhel. Zadní tlapky: mají stejnou charakteristiku, jako přední. Paspárky je třeba odstranit.
Krok a klus pružný, prostorný, pokrývající hodně terénu. Cval pružný, razantní odraz, vycházející ze zádi, dlouhý krok.
Přiléhající k tělu, netvoří řasy ani vrásky.
Dlouhá a hustá, hladká, ani kudrnatá, ani otevřená, taková, jakou má mít lovecký pes. Typická dlouhá srst. U psů i u fen musí být typická obzvlášť dlouhá hustá srst (praporce) na zadní straně předních i zadních nohou. Na ocase musí být rovněž velmi dlouhá srst. Nejdelší vlajka je na střední části ocasu. I na uších musí být dlouhá srst (tvořící praporce), která přesahuje spodní konec uší symetricky na obou stranách. Jinak je srst na hlavě krátká a přiléhavá.
Bílé s černými plotnami a stříkáním nebo bělouš. Hlava je černá, může mít malou bílou hvězdičku nebo lysinku.
Výška: Psi: 60 - 65 cm. Feny: 58 - 63 cm. Váha: okolo 30 kg.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Mozkovna příliš široká, příliš výrazný stop. Klenutý nosní hřbet, špičatý čenich, nosní houba totálně bez pigmentu nebo depigmentované skvrny. Pysky volné nebo spuštěné. Lehké vady chrupu: klešťový skus, zdvojené PM1, absence jednoho nebo dvou PM1 nebo PM3. Příliš světlé oko, viditelné červené spojivky. Uši nízko zavěšené, odstávající. Příliš krátký krk nebo příliš dlouhý, přehnaně silný nebo naopak slabý; viditelný lalok. Kohoutek nedostatečně vystupující, příliš krátký. Příliš dlouhý hřbet, pronesený nebo kapří hřbet. Bederní partie slabě osvalená, přechod v záď neharmonická, přestavěná záď. Záď krátká, úzká, sražená. Sudovitý hrudník, úzký, mělký, chybějící předhrudí. Břicho moc vtažené, břicho spuštěné. Ocas nesený na stranu nebo stočený na hřbetě, ocas křivý nebo ve tvaru loveckého rohu. Hrudní končetiny: příliš strmé úhlení, vybočené nebo vbočené lokty, měkké nadprstí, sbíhavé špičky, rozbíhavé špičky. Pánevní končetiny: příliš strmé úhlení, kravský nebo sudovitý postoj, úzký nebo široký postoj pánevních končetin. Krok a klus krátký, ztuhlý, skákavý; málo prostorný, těžký cval; nedostatečně razantní akce pánevních končetin.
Pes agresivní nebo bázlivý. Totálně depigmentovaná nosní houba. Entropiím, ektropium. Předkus, podkus, křivé zubní oblouky (křížový skus), chybějící řezáky nebo špičáky, premoláry a stoličky ( s výjimkou jednoho nebo dvou PM1 a PM3). Zbarvení, které není v souladu se standardem. Strach z výstřelu, citlivost různého stupně na výstřel, strach ze zvěře, kousavost ze strachu, nedůvěřivost vůči cizím osobám. Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Tento pes byl do roku 1975 zapisován jako hrubosrstý výmarský ohař. Protože ale hrubosrstý výmarský ohař nebyl klubem v Německu uznán a ani uznán FCI, začlo se toto nové plemeno chovat odděleně.
Je to plemeno původem lovecké, ale v dnešní době je stále více oblíben jako společník člověka.
Slovenský hrubosrstý ohař má mírnou povahu a je velmi přizpůsobivý. Je odolný vůči nepřízni počasí.
Tento pes má srst hrubou a rovnou s měkkou podsadou. Chrání psa před chladem i jiným nepříznivým počasím.
Vyskytuje se v barvě tmavošedé nebo je k vidění varianta psa s hnědými plotnami.
Psi: 62 - 68 cm. Feny: 57 - 64 cm.
25 - 35 kg
SHO
320/ 24.07.1996 (Velká Británie).
Výcvik: Slovenský hrubosrstý ohař je snadno cvičitelný pes, je lehce zvladatelný, a je tudíž vhodný pro méně zkušeného chovatele. Zkušený lovec pak s tímto psem nemá žádné problémy. Výborně vychází s dětmi. Nároky na pohyb: Má skvělou schopnost se v krátkém čase přizpůsobit městským podmínkám. Nezapomínejte ale, že je to původně pes lovecký, takže psovi poskytněte dostatek pohybu. Zajímavosti: Průměrná délka života se pohybuje kolem 12-14 let.]]>
Velká Británie.
18. století.
Vystavování ptactva.
Společník, lovecký pes.
Skupina 7 stavěcí psi (ohaři). Sekce 2.2 stavěcí psi britští a irští setři. S pracovní zkouškou.
Toto plemeno je mezi setry nejsilnější, nejmohutnější i nejpomalejší. Než se stal populární lov se zbraněmi, psi vyhledávali a nacházeli zvěř, ale potom tiše seděli a čekali na příchod lovce. Tato jejich vlastnost přispívá k přátelské a uvolněné, vyrovnané povaze psa. Oddaný a poslušný gordonsetr je vynikajícím společníkem. Gordonsetr je o něco těžší než ostatní plemena setrů. Má težší hlavu, a výrazné pysky.Se svojí hladkou, tmavěčervenou srstí, na které jsou vyznačeny červené znaky, hedvábnou srstí s dlouhými třásněmi na uších, končetinách a ocase je gordonsetr atraktivní svým vnějším vzhledem. Anglický název dlouhosrstých ohařů " setters " je odvozen od typického způsobu práce při lovu, jímž se liší od ostatních loveckých psů: přítomnost zvěře oznamují lovci usednutím ( to set ). Ze psa sedavého se tak postupně stal setter. Ostatní ohaři té doby, tedy počátku 19.stol., kdy byli psi nazýváni psy stavěcími, patřili k nejdůležitějším a nejvyužívanějším loveckým psům, kteří na kontinentě takřka vytlačili ostatní lovecké specialisty, snad s vyjímkou norníků. Mluvilo li se ve střední Evropě o psech loveckých, byli tím míněni právě ohaři. Jejich hlavním úkolem při lovu bylo vyhledávat zvěř před lovcem, a při nalezení ji označit - " vystavit ". Po výstřelu následovalo vyhledání a přinesení úlovku, případně postup za kusem postřeleným. Za pokračování plemen setrů považoval lord Bute černého setra chovaného ve Skotsku. Zda byl tento pes čistě černý nebo černý s tříslovými znaky, není jisté. V každém případě se černočervení setři ve Skotsku vyskytovali už v 17.století. Koncem 18.století byli neznámým autorem popsáni černočervení setři blíže.Nebyli to údajně rychlí psi, ale obzvlášť vytrvalí, a jak uvedl, lovili od časného rána do pozdního večera a měli vynikající nos. Když vystavovali, mohl si být lovec jist, že zvěř před nimi je.Tito psi se tedy vyskytovali daleko dříve, než lord Gordon ve Skotsku začal okolo roku 1820 s chovem setra.Vlastní čistokrevný chov a stabilizace plemene začaly teprve po Gordonově smrti v roce1837.Ve velkém počtu se černí setři s pálením objevili teprve v 60.letech, a od r.1861 se na výstavách otevřely samostatné třídy pro gordonsetry.
Tento pes je lovecký, stavěný pro cval, jeho vzhled odpovídá typu huntera (loveckého koně), schopného snést zatížení. Jeho stavba musí být celkově harmonická.
Je to pes inteligentní, schopný, působící důstojně. Je hrdý, společenský, od přirozenosti ušlechtilý a klidný.
Je spíše hluboká než široká. Vzdálenost od týlního hrbolu ke stopu je větší, než od stopu k nosu. Oblasti nad i pod očima jsou suché, dobře modelované. Oblast mozková: Mozkovna: je mírně zaoblená. Nejširší je mezi ušima. Je širší, než nosní hřbet, s výrazným týlním hrbolem. Stop: výrazný. Část obličejová: Nos: je velký a široký, s otevřenými nozdrami, černý. Nosní partie: je dlouhá, její linie jsou téměř rovnoběžné. Není špičatá ani úzká. Její výška se nesmí rovnat její délce. Pysky: nejsou volné; Jejich okraje jsou výrazně ohraničené. Čelisti / zuby: čelisti jsou silné a mají perfektní kompletní nůžkový skus, což značí, že horní řezáky překrývají spodní v těsném kontaktu a jsou správně postaveny v dásních. Líce: jsou tak málo vyplněné, aby hlava byla suchá. Oči: ani příliš zapadlé, ani vystouplé, ale uložené dostatečně hluboko v očních jamkách. Jejich výraz je milý a inteligentní. Jsou tmavě hnědé a zářivé. Uši: středně dlouhé a jemné. Zavěšené nízko a visící těsně podle hlavy. Krk: dlouhý, suchý a klenutý (horní linie je konvexní), bez laloku. Tělo: středně dlouhé. Bedra: široká a mírně klenutá. Hrudník: hluboký, nepříliš široký. Žebra jsou dobře klenutá, dosahující dost dozadu.
Rovný nebo mírně prohnutý; nesmí délkou přesahovat hlezenní kloub. Je nesen horizontálně ve výši hřbetní linie nebo pod ní. U kořene je silný, ke špičce se zeštíhluje. Vlajka, která začíná hned u kořene, je tvořena rovnou dlouhou srstí, která se směrem ke špičce zkracuje.
Silné, se silnými rovnými kostmi. Lopatky: lopatky jsou dlouhé a skloněné dozadu (šikmé), ploché, široké a přiléhající ke kohoutku. Jsou dobře pohyblivé. Lokty: jsou nízko a přiléhají k tělu. Záprstí: rovné.
Pánevní končetiny jsou od kyčlí k hlezennímu kloubu dlouhé, silné a svalnaté. Od hlezenního kloubu k zemi jsou silné a krátké. Od hlezenního kloubu k zemi jsou rovně postavené. Sklon pánve se blíží horizontále. Podkolení: jsou správně úhlená. Tlapky: jsou oválné, prsty jsou sevřené a správně klenuté. Mezi prsty je mnoho srsti. Hrboly prstů jsou plné a polštářky silné.
Pohyb je pravidelný, uvolněný a lehký, s výraznými impulsy vycházejícími ze zádi.
Na hlavě, na přední straně nohou a na konci uší je srst krátká a jemná, ale na všech ostatních částech těla je středně dlouhá, rovná, bez kudrlin či zvlnění. Praporce na horní partii uší jsou dlouhé a hedvábné. Praporce na zadní straně běhů jsou dlouhé, jemné a rovné. Praporce jsou rovněž na břiše a mohou dosahovat až na hrudník a hrdlo. Praporce jsou co nejrovnější a prosté zvlnění či zkudrnacení.
Intenzivní zářivě uhlově černá, bez měděného nádechu, s jasně kaštanovými znaky pálení. Výskyt černých šmouh je přípustný na prstech a pod čelistmi. Pálení: dvě výrazné skvrny nad očima, jejichž průměr není větší jak 2 cm. Po stranách čenichu pálení nesmí dosahovat výš, než k základně nosu (nozder). Podobá se stuze, která lemuje z jedné stany na druhou nos a je výrazné. Na hrdle a na hrudi jsou dvě výrazné skvrny, jasně ohraničené. Znaky na vnitřní straně zadních nohou a stehen dosahují na přední stranu podkolení a dále pokrývají vnější stranu zadních nohou od hlezen až na prsty. Na předních nohou pálení dosahuje zezadu až k lokti a zepředu na zánártí či o málo výše. Pálení je také okolo konečníku. Je přípustná také velmi malá bílá skvrna na hrudi. Jakékoli jiné barvy nejsou přípustné.
Kohoutková výška: Psi: 26 palců (66 cm). Feny: 24,5 palce (62 cm).
Psi: 65 angl. liber (29,5 kg). Feny: 56 angl. liber (25.5 kg).
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti a podle stupně jejich vlivu na zdraví a dobrý stav psa. Všechny viditelné fyzické či psychické anomálie jsou diskvalifikující.
Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Francie. Datum zveřejnění platného standardu: 25.3.2003.
Stavěcí pes (ohař) užívaný především pro lov pernaté, ale který může lovit i srstnatou zvěř.
Skupina 7 stavěcí psi (ohaři) Sekce 1 stavěcí psi kontinentální S pracovní zkouškou.
Je to potomek psů, kteří vzešli z křížení pointera a krátkosrstého ohaře. Plemeno bylo vyšlechtěno okolo roku 1830 v královském psinci v Compiegne, později v St. Germain en Laye. Tento pes byl velmi oblíben až do počátku XX. století, byl to nejčastěji vystavovaný ohař na prvních výstavách psů, rovněž na první výstavě psů v Paříži roku 1863. Chovatelský klub plemene byl založen v roce 1913.
Středně velký pes s linií cranio-faciální rovnoběžnou nebo mírně rozbíhavou, se stopem středně výrazným. Kostra je dosti silná, svalstvo uzpůsobené k práci vyjadřuje odolnost. Jeho zbarvení je bílé a plavé, bez přítomnosti černé. V pohybu je jeho ocas středně pohyblivý a jeho cval pravidelný a pružný.
Je to především lovec, je velmi dobře socializovatelný, vyvážený v povaze, přátelský a při výcviku na něj nelze chvátat. Je snadno cvičitelný. Je použitelný ve všech terénech, loví vášnivě bažanty, koroptve sluky. Zvěř přináší s jemným stiskem. Jelikož je velmi závislý na člověku, vyhovuje mu život v rodině.
Část mozková: Mozkovna: je mírně klenutá, v zadní části oválná, s výrazným týlním hrbolem. Nadočnicové oblouky jsou málo výrazné. Stop: je málo výrazný. Část obličejová: Nosní partie: nosní hřbet je rovný nebo velmi lehce klenutý, je stejně dlouhý, jako mozkovna. Nos: široký, s dobře otevřenými nozdrami, tmavě růžový. Pysky: zakrývají kompletně spodní čelist. Jsou dost jemné a není na nich žádná černá skvrna. Čelisti/zuby: čelisti jsou silné, stejně dlouhé; zuby jsou silné, správně postavené, mají nůžkový skus. Patro: bez přítomnosti černých skvrn. Oči: pěkně otevřené, dosti velké, zlatožluté, dobře umístěné v očních důlcích. Pohled je milý a přátelský. Uši: jsou zavěšené, nasazené v linii očí, nepříliš dlouhé. Na boltci je podélný záhyb. Na koncích jsou zaoblené a jsou neseny mírně odstálé od hlavy.
Svalnatý, dosti dlouhý, mírně klenutý, velmi malý lakok je tolerován.
Hřbet: je vodorovný. Bedra: dost krátká, široká a silná. Záď: mírně spáditá. Hrudník: dlouhý, hluboký a široký. Předhrudí je středně výrazné. Žebra jsou dlouhá a klenutá. Břicho: je mírně vtažené, pozvolna přechází v hrudník, není patrný žádný předěl. Hrudník je dlouhý, slabiny krátké.
Je nasazen dosti nízko, nepřesahuje přes hlezenní kloub, je silný u kořene a ke špičce se zužuje; v pohybu je nesen horizontálně.
Lopatka: je dlouhá a šikmá, osvalená tak, jak odpovídá psu, pohybujícímu se cvalem. Rameno: je mírně šikmé. Předloktí: je silné, svalnaté, kolmé. Metakarpus: je krátký, velmi málo šikmý při pohledu z boku. Přední tlapka: je protáhlá, prsty jsou sevřené, drápy velmi světlé, téměř bílé. Polštářky odolné.
Kolmé k zemi, při pohledu zezadu. Stehno: dlouhé a velmi svalnaté. Nadkolení velmi svalnaté. Hlezno: široké a v ose těla. Metatarsus: krátký, svislý, suchý. Zadní tlapka: stejná jako přední.
Normální pohyb je cval; musí být pružný, vyvážený a pravidelný; jeho amplituda je střední. Při všech typech pohybu je hlava nesena mírně nad hřbetní linií, nikdy ne nízko. Saintgermainský ohař dobře zabírá terén, kterému přizpůsobuje svůj pohyb.
Je spíše jemná.
Krátká, nepříliš jemná. Matně bílá s oranžovými (plavými) plotnami, slabé stříkání je tolerováno, ale je nežádoucí. Ucho je plavé. Nepatrný náznak bílé na něm je tolerován, ale je nežádoucí.
Kohoutková výška: Psi: 56 - 62 cm. Feny: 54 - 59 cm. Pro zvlášť kvalitní jedince platí tolerance + 2 cm.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Mozkovna: příliš široká. Oči: malé, se zlým pohledem, citrónové. Uši: stočené jako u honičů. Záď: příliš spáditá. Tlapky: otevřené, přítomnost paspárků.
Jedinec bázlivý či agresivní. Chybění typu (všichni jedinci, jejichž charakteristika neodpovídá tomu, jak mají vypadat).
Nose. Pyskách. Patře. Očích (hnědé oko je rovněž vylučující). Drápech. Chybění více jak jednoho zubu, s výjimkou PM1, předkus, podkus, špatná pozice zubů. Výška mimo hranice, stanovené standardem. Všichni psi s patrnou fyzickou anomálií budou vyloučeni.
Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Datum zveřejnění platného standardu: 09.11.2004.
Všestranný lovecký pes, který má všechny požadované vlastnosti této rasy pro použití v poli, v lese i ve vodě.
Skupina 7 stavěcí psi (ohaři). Sekce 1.1 stavěcí psi kontinentální. S pracovní zkouškou.
Pudlpointr je hrubosrstý ohař, jehož genetický základ vznikl meziplemenným křížením plemen pointr (anglický) a pudl, bez jakékoli příměsi dalších plemen ohařů. I když byl pudl použit pouze při utváření prvních generací, jeho lovecké kvality se zachovaly v populaci dodneška. Ty byly spojeny s výjimečnými schopnostmi pointra pro práci v poli: s vynikajícím nosem, který je schopen používat na velkou vzdálenost, rychlým a prostorným hledáním, pevným vystavováním. Tak vznikl všestranný lovecký pes, geneticky zdravý, vyhovující náročným loveckým požadavkům. Země původu klade zvláštní důraz na zachování genetického zdraví plemene a mimořádnou pozornost věnuje sledování dysplazie kyčelního kloubu a epilepsii.
Ideálním typem je stavba těžkého pointra s tvrdou srstí, která není příliš dlouhá a je zbarvena černě, hnědě nebo světlehnědě (odstín spadaného listí) a která pokrývá celé tělo.
poměr mezi délkou těla a výškou v kohoutku je 10:9. délka mozkovny od nejzazšího bodu týlního hrbolu až ke stopu je stejná, jako délka nosního hřbetu od stopu až po konec nosu.
Není ani bázlivý, ani agresivní. V povaze je vyvážený, klidný, své reakce má pod kontrolou. Jeho lovecký instinkt je velmi vyvinutý a nesmí se projevovat bázlivě ani před zvěří, ani po výstřelu.
Poměr mezi délkou a šířkou je harmonický, vyvážený, celkově musí být hlava v souladu s tělesnou stavbou a pohlavím jedince. Mozková část: Mozkovna: je plochá, pouze po stranách mírně zaoblená, široká a masivní, nadočnicové oblouky zřetelně vystupují. Stop: zřetelný. Část obličejová: Nos: je výrazně pigmentovaný, barva ladí se zbarvením srsti. Nozdry jsou dobře otevřené. Čenichová partie: má správný poměr mezi délkou a šířkou, Čenich není ani úzký, ani špičatý, nosní hřbet je rovný. Pysky: jsou přiléhavé, nikoli spuštěné (větrné). V žádném případě nesmí být uslintané. Čelisti/Zuby: zuby jsou silné; čelisti mohutné; nůžkový skus; zuby jsou správně postavené a kompletní; horní řezáky překrývají spodní, musí zůstat v kontaktu, jsou korektně postavené v čelistech; Počet zubů v kompletním chrupu je 42. Oči: jsou uložené po stranách, velké, zbarvené tmavě jantarově, jejich pohled je živý. Oční víčka dobře přiléhají k oční kouli, jsou lemována řasami. Uši: jsou středně dlouhé, zavěšené vysoko, dobře přiléhají k hlavě, nejsou masité, jsou dobře osrstěné, jejich konce jsou mírně zaoblené.
Je středně dlouhý, svalnatý, šíje je klenutá; je suchý (nemá lalok).
Hřbetní linie: rovná. Kohoutek: zřetelný. Hřbet: krátký a rovný, pevný, svalnatý. Bedra: mohutně osvalená. Záď: středně dlouhá, mírně skloněná, mohutné svalstvo. Hrudník: široký, hluboký, se správně klenutými žebry, není sudovitý. Spodní linie a břicho: mírně se zvedá směrem k zádi, tvoří ladnou křivku. Břicho je vtažené.
Navazuje na linii hřbetu, aniž by byl patrný předěl. Je rovný. Nemusí být nesen vodorovně. Je osrstěný tvrdou srstí, která netvoří praporce; pokud je krácený z důvodu loveckého použití, musí dosahovat, v souladu s legislativou na ochranu zvířat, u fen nejméně na nejspodnější bod vulvy, u psů má zakrývat varlata. V zemích, kde je kupírování ocasu zakázáno, může být ponechán v původní délce. Musí dosahovat k hlezennímu kloubu, musí být rovný nebo mírně šavlovitě prohnutý a nesený mírně nad úrovní hřbetu.
Hrudní končetiny: při pohledu zepředu jsou rovné a rovnoběžně postavené, při pohledu z profilu jsou rovné a postavené pod tělem. Kosti a klouby mohutné. Lopatky: lopatky dobře přiléhají k hrudníku, jsou svalnaté. Svírají s ramenní kostí ostrý úhel. Rámě: dlouhé, se silným a suchým svalstvem. Lokty: jsou postavené pod tělem a správně přiléhají k hrudníku, aniž by měly úzký postoj nebo byly vybočené. Předloktí: dlouhé, osvalené, suché a kolmé. Svírá s ramenní kostí ostrý úhel. Kotníkový kloub: silný. Nadprstí: má mírný sklon dopředu. Tlapky: kulaté protažené. Prsty jsou sevřené. Polštářky silné a odolné. Srst mezi prsty nesmí být příliš dlouhá.
Harmonický a pružný, prostorná akce předních nohou, razantní pohyb zadních. Dlouhý krok. Pohyb končetin se děje v ose. Pes se pohybuje rovně.
Pevná, přiléhavá, netvoří vrásky.
Tvrdá, uzavřená, přiléhavá po těle, středně dlouhá, hrubá s jemnou podsadou. Na kohoutku dosahuje chlup délky 4-6 cm. Na hlavě tvoří vous a paruku, jejíž pramínky se stáčejí jako hoblovačky. Na břiše je srst uzavřená a hustá. Tato tvrdá a hustá srst nabízí nejlepší ochranu před chladem a zraněním.
hnědé. světlehnědé (barva spadaného listí). černé. Malé bílé znaky jsou přípustné.
Kohoutková výška: Psi: 60 - 68 cm. Feny: 55 - 63 cm.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Obzvláště: Hřbet prosedlý nebo kapří. Lokty vybočené nebo vbočené. Postoj pánevních končetin sudovitý, kravský, úzký v postoji a/nebo v pohybu. Nedostatečně prostorný krok, pohybu chybí lehkost. Srst příliš dlouhá, příliš jemná, chybějící podsada.
Strach ze zvěře, nervozita, agresivita, pes který ze strachu kouše. Všechny vady charakteru, zvláště citlivost na výstřel. Předkus, podkus, křížový skus; špičáky příliš úzce postavené. Chybějící zuby (s výjimkou P1). Entropium, ektropium, i nepatrné. Absence řas na očních víčkách, absence srsti na očních víčkách. Krátká srst. Chybějící vous. Každé jiné zbarvení, než jaké předepisuje standard. Všichni jedinci, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Perdiguero Portugués
Portugalský ohař má původ ve španělských plemenech, a to zvláště z jednoho, dnes již vyhynulého plemene, které mělo skvělé schopnosti přinášet postřelenou zvěř. Španělská občanská válka (1936-1939) a i světová válka způsobily, že toto plemeno málem vyhynulo. Díky nadšeným lovcům ale opět vzrostl od roku 1950 zájem o totoho psa.
Lovecký pes, vyšlechtěný původně k lovu sokolů. Ve své zemi je však velmi oblíben jako domácí pes.
Tento pes má skvělou výdrž, je určen pro těžkou a dlouhou práci. Vydrží pracovat značnou dobu i v nepříznivém počasí. Bývá velmi oddaný svému pánovi a rád se mazlí.
Portugalský ohař má srst krátkou, hladkou a dobře přiléhající k tělu. Delší srst se může vyskytnout na břiše, uších a ocase.
Rezavá nebo pískově -rezavá či kaštanově- rezavá. Povolené jsou i bílé znaky, a to na hrdle, hrudi, čele a konečcích tlapek.
Psi: 56 cm. Feny: 52 cm.
Psi: 20 - 27 kg. Feny: 16 - 22 kg.
POH
187/ 4.12.1998 (Velká Británie).
Výcvik: Portugalský ohař je velmi inteligentní pes, snadno cvičitelný, takže výcvik není náročný. Nároky na pohyb: Potřebuje dostatečnou fyzickou zátěž. Dopřejte psovi hodně pohybu a vymyslete pro něho aktivity, aby si vybil svoji energii. Zajímavosti: Portugalský ohař se dožívá průměrného věku 12-14 let.]]>
Velká Británie. Datum zveřejnění platného standardu: 24.06.1987.
Stavěcí pes (ohař).
Skupina 7 psi stavěcí (ohaři). Sekce 2.1 stavěcí psi britští a irští . S pracovní zkouškou.
Pointer je harmonicky stavěný, celkově vyvážený. Působí dojmem síly a pružnosti. Jeho profil je tvořen půvabnými křivkami.
Aristokratické. Je aktivní a působí dojmem síly, odolnosti a rychlosti. Má dobrý charakter; je od přirozenosti vyrovnaný.
Část mozková: Mozkovna: je středně široká, ve správném poměru s délkou nosního hřbetu. Týlní hrbol je dobře patrný. Stop: je výrazný. Část obličejová: Nos: je tmavě zbarvený, ale může být i světlejší v případě, že se jedná o zbarvení citrónovobílé. Je měkký a vlhký, nozdry jsou široké. Nosní hřbet: je poněkud proláklý, končí v linii nosu (nozder), čímž vypadá nosní linie prohnutá. Pysky: jsou dobře vyvinuté, pružné. Čelisti/zuby: Čelisti jsou silné, mají perfektní nůžkový skus, správný a kompletní, což značí, že horní řezáky těsně překrývají spodní a jsou správně postaveny v čelistech. Líce: nadočnicové oblouky nejsou příliš výrazné. Oči: jsou umístěny v poloviční vzdálenosti mezi týlním hrbolem a nosem. Jejich pohled je živý a dobrý (milý). Jsou oříškové nebo hnědé, v závislosti na zbarvení srsti. Nejsou ani přivřené, ani vystouplé. Pohled není uhýbavý. Jejich ohraničení je tmavé, ale může být i světlejší v případě citrónovobílého zbarvení srsti. Uši: jsou jemné (jejich kůže je jemná). Jsou zavěšeny dost vysoko. Přiléhají k hlavě, jsou středně dlouhé. Na konci jsou mírně zašpičatělé.
Dlouhý, svalnatý, poněkud klenutý, dobře umístěný mezi lopatkami, nemá lalok (je suchý).
Bedra: silná, mohutně osvalená a mírně klenutá. Jsou krátká. Hrudník: Přesně tak široký, jak je nezbytné, aby byl dostatečně prostorný ve sternální partii. Dosahuje do výšky loktů. Žebra jsou správně klenutá směrem k zádi, zkracují se postupně směrem k bedrům.
Je středně dlouhý, u kořene silný, postupně zeštíhluje směrem ke špičce. Je dobře osrstěný přiléhavou srstí a je nesen v úrovni hřbetu, aniž by měl tendenci přetáčet se vzhůru. Když je pes v pohybu, ocas se pohybuje ze strany na stranu.
Přední nohy od lokte až k zemi jsou rovné a pevné, se správně utvářenou kostrou. Kosti jsou zaoblené. Klouby jsou silné a zřetelné. Lopatky: Dlouhé, šikmo uložené se sklonem k zádi. Kotníkový kloub: Nevyčnívá z předního profilu nohy, tvoří nepatrný hrbolek na vnitřní straně. Záprstí: je dost dlouhé, silné a pružné, s mírně šikmým sklonem.
Jsou velmi svalnaté. Kyčle: kyčelní kosti jsou dobře uloženy a jsou patrné, ale nevyčnívají nad hřbetní linii. Stehna: silně vyvinutá. Podkolení: Se správným zaúhlením. Hlezna: rovná. Tlapky: tlapka je oválná; prsty jsou sevřené a správně klenuté, mají pevné polštářky.
Stejnoměrný. Pes v pohybu pokrývá hodně terénu (má prostorný pohyb). Akce vychází ze zadních nohou. Lokty nejsou ani vbočené, ani nevybočují. V pohybu nesmí být nohy vysoko zvedány (vysoká akce) po způsobu koně Hackney. (pohyb nesmí být ani s vysokou akcí, ani skákavý).
Srst je jemná, krátká, tvrdá a rovnoměrně pokrývá povrch těla, je perfektně hladká, rovná a pěkně lesklá.
Obvyklá zbarvení jsou: citrónová a bílá, oranžová a bílá, játrová a bílá, černá a bílá. Zbarvení jednobarevná či tříbarevná jsou rovněž korektní.
Požadovaná výška je u psů od 25 do 27 palců (63-69 cm) a u fen od 24 do 26 palců (61 až 66 cm).
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti a jejich vlivu na zdraví a dobrý stav psa. Všichni psi s viditelnými anomáliemi fyzického stavu nebo chování budou diskvalifikováni.
Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Skupina 7 ohaři (stavěči). Sekce 1.2 kontinentální ohaři s dlouhou srstí (typ epagneul). S pracovní zkouškou.
Temperamentní pes, silných údů i nervů, sladkého a upřímného výrazu. Nesení hlavy je veselé a hrdé.
Mozková část: Mozkovna: kulatá a široká, týlní hrbol výrazný, se stran plochá, Stop: dobře vyznačený, ne však pravoúhlý. Chyby: mozkovna hranatá nebo příliš plochá, úzká a krátká. Obličejová část: Nos: středně velký, hnědý, dost kulatý. Chyby: černý, špičatý, úzký nebo rozštěpený. Pysky: středně silné, mírně spuštěné, ne však příliš. Chyby: příliš těžké nebo málo vyvinuté. Nosní hřbet: dlouhý, dost široký, velmi mírně klenutý, zeštíhlující od mozkovny k nosu. Chyby: příliš krátký, hruškovitá hlava, příliš úzký, příliš klenutý. Oči: barvy tmavého jantaru, dobře otevřené, pohled upřímný, výrazný. Chyby: příliš světlé, zlého výrazu, příliš hluboko posazené nebo naopak vystouplé, přimhouřené. Uši: dost nízko zavěšené, dobře rámují hlavu, osrstěné hedvábnou zvlněnou srstí. Chyby: úzké, krátké, zavěšené příliš vysoko, kudrnaté nebo neosrstěné. Krk: správně nasazený, dobře osvalený. Chyby: příliš dlouhý, tenký, příliš krátký.
Hřbet: středně dlouhý, mírně klesající, záď o něco níže než kohoutek. Chyby: příliš dlouhý nebo prosedlý. Záď: velmi mírně spáditá, zaoblená, ocas nesmí být nesen příliš vysoko. Chyby: příliš skosená. Slabiny: ploché, hluboké i když jsou dostatečně vtažené. Chyby: vypouklé, příliš vtažené, příliš volné.
Je dvakrát lomený – konvexně a konkávně, nepříliš dlouhý, porostlý krásnou srstí. Chyby: šavlovitý, příliš dlouhý, příliš kudrnatý nebo vysoko nesený, nesený pod břichem.
Lopatky: dost dlouhé, nepříliš šikmé, dostatečně svalnaté. Chyby: krátké nebo strmě uložené, příliš šikmé nebo sklopené dozadu. Rámě: svalnaté. Chyby: slabé.
Kyčle: viditelné, dosahující úrovně hřbetu a beder. Chyby: příliš nízko či vysoko uložené, úzká pánev. Stehna: rovná, dobře postavená, široká a svalnatá, porostlá praporci až k hlezennímu kloubu. Chyby: stehno úzké, bez praporců. Hlezna: nepříliš zaúhlená, Chyby: hlezno přeúhlené.. Záprstí: rovně postavené. Chyby: sbíhavé paty Tlapky: kulaté. Široké, pevné, uzavřené, s trochou srsti mezi prsty. Chyby: úzké, otevřené.
Kůže: jemná a pružná. Chyby: příliš silná.
Na těle tvrdá, ne hedvábná, jemnější na hlavě, po těle lehce zvlněná. Chyby: jemná a hedvábná po těle, kudrnatá nebo příliš krátká.
Šedý bělouš s kaštanovými skvrnami (plotnami) na různých částech těla a na kořeni ocasu, se znaky pálení, nejčastěji na hlavě a tlapkách. Chyby: příliš mnoho kaštanové, čisté bílé skvrny nebo černě skvrnitý.
55-60 cm s tolerancí +2 cm pro psy (samce).
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Deutscher Stichelhaariger Vorstehhund
Je to lovecký pes - honič. Využívá se také jako hlídač a strážce.
Je to pes aktivní, živý, s přátelskou povahou, velice oddaný svému pánovi.
Typická je ostnitá srst, která vznikne tak, že všechny krycí chlupy nejsou orientovány do jednoho směru a jsou nestejnoměrně ohnuty. U čenichu tak vytváří tvrdý vous a nad očima více či méně znatelné obočí. Srst je středně dlouhá, okolo 4 cm. dobře přiléhající k tělu. Psa má chránit proti vlivům nepříznivého počasí a zraněním. Na obočí, vousech, bradě, zadních stranách nohou a ocasu je pak srst o něco delší.
Hnědo - bílá - žíhaná, mohou býti tečky. Na hlavě tvoří více procent barva hnědá.
55 cm.
20 kg.
NOO
232.]]>
Německo. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 25. 10. 2000.
Všestranný lovecky upotřebitelný pes.
Skupina 7 Ohaři. Sekce 1.1 Kontinentální ohaři, Typ »braka«. S pracovní zkouškou.
Historie německého krátkosrstého ohaře začíná se psy, kteří se používali při lovu pernaté zvěře do sítí především ve středomořských zemích a při honech. Na německé knížecí dvory se tito ohaři dostali přes Francii, Španělsko a Flandry. Nejdůležitější vlastností těchto psů byly jejich výkony při vystavování zvěře. Stavěči byli ještě žádanější poté, co byla vyrobena první dvojitá brokovnice (1750). Lovci mířili před psem na pernatou zvěř v letu. To byl počátek přechodu od čistého stavěče ke všestrannému lovecky upotřebitelnému psovi. Rozhodující pro vybudování a rozvoj chovu bylo založení plemenné knihy německého krátkosrstého ohaře v roce 1897. Princ Albrecht ze Solms-Braunfeldu sepsal charakteristické znaky plemena, stanovil pravidla hodnocení tělesných tvarů a konečně také jednoduchá zkušební pravidla loveckých psů. Dnes prochází německý krátkosrstý ohař filtrem propracovaného chovatelského a zkušebního řádu. Standard stanoví, jaké vlastnosti má mít německý krátkosrstý ohař jakožto všestranný lovecky upotřebitelný pes. Díky tomu je schopen plnit veškeré požadavky kladené na něj při lovech až do vysokého věku.
Ušlechtilý, harmonický pes, jehož tělesná stavba zaručuje sílu, vytrvalost a rychlost. Jeho ušlechtilost podtrhuje vzpřímené držení těla, plynulé vnější linie, suchá hlava, dobře nesený ocas, přiléhající lesklá srst a prostorný, harmonický pohyb.
Délka trupu by měla poněkud přesahovat kohoutkovou výšku.
Pevná, vyrovnaná, spolehlivá, dobře zvladatelný temperament; není nervózní, plachá ani agresivní.
Suchá, markantní; není příliš lehká ani příliš těžká; mohutností a délkou odpovídá velikosti těla a pohlaví. MOZKOVNA: Lebka: Dostatečně široká, ploše klenutá mozkovna, slabě vyjádřený týlní hrbol, čelní rýha nepříliš hluboká, dobře patrné, vyvinuté nadočnicové oblouky. Stop: Jen mírně vyvinutý. LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI: Nosní houba: Poněkud přečnívající. Nosní otvory dostatečně velké, široké a pohyblivé. Zásadně hnědé, u černých psů nebo černých běloušů však černé. Masově zbarvený nebo skvrnitý nos je povolen jen u jedinců s bílou základní barvou. Tlama: Dlouhá, široká, hluboká a silná, aby psovi umožnila snadné přinášení zvěře. Hřbet nosu je při pohledu ze strany lehce klenutý. Lehké klenutí ve všech přechodech od ušlechtile formovaného římského nosu až po mírné vyvýšení nad rovnou linii je u psů vyjádřeno výrazněji. Zcela rovná linie hřbetu nosu je ještě přípustná, i když je méně atraktivní; pronesený (konkávní) hřbet nosu je těžkou vadou. Pysky: Přiléhající, ne příliš převislé, dobře pigmentované. Od nosu spadají až do místa, kde se dělí, téměř svisle, poté přecházejí plochým obloukem k mírně vyjádřenému koutku tlamy. Čelisti / zuby: Silné čelisti s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, přičemž horní řada řezáků by měla přesahovat přes dolní řadu řezáků, zuby se navzájem dotýkají a stojí kolmo v čelistech. Se 42 zuby podle zubního vzorce. Líce: Silné, dobře osvalené. Oči: Střední velikosti, nevystupují, ani nejsou zapadlé. Ideální barvou je tmavě hnědá. Oční víčka dobře přiléhající. Visící uši: Středně dlouhé, vysoko a široce nasazené, hladké a bez stáčení visí těsně u hlavy, dole jsou tupě zaoblené. Nejsou příliš masité, ani příliš jemné. Jsou-li přiloženy k hlavě, měly by končit zhruba u koutku tlamy.
Délka v harmonickém poměru s celkovým vzhledem, směrem k trupu se mírně rozšiřuje. Šíje velmi svalnatá a lehce klenutá. Pevně přiléhající kůže na hrdle.
Horní linie z profilu: Rovná a lehce spadající. Kohoutek: Výrazný. Hřbet: pevný, dobře osvalený. Trny obratlů musí být pokryty svaly. Bedra: Krátká, široká, svalnatá, rovná nebo lehce klenutá. Přechod hřbetu k bedrům je pevný a dobře svázaný. Záď: Široká, dostatečně dlouhá, ne příliš krátká nebo sražená, směrem k ocasu jen lehce klesající, dobře osvalená. Hruď: Spíše široká než hluboká s dobře vyjádřeným předhrudím pokud možno daleko dozadu dosahující hrudní kostí. Hrudní kost a loket by měly být ve stejné výšce. Žebra dobře klenutá, nejsou příliš plochá ani sudovitá. Zadní žebra sahají daleko dozadu. Dolní linie z profilu a břicho: V elegantním oblouku směrem dozadu lehce vtažené, suché.
Vysoko nasazen, v nasazení silný, poté se zužuje, středně dlouhý. Pro lovecké účely zkrácen zhruba o polovinu. V klidu visící, za pohybu vodorovně nesený a ne příliš vysoko nad linií hřbetu ani silně zahnutý. (V zemích, kde je zákonem zakázáno kupírování ocasu může ocas zůstat přirozený. Měl by dosahovat k hleznu a měl by být nesen rovně nebo lehce šavlovitě zahnutý).
Všeobecně: Při pohledu zepředu rovné a rovnoběžné; při pohledu ze strany dobře postavené pod trup. Plece: Dobře šikmo dozadu uložená lopatka ploše přiléhá. Silné, suché osvalení. Dobré zaúhlení lopatky a nadloktí. Nadloktí: Pokud možno dlouhé, s dobrým suchým osvalením. Loket: Přiléhající k trupu, avšak ne příliš těsně přitisknutý; není vytočen ven ani vtočen dovnitř, umístěn daleko vzadu. Dobré zaúhlení mezi nadloktím a předloktím. Předloktí: Rovné, dostatečně osvalené. Silné, ale ne hrubé kosti. Zápěstí: Silná. Přední nadprstí: Minimální úhel mezi předloktím a předním nadprstím, ne strmé postavení. Tlapy hrudních končetin: Kulaté až lžícovité, s těsně přiléhajícími a dostatečně klenutými prsty. Silné drápy. Tvrdé, odolné polštářky tlap. Směřují rovnoběžně, nevytáčejí se dovnitř ani ven v postoji ani v pohybu.
Všeobecně: Při pohledu zezadu rovné a paralelně postavené. Dobré zaúhlení. Silné kosti. Stehna: Dlouhá, široká a svalnatá. Dobré zaúhlení mezi pánví a stehnem. Kolena: Silná, s dobrým zaúhlením mezi stehnem a lýtkem. Lýtka: Dlouhá, svalnatá a šlachovitá. Dobré zaúhlení mezi holení a nártem. Hlezno: Silné. Nárt: Svisle postavený, silný. Tlapy pánevních končetin: Kulaté až lžícovité, s těsně přiléhajícími a dostatečně klenutými prsty. Silné drápy. Tvrdé, odolné polštářky tlap. Směřují rovnoběžně, nevytáčejí se dovnitř ani ven v postoji ani v pohybu.
Prostorné, vpředu dlouhý krok a zezadu silný posun. Hrudní i pánevní končetiny se pohybují rovně a rovnoběžně; Držení psa je v pohybu vzpřímené. Mimochod je nežádoucí.
Pevně přiléhající, bez tvorby vrásek.
Krátká a hustá, na omak hrubá a tvrdá. Na hlavě a na uších má být tenčí a kratší, na spodní straně ocasu nemá být nápadně delší. Pokrývá celé tělo.
Hnědá bez odznaků. Hnědá s malými bílými nebo tečkovanými odznaky na hrudi a bězích. Tmavý hnědý bělouš s hnědou hlavou, hnědými plotnami nebo tečkami. Základní barva takto zbarveného psa není hnědá s bílou ani bílá se hnědou, ale srst vykazuje takovou směs hnědé a bílé, že vzniká cenný, nenápadný vzhled, který je pro loveckého psa tak praktický. Na vnitřní straně pánevních končetin a na špičce ocasu bývá zbarvení častokrát světlejší. Světlý hnědý bělouš s hnědou hlavou, hnědými plotnami, tečkami nebo bez ploten. U tohoto zbarvení se hnědá srst vyskytuje ve zmenšené míře, převládají bílé chlupy. Bílý s hnědou kresbou na hlavě, hnědými plotnami nebo tečkami. Černá barva ve stejných variantách jako hnědá respektive jako u hnědého bělouše. Žluté pálení je přípustné. Lysinka, šňupka a stříkané pysky jsou přípustné.
Kohoutková výška: Psi: 62 až 66 cm. Feny: 58 až 63 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou. Chyby ve vzpřímení, v pohlavním typu. Příliš krátká tlama. Příliš silné pysky nebo nedostatek pysků. Chybění celkem dvou zubů (P1 a M3ú, tzn. z celkového počtu 4 P1 a 2 M3 smějí chybět nanejvýš dva zuby. Příliš světlé oči. Světle žluté dravčí oko. Příliš dlouhé, příliš krátké, příliš těžké, příliš úzce nasazené nebo stočené uši. Volná kůže na hrdle. Lehký kapří hřbet. Příliš krátká záď. Příliš hluboká hruď. Ocas nesen příliš vysoko nad hřbetem nebo silně stočený. Ven vytočené nebo dovnitř vtočené lokty. Úzké prsty nebo volné prsty, úzký nebo příliš široký postoj. Strmá pánevní končetina. Lehce sudovitý postoj nebo lehký kravský postoj nebo lehký úzký postoj.
Těžkopádná, lymfatická stavba těla, hrubé kosti. Výrazný stop. Masově zbarvený nebo skvrnitý nos (s výjimkou bílé základní barvy). Špičatá tlama. Prohnutý hřbet nosu (konkávní). Klešťový skus nebo částečné kleště. (U psů ve věku přesahujícím 4 roky nemá takzvaný klešťový skus vyvolaný věkem žádný vliv na hodnocení, pokud některý z klubů německého krátkosrstého psa potvrdí, že na některé z předchozích výstav byl zjištěn korektní skus). Výrazný kapří hřbet. Lehce pronesený hřbet. Podstatně chybějící hloubka hrudníku. Nevyjádřené předhrudí. Hrudní koš příliš plochý nebo sudovitý. Silně ven vytočené nebo dovnitř vtočené lokty. Měkké, příliš skloněné přední nadprstí. Strmě postavené přední nadprstí. Silný sudovitý postoj, silný kravský postoj v kroku a v pohybu. Přestavěná pánevní končetina. Prošlápnuté prsty. Ploché tlapy. Těžkopádný pohyb. Odchylky o více než 2 cm od uvedených kohoutkových výšek.
Agresivita nebo bojácnost. Hrubé odchylky od pohlavního typu. Chybění více než dvou zubů z celkového počtu 4 P1 a 2 M3. Chybění jednoho nebo několika zubů (s výjimkou P1 a M3). Neviditelné zuby se považují za chybějící, pokud některý z chovatelských klubů německého krátkosrstého ohaře nepotvrdí, že při předchozí chovatelské výstavě nebo zkoušce chovnosti byla zjištěna přítomnost předmětného zubu. Předkus a podkus, zkřížený skus a všechny přechodové formy. Nadpočetné zuby mimo zubní lištu. Rozštěp čelisti a pysků. Silně povolená víčka, ektropium, entropiím, distichiása (dvojitá řada řas). Silně pronesený hřbet. Deformace páteře. Deformace hrudníku – například odsazený hrudník. Paspárky. Jakýkoliv druh projevů slabé povahy. Psi vykazující patrné psychické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.
Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Německo. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 25. 10. 2000.
V souladu s jeho určením všestranně upotřebitelného loveckého psa musí mít všechny vlohy, které se požadují od německého drátosrstého ohaře, a musí být použitelný ke všem pracím na poli, v lese i ve vodě před výstřelem i po něm.
Skupina 7 Ohaři. Sekce 1.1 Kontinentální ohaři. S pracovní zkouškou.
Německý drátosrstý ohař je drsnosrstým ohařem, který byl po chovatelských počátcích na konci 19. století (Griffon Korthals) chován od přelomu století na základě představ „ochrany lesa“ (Sigismund, svobodný pán ze Zedlitzu a Neukirchu) s jasně stanoveným chovatelským cílem. Tímto cílem bylo získat drátosrstého německého lovecky upotřebitelného výkonného psa s pevnou povahou. Na základě zásady „výkonem k typu“ a s důsledným dodržováním chovatelské svobody vznikl z nejlepšího materiálu různých drsnosrstých plemen (pudlpointer, Griffon Korthals, německý hrubosrstý ohař) s přimísením krve německého krátkorstého ohaře zanedlouho lovecky upotřebitelný pes, který se vyznačoval praktickým osrstěním odolným proti počasí a všestranností ve všech ohledech lovecké praxe. Díky těmto vlastnostem se německý drátosrstý ohař stal během několika málo desetiletí v Německu i v celé řadě dalších zemí světa nejoblíbenějším a nejosvědčenějším z velkých lovecky upotřebitelných psů.
Ohař ušlechtilého vzhledu, s tvrdým osrstěním, které dokonale pokrývá a chrání kůži, s pozorným a energickým výrazem. Jeho pohyb by měl být silný a vydatný, prostorný, plynulý a harmonický.
Délka trupu by měla pokud možno odpovídat kohoutkové výšce. Délka trupu může přesahovat kohoutkovou výšku až o 3 cm.
Pevná, zvládnutá, vyrovnaná, beze strachu ze zvěře, neprojevuje citlivost na výstřel, není plachá ani agresivní.
Odpovídající velikosti těla a pohlaví. Linie hlavy lehce divergující (mírně rozbíhavé). MOZKOVNA Lebka: Plochá, jen po stranách lehce zaoblená, středně široká; výrazně vyjádřené nadočnicové oblouky. Stop: Vyjádřený, dobře patrný. LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI: Nosní houba: Barva srsti s odpovídající silnou pigmentací. Dobře otevřené nosní otvory. Tlama: Dlouhá, široká, silná, hluboká tlama. Lehce římský nos. Pysky: Silné, přiléhající a nevisící. Dobrá pigmentace odpovídající barvě srsti. Čelisti / zuby: Velké zuby. Silné čelisti s pravidelným a úplným nůžkovým skusem, přičemž horní řada řezáků přesahuje přes dolní řadu řezáků, zuby se navzájem dotýkají a zuby stojí kolmo v čelistech. Úplný chrup se 42 zuby odpovídajícími zubnímu vzorci. Oči: Pokud možno tmavé, ne příliš hluboko uložené a nevystupující, s živým, ostražitým výrazem. Dobře pigmentované okraje očních víček dobře přiléhají k oční bulvě. Visící uši: středně velké, vysoko a široko nasazené, nejsou stočené.
Středně dlouhý, silně osvalený; lehce klenutá linie šíje, suchý krk.
Horní linie z profilu: Rovná a lehce spadající. Kohoutek: Vyjádřený. Hřbet: pevný, dobře osvalený. Bedra: Krátká, široká, svalnatá partie beder. Záď: Dlouhá a široká, lehce spadající a dobře osvalená. Široká pánev. Hruď: Široká a hluboká s vyjádřeným předhrudím a hrudní kost dosahující pokud možno daleko. Žebra dobře klenutá. Dolní linie z profilu a břicho: V elegantním oblouku směrem dozadu lehce vtažené, suché.
Navazuje na linii hřbetu, nesen pokud možno vodorovně nebo lehce nahoru, ne strmě; není ani příliš silný, ani příliš tenký. Pro lovecké účely přiměřeně zkrácen. (V zemích, kde je zákonem zakázáno kupírování ocasu může ocas zůstat přirozený. Měl by dosahovat k hleznu a měl by být nesen rovně nebo lehce šavlovitě zahnutý).
Všeobecně: Při pohledu zepředu rovné a rovnoběžné, při pohledu ze strany dobře postavené pod trup. Vzdálenost od země k loktům by měla zhruba odpovídat vzdálenosti od loktů ke kohoutku. Plece: Dobře šikmo dozadu uložená lopatka, silně osvalená. Dobré zaúhlení lopatky a nadloktí. Nadloktí: Pokud možno dlouhé, s dobrým suchým osvalením. Loket: dobře přiléhající k trupu, není vytočen ven, ani vtočen dovnitř. Dobré zaúhlení nadloktí a předloktí. Předloktí: Suché a svisle postavené, silné kosti. Zápěstí: Silná. Přední nadprstí: Nepatrně směřující dopředu. Tlapy hrudních končetin: Oválné, okrouhlé, s těsně sevřenými prsty a dostatečně silnými, tvrdými, odolnými a dobře pigmentovanými polštářky. Směřují souběžně, nevytáčejí se dovnitř ani ven v postoji ani v pohybu.
Všeobecně: Při pohledu zezadu rovné a paralelně postavené. Dobré zaúhlení v kolenních kloubech a hleznech. Silné kosti. Stehna: Dlouhé, široké a svalnaté, dobré zaúhlení pánve a stehna. Kolena: Silná, s dobrým zaúhlením stehna a lýtka. Lýtka: Dlouhá, svalnatá a šlachovitá. Hlezno: Silné. Zadní nadprstí (nárt): Krátké, kolmo postavené. Tlapy pánevních končetin: Oválné, okrouhlé, s těsně sevřenými prsty a dostatečně silnými, tvrdými, odolnými a dobře pigmentovanými polštářky. Směřují souběžně, nevytáčejí se dovnitř ani ven v postoji ani v pohybu.
Prostorné, vpředu dlouhý krok a zezadu silný posun. Hrudní i pánevní končetiny se pohybují rovně a rovnoběžně. Držení psa je v pohybu vzpřímené.
Pevně přiléhající, bez tvorby vrásek.
Drátovitá, tvrdá, přiléhající a hustá. Krycí srst cca 2 až 4 cm dlouhá; hustá, vodu odpuzující podsada. Obrysy těla nesmí být zakryty dlouhou srstí. Tvrdost a velká hustota srsti musí poskytovat co možná nejlepší ochranu před povětrnostními vlivy a poraněními. Dolní části běhů a dolní část hrudníku a břicha má být pokryta kratší, ale hustou srstí, hlava a uši jsou pokryty kratší a současně hustší, ale ne měkčí srstí. Zvýrazněné obočí a silný, ne příliš dlouhý a pokud možno tvrdý vous podtrhují energický výraz tváře.
Hnědý bělouš, s plotnami nebo bez nich. Černý bělouš, s plotnami nebo bez nich. Hnědý s bílým hrudním znakem nebo bez něj. Světlý bělouš. Ostatní barvy jsou nepřípustné.
Kohoutková výška: Psi: 61 až 68 cm. Feny: 57 až 64 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
Krátká nebo úzká či špičatá tlama. Slabě vyvinutý chrup. Silně povolená oční víčka. Propadlý nebo kapří hřbet. Silná přestavěnost. Silně vtočené nebo vytočené lokty. Sudovitý postoj, kravský postoj nebo úzký postoj nebo pohyb. Trvalý mimochod v kroku a v klusu, strnulý nebo krátký a drobivý krok. Řídká srst, chybějící podsada.
Jakákoliv slabost povahy, zejména chybějící lhostejnost k výstřelu, dále strach před zvěří, agresivita, nervozita, kousání ze strachu. Předkus nebo podkus, zkřížený skus, chybějící zuby s výjimkou PM1, úzké postavení špičáků. Entropium, ektropium; oči různých barev. Vrozené zkrácení nebo znetvoření ocasu. Chyby pigmentace. Psi vykazující patrné psychické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni
Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Nos: nozdry široké a dobře otevřené. Nosní hřbet: dlouhý a dost široký. Pysky: dobře vyvinuté, dávající čenichu hranatý tvar. Stop: středně výrazný, ale zřejmý. Mozkovna: oválná, relativně široká, temeno dosti ploché, týlní hrbol nevýrazný. Oči: klidného výrazu, tmavé, velké, dobře otevřené. Uši: musí být zavěšeny mírně nad linií očí, jsou dosti silné, rámující hlavu, hedvábné, kryté zvlněnou srstí.
Dobře vsazený do lopatek, velmi mírný lalok je přípustný.
Lopatky a rámě: lehce šikmé. Předloktí: silné a dobře osvalené. Tlapky: kulaté, širší, ne však ploché, dobře osrstěné mezi prsty, pevné.
Hrudník: středně hluboký. Žebra: harmonicky klenutá, dosahující k lokti. Hřbet a bedra: linie pevná, nepříliš dlouhá. Záď: spíše poněkud spáditá.
Stehna: dlouhé stehenní kosti, svalnatá, s praporci dlouhé srsti. Hlezna: správně zaúhlená, praporce srsti dosahují až ke tlapkám. Tlapky: kulaté, širší, ne však ploché, dobře osrstěné mezi prsty. Ocas: nepřesahuje délkou hlezenní kloub, nikdy netvoří na konci háček.
Rovná nebo mírně zvlněná, zbarvením černý bělouš s namodralým odstínem, s černými plotnami. Pěkné praporce jsou na končetinách a na oháňce.
Kohoutková výška je pro psy stanovena rozmezím 57 - 60 cm, pro feny poněkud nižší.
Mozkovna: příliš úzká. Nosní partie: špičatá. Oči: světlé. Uši: krátké, nasazené příliš vysoko, příliš slabé. Tlapky: ploché, otevřené nebo příliš široké. Hrudník: žebra příliš plochá nebo přehnaně klenutá.
Všichni psi musí mít obě varlata normálně vyvinutá a kompletně sestouplá v šourku.]]>
Německo. Datum zveřejnění platného standardu: 09.11.2004.
Všestranný lovecký pes.
Skupina 7 stavěcí psi (ohaři). Sekce 1.2 stavěcí psi kontinentální dlouhosrstí. S pracovní zkouškou.
Okolo roku 1870 existoval v oblasti Münsteru typ ptačího psa s dlouhou srstí, který uměl dobře vystavovat, měl dobrý nos při veškeré práci a také uměl přinášet. V roce 1906 pěvec z Land, básník Hermann Löns za pomoci svých bratrů začal vyhledávat poslední jedince plemene, které se nazývalo „Heidebracke“. Překřtil je na „Heidewachtel“ -„Dlouhosrstý z Land“. Ve stejném období baron von Bevervörde-Lohburg a ředitel školy Reimann z Burgsteinfurtu se dopracovali prvních výsledků díky liniové plemenitbě. V následujícím období se objevila ve Vestfálsku varieta, nazývaná „z Dorsteru“. Následovalo založení „Asociace malého münsterského ohaře“ 17. března 1912. To znamenalo stanovení jasného cíle, kterým byl čistokrevný chov a selekce malého dlouhosrstého stavěče, který se choval v okolí Münsteru již po desetiletí. Poněvadž však nebyl definován jasný standard a charakteristika plemene, chov ani činnost asociace nepřinesly potřebné výsledky. Až v roce 1921 se začalo chovat podle standardu, který publikoval Dr. Friedrich Jungklaus.
Středně velký pes harmonicky stavěný, silný, vznešený a elegantní, vyvážených proporcí. Ušlechtilá hlava. V postoji jsou jeho linie plynulé a ocas je nesen vodorovně. Na předních nohou tvoří srst praporce, na stehnech kalhoty a na ocase dlouhou vlajku. Lesklá srst musí být rovná nebo mírně zvlněná, přiléhající a nepříliš dlouhá. Pohyb je harmonický a dobře pokrývá terén.
Délka těla, měřená od výstupku hrudní kosti k sedacímu hrbolu, nesmí přesahovat kohoutkovou výšku o více jak 5 cm. Délka mozkovny měřená od týlního hrbolu ke stopu je stejná, jako délka čenichové partie od nosu ke stopu.
Malý münsterlandský ohař je inteligentní a chápavý; je velmi temperamentní a vyrovnaný, s pevnou povahou. Je pozorný a přátelský ve vztahu k člověku (je to dobrý rodinný pes); snadno se socializuje, udržuje přirozeně úzký vztah se svým psovodem (je schopný pracovat ve smečce). Je to všestranný lovecký pes, má silně vyvinutý lovecký pud, pevné nervy a správně reaguje na zvěř.
typ je definován hlavou a výrazem. Mozková část: Mozkovna: ušlechtilá, suchá, plochá nebo mírně klenutá; Obličejová část: Nos: jednobarevný hnědý; Čenichová partie: silná, dlouhá, nosní hřbet rovný; Pysky: krátké, přiléhavé, dobře pigmentované, jednobarevně hnědé; Čelist/Zuby: zuby jsou silné, bílé; čelisti silné; skus nůžkový; zuby správně postavené, chrup úplný; horní řezáky překrývají spodní, aniž by s nimi ztratily kontakt, jsou korektně postavené v čelistech. Chrup tvoří 42 zubů podle zubního vzorce, s tolerancí plus minus 2 P1; Líce: silné, svalnaté; Oči: středně velké, ani vystouplé, ani vpadlé hluboko v očních důlcích; upřednostňovány jsou tmavě hnědé; Oční víčka dobře přiléhají k oční kouli a zakrývají spojivky; Uši: široké, vysoko nasazené, dobře přiléhající k hlavě, jsou zakončené do špičky, natažené nepřesahují koutek.
Jeho délka je v souladu s celkovou stavbou těla, směrem ke trupu se rovnoměrně zesiluje; vrcholy lopatek jsou mohutně osvalené a mírně klenuté. Krk je suchý, bez laloku.
Horní linie: rovná, mírně spáditá; Kohoutek: patrný; Hřbet: pevný, svalnatý; páteř musí být zakryta svalstvem; Bedra: krátká, široká, svalnatá; Záď: dlouhá a široká, svalnatá, nesmí být sražená, ale velmi mírně skloněná směrem k ocasu; pánev je široká; Hrudník: je spíše hluboký než široký, co nejdelší; žebra jsou dobře klenutá; Spodní linie a břicho: pozvolna se zvedá směrem k zádi, tvoří elegantní křivku, je suchá.
Je nasazen vysoko, pokrytý dlouhou srstí, ; je středně dlouhý, silný u kořene, směrem ke konci pozvolna zeslabuje; v klidu je nesen svěšený, v pohybu vodorovně, nesmí být nesen příliš nad linií hřbetu ani příliš zatočený do výšky, v poslední třetině se může zatáčet směrem vzhůru.
Při pohledu zepředu jsou rovné a co nejvíce rovnoběžně postavené; při pohledu z profilu jsou postavené pod tělem; Výška od země k lokti se má co nejvíce přibližovat výšce od lokte ke kohoutku; Lopatky: lopatky přiléhají těsně k hrudnímu koši a jsou mohutně osvalené; s ramenní kostí svírají úhel, blížící se 90°. Rámě: je co nejdelší, svalnaté; Lokty: přiléhají dobře k k tělu, nejsou vybočené ani vbočené; rámě s předloktím svírá správný úhel. Předloktí: kosti jsou silné, je kolmo postavené; Kotník: silný; Záprstí: je mírně šikmo postavené; Tlapky: kulaté a klenuté, prsty jsou sevřené,; polštářky jsou dostatečně tvrdé, silné a odolné; srsti nesmí být mezi prsty příliš mnoho; jsou rovnoběžně postavené, a to v postoji i v pohybu, nesmí směřovat ani k sobě (sbíhat), ani od sebe (rozbíhat).
Je prostorný, vychází ze zádi a dobře pokrývá terén, je koordinovaný; končetiny se pohybují v ose; pes se pohybuje přímo; mimochod je nežádoucí.
Je přiléhavá, netvoří vrásky.
Hustá, středně dlouhá, hladká až mírně zvlněná, přiléhavá, nepropouštějící vodu; linie (kontury) těla nesmí být zakryty příliš dlouhou srstí. Musí svojí hustotou zajistit co nejlepší ochranu proti nepohodě, přírodnímu prostředí a zranění; srst krátká a přiléhavá na uších je chybou. Přední nohy mají praporce, na pánevních tvoří delší srst kalhotky, dosahující až k hlezennímu kloubu; Příliš dlouhá a splývavá srst na hrudníku je nežádoucí.
Hnědé a bílé, bělouš s rozsáhlými hnědými plotnami nebo pláštěm, stříkaný; lysinka na hlavě je přípustná; plavé znaky jsou povoleny na čenichu, nad očima okolo řitního otvoru (Jungklausovy znaky).
Kohoutková výška: Psi: 54 cm. Feny: 52 cm. S tolerancí +/- 2 cm.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Hrubá tělesná konstrukce, příliš hrubá kostra. Disharmonie mezi tělem, krkem a kohoutkovou výškou. Světlé skvrny nebo depigmentace více jak 50% nosní houby. Špičatý čenich; nosní hřbet proláklý nebo klenutý. Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Maďarsko. DATUM ZVEŘEJNĚNÍ PLATNÉHO ORIGINÁLU STANDARDU: 6. 4. 2000.
Všestranně lovecky upotřebitelný pes pro lov v poli, na vodě i v lese. Jeho charakteristickými vlastnostmi jsou zejména výrazný smysl pro stopu, pevné vystavování, vynikající vlohy pro přinášení a cílevědomé sledování stopy na vodě při velké ochotě k vodní práci. Dobře zvládá práci v obtížném terénu i extrémní počasí. Jako výkonný lovecký pes nesmí projevovat bázlivost po výstřelu, strach ze zvěře, absenci vloh k vystavování a přinášení a nechuť k vodní práci. Pro svou bezproblémovou povahu a přizpůsobivost je vhodný i k držení v bytě.
Skupina 7 - ohaři. Sekce 1 - kontinentální ohaři . Se zkouškou z výkonu (polní a vodní práce).
Předkové maďarského ohaře přišli do své vlasti společně s kočujícími maďarskými kmeny. První stručnou písemnou zmínku a vyobrazení těchto psů lze doložit již v dokumentech ze 14. století. Jeho význam pro lov však výrazněji rostl teprve od 18. století. Koncem 19. století pak byly v Maďarsku pořádány soutěže pro ohaře, jichž se s velkým úspěchem zúčastnili také ohaři maďarští. Na vzniku tohoto plemene se v tehdejší době podílela také jiná plemena loveckých psů. Cílevědomý chov začal v roce 1920 a v roce 1936 byl maďarský ohař uznán mezinárodní kynologickou organizací FCI jako samostatné plemeno.
Středně velký elegantní lovecký pes ušlechtilého vzhledu s krátkou žemlově zbarvenou srstí. Spíše lehká, suchá a štíhlá stavba těla tvoří harmonii mezi krásou a sílou.
Délka těla mírně překračuje kohoutkovou výšku. Hloubka hrudníku dosahuje téměř poloviny kohoutkové výšky. Čenichová partie je o něco kratší než polovina délky celé hlavy.
Živá, přátelská, vyrovnaná, lehce cvičitelný. Snadné navázání kontaktu s vůdcem patří k jeho základním vlastnostem. Nesnáší hrubé zacházení a nesmí být ani agresivní, ani bázlivý.
Suchá, ušlechtilá, s dobrými proporcemi. MOZKOVNA: Lebka: Přiměřeně široká, mírně klenutá, s nepříliš výraznou čelní brázdou, která probíhá od středně vyvinutého týlního hrbolu ve směru stopu. Oční oblouky jsou přiměřeně vyvinuté. Stop: mírný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: čenich je dobře vyvinutý se širokými nozdrami. Jeho barva ladí s tmavým tónem srsti. Morda: Čenichová partie je tupá, ne zašpičatělá, dobře osvalená se silnými čelistmi. Hřbet nosu je rovný. Pysky: jsou těsně přiléhají, nejsou převislé. Čelisti / zuby: Silné čelisti s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, přičemž horní řada řezáků překrývá bez mezery spodní a zuby stojí přiměřeně kolmo; 42 zdravých zubů dle zubního vzorce. Líce: silné, dobře osvalené. Oči: středně velké a mírně oválné. Oční víčka dobře přiléhají k oku. Pohled živý, inteligentní. Barva očí je hnědá a ladí s barvou srsti, přičemž přednost se dává tmavší barvě. Uši: nasazeny mírně vzadu a středně vysoko. Ušní boltce jsou jemné a přiléhají k lícím. Mají tvar zakulaceného V a jejich délka tvoří zhruba tři čtvrtiny délky hlavy.
Středně dlouhý, přiměřený k tělu, dobře osvalený, mírně klenutý. Těsně přiléhající kůže na hrdle.
Kohoutek: výrazný a svalnatý. Hřbet: pevný, rovný, dobře osvalený. Trnové výběžky mají být zakryty svalstvem. Bedra: krátká, široká, pevná, osvalená, rovná či mírně klenutá. Přechod od hřbetu k bedrům je kompaktní a pevný. Záď: široká a dostatečně dlouhá, ne krátká, k nasazení ocasu mírně spáditá, nesmí být sražená; dobře osvalená. Hrudník: je hluboký a široký s výrazným, dobře osvaleným a přiměřeně klenutým předhrudím; hrudní kost má sahat co nejdále dozadu. Hloubka hrudníku má dosahovat k loktům. Žebra jsou mírně klenutá. Zadní žebra sahají daleko dozadu. Spodní linie a břicho: tvoří elegantní oblouk, břicho je napjaté a lehce vtažené.
Poměrně nízko nasazen, u kořene silný, ke špičce se zužuje. V zemích, kde není kupírování zákonem zakázáno, se z preventivních důvodů s ohledem na lovecké využití krátí o jednu čtvrtinu. Pokud není zkrácen, dosahuje až k hlezennímu kloubu a je rovný, případně lehce šavlovitě zahnutý. Při pohybu je nesen výš až k horizontále. Ocas je dobře a hustě osrstěn.
Při pohledu zepředu jsou hrudní končetiny rovnoběžné, při pohledu zboku kolmé a dobře postavené pod tělem. Dobře utvářených kostí a silného svalstva. Plece: Lopatka je dlouhá, šikmá a dozadu ploše přiléhající. V pohybu je pružná a je výrazně osvalená. Dobré zaúhlení mezi lopatkou a ramenní kostí. Ramenní kost: pokud možno dlouhá a dobře osvalená. Lokty: těsně přiléhají k tělu, ale nejsou vmáčknuté; nejsou vytočené, ani stočené dovnitř. Dobré zaúhlení mezi ramenní kostí a předloktím. Předloktí: rovné a dlouhé, dostatečně osvalené se silnými, nikoliv však hrubými kostmi. Zápěstí: suché a pevné. Přední nadprstí: krátké a jen lehce šikmo postavené. Tlapy: lehce oválné s pevně sevřenými, dobře klenutými silnými prsty a silnými hnědými drápy. Pevné a odolné polštářky břidlicově šedavého odstínu. V klidu i pohybu jsou tlapy rovnoběžné.
Obecně: při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné. Správně zaúhlené se silnými kostmi. Stehno: dlouhé, osvalené, s odpovídajícím zaúhlením mezi pánví a stehnem. Kolena: dobré zaúhlení mezi stehnem a bércem. Lýtka: dlouhá, osvalená a šlachovitá. Délka lýtka odpovídá přibližně délce stehna. Dobré zaúhlení mezi lýtkem a zadním nadprstím. Hlezno: silné, suché a šlachovité, poměrně nízko postavené. Zadní nadprstí: kolmé, krátké a suché. Tlapy pánevní končetiny: viz tlapy hrudních končetin.
Typickým chodem je pružný a elegantní prostorný klus s prostorným a dlouhým krokem. V poli hledá vytrvalým cvalem. Při pohybu je hřbet pevný a zůstává ve vodorovné poloze. Dobré držení těla. Mimochod je nežádoucí.
Pevně přiléhá k tělu, netvoří záhyby a je dobře pigmentovaná.
Krátká a hustá, má být pevná a tuhá. Na hlavě a na boltcích je jemnější, hedvábná a kratší, na spodní straně ocasu naopak o trochu delší. Srst má pokrývat celé tělo, břišní krajina je však méně osrstěná. Srst nemá podsadu.
Různé odstíny žemlové barvy. Ušní boltce mohou být tmavší, jinak jednotné zbarvení. Červené, hnědavé nebo vybledlé barevné tóny jsou nežádoucí. Malá bílá skvrna na předhrudí nebo na hrdle, jejíž průměr nesmí překročit 5 cm, stejně jako bílé odznaky na prstech tlap nejsou vadou. Barva pysků a očních víček odpovídá barvě nosu.
Kohoutková výška: Psi 58 - 64 cm. Feny 54 - 60 cm . Zvyšovat kohoutkovou výšku je nežádoucí, vhodné je usilovat o střední velikost. Statická a dynamická vyváženost a symetrie jsou důležitější než v centimetrech naměřená výška.
Jako chyba musí být posouzena každá odchylka od uvedených údajů, hodnocení chyby by pak mělo být přímo úměrné stupni odchylky.
Výrazné odchylky od standardu plemene. Hrubé odchylky od pohlavního výrazu. Netypická hlava. Skvrnitý nos. Převislé pysky a volné otevřené koutky. Předkus, podkus, zkřížený skus jakož i přechodné formy. Chybění jednoho nebo více zubů ze skupiny řezáků (I), špičáků (C) nebo třenových zubů P2 až P4 a stoliček M1 a M2, absence více než dvou třenových zubů P1. Na zuby M3 se nebere zřetel. Neprořezané zuby se hodnotí jako chybějící. Nadpočetné zuby vybočující z řady. Rozštěp patra či pysku. Světle žluté oko, příliš volná víčka, ektropium, entropium, dvojitá řada řas. Výrazný lalok pod krkem. Vlčí drápky, tzv. paspárky. Špatná mechanika pohybu. Netypické osrstění. Tmavohnědá či světle žlutá barva, vícebarevnost, nejednotná barva, bílá hrudní skvrna v průměru větší než 5 cm. Bílé tlapy. Nedostatečně pigmentovaná kůže, oční víčka a pysky. Kohoutková výška odchylující se o více než 2 cm od standardu. Jakákoliv známka nevyrovnanosti povahy.
Psi musejí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.]]>
Maďarsko. DATUM ZVEŘEJNĚNÍ PLATNÉHO ORIGINÁLU STANDARDU: 6. 4. 2000.
Všestranně lovecky upotřebitelný pes pro lov v poli, na vodě i v lese. Jeho charakteristickými vlastnostmi jsou zejména výrazný smysl pro stopu, pevné vystavování, vynikající vlohy pro přinášení a cílevědomé sledování stopy na vodě při velké ochotě k vodní práci. Dobře zvládá práci v obtížném terénu i extrémní počasí. Jako výkonný lovecký pes nesmí projevovat bázlivost po výstřelu, strach ze zvěře, absenci vloh k vystavování a přinášení a nechuť k vodní práci. Pro svou bezproblémovou povahu a přizpůsobivost je vhodný i k držení v bytě.
Skupina 7 - ohaři. Sekce 1 - kontinentální ohaři. Se zkouškou z výkonu (polní a vodní práce).
Drátosrstý maďarský ohař vznikl křížením krátkosrstého maďarského ohaře s drátosrstým německým ohařem ve třicátých letech dvacátého století. Jeho typické plemenné znaky odpovídají krátkosrstému maďarskému ohařovi.
Temperamentní žemlově zbarvený lovecký pes suchých a štíhlých linií, jehož tělesná stavba je robustnější než u maďarského krátkosrstého ohaře. Je to typ všestranného ohaře, který vykazuje vytrvalost, výkonnost, pracovitost a odolnost.
Délka těla mírně překračuje kohoutkovou výšku. Hloubka hrudníku dosahuje téměř poloviny kohoutkové výšky. Čenichová partie je o něco kratší než polovina délky celé hlavy.
Oddaný, lehce cvičitelný a učenlivý, sebevědomý pes. Nesnáší hrubé zacházení a nesmí být ani agresivní, ani bázlivý. Dobře udržuje kontakt s vůdcem, hledá s náruživostí, je vytrvalý, disponuje dobrým nosem a vynikajícím způsobem vystavuje.
MOZKOVNA: Lebka: Přiměřeně široká, mírně klenutá, s nepříliš výraznou čelní brázdou, která probíhá od středně vyvinutého týlního hrbolu ve směru stopu. Nadočnicové oblouky jsou přiměřeně vyvinuté. Stop: mírný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: čenich je dobře vyvinutý se širokými nozdrami. Jeho barva ladí s tmavým tónem srsti. Morda: Čenichová partie je tupá, ne zašpičatělá, dobře osvalená se silnými čelistmi. Hřbet nosu je rovný. Pysky: jsou těsně přiléhají, nejsou převislé. Čelisti / zuby: Silné čelisti s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, přičemž horní řada řezáků překrývá bez mezery spodní a zuby stojí přiměřeně kolmo; 42 zdravých zubů dle zubního vzorce. Líce: silné, dobře osvalené. Oči: středně velké a mírně oválné. Oční víčka dobře přiléhají k oku. Pohled živý, inteligentní. Barva očí je hnědá a ladí s barvou srsti, přičemž přednost se dává tmavší barvě. Uši: nasazeny mírně vzadu a středně vysoko. Ušní boltce jsou jemné a přiléhají k lícím. Mají tvar zakulaceného V a jejich délka tvoří zhruba tři čtvrtiny délky hlavy.
Středně dlouhý, přiměřený k tělu, silně osvalený, mírně klenutý. Těsně přiléhající kůže na hrdle.
Kohoutek: výrazný a svalnatý. Hřbet: pevný, rovný, dobře osvalený. Trnové výběžky mají být zakryty svalstvem. Bedra: krátká, široká, pevná, osvalená, rovná či mírně klenutá. Přechod od hřbetu k bedrům je kompaktní a pevný. Záď: široká a dostatečně dlouhá, ne krátká, k nasazení ocasu mírně spáditá, nesmí být sražená; dobře osvalená. Hrudník: je hluboký a široký s výrazným, dobře osvaleným a přiměřeně klenutým předhrudím; hrudní kost má sahat co nejdále dozadu. Hloubka hrudníku má dosahovat k loktům. Žebra jsou mírně klenutá. Zadní žebra sahají daleko dozadu. Spodní linie a břicho: tvoří elegantní oblouk, břicho je napjaté a lehce vtažené.
Poměrně nízko nasazen, u kořene silný, ke špičce se zužuje. V zemích, kde není kupírování zákonem zakázáno, se z preventivních důvodů s ohledem na lovecké využití krátí o jednu čtvrtinu. Pokud není zkrácen, dosahuje až k hlezennímu kloubu a je rovný, případně lehce šavlovitě zahnutý. Při pohybu je nesen výš až k horizontále. Ocas je dobře a hustě osrstěn.
Při pohledu zepředu jsou hrudní končetiny rovné a rovnoběžné, při pohledu ze strany kolmé a dobře postavené pod tělem. Dobře utvářených kostí a silného svalstva. Plece: Lopatka je dlouhá, šikmá a dozadu ploše přiléhající. V pohybu je pružná a je výrazně osvalená. Dobré zaúhlení mezi lopatkou a ramenní kostí. Ramenní kost: pokud možno dlouhá a dobře osvalená. Lokty: těsně přiléhají k tělu, ale nejsou vmáčknuté; nejsou vytočené, ani stočené dovnitř. Dobré zaúhlení mezi ramenní kostí a předloktím. Předloktí: rovné a dlouhé, dostatečně osvalené se silnými, nikoliv však hrubými kostmi. Zápěstí: suché a pevné. Přední nadprstí: krátké a jen lehce šikmo postavené. Tlapy: lehce oválné s pevně sevřenými, dobře klenutými silnými prsty a silnými hnědými drápy. Pevné a odolné polštářky břidlicově šedavého odstínu. V klidu i pohybu jsou tlapy rovnoběžné.
Obecně: při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné. Správně zaúhlené se silnými kostmi. Stehno: dlouhé, osvalené, s odpovídajícím zaúhlením mezi pánví a stehnem. Kolena: dobré zaúhlení mezi stehnem a bércem. Lýtka: dlouhá, osvalená a šlachovitá. Délka lýtka odpovídá přibližně délce stehna. Dobré zaúhlení mezi lýtkem a zadním nadprstím. Hlezno: silné, suché a šlachovité, poměrně nízko postavené. Zadní nadprstí: kolmé, krátké a suché. Tlapy pánevní končetiny: viz tlapy hrudních končetin.
Typickým chodem je pružný a elegantní prostorný klus s prostorným a dlouhým krokem. V poli hledá vytrvalým cvalem. Při pohybu je hřbet pevný a zůstává ve vodorovné poloze. Dobré držení těla. Mimochod je nežádoucí.
Pevně přiléhá k tělu, netvoří záhyby a je dobře pigmentovaná.
Drátosrstá, přiléhavá, silná, hustá a matná. Krycí srst je 2 až 3 cm dlouhá, podsada hustá a odpuzující vodu. Delší srst nesmí překrývat obrysy těla. Svojí hustotou a odpovídající tvrdostí by měla poskytovat dobrou ochranu při nepříznivém počasí nebo před možným zraněním. Spodní části končetin stejně jako spodek břicha a hrudi by měly být pokryty kratší, měkčí a řidší srstí, hlava a uši pak srstí kratší a tmavší, nikoliv však měkkou či hustou. Výrazné obočí zdůrazňuje stop a spolu se silným, tvrdým, nikoliv však dlouhým (2 - 3 cm) vousem po obou stranách mordy podtrhuje energický výraz obličeje. Po obou stranách krku se nacházejí kartáčky srsti ve tvaru V.
Různé odstíny žemlové barvy. Ušní boltce mohou být tmavší, jinak jednotné zbarvení. Červené, hnědavé nebo vybledlé barevné tóny jsou nežádoucí. Malá bílá skvrna na předhrudí nebo na hrdle, jejíž průměr nesmí překročit 5 cm, stejně jako bílé odznaky na prstech tlap nejsou vadou. Barva pysků a očních víček odpovídá barvě nosu.
Kohoutková výška: Psi 58 - 64 cm. Feny 54 - 60 cm . Zvyšovat kohoutkovou výšku je nežádoucí, vhodné je usilovat o střední velikost. Statická a dynamická vyváženost a symetrie jsou důležitější než v centimetrech naměřená výška.
Jako chyba musí být posouzena každá odchylka od uvedených údajů, hodnocení chyby by pak mělo být přímo úměrné stupni odchylky.
Výrazné odchylky od standardu plemene. Hrubé odchylky od pohlavního výrazu. Netypická hlava. Skvrnitý nos. Převislé pysky a volné otevřené koutky. Předkus, podkus, zkřížený skus jakož i přechodné formy. Chybění jednoho nebo více zubů ze skupiny řezáků (I), špičáků (C) nebo třenových zubů P2 až P4 a stoliček M1 a M2, absence více než dvou třenových zubů P1. Na zuby M3 se nebere zřetel. Neprořezané zuby se hodnotí jako chybějící. Nadpočetné zuby vybočující z řady. Rozštěp patra či pysku. Světle žluté oko, příliš volná víčka, ektropium, entropium, dvojitá řada řas. Výrazný lalok pod krkem. Vlčí drápky, tzv. paspárky. Špatná mechanika pohybu. Řídká srst, chybějící podsada, dlouhá, měkká, hedvábná, huňatá, kudrnatá či zvlněná srst, chybějící kartáče delší srsti na končetinách. Tmavohnědá či světle žlutá barva, vícebarevnost, nejednotná barva, bílá hrudní skvrna v průměru větší než 5 cm. Bílé tlapy. Nedostatečně pigmentovaná kůže, oční víčka a pysky. Kohoutková výška odchylující se o více než 2 cm od standardu. Jakákoliv známka nevyrovnanosti povahy.
Psi musejí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.]]>
Itálie. Datum uveřejnění platného standardu: 3.4.1992.
Stavěcí pes (ohař).
Skupina 7 ohaři. Sekce 1.3 kontinentální ohaři hrubosrstí. S pracovní zkouškou.
V historické literatuře se hovoří o hrubosrstých psech italského původu, kteří se zdají být předky současného spinona. Podle toho by toto plemeno bylo čistě italské. Sélicourt ve své knize „Dokonalý lovec“ z roku 1683 hovoří o „griffonech“, pocházejících z Itálie a Piémontu. Také byl tento typ psa často zobrazován ve středověku významnými malíři. Nejznámějším zobrazením je freska od Andrea Mantegna ve vévodském paláci v Mantově, která je datována do 15. století.
Je to pes robustní konstituce, odolný a statný, s mohutnou kostrou; svalstvo je velmi vyvinuté; srst je tvrdá.
Jeho rámec se blíží kvadratickému formátu; délka těla se rovná výšce v kohoutku, s tolerancí + 1 až 2 cm navíc; délka hlavy je stejná, jako 4/10 výšky v kohoutku; její šířka, měřená v oblasti očnic, je menší, než polovina její délky.
Je to pes od přírody společenský, učenlivý a trpělivý; spinone je vhodný k lovu ve veškerých typech loveckých terénů; je velmi vytrvalý, pracuje s chutí v křovinách i ve studené vodě; má schopnost pro nádherný prostorný klus; je od přirozenosti výborný aportér.
Prodloužené osy horní linie lebky a nosního hřbetu jsou rozbíhavé. Část mozková: Mozkovna: při pohledu z profilu je oblá, při pohledu zepředu má tvar střechy dvojitě zkosené s velmi výrazným týlním hrbolem a se středním hřebenem silně patrným; Vyklenutí fronty není velké, ani směrem dopředu, ani do výšky; Stop: je výrazný, protože středně frontální rýha je hluboká; Část obličejová: Nos: je v prodloužené linii nosního hřbetu, je velký, houbovitý, jeho horní hrana je velmi široká a oblá; u bíle zbarvených jedinců je světle růžový, o něco tmavší u bílooranžových a hnědobílých; z profilu přesahuje před linii pysků; Nozdry jsou velké a dobře otevřené; Čenichová partie: její délka je stejná, jako délka mozkovny; její výška, měřená v polovině délky, se blíží třetině její délky; z profilu je linie nosního hřbetu rovná nebo mírně klenutá; linie čenichové partie jsou rovnoběžné, což jí dává hranatý tvar. Spodní linie mordy je utvářena horními pysky. Jejich nejnižší bod je koutek; Pysky: Horní pysky, jež jsou spíše jemné, tvoří pod nosem otevřený úhel; v jejich přední části jsou oblé, překrývají spodní čelist, koutek je dobře viditelný. Čelisti/zuby: zuby jsou silné a normálně vyvinuté; ramena spodní čelisti jsou ve střední části velmi lehce zakřivená; zubní oblouky na sebe dobře dosedají; skus řezáků je buď nůžkový, nebo klešťový. Líce: suché. Oči: velké a dobře otevřené; Jejich tvar je téměř kruhový; víčka dosedají přesně na oční kouli, která není ani vystouplá, ani zapadlá; obě oči jsou usazené ve stejné linii; duhovka je okrová, v odstínu více či méně tmavém, v závislosti na zbarvení srsti; Uši: jsou prakticky trojúhelníkového tvaru, délkou přesahují spodní linii hrdla o 5 cm; jsou zavěšeny zhruba v linii očnic; jejich přední strana dosedá k líci, ucho není vývrtkovitě stočené, ale stáčí se dovnitř; konec ucha je mírně zaoblen; neseny jsou téměř stále přilehlé, jen výjimečně jsou nadzvednuty; chrupavka je slabá; jsou pokryty delší řídkou srstí, která je hustší na okrajích ucha.
Je silný a svalnatý; harmonicky umístěný mezi lopatkami; jeho délka nesmí být menší, než 2/3 délky hlavy; jeho obvod se blíží třetině kohoutkové výšky; má dvojitý mírný lalok. Tělo: rámec je téměř kvadratický; Horní linie: je rozdělena na dvě části: první, mírně šikmá, téměř rovná, jde od kohoutku až k 11 páteřnímu obratli a druhá, lehce konvexní je ve spojení s krajinou bederní silná a dobře klenutá. Kohoutek: není příliš výrazný; Bedra: jsou mírně klenutá, silná a s dobře vyvinutým svalstvem; jsou o něco kratší, než je 1/5 kohoutkové výšky a jsou téměř stejně široká, jako jsou dlouhá; Záď: široká, dlouhá, dobře osvalená a šikmá, její sklon svírá s horizontálou úhel mezi 30-35°, je-li měřen od zešikmení kyčelního kloubu. Hrudník: dosahuje nejméně k loketním kloubům, je prostorný, hluboký a v polovině své výšky výrazně klenutý; Jeho šířka je největší v polovině délky žeber a zužuje je směrem ke sternální kosti, aniž by však byl kýlovitý; žebra jsou klenutá a šikmo uložená, vytváří široký mezižeberní prostor; volná žebra jsou dlouhá, šikmo uložená, hodně otevřená; Spodní linie: je téměř horizontální v oblasti hrudníku, mírně se zvedá v oblasti břicha.
Je silný, především u kořene; je nesen horizontálně nebo svěšeně; není opatřen praporcem; krátí se na délku 15 - 25 cm.
Přední končetiny: při pohledu zepředu jsou přední končetiny perfektně rovné a kolmo postavené; při pohledu z profilu je noha svisle postavená a záprstí je mírně šikmé; Lopatka: mohutná a dlouhá, lopatková kost měří 1/4 kohoutkové výšky, svírá s horizontálou úhel kolem 50°; vrcholky lopatkové kosti jsou dobře patrné; je perfektně pohyblivá, silně osvalená; úhel, který svírá s ramenní kostí, je okolo 105°. Ramenní kost: šikmo uložená, má k horizontále sklon zhruba 60°, je uložena téměř rovnoběžně s boční osou těla; je silně osvalená; Lokty: jsou postaveny rovnoběžně s boční osou těla. Bod lokte je umístěn mírně před osou, která je spuštěna z vrcholu lopatky kolmo k zemi; vzdálenost lokte od země je v polovině kohoutkové výšky; Předloktí: jeho délka nepatrně přesahuje třetinu kohoutkové výšky, je kolmo postavené jak při pohledu zepředu, tak z profilu; Má mohutnou kostru; šlacha je velmi silná; Kotník: je uložen ve vertikální linii předloktí; Záprstí: je ploché, při pohledu zepředu je v kolmé linii přední nohy, při pohledu z boku je mírně šikmě uložené; jeho délka je asi 1/6 délky nohy k lokti; Přední tlapky: kompaktní, kulaté; prsty sevřené a dobře klenuté, pokryté krátkou hustou srstí, stejně tak i v oblasti meziprstí; polštářky jsou suché a tvrdé, jsou více či méně pigmentované v závislosti na zbarvení jedince; drápy jsou odolné, dosedající na zem, dobře pigmentované, ale nikdy ne černé. Zadní končetiny: Při pohledu z profilu je zadní linie stehen poněkud konvexní (vyklenutá); jednotlivé partie končetin jsou správně úhlené; záprstí musí být kolmo postavené; při pohledu zezadu jsou zadní končetiny rovnoběžné a kolmo postavené. Stehno: jeho délka nesmí být menší, než je jedna třetina kohoutkové výšky; jeho šířka se přibližuje 1/3 jeho délky; je velmi mohutně osvaleno; směřuje mírně šikmo odshora dolů a zepředu dozadu; jeho zadní část je mírně vyklenutá; Nadkolenní část: je o málo delší, než stehno; je šikmo položené v úhlu asi 55-60°k horizontále; je osvalené suchým svalstvem; šlachový úpon je dobře patrný; Hlezenní část: hlezna jsou silná a široká; vzdálenost hlezenního kloubu od země se rovná přibližně třetině kohoutkové výšky; úhel, který svírá, je asi 150°; Nadprstí: silné a suché, jeho délka se rovná vzdálenosti hlezenního kloubu od země; při pohledu z jakékoli strany je kolmo postavené; na jeho vnitřní straně se může vyskytnout jednoduchý volný paspárek; Zadní tlapky: mají obdobnou charakteristiku, jako přední, ale bývají oválnějšího tvaru.
Prostorný krok; při lovu dlouhý, prostorný a rychlý klus, občas střídaný cvalem.
Přiléhavá, musí být silná a suchá; je jemnější na hlavě, na hrdle, na slabinách, v podpaždí a na spodní straně trupu; na loktech je jemná na omak; od spodní čelisti až po horní třetinu krku se táhnou dvě kožní řasy – lalok; Když pes nese hlavu nízko, tvoří kůže po stranách mozkovny řasy, které končí na lících; pigmentace kůže může být různá a závisí na zbarvení jedince; barva vnějších sliznic musí korespondovat se zbarvením srsti.
Po těle je srst dlouhá asi 4-6 cm, kratší je na nosním hřbetu, na hlavě, na uších, předních stranách nohou, na tlapkách; na zadních stranách nohou je srst hrubší, tvořící kartáč, ale nikdy netvoří praporce; nad očima tvoří hrubá delší srst obočí, na pyskách vous; srst je hrubá tvrdá, uzavřená a spíše přiléhavá; nemá podsadu.
Čistě bílé, bílé s oranžovými plotnami, bílé stříkané oranžovou, bílé s hnědými plotnami, stříkané, hnědý bělouš; preferovaný odstín hnědé je odstín „mnišské kutny“.
Trikolorní, přítomnost pálení, výskyt černé ve všech formách a kombinacích.
Kohoutková výška: Psi: od 60 do 70 cm. Feny: od 58 do 65 cm. Hmotnost: Psi: 32 až 37 kg. Feny: 28 až 30 kg.
Všechny odchylky od tohoto znění standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Sbíhavá linie mozkovny a nosního hřbetu. Totální depigmentace nosu. Proláklý nosní hřbet. Předkus, výrazný podkus. Různě zbarvené oči. Černý pigment kůže nebo sliznic. Tříbarevné zbarvení, znaky pálení, černá ve všech formách a kombinacích.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Mops pochází z Číny.
Velká Britanie. Datum publikace platného originálního standardu: 24.6.1987. FCI-Standard 253/11.05. 1998/GB
Mops se využívá jako společenský pes.
Skupina 9 Společenský pes . Sekce 11 Malí molossoidní psi. Bez pracovní zkoušky.
Jasně kvadratický, kompaktní, je “multum in parvo\", podsaditý, vyvážených proporcí, pevně osvalený.
Mops je pes s velkým šarmem, důstojný a inteligentní, vyrovnaný, šťastný a plný života.
Velká, kulatá, ne ve tvaru jablka. MOZKOVNA: Lebka: Bez nerovností, jasně vyjádřené vrásky. OBLIČEJOVÁ ČÁST HLAVY: ČENICHOVÁ PARTIE: Krátká, tupá, kvadratická, spodní čelist nevystupuje. ČELISTI A ZUBY: Nepatrný předkus, vysoce nežádoucí je zkřivení čelisti, viditelné zuby nebo jazyk. Spodní čelist je široká s řezáky téměř v jedné řadě. OČI: Tmavé, velmi velké, kulaté, jemného a starostlivého výrazu, lesklé, při vzrušení plné ohně. UŠI: Tenké, malé, měkké jako černý samet. Dvou typů: Ucho ve tvaru růžového plátku je malé, přepadající , přehnuté dozadu, ukazující vnitřek ucha. "Knoflíkovité" ucho je přehnuté dopředu s koncem přiloženým k lebce, aby zakrývalo ušní otvor a končící v úrovni oka. Přednost se dává druhé z uvedených variant.
Mops má krk lehce klenutý, podobný hřebenu vlny, silný, mohutný, dostatečné délky, aby bylo možné hrdé nesení hlavy.
Krátké a podsadité. HŘBET: hřbetní linie rovná, nikdy klenutá ani propadlá. HRUDNÍK: Široký hrudník s dobře klenutými žebry.
Mops má ocas vysoko nasazený, co nejtěsněji zatočený v kyčelní oblasti. Dvojité zatočení je vysoce žádoucí.
Velmi silné, rovné, přiměřené délky a správně postavené pod tělem. RAMENA: správně zaúhlená.
Velmi silné, přiměřené délky, správně postavené pod tělem, rovné a při pohledu zezadu rovnoběžné s dobrým zaúhlením v kolenním kloubu.
Ani tak dlouhé jako zaječí, ani tak kulaté jako kočičí, dobře oddělené prsty, černé drápy.
Při pohledu zepředu se končetiny musí zdvihat a dopadat v ose ramenního a kyčelního kloubu bez vybočování dovnitř nebo ven. Stejně musí probíhat pohyb končetin při pohledu zezadu. Pohyb hrudních končetin musí být široký, přímo vpřed, pánevní se pohybují volně za využití správného zaúhlení. Lehké rolování zadních končetin je typické.
Mops by měl mít srst jemnou, hladkou, měkkou, krátkou a lesklou, nikdy hrubou nebo jako vlnu.
Stříbrná, apricot, béžová nebo černá. Každá z barev musí být jasně definována, aby byl patrný kontrast mezi barvou, úhořím pruhem (tmavou linií táhnoucí se z týla k ocasu) a maskou. Jasně definovaná znaménka na tvářích. Maska, uši, znaménka na tvářích, otisk palce neboli diamant na čele a úhoří pruh tak černý jak možno.
6,3 - 8,1 kg
Každá odchylka od výše uvedených bodů se považuje za chybu, jejíž závažnost musí být posuzována v přesném poměru se stupněm odchylky.
Psi musí mít obě zjevně normální varlata zcela sestouplá v šourku.]]>
Skupina 7 ohaři (stavěči). Sekce 1.2 kontinetální ohaři (kontinentální ohaři krátkosrstí – typ braque). Spracovní zkouškou.
Je to pes robustní, ale harmonicky stavěný, působící mohutným dojmem. Přednost je dávána jedincům se suchými končetinami, s výrazně modelovaným svalstvem a s výraznými liniemi, s hlavou výrazně modelovanou a s dobře patnými jařmovými oblouky, jedincům, na nichž jsou plnou měrou patrné specifické znaky této rasy.
Délka trupu je stejná nebo o málo větší než kohoutková výška. Délka hlavy je stejná jako 4/10 kohoutkové výšky, její šířka, měřená v linii nadočnicových oblouků, je poloviční než její délka. Mozková a nosní partie jsou stejně dlouhé.
Kohoutková výška je stanovena hranicemi 55 - 67 cm.
Mezi 25 - 40 kg v závislosti na kohoutkové výšce.
Pevná, ale elastická, je jemnější na hlavě, krku, v podpaždí a na spodních partiích trupu. Viditelné sliznice musí být zbarveny v tom odstínu, který odpovídá zbarvení srsti, ale nikdy nesmí na nich být černé skvrny. Vnitřní sliznice tlamy jsou růžové u oranžových, nebo bílohnědých, často jsou skvrnité hnědě nebo světle játrově.
Krátká, přiléhavá a lesklá, jemnější a hladší na hlavě, na uších, na přední straně nohou a na tlapkách.
Bílé. Bílé s plotnami různé velikosti odstínu oranžového nebo jantarového různé sytosti. Bílé s hnědými plotnami různé velikosti. Bílé stříkané světle oranžově. Bílé stříkané hnědou. U této posledně jmenované kombinace se zvláště oceňuje kovový odstín a preferuje se teplý odstín hnědé (kapucínského hábitu). Je upřednostňována pravidelná maska, ale toleruje se i její chybění.
Je hranatá v oblasti jařmových oblouků, její délka odpovídá 4/10 kohoutkové výšky, střed její délky je pomyslná čára, spojující vnitřní oční koutky. Horní osy mozkovny a nosní partie jsou rozbíhavé, což jinak řečeno značí, že prodlouží-li se horní linie nosního hřbetu, musí vycházet ještě před týlním hrbolem, ideálně v polovině mozkovny. Mozková část: Mozkovna: při pohledu z profilu má mozkovna tvar velmi otevřeného oblouku. Při pohledu svrchu má tvar podélně protáhlé elipsy. Šířka mozkovny, měřená v oblasti jařmových oblouků, nepřesahuje polovinu délky hlavy. Vyklenutí fronty a nadočnicových oblouků jsou zřetelná. Podélná rýha je viditelná a končí v polovině mozkovny. Hřeben je krátký a málo výrazný. Týlní hrbol je patrný. Obličejová část: Nos: je velký, s velkými a dobře otevřenými nozdrami, mírně přesahuje přední linii pysků, s nimiž tvoří úhel. Je zbarven masově růžově více či méně světle, nebo hnědě, což závisí na zbarvení srsti. Nosní partie: nosní hřbet je buď rovný nebo mírně klenutý. Je stejně dlouhý, jako poloviny délky hlavy a jeho výška se rovná 4/5 jeho délky. Boční osy nosní partie jsou jen mírně rozbíhavé, což značí že nos je dostatečně široký, stop je málo výrazný. Pysky: Vepředu horní pysk který je dobře vyvinutý, jemný a dobře spadající, aniž by byl volný, překrývá spodní čelist, při bočním pohledu ji o něco přesahuje. Při pohledu zepředu tvoří s nosem obrácené „V“; Koutek musí být znatelný, aniž by ovšem byl větrný (volný). Čelisti/zuby: zubní oblouky jsou správně vyvinuté, zuby správně postavené v čelistech, řezáky mají nůžkový skus. Připouští se i klešťový skus. Líce: suché. Oči: jsou uloženy středně po stranách, mají přátelský a milý pohled, nejsou ani vystouplé, ani zapadlé. Jsou oválného tvaru. Víčko perfektně přiléhá k oční kouli, nesmí být ani entropium ani ektropium. Duhovka je okrová, od světlého po tmavý odstín, nebo hnědá, v závislosti na zbarvení srsti. Uši: Jsou správně vyvinuty, jejich délka jim umožňuje dosáhnout až na konec nosu, aniž by bylo třeba je natahovat. Jejich šířka se rovná přinejmenším polovině jejich délky. Pozvednout se dají jenom slabě. Jsou zavěšení spíše vzadu, v linii jařma, jsou relativně spřiléhající, perfektně přiléhají k lícím. Konec ucha je oblý.
Je mohutný, má tvar komolého kuželu, dlouhý je nejméně jako 2/3 délky hlavy, spojení s týlem je zřetelné. Na krku je patrný dvojitý mírný lalok.
Horní linie: profil horní linie je zřetelně rozdělen na dva segmenty. První, zešikmená, téměř rovná, vychází z kohoutku k jedenáctému hřbetnímu obratli a druhá, mírně konvexní (vyklenutá), se spojuje se zádí. Kohoutek: je dobře patrný. Hřbet: bederní část široká, svalnatá, krátká a mírně klenutá. Záď: záď je poměrně dlouhá (zhruba1/3 kohoutkové výšky), široká a svalnatá. Ideální úhel, který by měla svírat záď s horizontálou, je 30°. Hrudník: široký, hluboký a dosahující až k loketnímu kloubu, nemá aerodynamický tvar, s žebry výrazně klenutými, obzvlášť v jejich spodní šikmé části. Spodní linie: spodní profil je téměř vodorovný v části hrudníkové, mírně se pozvedá v části břišní.
Silný u kořene, rovný, má tendenci se mírně ztenčovat ke konci, pokrytý krátkou srstí. Když je pes v akci, zvláště pokud hledá, nese prut vodorovně nebo téměř vodorovně. Prut se krátí na délku 15 – 25 cm.
Lopatka: mohutná, dobře osvalená, dlouhá a šikmá, umožňující snadný pohyb. Rameno: šikmé, dobře přiléhající k hrudníku. Loket: loket se musí nacházet na vertikále spuštěné z kohoutku (špičky lopatkových kostí) na zem. Předloktí: mohutné, správně zaúhledné, se silnou kostrou. Nadprstí: správných proporcí, suché, správné délky, a mírně šikmé. Přední tlapky: uzavřené, oválné, s prsty správně klenutými a sevřenými, opatřenými silnými drápy, správně postavenými na zem. Jsou zbarveny buď bíle, okrově nebo hnědě, v závislosti na barvě srsti; polštářky jsou pružné a odolné.
Stehna: jsou dlouhá a nedotýkají se navzájem; jsou svalnatá a jejich zadní strana je téměř rovná. Nohy: silné. Hlezna: široká. Nadprstí: relativně krátké a suché. Zadní tlapky: mají stejnou charakteristiku, jako ty přední a jsou opatřeny paspárky, jejichž absence není považována za chybu. Dvojitý paspárek je tolerován.
Dlouhý klus, rychlý, s razantní akcí zadních končetin, hlava je nesena vysoko s nosem vysoko neseným, stejně při vycházkách jako při lovu, nos je výše než hřbetní linie.
Všechny odchylky od toho, co bylo výše řečeno, musí být považovány za chyby, které budou penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Sbíhavost kraniofaciálních os (osy nosního hřbetu a mozkovny). Dvojitý nos (rozštěp). Výrazný podkus, předkus. Různě zbarvené oči. Zbarvení černé, černobílé, tříbarevné, plavé, oříškové, jednobarevné, se znaky pálení. Chybění pigmentace (albinismus). Sliznice, kůže a srst se znaky černé barvy. Výška, vybočující o více jak 2 cm z limitu, udávaného standardem (plus i minus).
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Irsko. Datum zveřejnění platného standardu: 13. 3. 2001.
Lovecký pes pro lov se střelnou zbraní, rodinný pes.
Skupina 7 - stavěcí psi (ohaři). Sekce 2 - britští a irští stavěcí psi. S pracovní zkouškou.
Červený irský setr byl vyšlechtěn v Irsku jako lovecký pes. Pochází z červenobílého irského setra a z jednobarevně červeného psa neznámého původu. Jedinci tohoto typu se již objevují v XVIII. Století. Klub byl založen v roce 1882 a měl za ú)kol podporovat rozvoj plemene. Klub zveřejnil první plemenný standard v roce 1886 a od té doby organizoval Field-Trials a výstavy, aby upevnil standardní znaky rasy. V roce 1998 klub publikoval pracovní standard plemene. Pracovní a plemenný standard se snaží o nejlepší vyjádření mrofologických kvalit a pracovních schopností tohoto plemene. Za dlouhé období svého vývoje dospěl Irský červený setr v robustního, zdravého a inteligentního psa, velmi nadaného pro lov a velmi odolného a otužilého.
Je to pes ušlechtilý a atletický, distingvovaný, s milým výrazem. Je harmonicky stavěný, má správné proporce.
Je temperamentní, inteligentní, energický, milý a věrný.
Je dlouhá a suchá, úzká v oblasti uší. Nosní hřbet a mozkovna jsou rovnoběžně a stejně dlouhé. Mozková část: Mozkovna: Klenutá mezi ušima, skýtá hodně prostoru pro mozek. Týlní hrbol je výrazný. Nadočnicové oblouky jsou zřetelné. Stop: výrazný. Obličejová část: Nos: je zbarven tmavě mahagonově, tmavě oříškově nebo černě. Nozdry jsou velké. Čenichová partie: Jeji hloubka se směrem k nosu zmenšuje, je hranatě zakončená, odpovídající délky mezi stopem a koncem nosu. Pysky jsou suché a přiléhavé. Čelisti: jsou skoro stejně dlouhé. Zuby: Mají nůžkový skus Oči: jsou zbarveny tmavě oříškově nebo tmavě hnědě. Neměly by být příliš veliké. Uši: jsou středně velké, jemné textury, nasazené nízko a poměrně vzadu. Jsou zavěšené a přímo u hlavy tvoří zřetelný záhyb.
Je středně dlouhý, velmi svalnatý, nepříliš silný, mírně klenutý. Bez náznaku laloku.
Má správné proporce vzhledem k výšce psa. Hrudník: Je hluboký, dost plochý ve své přední části; žebra jsou správně klenutá, což dává hrudníku velkou kapacitu. Bedra: jsou svalnatá a mírně klenutá. Ocas: je středně dlouhý, ve správném poměru k tělu, je nasazen spíše nízko, silný u kořene, směrem ke špičce zeštíhluje a na konci je slabý. Nesen je v linii hřbetu nebo pod ní.
Lopatky: Jejich vrcholy jsou jemné, jsou dlouhé a šikmo uložené. Lokty: jsou uloženy tak, aby měly dost prostoru pro pohyb, jsou nízko a nejsou vybočené ani vbočené. Přední nohy: Rovné, pevné, se správně vyvinutým nervstvem i kostrou.
Zadní končetiny jsou silné a mohutné, nohy jsou dlouhé a dobře osvalené od kyčle až po patní kloub, krátké a silné od patního kloubu k zemi. Podkolení: Mají správné úhlení. Paty: jsou rovně postavené, nevybočují dovnitř ani ven. Tlapky: jsou pevné a velmi uzavřené. Prsty jsou silné, klenuté a sevřené.
Pohyb je lehký, pružný, se správnými impulsy, vycházejícími ze zádi. Hlava je nesená vysoko. Přední nohy zabírají prostorně dopředu, ale jejich pohyb je lehký. Impulsy, vycházející ze zádi, jsou vyrovnané a razantní. Není možné uznávat psy, kteří v chodu překřižují nebo strouhají zadníma nohama.
Na hlavě, na přední straně nohou a na dolní části uší je jemná a krátká. Na ostatních částech těla a nohou je srst středně dlouhá, rovná a v největší míře, jak jen to je možné, prostá jakéhokoli náznaku zvlnění či zkudrnacení. Praporce na horní části uší jsou dlouhé a hedvábné. Praporce na zadních stranách předních i zadních nohou jsou dlouhé a jemné. Srst na břiše je dost bohatá a tvoří praporce, které mohou dosahovat až na hrudník a hrdlo. Tlapky jsou dobře osrstěné mezi prsty. Na ocase je rovněž středně dlouhá vlajka, která se ke konci ocasu zkracuje. Všechny zmiňované praporce jsou rovné.
Jasně kaštanové bez příměsi černé srsti. Bílá skvrna na hrudi, na hrdle nebo na prstech, stejně jako malá hvězdička na čele nebo úzký proužek na nose nejsou důvodem k vyloučení.
Psi: 58 - 67cm. Feny: 55 - 62cm. Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplý v šourku.]]>
Irsko. Datum zveřejnění platného standardu: 19.04.2005.
Je to velmi přátelský společník, stejně v domě jako v poli, červenobílý setr byl vyšlechtěn hlavně pro práci v poli. Standard, jak je zde uveden, musí být chápán především z tohoto pohledu a všichni výstavní rozhodčí musí posuzovat vystavované jedince především optikou pracovního využití.
Skupina 7 stavěcí psi (ohaři). Sekce 2 stavěcí psi britští a irští. S pracovní zkouškou.
Irský setr se objevuje ke konci 17. století. Mimo hranice Irska nebylo příliš známo, že tam existují dva typy setrů, ale je téměř jisté, že červenobílé zbarvení je původnější než to druhé a je především zásluhou výběru výstavních rozhodčích, že se následně objevilo a rozšířilo jednobarevně červené. Když byli irští setři vystavováni těsně před koncem XIX. století, červený setr měl možnost zastínit červenobílého, který se stával čím dál tím vzácnější, až se nakonec mělo za to, že plemeno zaniklo. Ve 20. letech XX. století byly napřeny síly k jeho znovuoživení. Okolo roku 1944 bylo plemeno natolik rozšířené, že mohl být založen jeho klub a zároveň byl vidět dostatečný počet těchto psů i na výstavách a FT v Irsku. Současný klub, nazývaný Společnost pro irského červenobílého setra pracovního a výstavního, byl založen v roce 1981 a díky jeho činnosti je nyní plemeno dobře umístěné na žebříčku obliby jak v Irsku, tak na mezinárodní scéně. Červenobílý irský setr získává úspěchy na FT v konkurenci ostatních plemen stavěcích psů a stále více těchto psů dobývá tituly šampionů práce a šampionů krásy.
Silný, harmonicky stavěný, správných proporcí, bez znaků hrubosti (lymfatičnosti). Je spíše atletický než elegantní. Červenobílý setr byl vyšlechtěn především pro práci v poli a jeho hodnocení na výstavě musí být prováděno právě z tohoto úhlu pohledu.
Je to pes aristokratický, temperamentní a čilý. Vyzařuje z něj půvab a přátelství, ale také rozhodnost, odvaha a pracovní nasazení. Červenobílý setr je lovecký pes pro lov se střelnou zbraní, pracuje jemně, jistě a je snadno voditelný.
Široká v poměru k tělu. Mozková část: Mozkovna: je střechovitě klenutá, bez výrazného týlního hrbolu, jak ho vidíme u irského červeného setra. Stop: stop je patrný. (doslova: dobrý stop) Část obličejová: Nosní partie: hranatá, ostře řezaná. Čelisti: čelisti jsou stejně dlouhé nebo téměř stejně dlouhé. Zuby: správné zuby. Ideální je nůžkový skus. Klešťový skus je respektován. Oči: kulaté, mírně vystouplé, spojivky nejsou vidět. Jsou tmavě oříškové nebo tmavě hnědé. Uši: jsou zavěšené v linii očí, správně vzadu, přiléhají v celé délce k hlavě. Krk: je středně dlouhý, velmi svalnatý, ale nikoli hrubý, mírně klenutý, bez jakékoli tendence k laloku (volné kůži).
Silné a svalnaté. Hřbet: musí být dobře osvalený a silný. Hrudník: Hluboký, s klenutými žebry.
Je středně dlouhý, dosahuje nedále k patnímu kloubu. Je silný u kořene, zeslabuje se směrem ke špičce, aniž by působil dojmem, že je málo osrstěný. Je nesen v úrovni hřbetu, nebo pod ní.
Končetiny, které mají silnou kostru, jsou svalnaté a šlachovité.
Lopatky: šikmo uložené. Lokty: postavené rovně, ani nevybočené, ani nevbočené. Předloktí: Rovné, šlachovité, s dobře postavenou kostrou. Záprstí: Silné.
Široké a silné. Zadní nohy jsou dlouhé a svalnaté od kyčlí k patnímu kloubu. Podkolení: správně zaúhlené. Hlezna: Rovná, nevytáčejí se dovnitř ani ven. Nadprstí: je středně dlouhé a silné. Tlapky: Prsty jsou dobře sevřené, porostlé srstí mezi prsty.
Dlouhý prostorný lehký klus, harmonický a účinný. Hlava je nesená vysoko. Impulsy, vycházející ze zádi, jsou pravidelné a mohutné. Přední nohy se pohybují prostorně dopředu, ale nízko při zemi. Při pohledu zepředu i zezadu se končetiny pohybují v jedné ose. Pes nestrouhá ani nepřekřižuje předníma ani zadníma nohama.
Srst je dlouhá a hedvábná (praporce) na zadní straně předních i zadních nohou a na vnější straně uší. Srst v rozumné míře začíná na slabinách, pokračuje na spodní straně hrudníku až na hrdlo. Tvoří praporce. Všechny praporce jsou rovné, nesmí být kudrnaté, lehké zvlnění je přípustné. Ocas má správnou vlajku. Na všech ostatních partiích těla musí být srst krátká, rovná a bez kudrlin.
Základ musí být bílý s jasně ohraničenými červenými plotnami. Bílá a červená mají být tak živé a výrazné, jak jen je to možné. Připouští se stříkání, ale ne promísení srsti červené a bílé (bělouš) na obličeji, tlapkách, předních nohou do výše loktů a zadních nohou do výše hlezen. Zbarvení bělouše či stříkání na všech jiných partiích těla je velmi nežádoucí a je považováno za vylučující chybu.
Žádoucí kohoutková výška je: Pro psy: 62 - 66 cm (24,5 – 26 palců). Pro feny: 57 - 61 cm (22,5 – 24 palců). Chyby: všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Kohoutková výška vybočující z hranic standardu u psů i u fen.
Pes jevící známky agresivity. Pes nemající varlata normálního vzhledu. Jelikož stříkání je povoleno na obličeji, tlapkách, předních nohou do výše loktů a zadních do výše hlezen, promísená srst (bělouš) a příliš výrazné stříkání na všech jiných partiích těla jsou velmi nežádoucí a je to považováno za vylučující chybu.
Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Francie.
Skupina 7 ohaři (stavěči). Sekce 1.2 kontinentální ohaři s hrubou srstí (typ griffon). S pracovní zkouškou.
Ohař (stavěč).
Velká, dlouhá, s tvrdou srstí, hustou, ale nepříliš dlouhou, s vousem a výrazným obočím. Mozková část: Mozkovna: není příliš široká. Obličejová část: Stop: je vyznačen, nevýrazný. Čenichová partie: dlouhá a hranatá. Nosní hřbet: mírně klenutý. Nos: vždy hnědý. Oči: velké, nezakryté obočím, velmi inteligentního výrazu, žluté nebo hnědé. Uši: středně velké, netvořící záhyby, ploché, zavěšené středně vysoko. Krátká srst, kterou je ucho pokryté, je více či méně promíšena delšími chlupy. Krk: dostatečně dlouhý, suchý, bez laloku.
Hrudník: hluboký, nepříliš široký. Žebra: mírně klenutá. Hřbet: silný, bedra pevná.
Nesený horizontálně nebo se špičkou mírně zdviženou, , porostlý hustou srstí, ale bez kartáče. Krátí se o 1/3 nebo 1/4.
Přímé, silné, rovné od lopatek, porostlé hustou srstí.
Stehna dlouhá a svalnatá, hlezno středně zaúhlené, ne strmé. Porostlé hustou srstí. Tlapky: kulaté, solidní, prsty pevné a kloubnaté.
Tvrdá a silná, na dotek připomínající osiny černé zvěře, nikdy kadeřavá nebo vlnatá. Po rozhrnutí krycí srsti, která je tvrdá a delší, se objeví prachová, uzavřená podsada.
Je upřednostňována ledově šedá s hnědými plotnami nebo jednobarevně hnědá, často červenohnědá nebo stříkaná. Rovněž zbarvení hnědobílé a bílooranžové je přípustné.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Francie. Datum zveřejnění platného standardu: 06.05.1988.
Stavěcí pes (ohař).
Skupina 7 stavěcí psi (ohaři). Sekce 1.1 kontinentální stavěči (ohaři), typ krátkosrstý (braque). S pracovní zkouškou. Francouzský krátkosrstý ohař malého typu, typu zvaného „pyrenejský“, má všechny proporce shodné s velkým typem „gaskoňským“ ovšem ve zmenšených dimenzích a celkově v lehčí formě. Nejsou mezi nimi jiné rozdíly, než níže uvedené.
Je to odolný pes, prostý známek jakékoli lymfatičnosti, jemný, ale dostatečně svalnatý.
Nos: je hnědě zbarvený, nozdry jsou otevřené. Pysky: jsou celkově méně vyvinuté a méně spadající, než u typu gaskoňského. Uši: jsou zavěšeny nad linií očí, nestáčejí se téměř. Natažené dosahují 2 cm od začátku nosu. Krk: má jenom nepatrný nebo žádný lalok. Břicho: není tak volné, jako u „gaskoňského“. Ocas: je jemný. Může být krácený nebo krátký od narození.
Hrudní končetiny: Jsou slabší než u „gaskoňského“. Lopatky: svalnaté, středně šikmé. Pánevní končetiny: Tlapky: pevné, prsty sevřené.
Je jemnější než u „gaskoňského“. Výška: Psi: 47 - 58 cm. Feny: 47 - 56 cm. Nejvyhledávanější výška je v rozmezí 50 - 55 cm, což je ideální výška pro ten způsob použití, pro který je pes používán.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Pes těžké konstituce nebo přehnaně lehký (slabý). Pysky moc vyvinuté (převislé) nebo slabě vyvinuté, nedostatečné. Kulaté oči v případě, že vystupují z důlků. Uši nasazené v linii očí, příliš dlouhé, dosahující až k počátku nosu. Chrtovité břicho (příliš vtažené). Měkké tlapky.
Jedinec agresivní nebo bázlivý. Rozštěp nosu, značná depigmentace nosní houby. Entropium, ektropium, depigmentace očních víček. Vrozená bezocasost. Syndaktylie, polydaktylie, adaktylie. Všichni jedinci, mající anomální příznaky ve svém fyzickém stavu nebo v chování, budou diskvalifikováni.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Nizozemí. Datum zveřejnění platného standardu: 30.05.1989.
Ohař (stavěč).
Skupina 7 ohaři (stavěcí psi). Sekce 1.2 ohaři kontinentální dlouhosrstí. S pracovní zkouškou.
Je to ohař normálních proporcí, silný, s dlouhou srstí, obdélníkového rámce, jeho tělesná konstrukce není ani příliš hrubá, ani přehnaně jemná. Kůže je přiléhající k tělu, netvoří lalok. Pysky nejsou převislé (větrné).
Je věrný, milý a učenlivý jako společenský pes, inteligentní, klidný, poslušný, snadno cvičitelný, ostražitý. Nikdy nemá problematický charakter a není agresivní.
Je suchá, má správné proporce v poměru k tělu, je spíše delší, než široká; Mozkovna a čenichová partie jsou stejně dlouhé; Mozková část: Mozkovna: je mírně klenutá. Není úzká, ale nikdy nepůsobí dojmem, že je široká; Je mírně klenutá, zaobluje se směrem k lícím. Stop: je mírný. Část obličejová: Nos: je černý u jedinců černobílých, hnědý u hnědobílých a oranžovobílých. Nos nesmí mít rozštěp a nozdry jsou dobře otevřené. Čenichová partie: je mohutná, zeslabuje se směrem k nosu, aniž by však byla špičatá. Nosní hřbet je rovný a široký; při pohledu z profilu nesmí být ani vyklenutý, ani proláklý. Pysky: pevně přiléhají, nejsou volné. Čelisti/Zuby: zuby jsou silné a mají nůžkový skus. Líce: málo vyplněné. Oči: jsou uložené horizontálně, středně velké, kulaté, s očními víčky, která pevně přiléhají k oční kouli, spojivky nejsou vidět. Nejsou ani vystouplé, ani příliš hluboko uložené v očních důlcích. Jsou tmavohnědé u jedinců se základní barvou černou, hnědé u těch, jejichž základní barva je hnědá nebo oranžová. Dravčí oko je nežádoucí. Uši: jsou zavěšené dosti nízko. Vnější zvukovod není příliš výrazný, což umožňuje uchu splývat podle skrání, aniž by se vytáčelo. Příliš výrazně vyvinutý boltec, který neumožňuje, aby ucho splývalo hned od úponu a přiléhalo těsně ke skráním, je nežádoucí. Ucho je středně dlouhé, ploché. Osrstění ucha je typickým znakem plemene: v honí části (u úponu) je porostlé dlouhou srstí, která se pozvolna zkracuje směrem ke špičce, ve spodní třetině je srst krátká. Dlouhá srst musí být rovná. Lehké zvlnění lze tolerovat, ale kudrnatá srst je nežádoucí.
Je krátký a kulatý na průřezu. Hlava bývá normálně nesena nízko, krk svírá s horní linií trupu velmi otevřený úhel. Krk je velmi lehce klenutý, bez laloku. Tělo: mohutné. Hřbet: rovný, dost dlouhý. Bedra: silná. Záď: mírně skloněná. Hrudník: při pohledu zepředu je široký; je víc široký než hluboký, což má za následek, že hrudní končetiny nají dost široký postoj. Oblast hrudní kosti je oblá, nemá tvar kýlu a nedosahuje níže než k lokti. Žebra jsou klenutá a hrudní koš dlouhý směrem k zádi. Břicho: je jen mírně vtažené.
Je dlouhý, dosahuje až k hlezennímu kloubu, nasazený je nízko. V klidu je nesen svěšený až po poslední třetinu, která tvoří mírný háček, stáčející se směrem vzhůru. Celý ocas je porostlý dlouhou rovnou srstí bez kudrlin a zvlnění. Srst netvoří vlajku, ocas je chundelatý.
Lopatky: lopatka dobře přiléhá k tělu, je šikmo uložená; s ramenní kostí svírá správný úhel. Předloktí: silné a rovné. Metakarpus: je rovný, nikdy šikmý. Přední tlapky: prsty jsou dobře vyvinuté a sevřené. Tvar tlapky není kočičí, ani zaječí. Polštářky jsou drsné.
Jsou mohutné, správně zaúhlené ve všech partiích. Stehno: není příliš dlouhé. Hlezenní kloub: je nízko u země. Metatarsus: krátký. Zadní tlapky: jsou kulaté, s dobře vyvinutými polštářky.
Je dlouhá a hladká po těle; může být mírně zvlněná na zádi. Srst na hlavě je krátká. Srst na zadní straně předních nohou, stejně jako ta, která tvoří kalhoty na stehnech je hrubá a bohatá, spíš chundelatá, než tvořící praporce. Na zadních nohou je srst dlouhá. Srst poněkud kudrnatá je znamením křížení a takto osrstěný jedinec nemůže být považován za stabyhouna.
Černá, hnědá nebo oranžová s bílými znaky. V bílých partiích je přípustné stříkání, stejně jako smíšená srst (bělouš). Výška: Ideální výška pro psy: 53 cm. Ideální výška pro feny: 50 cm. Všichni jedinci s viditelnými poruchami fyzické kondice nebo chování budou vyloučeni.
Všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Francie. Datum zveřejnění platného standardu: 06.05.1988.
Stavěcí pes (ohař).
Skupina 7 stavěči (ohaři). Sekce 1.1 stavěči (ohaři) kontinentální, typ krátkosrstý (braque). S pracovní zkouškou.
Francouzský krátkosrstý ohař se vyskytuje ve dvou různých typech: velký typ „gaskoňský a malý typ „pyrenejský“. Oba typy pocházejí z jihozápadní Francie a z centrálních Pyrenejí, kde se zachovaly v původním čistém stavu.
Středně velký ohař brakoidního typu, vznešeného vzhledu, silný, nikoli však přehnaně těžký, se silnými končetinami. Feny jsou celkově jemnější. Kůže je pružná a poněkud volnější.
Délka čenichové partie je o něco menší, než délka mozkové části.
Je výrazně modelovaná, ne však hrubá. Linie mozkovny a nosního hřbetu jsou mírně rozbíhavé. Část mozková: Mozkovna: je téměř plochá nebo jen mírně klenutá, střední rýha je nevýrazná. Týlní hrbol je slabě vyznačen. Stop: není ani slabě zřetelný, ani příliš výrazný. Část obličejová: Nos: nos je velký, hnědě zbarvený, nozdry jsou široce otevřené. Čenichová partie: nosní hřbet je široký a rovný, někdy slabě klenutý. Pysky: jsou dobře vyvinuté, výrazné, koutek je dobře patrný. Čelisti/zuby: kompletní chrup. Klešťový skus je tolerován. Oči: jsou správně otevřené a dobře uložené v očních jamkách, zbarvené hnědě nebo tmavě žlutě. Mají upřímný pohled. Uši: jsou středně dlouhé, zavěšení v linii očí, jejich úpon není příliš široký, přiléhají dobře k hlavě, lehce se stáčejí a mají zaoblený konec. Jedna či dvě svislé vrásky mohou být na lících ve výši nebo mírně nad linií úponu uší. Konce uší musí dosahovat k začátku nosu.
Je správně dlouhý, lehce klenutý ve své horní linii, má vždy mírný lalok.
Hřbet: široký, rovný, někdy poněkud delší, ale vždy pevný. Bedra: jsou krátká, svalnatá, mírně klenutá. Záď: mírně skloněná ve vztahu k horní linii. Hrudník: široký při pohledu zepředu, dlouhý z profilu, dosahující k úrovni lokte, Žebra jsou dobře klenutá, ne však přehnaně (sudovitě). Břicho: slabiny jsou ploché, břicho nepříliš vtažené.
Krátí se, pokračuje v prodloužené linii hřbetu, je-li ponechán v celé délce, nepokládá se to za větší chybu, než ocas krátký od narození.
Jsou rovné, silné a svalnaté. Lopatky: jsou silně osvalené, středně šikmě uložené. Nohy: silné a svalnaté. Lokty: jsou ve výši hrudní kosti. Přední tlapky: prsty jsou sevřené, správně klenuté, čímž tvoří pevný celek, téměř kulatý; drápy jsou silné, polštářky odolné.
Jsou rovnoběžně postavené. Kýty: silné a oblé (buclaté). Stehna: svalnatá. Hlezna: středně zaúhlená. Nadprstí: poměrně krátké. Zadní tlapky: kompaktní, téměř kulaté.
Je poměrně silná a přiléhavá. Na hlavě a uších je jemnější.
Hnědá. Hnědá a bílá. Hnědá a bílá, silně stříkaná (bělouš). Hnědá se znaky pálení (nad očima, na pyskách, na nohou).
Psi: 58 - 69 cm. Feny: 56 - 68 cm. Ideální výška v rozmezí: 61 - 63 cm.
Všechny odchylky od znění tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Jedinec příliš hrubý nebo příliš jemný (chybějící substance). Příliš výrazný stop. Pysky příliš hrubé nebo málo vyvinuté. Oči kulaté, v případě že vystupují z důlků. Uši ploché, krátké nebo příliš se stáčející. Vtažené břicho (chrtovité). Otevřené tlapky.
Linie nosního hřbetu a mozkovny sbíhavé nebo naopak příliš rozbíhavé. Rozštěp nosu, rozsáhlá depigmentace nosní houby. Předkus nebo podkus. Entropium, ektropium, depigmentace očních víček. Vrozená bezocasost (anourie). Syndaktylie, polydaktylie, adaktylie.
Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Francie. Datum zveřejnění platného standartu: 24. 07. 1996 .
Stavěcí pes (ohař).
Skupina 7 - ohaři. Sekce 1.2 - ohaři kontinentální dlouhosrstí. S pracovní zkouškou.
Francouzský dlouhosrstý ohař je následníkem „ptačích psů“, popsaných Gastonem Phoebem a používaných ve Středověku. Je předkem různých plemen dlouhosrstých kontinentálních ohařů. Selekcí se dospělo k atletickému a elegantnímu psu, velmi pevně vystavujícímu, který dnes září na pracovních soutěžích. První standart byl sestaven v roce 1891 Jamesem de Connick. Ten byl několikrát přepracován vzhledem k vývoji plemene, až byl nakonec přijat „komisí pro standarty“ F.C.I. 12. května 1986 pod číslem 175.
Je to pes střední velikosti, elegantní a svalnatý, středního typu, brakoidní. Jeho harmonická stavba, dobře vyvážená, mu dodává energii a odolnost při jeho pracovním využití. Kostra je silná, avšak nikoli hrubá.
Délka těla je větší o 2-3 cm, než je kohoutková výška (zvíře má obdélníkový rámec).
Je to vyrovnaný, přátelský milý, klidný a poslušný pes, který miluje lov, dobře se snáší s ostatními psy a je výborný společník za všech okolností. Je to výborný stavěcí pes, který má vrozené vlohy pro aport.
Nesená hrdě, není příliš těžká ani přehnaně suchá, vypadá jako dobře vypracovaný reliéf. Je středně dlouhá a středně široká. Část mozková: Mozkovna: boční osy jsou téměř rovnoběžné. Nadočnicové oblouky jsou zřetelné. Z profilu jsou linie mozkovny a linie nosního hřbetu lehce rozbíhavé. Stop: stop je stoupající a středně hluboký. Část obličejová: Nos: je dobře pigmentovaný, nozdry jsou široké. Nosní hřbet: mírně konvexní je upřednostňován před zcela rovnoběžným. Je o něco kratší než mozkovna. Pysky: horní pysk je dobře přiléhající, při pohledu z profilu spadá téměř svisle v přední části, dobře přiléhá k čelisti až téměř ke koutku, který je patrný, ale uzavřený. Horní pysk nemá přehnaně překrývat spodní. Čelisti: Kompletní chrup s nůžkovým nebo klešťovým skusem. Oči: jsou tmavě jantarové, milého a inteligentního výrazu. Jsou dosti velké, oválného tvaru. Víčka dobře přiléhají k oční kouli. Horní víčko je dobře porostlé řasami. Ucho: ucho je přiléhající, zavěšené vzadu v linii očí, pokryté jemnou srstí, zvlněnou až na zaoblený konec. Při lehkém natažení dopředu musí jeho konec dosahovat až k začátku nosu.
Krk je svalnatý, z profilu lehce klenutý, bez laloku.
Hřbetní linie: lehce vtlačená za kohoutkem, rovná, dobře soudržná v akci. Kohoutek: je suchý, výrazně vystupující, široký. Bedra: široká a nepříliš dlouhá, mohutně osvalená. Záď: široká, oblá, v prodloužené linii beder, bez zřetelně vystupujících kostí. Hrudník: mohutný, s velkou kapacitou, dosahující k úrovni lokte. Oblast hrudní kosti: široká a oblá. Spodní linie: harmonicky stoupající k břichu.
Nekupíruje se. Dosahuje k hlezennímu kloubu, není křivý, je nasazen pod hřbetní linií a je nesen šikmo, šavlovitě prohnutý. Je silný u kořene a zeslabuje se směrem ke špičce. Je pokrytý dlouhou zvlněnou srstí, která začíná několik cm od kořene, ke středu se prodlužuje a od středu ke špičce opět zkracuje.
Jsou rovné. Lopatka: dobře přiléhající k hrudníku a dost šikmá (50° vzhledem k horizontále). Ramena: jsou dlouhá nejméně jednu třetinu výšky v kohoutku a jejich úhel vzhledem k horizontále se blíží 60°. Předloktí: je suché a svalnaté. Zápěstí a záprstí: dobře patrné, suché se znatelnými kostmi, na však hrubými. Zápěstí je velmi mírně šikmé. Tlapka: oválná se sevřenými, dobře klenutými prsty, které jsou zakončeny tmavými silnými drápy. Jsou dobře osrstěné v meziprstních prostorech. Polštářky jsou tmavé a pevné. Zadní strana přední nohy je porostlá zvlněnou srstí, která je středně dlouhá v oblasti lokte, nejdelší na předloktí a k záprstí se zkracuje.
Při pohledu zezadu jsou rovné (svislé), jsou svalnaté od stehna až k lýtku. Stehno: široké, a dlouhé, s mohutným, dobře zřetelným osvalením. Jeho úhel vzhledem k horizontále se pohybuje mezi 65°a 70°. Lýtko: dlouhé je přibližně jako stehno, rovněž s výrazným osvalením. Hlezno: je silné a pevné. Tlapka: oválná a o něco delší, než přední, mající stejné znaky.
Je snadný, pružný, vyrovnaný a energický, přičemž zůstává elegantní. Končetiny se pohybují v se těla, aniž by vybočovaly nebo vykazovaly jinou vadu pohybu.
Pružná, dobře přiléhající k tělu.
Dlouhá a vlnitá na uších, dosahující až na jejich konec a na zadních stranách ocasu a končetin. Rovná, hedvábná a dobře kryjící po těle, s několika vlnami na zadní straně krku a nad kořenem ocasu. Krátká a jemná na hlavě.
Je bílohnědé, středně strakaté, někdy s pláštěm nebo s nepravidelnými plotnami, málo nebo středně stříkané, ne však přílišně. Hnědá má odstín od skořicové po tmavě játrovou. Bílá lysina a bílá na hlavě je povolena, jestliže není příliš široká. Pokud se bílá barva na hlavě nevyskytuje, je to mimořádně žádoucí. Všechny vnější sliznice jsou hnědé, bez znaků depigmentace, což je zvláště důležité na nose a očních víčkách.
Psi: 56 - 61 cm. Feny: 55 - 59 cm. Tolerance pro všechny je +2 cm.
Všechny odchylky od tohoto standartu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Mozkovna příliš široká. Nosní hřbet moc krátký. Světlé oko. Uši částečně bílé, příliš krátké či trojúhelníkové. Lalok. Křivý ocas. Špatné úhlení. Slabá kostra. Kudrnatá srst po těle. Chybění praporců. Oko v bílé, nedostatečné pigmentace víček.
Chybění typu (nedostatečnost plemenných znaků). Jasná sbíhavost linií mozkovny a nosního hřbetu. Předkus nebo podkus větší než 1mm. Každý chybějící zub kromě P1. Entropium nebo ektropium. Každé oko jinak zbarvené. Oči příliš světle zbarvené po 2. roce věku. Šilhavost. Přítomnost paspárků na zadních končetinách. Každé jiné zbarvení kromě hnědobílého. Depigmentace (na nose a/nebo na očních víčkách). Výška mimo hranice povolené standartem. Bázlivost, agresivita, kousavost. Těžké morfologické anomalie. Invalidní postižení.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Nizozemí. Datum zveřejnění platného standardu: 25.03.2003.
Ohař (stavěč) .
Skupina 7 ohaři (stavěči) . Sekce 1.2 ohaři kontinentální dlouhosrstí. S pracovní zkouškou.
Toto plemeno vzniklo během 16. století ze psů, kteří pocházeli ze Španělska a přišli přes Francii, říkalo se jim „Spioenen“ nebo „Spaniolen“. V Nizozemí jim dali jméno „Patrijshond“, což značí „koroptvář“. Na východě země, zvláště v provincii Drente, bylo toto plemeno chováno čistokrevně, bez přikřížení jiných zahraničních plemen, jak se často dělo v jiných případech. 15. května 1943 bylo toto plemeno oficiálně uznáno Raad van Beheer op Kynologiích Gebied in Nederland. Tento záměr byl živě podporován baronem van Hardenbroek a pány van Heek a Quartero. Toto plemeno je příbuzné s „malým münsterlandským ohařem“ a s „francouzským dlouhosrstým ohařem“. Chovatelský klub tohoto plemene byl založen 5. června 1948 pod názvem „Nederlandse Vereniging de Drentsche Patrijshond“.
Je to pes vyvážené tělesné stavby, se suchým svalstvem, čistých linií. Jeho tělo prozrazuje sílu a také schopnost rychlého běhu, který je nezbytný pro loveckého psa. Jeho klínovitý čenich je o něco kratší než mozkovna. Pysky jsou dost suché, nejsou spuštěné. Jeho tělo je o něco delší, než je výška v kohoutku, má tedy obdélníkový rámec. I když ve skutečnosti srst po těle není nijak dlouhá, přesto budí dojem, že je plemeno dlouhosrsté, díky tomu, že jsou dlouhou a bohatou srstí porostlé uši, krk, spodní strana hrudníku, tvoří praporce na končetinách a ocas je chundelatý, porostlý bohatou srstí kolem dokola.
Je to ideální pes pro lov v různorodém terénu. Hledá v dosahu střelby z pušky. Udržování kontaktu s lovcem je bezpochyby jeho vrozená vlastnost. Typickým znakem mnoha psů tohoto plemene je, že při hledání je ocas v krouživém pohybu, zvláště v okamžiku, kdy se pes dostane do kontaktu s pachem zvěře. Když je u zvěře, zůstává stát a čeká na příchod lovce, pokud se opozdí, otáčí po něm hlavu, aby jej vyhledal očima. Má schopnost adaptovat se na lov všech druhů zvěře v poli i vodě (v bažinách) . Navíc je to výborný přinašeč, který vyniká při dohledávce postřelené zvěře. Tyto schopnosti jsou vrozené. Vzhledem k tomu nepotřebuje dlouhý výcvik. Vzhledem k jeho jemné povaze nejsou vhodné donucovací metody při výcviku. Tento pes je věrný a inteligentní, což značí, že ve spojení s dobrou výchovou a výcvikem má schopnost stát se výborným rodinným psem stejně jako výborným pomocníkem lovce.
Část mozková: Mozkovna: je poměrně široká a mírně klenutá. Středová rýha je téměř nezřetelná, přechází ve stop, který je nevýrazný. Týlní hrbol je patrný. Stop: při pohledu zepředu i z profilu je prohnutí linie fronto-nasální pozvolné. Nadočnicové oblouky jsou výrazné. Část obličejová: Nos: správně utvářený nos je zbarven hnědě. Nozdry jsou široce otevřené. Čenichová partie: má tvar komolého kuželu, je nepatrně kratší, než mozkovna, bez jakéhokoliv prohloubení pod očima. Nosní hřbet je široký, ani klenutý, ani proláklý; velmi mírné zakřivení směrem vzhůru těsně za nosní houbou je přípustné. Klenutý nosní hřbet je považován za hrubou chybu (římský nos“) . Pysky: dost suché, přiléhající. Čelisti/Zuby: zuby jsou silné, korektní nůžkový skus. Líce: středně vyplněné. Oči: dobře oddělené jedno od druhého, ani vykulené, ani vpadlé hluboko v očních důlcích; jsou uloženy tak, aby to zajišťovalo jejich správnou funkci. Jsou středně velké, oválné, z jejich výrazu je patrná inteligence loveckého psa a roztomilost. Jsou upřednostňovány oči barvy jantarové, nejsou žádoucí ani tmavé, ani příliš světlé (dravčí) . Oční víčka těsně přiléhají k oční kouli. Uši: nejsou těžké, jsou zavěšené vysoko, od úponu spadají podle hlavy, kterou rámují, aniž by tvořily záhyby. Při natažení směrem dopředu dosahují zhruba na 3 prsty od konce nosu. Úpon je široký, končí tupou špičkou. Bohatá srst, která je pokrývá, je dlouhá a je preferována mírně zvlněná, nikoli však kudrnatá; také na vnitřní straně ucha jsou dlouhé třásně srsti. Když je pes pozorný, uši se stáčejí směrem dopředu a nadzvedají se. Při pohledu zboku má ucho trojúhelníkový tvar a bohaté osrstění je především v horní polovině boltce. Uši jsou velmi pohyblivé a vyjadřují různé nálady.
Je silný, středně dlouhý, spíš kratší než dlouhý; vytváří nepřerušenou linii mezi hlavou a tělem. Krk příliš dlouhý, elegantního vzhledu, kterému chybí dostatek síly, je chybou. Lalok nebo volná kůže na krku je u tohoto plemene se suchým svalstvem a čistými liniemi vadou.
Hřbetní linie: středně dlouhý krk tvoří s rovným hřbetem bedry harmonickou linii, která vyúsťuje v mírně skloněnou záď. Hřbet: je rovný, středně dlouhý, ne příliš krátký; díky tomu, že oba páry končetin jsou správně zaúhlené, vypadá napnutý. Bedra: jsou silně osvalená. Záď: je dlouhá a široká, poněkud skloněná. Hrudník: je hluboký, dosahuje až k lokti; při pohledu zepředu je dosti široký. Hrudní končetiny nesmí mít příliš široký postoj kvůli přehnanému vyklenutí prvních párů žeber. Příliš úzký hrudní koš, který nedosahuje úrovně loktů, je velmi hrubá chyba. Hrudní koš je dlouhý a také poslední volné páry žeber jsou dobře vyvinuté a správně klenuté. Spodní linie: břicho je mírně vtažené.
Je nasazen dost vysoko; natažen dosahuje až k hlezennímu kloubu. První polovina je svěšená, druhá má špičku otočenou směrem vzhůru. Nikdy není nesen nad hřbetem. S výjimkou kořene je celý pokrytý bohatou srstí, která jej pokrývá kolem dokola. Na konci je srst poněkud kratší.
Lopatka a rámě: lopatka je dlouhá, šikmá, správně přiléhající. Ramenní kost je šikmo skloněná směrem k zádi, korektně spojená s lopatkou. Při pohledu zepředu i z boku je přední partie těla kompaktní a tvoří jeden celek. Lokty: přiléhají k hrudnímu koši, nevytáčejí se ani dovnitř, ani ven a jejich postavení jim umožňuje volný pohyb. Předloktí: rovné a svalnaté. Karpus: silný a osvalený. Metakarpus: nevybočuje ani dovnitř ani ven, je mírně šikmý. Přední tlapky: jsou oválné nebo kulaté, se sevřenými, klenutými a silnými prsty; polštářky jsou pevné.
Jsou dobře postavené, silné a svalnaté. Stehna a nohy: osy pánve, stehen a bérců svírají mezi sebou správné úhly.Postoj pánevních končetin není při pohledu zezadu ani příliš úzký, ani příliš rozbíhavý; jsou absolutně rovnoběžné. Hlezna: dosahují nízko k zemi. Metatarsus: krátký, nevybočuje ani není vbočený. Zadní tlapky: stejné, jako ty přední. Pohyb: pohyb je prostorný, harmonický a vychází ze zádi; v klusu nesmí nohy ani rozhazovat, ani strouhat. V pohybu se nesmí houpat. Lokty ani hlezna nesmí vytáčet. Končetiny mají tendenci pohybovat se v jedné stopě (single tracking) .
Hustá srst pokrývá celé tělo. Není kudrnatá. Ve skutečnosti není dlouhá po celém těle, ale jen na některých partiích. Na uších je srst dlouhá a je upřednostňována mírně zvlněná. Na uších, na zadních stranách předních i zadních nohou srst tvoří delší praporce. Také na spodku těla a na ocase je upřednostňována zvlněná srst. Na ocase je, s výjimkou jeho kořene dlouhá srst po celém ocase kolem dokola. Na jeho konci je srst kratší.
Základní barva je bílá s hnědými plotnami, stříkání se může a nebo nemusí vyskytovat. Zbarvení bělouše, kde základ tvoří směs bílých a hnědých chlupů, stejně jako plášťové zbarvení jsou méně vyhledávaná. Uši jsou hnědé, stejně jako okolí očí.
Kohoutková výška: Psi 58 - 63 cm. Feny: 55 - 60 cm. Překročení o jeden či dva centimetry je přijatelné, pokud si pes zachovává správné proporce.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
F.C.I. Skupina 7 ohaři. Sekce 1.2 kontinentální ohaři s dlouhou srstí - typ epagneul. S pracovní zkouškou.
nevysoký, zavalitý silný pes. Nos: Hnědý, mírně přesahující přes linii pysků, spíše špičatý; Chyby: černý, světlý, depigmentovaný nebo hranatý. Pysky: Jemné, slabé, a málo spadající, tvořící špičatý čenich. Chyby: hrubé, převislé. Nosní hřbet: Dlouhý, s rýhou uprostřed. Chyby: krátký nebo příliš klenutý. Mozkovna: Kulatá a klenutá, týlní hrbol vyznačený, boční osy (strany) spíše oblé, směřující k nosu v pozvolném úhlu, ačkoli stop je patrný. Fronta se zvedá k chocholce, která musí být kudrnatá a umístěná na vrcholu mozkovny, frontu však ponechává hladkou. Chyby: plochá v lících, rovná fronta bez stopu, paralelní linie nosní partie, chybění chocholky, chocholka dosahuje až k obočí, srst chocholky splývavá. Oči: Tmavě jantarové nebo oříškové barvy, spíše malé, umístěné dobře v očních důlcích, dobrého a přátelského výrazu. Chyby: příliš světlé, umístěné navrch hlavy nebo naopak zapadlé, pohled plachý nebo zlý. Uši: Středně silné, ploché, nasazené spíše níže a splývající podle hlavy, dlouhé a pokryté dlouhou, silně kudrnatou srstí, která se spojuje s chocholkou na temeni a tvoří dohromady kudrnatou „paruku“, rámující hlavu. Chyby: tlusté, splývající v záhybech, příliš krátké, nasazené vysoko, stáčející se dopředu nebo dozadu. Krk: Je mírně klenutý, hladký, svalnatý, silný v místě výstupu z lopatek, zeštíhluje k hlavě. Chyby: příliš tlustý, plochý, příliš silný u hlavy.
Hrudník: hluboký a široký, dosahující plně k lokti, dlouhá žebra, zřetelná, poslední pár se blíží ke kyčlím. Chyby: chybějící spád, vpadlý, ploché boky, příliš plochý. Hřbet: Rovný nebo mírně konvexní /klenutý/. Chyby: dlouhý, úzký nebo pronesený. Bedra: Dost krátká, silná, široká a svalnatá. Chyby: Úzká, dlouhá, plochá. Slabiny: Ploché a poněkud vtažené. Chyby: tlusté, spuštěné. Záď: Velmi mírně spáditá. Chyby: přestavěná, příliš plochá.
Je nasazen téměř v linii hřbetu, nesený takřka rovně, krátí se asi o 1/3 délky, silný u kořene, pokrytý kudrnatou srstí, ta musí obtáčet ocas. Pokud pes není kupírovaný, ocas musí být středně dlouhý, nesen mírně prohnutý. Chyby:nasazen příliš vysoko nebo nízko, příliš prohnutý, nesený šavlovitě nahoru.
Lopatky: silné, dlouhé, šikmo uložené, dobře přiléhající k tělu. Chyby: krátké, strmě uložené, otevřené nahoru (směrem k páteři) . Přední nohy: rovné, silné, svalnaté. Chyby: slabé.
Mají být vždy spíše kratší, aby pes byl nižší, aniž by však připomínal kokra. Kyčle: jsou zřetelné a dosahují výše hřbetu. Chyby: nízko uložené. Stehna: dlouhá, silně osvalená, rovná,sedací hrbol vystupující. Chyby: plochá, neosvalená. Hlezna: široká, rovná, nevybočující ani nevbočená. Chyby: hlezna vybočená ven či dovnitř, strmá, příliš otevřená nebo uzavřená. Záprstí: spíše krátké, na zadní straně pokryté kudrnatou srstí. Paspárky nežádoucí. Cbyby: bez srsti. Tlapky: kulaté, rovně postavené, kryté kudrnatou srstí mezi prsty. Chyby: úzké tlapky, nedostatečně široké, příliš osrstěné, masité prsty.
Kudrnatá a lehce matná. Chyby: příliš rovná, příliš kudrnatá, chocholka rovná nebo spadající jako u pudla, příliš tvrdá nebo příliš jemná srst.
Hnědá, hnědá s šedým melírem (hnědý bělouš) s odstínem suchého listí. Chyby: černé nebo černobílé zbarvení, přítomnost pálení.
52 - 58 cm.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Dánsko. Datum zveřejnění platného standardu: 08.01.1998.
Všestranný pes pro lov pernaté zvěře.
Skupina 7 ohaři (stavěči) . Sekce 1.1 kontinentální ohaři krátkosrstí. S pracovní zkouškou.
Zmínku o tomto plemeni můžeme objevit okolo roku 1710. Tehdy jeden člověk, který se jmenoval Morten Bak a bydlil v Glenstrupu poblíže měst Randers a Hobro, pářil příbuzensky psy z Čech s místními farmářskými psy. Upevnil tak plemeno stříkané hnědě a bíle (bělouše) , které bylo nazváno „Bakův pes“ nebo „starodánský ohař“. Místní farmáři ovšem označovali tyto psy názvem „bloodhoundi“, což svědčí o pravděpodobném vlivu potomstva limiérů – honičů, používaných jako stopaři a chovaných na šlechtických sídlech tohoto regionu, kteří byli všichni ve větší či menší míře spřízněni se svatohubertskými psy, na formování této rasy. Rovněž tak je pravděpodobné, že čeští psi byli příbuzní se stavěči ze Španělska a také s výše jmenovanými psy svatohubertského typu. Ti předali tomuto starodánskému ohaři mnohé dědičné vlohy.
Je to středně velký pes obdélníkového rámce s mohutným svalstvem. Jedním z velmi typických znaků tohoto plemene je velmi výrazný rozdíl mezi oběma pohlavími. Zatímco pes je mohutný a silný, fena je typicky mnohem lehčí, živější a veselejší.
Kohoutková výška je k délce těla v poměru 8:9.
Působí dojmem klidného a vyrovnaného psa, rozhodného a odvážného. Při lovu pracuje spíše pomalu a neztrácí kontakt se svým vůdcem, plní svoji funkci stavěče, aniž by zbytečně pobíhal po velkém prostoru. Toto plemeno se hodí do malých i prostorných loveckých terénů.
Je krátká a široká, bez výrazného stopu. Týlní hrbol je výrazný a je dobře vidět ze všech stran. Mozková část: Mozkovna: dostatečně široká a zjevně zaoblená. Stop: nevýrazný. Část obličejová: Nos: velký, jasně ohraničený, nozdry jsou otevřené. Je zbarven od tmavě játrově hnědé až po odstíny světle játrové. Nosní hřbet: nosní hřbet je široký. Pysky: od počátku nosu jsou pysky dobře vyvinuté, a všude překrývají spodní čelist. Tyto dobře vyvinuté pysky dávají hlavě její charakteristickou hloubku. Čelisti/zuby: čelisti jsou mohutné se správným nůžkovým skusem. Kompletní chrup je upřednostňován. Líce: jsou silně osvalené, široké. Oči: jsou středně velké, ani zapadlé v očních jamkách, ani vystouplé. Je upřednostňováno tmavě hnědé zbarvení. Uši: jsou zavěšené spíše nízko, široké, na konci zaoblené. Jsou správně dlouhé, pokud ucho, natažené směrem dopředu dosahuje dále, než do poslední třetiny čenichové partie.Zadní strana ušního boltce musí přiléhat k lícím.
Svalnatý, dobře osrstěný. Lalok je považován za charakteristický znak plemene, ale nesmí být přehnaně velký.
Kohoutek: je výrazný. Je to nejvyšší bod hřbetní linie, která se od něj k zádi mírně svažuje. Hřbet: silný a svalnatý. Bedra: krátká, široká a svalnaté, pevná. Záď: široká a nepřiliš krátká, mírně spáditá směrem bodu nasazení ocasu. Hrudník: je široký a hluboký. Široký hrudník je specielně požadován u psů. Oblast hrudní kosti dosahuje až k loketnímu kloubu. Žebra jsou vyklenutá a hrudní koš je dlouhý, ani plochý, ani příliš sudovitý. Široká hruď (široká fronta) je upřednostňována.
Je nasazen spíše vysoko, než nízko. Široký u kořene, ke špičce se zeslabuje. Je středně dlouhý, dosahuje téměř k patnímu kloubu. Je nesený svěšený. Nekupíruje se.
Při pohledu zepředu jsou přední nohy silné, rovné a rovnoběžně postavené. Lopatky: lopatková kost dobře přiléhá k hrudnímu koši, je bohatě osvalená, což je zřetelně vidět jak v postoji, tak v pohybu. Rámě: správně dlouhé, svalnaté. Loket: přiléhá k tělu, ale má dostatek prostoru pro pohyb, není ani vytočený, ani vtočený, je umístěn spíše dále vzadu. Rámě a předloktí svírají správný úhel. Předloktí: rovné, svalnaté, silné kosti. Kotníkový kloub: silný. Záprstí (kotník) : je poněkud šikmo postavené vzhledem k předloktí. Přední tlapky: silné a uzavřené, prsty klenuté, polštářky odolné.
Při pohledu zezadu jsou rovné, postavené rovnoběžně.Správně zaúhlené, se silnými kostmi. Stehna: svalnatá, dlouhá a široká. Pánevní kost a stehenní kost svírají správný úhel. Podkolení: silné a dobře úhlené. Lýtko: dlouhé a silné. Hlezno:dost dlouhé, svalnaté. Zánártí: mírně zaúhlené vzhledem k holení kosti. Zadní tlapky: silné a uzavřené, prsty klenuté, polštářky odolné.
Prostorný, dobře pokrývající terén, pohyb pánevních a hrudních končetin vzájemně koresponduje. Končetiny se pohybují v ose. Hlava je nesená vysoko. Kůže: není příliš jemná, dobře přiléhá k tělu a končetinám. Na hlavě a na krku je kůže poněkud volnější, tvoří na krku lalok a na hlavě v oblasti koutku vrásky.
Krátká a přiléhavá, spíše tvrdá na omak. Srst dobře pokrývá celé tělo.
Bílé s hnědými znaky: několik velkých ploten a drobné hnědé stříkání na bílém podkladu. Hnědá může mít různý odstín, ale je preferována spíše tmavě hnědá.
Výška v kohoutku: Psi: 54 - 60 cm, preferovaná výška 56 cm. Feny: 50 - 56 cm, preferovaná výška 52 cm. Hmotnost: Dospělý pes: 30 - 35 kg. Dospělá fena: 26 - 31 kg.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Špatně nesená hlava. Nos velmi světlý nebo depigmentovaný. Příliš krátký nosní hřbet. Málo spuštěné pysky. Absence jednoho nebo dvou zubů PM1. Příliš světlé oči. Mírně klenutý hřbet. Příliš krátká záď. Ocas nesený příliš vysoko nad linií hřbetu. Mírně vbočené nebo vybočené nohy. Srst příliš řídká. Výška vybočující o 1-2 cm z hranic, stanovených standardem.
Vady charakteru, nedůvěřivý jedinec. Příliš slabá kostra. Výrazný stop. Špičatý čenich. Klešťový skus. Absence jiného zubu, než jednoho nebo dvou PM1. Kapří hřbet, prosedlý hřbet. Zřetelně málo prostorný hrudník, sternální oblast málo vyvinutá, hrudní koš plochý nebo sudovitý. Silně vbočené nebo vybočení lokty. Sudovitý postoj nebo kravský postoj pánevních končetin. Měkká záprstí. Tlapka měkká nebo otevřená.
Příliš měkká povaha, bázlivé chování. Atypický pohlavní výraz. Zuby: absence více jak 2 premolárů (PM1) a dalšího zubu. Zuby, která nejsou vidět v dásni, jsou považovány za chybějící, s výjimkou, že by bylo potvrzeno, že zub nechyběl, v posudku předešlé výstavy. Předkus, podkus a každý jiný nekorektní skus. Rozštěp patra nebo zaječí pysk. Entropium, ektropium, distichiáza. Špatné utváření hrudi nebo hrudního koše (například příliš krátká hrudní kost, což má za následek náhlé vtažení spodní linie pod posledními žebry) . Kohoutková výška nedosahující nebo přesahující o 2 cm hranice, stanovené standardem.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Braque du Bourbonnais
Burbonský ohař byl vyšlechtěn na konci 16 století ve Francii, a to ze středověkých francouzských ohařů. Toto plemeno se od té doby moc nezměnilo. Vlivem Velké francouzské reovoluce a dvou světových válek málem vyhynul. Díky příznivcům tohoto plemeno byl zachráněn a dnes patří k jednomu z nejlepších kontinentálních lovekých psů.
Lovecký pes, ale je také vhodný jako společník do rodiny.
Je to pes s přátelskou povahou, je poddajný, přítulný, poslušný a velice inteligentní. Někdy může být trochu urážlivý a nedůtklivý. Miluje však práci, nejlépe mu je proto v lese na honu a při lovu zvěře.
Má krátkou, dobře přiléhající srst.
Základním zbarvením je bílá s červeno-hnědými malými skvrnami a tečkami. Velké plotny jsou nežádoucí. Povoleny jsou pouze na uších. Tímto zbarvením a krátkým ocasem se odlišují zřetelně od jiných krátkosrstých francouzských ohařů.
Psi. 51 - 57 cm. Feny: 48 - 55 cm.
Psi: 18 - 25 kg. Feny: 16 - 22 kg.
BO
179/7.8.1998 (Velká Británie).]]>
Bývalé Československo, současná Česká republika. Datum zveřejnění platného standardu: 21.05.1963.
Stavěč (ohař).
Skupina 7 stavěči (ohaři). Sekce 1.3 stavěči kontinentální hrubosrstí. S pracovní zkouškou.
V období před první světovou válkou to byl hrubosrstý ohař, který se nejčastěji vyskytoval na území bývalého ČSSR. První světová válka a její následky téměř zapříčinily zánik tohoto plemene, ale později se začalo s jeho regenerací. Základem této regenerace se stalo několik původních typických jedinců, z nichž se podařilo systematickým chovem získat současného českého fouska, který zaujímá druhé místo mezi loveckými plemeny, používanými v České republice a na Slovensku.
Český fousek je pes ušlechtilý, střední velikosti, s tvrdou srstí, jeho celkový vzhled svědčí o odolnosti a síle. Je obdařen vrozenými schopnostmi pro práci v poli, ve vodě i v lese, je to pes pro všestranné použití. I přes svoji ostrost na škodlivou zvěř je snadno ovladatelný a spolupracuje se svým pánem.
Je suchá, poměrně úzká a dlouhá, vysoko nasazená na krku. Nosní hřbet je poněkud delší než mozkovna a je mírně klenutý. Mozková část: Mozkovna: v horní části čela a na temeni je mozkovna mírně vyklenutá a velmi mírně zaoblená. U psů je poněkud širší než u fen. Nadočnicové oblouky jsou výrazné a oční jamky hluboké a tak zřetelné, že hlava působí dojmem, že je hranatá a oční důlky jsou hluboké. Týlní hrbol je nevýrazný. Stop: je středně výrazný, ale zřetelný. Obličejová část: Nos: je široký, nozdry jsou dobře otevřené a citlivé. Nosní houba je vždy tmavě hnědá. Pysky: pysky jsou středně vyvinuté, přiléhající, nikoli větrné, horní pysk poněkud překrývá spodní. Čelisti/Zuby: čelisti jsou mohutné, perfektně tvarované, dobře osvalené. Zuby jsou silné, s nůžkovým skusem, chrup je kompletní. Oči: oči mají mandlový tvar, dobrotivý výraz a svědčí o přirozené bystrosti. Oko musí být dost tmavé; je zbarveno tmavě jantarově nebo tmavě hnědě. Oční víčka těsně přiléhají k oční kouli, kterou úplně rámují, jsou pigmentována černošedě. Uši: uši jsou nasazené velmi vysoko, mají široký úpon, ke konci se zužují. Délkou dosahují do dvou třetin lící, na konci jsou mírně zaoblené. Uši dobře přiléhají k bočném stranám hlavy.
Krk je středně dlouhý, se správně vyvinutým svalstvem, je suchý a vysoko nasazený. Jeho linie je poněkud klenutá.
Hřbet: Hřbet je krátký a pevný, vychází z kohoutku, který je výrazný a sklání se směrem k zádi. Bedra: bedra jsou krátká, relativně široká mírně klenutá. Záď: záď je jen mírně spáditá, široká a dostatečně dlouhá. Hrudník: při pohledu zepředu má hruď s přiléhajícími lopatkami tvar lyry. Hrudník má oválný průřez a jeho šířka je v souladu s celkovou stavbou těla. Spodní strana hrudníku musí dosahovat nejméně k loketnímu kloubu. Hruď je široká a předhrudí musí být výrazné. Hrudní koš je tvořen dobře klenutými žebry, která jsou správně proporcionalizovaná v celé své délce. Břicho: břicho je málo vtažené, aby umožňovalo snadný pohyb. Nikdy nesmí působit dojmem, že pes je vychrtlý.
Křížová kost má takovou polohu, že její osvalení nemá vliv na nesení ocasu. Ten je nesen horizontálně nebo velmi mírně vzhůru. Nasazen je ve výši prodloužené linie hřbetu. Je středně silný, krátí se ze tří pětin svojí délky.
Lopatka: lopatka je celá dobře osvalená, šikmo uložená, svírá s ramenní kostí tupý úhel. Loket: loketní kloub je mohutný, s mohutným svalstvem. Předloktí: je kolmo postavené, rovné, svalstvo je suché a dobře vyvinuté. Nadprstí: je relativně krátké, téměř kolmo postavené, mírně skloněné dopředu. Přední tlapka: je kompaktní, ve tvaru krátké lžíce, prsty jsou sevřené a klenuté s drápy silnými, tmavě šedými až černými. Polštářky jsou odolné a tvrdé, celé pigmentované. Zvláštností je malý zbytek plovací blány mezi prsty.
Pánev: je správně dlouhá. Stehna: stehenní kost je silná, mohutně osvalená. Nohy: jsou postavené spíše vzadu, což umožňuje psovi snadný pohyb. Lýtko: sklání se šikmo dozadu v korektním úhlu, což umožňuje snadný pohyb. Hlezno: jeho svalstvo je suché, hlezenní kloub je poměrně nízko u země. Nadprstí: je téměř kolmo postavené, krátké a poměrně silné. Tlapky: mají stejný tvar, jako přední. Pokud se vyskytnou paspárky, odstraňují se
Osrstění se skládá ze tří druhů srsti: Z podsady, která je jemná a hustá, dlouhá asi 1,5 cm, která zabraňuje vlhkosti proniknout ke kůži; v létě téměř kompletně vylíná. Ze srsti v délce 3-4 cm, která je hrubá a tvrdá, přiléhající k tělu. Pesíky jsou dlouhé 5-7 cm, výrazně tvrdé, rovné. Zvláště výrazné jsou na hrudi, na hřbetě, na slabinách a na lopatkách. Na končetinách je srst kratší a tvrdší na jejich přední straně, zatímco na zadní straně je delší a tvoří krátké praporce. Ocas nesmí mít formu kartáče. Osrstění hlavy: spodní strana lící a pysky jsou pokryté delší a jemnější srstí, která tvoří vous, tak typický pro toto plemeno. Srst nad očima je výrazná, tvořící šikmo vzhůru trčící obočí. Čelo, temeno a líce jsou pokryté krátkou tvrdou srstí. Srst na uších je krátká, jemná a přiléhavá.
Tyto barevné rázy jsou přípustné: Tmavý bělouš s plotnami nebo bez nich. Hnědák s bíle prokvetlými znaky na hrudi a na dolní části končetin. Hnědák beze znaků.
Kohoutková výška: Psi: 60 - 66 cm. Feny: 58 - 62 cm. Váha: Psi: nejméně 28, nejvíce 34 kg. Feny nejméně 22, nejvíce 28 kg.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Nepoměr mezi kohoutkovou výškou a délkou těla. Hlava krátká, kónická nebo kulatá. Vystouplé oči, oči jiné barvy, než jakou uvádí standard. Uši příliš dlouhé nebo příliš nízko nasazené. Krk příliš krátký nebo příliš silný, s kůží, která tvoří lalok. Málo výrazný kohoutek. Spáditá záď. Úzká hruď, nevýrazné předhrudí. Otevřená tlapka, zaječí tlapka; příliš osrstěné nohy. Srst příliš jemná, příliš krátká nebo příliš dlouhá. Vous a obočí nedostatečně výrazné (málo typické). Chybějící pigmentace. Převaha bílé srsti ( stříkané zbarvení není přípustné).
Psi: Feny: Váha: 34 kg 25 kg. Výška v kohoutku: 63 cm 60 cm. Délka hlavy: 28 cm 23 cm. Délka mozkovny: 14 cm 11 cm. Šířka mozkovny: 12 cm 10 cm. Délka čenich. partie 13 cm 11 cm. Šířka hrudního koše: 20 cm 18 cm. Výška hrudníku: 25 cm 23 cm. Délka trupu: 56 cm 53 cm. Obvod hrudníku za loktem 80 cm 72 cm. Obv. hrud. na posl. žebru 72 cm 64 cm. Úhlení kloubů: Úhel scapulo-humerální 110° Úhel humero-radiální 135° Úhel coxo-femorální 110° Úhel femoro-tibiální 125° Úhel tibio-tarsální 135° Všichni jedinci se znaky anomálního psychického stavu a s poruchami chování budou diskvalifikováni (vyloučeni).
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Francie. Datum zveřejnění platného standardu: 25.03.2003.
Skupina 7 ohaři. Sekce 1. 2 ohaři kontinentální dlouhosrstí. S pracovní zkouškou.
Plemeno francouzského původu, přesněji pocházející z centrální Bretaně. V současnosti je to nejpočetněji rozšířené plemeno francouzských ohařů. Pravděpodobně se jedná o jednoho z nejpůvodnějších dlouhosrstých ohařů, k ustálení jehož typu došlo počátkem XX. století díky selekci a různým přikřížením. Návrh standartu byl vypracován v Nantes v roce 1907, byl zveřejněn a schválen na prvním plenárním zasedání chovatelského klubu v Loudéacu (Cotes du Nord) dne 7. června 1908. To byl první plemenný standard „Klubu bretaňského ohaře s přirozeně krátkým ocasem“.
Je to nejmenší ohař. Bretaňský ohař je brakoid s krátkým prutem či zcela bezocasý. Je harmonicky stavěný, má solidní kostru, aniž by se zdál těžký. Celek je kompaktní a silný, ovšem bez jakéhokoli sklonu k lymfatičnosti, zůstává dostatečně elegantní. Je to pes temperamentní, jeho pohled je živý a výraz inteligentní. Představuje typ malého „zavalitého COBA“ (cob je bretaňské plemeno koní – p.p.), plného energie, v jeho chovu byay tato zavalitost cílevědomě požadována a upevňována šlechtiteli tohoto plemene.
Mozkovna je delší než nosní hřbet, vzájemný poměr je 3 : 2. Velikost hlavy je ve správném poměru s tělem. Výška hrudníku je o málo menší než polovina kohoutkové výšky. Délka od špičky hrudní kosti k sedacímu hrbolu se rovná výšce v kohoutku ( pes je zcela kvadratický).
Je to pes adaptabilní na každé prostředí, sociabilní, jeho pohled je inteligentní a pozorný, je mentálně vyvážený. Je to všestranný stavěcí pes (ohař), použitelný na každý druh zvěře a v každém terénu, jeho lovecké vlohy se probouzejí brzy. Má hezké hledání, pohyb, výborný nos, zabírá velké pole, spontánně a pevně vystavuje, má vlohový aport a dobře se cvičí.
Představuje dobře cizelovaný reliéf. Kůže je těsně přiléhající. ČÁST MOZKOVÁ: Její formy jsou mírně zaoblené z pohledu en face i z profilu. Při pohledu seshora jsou boční osy velmi lehce sbíhavé. Osy cranio-faciální jsou paralelní. Šířka mozkovny, měřená v oblasti jařmových oblouků, je menší než její délka. Nadočnicové oblouky příliš nevystupují, ale tvoří lehce zaoblenou linii. Dělící rýha i klenutí mozkovny jsou málo výrazné. Stop je mírně vyznačen. Týlní hrbol, stejně jako jařmové kosti, jsou středně výrazné. ČÁST OBLIČEJOVÁ: Nos: Široký s dobře otevřenými nozdrami, vlhký, jeho zbarvení harmonizuje s barvou srsti, stejně jako s barvou očního víčka a sliznice pysků. Čenichová partie: Nosní hřbet je středně dlouhý, boční osy čenichu jsou téměř paralelní. Pysky: Nejsou převislé, jsou suché, a dobře přiléhající. Spodní pysk je velmi lehce překryt horním, jeho okraj je přiléhavý až ke koutku, který je málo zřetelný a uzavřený. Celé pysky jsou dobře pigmentované, bez depigmentace. Čelisti / zuby: Zuby jsou dobře postavené, kompletní a zdravé. Skus je nůžkový. Líce: Málo vyplněné, kůže k nim těsně přiléhá. Oči: Mírně šikmo uložené. Mají inteligentní výraz, milý a přátelský, jsou lehce oválné, nevystupují (nejsou vykulené), oční víčka jsou jemná a dobře přiléhají, jsou dobře pigmentovaná. Jejich barevný odstín ladí s barvou srsti, preferován je tmavý. Výraz očí v návaznosti na vysoké a pohyblivé zavěšení uší vytváří ten typický „bretaňský výraz“. Uši: Jsou vysoko zavěšené, trojúhelníkové, spíše širší než delší (neseny jsou směrem dopředu, konec boltce dosahuje ke stopu). Jsou pokryty zvlněnou srstí, především v horní partii, jejich konec je osrstěný hladkou srstí. Jsou vždy velmi pohyblivé, když je pes pozorný či v akci.
Je středně dlouhý a svalnatý, má tvar komolého kuželu, je lehce klenutý, nikdy však slabý. Je dobře nasazený, bez laloku.
Horní linie: Je tvořená hřbetem a bedry a je krátká. Kohoutek: Dostatečně pohyblivý a nepříliš výrazný, nikoli však nezřetelný. Hřbet: Je krátký a pevný, mírně spadající k bedrům. Bedra: Krátká, široká a svalnatá. Záď: Je velmi lehce skloněná, široká a dobře osvalená. Hrudník: Dosahuje až k úrovni loketního kloubu, je široký se žebry dostatečně klenutými, nikoli však cylindrický. Sternální kost je široká a poněkud se zvedá směrem k zádi. Poslední žebra jsou dlouhá a pružná. Břicho: Jen mírně vtažené. Slabiny: Nejsou volné ani tučné.
Je vysoko nasazen, nesen horizontálně, nebo mírně svěšený, je často velmi pohyblivý, je li pes aktivní či pozorný. Bretaňský ohař se může narodit bezocasý nebo s vrozeně krátkým ocasem. Pokud je ocas krácený, ideální délka se pohybuje v rozmezí 3 až 6 cm; nesmí být delší jak 10 cm.
Jsou rovné, jejich kostra je pružná a silná. Lopatka: Je značně pohyblivá, poměrně dlouhá (30% kohoutkové výšky), dobře přiléhající a silně osvalená. Její sklon je odpovídající tomu, že se jedná o plemeno pohybující se cvalem, svírá úhel s horizontálou 55 či 60°. Její přečnívající vrcholky jsou asi 5 cm vysoké. Ramena: Široká, silná a s výrazným svalstvem. Jsou jen o málo delší, než lopatka. Úhel, který svírají s lopatkou, se pohybuje mezi 115 až 120°. Přední nohy: Svalnaté a se správnou soustavou nervů. Jsou o něco delší, než ramenní kosti. Jejich postavení se musí blížit vertikále. Nadprstí: (Metakarpus): Silné, ale mající dostatečnou pružnost, mírně šikmé (svírá s vertikálou úhel zhruba 10 – 15°). Přední tlapka: Je téměř kulatá, prsty jsou sevřené, polštářky pevné, drápy krátké.
Při pohledu zezadu jsou rovnoběžné. Stehna: Jsou široká, mohutně osvalená, svalstvo je dobře modelované. Stehenní kost svírá s horizontálou úhel pohybující se mezi 70 až 75°. Lýtka: Jsou o něco delší než stehna, suchá a s dobře modelovaným svalstvem. Ve své horní části jsou široká, směrem k hlezennímu kloubu se zužují. Lýtková a stehenní kost svírají spolu úhel, blížící se 130°. Hlezna: Suchá, s viditelnými šlachami. Zánártí (Metatarsus):Je silné, postavené při pohledu z boku téměř vertikálně. Zadní tlapka: Je delší než přední, jinak je její charakteristika shodná.
Jednotlivé ruchy jsou lehké, ale razantní, snadné a živé. Končetiny se pohybují v ose, aniž by vykazovaly vertikální oscilaci či se stáčely, hřbetní linie zůstává pevná. Cval je hlavním pohybem, jehož pes užívá v terénu, skoky jsou středně dlouhé, zadní nepředšlapují před přední. (sebraný cval).
Je jemná, přiléhavá a dobře pigmentovaná.
Srst musí být jemná, ne však hedvábná, je rovná či velmi lehce zvlněná po těle. Nikdy nesmí být kudrnatá. Na hlavě a přední straně končetin je krátká, na zadní straně končetin tvoří srst praporce, které se u předních pozvolna zkracují až k nadprstnímu kloubu, u zadních do půli stehen a níže.
Existují následná zbarvení – bílá a oranžová, bílá a černá, bílá a kaštanová (hnědá), je strakaté, barevné plotny jsou umístěny nepravidelně. Může se jednat o bělouše (bílá je promísená barevnými chlupy či stříkáním, zvláště na čenichu a končetinách) nebo o strakoše (bílá je čistá, bez příměsi). U tříbarevných jedinců jsou znaky pálení v oranžovém či tmavším odstínu rozmístěny na nose a pyskách, nad očima a na nohou, na hrudi a pod kořenem ocasu. Úzká lysina (rozdělení barevné masky) na hlavě je žádoucí ve všech barevných rázech. Jednobarevné zbarvení není přípustné.
Psi minimálně 48 cm, s tolerancí -1 cm. Maximálně 51 cm s tolerancí +1 cm . Feny minimálně 47 cm s tolerancí - 1cm . Maximálně 50 cm s tolerancí +1 cm .
Pro psy 49 - 50 cm. Pro feny 48 - 49 cm.
Všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí být považovány za chyby a budou penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Povaha: bázlivost, vyplašený pohled. Linie hlavy: velmi lehce rozbíhavé. Nos: s nepatrnou depigmentací, vnitřek nozder depigmentovaný. Zuby: klešťový skus, špatné postavení zubů. Čenichová partie: špičatá. Pysky: těžké, příliš málo vyvinuté, volné. Oči: vykulené, mandlového tvaru nebo kulaté. Uši: nasazené příliš nízko, s úzkým úponem. Hřbetní linie: prosedlá nebo klenutá. Záď: příliš úzká, příliš spáditá. Břicho: spuštěné, nebo příliš vytažené (chrtovité). Tlapky: otevřené, příliš dlouhé nebo příliš kulaté. Krk: příliš krátký, tlustý, mírný lalok. Bedra: dlouhá, úzká a slabá. Slabiny: přehnaně vtažené, což je často spojené se slabými bedry, postrádající prostor. Končetiny: se slabou kostrou, vybočující lokty, sbíhavé paty. Srst: krátká po těle.
Povaha: temperament flegmatický. Mozkovna: jamové oblouky příliš široké, stop příliš výrazný, nadočnicové oblouky příliš vystupující. Oči: světlé, se zlým pohledem, dravčí. Krk: přehnaně dlouhý, s patrným lalokem. Pohyb: vadný pohyb.
Všechny povahové vady: pes kousavý, agresivní na druhé psy nebo vůči člověku. Chybějící typ: nedostatečnost plemenného typu, jedinec ve svém celku nepřipomíná svoji rasu. Výška: vybočující z hranic, stanovených standardem. Linie hlavy: typická rozbíhavost os mozkovny a nosu. Netypická strakatost:: bílá skvrna na uchu nebo oko umístěné v bílém podkladu. Oči: velmi světlé, každé jinak zbarvené, šilhavost, entropium, ektropium. Čelisti: nestejné délky (předkus, podkus). Zuby: P1 a M3 jsou považovány za zuby nedůležité. Z ostatních zubů lze připustit pouze chybění 2x PM2 nebo 1x PM2 a 1x PM3. Pokud tyto jinak přípustně chybějící zuby sousedí v jedné řadě, je to vada vylučující. Také každý jiný ve výčtu nejmenovaný chybějící zub je důvodem k vyloučení. Pigmentace: výrazná depigmentace nosní houby nebo očních víček. Přítomnost paspárků či jejich základu. Těžké morfologické anomálie.
Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
Bretaňský ohař je malý energický pes, inteligentní, s živým pohledem, plnokrevný cob ( to je plemeno bretaňského koně, silné a odolné, krátkých a zavalitých linií). Pohyb: živý, veselý, bujný. Cval je energický a prostorný, není ani drobivý (krátké skoky), ani příliš skákavý (dlouhé skoky). Nesení hlavy: hlava musí být při hledání nesena nad linií hřbetu, nikoli však příliš vysoko. Linie mozkovna-čenich je lehce skloněná. Pohyby hlavy jasně vyjadřují reakce na pachy zvěře. V obtížných podmínkách je rychlost hledání volena tak, aby bylo zajištěno dokonalé prohledání terénu. Hledání: musí být inteligentní, systematické, nikoli mechanické, pes musí pracovat v souladu s terénem a musí být stále ve vlivu vůdce. Vystavování: po navětření zvěře pes musí autoritativně vystavit a zablokovat zvěř. Vystavování misí být od počátku spontánní, pes vystavuje v takové poloze, v jaké dostal pach do nosu, čenich musí vždy směřovat ke zvěři. Postupování: musí být spontánní, dávající jistotu, že kontakt lovec-zvěř bude neustále zajištěn až do jejího vzlétnutí. Odmítnutí postupování je hrubá chyba, pokud ovšem pes zvěř nevystavil zcela nakrátko a ta je v jeho bezprostřední blízkosti, což mu znemožňuje postupovat. Přinášení: přinášení ze země i z vody musí být účinné, spontánní, radostné a rychlé.]]>
Francie. Datum zveřejnění platného standardu: 24.03.2004.
Ohař (stavěcí pes) .
Skupina 7 stavěcí psi (ohaři) . Sekce 1.1 stavěcí psi kontinentální krátkosrstí. S pracovní zkouškou.
Auvergnéský ohař je velmi starobylá rasa, která se vyskytuje již více jak dvě století v oblasti Cantal. Její původ vychází ze stejných kořenů, jako u ostatních krátkosrstých stavěčů, je to produkt selektivního chovu, jehož se účastnili Maltézští rytíři. Plemeno bylo vyšlechtěno lovci pro jejich potřebu, je to plemeno s velmi typickou identitou, k níž přispívá také jeho zbarvení.
Středního vzrůstu, kompaktní; Je to pes silný, se silnou kostrou, aniž by byl přehnaně těžký, zachovávající si brakoidní typ, s lehkým pohybem a působící elegantně, k čemuž přispívá jeho zbarvení a harmoničnost jeho proporcí. Jeho tělesná stavba mu umožňuje prostorný a pružný pohyb, kterým může pracovat po celý den i v těch nejobtížnějších terénech.
Tělo: délka těla (od předního bodu lopatky až k sedacímu hrbolu) je přibližně stejná, jako výška v kohoutku. Výška hrudníku (hloubka) = polovině výšky v kohoutku. Hlava: délka nosní partie je o něco menší či stejná jako délka mozkovny.
Je to pes jemný, velmi přátelský, inteligentní a učenlivý. Jeho výcvik je založen především na rozvíjení jeho vrozených schopností. Jeho čich je velmi jemný. Velmi dobře se přizpůsobuje životu v rodině.
Část mozková: Linie mozkovny a nosního hřbetu: jsou lehce rozbíhavé směrem dopředu (typické pro brakoidy) . Hlava je dlouhá, ve správných proporcích vzhledem k tělu, u fen poněkud lehčí. Při pohledu seshora se tvar mozkovny blíží oválu. Týlní hrbol je málo výrazný. Šířka v oblasti očnic je stejná, jako délka mozkovny. Nadočnicové oblouky: výrazné; Stop: středně výrazný; Část obličejová: Nos: je vždy černý, dost velký, lesklý, s dobře otevřenými nozdrami. Jeho horní linie je v prodloužené linii nosního hřbetu. Čenichová (nosní) partie: její délka se blíží délce mozkovny. Nosní hřbet je rovný. Pysky: jsou dosti vyvinuté. Horní pysk překrývá spodní. Koutky jsou patrné, netvoří však záhyb (kapsu) . Při pohledu z profilu dávají pysky nosní partii hranatý tvar. Čelisti: silné, stejně dlouhé. Zuby silné. Skus nůžkový nebo klešťový. Oči: spíše velké, oválné, tmavě oříškové, dobře umístěné v očních jamkách, mající výraz živý, milý a přátelský. Oční víčka jsou dobře pigmentovaná, spojivky nejsou viditelné. Uši: jsou zavěšené spíše vzadu. Jsou nasazené ve výši spojnice, kterou tvoří horní linie nosního hřbetu a očí. Když něco upoutá psovu pozornost, může uši pozvednout až k této linii. Závěs se mírně stáčí směrem dovnitř, není však ani sočený, ani plochý, ucho je pružné a má saténovou texturu. Jeho konec je mírně zaoblený. Natáhneme-li ucho dopředu, dosahuje až ke kořeni nosu, nepřesahuje však jeho konec.
Je spíše delší, dobře uložený mezi lopatkami, lehce klenutý. Je na něm patrný mírný lalok. Jeho délka je téměř stejná, jako délka hlavy.
Hřbetní linie: pevná, rovná. Kohoutek: je zřetelný. Hřbet: úzký, plochý a krátký. Obratlové trny nejsou patrné. Bedra: pevně spojená s hřbetem, jsou široká, zvláště u fen, velmi mírně klenutá. Záď: šikmá (se hřbetní linií svírá úhel 35°) , kyčelní výstupky jsou viditelné. Hrudník: dlouhý s hluboký, dosahující až k loketnímu kloubu. V části transversální má formu oválnou (jako vejce) , je dobře klenutý, bez zlomu ve spodní partii. Spodní linie: směrem k břichu se mírně zvedá, břicho není vtažené. Slabiny jsou hluboké, málo vtažené, spojené s kyčlemi.
Je nasazen dost vysoko. Musí být nesen horizontálně. Ke špičce se zužuje, není příliš tenký. Krátí se na délku 15 - 20 cm. Je-li nekrácený, dosahuje k hlezennímu kloubu, aniž by jej přesahoval.
Jsou postaveny v ose těla. Přední končetiny: přímé. Lopatka: silná, dobře osvalená, mající dost prostoru pro pohyb. Je šikmá, s horizontálou svírá úhel 45°. Loket: leží ose těla. Přední noha: je silná a dlouhá, svalnatá a rovná. Carpus: silný, bez rachitických změn. Metacarpus: krátký, při pohledu z profilu mírně šikmý. Zadní končetiny: Dobře zaúhlené, pohybují se paralelně. Stehna: svalnatá. Hlezna: suchá a dobře modelovaná (s patrnou sítí šlach) . Metatarsus: krátký a nikdy slabý. Tlapky: o něco delší, než „kočičí“, o něco kratší, než „zaječí“. Nevytáčejí se ani ven, ani dovnitř. Drápy jsou silné a krátké; polštářky jsou tvrdé a odolné. Prsty jsou sevřené.
Krok střední amplitudy, ale v pružném rytmu, který dovoluje psovi jeho všeobecně známou odolnost. Jeho obvyklý lovecký pohyb je střední cval, pravidelný a lehce houpavý.
Dost jemná, spíše volnější, ne však příliš volná.
Srst: krátká, nepříliš jemná, nikdy tvrdá, lesklá.
Černé s bílým stříkáním různé intenzity. Podle rozdílnosti stříkání rozeznáváme dva typy: stříkaný nebo šedavý (podle našich zvyklostí se přikláním k označení : stříkaný a modrý bělouš) . Tato barevná rozdílnost nemůže sloužit k rozhodování při hodnocení jedinců stejné kvality. Hlava: musí být černá, dává se přednost tomu, je li maska rozdělena bílou lysinkou, dosahující až na hlavu. Může pokrývat i laterální části čenichové partie. Ucho bílé a stříkané nebo jedna strana hlavy bílá a stříkaná nemohou být považovány za chybu.
Výška v kohoutku: (pro obě pohlaví je tolerance +2 cm a - 1 cm) Psi: 57 - 63 cm. Feny: 53 - 59 cm.
Všechny odchylky od výše řečeného musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Linie nosního hřbetu a mozkovny rovnoběžné. Hlava příliš široká v oblasti očnic. Viditelné spojivky.
Linie mozkovny a nosního hřbetu sbíhavé (dopředu) . Nosní hřbet konkávní či konvexní. Ucho nasazené příliš vysoko, příliš krátké, ploché, stočené do vývrtky. Pysky volné (větrné) , příliš krátké, nosní partie špičatá. Příliš úzká sternální partie.
Povaha: Pes agresivní nebo bázlivý. Hlava: Chybějící typ brakoida. Předkus nebo podkus, přesahující 1 cm mezi řadami řezáků. Absence PM1 je tolerována. Vylučující je chybění 2 dalších premolárů (PM2 – PM3) nebo každého dalšího zubu, včetně PM4. Entropium nebo ektropium nebo stopy po chirurgickém zákroku, korigujícím tuto vadu. Končetiny: Přítomnost paspárků nebo stopy po jejich odstranění. Zbarvení: Celý bílý nebo celý černý. Absence stříkání. Náznaky pálení nebo odstín „pečeného chleba“ (plavý) . Depigmentace nosní houby. Depigmentace víček. Žluté oko (dravčí) . Nestejně zbarvené oči. Výška: Jedinec, vybočující z hranic, stanovených standardem včetně tolerance. Všichni psi, u nichž budou jasně patrné anomálie fyzického vývoje, musí být diskvalifikováni.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Francie. Datum uveřejnění platného standardu: 24. 1. 1996.
Stavěcí pes (ohař) .
Skupina 7 - ohaři. Sekce 1.1 kontinentální krátkosrstí ohaři. S pracovní zkouškou .
Krátkosrstý ohař z Ariege pochází z původního starofrancouzského ohaře, který byl v XIX. století křížen s krátkosrstými ohaři středomořského původu, bílooranžového zbarvení, aby mu tito dodali více lehkosti a aktivity. Někteří lovci v Ariege pokračovali stále ve využívání těchto psů, a tak zabránili jejich vymizení. V roce 1990 se skupina chovatelů rozhodla věnovat se zachování tohoto plemene.
Pes brakoidního typu, jeho konstrukce je mohutná, avšak bez přehnané těžkosti a robustnosti. Působí statným dojmem. Dává se přednost jedincům na suchých končetinách, s výrazně modelovaným svalstvem a výraznými liniemi. Jeho zbarvení je bílé se světleoranžovým stříkáním, které je preferováno, nebo se stříkáním hnědým. Toto zbarvení z něj dělá psa elegantního a jemného.
Střední rozměry – délka těla je o málo vyšší než kohoutková výška. Mozkovna je nepatrně delší, než nosní partie.
Je to plemeno adaptabilní ke všem způsobům lovu, odolné, učenlivé a lehce cvičitelné.
Musí být dlouhá, hranatá a úzká v oblasti nadočnicových oblouků. Mozkovna: lehce klenutá, čelní brázda nepříliš výrazná. Linie mozkovny a nosního hřbetu jsou lehce rozbíhavé směrem dopředu. Nadočnicové oblouky jsou středně výrazné. Část obličejová: Nos: růžový, masový nebo hnědý, o málo bledší, než je zbarvení srsti, nikdy černý. Nozdry jsou dobře otevřené. Nosní partie: je dlouhá a rovná, často velmi mírně konvexní. Při pohledu zepředu laterální linie čenichu jsou lehce rozbíhavé. Pysky: dosti jemné, dobře spadající. Koutek je výrazný, nikoli však visící. Čelisti: zubní oblouky jsou dobře tvarované. Skus je nůžkový, toleruje se i klešťový. Oči: milého výrazu, dobře otevřené, lehce oválného tvaru, přátelské a inteligentní, dobře umístěné v důlku. Jsou tmavě jantarové nebo hnědé, v souladu se zbarvením srsti. Uši: dosti jemné, dlouhé, visící v záhybech, zavěšené v linii očí nebo pod ní. Nepřiléhají k hlavě. Jejich délka umožňuje, aby dosáhly ke špičce nosu, aniž by je bylo třeba natahovat.
Nepříliš dlouhý, dosti silný, s mírným lalokem.
Hřbetní linie: přední část téměř rovná, spadající od kohoutku k 11 obratli, druhá část lehce konvexní, spadající k zádi. Kohoutek: dobře patrný, ale nevystupující. Hřbet: poněkud delší, osvalený, pevný a rovný. Bedra: lehce klenutá. Záď: lehce šikmá, spadající ke spodní linii. Hrudník: široký, hluboký, dosahující až k lokti. Žebra jsou klenutá, ale ne příliš. Spodní linie: mírně šikmá, pozvedávající se v oblasti břicha.
Nasazený v prodloužené linii zádi, silný u kořene, ke špičce zeštíhluje. Krátí se na 4/10. Dlouhý ocas je přípustný. Nesmí být nesen nad linií hřbetu.
Přední končetiny: rovné, se silnou kostrou, mohutné a dobře osvalené. Lopatky: mohutné, svalnaté a středně šikmé. Ramena: osvalená, silná a přiléhající k hrudníku. Loket: ve výši hrudní kosti. Předloktí: silné, rovné. Nadprstí: velmi lehce šikmé z profilu. Tlapky: sevřené, tvořící kompaktní celek, téměř kulaté. Drápy jsou silné a polštářky masité. Zadní končetiny: rovné. Stehna: svalnatá, dobře postavená. Kýty: rovnoběžné s osou těla. Lýtka: silná. Hlezna: dobře úhlená. Nadprstí: dost krátké, téměř svislé. Tlapky: stejných kvalit jako přední.
Vytrvalý klus, aktivní, občas střídaný cvalem. Je velmi pružný a lehký.
Středně silná, jemnější je na hlavě, je dosti pružná. Vnější sliznice musí mít barevný odstín, který odpovídá barvě srsti. Nikdy nesmí mít černé skvrny.
Uzavřená, lesklá, krátká, jemnější a hladší na hlavě a uších.
Plavě světle oranžové nebo někdy hnědé, silně promísené bílou (bělouš, pstružák) . Někteří psi jsou bílí, lehce stříkaní.
Psi: 60 - 67 cm. Feny: 56 - 65 cm.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby, které budou penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Vzhledem k tomu, že se jedná o málo početné plemeno, není na místě přehnaná přísnost, avšak jedinci netypičtí, stejně jako ti s hrubými vadami nesmí být zařazeni do chovu. Chybění typu. Rozštěp nosu – nozdry jsou od sebe odděleny hlubokou rýhou. Nos jinak zbarvený, než je uvedeno ve standartu. Nos černý. Předkus nebo podkus. Zbarvení očí – oči přehnaně světlé, oči nestejně zbarvené. Entropium nebo ektropium nebo všechny známky, svědčící o chirurgickém zákroku, který měl zastřít tuto vadu. Depigmentace víček. Černé drápy, přítomnost paspárků. Zadní nohy – vady překážející v pohybu. Zbarvení, neodpovídající standartu. Výška, vybočující z limitu (tolerance + - 1cm) . Těžké morfologické anomalie, invalidní postižení. Psi agresivní, kousaví nebo bázliví.
Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Velká Británie. Datum zveřejnění platného standardu : 24.6.1987.
Stavěcí pes (ohař) .
Skupina 7 - stavěcí psi (ohaři) . Sekce 2.2 - britští a irští stavěcí psi . S pracovní zkouškou.
Je to středně velký pes, čistých linií, elegantního vzhledu i pohybu.
Je velmi aktivní a obdařený značnými loveckými schopnostmi.
Je nesená vysoko, je dlouhá a přiměřeně suchých linií. Oblast mozková : Mozkovna : je klenutá mezi ušima, což poskytuje dostatek prostoru pro mozek. Týlní hrbol je dobře patrný. Stop : je výrazný. Část obličejová : Nos : musí být černý nebo játrový, ospovídající odstínu srsti. Nozdry jsou široce otevřené. Nosní partie : je hranatá, středně vysoká. Její délka od stopu ke konci nosu musí být stejná, jako délka mozkovny od týlního hrbolu po oči . Pysky : nesmí být příliš spuštěné (větrné) . Čelisti/zuby : Celisti jsou téměř stejně dlouhé, jsou silné a mají kompletní nůžkový skus, což znamená, že horní řezáky překrývají spodní v těsném kontaktu. Jsou postavené v čelisti kolmo. Kompletní chrup je žádoucí (doslova « vítán ») . Oči : zářivé, s milým a přátelským pohledem. Jsou zbarvené od oříškové po tmavě játrovou. Cím jsou tmavší, tím lépe. Světle zbarvené oko je přijatelné pouze u « liver belton », tj. játrově hnědobílého zbarvení. Oko je oválného tvaru a není přimhouřené. Uši : jsou středně dlouhé, nízko nasazené, jsou zavěšené při lících a tvoří dobře patrný záhyb. Jejich konec je semišově hladký. Horní část ucha je pokrytá jemnou a hedvábnou srstí.
Krk je dosti dlouhý, svalnatý a suchý, lehce klenutý v horní části při pohledu z profilu, připojení hlavy je zřetelné. Ve spodní části je velmi svalnatý. Nemá nikdy lalok ani volnou kůži na hrdle. Jeho vzhled je elegantní.
Je středně dlouhé. Hřbet : krátký a vodorovný. Bedra : široká, mírně klenutá, silná a svalnatá. Hrudník : Je hluboký ve sternální části, je vysoký a široký mezi lopatkami. Žebra jsou klenutá, poslední žebra jsou dost dlouhá, tak, aby pes měl správně hluboký hrudník.
Ocas je nasazen téměř v prodloužené linii hřbetu. Je středně dlouhý, nepřesahuje přes patní kloub, není aní huňatý, ani holý. Je mírně prohnutý nebo rovný, ale bez tendence přetáčet se do výšky. Srst na něm tvoří dlouhou vlajku. Vlajka začíná obvykle kousek od nasazení ocasu a do poloviny jeho délky se srst prodlužuje, pak směrem ke konci se opět zkracuje. Srst je dlouhá, lesklá, jemná a hedvábná, zvlněná, nikoli však kudrnatá. Ocas se v akci pohybuje ; není nesen nad linií hřbetu.
Lopatky : správně uložené, se šikmým sklonem směrem k zádi. Lokty : dobře přiléhající k tělu. Předloktí : rovné a svalnaté, se správně formovanou kostrou. Nadprstí : krátké, silné a oblé, rovné.
Zadní končetina je svalnatá, včetně stehna. Partie stehna a podkolení je dlouhá. Stehno : dlouhé. Kolenní kloub : Správně zaúhlený. Hlezna : nejsou vbočená ani vybočená. Jsou rovně postavená. Tlapky : tlapky jsou pevné, s odolnými polštářky a dobře sevřenými pružnými prsty, které jsou dobře chráněny srstí mezi nimi.
pohyb je lehký a harmonický, svědčící o rychlosti a vytrvalosti. Hlezna se pohybují volně, z jejich pohybu je zřejmá síla, kterou dodávají chodu pánevních končetin. Při pohledu zezadu je celá končetina ve stejné svislé ose. Hlava je přirozeně nesena vysoko.
Srst je od zadní části hlavy, počínaje linií uší, jemně zvlněná, nikoli však kudrnatá, dlouhá a hedvábná, což platí u setrů všeobecně. Na zadní straně stehen a zadní části předních nohou až téměř k zemi tvoří praporce.
Černé a bílé (blue belton) , oranžové a bílé (orange belton) , citronové a bílé (lemon belton) , nebo trikolorní, což značí černé a bílé s pálením nebo s hnědou, bílé a ohnivé. Tyto barvy netvoří po těle velké skvrny (plotny) . Je preferováno jemné stříkáné či drobné skvrny po celém těle. Poznámka komise pro standardy : « Belton » je specielní termín, používaný pro označení stříkání (skvrnění) , které je charakteristické pro anglického setra. Belton je vesnice v Northumberlandu. Tento termín byl použit v knize o anglických sestrech od pana Edwarda Laweracka, chovatele, jenž především ovlivnil současnou podobu plemene, a odtud se rozšířil do všeobecného povědomí.
Psi : 65 - 68 cm. Feny: 61 - 65 cm.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti a podle jejich vlivu na zdraví a dobrý stav psa. Všichni psi s viditelnými anomáliemi fyzického stavu či chování musí být diskvalifikováni.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
Pracovní styl anglického setra je plnohodnotný lovecký styl, jak to prozrazuje specifický pohyb nízko při zemi a kočičí plížení ke zvěři. Jeho cval je vždy krásný, neboť jeho základem je harmonie pohybu, nikoli rychlost. Jeho pohyb je charakteristický nesením hlavy, která je vždy nesena na nataženém krku ve výši prodloužené horní linie hřbetu a beder. Tato linie je v pohybu vodorovná a zdá se téměř nehybná. V lovecké akci je jeho pohyb velmi variabilní, což mu umožňuje snadné a okamžité reakce na vyzařování pachů a snadnou změnu směru akce. Jakmile se dostane do zóny pachu, zachytí vítr a okamžitě, co nejpříměji směřuje ke zvěři, avšak obezřetně a opatrně. Veškeré jeho svalstvo se napne na základě nervového podnětu, souvisejícího s pachem a dojde ke strnulému vystavení, nebo, není-li pach prokazatelný, okamžitě pokračuje v hledání. Cval musí být lehký a snadný, nesmí být patrné, že pes vynakládá k pohybu sílu.]]>
Westfälische Dachsbracke
Westfálský jez. brakýř a Alpský jez. brakýř je považován za tutéž rasu, pouze jiné barvy. Alpští jez. brakýři v bavorských i rakouských Alpách a v Krušných horách vznikli z tamních domácích loveckých psů.
Lovecký pes na černou zvěř a barvář. Nejvíce užitečný je k vyhledávání zvěře ve skrýších, k pronásledování a nahánění zvěře.
Je to pes vyrovnané povahy, je sebejistý, při lovu velmi vytrvalý a odvážný. Občas může být trochu svéhlavý a nezávislý.
Westfálský jez. brakýř má krátkou, hrubou srst. Na zádech, hlavě a uších, krku, dolních částech nohou a ocasu bývá srst o něco delší.
Francie.
Honič používaný při lovu se střelnou zbraní, někdy na štvanice, na velkou zvěř – jelena, srnčí, černou, lišku, obvykle ve smečce, někdy individuelně jako stopař. Datum zveřejnění platného standardu: 09.01.1999.
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.1 velcí honiči. S pracovní zkouškou.
Původně existoval jenom tento velký vendéský griffon. Byl varietou hladkosrstých vendéských honičů, kteří pocházeli z greffierů či z bílých královských honičů. Nesmíme ovšem opomenout také plavé bretaňské griffony, jejichž krev kolovala v žilách greffierů. Také „šedí Sv. Ludvíka“ a griffoni z Bresse, potomci starobylých galských segugiů měli podíl na formování velkého griffona.
Pes starobylého původu, francouzského typu, vnímavý a rozhodný, vznešený jak svojí tělesnou stavbou, tak i způsobem pohybu. Má vyvážené proporce, je silný, nikoli však hrubý.
Použití: má jemný nos, vyniká krásným hlasem; na stopě proniká i křovinatým terénem, pracuje na velké rozloze. Povaha: je mírná, ale osobitý a vášnivý lovec, potřebuje být správně veden.
Mozková část: Mozkovna: při pohledu zepředu je dost klenutá, úzká. Stop: velmi mírný Obličejová část: Nos: velký, černý, s výjimkou jedinců bílooranžových, u kterých se toleruje hnědý, nozdry dobře otevřené. Čenichová partie: je stejně dlouhá jako mozkovna, silná, nosní hřbet je rovný nebo velmi mírně klenutý. Pysky: jsou dobře vyvinuté, překrývají zcela spodní čelist a dávají čenichu hranatý tvar. Pysky jsou porostlé pěkným vousem. Čelisti/Zuby: mají nůžkový skus; řezáky jsou dobře postavené v čelistech. Oči: jsou tmavé, velké a živého pohledu, obočí je výrazné, ale nezakrývá oči. Spojivky nesmí být vidět. Uši: typické pro francouzského honiče, pružné, úzké a jemné, pokryté dlouhou srstí, zakončené ve tvaru protáhlého oválu. Stáčejí se směrem dovnitř. Jsou nízko zavěšené, pod linií očí, a přesahují konec nosu.
Je elegantní, bez laloku.
Hřbet: silný, rovný nebo velmi mírně se zvyšující směrem k zádi. Bedra: svalnatá. Hrudník: není příliš široký, zato dost hluboký, dosahující do úrovně lokte. Žebra: jsou středně klenutá, dlouhá. Slabiny: jsou spíše vtažené, ale dobře vyplněné.
Je nasazený dost vysoko, nesený šavlovitě, ne srpovitě, silný u kořene, ke špičce se zeslabuje. Je dost dlouhý.
Celkový pohled: přední nohy jsou silné. Lopatky: dlouhé, suché, šikmě uložené. Lokty: přiléhající k tělu. Předloktí: se silnými kostmi, rovné.
Celkový pohled: zadní nohy jsou silné. Kyčle: kyčelní výstupky jsou zřetelné. Stehna: dlouhá a svalnatá. Hlezna: široká, rovná, při pohledu zezadu nesmí být ani vybočená, ani vbočená, při pohledu z profilu středně zaúhlená. Tlapky: nejsou moc velké, polštářky tvrdé, prsty klenuté a sevřené, drápy silné. Dobrá pigmentace polštářků a drápů je žádoucí.
Pružný a vyrovnaný, aktivní.
Není příliš slabá, je pružná, často je mramorovaná u trikolorních jedinců. Netvoří lalok.
Je dlouhá, ne však přehnaně, často chundelatá, ale drsná, to značí hrubá a tvrdá. Podsada je uzavřená. Břicho a vnitřní strana stehen nesmí být lysé. Obočí je výrazné, ale nesmí zakrývat oči.
Černé s bílým stříkáním (černý bělouš); černé s pálením; černé s pískovými znaky; plavé s bílým stříkáním (oranžový bělouš); plavé s černým sedlem a bílým stříkáním (trikolor); plavé s uhlováním (černé konce chlupů); pískové s uhlováním a bílým stříkáním; pískové s uhlováním; Tradiční pojmenování: zbarvení zaječí, vlčí, jezevčí, divočáka. Výška: kohoutková výška: Psi: 62 - 68 cm. Feny: 60 - 65 cm. s tolerancí +/- 1 cm.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Hlava: Příliš krátká. Plochá mozkovna. Krátká čenichová partie. Depigmentace nosu, pysků nebo očních víček. Klešťový skus. Světlé oko. Uši nasazené vysoko, krátké, nedostatečně stočené, nebo málo osrstěné. Tělo: Slabá substance. Příliš hrubý (málo elegantní) jedinec. Hřbetní linie měkká. Sražená záď. Ocas: Ocas vytočený do strany. Končetiny: Se slabou kostrou. Příliš strmé úhlení. Úzký postoj hlezen. Křivé (rachitické) kotníky. Srst: Nedostatečně hrubá, jemná srst. Povaha: Nedůvěřivý jedinec.
Jedinec bázlivý nebo agresivní. Netypický jedinec. Předkus nebo podkus. Nestejná barva duhovky, různě zbarvené oči. Kýlovitý hrudník. Křivý ocas. Srst se strukturou vlny. Zbarvení jednobarevné bílé nebo černé. Rozsáhlá depigmentace. Výška mimo hranice, stanovené standardem. Viditelné invalidní postižení. Anatomické vady. Psi s evidentními poruchami psychického stavu nebo chování budou vyloučeni.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Velká Británie. Datum zveřejnění platného standardu: 02.12.1987.
Velký a silný honič, vyšlechtěný původně pro celodenní lov ve vodě, ale je rovněž schopný honit i na pevné zemi.
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.1 velcí honičí. Nepodléhá pracovní zkoušce.
Je to velký pes s rovnýma nohama, bez vad, s hrubou srstí, hlava vyjadřuje vznešenost, tělo je solidně stavěné, chody pružné a krok prostorný. Dvojí hrubá srst a velké tlapy jsou jeho charakteristickými znaky. Pohyb je snadný.
Je milý a má vyrovnanou povahu.
Vzdálenost od špičky nosu ke stopu je o málo menší, než vzdálenost od stopu k týlnímu hrbolu.
Je impozantní, čistě modelovaná, spíš hluboká, než široká. Čelo není nikdy svraštělé ani vypouklé, výraz je přátelský a otevřený. Celá hlava kromě nosní houby je dobře porostlá hrubou srstí, která tvoří na konci čenichové partie pěkný vous a malou bradku. Část mozková: Mozkovna: je pěkně klenutá, ani hrubá, ani přehnaně velká, stoupá pozvolna od stopu k týlnímu hrbolu, který není příliš výrazný. Jařmové oblouky jsou výrazné. Stop: je výrazný, ne přehnaně hluboký. Část obličejová: Nos: je široký, s dobře otevřenými nozdrami. Čenichová partie: silná a hluboká. Pysky: jsou spuštěné, ale ne přehnaně vyvinuté. Čelisti/Zuby: čelisti jsou silné a mohutné, zuby jsou dobře uložené a mají perfektní pravidelný nůžkový skus, což značí, že horní řezáky překrývají ty spodní v těsném kontaktu a jsou dobře a pravidelně postavené. Oči: mají inteligentní výraz, nejsou příliš hluboko uložené v očních důlcích. Spojivky jsou jen nepatrně viditelné. Barva oka a zbarvení okrajů očních víček je závislé na zbarvení srsti (jedinec modrý s pálením, modrý s plavými znaky může mít oči oříškově hnědé). Žluté oko je nežádoucí. Uši: jsou charakteristické pro plemeno. Ucho je dlouhé, zavěšené ve výši očního koutku. Dosahuje bez problémů k nosní houbě, pokud jej natáhneme kupředu. Stáčí ve tvaru vývrtky, jeho přední hrana se stáčí dovnitř, což je charakteristický závěs, na to je třeba brát zřetel. Ucho je bohatě osrstěné a srst na něm tvoří třásně.
Je dlouhý, mohutný, harmonicky vsazený do plecí, šikmo nesený, pěkně modelovaný. Mírný lalok je přípustný.
Mohutné. Horní linie: je vodorovná. Hřbet: je široký. Bedra: jsou krátká a silná. Hrudník: je hluboký, s hlubokým hrudním košem, oválného průřezu, žebra jsou dobře klenutá. Není ani příliš široký, ani plochý. Žebra mají sklon šikmo k zádi, čímž vzniká dostatek prostoru pro srdce a plíce.
Je vysoko nasazený a vysoko nesený pokud je pes vzrušený nebo v akci, nikdy není stočený na hřbetě. Pokud je pes v klidu, může být nesený svěšený. U kořene je silný, směrem ke konci se zeštíhluje. Poslední obratle dosahují až k hlezennímu kloubu. Ocas je nesený rovně nebo mírně prohnutý. Srst na spodní straně ocasu je obvykle delší a hustší, než na jeho horní straně.
Mají silné kosti, jsou rovné od lokte až po zem. Lopatky: jsou šikmo uložené. Záprstí: je silné a mírně šikmé.
Velmi silné a silně osvalené ať se na ně díváme z jakéhokoli úhlu. Při pohledu zezadu nejsou ani příliš široce, ani příliš úzce postavené. Zaúhlení pánevních končetin je střední. V přirozeném postoji jsou v jedné vertikále zadní strana pánevních končetin a hlezna. Mezi prsty musí být zřetelná plovací blána.
V kroku je pohyb velmi pružný, nohy se pohybují nízko u země. Pes přechází bezprostředně do aktivního klusu, volného a pravidelného, s dlouhým krokem. Cval je hladký s mimořádně prostornou akcí.
Je dlouhá (4-8 cm), hustá a rousná, tvrdá a odolná proti povětrnostním vlivům, ale není drátovitá. Má rozcuchaný vzhled.Srst na hlavě a vnitřní straně nohou je normálně mnohem jemnější. Podsada je dobře patrná. Textura krycí srsti i podsady je poněkud mastná. Srst se nesmí upravovat pro prezentaci na výstavě. Pes musí být předváděn v přirozeném stavu.
Všechny barvy, jaké známe u honičů, jsou přípustné. Jednobarevná, šedavá, ocelová, červená, pšeničná, modrá. U těchto zbarvení se mohou vyskytovat malé bílé znaky na hlavě, na hrudi, na tlapkách a na konci ocasu. Psi bílí mohou mít nevelké citronové, modré nebo jezevčí (barva jezevce) znaky. Další přípustná zbarvení jsou černá s pálením, modrá s pálením, černá a krémová nebo hnědá (játrová), plavá a hnědá, plavá a bílá.
Hnědá a bílá, bílý trup s jasně oddělenými černými a rezavými plotnami. Pigmentace musí být v souladu s barvou srsti, i když nemusí být stejná, jako zbarvení srsti. Například plavý jedinec může mít nosní houbu a okraje očních víček hnědé. Připouští se malé depigmentované skvrny na nosní houbě.
Kohoutková výška: Psi okolo 69 cm . Feny okolo 61 cm.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti a jejich vlivu na zdraví a spokojenost psa. Všichni jedinci, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Francie. Datum zveřejnění platného standardu: 09.01.1999.
Je to vynikající lovec pro lov se střelnou zbraní, pro středně rozsáhlé prostory, nejrychlejší ze všech basetů, bystrý, odvážný, poněkud svéhlavý; Je potřeba ho zvykat od prvních dnů na přivolání; jeho výcvik je souhrnem odměn a sankcí, aby se nestalo, že by vám přestal věřit.
Skupina 6 - honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.3 - malí honiči. S pracovní zkouškou.
Velcí hrubosrstí vendéští baseti pochází, jako všichni baseti, ze psů vysokonohých, v tomto případě z velkých hrubosrstých honičů (griffonů). První selekce byla dělána na konci předminulého století hrabětem d¨Elva, který vyhledával jedince „s rovnýma nohama“. Ale byl to především Paul Dezamy, který upevnil typ plemene. Pochopil, že pro lov zajíce štvanicí je třeba mít psy určité výšky. A tak upevnil kohoutkovou výšku těchto basetů okolo 43 cm. Dnes, kdy je užíván k lovu se střelnou zbraní, je schopen lovit veškerou srstnatou zvěř od králíka až po divočáka. Smečka velkých basetů získala vítězství v 5. Mistrovství Francie v lovu zajíce.
Rámec je velmi mírně obdélníkový, nohy jsou rovné, jeho tělesná stavba je stavbou baseta a nesmí připomínat malého briqueta. Je harmonicky stavěný a elegantní.
Použití: je rychlý, má výborný hlas, je vášnivý lovec; odvážný, miluje hustý podrost a křoviny. Povaha: je poněkud svéhlavý, ale i přesto poslušný; Je na jeho cvičiteli, aby jej ovládal.
Část mozková: Mozkovna: není hrubá, je klenutá, protáhlého tvaru, nepříliš široká, dobře modelovaná pod očima. Týlní hrbol je výrazný; Stop: je dobře patrný. Část obličejová: Nos: vystupující z linie pysků, velký, nozdry otevřené; je černý, s výjimkou bílooranžových jedinců, kde je hnědý nos tolerován; Čenichová partie: je na konci hranatá, nosní hřbet je delší než mozkovna, je velmi mírně klenutý. Pysky: jsou dosti spuštěné, překrývají spodní čelist a dávají konci čenichu hranatý vzhled; Jsou porostlé pěkným vousem; Čelisti/Zuby: čelisti velmi silné; nůžkový skus; Oči: mají oválný tvar, jsou velké, tmavé, bílá není vidět; mají přátelský a inteligentní pohled; Spojivky nesmí být vidět; Uši: jsou pružné, úzké, a jemné, pokryté dlouhou srstí, a zakončené ve tvaru protáhlého oválu; Jsou zavěšené pod linií očí. Natažené musí přesahovat konec nosu.
Dlouhý a silný, silnější u výstupu z lopatek, bez laloku.
Jeho tělesný rámec je typický pro baseta, ale není přehnaně dlouhý. Hřbet: dlouhý a silný, rovný, nikdy prosedlý, začíná se klenout v místě spojení s bedry. Kohoutek je jen málo zřetelný;. Bedra: silná, svalnatá, mírně vyklenutá. Hrudník: dost široký, dosahuje až do úrovně lokte. Žebra: jsou pěkně klenutá, nikdy plochá nebo cylindrická; Hrudní koš je nepatrně užší v úrovni loktů, aby umožnil jejich snadný pohyb. Slabiny: spíše plné, břicho není nikdy vtažené.
Je silný u kořene, zeslabující se ke špičce, je nesený šavlovitě nebo mírně zatočený, ale nikdy ne stočený na hřbetě; Je spíš delší.
Celkový pohled: mají silnou kostru, jsou ale suché; Je pochopitelné, že jejich kvalita není ve hmotě, ale v odolnosti.
Musí být rovné, se silným předloktím a s kotníkovým kloubem jen velmi málo zřetelným, ale velmi silným. Lopatky: dlouhé, suché a šikmé. Lokty: nejsou ani vbočené, ani vybočené. Předloktí: silné, kotníkové klouby se nikdy nesmí dotýkat.
Celkový pohled: zadní nohy jsou silné, postavené v ose těla; Kyčle: jsou zřetelné; Stehna: jsou svalnatá, ne však příliš oblá; Jejich kostra a klouby jsou silné. Hlezna: široká, správně zaúhlená, nikdy strmá. Při pohledu zezadu nesmí být ani vybočená, ani vbočená. Tlapky: silné a sevřené, polštářky odolné a suché, drápy silné; dobrá pigmentace polštářků a drápů je žádoucí.
Pes musí působit v pohybu dojmem vytrvalosti a lehkosti; pohyb musí být pravidelný a harmonický.
Je dosti silná, často mramorovaná u trikolorních jedinců, netvoří lalok;
Tvrdá a ne moc dlouhá, rovná, nikdy není hedvábná nebo se strukturou vlny. Praporce nesmí být příliš bohaté. Břicho a vnitřní strana stehen nesmí být nikdy lysé; obočí je výrazné, ale nezakrývá oči;
Černé s bílým stříkáním (černý bělouš); černé s pálením; černé s pískovými znaky; plavé s bílým stříkáním (oranžový bělouš); plavé s černým sedlem a bílým stříkáním (trikolor); plavé s uhlováním (černé konce chlupů); pískové s uhlováním a bílým stříkáním; pískové s uhlováním; Tradiční pojmenování: zbarvení zaječí, vlčí, jezevčí, divočáka.
Kohoutková výška: Psi 40-44 cm. Feny: 39-43 cm. S tolerancí +/- 1 cm..
Všechny odchylky od uvedeného standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Hlava: Příliš krátká, plochá mozkovna, krátká čenichová partie, depigmentace nosní houby, pysků nebo očních víček; Klešťový skus; světlé oko. Ucho nasazené vysoko, krátké, nedostatečně stočené, slabě osrstěné. Tělo: Příliš dlouhé nebo naopak krátké, neharmonické; Horní linie nedostatečně pevná; sražená záď; do strany vytočený ocas. Končetiny: Slabá kostra; strmé úhlení; úzká hlezna; měkké kotníky. Srst: Srst měkká, jemná. Povaha: Nedůvěřivý jedinec.
Netypický jedinec. Předkus nebo podkus. Oči s různobarevnou duhovkou, nestejně zbarvené oči. Nedostatečně prostorná sternální oblast, kýlovitý hrudník. Křivý ocas. Přední nohy vytočené nebo polovytočené. Srst se strukturou vlny. Zbarvení jednobarevně černé nebo bílé. Rozsáhlá depigmentace. Výška mimo hranice, stanovené standardem. Viditelné invalidní postižení. Anatomické vady. Jedinec bázlivý nebo agresivní.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Francie. Datum zveřejnění platného standardu: 24.01.1996.
Honič, používaný k lovu se střelnou zbraní, někdy rovněž ke štvanicím velké zvěře, ale i zajíce, většinou ve smečce, ale může být používán i individuelně, jako stopař.
Skupina 6 - honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.1 - velcí honiči. S pracovní zkouškou.
Toto plemeno je velmi starobylé, je současníkem Svatého Huberta, právě tito psi tvořili ve XIV. století smečku Gastona Phoeba, hraběte z Foix, který je používal k lovu vlků, medvědů a černé zvěře. Plemeno bylo hojně používané na jihu a jihozápadě Francie a zvláště v Gaskoňsku, po němž dostalo své jméno. Tento honič je předkem všech plemen honičů, kteří jsou označováni jako „jižní“.
Je to honič velkého plemene, výrazně francouzského typu zvláště v hlavě, zbarvení a výrazu. Je impozantní, působící dojmem klidné síly a velké vznešenosti.
Je to pes s velmi jemným nosem, je obdařen volným hlasem hlubokého zabarvení, který je velmi vhodný vzhledem ke způsobu jeho použití; má zachovány veškeré vlohy pro způsob svojí práce; instinktivně tvoří smečky.
Je klidný, dobře ovladatelný.
Část mozková: Mozkovna: z pohledu zepředu mírně klenutá, nepříliš široká; týlní hrbol je patrný; z pohledu seshora je mozkovna oválného tvaru; fronta je plná; Stop: je málo výrazný; Část obličejová: Nos: černý, velký, s dobře otevřenými nozdrami; Pysky: dobře vyvinuté, dobře zakrývají spodní čelist a dávají čenichu hranatý tvar; koutek je dobře patrný, nikoli však volný (větrný). Nosní hřbet: je stejně dlouhý, jako mozkovna, silný, lehce klenutý; Čelisti: mají nůžkový skus, řezáky jsou dobře postavené v čelistech; Líce: suché, kůže na nich vytváří jednu nebo dvě vrásky; Oči: oválné, zdají se hluboko uložené pod silnými víčky; jsou hnědé; spodní víčko je někdy volnější; mají milý a trochu smutný výraz; Uši: jsou charakteristické pro modrého honiče; jsou slabé, stáčejí se v záhyby, zakončené do špičky, jsou dlouhé – musí dosahovat ke špičce nosu; mají úzký úpon a jsou zavěšené pod linií očí.
Je středně dlouhý, mírně klenutý, s výrazným lalokem.
Hřbet: je spíše delší, ale pevný. Bedra: jsou pevně spojená se hřbetem. Záď: je mírně spáditá, dávající vyniknout kyčlím. Hrudník: je dlouhý a široký, dosahující k lokti. Hruď je široká. Žebra: jsou středně klenutá a dlouhá. Slabiny: jsou ploché a hluboké.
Je spíše silný, někdy s nemnoha delšími chlupy na spodní straně, dosahuje k patnímu kloubu, u kořene je silný, zeštíhluje se ke konci, je nesen šavlovitě.
Přední končetiny: Celkový pohled: jsou mohutné. Lopatka: dost dlouhá, svalnatá, správně šikmá. Loket: přiléhá k tělu. Předloktí: kosti jsou silné, šlachy viditelné. Tlapky: mají tvar delšího oválu, jsou suché, prsty sevřené; polštářky a drápy jsou černé. Zadní končetiny: Celkový pohled: jsou rovněž mohutné. Stehna: dlouhá a svalnatá. Hlezno: široké, lehce zaúhlené, dobře postavené.
Pravidelný a nonšalantní.
Je dosti silná, pružná, černá nebo silně mramorovaná s černými plotnami, nikdy není zcela bílá. Viditelné sliznice jsou černé.
Krátká, dost tvrdá, dobře pokrývající kůži.
Černé a bílé chlupy jsou celkově promíšené (bělouš), což psu dává břidlicově modrý odstín; Jsou povoleny i černé plotny většího či menšího rozsahu. Dvě černé plotny (maska) jsou vždy umístěny po obou stranách hlavy, pokrývají uši, jsou rozloženy okolo očí a končí na lících; na temeni mozkovny se nespojují, jsou rozděleny bílou lysinou, v jejímž středu se často nachází malá černá skvrna, typická pro plemeno; dva znaky pálení více či méně výrazného jsou umístěny nad očima (čtyřočák); pálení se nachází také na lících, pyskách, vnitřní straně uší, na končetinách a u kořene ocasu.
Výška v kohoutku: Psi: 65 - 72 cm. Feny: 62 - 68 cm.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Hlava: Příliš krátká. Mozkovna příliš plochá nebo příliš úzká. Uši zavěšené vysoko, krátké, nedostatečně stočené. Tělo: Chybějící substance. Měkká horní linie. Spáditá záď. Křivý prut. Končetiny: Slabá kostra. Strmá lopatka. Měkká tlapka. Hlezna vbočená při pohledu zezadu. Srst: Příliš měkká a krátká. Povaha: Nedůvěřivý jedinec.
Chybění typu. Každé jiné zbarvení, než jaké uvádí standard. Světlé oči. Těžké anatomické deformace. Viditelné invalidní poškození. Bázlivost nebo agresivita. Předkus nebo podkus.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Francie. Datum uveřejnění platného standardu: 24.01.1996.
Honič, užívaný k lovu se střelnou zbraní, někdy též ke štvanicím na velkou zvěř, ale též na zajíce, převážně ve smečce, ale lze jej používat individuálně jako stopaře.
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.1 velcí honiči. S pracovní zkouškou.
V polovině XIX. století hrabě Carayon-Latour chtěl regenerovat zanikající plemeno Saintongeoiského honiče, proto zbývající jedince pářil s modrými gaskoňskými barona de Ruble,čímž vyšlechtil gaskoňsko-saintongeoiského, ale způsobil vymizení původního saintongeoiského honiče.
Je to pes velmi dobře stavěný, budící dojem síly a elegance.jeho celkový typ je velmi francouzský, co se týče hlavy, vzhledu i výrazu.
Je to smečkový pes výborného nosu, podnikavý, obdařený krásným hlasem. Instiktivně tvoří smečky.
Je klidný, dobře ovladatelný.
Část mozková: Mozkovna: z pohledu zepředu je klenutá a spíše úzká, týlní hrbol je velmi výrazný. Z pohledu seshora má zadní část lebky tvar protáhlého oválu. Stop: je málo výrazný.
Nos: je černý, velký, nozdry dobře otevřené; Pysky: překrývají těsně spodní čelist, koutek je skrytý; Nosní hřbet: je stejně dlouhý, jako mozkovna, silný, lehce vyklenutý; Čelisti: mají nůžkový skus; Líce: jsou suché; Oči: mají oválný tvar, jsou hnědé. Pohled je mírný a důvěřivý; Uši: jsou jemné, stáčejí se a musí dosahovat až ke konci nosu. Jsou zavěšené pod linií očí, dosti vzadu a splývají podle mozkovny.
Je středně silný a středně dlouhý.
Hřbet: je velmi pevný, není zbytečně dlouhý; Bedra: mírně klenutá, dostatečně svalnatá; Záď: správné šířky, spíše vodorovná; Hrudník: široký, dlouhý; dosahuje do výše loketního kloubu; hruď je široká; Žebra: mírně klenutá, dlouhá; Slabiny: dost dlouhé, lehce vtažené; Prut: u kořene je silný, zeslabující se ke špičce, dosahuje k hlezennímu kloubu. Je nesen elegantně, ve tvaru šavle.
Celkový pohled: přední nohy jsou silné. Lopatka: dostatečně dlouhá, osvalená, mírně šikmá. Loket: přiléhající dobře k tělu. Předloktí: silná kostra. Tlapky: mají tvar poněkud delšího oválu, prsty jsou suché a sevřené; polštářky i drápy jsou černé.
Celkový pohled: zadní nohy jsou dobře postavené. Stehna: jsou dlouhá, svalnatá. Hlezna: široká, slabě úhlená, dobře postavená.
Vyrovnaný a snadný.
Pružná, nepříliš silná; bílá s černými skvrnami; viditelné sliznice jsou černé.
Je krátká a dobře přiléhající (uzavřená).
Základ je bílý s černými plotnami, někdy se stříkáním; dvě černé plotny jsou vždy umístěny po obou stranách hlavy, pokrývají uši, jsou rozloženy okolo očí a končí na lících. Ty jsou pálené, upřednostňuje se světlý odstín; pálení tvoří rovněž dva znaky nad očima (tzv. čtyřočák), nachází se na vnitřní straně uší, a ve stříkání na končetinách. Několik chlupů pálení se může vyskytnout rovněž na horní partii uší, aniž by však dávaly hlavě tříbarevný vzhled. Někdy se vyskytuje v dolní části stehen typická skvrna barvy spadaného listí, nazývaná „srnčí známka“.
Výška v kohoutku: Psi: 65 - 72 cm. Feny: 62 - 68 cm.
Všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Hlava: Krátká. Mozkovna široká. Uši krátké, nasazené vysoko. Chybějící pálení. Tělo: Chybějící substance. Měkká hřbetní linie. Spáditá záď. Křivý prut. Končetiny: Slabé kosti. Lopatka příliš šikmá nebo příliš strmá. Měkká tlapka. Sbíhavá hlezna. Povaha: Nedůvěřivý jedinec.
Chybění plemenného typu. Každé jiné zbarvení než uvádí standard. Světlé oči. Těžké anatomické vady. Viditelné invalidní změny. Jedinec bázlivý nebo agresivní. Předkus nebo podkus.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Francie. Datum zveřejnění platného standardu: 27.01.1983.
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.1 velcí honiči. S pracovní zkouškou.
Honič.
Dost silný pes se silnou kostrou, připomínající jeho gaskoňsko-saintongeoiský původ.
Mohutná, spíše krátká, s rovnoběžnými liniemi. Mozková část: Mozkovna: spíše plochá, týlní hrbol patrný, nadočnicové oblouky vystupující. Stop: dobře patrný. Obličejová část: Nos: černý, velký a často přesahující linii čelistí. Nosní hřbet: poněkud delší než mozkovna. Pysky: vyvinuté, koutek je pod linií horního pysku. Oči: hnědé, dost hluboko uložené. Uši: zavěšené dost zeširoka ve výši linie očí, dosti ploché, stáčejí se, jsou střední délky, zakončené do špičky.
Silný, lalok více či méně vyvinutý.
Hřbet: rovný a pevný. Bedra: dosti široká, rovná a spíše krátká. Záď: šikmá, kyčle vystupující. Slabiny: dost vyplněné. Hrudník: široký a hluboký. Žebra: středně klenutá.
Silný u kořene, zeslabující se ke špičce, dlouhý a rovný, je-li pes v pohybu.
Silné a správně postavené. Lopatky: dlouhé a svalnaté. Tlapky: silné a velké, spíše kulaté.
Stehna: dost dlouhá a svalnatá. Hlezna: silná, nízko u země.
Pružný dlouhý cval.
Bílá pod bílou srstí, černá pod černou srstí, často s tmavými (hnědými nebo modrými) skvrnami na břiše a na vnitřní straně stehen.
Krátká, ale dosti tvrdá.
Jedině bílé a černé, s velkým černým pláštěm a černými plotnami, více či méně rozsáhlými. Může se vyskytnout černé nebo modré stříkání, pokud se objeví červené, smí být pouze na končetinách. Světlé skvrny nad očima, rovněž jako světlé pálení na lících, pod očima, ušima a pod kořenem ocasu tvoří zbarvení, kterému se říká „čtyřoké“. Stejně jako u gaskoňsko-saintonegeoiského, „srnčí známka“ na kýtách je dosti častá (šedoplavá srst na zadní straně stehen p.p.).
Psi: 65 - 72 cm. Feny: 62 – 68 cm.
Všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí bát považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Předkus nebo podkus. Příliš světlé oko. Depigmentovaný nos, příliš velká depigmentace jinde. Příliš výrazné pálení není žádoucí, aniž by však vylučovalo.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Francie. Datum zveřejnění platného standardu: 27.01.1983.
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.1 velcí honiči. S pracovní zkouškou.
Honič.
Solidně stavěný pes s převahou francouzského typu, s typickými znaky, jimiž se odlišuje od foxhounda.
Část mozková: Mozkovna: středně široká, spíše plochá, s málo výrazným týlním hrbolem, nadočnicové oblouky jsou zřetelné. Stop: je vyznačen. Část obličejová: Nosní hřbet: je středně dlouhý, téměř stejně dlouhý jako mozkovna, rovný. Líce: dobře modelované pod očima. Pysky: dosti vyvinuté, poněkud hranaté, nikdy slabě vyvinuté, které by tvořily špičatý čenich. Oči: velké, hnědé, černě orámované. Uši: středně dlouhé, nasazené dost zeširoka v linii očí, ploché, ke konci se mírně stáčejí.
Dost dlouhý a silný, bez zřetelného laloku.
Hřbet: rovný a pevný. Bedra: široká, svalnatá, spíše krátká. Záď: spáditá a správně dlouhá. Slabiny: velmi mírně vtažené, dost vyplněné. Hrudník: dostatečně hluboký a široký. Žebra: dlouhá a klenutá, nikdy plochá.
Správné délky, elegantně nesený, dobře osrstěný.
Lopatky: dlouhé a ploché. Tlapky: suché a spíše kulaté.
Stehna: svalnatá, dlouhá, dobře formovaná. Hlezna: široká, nízko u země, slabě úhlená.
Lehký, působící dojmem pevnosti.
Bíle a černě zbarvená.
Krátká, jemnější či tvrdší.
Tříbarevné, nejčastěji s černým pláštěm nebo většími či menšími plotnami. Pálení je jasné nebo měděné, bez černé příměsi. Promísená srst, které se říká „vlčí“, nevylučuje. Příliš mnoho stříkání v bílé je nežádoucí.
60 - 70 cm.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Chyby v typu, bránící dobrému pracovnímu využití. Předkus, podkus. Světlé oči. Špatný ocas, křivý nebo přetočený na hřbet. Depigmentace. Smyté pálení. Každé jiné zbarvení, než výše uvedené.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Francie. Datum zveřejnění platného standardu: 27.1.1983.
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.1. velcí honiči. S pracovní zkouškou.
Honič.
Je to silný, mohutný pes, prozrazující více anglické krve v typu svojí hlavy, než jeho tříbarevný příbuzný.
Dost krátká a široká. Mozková část: Mozkovna: spíše široká a plochá, bez týlního hrbolu. Nadočnicové oblouky jsou nevýrazné. Stop: je dobře vyznačen. Obličejová část: Nos: černý nebo hnědooranžový. Čenichová partie: nosní hřbet spíš krátký. Pysky: překrývají spodní čelist a dávají čenichu poněkud hranatý tvar. Oči: velké, hnědé a tmavé. Uši: zavěšené dosti širokým úponem v linii očí nebo mírně nad ní, dosti silné, jen slabě stočené a spíše krátké.
Rovný, s mírným lalokem.
Hřbet: široký a svalnatý. Bedra: široká a spíše krátká. Záď: oblá. Hrudník: dost prostorný a hluboký. Žebra: dlouhá, mírně klenutá. Slabiny: dobře vyplněné.
Dlouhý, někdy s nemnoha delšími chlupy.
Hrudní končetiny: silné, široce a dobře postavené. Lopatky: ploše přiléhající k hrudníku, jsou dobře osvalené. Pánevní končetiny: Stehna: svalnatá a dobře formovaná. Hlezna: spíše otevřená, nízko u země. Tlapky: spíše kulaté. Pohyb: lehký.
Bílá s oranžovými nebo žlutými skvrnami.
Krátká a spíše jemná.
Bílocitronové nebo bílooranžové, oranžová nesmí být příliš tmavá s nádechem do červena.
Od 60 do 70 cm.
Všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Chyby v typu. Depigmentace. Příliš štíhlý nos. Předkus nebo podkus. Světlé oči. Příliš výrazný lalok. Ocas přetočený nebo zakřivený do strany. Srst zbarvená jinak, než je výše uvedeno (srst černá nebo červená).
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.2 střední honiči. S pracovní zkouškou.
Středně velký pes; je dobře stavěný, což svědčí o výkonnosti a odolnosti. Dlouhá čenichová partie a suchá hlava rámovaná dlouhýma ušima mu dodává noblesní (vznešený) vzhled. Jsou čtyři variety švýcarského honiče: Bernský honič. Bruno de Jura (jurský honič). Lucernský honič. Švýcarský honič.
Délka těla : výšce zhruba v poměru 1,15 : 1. Výška : hloubce hrudníku zhruba v poměru 2 : 1. Délka čenichové partie : délce mozkovny zhruba 1 : 1.
Je temperamentní a vášnivý lovec, jemné povahy, poslušný a velmi závislý na svém pánovi.
Mozková část: Mozkovna: Je podlouhlá, úzká, suchá, ušlechtilá; vyklenutá do nízkého oblouku; týlní hrbol je zřetelný; dělící rýha není; fronta není zvrásněná (kůže netvoří vrásky). Osy nosního hřbetu a mozkovny jsou mírně rozbíhavé; Stop: je znatelný, nikoli výrazný; Obličejová část: Nos: je celý černý, správně vyvinutý, nozdry jsou široké; Čenichová partie: Je jemně modelovaná, úzká, ani hranatá, ani špičatá; nosní hřbet je rovný nebo jen mírně klenutý; Pysky: nejsou příliš vyvinuté; překrývají těsně spodní čelist; koutek je málo otevřený. Čelisti/zuby: Čelisti jsou silné; zuby jsou mohutné, s nůžkovým skusem, chrup je kompletní. Zuby jsou postaveny v čelistech ve správném úhlu. Klešťový skus je přípustný. Chybění jednoho nebo dvou premolárů (PM1 nebo PM 2) je tolerováno. M 3 nejsou brány v potaz. Líce: suché, nadočnicové oblouky nejsou příliš výrazné; Oči: jsou hnědé, světlejší či tmavší v závislosti na zbarvení srsti, mírně oválného tvaru, středně velké, s mírným výrazem; oční víčka perfektně přiléhají k oční kouli; jsou dobře pigmentována. Uši: jsou zavěšena pod linií očí a v zadní části mozkovny; neseny jsou vždy poněkud úžeji, než je nejširší část ucha; dosahují nejméně na konec nosu; chrupavka zevního zvukovodu není zřetelná; uši jsou úzké, spuštěné, mírně zvrásněné a vývrtkovitě stočené, jejich konec je zaoblený a jsou pokryty velmi jemnou srstí.
Je dlouhý, elegantní, správně osvalený; kůže na hrdle tvoří kožní řasu, ne však výrazný lalok.
Horní linie: Celkově tvoří krk, hřbet, záď a ocas harmonickou a pevnou linii. Kohoutek: Není příliš výrazný, krk je dobře a elegantně nasazen. Hřbet: je pevný a rovný. Bedra: jsou svalnatá a pružná. Záď: má mírný sklon, je dostatečně dlouhá, harmonicky navazuje na hřbetní linii,není výše než kohoutek; kyčelní kosti příliš nevystupují. Hrudník: Je celkově hlubší, než je široký, dostatečně hluboký, dosahuje nejméně k loketnímu kloubu,; hrudní koš je prostorný a otevřený směrem dozadu, žebra jsou mírně klenutá. Spodní linie a břicho: Spodní linie se mírně zvedá směrem k zádním nohám; slabiny jsou vyplněné.
Je nasaze v prodloužené linii zádi, je středně dlouhý, na konci tvoří malý háček směrem vzhůru; v klidu nebo při mírném pohybu je nesen spuštěný, bez výrazného zatočení; je-li pes ve střehu nebo při rychlém pohybu je nesen výše, než je linie hřbetu, ale nikdy se nepřevrací až na hřbet nebo není stočený. Je dobře osrstěný, avšak na spodní straně se nevyskytuje delší srst (osiny).
Celkový pohled: Jsou velmi svalnaté, ale suché, ne hrubé, jejich kostra je středně silná; při pohledu z profilu jsou rovně postavené. Při pohledu zepředu jsou postaveny rovnoběžně a jsou v ose těla. Lopatka: Lopatková kost je šikmo uložená, dobře přiléhá k hrudnímu koši; scapulo-humerální úhel má mít v ideálních podmínkách zhruba 100°. Rámě: je poněkud delší, než lopatková kost, šikmé, dobře přiléhá k tělu, je svalnaté, aniž by byly hrubé. Lokty: jsou postaveny v normální pozici, při hrudním koši. Karpus: Robustní a široký. Metakarpus: Je relativně krátký; při pohledu en face je ve svislé linii přední nohy. Při bočném pohledu je mírně šikmo postaven. Přední tlapky: Mají okrouhlý tvar; prsty jsou sevřené; polštářky odolné a tvrdé; drápy silné a zbarvené v závislosti na odstínu srsti;
Celkový pohled: Jsou silně osvalené, ale harmonují s předními; jsou postavené rovně a paralelně. Stehno: Dlouhé, šikmé, silně svalnaté, netvoří však přehnaně kulatou záď. Uhel koxo-femorálního kloubu má zhruba 100°. Kolena: Jsou postavená rovně, nevybočují ani dovnitř, ani ven. Úhel kloubu fémoro-tibiálního: Je asi 120°. Podkolení: Jsou dlouhá, svalnatá a suchá. Hlezna: Úhel hlezenního kloubu je zhruba 130°. Metatarsus: Je dost krátký, rovný a postavený rovnoběžně. Paspárky nejsou přípustné ( s výjimkou zemí, kde je jejich odstraňování zakázáno zákonem). Zadní tlapky: Jsou oválného tvaru, prsty jsou sevřené, polštářky odolné a tvrdé; drápy silné a zbarvené v závislosti na odstínu srsti.
Pohyb je rovnoměrný a harmonický, dlouhý krok, zadní nohy dávají pohybu mohutné impulsy, končetiny se pohybují v ose; kohoutek se pohybuje mírně a pravidelně, hřbetní linie se při pohybu nekývá ze strany na stranu; laterální oscilace hlavy a krku je přiměřená.
Je jemná, pružná, v různých barevných odstínech u čtyř různých variet: Bernský honič: černá pod černou srstí, bílá mírně mramorovaná pod bílou srstí. Bruno de Jura: černá, ale pod červenou srstí je světlejší. Lucernský honič: černá pod černou srstí, světlejší pod modrou srstí. Švycký honič: t tmavě šedá pod oranžovou srstí, bílá, černě mramorovaná pod bílou srstí.
Krátká, hladká, přiléhavá, velmi jemná na hlavě a uších.
Bernský honič: bílý s černými plotnami nebo celým černým sedlem, s pálením více či ménětmavým nad očima, na lících, na spodní straně uší, a okolo konečníku, někdy jen nepatrně stříkaný (černě). Bruno de Jura (Jurský honič); plavý s černým pláštěm, někdy i s uhlováním (černá srst v plavé), nebo černý se znaky pálení nad očima, na lících, okolo konečníku a na nohou. Někdy se vyskytuje bílá skvrna na hrudi. Tato skvrna může být jemně stříkaná (černě nebo šedě). Lucernský honič základná zbarvení je „modré“, které tvoří směs srsti černé a bílé (modrý bělouš) s černými plotnami nebo s černým sedlem. Znaky pálení více či méně tmavého se vyskytují nad očima, na lících, na hrudi, okolo konečníku a na nohou. Celý černý plášť je přípustný. Švycký honič bílý s plavě oranžovými plotnami nebo sedlem; někdy mírně stříkaný; celý plavě oranžový plášť je přípustný.
Kohoutková výška: Psi: 49 - 59 cm. Feny: 47 - 57 cm. Žádná tolerance se nepřipouští.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Celkový vzhled bez rozlišení (pohlavního), jedinec přehnaně hrubý nebo slabý. Výrazné disproporce mezi délkou psa, hloubkou hrudníku a výškou v kohoutku. Mozkovna příliš široká, příliš klenutá nebo příliš plochá. Příliš výrazný stop. Nosní partie příliš krátká, příliš dlouhá, příliš hranatá nebo špičatá. Chybění více jak 2 zubů PM 1 či PM 2; M 3 nejsou brány v potaz. Proláklý nosní hřbet. Příliš vyvinuté pysky. Světlé oko, zlý pohled, viditelná šilhavost. Ploché ucho, hrubé /tlusté/, příliš krátké nebo příliš vysoko nasazené. Příliš krátký krk. Přehnaně vyvinutý lalok. Hřbet prosedlý nebo kapří. Příliš spáditá nebo krátká záď. Hrudní koš málo hluboký, málo prostorný, sudovitý. Vtažené břicho, slabiny vpadlé. Špatně nasazený ocas, nesený příliš vysoko, křivý, zatočený, tlustý nebo pokrytý na spodní straně delší srstí. Končetiny slabé nebo špatně postavené. Strmě uložená lopatka, krátká ramenní kost. Přední tlapky měkké. Špatné zaúhlení zadních končetin, kravský nebo sudovitý postoj. Přítomnost paspárků na zadních končetinách (s výjimkou států, kde je jejich odstranění zakázáno zákonem). Srst tvrdá nebo drsná. Chybné rozmístění barev a znaků v nich. Bernský honič: příliš mnoho stříkání v bílé. Bruno de Jura: jednobarevný, příliš velká bílá skvrna nebo příliš výrazné stříkání v ní. Lucernský honič: chybějící modrý odstín, plavá barva na vnější straně uší. Švýcarský honič: příliš četné oranžové stříkání v bílé, jednobarevné zbarvení, bílá na vnější straně uší. Jedinec bázlivý nebo rvavý.
Pes příliš bázlivý nebo agresivní. Pes netypický. Celá nosní houba depigmentovaná. Předkus, podkus, řezáky křivě postavené. Ektropium nebo entropium (i když je operováno). Ocas zatočený jako lovecká trubka, zalomený, zřetelně srostlé obratle. Výška přesahující nebo nedosahující hranic, stanovených standardem.
Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
Standard je podrobně popsaný ideální plemenný typ . Stanovuje pravidla, na jejichž základě se rozhodčí z různých zemí FCI řídí při hodnocení psů na výstavách a kluby jsou odpovědné za jejich dodržování při výběru do chovu. Výstava: Vři prezentaci na výstavě je možné odhalit morfologické kvality a chyby psa. Dává také vystavovateli možnost srovnání a možnost „dostat do oka“ správný typ. Snažit se chovat ty nejlepší a nejkrásnější psy, to je směr, kterým se musí ubírat každý chovatel hodný toho jména. Psí výstavy k tomu napomáhají. Třídy: Třída velmi mladých (CTJ)Třída mladých (CJ)Třída otevřená (CO)Třída pracovní (CU)Třída šampiónů (CCH)Třída veteránů (CV)Třída mimo soutěž (HC) 6 - 9 měsíců9 – 18 měsícůvíce jak 15 měsícůvíce jak 15 měsícůvíce jak15 měsícůvíce jak 8 letvíce jak 9 měsíců Třída pracovní: Je přístupná honičům, kteří složili úspěšně zkoušku na zajíci nebo na srnčí zvěři.
Výborný (EX): Pes odpovídá ideálně plemennému typu. Velmi dobře (TB): Odpovídá perfektně standardu, ale má několik malých nedostatků. Dobře (B): Ještě odpovídá standardu, ale má větší chyby. Dostatečně: Nevyhovuje v potřebné míře standardu. Nedostatečně: Je postižen takovými problémy, které mají za následek poškození jeho zdraví nebo neschopnost pracovat. CAC: Čekatelství šampionátu krásy Švýcarska. Res. CAC: Rezervní čekatelství šampionátu krásy Švýcarska.
Způsob práce švýcarského honiče svědčí o jeho nasazení a odolnosti, jeho temperamentu a lovecké vášni. Je snadno ovladatelný a úzce spolupracuje se svým pánem. V domácnosti je to příjemný společník, extrémně čistotný, reagující na každé slovo a velmi rychle se adaptující na podmínky života v rodině. Jeho tradiční lovecké použití sestává z volného vyhledání nočních stop srstnaté zvěře, které následně sleduje až do jejího lože. Když dostane pach zvěře do nosu, sleduje ji a vypracuje až do jejího lože. Při práci má nos při zemi a jeho hluboký hlas se daleko rozléhá. Je specialistou na lov zajíce a srnčí, ale loví také lišku a černou zvěř, vydrží lovit zhruba hodinu (chasser =lovit, ale můžeme to chápat jako sledovat či štvát?).
Kromě vrozeného způsobu lovu může být používán jako všichni lovečtí psi k dohledávce (dosledu) poraněné zvěře.
Zkoušky švýcarských honičů jsou pořádány na zajíce nebo srnčí. Jsou organizovány oblastními pobočkami CCC. Práce honičů je posuzována rozhodčími s patřičnou aprobací, homologovanými při Technické komisi loveckých psů Švýcarské kynologické společnosti (SCS). Rozhodčímu pomáhá nejméně jeden kompetentní a neutrální pomocník. Zkoušky se konají v terénu, který byl vybrán řediteli zkoušek v podmínkách, které co nejvíce odpovídají praktickému lovu. Tyto discipliny jsou zkoušeny a hodnoceny podle pravidel CCC: Při zkoušce na zajíce: Typování (nevím, zda je myšleno ve vztahu k exteriérovému hodnocení psa). Hledání. Práce na stopě. Hnaní (nahánění). Štvaní. Hlasitost. Poslušnost a vedení. Při zkoušce na srnčí: Typování. Hledání. Vedení ke zvěři a nahánění. Štvaní a vracení. Hlasitost. Poslušnost a vedení.
Ve Francii: Skupina bernských honičů Gillese Emé vypuštěná v pastvinách Doubsu. Smečka švyckých honičů Yvese de Nouy loví lišky a divočáky v Bretani. Smečka Brune de Jura Gillese Bouneou loví jelena v lesích Land. V Německu: Lucernský honič Simona Ramppa loví a přináší lišku, ale také všechny další druhy zvěře.]]>
Rakousko. Datum zveřejnění platného standardu: 10.10.1995.
Tyrolský brakýř je ideální užitkový pes pro lov v lese a v horách. Používá se pro individuální práci (solo) jako honič při lovu zajíce a lišky a pro dosled veškeré poraněné zvěře.
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.2 střední honiči . S pracovní zkouškou (lov a dosled po barvě).
Jako všichni honiči, i tyrolský brakýř pochází z původních keltských honičů; se svojí dvojitou srstí je představitelem nejčistšího loveckého psa. Císař Maxmilián I. už při lovu používal tyto ušlechtilé honiče okolo roku 1500; ve svých knihách o lovu konstatuje, že právě mezi nimi vyhledával stopaře pro vyhledání zdravé zvěře. Okolo roku 1860 se začalo v Tyrolsku se systematickým čistokrevným chovem; standard byl zveřejněn v roce 1896 a plemeno bylo oficielně uznáno v roce 1908. Ze všech četných starobylých variet tyrolských brakýřů se zachovaly jenom variety černá s pálením a plavá.
Je to středně velký pes s dostatečně silnou kostrou; silný, robustní a zdravý, delších, harmonických linií; má obdélníkový tělesný rámec, je o něco delší než vysoký.
Je to pes s vyváženou povahou, s velmi jemným nosem; je to vášnivý lovec, který pracuje s nasazením, vášnivě a samostatně; má dobrý hlas, je bystrý a jeho orientační smysl je vynikající.
Část mozková: Mozkovna: široká, suchá, mírně klenutá. Stop: vyznačený. Část obličejová: Nos: černý, nedělený vertikálně. Čenichová partie: středně hluboká, nosní hřbet je rovný. Pysky: jsou krátké a těsně přiléhají k čelistem. Čelisti/Zuby: nůžkový skus, silné a kompletní zuby, úplný chrup se 42 zuby je žádoucí,; chybějící nejvýše 2 PM1 nebo PM2 jsou tolerovány.; M3 nejsou brány v potaz. Oči: oční bulvy jsou velké, nejsou hluboko uložené v očních důlcích; tvar oka je kruhový, duhovka je tmavě hnědá, okraje oční blány jsou pigmentované; oční víčka dobře přiléhají k oční kouli. Uši: uši jsou široké, vysoko nasazené, na koncích zaoblené; při nenásilném natažení směrem dopředu dosahují k horním špičákům.
Je mírně klenutý, ani vtažený, ani příliš uvolněný, suchý, bez laloku.
Je dlouhé. Kohoutek: velmi výrazný, je to nejvyšší bod hřbetní linie. Hřbet: rovný, pevný, nepříliš široký. Záď: středně skloněná, ne spáditá, široká a dlouhá. Hrudník: velmi hluboký, středně široký, pěkně vyklenutá hruď. Břicho: jen mírně vtažené, slabiny poněkud spuštěné. Ocas: nasazený vysoko, dlouhý, dosahuje nejméně k hlezennímu kloubu; pokud je pes vzrušený, nese jej vysoko; prohnutí ve formě šavle je přípustné. Osrstění ve formě kartáče s uzavřenou srstí je žádoucí.
Hrudní končetiny: jsou rovné. Lopatky: jsou šikmo uložené, dobře osvalené. Předloktí: je dobře zaúhlené. Pánevní končetiny: jsou dobře zaúhlené. Stehna: široká a svalnatá. Tlapky: jsou robustní, se sevřenými a dobře klenutými prsty; polštářky jsou odolné.
Prostorný, velmi rychlý, pružný.
Je dvojí, hustá, spíše hrubší než jemná, s podsadou; břicho není holé; na stehnech jsou zřetelné kalhoty; ocas je osrstěný dobře uzavřenou srstí ve formě kartáče.
Plavé, nebo černé s pálením (může být také trikolorní). Varieta plavá: červená, jelení červeň, červenožlutá. Zbarvení světle žluté je nežádoucí. Varieta černá s pálením: plášť nebo sedlo jsou černé s jasně ohraničenými červenými znaky pálení rozmístěnými na končetinách, na hrudi, na břiše a na hlavě. Červené znaky nad očima (čtyřočák) jsou přípustné. Bílé znaky: (přípustné pro obě barevné variety): límec, bílé znaky na hrudi a v oblasti sternální, na tlapkách a na končetinách. Chybění bílých znaků se nepovažuje za chybu.
Kohoutková výška: Psi: 44 - 50 cm. Feny: 42 - 48 cm.
Všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Chrtovitý vzhled, příliš vysoké nohy, příliš nízké nohy. Hrubá, široká mozkovna. Spuštěné pysky. Různě zbarvené oči (skvrnité oči). Uši příliš krátké, příliš dlouhé, stáčející se. Hřbet příliš dlouhý, příliš měkký. Bázlivý jedinec.
Hnědá nosní houba. Předkus, podkus. Chybění více jak dvou premolárů 1 a 2. Pes zřetelně strakatý. Pes zbarvený játrově hnědě.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Rakousko. Datum zveřejnění platného standardu: 10.10.1995.
Štýrský hrubosrstý brakýř se nepoužívá pouze k nahánění zvěře a jejímu hlášení, ale často je využíván jako specialista k dosledům po barvě (postřelené zvěře) v obtížných horských terénech.
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.2 střední honiči. S pracovní zkouškou (lov a dosled po pobarvené stopě).
Základy chovu tohoto plemene položil štýrský průmyslník Carl Peitinger, který pářil fenu hanoverského barváře „Hela I“ psem plemene Istrijský hrubosrstý honič, jehož zevnějšek byl perfektní a jeho lovecké schopnosti vynikající. Nejlepší potomci, kteří vzešli z tohoto spojení, byli používáni k reprodukci. Hrubá srst činí tyto psy odolné vůči povětrnostním vlivům.
Je to plemeno středního vzrůstu, s dobře vyvinutým svalstvem. Má drsný vzhled, nepůsobí však nebezpečně.
Je to vášnivý lovec, hlasitý, který spolehlivě pracuje na stopě, je velmi bystrý.
Část mozková: Mozkovna: mozkovna je poněkud klenutá, týlní hrbol je výrazný. Stop: je dobře patrný. Část obličejová: Nos: nosní houba je černá. Nosní hřbet: silný, rovný. Pysky: málo vyvinuté. Čelisti/Zuby: zuby jsou silné, skus je nůžkový. Kompletní chrup, čítající 42 zubů, je žádoucí; Je přípustné, aby chyběly nanejvýše 2 PM1 nebo PM2 (premoláry 1a 2); M3 (moláry 3) nejsou brány v potaz. Oči: duhovka je hnědá. Uši: nejsou moc velké, přiléhají ploše k lícím, jsou pokryté jemnou srstí.
Silný a nepříliš dlouhý.
Hřbet: je rovný a široký. Bedra: středě vyklenutá. Záď: je šikmá. Hrudník: hluboký a široký.
Je středně dlouhý, silný u kořene, dobře osrstěný, nikdy stočený, ale nesený srpovitě prohnutý směrem vzhůru;srst na spodní straně tvoří kartáč, není však chundelatý.
Jsou rovné, svalnaté, správně zaúhlené. Lopatky: jsou šikmo uložené.
Svalnaté, silné, korektně zaúhlené, při pohledu zezadu jsou rovné. Tlapky: nejsou příliš velké, prsty jsou klenuté a sevřené; polštářky jsou tvrdé a nevelké.
Je prostorný (pokrývá hodně terénu) a pružný.
Je hrubá, ne však zcuchaná ani lesklá, je tvrdá a drsná. Na hlavě je srst kratší než po těle a tvoří vous.
Červená a světle žlutá. Bílá skvrna na hrudi se připouští.
Kohoutková výška: Psi: 47-53 cm. Feny: 45-51 cm.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Hlava příliš úzká. Uši stočené nebo příliš zahrocené. Ocas příliš krátký, příliš slabý, nesený přehnaně vztyčený, chundelatý. Slabé končetiny. Příliš dlouhá srst, jemná, kudrnatá nebo měkká. Bázlivý jedinec.
Předkus nebo podkus; absence více jak dvou zubů řady PM1 nebo PM2. Každé jiné zbarvení, než to, které předepisuje standard.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Sabueso Espaňol
Toto plemeno se do Španělska zřejmě dostalo z Francie ve 13. století. Zde se postupem času vyvíjelo a přizpůsobovalo zdejšímu klimatu a loveckým poměrům. Jako upomínka stojí skupina sabuesů odlitých z bronzu před katedrálou v Las Palmas na Gran Canaria. Tento pes dokázal lovit ve vedru po dlouhé hodiny v nepřístupném kamenitém terénu. Saubeso však ve Španělsku po určitou dobu upadl v zapomnění. Někteří lovci ale nedali na toto plemeno dopustit a dále ho chovali. V dnešní době není ve Španělsku oblíben lov s hlasitými honiči a jiné lovecké praktiky neumožňují žádný důvod k udržení tohoto starého plemene honičů. Tento pes loví na stopě velmi hlasitě. Takový lov je opravdovým zážitkem. Sabueso dokáže lovit sám, ale i ve smečce. Výborný je také jako barvář. To by mohlo být motivací pro lovce, udržet toto plemeno a nenechat ho zcela vyhynout.
Smalandsstövare
Lovecký pes, užívaný pro lov na lišky a zajíce. V dnešní době chován také jako společník člověka. Nehodí se však pro chov v domácnosti.
Je to robustní a elegantní pes. Smalandský honič neníurčen pro lov ve smečce. Jako lovec je velice vytrvalý. Povahově je to kidné, milé a věrné plemeno.
Smalandský honič má srst střední délky, hrubou a dobře přiléhající k tělu. Na krku a hřbetě by srst měla být hrubší. O něco delší srst má na zadních částech stehen a pod ocasem.
Základní barvou je černá s tříslovou. Povolené je však červené a žluté zabarvení. Vyskytnout se mohou i bílé znaky.
Psi: 46 - 54cm, ideál 50 cm. Feny: 42 - 52 cm, ideál 46 cm.
15 - 18 kg.
SMH
129/ 17. 11. 1997 (Velká Británie).
Péče o srst: Jeho srst není příliš náročná na péči. Jednou za čas psovi vyčešte ze srsti odumřelé chlupy. Nároky na pohyb: Dopřejte psovi dostatek pravidelného pohybu a zároveň fyzickou zátěž. Především s ním choďte na dlouhé procházky. Zajímavosti: Průměrná délka života je okolo 12-14 let. Smalandský honič vznikl z německých, polských a baltských honičů, kteří doprovázeli vojáky z války (rok 1611-1711).]]>
Slovensko. Datum zveřejnění platného standardu: 16.04.1963.
Tento pes má obdivuhodnou schopnost vytrvale sledovat teplou stopu celé hodiny a hlásit, aniž by ochabl. Vyniká také značnou ostrostí; proto je ve své domovině používán zejména k lovu černé a škodné zvěře.
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.2 střední honiči. S pracovní zkouškou.
Je vždy černý s pálením, má vždy silnou kostru i přes to, že je víceméně lehké konstrukce. Rámec je protáhle obdélníkový.
Je živě temperamentní. Má výrazně vyvinutý orientační smysl.
Část mozková: Mozkovna: v horní části je zaoblená, má tvar zaobleného obdélníku; nadočnicové oblouky a střední rýha jsou výrazné; týlní hrbol je slabě vyznačen; podélné osy nosního hřbetu a mozkovny jsou rovnoběžné. Stop: svírá úhel přibližně 45°. Obličejová část: Nos: je vždy černě zbarvený, spíše velký, mírně zašpičatělý; nozdry mírně otevřené. Čenichová partie: nosní hřbet je rovný, je přiměřeně velký v poměru k mozkovně, dlouhý, ale nikoli moc široký. Pysky: jsou přiléhavé, nikoli spuštěné; slabé; koutek je otevřený. Čelisti /Zuby: čelisti jsou stejně dlouhé, silné; chrup úplný, dobře vyvinutý. Oči: vyzařují živost a odvahu. Jsou tmavé a dobře uložené v očních důlcích. Oční víčka jsou vždy černě orámována. Mají mandlový tvar. Uši: jsou zavěšené mírně pod linií očí. Jsou středně dlouhé, zakulacené na konci a ploché, zavěšené podle hlavy.
Je dobře uložen mezi lopatkami, je nesen zhruba ve sklonu 135°. Je krátký, svalnatý, bez laloku.
Hřbet: je rovný, středně dlouhý; Bedra: jsou spíše kratší, široká silná, svalnatá. Záď: je kratší, středně široká, zaoblená. Hrudník: je široký a prostorný. Je středně hluboký, přiměřeně široký a dlouhý. Žebra jsou klenutá a šikmo uložená. Břicho a slabiny: mírně vtažené.
Je nasazen pod linií hřbetu, přiměřeně silný, ke špičce zeštíhluje, dosahuje k hlezennímu kloubu. V klidu je nesen spuštěný, je-li pes vzrušen, nese jej otočený vzhůru ve tvaru šavle se sklonem okolo 150°.
Lopatka a rámě: jsou víceméně krátké, silné a svalnaté. Zaúhlení lopatky je okolo 110°. Předloktí: kolmé a suché. Kotník: krátký. Záprstí: spíše krátké, poněkud šikmé. Přední tlapka: je oválná; prsty jsou dobře klenuté; drápy jsou vždy černé a silné; polštářky tmavé a odolné.
Stehna: dostatečně široká, správně dlouhá a svalnatá. Hlezno: je vysoké asi 15 cm, středně široké, svírá úhel asi 150°. Metatarsus: je asi 8 cm dlouhý, mírně zahnutý, bez paspárků. Zadní tlapka: oválná. Prsty jsou sevřené a klenuté; polštářky černé a odolné.
Pohyb slovenského kopova je vyrovnaný a živý.
Je tmavě hnědá až černá, dobře přiléhá k tělu, netvoří vrásky a řasy.
Je dlouhá asi 2,5 cm, středně silná, přiléhající, hustá. Na hřbetě, krku a ocasu je delší.Podsada je hustá, především v zimních měsících, ale nesmí chybět ani v létě.
Černé se znaky, které přecházejí od hnědé až do mahagonové na končetinách.
Kohoutková výška pro psy: 45 - 50 cm. Kohoutková výška pro feny: 40 - 45 cm. Hmotnost: 15 - 20 kg.
Všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Tělesná stavba hrubá, těžká, zavalitá. Příliš těžká hlava. Spuštěné pysky. Neúplný chrup. Předkus nebo podkus. Světlé oči, spuštěná víčka, příliš uzavřená víčka. Uši příliš lehké nebo špičaté. Volná kůže na krku. Měkký hřbet. Plochý hrudník (těžká vada). Ocas viditelně příliš dlouhý, nesený nad hřbetní linií i v době, kdy je pes v klidu. Nekorektní postoj končetin. Měkké tlapky. Příliš krátká srst, bez podsady; dlouhá, zvlněná srst. Každé jiné zbarvení než černé; bílé znaky; příliš nevýrazné znaky pálení. Výška, vybočující z hranic, které udává standard.
Váha 16 kg. Výška u psů 46 cm. Výška u fen 43 cm. Celková délka hlavy 22 cm. Délka nosního hřbetu 9 cm. Délka mozkovny 13 cm. Šířka mozkovny 10,5 cm. Šířka hrudního koše 16,5 cm. Výška hrudního koše 22 cm. Hloubka hrudního koše 31,5 cm. Délka těla 55 cm. Obvod hrudního koše za volnými žebry: 54 cm. Úhlení kloubů: Úhel scapulo-humerální 110. (svírá lopatka s ramen. kostí) Úhel humero-radiální 140°. (svírá ram. kost a předloktí) Úhel coxo-femorální 130°. Úhel femoro-tibiální 130°. (svírá stehenní a holenní kost) Úhel tibio-metarsální 145°. Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Schillerstövare
Lovecký pes, původně vyšlechtěn pro účel lovuna lišky a zajíce. V dnešní době je to i dobrý společník člověka.
Je to pes, který působí silou a rychlostí. Neloví ve smečce, ani v párech. Je živý, vnímavý, chytrý, vytrvalý a má vyrovnaný charakter. Stále častěji se stává oblíbeným společníkem pro člověka díky své poslušnosti, laskavosti a pozornosti.
Tento pes má srst hustou, dobře přiléhající k tělu. Srst by neměla být příliš krátká s výjimkou zadní části stehen a pod ocasem, kde bývá o něco delší.
Vyskytuje se v barvě tříslové s jasným černým pláštěm na hřbetě, kteý dosahuje až na obě strany trupu, vrchní část ocasu a pokrývá i obě strany krku. Povolena jsou černá značení na lících a malé bílé znaky na hrudi a prstech. Oproti tomu černá srst smíšená s tříslovou barvou není povolena.
Psi: 53 - 61 cm, ideál 57 cm. Feny: 49 - 57 cm, ideál 53 cm.
14,5 - 15,5 kg.
SCH
132/ 17. 11. 1997 (Velká Británie).
Péče o srst. Občas psovi vyčešte srst, abyste mu odstranili odumřelé chlupy. Nároky na pohyb: Věnujte svému psovi hodně času. Protože je to původem pes lovecký, vyžaduje dostatek pohybu, pravidelné dlouhé procházky a vůbec pravidelnou fyzickou zátěž. Zajímavosti: Průměrná délka života u Schillerova honiče se pohybuje mezi 12-14 let.]]>
Erdélyi kopó
Lovecký a hlídací pes, původně určený pro lov medvědů a vlků. Byl vyšlechtěn pro použití v těžším terénů a s ohledem na horší klimatické podmínky. Vdnešní době dobrý společník člověka.
Je to vynikající odvážný a vytrvalý lovec, který dokáže lovit na velkou vzdálenost od člověka (svého pána -lovce). Během lovu vkládá všechnu energie do sledování stopy. Lovit dokáže sám i ve smečce. Tento pes je hluboce oddaný svému pánovi. Je živý, odhodlaný a rozhodný, ale zároveň je to pes klidného a mírného charakteru.
Sedmihradký honič má srst krátkou, ale na zadní straně horních stehen a spodní straně ocasu bývá srst o něco delší. Měla by být po celém těle hustá a dobře přiléhající, na dotek hrubá a na pohled zářivá s bohatou podsadou.
Základní barvou na těle je černá. Na obočí, čenichu a části nohou je pak zbarvení tříslové. Vyskytnout se může i bílé zabarvení, které může být jako požár na čele, jako límec na krku, hrudi na koncích nohou a tlapkách. Bílá však nesmí pokrývat více než jednu pětinu povrchu těla.
55 - 65 cm.
25 kg.
SEH
241/ 13. 09. 2000 (Velká Británie).
Nároky na pohyb: Dopřejte psovi dostatečný pohyb, pravidelné dlouhé procházky a fyzickou zátěž. Zajímavosti: Průměrně se dožívá věku okolo 12 let.]]>
Jižní Afrika. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO PŮVODNÍHO STANDARDU: 10.12.1996.
Rhodézský ridgeback se stále ještě používá v mnoha částech světa k lovu zvěře, ale těší se mimořádné oblibě také jako hlídací pes a člen rodiny.
Skupina 6 honiči, barváři a příbuzná plemena. Sekce 3 příbuzná plemena. Bez zkoušky z výkonu.
Rhodézský ridgeback je v současnosti jediným uznávaným plemenem pocházejícím z jižní Afriky. Jeho předky lze vysledovat do kapské kolonie, kde se smísili se psy dřívějších pionýrů i se zpola domestikovanými psy Hotentotů, kteří měli na hřbetě hřeben. Rhodézský ridgeback většinou lovil ve skupinách po dvou nebo po třech a jeho původní úlohou bylo vyslídit velkou zvěř (především lvy) a díky velké obratnosti ji zastavit, dokud se nepřiblížil lovec. Původní standard zpracoval v roce 1922 v Bolawayo (Rhodézie) F.R.Barnes. Tento standard byl založen na standardu dalmatina a v roce 1926 ho uznala jihoafrická kynologická organizace Kennel Union of South Africa.
Rhodézský ridgeback by měl být harmonicky stavěný, silný, svalnatý, obratný a aktivní, symetrický z profilu a při pohybu střední rychlostí vysloveně vytrvalý. Hlavní důraz se klade na pohyblivost, eleganci a funkční zdraví bez jakýchkoliv tendencí k nadměrně mohutnému vzhledu. Zvláštností plemene je hřeben na hřbetu (»ridge«), což je pruh srsti, jež roste opačným směrem než na zbývajících částech těla. Hřbetní pruh je základním charakteristickým znakem tohoto plemene. Ridge musí být jasně ohraničený, symetrický a směrem k zádi se zužuje. Musí začínat bezprostředně za lopatkami a dosahovat až ke kyčelním hrbolům. Hřeben na hřbetě smí vykazovat jen dva víry srsti (»crowns«), jež jsou stejného tvaru a jsou umístěny symetricky proti sobě. Dolní okraje vírů nesmějí přesahovat přes horní třetinu hřbetního hřebenu. Dobrá průměrná šířka hřbetního hřebenu (ridge) je 5 cm (2").
Důstojná, inteligentní, vůči cizím zdrženlivá, ale bez náznaků agresivity nebo bázlivosti.
MOZKOVNA: Lebka: Lebka by měla být střední délky (šířka mezi ušima a vzdálenosti od vrcholu týlního hrbolu až ke stopu a od stopu ke špičce čenichu by měly být stejné), plochá a široká mezi ušima; je-li pes v klidu, netvoří se mu na hlavě žádné vrásky. Stop: Stop by měl být výborně vyznačen: profil od vrcholu týlního hrbolu až ke špičce čenichu nesmí tvořit přímku). OBLIČEJOVÁ ČÁST HLAVY: Nosní houba: Nos by měl být černý nebo hnědý. Černý nos by měl ladit s tmavýma očima, hnědý nos s jantarově zbarvenýma očima. Tlama: Tlama by měla být dlouhá, hluboká a silná. Pysky: Pysky by měly být pevně napjaté a dobře přiléhat k čelistem. Čelisti / zuby: Čelisti silné, s dokonale uzavřeným zámkem a úplným nůžkovým skusem. To znamená, že horní řezáky těsně přesahují dolní řezáky a v čelistech jsou posazeny kolmo. Zuby musejí být dobře vyvinuté, to platí zvláště o špičácích a trhácích. Líce: žádné líce. Oči: Oči by měly být posazeny ve střední vzdálenosti od sebe, kulaté, jasné a jiskřící, s inteligentním výrazem. Jejich barva by měla ladit s barvou srsti. Slechy: Uši nasazené poměrně vysoko, střední velikosti, u kořene velmi široké a zužující se k zaoblené špičce. Uši by měly být neseny přilehlé k hlavě.
Krk by měl být poměrně dlouhý, silný a bez volné kůže na hrdle.
Hřbet: Silný. Bedra: Silná, svalnatá a lehce klenutá. Hruď: Neměla by být příliš široká, ale velmi hluboká a prostorná; nejhlubší bod hrudní kosti by měl dosahovat k lokti. Předhrudí: Při pohledu ze strany by mělo být patrné. Žebra: přiměřeně klenutá, nikdy by neměla být sudovitá.
U kořene silný, směrem ke špičce ocasu se pozvolna zužuje, není ale hrubý. Přiměřené délky, není nasazen příliš nízko, ani příliš vysoko, nesen lehce zahnutý, ale nikdy nekroužkuje.
Hrudní končetiny by měly být zcela rovné, silné a se silnými kostmi; lokty přiléhají ke hrudníku. Při pohledu ze strany by měly být hrudní končetiny silnější než při pohledu zepředu. Silné zápěstní klouby, přední nadprstí postaveno lehce šikmo. Plece: Šikmo uložené lopatky by měly jasně vyznačeny, plece svalnaté, jež dávají tušit velkou rychlost.
Osvalení pánevních končetin štíhlé, koleno dobře úhlené, nárt krátký. Tlapy: kulaté, s dobře sevřenými a klenutými prsty.
Prostorný, volný a energický.
Srst by měla být krátká a hustá, hladká a lesklá; srst není vlnitá ani hedvábná.
Světle pšeničná až červená pšeničná. Trocha bílé na hrudi a na prstech je přípustná, velké bílé skvrny na těchto místech nebo na břiše jsou nežádoucí. Tmavá tlama a tmavé uši jsou přípustné. Příliš mnoho černých chlupů v srsti je nežádoucí.
Požadovaná kohoutková výška: Psi: 63 cm až 69 cm. Feny: 61 cm až 66 cm. Hmotnost: Psi: 36,5 kg. Feny: 32 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru ke stupni odchylky.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Hellinikos Ichnilatis
Lovecký pes, vyšlechtěn pro účely lovu na zajíce. Jedná se o starobylé plemeno, které má kořeny v Balkánském honiči. V dnešní době je chován jako společník člověka.
Řecký honič je sebevědomý, čilý a veselý pes. Má výborný čich a velmi zvučný hlas. Je to neúnavný, spolehlivý a náruživý lovec. Dokáže být ale příjemným společníkem.
Řecký honič má krátkou, drsnou srst, dobře přiléhající k tělu.
Na hřbetě má černou barvu a na spodní části těla a části hlavy je barva červenavě rezavá, popřípadě i s bílými znaky.
46 - 56 cm.
17 - 20 kg.
RH
214/ (Velká Británie).
Nároky na pohyb: Jako pes lovecký potřebuje dostatečný pohyb. Dopřejte psovi dlouhé procházky. Zajímavosti: Dožívá se průměrného věku okolo 12-13 let.]]>
Rakousko. Datum zveřejnění platného standardu: 10.10.1995.
Brendlův brakýř (brakýř černý s pálením) je díky svým výjimečným schopnostem pro práci v obtížném vysokohorském terénu, ale rovněž i v nížinách, využíván jako honič, ale také jako barvář.
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.2 střední honiči. S pracovní zkouškou (loveckou a barvářskou).
Brendlův brakýř je považován za autentického potomka keltských honičů. Jako u většiny starobylých ras neexistuje ani u Brendlova brakýře žádný věrohodný doklad o jeho původu, který by pocházel z doby před polovinou 19.století, a to proto, že v tomto období chov nebyl nijak řízen (evidován).
Je to středně velký pes, solidní tělesné konstrukce, obdélníkového rámce, pružný.
Vyniká jemným nosem, pracuje nejraději na stopě zajíce, kterou drží s velkou jistotou. Je hlasitý, má zvučný hlas a je velmi bystrý. Má milou povahu.
Část mozková: Mozkovna: je široká, týlní hrbol je málo výrazný. Část obličejová: Nos: je černý. Čenichová partie: čenich je silný, nosní hřbet je rovný. Pysky: dosti vyvinuté, přiléhavé, správně pigmentované. Čelisti/Zuby: nůžkový skus, silné zuby. Kompletní chrup, složený ze 42 zubů, je žádoucí. Je tolerováno, pokud chybí 2 PM1 nebo PM2. M3 nejsou brány v potaz. Oči: jasné, tmavě hnědé, červené spojivky v očních koutcích nejsou vidět. Uši: jsou středně dlouhé, nepříliš široké, zavěšené vysoko, jejich konce jsou zaoblené, visí podél lící, jsou ploché.
Je středně dlouhý, značně silný. Lalok je nežádoucí.
Kohoutek: výrazný. Hřbet: dlouhý. Záď: mírně spáditá. Hrudník: široký a hluboký.
Dlouhý, pozvolna zeslabující směrem ke špičce, mírně zatočený, v klidu spuštěný směrem k zemi; na spodní straně tvoří hrubší srst náznak kartáče.Tato srst není ale příliš tvrdá.
Korektně postavené, rovné a silné. Lopatky: šikmo uložené, svalnaté.
Správně zaúhlené. Stehna: dlouhá, štíhlá, se středně vyvinutým svalstvem. Tlapky: velké, kulaté, klenuté. Prsty sevřené; silné drápy jsou černé; polštářky jsou masivní a odolné.
Je elegantní, prostorný.
Je hladká, přiléhavá, hustá, uzavřená, lesklá s hedvábným leskem. Je dlouhá okolo 2 cm.
Je černé s nevelkými znaky pálení, jehož odstín je od světle plavé po tmavou. Dva znaky pálení nad očima (čtyřočák) musí být zřetelné. Výška: 48 - 56 cm. Kohoutková výška: Psi 50 - 56 cm. Feny: 48 – 54 cm.
Všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Příliš úzká mozkovna. Široký nosní hřbet. Stáčející se uši, špičaté, příliš úzké a krátké. Ocas příliš krátký, příliš slabý, silně přetočený směrem vzhůru, bez náznaku kartáče na spodní straně. Slabé nohy. Bojácný jedinec.
Předkus, podkus, chybění více jak 2 zubů P1 či P2. Každé jiné zbarvení, než jaké je uvedeno výše. Chybění znaků pálení nad očima.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Posavski Gonič
Lovecký pes na drobnou zvěř ( především na zajíce), dříve i na jeleny, v dnešní době vynikající společník člověka.
V první řadě je to pes lovec. Má však přátelskou povahu, je ohleduplný a je vynikajícím společníkem člověka.
Posávský honič má srst krátkou, velmi hustou a tvrdou.
Charakteristickou barvou pro toto plemeno je červeno - hnědá. Na hrudníku, pleci, nose, koncích tlapek a ocasu má však barvu pískovou. Bílá barva se vyskytuje na hrudníku, táhne se od temene hlavy k čenichu a k vidění je také jako bílý požár na koncích končetin a na konci ocasu.
Psi: 46 - 58, ideál 50 cm. Feny: 48 cm.
16-20 kg.
PHO
154 / 10.04.2002 (Chorvatsko).
Nároky na pohyb: Posávský honič vyžaduje opravdu dostatečný pohyb, především hodně dlouhé procházky. Zajímavosti: Dožívá se průměrného věku okolo 12 let.]]>
Francie. Datum uveřejnění platného standartu: l9. 10. 1964.
Honič.
Skupina 6 - honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.2 střední honiči. S pracovní zkouškou.
Pes používaný k lovu malé zvěře štvaním. Je velmi ušlechtilý, velmi francouzský, připomínající velké honiče každým detailem svého vzhledu.
Musí být typická, suchá a jemně modelovaná, celkově spíše dlouhá. Část mozková: Mozkovna: Široká mezi ušima, týlní hrbol oblý. Fronta je plná, dělící rýha je patrná, ne však přehnaně výrazná. Stop: Je vyznačen, není však výrazný. Část obličejová: Nos: Velký a výrazně černý. Nozdry otevřené. Čenichová partie: Správné šířky, ani hranatá, ani špičatá. Nosní hřbet u kořene rovný, ke konci se mírně klene. Pysky: Horní překrývá spodní, aniž by byl příliš volný nebo hrubý. Sliznice pysků je černá. Oči: Oči normální velikosti, musí vypadat tmavé a ukryté pod nadočnicovými oblouky. Pohled je inteligentní a milý. Uši: Uši jsou jemné, dobře se stáčejí, zakončení spíše do špičky, dosahující délky nosu. Jejich úzký úpon nesmí být nikdy zavěšen nad linií očí.
Je dost dlouhý a štíhlý, může mít nevelký lalok. Působí suše a napjatě.
Hřbet: Kohoutek je výrazný, hřbet široký a rovný. Bedra: Jsou široká, mohutně osvalená, dobře spojená s hřbetem, nejsou přehnaně dlouhá. Záď: Mírně šikmá, kyčelní hrboly jsou oddělené a mírně vystupující. Hrudník: Je středně široký, ale hluboký. Žebra: Vzhledem ke tvaru hrudníku jsou spíše protáhlá než plochá. Slabiny: Mírně vtažené, plné.
Správně nasazen, u kořene silný, ke konci se zeslabuje, je středně dlouhý, nikdy není na spodní straně osrstěný osinami (delší srst), je nesen mírně prohnutý.
Jsou dost dlouhé, suché, ne přehnaně slabé, šlachy pevně uvázané. Jsou rovné. Lopatky: Jsou to lopatky běžce, dlouhé, šikmé, svalnaté a suché. Tlapky: mají tvar typický pro francouzského honiče, prsty jsou spíše dlouhé a suché, ale dobře sevřené. Polštářky jsou tvrdé a odolné.
Stehna: Dlouhá, osvalení mají zřetelně modelované a suché, jsou středně široká. Hlezna: Silná, nízko u země, normálně zaúhlená.
Živý a veselý. Cval lehký a vytrvalý.
Jemná a pružná, mramorovaná četnými černými plotnami.
Krátká, jemná, přiléhající a lesklá, bez lysin.
Krásně bílé s oranžovými plotnami okrouhlých tvarů, které nikdy netvoří plášť. Tyto plotny se vyskytují obvykle na místech, kde je kůže tmavě pigmentovaná. Oranžové stříkání na uších je velmi typické pro plemeno.
Pro psy v rozmezí 55 - 58 cm, pro feny v rozmezí 53 - 56 cm.
Všechny odchylky od tohoto standardu jsou považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Chybění typu. Oči nebo nos světlý, příliš mnoho depigmentovaných míst. Ocas s osinami (delší srstí). Srst tvrdá nebo hrubá. Oranžový nebo žlutý plášť. Oranžové plotny příliš výrazné, s odstínem do mahagonova, prošedivělé nebo promísené černou srstí. Oranžové světlejšího odstínu, stejně jako plotny zcela chybějící, nejsou žádoucí, ale nelze je považovat za vyřazující. Výška mimo hranice vymezené standardem, nicméně může být udělena výjimka psu (samci), jinak vynikajícímu, který je vhodný pro plemenitbu, v případě, že nepřekročí výšku 60 cm. Všechny chyby, omezující pracovní využití, jako je rachitida, špatné úhlení.
Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Ogar Polski, Polish Hound
Lovecký pes - honič a v dnešní době společník člověka.
Je to silný, masivní pes, kompaktní postavy. Působí spíše dojmem, že má sílu a výdrž, než že by byl rychlý. Během honu je však schopen velmi rychle běžet. Vyznačuje se čistým a velmi zvučným hlasem, pričemž feny mají hlas trochu vyšší.
Srst má středně dlouhou, silnou s hustou podsadou. O něco delší by srst měla být na spodní části končetin, zádech a pod ocasem.
Základní zbarvení je tříslové (hnědé - srnčí), a to na hlavě, hrudi, končetinách a stehnech. Uši by měly být o trochu tmavší. Na těle je pak barva černá nebo tmavě šedá. Černé zabarvení tvoří na těle kabát, který se táhne až k hlavě. Pokud ale černá zasahuje až k čenichu, bývá pak pes diskvalifikován. Nad očima by měly být zřetelné tříslové skvrny. Bílá barva se může vyskytovat, ale pouze pokud vytváří na těle hvězdy dosahující k čenichu , hrudi nebo požár, který je na dolních částech nohou a na špičce ocasu.
Psi: 56 - 65 cm. Feny: 55 - 60 cm.
Psi: 25 - 32 kg. Feny: 20 - 26 kg.
PO
52/ 24. 07. 2000 (Velká Británie).
Nároky na pohyb: Polský ogar je pes lovecký - honič, proto vyžaduje velké množství pohybu a také pravidelnou zátěž. Choďte s ním často ven a na dlouhé procházky. Zajímavosti: Dožívá se průměrného věku okolo 12 let.]]>
Francie. Datum zveřejnění platného standardu: 17.11.1978.
Honič.
Skupina 6 - honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.1 - velcí honiči. S pracovní zkouškou.
Je to velmi ušlechtilý pes, spojující vysoký stupeň dokonalosti, síly, elegance a lehkosti s okouzlujícím zbarvením.
Protáhlá, ne však přehnaně dlouhá, nepříliš široká, boční osy pokračují až k mírně vyznačenému týlnímu hrbolu. Část mozková: Mozkovna: je spíše plochá než klenutá, stop je málo zřetelný. Část obličejová: Nos: je velký, široký, přesahující čelisti. Nosní hřbet: mírně klenutý, přiměřeně dlouhý. Pysky: horní překrývá spodní, čenichová partie je poněkud špičatá. Oči: jsou velké, černě orámované, výrazného pohledu. Uši: středně široké, jemné, zavěšené poněkud níže, středně dlouhé, stáčejí se ke špičce.
Dlouhý, štíhlý, suchý.
Hřbet: svalnatý a velmi pevný. Bedra: svalnatá. Slabiny: mírně vtažené. Hrudník: velmi prostorný, spíše hluboký než široký. Žebra: dlouhá
Středně dlouhý, slabý a bez výskytu delších chlupů, dobře nasazený a elegantně nesený, mírně prohnutý.
Rovné, dobře osvalené, suché a silné. Lopatky: dlouhé, ploché a šikmé, dobře přiléhají k hrudníku; Tlapky: tlapka tzv. vlčí, spíše dlouhá, velmi odolná.
Kyčle: mírně zešikmené, dobře posazené, dobré délky. Stehna: velmi svalnatá. Hlezna: nízko u země, mírně zaúhlená, metatarsus rovný. Tlapky: stejné jako na předních končetinách.
Je velmi lehký, pes snadno cválající, dobře skákající a snadno pronikající podrostem.
Nos vždy černý, varlata různě zbarvená.
Krátká a lesklá.
Tříbarevné, s černým pláštěm nebo velkými plotnami, někdy se vyskytují i jedinci bílooranžoví. Vlčí srst (šedohnědé skvrny na zadní straně stehen – p.p.) se vyskytuje u mnoha jedinců.
Psi: 62 - 72 cm. Feny: 60 - 70 cm.
všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Černobílé zbarvení. Lalok. Psi s lehkým podkusem nejsou vyřazováni. Při srovnatelné kvalitě je však dávána přednost psům s normálním skusem.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Francie. Datum zveřejnění platného standardu: 05.03.2003.
Honič, používaný k lovu zajíce, lišky, srnčí a černé zvěře.
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.2 střední honiči. S pracovní zkouškou.
Plavý bretaňský griffon je jedno z nejstarších francouzských plemen honičů, neboť již v XIV. století měl jistý Huet de Ventes smečku, složenou ze psů tohoto typu. Byl hojně využíván až do XIX. století v Bretani k lovu vlků, když vlci vymizeli, plemeno spělo k úpadku. V roce 1949 byl založen Marcelem Pembrunem „Klub Plavého Bretaňského“, jehož úkolem bylo zachování těchto psů, kteří již se vyskytovali jen vzácně. Po roce 1980 se pod vlivem Bernarda Vallée podařilo, že si plavý bretaňský griffon, ale rovněž i plavý bretaňský basset zajistili místo v rodině francouzských honičů. Hlavním cílem chovatelského klubu zůstává heslo: „především lov“.
Je to pes kostnatý a svalnatý, velmi otužilý a velmi odolný. Je to aktivní pes, dobře přizpůsobený lovu v obtížných terénech. Má výborný nos a vytrvalý hlas (krátké opakované výštěky).
Plaví bretaňští griffoni jsou vášniví lovci, přesto velmi milí ve vztahu k člověku, společenští, s přátelskou a vyrovnanou povahou. Snadno se přizpůsobují všem druhům loveckých terénů a všem druhům zvěře. Při lovu jsou odvážní, šikovní, houževnatí a přizpůsobiví. Jsou podnikaví a schopní, ale mají také vrozenou schopnost držet se ve smečce. Jsou snadno voditelní, poslušní a mají dobrou orientaci.
Mozková část: Mozkovna: je spíše dlouhá, týlní hrbol patrný; z pohledu zepředu má mozkovna tvar nízkého oblouku, klesajícího až k nadočnicovým obloukům, které nejsou příliš výrazné. Stop: je nevýrazný; Obličejová část: Nos: černý nebo tmavě hnědý, nozdry jsou dobře otevřené; Čenichová partie: spíše špičatá než hranatá; Pysky: dobře kryjí spodní čelist, ale nejsou příliš vyvinuté. Vous je nevýrazný. Čelisti/Zuby: čelisti i zuby jsou silné, s perfektně vyvinutým pravidelným nůžkovým skusem. Horní řezáky mají s dolními těsný kontakt. Řezáky jsou správně postavené v čelistech. Chybění zubů P1 není důvodem k penalizaci. Oči: nejsou ani příliš vystouplé, ani hluboko vpadlé, tmavě hnědé. Spojivky nejsou vidět; pohled je živý; Uši: jsou zavěšené přímo v linii očí, dosahují ke špičce nosu, jsou zakončené hrotitě a pokryté hladkou srstí, která je jemnější než na zbytku těla.
Dost krátký a svalnatý.
Hřbet: krátký a široký; nikdy prosedlý. Bedra: široká, dobře osvalená. Hrudník: hluboký a široký. Žebra: dost klenutá. Břicho: spodní linie se pozvolna zvedá směrem k zádi.
Nesený mírně srpovitě, středně dlouhý, silný u kořene, zeštíhlující ke špičce; V akci je ocas nesen nad linií hřbetu a dokresluje specificky vyrovnaný pohyb.
Celkový pohled: s korektní kostrou, správně zaúhlené. Lopatky: šikmé, dobře přiléhající k hrudnímu koši. Lokty: jsou v ose těla. Předloktí: kolmo postavené. Nadprstí: při pohledu z profilu je šikmo postavené, při pohledu zepředu je rovné, v ose těla.
Celkový vzhled: jsou svalnaté; Jsou korektně postavené, svírají správný úhel, při pohledu zezadu jsou rovnoběžné, ani vybočené, ani vbočené. Stehna: dlouhá a svalnatá. Hlezna: dobře postavená, středně zaúhlená. Nadprstí: kolmé. Tlapky: kompaktní, prsty jsou sevřené, klenuté, drápy silné; Polštářky jsou tvrdé.
Pružný a vytrvalý, nikdy skákavý.
Dost silná, pružná; Krk je suchý, bez laloku.
Velmi tvrdá, suchá, dost krátká, nikdy nemá strukturu vlny, ani nesmí být kudrnatá; obličej nesmí být příliš zarostlý.
Plavé, od zlatavě pšeničné až po cihlově červenou. Několik černých chlupů roztroušených v úrovni hřbetu a na uších je přípustné. Někdy se vyskytne bílá skvrna na hrudi, což je nežádoucí.
V hranicích 48 - 56 cm pro psy i feny, s tolerancí +2 cm pro vynikající jedince.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Povaha: Nedůvěřivá. Hlava: Mozkovna široká, nebo plochá. Příliš výrazné nadočnicové oblouky. Čenich špičatý nebo krátký, pysky visící a hrubé. Světlé oko. Uši ploché a se širokým úponem. Tělo: Chybějící substance (slaboučký jedinec). Hřbetní linie nedostatečně pevná. Břicho příliš vtažené. Ocas: Vytočený do strany. Končetiny: Příliš slabá kostra. Měkké tlapky. Srst: Osrstění nedostatečné, hladké, jemné, vylínané. Vylučující vady: Agresivní nebo bázlivá jedinec. Netypický jedinec (každý jedinec, jehož charakteristické rysy nejsou shodné s ostatními představiteli rasy). Předkus nebo podkus. Dravčí oko. Částečná nebi úplná depigmentace nosní houby nebo očních víček a pysků. Křivý ocas. Přítomnost paspárků na pánevních končetinách (u tohoto plemene se paspárky nikdy nevyskytují). Srst dlouhá, srst strukturou připomínající vlnu. Každé jiné zbarvení, než jaké uvádí standard. Výška mimo hranice, stanovené standardem. Viditelné invalidní změny, těžká anatomická postižení. · Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Francie. Datum zveřejnění platného standardu: 25.03.2003.
Honič, používaný k lovu zajíce, lišky, srnčí a černé zvěře.
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.3 malí honiči. S pracovní zkouškou.
Tento malý baset si zachoval kvality plemene, z něhož vzešel, plavého bretaňského griffona. Býval velmi populární v oblasti, ze které pochází už v XIX. století a v celostátním měřítku si rozšířil popularitu v posledních třiceti letech XX. století. Jeho výjimečné schopnosti mu umožnily zvítězit opakovaně v Mistrovství Francie v lovu králíků a tak se stal velmi oblíbeným.
Plavý bretaňský baset je malý kompaktní pes, temperamentní, na svůj vzrůst velmi pohyblivý.Je nabit obdivuhodnou energií, spojenou s velkou odolností.
Plaví bretaňští baseti jsou vášniví lovci, ale jsou to také vynikající společenští psi, socializovatelní, přátelští a s vyváženou povahou. Snadno se adaptují na všechny terény, i na ty velmi obtížné, a také na všechny druhy zvěře. Při lovu pracují s odvahou, inteligencí a vytrvalostí, takže jsou velmi výkonní.
Část mozková: Mozkovna: je spíše protáhlá, týlní hrbol je zřetelný. Při pohledu zepředu má mozkovna tvar nízkého oblouku se zmenšující se šířkou až do úrovně nadočnicových oblouků, které nejsou příliš výrazné. Stop: je výraznější, než u plavého bretaňského griffona. Část obličejová: Nos: je černý nebo tmavě hnědý. Nozdry jsou dobře otevřené. Čenichová partie: je spíše štíhlá než hranatá. Pysky: dobře zakrývají spodní čelist, ale nejsou příliš spuštěné; Vous je nevýrazný. Čelisti/Zuby: čelisti i zuby jsou silné, s perfektním kompletním nůžkovým skusem. Horní řezáky překrývají spodní v těsném kontaktu. Řezáky jsou správně postavené. Absence zubů řady P1 není penalizována. Oči: nejsou ani vystouplé, sni zapadlé v očních důlcích, tmavě nebo hnědě. Pohled živý. Spojivky nejsou viditelné. Uši: jsou zavěšené ve výšce linie očí, dosahují téměř ke konci nosu, jsou zakončené do špičky a stáčejí se dovnitř. Jsou pokryté hladkou srstí, která je jemnější, než na zbytku těla.
Je dost krátký a svalnatý.
Hřbet: na baseta poměrně krátký a široký. Bedra: silná a svalnatá. Hrudník: široký a hluboký. Žebra: dosti klenutá. Břicho: spodní linie se jen mírně zvedá směrem k zádi.
Je nesen mírně srpovitě, je středně dlouhý, silný u kořene, často osinatý a zeštíhluje směrem ke špičce. V akci je nesen nad úrovní hřbetu a pohybuje se rovnoměrně ze srany na stranu.
Celkový pohled: mají kompaktní kostru. Lopatka: šikmo uložená, dobře přiléhající k hrudníku; Loket: je v ose těla. Předloktí: rovné nebo lehce vbočené (to je nežádoucí); Nadprstí: při pohledu z profilu mírně šikmé; při pohledu zepředu v ose těla, nebo mírně vbočené, což je nežádoucí.
Celkový pohled: svalnaté, korektně úhlené, při pohledu zezadu jsou paralelně postavené, ani vbočené, ani vybočené; Stehna: dlouhá a svalnatá; Hlezna: rovně postavená, středně úhlená; Nadprstí: kolmá; Tlapky: kompaktní, prsty sevřené, pevné, se silnými drápy; polštářky jsou tvrdé;
Pružný a pravidelný, nikdy skákavý.
Dost silná, pružná. Netvoří lalok.
Je velmi tvrdá, suchá, dost krátká, nikdy není jemná nebo kudrnatá. Vous v obličeji nesmí být příliš výrazný;
Plavé, jdoucí od zlatě pšeničné až k cihlově červené. Několik černých chlupů, rozmístěných na hřbetě a na uších je tolerováno. Na hrudi se někdy vyskytuje bílá hvězda, která však není žádoucí.
Od 32 do 38 cm s tolerancí +2 cm pro vynikající jedince.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Povaha: Nedůvěřivá. Hlava: Mozkovna široká nebo plochá. Příliš výrazné nadočnicové oblouky. Čenich špičatý nebo krátký, pysky visící a hrubé. Světlé oko. Uši ploché a široké. Tělo: Jedinec se slabou kostrou (chybějící substance). Hřbetní linie nedostatečně pevná. Břicho příliš vtažené. Ocas: Vytočený do strany. Končetiny: Slabá kostra. Tlapka měkká a otevřená. Srst: Nedostatečné osrstění, hladká, jemná, vylínaná.
Jedinec agresivní nebo bázlivý. Netypický jedinec (tzn. že se nepodobá ostatním představitelům rasy). Předkus nebo podkus. Dravčí oko. Depigmentace částečná nebo úplná nosní houby, očních víček a pysků. Křivý ocas. Vytočené přední nohy. Přítomnost paspárků na zadních nohou (paspárky se nikdy u tohoto plemene nevyskytují). Dlouhá jemná srst. Každé jiné zbarvení, než jaké je uvedeno ve standardu. Výška mimo hranice, stanovené standardem. Viditelné invalidní postižení, anatomické vady. Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, musí být vyloučeni.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Francie. Datum zveřejnění platného standardu: 24.03.2004.
Honič, používaný hlavně k lovu černé zvěře se střelnou zbraní, obvykle ve smečce, ale také individuelně.
Skupina VI - honiči, barváři a příbuzná plemena. Sekce 1.2 - střední honiči. S pracovní zkouškou.
Nivernaiský griffon je následníkem psů segugiů, používaných Galy, a slavných „Šedých Svatého Ludvíka“. Tento pes byl ve velké oblibě po více jak 200 let, až do konce vlády Ludvíka XI. Potom byl odstraněn z královských smeček Františkem I., který dával přednost psům bíle zbarveným. Přesto jej někteří šlechtici z oblasti Nivernais udrželi až do Velké francouzské revoluce, během níž rasa zcela zanikla. O jedno století později byl nivenaiský griffon, nazývaný často „tuzemský pes“ zrestaurován za použití některých jedinců, kteří se přece jenom zachovali v kolébce plemene. Na konci XIX. a na začátku XX. století byla plemeni přilita krev vendéských honičů, foxhoundů a vydrařů (otterhound) a tak se ustálilo plemeno, jak jej známe dnes. Klub byl založen v roce 1925.
„Fousek“ velmi typického zjevu, silný, velmi odolný a otužilý. Jeho svalstvo i končetiny jsou suché, uzpůsobené spíše k vytrvalé práci, než pro rychlost. Má výraz poněkud smutný, ale ne ustrašený.
Délka těla je o něco větší, než je kohoutková výška. Mozková a obličejová část jsou stejně dlouhé.
Je to pes s velmi jemným nosem, bystrý, milující především neprostupné terény, porostlé houštinami.
Je to výborný stopař, vášnivý lovec, je odvážný při stavění zvěře, nikoli však nerozvážný. Jeho odvaha a vrozená iniciativa jej předurčují k použití pro lov černé zvěře. I když jej snadno můžeme této specializaci naučit, zdá se někdy poněkud tvrdohlavý a jeho cvičitel by jej měl učit poslušnosti od ranného věku.
Část mozková: velmi suchá a lehká, nikoli však malá, poněkud protáhlejší, ne však moc dlouhá. Linie mozkovny a nosního hřbetu jsou rovnoběžné. Mozkovna: je téměř plochá,středně široká, ohraničená na stranách jařmovými oblouky, které jsou málo výrazné. Týlní hrbol je rozeznatelný pouze hmatem; Stop: málo výrazný, zdá se někdy výraznější díky rozježené srsti, ta však nesmí být moc bohatá; Část obličejová: Nos: je černý, výrazný; Čenichová partie: je stejně dlouhá jako mozkovna, čenich se zužuje k nosu, ale nesmí být špičatý. Je porostlý řídkým vousem. Pysky: jsou málo vyvinuté, kryjí spodní čelist, nesahají však pod její úroveň, jsou porostlé bohatým vousem, výborně pigmentované; Čelisti/Zuby: čelisti působí mohutným dojmem, jsou správně vyvinuté; Skus je nůžkový, někdy klešťový; Řezáky jsou správně postaveny v čelistech. Chrup je kompletní (P1 se neberou v potaz); Oči: upřednostňovány jsou tmavé; Mají živý a pronikavý pohled; Obočí výrazné, ale nezakrývá oči; Spojivky nesmí být viditelné; Oční víčka jsou správně pigmentovaná. Uši: šířka úponu střední (asi 3 cm), nasazené ve výši horní linie očí, svislé, pružné, spíše jemné, středně široké, na konci se mírně stáčejí dovnitř, dobře osrstěné, středně dlouhé, dosahující k začátku nosu.
Spíše slabý, suchý, bez laloku.
Horní linie: rovná od kohoutku k bedrům; Kohoutek: velmi málo vystupující nad linii hřbetu, úzký v závislosti na postavení vrcholů lopatkových kostí. Harmonicky navazuje na krk; Hřbet: silný a dost dlouhý, spíš úzký a pevný, svalnatý, i když to není přímo vidět; Bedra: mohutná, velmi mírně klenutá; Záď: kostnatá, málo zešikmená, osvalená suchým svalstvem; Hrudník: dosahuje co nejvíce k loktům, hruď není příliš široká, hluboký a dlouhý hrudní koš se rozšiřuje k poslednímu páru žeber; Žebra: přední jsou plochá, poslední spíše klenutá; Slabiny: plné, ne však příliš volné; Spodní linie: mírně se zvedá směrem k zádi, nesmí být vychrtlá;
Nasazen poněkud výše, není příliš dlouhý. Srst je nejdelší ve střední části. V klidu je nesen mírně pod úrovní hřbetu, v akci je nesen šavlovitě vzhůru, jeho konec se může přetáčet na hřbet;
Celkový pohled: jsou rovné; Obvykle pokud je pes v klidu, jsou postavené mírně pod tělem, šikmo od vertikály; Lopatka: lopatka je uložena mírně šikmě, je suchá a dobře přiléhá k tělu; Lokty: dobře přiléhají k tělu; Předloktí: zdají se silná, díky hustému osrstění, ale ve skutečnosti jsou spíše suchá než silná, jsou rovná; Metakarpus: je spíše krátký a mírně šikmo postavený;
Celkový pohled: v klidu jsou postavené pod tělem; Při pohledu zezadu jsou sedací hrbol. Hlezenní kloub a záprstí postaveny v jedné ose; Stehna: jsou spíše plochá; Hlezna: rovně postavená; při bočním pohledu je hlezenní kloub jen mírně zaúhlený; Metatarsus: je šikmo skloněný směrem dopředu, což má za následek, že nohy se zdají postavené pod tělem; Tlapky: mají oválný tvar, jsou poněkud protáhlé, mají silné a sevřené prsty, připomínají zaječí tlapky, polštářky a drápy jsou dobře pigmentované;
Je pružný a plavný, ne trhavý a skákavý; Pes v pohybu dobře pokrývá terén;
Pružná a dost pevná, přiléhající dobře k tělu, dost silná, pigmentovaná, s tmavými skvrnami na těle; sliznice jsou dobře pigmentované; Netvoří lalok;
Je dlouhá, drsná, hustá, dost hrubá, tvrdá; V žádném případě není jemná či kudrnatá; Vnitřní stana stehen a břicho nesmí být lysé; Výrazné obočí nezakrývá oči; Na bradě tvoří mírný vous a uši jsou hodně osrstěné;
Je vždy „uhlované“, což značí, že konce chlupů jsou tmavší, než jejich základ (uhlování). Plavá může být od světlé až po tmavou, nikoli však oranžovou; Tmavé konce chlupů mohou tvořit namodralý odstín; Podle intenzity uhlování pak je jedinec zbarven více či méně tmavě; Vmíšení bílých chlupů v různé intenzitě je tolerováno a dodává srsti odstín světlešedý, přecházející v barvu divočáka; Velmi často se vyskytují plavé znaky nad očima, na lících, na hrudi na koncích nohou a pod ocasem; Tyto znaky jsou velmi výrazné u štěňat, ale s přibývajícím věkem jejich intenzita slábne; Charakteristický odstín dává srsti podsada, více či méně výrazné uhlování, množství vmíšené bílé srsti; Tak se označuje například: „plavý velmi slabě uhlovaný“ (zaječí srst), „písková uhlovaná“ (šedý vlk), „plavý modře uhlovaný (šedomodrý). Bílá skvrna na hrudi se toleruje.
Kohoutková výška: Psi: 55 - 62 cm. Feny: 53 - 60 cm.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Jedinec agresivní nebo bázlivý. Netypický jedinec. Předkus nebo podkus. Oči s duhovkou nejednotného odstínu nebo různě zbarvené. Křivý ocas. Jednotně černé zbarvení, kde chybí plavý základ; pšeničné nebo oranžové, tříbarevné s jasnými a jasně oddělenými barvami; převaha bílé. Výrazná depigmentace (nos, oční víčka, pysky, vulva, varlata). Výška vybočující z hranic, stanovených standardem. Těžké invalidní postižení a anatomické deformace. Přítomnost paspárků, s výjimkou zemí, kde je jejich odstraňování zakázáno zákonem. Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, musí být vyloučeni.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Deutsche Bracke
Německý honič je pes lovecký a také společník člověka.
Je to pes s loveckou vášní, je silný a houževnatý, velmi aktivní. Na lovu nezná odpočinek. Jinak je ale doma hodným domácím mazlíčkem.]]>
Francie. Datum zveřejnění platného standardu: 24.01.1996.
Honič používaný k lovu se střelnou zbraní, někdy ke štvaní, stejně dobře pracuje sám jako ve smečce.
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.3 malí honiči. S pracovní zkouškou.
Plemeno se znovu objevilo ke konci 19.století díky nadšení několika lovců ze západní Francie. Celý jeho vývoj probíhal vyváženě, byly kladeny stejné požadavky jak na zlepšování jeho morfologických kvalit, tak na zachování všech specifických loveckých schopností honičů z „Jihozápadu“.
Velmi typický baset mající všechny znaky velkého plemene z něhož vzešel, dosti silný, není však nijak lymfatický.
Výška/délka těla ……………………………okolo 5/8. Výška hrudníku/výšce v kohoutku………..okolo 2/3.
Má velmi jemný nos. Je aktivní, čilý a vytrvalý, přizpůsobivý ke způsobu lovu, pro nějž je použit. Má výborný znělý hlas; výborně se drží ve smečce.
Pes přítulný a veselý, s potřebou pohybu.
Mozková část: Mozkovna: z pohledu zepředu je mírně klenutá, není příliš široká. Týlní hrbol je zřetelný. Při pohledu seshora je zadní část mozkovny oválná. Fronta je plná. Stop: je málo výrazný. Obličejová část: Nos: černý, široký, nozdry dobře otevřené. Pysky: dost vyvinuté, spadající, překrývající spodní čelist, což dává čenichové partii hranatý tvar. Koutek je dobře viditelný, nikoli však volný (větrný). Nosní hřbet: Je stejně dlouhý jako mozkovna, mírně vyklenutý. Čelisti: mají nůžkový skus. Řezáky jsou dobře postavené. Líce: suché, kůže na nich může tvořit jednu nebo dvě vrásky. Oči: mají oválný tvar, zdají se hluboko uložené, jsou hnědé. Mají mírný výraz, poněkud smutný. Uši: jsou to typické uši modrých gaskoňských honičů. Jsou jemné, stáčejí se, jsou zakončené do špičky, a mohou délkou přesahovat konec nosu. Ucho má úzký úpon a je nasazené výrazně pod linií očí.
Je dost dlouhý, mírně klenutý. Má mírný lalok.
Hřbet: dlouhý, pevný. Bedra: krátká, dobře napojená, někdy klenutá. Záď: mírně šikmá (spáditá). Hrudník: Je mohutný, poměrně dlouhý, dosahuje pod úroveň lokte. Hrudní kost je dlouhá, tvoří výrazné předhrudí a dosahuje hodně dozadu. Žebra: jsou hodně klenutá. Slabiny: jsou pevné. Prut: je silný u kořene, nesený šavlovitě, někdy s delšími chlupy na spodní straně (osinatý).V klidu dosahuje přesně k zemi.
Celkový pohled: jsou silné, toleruje se, pokud jsou mírně vytočené (plovytočené). Lopatka: svalnatá, ne hrubá, šikmo uložená. Lokty: přiléhají k tělu. Tlapky: nají tvar delšího oválu, prsty jsou suché a sevřené. Polštářky a drápy jsou černé.
Celkový pohled: Při pohledu zezadu jsou sedací hrbol, střed stehna, hlezenní kloub, nadprstí a tlapka v jedné ose. Stehno: dlouhé a svalnaté. Hlezno: široké, mírně úhlené, dost nízko u země. Záprstí: krátké a silné.
Pravidelný a dosti lehký.
Není příliš jemná, je pružná. Je černá nebo silně mramorovaná černými skvrnami, nikdy čistě bílá. Viditelné sliznice jsou černě pigmentované.
Krátká, dost tvrdá, dobře pokrývající kůži.
Černé a bílé chlupy jsou celkově promíšené (bělouš), což psu dává břidlicově modrý odstín; Jsou povoleny i černé plotny většího či menšího rozsahu. Dvě černé plotny (maska) jsou vždy umístěny po obou stranách hlavy, pokrývají uši, jsou rozloženy okolo očí a končí na lících; na temeni mozkovny se nespojují, jsou rozděleny bílou lysinou, v jejímž středu se často nachází malá černá skvrna, typická pro plemeno; dva znaky pálení více či méně výrazného jsou umístěny nad očima (čtyřočák); pálení se nachází také na lících, pyskách, vnitřní straně uší, na končetinách a u kořene ocasu.
Výška v kohoutku: od 34 do 38 cm.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. hlava: mozkovna příliš široká a plochá ucho nasazené vysoko, široké, silná kůže, zakulacený konec oko kulaté, vystouplé krk: krátký tělo: dlouhé, měkká hřbetní linie, chybějící substance, vpáčená hrudní kost, plochá žebra, zakřivený prut hrudní končetiny: strmě uložená lopatka, rozbíhavá záprstí, boule na nohou, vybočené lokty, měkké prsty pánevní končetiny: hlezna sbíhavá (kravský postoj) nebo příliš široce postavení při pohledu zezadu srst: příliš krátká a jemná zbarvení: pálení příliš světlé povaha: nedůvěřivý jedinec
Netypický jedinec. Přehnaně dlouhý rámec. Vybočené hrudní končetiny. Deformovaná žebra. Světlé oko. Chybný skus (předkus, podkus). Těžké anatomické deformace. Invalidní postižení. Jedinec bázlivý nebo agresivní. Jiné zbarvení, než jaké uvádí standard.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Francie. Datum zveřejnění platného standardu: 24. 01. 1996.
Všestranný honič, použitelný pro lov se střelnou zbraní stejně jako pro štvanice. Zvěř, pro niž byl předurčen, je zajíc, ale je stejně dobře použitelný pro lov velké zvěře.
Skupina 6 honiči, barváři a příbuzná plemena. Sekce 1.2 střední honiči. S pracovní zkouškou.
Malý modrý je úmyslně zmenšený Velký modrý gaskoňský honič, má stejný původ i podobné použití.
Je to pes střední velikosti, vyvážených proporcí, ušlechtilý.
Použití: Má velmi jemný nos, všestranné použití a velmi krásný hlas. Výborně se drží ve smečce. Povaha: Klidná a vřelá (milující). Je výborně ovladatelný.
Část mozková: Mozkovna: Z pohledu zepředu mírně střechovitá, nepříliš široká. Týlní hrbol je lehce patrný. Z pohledu seshora má zadní část mozkovny tvar protáhlého oválu. Fronta je plná. Stop: Málo výrazný. Část obličejová: nos: Černý, široký, nozdry dobře otevřené. Pysky: Jsou nepříliš silné, dobře vyvinuté, horní pysk překrývá spodní. Nosní hřbet: Je stejně dlouhý jako mozkovna, silný, často lehce klenutý. Čelisti: Nůžkový skus, řezáky jsou dobře postaveny v čelistech. Líce: Suché. Oči: Oválného tvaru, tmavé, mírného výrazu. Uši: Středně tenké, stočené, dosahující nejméně ke konci nosu. Krk: Je správně dlouhý, s mírným lalokem.
Hřbet: Pevný. Bedra: Dobře spojená se hřbetem, nejsou přehnaně dlouhá. Záď: Lehce šikmá. Hrudník: Je dosti dlouhý, dosahuje do výše loktů, hruď je dosti široká. Žebra: Mírně klenutá. Slabiny: Ploché a hluboké.
Jemný, dosahující k hlezennímu kloubu, hrdě nesený, šavlovitě prohnutý.
Celkový pohled: Přední nohy jsou dost silné. Lopatka: Svalnatá, středně šikmá. Lokty: Přiléhající k tělu. Předloktí: Správná kostra. Tlapky: Jsou oválného tvaru, prsty mají suché a sevřené. Polštářky a drápy jsou černé.
Celkový pohled: Zadní nohy dobrých proporcí. Stehno: Je dost dlouhé, svalnaté, ale ne přehnaně. Hlezno: Široké, lehce zaúhlené, dobře postavené.
Vyrovnaný a lehký.
Pružná, černá nebo silně stříkaná a pokrytá černými plotnami, nikdy zcela bílá. Sliznice jsou černé.
Je krátká, středně silná, přiléhavá.
Celé stříkané černě a bíle, mající odstín břidlicově modré; Černé plotny, více či méně rozsáhlé, se mohou vyskytovat, ale nemusí. Dvě černé plotny jsou umístěny po stranách hlavy (maska), pokrývají uši, jsou rozloženy okolo očí a končí na lících. Nedosahují na temeno hlavy, tam jsou vždy plotny odděleny bílým pruhem, uprostřed něhož se často nachází černá skvrna oválného tvaru, typická pro plemeno. Dva znaky pálení více či méně výrazného nad očima dávají psu výraz tzv. čtyřočáka. Pálení se rovněž nachází na lících, pyskách, vnitřní straně uší, na tlapkách a u kořene prutu.
Kohoutková výška pro psy je 52 - 58 cm, pro feny je vymezena 50 - 56 cm.
Všechny odchylky od tohoto standartu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Hlava krátká, mozkovna příliš plochá, příliš úzká nebo příliš široká, uši krátké, nasazené vysoko, nedostatečně stočené. Tělo příliš dlouhé, měkká hřbetní linie, chybějící substance, přestavěná záď, křivý prut. Končetiny s nedostatečně silnými kostmi, strmě uložená lopatka, měkká tlapka, při pohledu zezadu sbíhavá hlezna. Povaha - bojácný jedinec.
Chybění typu. Každé jiné zbarvení, než jaké uvádí standart. Světlé oči. Těžké anatomické vady. Viditelné invalidní změny. Jedinec bázlivý nebo agresivní. Předkus nebo podkus.
Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Francie. Datum uveřejnění platného standardu: 24. 01. 1996.
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.2 honiči střední. S pracovní zkouškou.
Velmi všestranný honič, používaný k lovu zajíce. Jeho lovecká vášeň a jemný nos z něj dělají rovněž výborného psa pro dosled černé zvěře.
Toto plemeno velmi starobylého původu, pocházející z Pyrenejí, je produktem křížení modrého gaskoňského honiče střední velikosti s griffonem. Když už se zdálo, že plemeno téměř vymizelo z oficielní kynologie, zaznamenalo v poslední době výraznou renesanci.
Modrý hrubosrstý honič působí odolně, je statný, svým vzhledem je průsečíkem plemen, z nichž vzešel.
Vlastnosti: je to pes jemného nosu, s pěkným hlasem, který používá během lovu. Je to vášnivý a vlohový lovec. Povaha: je činorodý, pohyblivý, milý.
Část mozková: Mozkovna: z pohledu zepředu je mírně klenutá, nepříliš široká. Týlní hrbol není příliš výrazný. Z pohledu seshora se jeví zadní část mozkovny oválná. Fronta je plná. Stop: není výrazný. Část obličejová: Nos: černý, velký, nozdry široké. Pysky: nejsou příliš vyvinuté, ale zakrývají spodní čelist. Nosní hřbet: je rovný nebo mírně klenutý, je prakticky stejně dlouhý, jako mozkovna. Čelisti: mají nůžkový skus. Řezáky jsou správně postavené v čelistech. Líce: jsou suché. Oči: jsou oválné, tmavě kaštanové. Uši: pružné, stáčejí se poněkud směrem ke špičce, zakončené zaobleně. Musí dosahovat ke kořeni nosu, aniž by však přesahovaly jeho konec. Jsou zavěšené těsně pod linií očí.
Je spíše slabý, s nevýrazným lalokem.
Hřbet: je pevný a krátký. Bedra: dobře osvalená, mírně klenutá. Záď: jen velmi mírně šikmá. Hrudník: dobře vyvinutý. Žebra: jsou klenutá, nikoli však příliš. Slabiny: jsou dobře vyplněné, spodní linie se mírně zvedá směrem k zádi. Prut: je dost osrstěný, dosahuje těsně k patnímu kloubu. U kořene je silný. Je nesen vesele, šavlovitě prohnutý.
Celkový pohled: nohy jsou silné a rovné, celkově suché. Lopatka: dost šikmo uložená, svalnatá. Lokty: dobře přiléhající k tělu. Přední nohy: silné. Tlapky: jsou oválné, prsty suché a sevřené. Polštářky a drápy jsou černé.
Celkový pohled: pravidelně rovné. Zadní nohy jsou silné. Stehna: svalnatá. Hlezna: jsou dost nízko.
Pružný a lehký, živý.
Je dost silná, pružná. Je černá nebo silně mramorovaná černými skvrnami, nikdy zcela bílá. Viditelné sliznice jsou černé.
Je drsná, tvrdá, hrubá. Na hlavě je poněkud kratší, obočí je výrazné, ale nezakrývá oči. Mnohem kratší a přiléhavá je srst na uších.
Celé stříkané, mající odstín břidlicově modré. Může být kombinováno s plotnami černé barvy, různě rozsáhlými. Dvě černé plotny jsou umístěny po stranách hlavy, zakrývají uši a jsou rozloženy okolo očí. Na lících končí. Nedosahují na temeno hlavy, kde tak vzniká lysina světle zbarvená (bílá nebo modrá), uprostřed ní se často vyskytuje malá černá skvrna oválného tvaru, typická pro plemeno. Dvě tečky pálení světlého až tmavého odstínu jsou nad očima (čtyřočák). Znaky pálení jsou rovněž na lících, pyskách, vnitřní straně uší, na končetinách a u kořene ocasu.
Kohoutková výška je stanovena v rozmezí: Pro psy: 50 - 57 cm. Pro feny: 48 - 55 cm .
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Hlava: Příliš krátká. Nosní hřbet úzký. Mozkovna příliš široká. Uši příliš dlouhé nebo moc osrstěné. Oko světle kaštanové. Viditelné spojivky. Tělo: Dlouhý rámec, měkký hřbet. Přestavěná záď. Ocas křivý nebo moc krátký. Končetiny: Sbíhavá hlezna. Otevřená (měkká) tlapka. Povaha: Nedůvěřivý jedine.
Chybění typu (netypický jedinec). Každé jiné zbarvení, než jaké uvádí standard. Světlé oko. Srst zvlněná nebo kudrnatá. Těžké anatomické deformace. Patrné invalidní změny. Jedinec bázlivý nebo agresivní. Předkus nebo podkus.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Datum zveřejnění platného standardu: 19.01.1999.
Je to ďábel v přírodě, anděl v domě, takový je náš baset. Je vášnivým lovcem, pracuje od ranného věku, je dobře ovladatelný; je výborným společníkem při lovu se střelnou zbraní ve středně rozsáhlém terénu, specialista na lov králíků, ale loví i veškerou další zvěř.
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.3 malí honiči. S pracovní zkouškou.
Francie.
Malí hrubosrstí vendéští baseti měli po dlouhou dobu společný standard s těmi velkými, rozdíl byl jenom ve výšce (od 34 do 38 cm). Výsledky používání společného standardu nebyly nejlepší, protože měli polovytočené končetiny a také byli celkově těžší v typu, než velcí baseti. Proto pro ně pan Abel Dezamy vytvořil vlastní standard. Abychom charakterizovali tyto psy, použijeme slov Paula Daubigné: „Malého baseta nedělá jenom nižší kohoutková výška, u něj jsou harmonicky zredukovány všechny proporce a přitom si přirozeně zachoval všechny vrozené kvality dělající z něj vášnivého lovce.“ Smečka malých basetů zvítězila při prvním mistrovství Francie v lovu králíků.
Malý pes, pohyblivý a rozhodný, s tělem velmi slabě protáhlým. Ocas je nesen hrdě. Srst je tvrdá a dlouhá, ne však přespříliš. Výrazná hlava, na níž jsou správně stočené uši, pokryté dlouhou srstí, nasazené pod linií očí, nejsou však příliš dlouhé.
Použití: je to vášnivý lovec, odvážný, miluje vysoký podrost a houštiny; Povaha: milá, ale sebevědomá a vášnivá;
Část mozková: Mozkovna: mírně klenutá, poněkud protáhlá, nepříliš široká, dobře modelovaná pod očima. Týlní hrbol je dost výrazný. Stop: je vyznačený. Část obličejová: Nos: vystupující z linie pysků, velký, nozdry otevřené; je černý, s výjimkou bílooranžových jedinců, kde je hnědý nos tolerován; Čenichová partie: je mnohem kratší než u velkého baseta, čenich velmi mírně protáhlý, rovný. Na konci hranatý. Pysky: jsou pokryté pěkným vousem. Čelisti/Zuby: mají nůžkový skus; Oči: jsou dosti velké, inteligentního výrazu, bílá není vidět. Červená sliznice spojivek nesmí být vidět. Srst, která pokrývá víčka, trčí dopředu, ale nesmí zakrývat oči. Oči musí být tmavé; Uši: pružné, úzké, a jemné, pokryté dlouhou srstí, zakončené oválně, stočené podélně, natažené dopředu nedosahují ke konci nosu. Jsou zavěšené pod linií očí.
Dlouhý, silný a svalnatý; U kořene mohutný; nemá lalok; držení hlavy je hrdé;
Hřbet: rovný,horní linie je velmi pevná. Bedra: svalnatá; Záď: svalnatá s dost široká. Hrudník: je nepříliš široký. Je dosti hluboký, dosahuje až do úrovně lokte; Žebra: jsou středně klenutá. Ocas/Prut: je vysoko nasazený, dost silný u kořene, ke špičce se zeslabuje. Není příliš dlouhý, je nesený šavlovitě prohnutý.
Mají silnou kostru, její síla je však přiměřená výšce.
Lopatky: svalnaté., šikmo uložené, dobře přiléhající k tělu. Předloktí: silné. Záprstí: mírně znatelné.
Stehna: svalnatá, nepříliš oblá. Hlezna: dost široce postavená, mírně úhlená, nikdy zcela kolmá. Tlapky: nejsou příliš velké, polštářky tvrdé, prsty sevřené, drápy mohutné. Je žádoucí dobrá pigmentace polštářků;
Velmi důrazný a lehký.
Je tvrdá, nepříliš dlouhá, nikdy hedvábná nebo mající strukturu vlny.
Černé s bílým stříkáním (černý bělouš); černé s pálením; černé s pískovými znaky; plavé s bílým stříkáním (oranžový bělouš); plavé s černým sedlem a bílým stříkáním (trikolor); plavé s uhlováním (černé konce chlupů); pískové s uhlováním a bílým stříkáním; pískové s uhlováním; Tradiční pojmenování: zbarvení zaječí, vlčí, jezevčí, divočáka;
Od 34 do 38 cm s tolerancí +/–1cm.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Hlava: Příliš krátká. Plochá mozkovna. Krátká čenichová partie. Depigmentace nosu, pysků nebo očních víček. Klešťový skus. Světlé oko. Vysoko nasazené uši, dlouhé, nedostatečně stočené nebo slabě osrstěné. Tělo: Příliš dlouhé nebo příliš krátké, nedostatečně harmonické. Horní linie nedostatečně pevná. Sražená záď. Ocas: Vytočený do strany. Končetiny: Slabá kostra. Strmé úhlení. Měkké kotníky. Srst: Nedostatečně tvrdá, jemná srst. Povaha: Nedůvěřivý jedinec.
Netypický jedinec Předkus nebo podkus. Oči s různobarevnou duhovkou, nestejně zbarvené oči. Nedostatečně prostorná sternální oblast, kýlovitý hrudník. Křivý ocas. Přední nohy vytočené nebo polovytočené. Srst se strukturou vlny. Zbarvení jednobarevně černé nebo bílé. Rozsáhlá depigmentace. Výška mimo hranice, stanovené standardem. Viditelné invalidní postižení. Anatomické vady. Jedinec bázlivý nebo agresivní.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Pracovní lovecký pes, vyšlechtěný pro hon na kočkovité šelmy, které napadaly koně. Předkem tohoto plemene je Bloodhound. V dnešní době je to výborný domácí společník.
Je to pes, který pracuje beze strachu, jedná při práci chladnokrevně, není přespříliš rychlý, ale je nebojácný. Jinak je to ale dobrosrdečný pes, který se vyznačuje věrností a vznešeností.
Srst má krátkou, velmi hustou a dobře přiléhající k tělu.
Vyskytuje se ve všech možných barvách, přičemž základní barvou je bílá.
79 cm.
45 kg.
Péče o srst:. Postačí občas vyčesat ze srsti odumřelé chlupy. Nároky na pohyb: Tento pes kolem sebe potřebuje dostatečný prostor. Vyžaduje také hodně pohybu - dlouhé procházky a fyzickou zátěž. Zajímavosti: Tento pes se vyznačuje dobrou chutí k jídlu. Je to plemeno, které bylo oceněno vítězstvími na mnoha výstavách.]]>
Jugoslavenski Trojbojni Gonič
Lovecký pes a společník člověka.
Živý, energický a temperamentní pes, který je velice spolehlivý, poslušný, vnímavý a přizpůsobivý. Bývá také oddaný svému pánovi.
Jugoslávský trikolorní honič má srst krátkou, hustou a dobře přiléhající k tělu. Podsada je bohatá.
Je velmi jasná, až zářivá.Jak již vyplývá z názvu tohoto plemene, vyskytuje se v barvě trikolor (černá, hnědá ,bílá). Základní zbarvení je tmavě červené s černým sedlem nebo pláštěm. Na hlavě může být bílá hvězda, bílá se může táhnout od temene hlavy až k čenichu, kde může tvořit částečný či plný límec. Bílá barva se vyskytuje i na hrudi, břichu, končetinách a špičce ocasu. Platí, že by bílá barva neměla být na více než jedné třetině těla.
Psi: 45 - 55 cm, ideál 51 cm. Feny: 44 - 54 cm, ideál 49 cm.
20-25 kg.
JTH
229/ 11. 12. 2002 (Velká Británie).
Péče o srst:. Jeho krátká srst nepotřebuje zvláštní péči. Nároky na pohyb: Poskytněte psovi dostatečný pohyb a fyzickou zátěž. Choďte s ním na dlouhé procházky. Zajímavosti: Dožívá se věku okolo 12-14 let.]]>
Crnogorski Planinski Gonic, Montenegrin Mountain Hound
Lovecký pes a společník člověka.
Tento pes je vyrovnané povahy se silnou náklonností ke svému pánovi. Působí důvěryhodně a je velmi poddajný.
Jugoslávský planinský honič má srst krátkou, hustou a hrubou, je rovná, lesklá a nebývá příliš silná. Je dobře přiléhající k tělu. Podsada je hustá.
Typické zbarvení je černé se znaky na čenichu, nad očima a dolních končetinách v barvě od odstínu světle červené, přes hnědavou až k jasně červené. Nežádoucí jsou bílé znaky, ale mohou se vyskytnout na hrudi, avšak nesmí přesahovat v průměru více než 3 cm.
Psi: 49 - 50 cm. Feny: 48 - 49 cm.
20-25 kg.
JPH
279/ 07. 08. 1998 (Velká Británie).
Péče o srst: Nevyžaduje zvláštní péči. Výchova: Jugoslávský planinský honič se velice ráda a dobře učí, takže výcvik není nijak složitý. Nároky na pohyb: Je to lovecké plemeno, které potřebuje dostatek pohybu a pravidelnou fyzickou zátěž. Zajímavosti: Dožívá se věkukolem12 let.]]>
Segugio Italiano a pelo raso, Italian Short – Haired Hound
Lovecký pes a v dnešní době společník člověka.
Je to lovecký pes, velmi odolný a při lovu neuvěřitelně rychlý. Vyznačuje se horlivostí a vyzařuje z něho svěžest, živost a temperament. Tento pes má od pohledu měkký výraz. Má příjemný, rezonující hlas. Tento pes je zvyklý pracovat ve smečce i sám.
Má krátkou , hustou, srst, připomínající téměř srst koně. Je hladká a přiléhá době k tělu.
Typické je zbarvení hnědá srnčí s různými odstíny od červené srnční až po bledou. Na čenichu, obočích, hrudi, končetinách a tlapkách se vyskytuje barva tříslová. Bílé zbarvení není u tohoto plemen žádoucí, ale může se občas vyskytnout na čumáku, či bílá hvězda na hrudi či krku, tlapkách a špičce ocasu u psů plavé barvy. K vidění jsou i psi černé barvy, kteří mohou mít též bílou hvězdu na hrudi. Játrové či kaštanové zbarvení je nepřijatelné.
Psi: 52 - 58 cm. Feny: 46 - 48 cm.
18-28 kg.
SEK
337/ 11. 05. 1993 (Velká Británie).
Péče o srst: Krátká srst tohoto psa nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Nároky na pohyb: Italský Segugio je rychlý lovecký pes a vyžaduje proto velké množství pohybu. Zajímavosti: Dožívá se věku 12-15 let.]]>
Chorvatsko. Datum zveřejnění platného standardu : 25.10.2000.
Špičkový honič ; je obzvlášť vhodný k použití při lovu zajíce a lišky. Může být také používán pro dosledy poraněné zvěře. Jeho tělesná stavba mu umožňuje bez problémů pracovat v rozlehlých istrijských loveckých terénech.
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.2 střední honiči. S pracovní zkouškou.
Jeho historie je totožná s historií istrijského krátkosrstého honiče, ale jeho ikonografie a zmínky o něm jsou velmi vzácné, protože psi s hrubou srstí byli většinou méně vyhledáváni malíři pro jejich jakoby neupravený vzhled. Ale hrubosrstý istrijský honič byl podrobně popsán B. Laskou v roce 1896 a znovu 1905 : pod jménem « barbini » se nakupovali tito psi v okolí Buzetu a Pazinu. Ale během první světové války plemeno téměř vymizelo. Od roku 1924 byli istrijští hrubosrstí honiči zapisováni do chorvatské plemenné knihy. Plemeno bylo oficiálně uznáno FCI v roce 1948 a první standard byl publikován v roce 1969.
Základní barva srsti je sněhově bílá se žlutooranžovými znaky. Srst je dlouhá a rozježená. Hlava je podlouhlá, s výrazným obočím. Tělo je robustní, kostra silná. Ocas silný a je mírně šavlovitě prohnutý. Výraz svědčí o klidné a vyrovnané povaze, pohled je zasmušilý. Má zvučný hlas středně hluboké až hluboké intonace.
Délka těla musí přesahovat výšku v kohoutku maximálně o 10%.
Mírný, poslušný, klidný a velmi závislý na svém pánovi. Temperament je středně živý, ale je to vášnivý lovec.
Hlava má správné proporce v poměru k tělu. Je dlouhá 20-24 cm ; nesmí být příliš lehká. Viditelné sliznice jsou tmavě pigmetované. Část mozková : Mozkovna : je mírně vyklenutá. Týlní hrbol je výrazný, stejně jako střední rýha, která je ovšem často zakryta kadeřavou dlouhou a hebkou srstí. Čelo je dost široké. Mozkovna se směrem k očím zužuje. Stop : není výrazný. Část obličejová : Nos : velký, s širokými nozdrami, tmavě černé pigmentace. Čenichová partie : silná, hranatá ; nosní hřbet je široký, pokrytý hustým vousem. Při pohledu zepředu dodávají čelisti čenichu jistou oblost. Zuby: silné, s nůžkovým skusem. Kompletní chrup. Pysky : jsou těsně přiléhavé, nepříliš silné. Oči : pigmentace duhovky je tmavá ; oči jsou velké, ale nikoli vystouplé z očních důlků ; pohled je zasmušilý ; obočí je výrazné a husté. Uši : nejsou nijak silné, jsou porostlé krátkou srstí. Zavěšené nedaleko od očí, ale výše směrem k temeni hlavy. Ušní boltce se rozšiřují směrem ke středu a dobře přiléhají k lícím. Jsou dostatečně dlouhé, jemnější a zaoblené na koncích. Natáhneme-li je směrem dopředu, považují se za hodně dlouhé, dosahují-li až téměř k nosu a za dlouhé se považují ty, které dosahují ke špičákům. Musí být alespoň polodlouhé a dosahovat k nadočnicovým obloukům.
Při pohledu z profilu je zřetelné spojení krku a hlavy pod týlním hrbolem. Je dlouhý asi 12 až 15 cm, kůže na něm je napnutá, netvoří lalok.
Celkový pohled : hřbetní linie má viditelný spád směrem k zádi. Kohoutek : je málo výrazný. Hřbet : je pevný a široký. Jeho délka je ve správném poměru k výšce v kohoutku. Bedra : krátká, svalnatá a oblá. Záď : je široká, zvláště u fen, s mírným sklonem, oblá, kyčle bývají patrné. Hrudník : široký a hluboký, dosahuje nejméně do úrobně loktů. Jeho obvod převyšuje obvykle o 12 až 15 cm kohoutkovou výšku. Žebra jsou oblá. Předhrudí je málo zřetelné, hruď široká. Břicho a slabiny : spodní linie se postupně zvedá již od konce hrudní kosti až k pánevním končetinám. Břicho je jen mírně vtažené. Slabiny jsou málo vtažené, nesmí být vykasané jako u chrta.
Je nasazen nepříliš vysoko, u kořene je silný, směrem ke konci se zeslabuje; je nesen nízko, mírně zahnutý směrem vzhůru, dosahuje k hleznu nebo o něco níže.
Lopatky : lopatky jsou šikmo uložené, svalnaté, dobře přiléhají k hrudnímu koši. Úhel scapulo-humerální se blíží 90°. Lokty : nejsou vbočené. Předloktí : kolmo postavené, svalnaté. Karpus : téměř nezřetelný. Metakarpus :krátký, téměř kolmý, jen s mírným sklonem, svírá úhel 10°vzhledem ke kolmici. Přední tlapky : mají tvar kočičí tlapky, jsou úzké, se sevřenými prsty, polštářky jsou dobře vyvinuté a odolné. Drápy jsou silné.
Stehna : krátká, široká a svalnatá. Bérce : delší než stehna, šikmé a svalnaté. Hlezna : silná a široká. Metatarsus : krátký a kolmý ; pokud se vyskytnou paspárky, musí být odstraněny. Zadní tlapky : stejné charakteristiky jako přední, často jsou poněkud delší.
Pohyb je velmi pružný, živý.
Elastická, přiléhající pevně k tělu, bez vrásek, růžová.
Krycí srst je tvrdá, dlouhá, v délce 5 – 10 cm, matná, rozježená, nikdy však kudrnatá nebo zvlněná. Pod touto krycí srstí se nachází, především v zimním období, hustá a krátká podsada. Krycí srst není přiléhavá, ale rozježená. Nesmí se ovinovat nebo tvořit zplstěné kadeře (dredy). Délka a hustota srsti je na různých částech těla odlišná.
Základní barva je sněhově bílá. Uši jsou obvykle oranžové ; na čele se často objevuje skvrna stejné barvy ve formě hvězdy. Uši mohou být také oranžově stříkané, což je známkou čisté rasy. Různě veliké oranžové skvrny nebo stříkání se může rovněž vyskytovat po těle, ale nejčastěji u kořene ocasu. Tyto znaky nesmí být příliš hojné a rozsáhlé a převažovat nad sněhově bílým základem. Barva znaků musí být jasná, nikoli nevýrazná, ani příliš tmavá, ani játrová, což by svědčilo o nakřížení jiné rasy. Třetí barva, ani ve formě několika chlupů, není přípustná.
Kohoutková výška : od 46 do 58 cm. Ideální výška pro psy : 52 cm. Ideální výška pro feny : 50 cm. Hmotnost: Hmotnost dospělého psa v normální kondici se pohybuje mezi 16 - 24 kg. Je žádoucí střední váha okolo 20 kg.
Všechny odchylky od uvedeného standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Při pohledu zepředu hranaté čelisti. Spuštěné a měkké pysky. Viditelné třetí víčko.
Pes agresivní nebo bázlivý. Disproporce mezi výškou v kohoutku a délkou těla. Příliš růžový nos, depigmentace nosní houby. Čenich příliš tupě zakončený, čenich špičatý nebo zdvižený. Spatná okluze čelistí, zřetelný předkus nebo podkus. Růžová oční víčka. Různě zbarvené (skvrnité) oči. Uši moc krátké nebo odstávající, zavěšené příliš vysoko nebo naoopak nízko, pokryté výrazně dlouhou, hedvábnou, zvlněnou, kudrnatou či zplstnatělou srstí. Ocas zakřivený do strany nebo zkrácený. Příliš vybočující loket. Křivé přední nohy. Příliš šikmý (měkký) metakarpus. Každé jiné zbarvení, než bílooranžové ; nikdy se nesmí vyskytovat znaky šedivé nebo dokonce černé. Kohoutková výška nad či pod limitem, stanoveným tímto standardem. Všichni jedinci, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Chorvatsko. Datum zveřejnění platného standardu: 25.10.2000.
Vynikající honič; je výborný především na lov zajíce a lišky. Může být rovněž používán pro dosledy poraněné zvěře. Jeho tělesná stavba mu umožňuje bez problémů pracovat v rozlehlých istrijských loveckých terénech.
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.2 střední honiči. S pracovní zkouškou.
Toto starobylé plemeno je původní (autochtonní) rasou, jejíž kořeny se ztrácejí v temnotách dějin. Staré fresky (1474, kaple Sv. Marie v Beramu u Pazinu), obrazy (např. Le Titien, počátek 18.století) a kroniky (1719, biskup Bakić z Djakova) to dosvědčují. Díky jeho vynikajícím loveckým schopnostem byl krátkosrstý istrijský honič vyvážen do sousedních zemí. První zápisy v plemenné knize se datují rokem 1924. Plemeno bylo uznáno FCI v roce 1949, ale první standard byl zveřejněn až v roce 1973. V současnost istrijského krátkosrstého honiče potkáme často na Istrii a v sousedních oblastech, neboť zůstal velmi oblíbeným pomocníkem místních lovců.
Má velmi ušlechtilý zjev, který podtrhuje jeho sněhově bílé zbarvení s oranžovými plotnami. Srst je hladká a jemná. Hlava dlouhá, úzká a suchá. Tělo pružné. Ocas je štíhlý, mírně prohnutý ve formě šavle. Tento honič hlásí vytrvale, má pronikavý hlas v hluboké tónině.
Délka těla může převyšovat výšku v kohoutku maximálně o 10%.
Je to pes milý, učenlivý, klidný a velmi závislý na svém pánovi. Je to vášnivý lovec.
Délka hlavy kolísá mezi 20 - 24 cm. Na čele nejsou vrásky. Část mozková: Mozkovna: při pohledu z profilu je týlní hrbol dobře patrný a čelo je mírně klenuté s pozvolným přechodem k nosnímu hřbetu, který je rovný. Při pohledu seshora je mozkovna protáhlá a spíše úzká, se zřetelnou dělící rýhou. Stop: je nevýrazný. Část obličejová: Nos: černý nebo aspoň hnědý. Nozdry jsou otevřené. Čenichová partie: dlouhá, široká v místě spojení s mozkovou částí, směrem k nosu pozvolna zeštíhluje. Nosní hřbet je rovný. Zuby: silné, s kompletním nůžkovým skusem. Oči: jsou oválné, ani zapadlé, ani vykulené. Duhovka je co nejtmavší. Orámování očních víček je černé nebo hnědé. Pohled je jasný, výrazný. Uši: jsou jemné, zavěšené nad horní linií očí, se širokým úponem, zužují se směrem ke špičce. Za dlouhé se považují ty, které při natažení směrem dopředu dosahují až ke špičákům;Velmi dlouhé jsou ty, které přesahují až před špičáky. Musí být nejméně středně dlouhé a dosahovat k nadočnicovým obloukům.
Jeho horní linie je mírně klenutá v místě spojení s hlavou. Spojení s mozkovnou je zřetelné za týlním hrbolem. Krk je šikmý ve vztahu k tělu. Plece jsou široké. Délka: od týlního hrbolu ke kohoutku má délku 15-20 cm. Kůže: je pevně přiléhající, bez laloku či vrásek.
Horní linie mírně klesá od kohoutku k zádi. Hřbet: rovný, široký a svalnatý. Bedra: široká a krátká. Záď: dlouhá a široká, vodorovná nebo mírně skloněná, delší u fen, než u psů. Záď je asi o jeden prst níže, než je úroveň kohoutku. Kyčle jsou téměř nezřetelné. Hrudník: je hluboký, dosahuje nejméně po úroveň lokte. Obvykle délka jeho obvodu je větší o 12 cm, než je kohoutková výška. Žebra jsou klenutá. Hruď je široká, ale předhrudí je nevýrazné. Břicho a slabiny: spodní linie se pozvolna zvedá od konce hrudní kosti až do oblasti třísel, břicho je mírně vtažené.
Silný u kořene, zeštíhluje ke špičce. Čím je ocas štíhlejší, tím má pes ušlechtilejší vzhled. Je nasazený vysoko, je středně dlouhý, nepřesahuje ani o málo pod hlezenní kloub. Je nesen mírně prohnutý směrem nahoru.
Lopatka: je dlouhá, šikmo uložená, svalnatá a dobře přiléhá k hrudnímu koši. Loket: přiléhá k tělu. Předloktí: perfektně vertikální. Karpus: jen obtížně odlišitelný od předloktí. Metakarpus: rovný, krátký. Může být mírně šikmý, ale úhel, který svírá s vertikálou, nesmí nikdy přesahovat 10°. Přední tlapky: spíše kočičí, než zaječí, jsou štíhlé, se sevřenými prsty; polštářky jsou silné (baculaté) a pevné.; drápy silné.
Při pohledu zezadu se stehno, koleno, hlezenní kloub a metatarsus nacházejí v jedné ose. Stehno: je krátké, široké a svalnaté. Koleno: meniskus široký, vysoko postavené. Podkolení: dlouhé, šikmé a svalnaté. Hlezno: silné. Metatarsus: krátký, kolmý nebo velmi mírně skloněný, svírá s vertikálou úhel 10° až 20°. Zadní tlapky: Mají stejné kvality, jako ty přední; obvykle jsou poněkud delší.
Velmi pružný, rovnoměrný a prostorný.
Pružná, přiléhavá po celém těle, netvoří vrásky. Zbarvená je narůžověle.
Hladká, jemná, hustá a lesklá. Někdy je delší na zadní straně stehen a spodní straně ocasu, ale je to nežádoucí.
Základní barva je sněhobílá. Uši jsou zásadně oranžové, tato barva přesahuje na obě strany mozkovny až k očím, což tvoří charakteristickou masku a dává hlavě typický výraz. Oranžové skvrně, větší či menší, na čele mezi oběma plochami masky, se říká hvězda. Uši mohou být také stříkané oranžovou, promísenou bílou, což je pokládáno za důkaz čistokrevnosti. Oranžové plotny různé velikosti a stříkání se mohou vyskytovat na různých částech těla, ale nejčastěji u kořene ocasu. Tyto znaky nesmí být příliš hojné a rozsáhlé a převažovat nad sněhově bílým základem. Barva znaků musí být jasná, nikoli nevýrazná, ani příliš tmavá, ani játrová, což by svědčilo o nakřížení jiné rasy. Třetí barva, ani ve formě několika chlupů, není přípustná. Může se vyskytnout čistě sněhobílé zbarvení bez jakýchkoli skvrn.
Výška v kohoutku je v rozmezí 44-56 cm. Ideální výška pro psy: 50 cm. Ideální výška pro feny: 48 cm. Hmotnost: Okolo 18 kg u dospělého psa.
Všechny odchylky od uvedeného standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Částečná depigmentace nosní houby nebo víčka, příliš světlý pigment nosní houby. Hřbet klenutý nebo mírně pronesený. Příliš spáditá záď. Břicho vtažené (chrtovité), nebo příliš volné.
Disproporce mezi délkou těla a výškou v kohoutku. Příliš krátká hlava. Rozsáhlá nebo totální depigmentace nosní houby a očních víček. Čenichová partie příliš krátká, příliš špičatá nebo křivá. Předkus nebo podkus. Nepřípustný skus. Různě zbarvené (skvrnité) oči. Příliš vysoko nasazené uši. Ocas zatočený, zakřivený do strany, nebo vývrtkovitý; krácený ocas. Příliš volné lokty. Křivé přední nohy. Příliš šikmý metakarpus. Příliš dlouhá srst. Každé jiné zbarvení, než bílooranžové. Kohoutková výška, vybočující z hranic, stanovených standardem.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Hygenhund, Hygen Hound
Je to vyloženě lovecký pes ( na zajíce). Je dobrým hlídačem.
Hygenův honič je lovecký pes plný života, díky čemuž není moc oblíbený jako domácí společník. Není to pes vhodný k dětem, protože má sklony ke kousání a chňapání. Hygenův honič také nemá příliš v lásce nízké teploty.
Srst by měl mít ne příliš krátkou, rovnou, hustou a upřednostňuje se hrubší. Zadní část stehen a ocas bývá někdy o něco více osrstěné.
červeno - hnědá nebo žluto červená s černými odstíny na hlavě, zádech a ocasu. Vyskytnout se mohou, ale i nemusí bílé znaky. Dalším typickým zbarvením je černá a hnědá s bílými skvrnami nebo bílá s červeno hnědou či žluto červenými záplatami a značkami. Každá barva by měla být od sebe výrazně oddělena.
Psi: 50 - 58 cm, ideál 54 cm. Feny: 47 - 55 cm, ideál 51 cm.
20 - 24 kg.
HYH
266/ 09. 08. 1999 (Velká Británie).
Péče o srst:. Není náročný v péči o srst. Nároky na pohyb: Toto plemeno potřebuje hodně velké množství pohybu a pravidelnou fyzickou zátěž, aby ze sebe dostal nahromaděnou energii. Nespokojí se s krátkými procházkami, hoďte s ním proto pravidelně na hodně dlouhé procházky. Nehodí se k držení v městském bytě. Zajímavosti: Průměrná délka života kolem 12 let.]]>
Harrier Dog
Lovecký pes ( na zajíce a lišky) a společník člověka.
Je to živý, silný a výkonný pes s velmi vyvinutým loveckým instinktem. Ve srovnání s Foxhoundem je ale méně silný a méně elegantní. Tento pes miluje svůj klid.
Harrier by neměl mít příliš krátkou srst. Jinak je srst rovná, hladká a dobře přiléhající k tělu.
Vyskytuje se v barvě trikolor (černá, hnědá a bílá) s černým pláštěm na zádech nebo v barvě bílé s odstínybarvy černé až oranžové.
48 - 55 cm. Ideál do 50 cm.
22 - 27 kg.
HAR
295/ 05. 03. 1998 (Velká Británie).
Péče o srst: Jeho krátká srst není náročná na péči. Nároky na pohyb: Je náročný na dostatek pohybu. Není vhodný do městského bytu. Zajímavosti: Dožívá se věku okolo 11-12 let.]]>
Pôvod: Nemecko Použitie: farbiar, dohľadávač Klasifikácia: 6. skupina duriče, farbiare a príbuzné plemená, sekcia 2 farbiare, so skúškou. Dátum publikovania platného štandardu: 9. 6. 1999
Hanoverské farbiare sa vyvinuli takmer bez zmeny z tzv. stredovekých leithundov. Leithund zo skupiny brakovitých zaujímal už v období kmeňových práv germánskych kmeňov (okolo r. 500 po Kr.) výnimočné postavenie. So zavedením strelných zbraní sa zmenil spôsob poľovačky na vysokú. Vyžadoval sa pes, ktorý by dohľadal postrelenú zver. Leithund mal pre túto prácu výborné predpoklady, a tak vznikol leithund-farbiar. Najmä hanoverský poľovnícky dvor v Hanoverskom kráľovstve ďalej rozvíjal toto plemeno. Od roku 1894 sa oň stará spolok Hirschmann, kde aj vytvorili názov plemena hanoverský farbiar. Odvtedy sa tieto psy chovajú podľa prísnych kritérií výkonu a používajú sa výlučne v revíroch vysokej ako dohľadávače raticovej zveri.
Výkonný hanoverský farbiar je stredne veľký, silný pes dobrých proporcií. Dobre postavené, silno osvalené predné i zadné končatiny mu umožňujú vytrvalo pracovať. Príliš vysoké končatiny, predovšetkým prestavaný predok bránia dobrej práci čuchom na stope a sú netypické. Hlboký široký hrudník vytvára dostatočný priestor pre pľúca a umožňuje tak dlhé, vytrvalé štvanie. Mierne vráskavé čelo a jasné, tmavé oči vytvárajú typický vážny výraz tváre. Typickou pre plemeno je i červená základná farba, ktorá môže prechádzať od svetlého plavočerveného až po tmavé pásikavé, takmer čierno pôsobiace sfarbenie. Dôležité proporcie: - dĺžka tela k výške v kohútiku: 1,4:1, - hĺbka hrudníka k výške v kohútiku: 0,5:1, - dĺžka chrbta nosa k dĺžke hlavy: 0,5:1.
Pokojné a isté, pritom citlivé voči vodičovi a vyberavé - kritické voči cudzím. Vysoká schopnosť koncentrácie pri dohľadávaní zveri s vyvinutým svorkovým vzťahom voči vedúcemu poľovníkovi.
Čelo je trochu vráskavé. Temeno: Lebka je široká, smerom dozadu sa rozširuje a je plocho zaoblená. Výbežok medzitemennej kosti nie je výrazný. Pri pohľade z profilu sú nadočnicové oblúky výrazné. Čelový sklon: pomerne výrazný, najmä pri samcoch.
Ňucháč: široký, väčšinou čierny, zriedka tmavohnedý, veľký a široký. Nosné dierky dobre otvorené. Chrbát nosa je mierne vyklenutý alebo skoro rovný, psy ho majú klenutejší. Smerom k čelu sa postupne zužuje. Papuľa: mocná, hlboká a široká. Dobre vyvinutá pre výkon, tvorí asi polovicu dĺžky hlavy. Mocná sánka. Pysky: široko prevísajúce, dobre zaoblené. Ćeľuste/chrup: čeľuste normálne vyvinuté, veľmi silné, rovné, vytvárajúce potrebný priestor pre všetkých 42 zubov. Nožnicový alebo kliešťový zhryz. Líca: svalnaté, veľmi silné. Oči: výrazné, viečka dobre chránia oko, tmavé dúhovky. Bez entropia či ektropia. Uši: stredne dlhé, vysoko nasadené, v nasadení široké, hladké, visia tesne popri hlave a nestáčajú sa. Spodný okraj je tupo zaoblený. Krk: dlhý a silný, postupne sa rozširuje smerom k hrudníku. Koža na krku voľná, mierny lalok je prípustný.
Horná línia: dlhá, často mierne prestavaná. Kohútik: normálne vystupuje, nasadenie krku je mocné. Chrbát: silný. Bedrá: klenuté, široké a ohybné. Kríže: dlhé a široké, smerom k chvostu mierne klesajú. Hrudník: hlboký a priestranný, skôr hlboký ako široký. Brucho: mierne vtiahnuté v postupne stúpajúcej línii. Chvost: vysoko nasadený, dlhý, mierne zahnutý, pri koreni hrubý, postupne sa zužuje smerom k špici.
Všeobecne: pri pohľade zboku zvislo postavené pod telo a rovné. Pri pohľade spredu rovné, často pri zemi naúzko. Dobré proporcie v pomere k trupu. Plecia: lopatky plocho priliehajú k hrudníku a majú pevné svalstvo, sú šikmé. Ramená: dlhé. Lakte: pohyblivé, dobre dozadu umiestnené lakte priliehajú k hrudníku. Predlaktia: rovné a svalnaté. Kĺby nadprstí: široké a skoro rovné. Nadprstia: nikdy nie úplne strmé. Labky: sú silné, okrúhle a uzavreté, s veľkými hrubými vankúšikmi, prsty dobre klenuté, silné pazúriky.
Všeobecne: pri pohľade zboku mierne podstavené alebo posunuté dozadu. Dobre zauhlené. Pri pohľade zozadu rovné. Pre stredne veľkého psa, ktorý je dlhší ako vysoký sú v pomere k trupu normálne. Boky: široké a priestranné. Stehná: so silným svalstvom. Kolená: kĺby zauhlené viac ako 120°. Predkolenia: rovné a suché. Päty: široké a silné. Podpätia: skoro kolmé na zem. Labky: zaokrúhlené, pevne uzavreté. Pohyb: ovláda všetky typy pohybu, pohyb výdatný, pružný a najmä cval priestranný. Pri práci uprednostňuje krok a cval. Koža: hrubá, značne voľná, na hlave a niekedy na krku vráskavá. Typické je vráskavé čelo.
Srsť: krátka, hustá, hrubá až drsná, iba na zadnej strane stehien má byť srsť dlhšia a hrubšia. Chvost: srsť je hustá a drsná, na spodnej strane trochu dlhšia a hrubšia. Farba: svetlá až tmavá jelenia červená. Viac alebo menej pásikavá. Môže, ale nemusí mať tmavú masku. Malé biele škvrny na hrudi sa tolerujú. Veľkosť: psy 50-55 cm, sučky: 48-53 cm. Hmotnosť: psy 30-40 kg, sučky 25-35 kg. Chyby: každá odchýlka od uvedených bodov sa pokladá za chybu, ktorej hodnotenie presne závisí od stupňa odchýlky; kvadratická stavba, jemné kosti, chyby chrupu: chýbanie P1 alebo iných zubov, predhryz, podhryz, ektropium, entropium, stočené alebo malé uši, pes vzadu silne prestavaný, poklesnutý alebo kaprí chrbát, súdkovitý hrudník, veľmi zakrivený alebo tenký chvost, strmé alebo voľné plecia, výrazne kravský alebo súdkovitý postoj zadných končatín, roztiahnuté prsty, zajačie labky. Vylučujúce chyby: veľmi výrazne sa prejavujúce alebo mnohé naraz sa vyskytujúce horeuvedené chyby. Poznámka: psy musia mať obidva normálne vyvinuté semenníky úplne zostúpené v miešku.]]>
Hamiltonstövare, Hamilton Hound
Lovecký pes (na zajíce a lišky), původně využíván ke stopování zvěře. Dobrý společník člověka.
Je to pes, který ze sebe vyzařuje temperament, sílu a život. Má vyrovnanou povahu, je velice přátelský, poslušný a oddaný. Musíte počítat s tím, že Hamiltonův honič je poměrně hlučný.
Hamiltonův honič by měl mít srst ne příliš krátkou, hrubou a dobře přiléhající k tělu. Na nohách a hlavě by srst měla být kratší a hladká.
Vyskytuje sev barvě trikolor (černá, hnědá, bílá). Na zádech, obou stranách trupu, krku a vrchní části ocasu má barvu černou. Hnědou barvu má Hamiltonův honič na hlavě, uších, po stranách krku, nohou, trupu avespod ocasu. (barva se může vyskytovat od zlaté až po sytou tmavě červenohnědou ). Malé plochy bílé barvy jsou pak na čenichu, spodní straně krku, hrudi a na konečku ocasu. Právě tak na dolních končetinách a tlapkách je tzv. bílý požár.
Psi: 53- 61 cm, ideál 57 cm. Feny: 49 -57cm, ideál 53 cm.
Neuvádí se.
HA
132/ 17. 11. 1997 (Velká Británie).
Péče o srst: Jeho srst je průměrně náročná na péči. Občas mu vyčešte srst, abyste odstranili odumřelé chlupy ze srsti. Nároky na pohyb: Hamilotnův honičpotřebuje dostatečný pohyb a zátěž. Vyžaduje dlouhé procházky. Zajímavosti: Dožívá se věku okolo 12-13 let.]]>
Haldenstovare, Halden Hound
Lovecký pes ( na zajíce) a v dnešní době společník člověka. Za hranicemi Skandinávie je málo známým plemenem.
Haldenův honič je vytrvalý, silný pes s mírnou, klidnou povahou. Je velice přizpůsobivý. Není to pes určený k lovu ve smečce, loví pouze sám spolu se svým pánem.
Srst má krátkou, hustou, hrubou a rovnou s hustou podsadou.
Základní barva je bílá s černými záplatami a s hnědými odstíny na hlavě, nohou.Hnědá se také může vyskytovat mezi černými záplatami. Platí, že černá barva by neměla převažovat.
Psi: 52 - 60 cm, ideál 56 cm. Feny: 50 - 58 cm, ideál 54 cm
19-23 kg.
HHO
267/ 09. 08. 1999 (Velká Británie).
Péče o srst: Jeho krátká srst nevyžaduje přílišnou péči. Občas vyčešte psovi ze srsti odumřelé chlupy. Pohyb: Haldenův honič jako pes lovecký vyžaduje hodně pohybu a fyzickou zátěž. Dopřejte mu tedy dlouhé procházky. Zajímavosti: Průměrně se dožívá věku okolo 12 let.]]>
Francie. Datum zveřejnění platného standardu: 13.01.1965.
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.1 velcí honiči. S pracovní zkouškou.
Smečkový honič pro lov vysoké zvěře.
Parforsní honič, elegantní, urostlý a svalnatý.
Nepříliš výrazná, ale dost dlouhá, týlní hrbol patrný. Část mozková: Mozkovna: mírně klenutá, s dosti výrazným hřebenem. Stop: výraznější než u poitevina. Část obličejová: Nos: černý, s dobře otevřenými nozdrami. Nosní hřbet: rovný, spíše dlouhý, často mírně klenutý. Pysky: výraznější než u poitevina, tj. poněkud hranatější. Oči: velké a hnědé, často až do černa. Inteligentního pohledu. Uši: širší než u poitevina, nasazené ve výši očí, mírně se stáčející, dosahují k začátku nosu, což je preferováno, nebo 2 prsty od něho.
Dlouhý, dostatečně silný, často s lehkým náznakem laloku.
Hřbet: pevný a dobře spojený s bedry. Hrudník: hluboký a správně vyvinutý, dosahující nejméně k lokti. Žebra dlouhá a nepříliš plochá. Břicho: velmi mírně vtažené.
Dost dlouhý, nesený vysoko a elegantního tvaru.
Přední nohy: dobře postavené, silné a rovné. Lopatky: dlouhé, dobře přiléhající k tělu.
Kyčle: správně utvářené, v souladu s předkem. Stehna: dlouhá a dostatečně svalnatá. Hlezna: dost široká, nízko u země, nepříliš uzavřená. Tlapky: suché.
Snadný a lehký.
Dost jemná.
Tříbarevné s pláštěm více či méně rozsáhlým. Upřednostňován je živý odstín pálení, ohnivý nebo měděný. Pálení s příměsí černé na lících a pyskách, stejně jako stříkání modravé nebo červené na končetinách nebo po těle není žádoucí. „Vlčí srst“ je přípustná. (šeděplavý odstín na zadní straně stehen – p.p.)
Psi 62 - 72 cm. Feny 60 – 68 cm.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Depigmentovaný nos. Předkus nebo podkus. Světlé oči. Končetiny špatně postavené nebo slabé. Hlezna příliš strmá. Hrubé tlapky. Všechny znaky, upomínající na anglickou krev, především v typu hlavy.)hlava kouřově zbarvená, což svědčí o křížení s „černobílým“ a všechna jiná zbarvení kromě uvedeného.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Petit Gascon Saintongeois
Lovecký pes (na drobnou zvěř) a společník člověka.
Je to pes přátelský, s dobráckým charakterem, který je ve své zemi velmi oblíbený.
Krátká, hustá, přiléhající k tělu.
Základní je bílá s černými skvrnami a hustými tečkami na horní polovině těla a na hlavě pak přechází do rezavé.
Psi: 52-58 cm. Feny: 50-56 cm.
18-26 kg.
GSH
21 bis / 03.10.1996 (Francie).
Péče o srst: Není náročná. Stačí psa občas vyčesat. Výchova: Výhodou u tohoto plemene je, že se dobře učí. Výcvik je ale potřeba vést dlouho a často. Nároky na pohyb: Dopřejte psovi hodně pohybu. Choďte s ním pravidelně na dlouhé procházky. Potřebuje též fyzickou zátěž.]]>
Francie. Datum zveřejnění platného standardu: 21.02.1982.
Skupina 6 honiči, barváři a plemen příbuzná. Sekce 1.1. velcí honiči. S pracovní zkouškou.
Honič.
Je to ušlechtilý francouzský honič, působící dojmem odolnosti.
Mozková část: Mozkovna: lehce klenutá, týlní hrbol je patrný. Stop: je dobře vyznačen, aniž by nadočnicové oblouky příliš vystupovaly. Obličejová část: Nos: nozdry dobře vyvinuté, černý nebo hnědooranžový. Pysky: jsou dost hluboko spadající, dodávající čenichu jistou hranatost. Oči: velké, hnědé a tmavé. Uši: zavěšené mírně pod linií očí, pružné, poněkud stočené, dosahující na 2 prsty od začátku nosu. Krk: rovný, dost dlouhý, má mírný lalok.
Hřbet: široký a rovný. Bedra: jsou mírně klenutá. Záď: je zaoblená, ne však spáditá. Slabiny: jsou plné. Hrudník: široký. Žebra: klenutá. Ocas: dlouhý.
Silné a mohutné. Lopatky: šikmo uložené, dobře osvalené. Tlapky: zaječí.
Stehna: velice svalnatá. Hlezna: nízko položená, spíše otevřená.
Je snadný, cval je lehký a pružný.
Bílá pod bílým zbarvením, pod plotnami žlutá nebo oranžová. Patro může být žluté. Šourek bílý nebo žlutý.
Krátká a jemná.
Bílocitronové nebo bílooranžové, oranžová nesmí bát příliš tmavá s odstínem do červena.
62-70 cm s tolerancí +2 pro maximální výšku.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Chyby vzhledové. Nosní hřbet příliš úzký nebo příliš dlouhý. Předkus nebo podkus. Světlé oči. Ocas zatočený nebo křivý. Depigmentace. Zbarvení jiní než výše uvedené, srst černá nebo červená.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Datum zveřejnění platného standardu: 15.12.1959.
Skupina 6 - honiči, barváři a plemen příbuzná. Sekce 1.1 - velcí honiči. S pracovní zkouškou.
Francie.
Smečkový honič pro lov vysoké zvěře.
Velký parforsní honič, ušlechtilý ale silný, pevně stavěný, působí vyváženým dojmem.
Dost výrazná a spíše dlouhá, harmonizující s celkem, nikdy nepůsobí těžkopádně nebo hrubě. Je výrazně modelovaná a dobře nesená. Část mozková: Mozkovna: temeno je mírně klenuté, spíše úzké, ne však přehnaně. Týlní hrbol je dostatečně zřetelný, aby mozkovna nepůsobila plochým dojmem. Nadočnicové oblouky mohou být slabě vystupující. Stop: jen mírně vyznačen. Část čenichová: Nos: černý, nozdry široké. Nosní hřbet: je preferován lehce klenutý. Pysky: horní pysk překrývá spodní. Oči: tmavé, s inteligentním a upřímným pohledem. Uši: zavěšené v linii očí, mírně stočené, natažené mají dosahovat k začátku nosu nebo nejméně 2 prsty od něho.
Dost dlouhý a silný, často s náznakem laloku.
Hřbet: spíše dlouhý, ale pevný. Bedra: svalnatá a dobře spojená s hřbetem. Hrudník: spíše hluboký než široký, dosahuje nejméně k lokti. Břicho: mírně vtažené, s dostatkem prostoru pro vnitřnosti. Ocas: dost silný u kořene, spíše dlouhý, elegantně nesený.
Silné a správně postavené. Lopatky: dlouhé, suché, osvalené. Lokty: dobře přiléhající k tělu.
Kyčle: svalnaté, správně dlouhé, svažující se k sedacímu hrbolu. Stehna: dlouhá a dostatečně osvalená. Hlezna: nízko u země, široká a mohutná, lehce zaúhlená. Tlapky: spíše dlouhé, ale suché a odolné. Pohyb: dlouhý a pružný cval.
Bílá pod bílou srstí,, černá pod černou, na břiše a vnitřní straně stehen často světle až tmavě modré skvrny.
Hladká, dost silná a přiléhající.
Srst musí být černá a bílá, s černým pláštěm nebo s černými, více či méně rozsáhlými plotnami, může se vyskytnout stříkání černé nebo modravé, stejně tak pálení, to však pouze na končetinách. Nevýrazné znaky jsou nad očima, stejně jako bledé pálení na lících, nad očima, pod ušima a u kořene prutu. Podobně jako u Saintongeoiského se vyskytuje často „srnčí známka“ na hýždích (šedavě prokvetlá srst)
Psi: 65-72 cm . Feny: 62-68 cm.
Všechny odchylky od znění tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Mozkovna příliš široká, příliš kulatá nebo příliš plochá. Nadočnicové oblouky příliš vystupující. Příliš výrazný stop. Světlý nos. Všechny známky depigmentace kdekoliv. Předkus nebo podkus. Světlé oči. Uši ploché, příliš krátké nebo špatně zavěšené. Příliš výrazný lalok. Končetiny špatně postavené nebo slabé. Hrubé tlapky. Zbarvení tříbarevné, pálení příliš výrazné, černá z lící dosahuje až na pysky. Všechny znaky, upomínající na přibuznost s anglickou krví, nebo typ poitevina černobílého zbarvení.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Suomenajokoira, Finnish Hound
Lovecký pes (na zajíce a lišky) a společník do rodiny.
Finský honič má klidnou, přátelskou povahu. Není nikdy agresivní. Je vlídný a má mírnou povahu, proto není moc dobrým hlídačem. Je velmi aktivní, plný energie.
Finský honič má rovnou, středně dlouhou srst, hustou a hrubou, dobře přiléhající k tělu. Podsada je krátká, hustá a měkká.
Vyskytuje se v trojbarevném zabarvení. Černý plášť na hřbetě, srnčí hnědé zbarvení na hlavě, dolních částech těla, ramenou a horních částech zadních nohou. Bílé znaky se pak vyskytují především na hlavě, krku, hrudníku a dolních částech nohou a i na špičce prutu.
Psi: 55-61 cm. Ideál: 57-59 cm. Feny: 52-58 cm. Ideál: 54-56 cm.
20-25 kg.
FH
51/ 14. 11. 2000 (Velká Británie).
Péče o srst: Nevyžaduje přílišnou péčei o srst: Postačí když ho pravidelně jednou za čas vyčešete. Výchova: Je to pes mírné povahy a rozumí si výborně s dětmi. Nároky na pohyb: Potřebuje dostatečné množství pohybu a pravidelnou zátěž. Dopřejte proto psovi dlouhé procházky. Zajímavosti: Průměrná délka života 12 let.]]>
Lovecký pes (především na zajíce) a v dnešní době společník člověka.
Je to pes s povahově dobrými vlastnostmi. Vyznačujte se klidností, mírnou a přátelskou povahou. Je ušlechtilý svým vzhledem a sebejistým projevem. Skrývá v sobě však spoustu energie a síly. Má dobrý čich (řídí se jím při lovu) .
Dunker má srst rovnou, ne příliš krátkou, tvrdou a hustou. Ocas a zadní část stehen bývá hustěji osrstěna.
Černá nebo mramorově modrá s hnědě srnčími či bílými znaky. Bílé zabarvení na ramenech, vespod břicha a nohou je přijaté jako správné značkování. Méně žádaná je barva teplá hnědá nebo převládající černá, která dosahuje od čumáku ke kolenům s tzv. černou maskou.
Psi: 50-55 cm. Ideál 53 cm. Feny: 47-53 cm. Ideál 50 cm.
16-22 kg.
DU
203/ 12. 03. 1999 (Velká Británie) .
Péče o srst: Nevyžaduje přílišnou péči, postačí vyčešete - li jednou za čas psovi ze srsti odumřelé chlupy. Nároky na pohyb: Potřebuje pravidelně dostatek pohybu i zátěže. Choďte s ním pravidelně na procházky a vymyslete pro psa činnosti, při kterých si vybije nahromaděnou energii. Zajímavosti: Průměrný věk u Dunkera je 12 let.]]>
Švédsko. Datum zveřejnění platného standardu : 21.02.2006.
Honič.
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.3 malí honiči. S pracovní zkouškou.
V roce 1910 byl do Švédska dovezen Westfálský brakýř, malý německý honič. První jedinci byli ve švédské plemenné knize zapsáni v roce 1913, ale až do roku 1930 se o tomto plemeni mnoho nevědělo. Až po tomto roce nastal obrat, plemeno získalo věhlas svojí spolehlivostí na stopě srnčí zvěře. Před rokem 1930 byla totiž srnčí zvěř ve Švédsku málo rozšířená, ale pak nastala její expanze, šířila se stále více na sever a tak lovci začali stále častěji využívat výjimečné schopnosti tohoto malého honiče k lovu srnčí zvěře. V roce 1947 obdržela švédská varianta, která byla v kohoutku vyšší o 2 cm než původní brakýř, název « drever » a v roce 1953 byl drever uznán jako švédské plemeno. Drever je znám jako prvotřídní pes pro práci na srnčí stopě, ale má stejné schopnosti i k práci na stopě lišky a zajíce. Jeho tělesný rámec odpovídá stavbě stopaře. Zachovává si své lovecké schopnosti i v podmínkách drsného švédského klimatu. Drever je striktně chápán a používán jako pes lovecký, prakticky nikdy není psem společenským.
Tělo je dlouhé a nohy nízké. Působí dojmem psa silného a robustního, je však elegantní a rychlý. Má krásnou postavu, výrazné osvalení a působí celkově aktivním dojmem. Pohlavní dimorfismus je výrazný.
Vzdálenost hrudní kosti od země se musí rovnat 40% kohoutkové výšky. Čenichová a mozková část hlavy jsou stejně dlouhé.
Je temperamentní, vyrovnané povahy, není nikdy agresivní, nedůvěřivý nebo bázlivý.
V poměru k tělu je velká, dlouhá a směrem k nosu se její obvod zmenšuje. Délka mozkové a čenichové části musí být stejná. Mozková část : Mozkovna : je jen mírně klenutá. Stop : je nevýrazný. Část obličejová : Nos : černý, s širokými a dobře otevřenými nozdrami. Čenichová partie : z bočního pohledu je čenichová část dost velká, nesmí být špičatá, Nosní hřbet je rovný nebo nepatrně konvexní. Pysky : jsou suché, dobře přiléhají a překrývají zuby. Koutek není patrný. Čelisti/Zuby : silné čelisti mají pravidelný kompletní nůžkový skus. Klešťový skus je přípustný. Oči : zářivé, s výrazným pohledem, ani vpadlé, ani vyděšené. Jsou tmavě hnědé. Oční víčka dobře přiléhají k oční kouli. Uši : jsou zavěšené dost nízko, jsou středně dlouhé a středně široké, ploché. Přiléhají k lícím a jejich konec je zaoblený.
Je poměrně dlouhý a mohutný, harmonicky vsazený mezi lopatky. Kůže je pružná a netvoří lalok.
Horní linie : vodorovná. Kohoutek : u psů je výrazný. Hřbet : mohutný a svalnatý. Bedra : silná a poměrně krátká. Při bočním pohledu jsou mírně vyklenutá. Záď : je mírně skloněná, dlouhá a široká. Hrudník : je prostorný, oválného průřezu, dosahuje zřetelně pod úroveň loktů. Žebra jsou silná, se sklonem dozadu. Předhrudí je výrazné. Spodní linie : hrudní kost se pozvolna zvedá směrem k zádi, přechází nenásilně v linii břicha, které není příliš vtažené.
Dlouhý, u kořene je silný. Je upřednostňován nízko nesený, může být nesen i výše, ale nikdy ne na hřbetě.
Celkový pohled : při pohledu zepředu jsou hrudní končetiny rovné ; mají silné kosti. Lopatky : lopatky jsou dlouhé, široké, svalnaté a hřeben je výrazný. Přiléhají správně k hrudnímu koši. Při bočním pohledu svírají s horizontálou úhel 50°. Rámě : Relativně dlouhé a široké. Přiléhá dobře k tělu, ale zachovává si si perfektní pohyblivost. S lopatkovou kostí svírá úhel 100°. Lokty : jsou rovně postavené, nevybočují ven ani nejsou vtočené dovnitř. Metakarpus : je pružný. Při pohledu z boku je mírně šikmo postaven. Přední tlapky : jsou uzavřené, se sevřenými prsty a dobře vyvinutými polštářky. Tlapky nejsou vytočené ani dovnitř, ani ven.
Celkový pohled : při pohledu zezadu jsou zadní nohy rovnoběžně postavené. Stehna : široká, s výrazným svalstvem. Koleno : svírá správný úhel. Hlezno : široké, silné a správně zaúhlené. Metatarsus : krátký a téměř kolmý. Zadní tlapky : se stejnoou caharakteristikou, jako přední.
Pravidlené chody, končetiny se pohybují v ose, prostorný krok. Linie hřbetu zůstává vodorovná.
Drsná, rovná a přiléhavá. Na hlavě, na uších a vnitřní straně končetin je kratší. Na spodní straně ocasu tvoří srst kartáč, ale ne praporce.
Všechny barvy s příměsí bílé jsou povoleny. Zbarvení játrové a celé bílé je nepřípustné. Barvy musí být ostře ohraničeny. Bílé znaky musí být vidět ze všech stran, tvoří lysinku, bílý límec okolo celého krku a bílé znaky na nohou, na tlapkách a na konci ocasu. Preferovány jsou symetricky rozložené znaky.
Kohoutková výška : Ideální výška pro psy: 35 cm, může se pohybovat v rozmezí 32-38 cm. Feny: 33 cm, může se pohybovat v rozmezí 30-36 cm.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Světle zbarvený nos. Světlé oči. Nekompletní počet řezáků. Bílé znaky umístěné jinde, než kde to udává standard.
Pes s příliš nízkýma nohama. Úzká spodní čelist. Pronesený hřbet, kapří hřbet. Křivé přední nohy. Vybočené nebo vbočené tlapky.
Pes agresivní nebo bázlivý. Jedno nebo obě oči modré. Předkus nebo jasný podkus. Špatná (úzká) pozice jednoho nebo obou špičáků spodní čelisti, která by mohla mít za následek poranění patra horní čelisti, když pes zavře tlamu. Ocas křivý nebo jinak deformovaný. Jedinec játrově zbarvený nebo celý bílý. Výška vybočující z hranic, stanovených standardem. Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
American Black and Tan Coonhound
Lovecký pes, vynikající stopař a v dnešní době společník člověka. Hodí se i pro strážní a hlídací službu. (vyšlechtěn především pro lov mývala).
Černo-tříslový coonhound je velice nápaditý, nádherný, vnimavý pes. Vyznačuje se poslušností, bdělostí, houževnatostí a sebevědomím. Je spolehlivý pomocník svého pána a doma výtečný společník.
Krátká, lesklá a velmi hustá.
Vyskytuje se v barvě uhlově černé se svítivým červeno- hnědým nádechem (z tohoto odvozen název plemene). K viděni je i hnědá maska kolem čenichu a očí.
Psi: 63,5,-68,5 cm. Feny: 58-63,5 cm.
25-34 kg.
BTC
300 / 04.10.2002 (USA).
Péče o srst: Jeho krátká srst není náročná na péči, ale věnujte zvýšenou pozornost péči srsti okolo uší. Nároky na pohyb: Je zvyklý na velké množství pohybu a fyzickou zátěž. Dopřejte mu proto dostatečný výběh a choďte s ním na dlouhé procházky. Zajímavosti: Dožívá se průměrného věku kolem 11-12 let.]]>
Francie. Datum zveřejnění platného standardu: 09.01.1999.
Honič, používaný k lovu se střelnou zbraní pro lov velké zvěře, ale také k lovu lišky a zajíce.
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.2 střední honiči. S pracovní zkouškou.
Je to jediné plemeno, které si uchovalo název „BRIQUET“, které značí, že se jedná o středně velkého psa. Jeho šlechtění započal před první světovou válkou hrabě Elva. Je to harmonická a vylepšená zmenšenina Velkého vendéského hrubosrstého honiče, ušlechtilý a kompaktní ve své tělesné stavbě. Během světových válek byly jeho stavy zdecimovány a znovu se objevil ve Fontenay –le-Comte v roce 1946. V současnosti se vyskytuje dostatek kvalitních jedinců, smečka briquetů vyhrála „Mistrovství Francie v lovu srnčí zvěře“ v roce 1995 a mnoho smeček je vycvičeno k lovu černé zvěře.
Hrubosrstý honič střední postavy, inteligentní a rozhodný. Je kompaktní stavby těla, správných proporcí.
Je obdařen jemným nosem, je rychlý a má příjemný hlas, neodmítá práci v křovinách; je obratný při lovu v obtížném terénu, při lovu používá spíše vysoký nos.
Je velmi iniciativní, je odolný a silný; může pracovat stejně dobře při dosledu, nadhánění či štvaní. Briquet je vášnivý lovec; k poslušnosti musí být cvičen.
Část mozková: tato partie je lehká, linie mozkovny a nosního hřbetu musí být rovnoběžné. Mozkovna: je mírně vyklenutá, dost krátká a nepříliš široká; Stop: je výrazný; Část obličejová: Nos: velký, černý, s výjimkou jedinců bílooranžově zbarvených, u nichž je hnědě zbarvený tolerován; Čenichová partie: nosní hřbet rovný, nepříliš dlouhý, prakticky stejně dlouhý jako mozkovna; není příliš široká na konci; Pysky: nejsou příliš vyvinuté, ale přesto dobře zakrývají horní čelist. Jsou porostlé pěkným vousem; Čelisti/Zuby: mají nůžkový skus; Řezáky jsou dobře postaveny v zubním oblouku; Oči: jsou tmavé, velké a mají živý pohled; oční víčka jsou správně vyvinutá, ale nazykrývají oční kouli; spojivky nesmí být viditelné; Uši: pružné, úzké a jemné, jsou pokryté dlouhou srstí a zakončené do špičky; stáčejí se směrem dovnitř a délkou nepřesahují konec nosu; jsou nízko zavěšené, pod linií očí. Krk: dlouhý a elegantní, bez laloku;
Hřbet: silný a krátký, rovný nebo mírně stoupající; Bedra: rovná, svalnatá a pevná; Hrudník: dost hluboký a nepříliš široký, dosahuje až do úrovně loketního kloubu; Žebra: středně klenutá; Slabiny: plné; spodní linie se jen velmi mírně zvedá směrem k zádi;
Silný u kořene, postupně zeštíhlující, nasazený vysoko; nesený šavlovitě, ale nikdy ne srpovitě, je spíše krátký;
Celkový pohled: nohy jsou silné, ne však hrubé, rovné; Lopatka: dlouhá, suchá, šikmo uložená; Loket: dobře přiléhá k tělu; Nadprstí: silná a rovně postavené;
Celkový pohled: jsou rovně postavené, mohutné; Stehna: dlouhá a svalnatá; Hlezna: široká, a rovně postavená; při pohledu zezadu nikdy vybočená nebo vbočená; Tlapky: nejsou velké; polštářky tvrdé, prsty pěkně klenuté a sevřené, drápy silné; Dobrá pigmentace drápů a polštářků je žádoucí.
Aktivní a vázaný, ne trhavý a skákavý.
Je poněkud hrubší, ale prižná.
Dlouhá, ne však přehnaně; často chundelatá; srst je na dotek drsná; podsada je hustá. Břicho a vnitřní strany stehen nesmí být holé; obočí výrazné, ale nazakrývá oči;
Černé s bílým stříkáním (černý bělouš), černá s pálením červeným, černá s plavými znaky; plavá s bílým stříkáním (oranžový bělouš), plavá s černým sedlem a bílým stříkáním (trikolor); Plavá s maskou a příměsí černé (uhlovaná); písková s maskou a příměsí černé a s bílým stříkáním; písková s maskou a příměsí černé; tradičně nazývaná zbarvení: zbarvení zaječí, vlčí, jezevčí nebo divočáka;
Psi 50 - 55 cm. Feny: 48 - 53 cm. s tolerancí plus nebo minus 1 cm.
Všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti; Hlava: Příliš mohutná, připomínající v typu Velkého vendéského honiče. Depigmentace nosní houby, pysků nebo víček. Příliš dlouhý nosní hřbet. Klešťový skus. Světlé oko. Uši příliš dlouhé, ploché, pokryté krátkou srstí, vysoko zavěšené. Tělo: Cylindrické nebo vychrtlé. Nedostatečně pevný hřbet. Spáditá záď. Ocas: Příliš dlouhý nebo vybočený do strany. Končetiny: Nedostatečně silná kostra. Příliš strmé úhlení. Pes s měkkým nadprstím. Měkká tlapka (otevřené prsty). Srst: Nedostatečně tvrdá, jemná Povaha: Nedůvěřivý jedinec.
Jedinec bázlivý nebo agresivní. Netypický jedinec. Předkus nebo podkus. Oči různě zbarvené, vícebarevné. Chybějící prostor ve sternální oblasti, zužující se žebra směrem dolů (kýlovitý hrudník). Křivý ocas. Srst strukturou připomíná vlnu (vlnatá srst). Zbarvení jednobarevně černé nebo bílé. Výrazná depigmentace. Výška mimo hranice, stanovené standardem. Těžké invalidní postižení nebo anatomické deformace. Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku;]]>
Rastreador Brasileiro
Lovecký pes, hlídač a dobrý společník. Byl vyšlechtěn pro pronásledování v kamenitém horském terénu.
Brazilský honič je pohyblivý, aktivní, činorodý , důvěryhodný a odvážný pes. Je ale zároveň i hravý.
Brazilský honič má srst krátkou a hrubou.
Vyskytuje se v barvě bílé nebo hnědé s modrými, černými nebo kaštanovými znaky.
62 - 68 cm.
22,5,- 27 kg.
Péče o srst. Vyžaduje přiměřenou péči o srst. Jednou za čas ho vyčešte, abyste mu odstranili odumřelé chlupy ze srsti. Nároky na pohyb: Jako lovecký pes - honič vyžaduje velké množství pohybu a fyzické zátěže. Choďte s ním na dlouhé procházky, dopřejte mu i pracovní zábavu. Vybije si svoji energii a bude doma výborným společníkem. Zajímavosti: Dožívá se průměrného věku 11- 12 let.]]>
Rakousko. Datum zveřejnění platného standardu: 10.10.1995.
Tento silný a proti veškeré nepřízni odolný pes je používán horskými lovci jako barvář k dosledům vysoké zvěře, nebo jako honič na stopě zajíce a lišky.
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 2 barváři. S pracovní zkouškou.
Již od pradávna se užívali k lovu psi, kteří svým vzhledem velmi připomínali dnešní alpské brakýře. V roce 1881 a 1885 si princ následník Rudolf Habsburský vyžádal od svých profesionálních myslivců z Mürzstegu a Ischlu na svoje dlouhé lovecké výpravy do Turecka a Egypta tyto alpské brakýře. V roce 1932 byl „Alpský brakýř z Erzgebirge“ uznán rakouskou horskou kynologickou organizací jako třetí plemeno barváře. V roce 1975 bylo jeho jméno změněno na „Alpský brakýř“, a FCI uznala Rakousko za domovskou zemi této rasy. V roce 1991 FCI zařadila alpského brakýře do skupiny 6 mezi barváře.
Je to silný lovecký pes, s nízkýma nohama a silnou konstitucí; kosti jsou silné, srst přiléhavá a svalstvo suché. Důležité proporce: Poměr mezi výškou v kohoutku a délkou těla je 2:3. Poměr mezi délkou čenichové a mozkové části je 9:10.
Působí živým a milým dojmem. Je nebojácný.
Část mozková: Mozkovna: je mírně klenutá. Dělící rýha je zřetelná týlní hrbol nevýrazný. Stop: přechod mezi mozkovnou a čenichem je výrazný. Část obličejová: Nos: je černý. Čenichová partie: je silná. Pysky: jsou přiléhající, černě pigmentované, tvoří mírně zaoblený oblouk. Čelisti / Zuby: zuby mají nůžkový nebo klešťový skus, jsou silné a kompletní. Kompletní chrup čítající 42 zubů je žádoucí. Chybění 2 PM1 nebo PM2 (premoláry 1 nebo 2) je tolerováno. Moláry M3 nejsou brány v potaz. Oči: duhovka je tmavě hnědá. Oční víčka jsou černě orámována a těsně přiléhají k oční kouli. Uši: jsou zavěšené vysoko, nemají záhyby, jsou hladké a široké, svěšené, středně dlouhé (natažené musí dosahovat k řezákům); jejich konec je pěkně zaoblený.
Svalnatý a nepříliš dlouhý.
Trup je silný, svalnatý, protáhlý. Kohoutek: je mírně vyznačen. Hřbet: je rovný. Bedra: jsou krátká a široká. Záď: má malý sklon. Hrudník: je široký a hluboký a výrazným předhrudím. Hloubka hrudníku musí se musí blížit polovině kohoutkové výšky. Břicho: mírně vtažené.
Je vysoko nasazený, silný u kořene; srst na spodní straně je delší (tvoří kartáč); je nesen níže, natažený dosahuje těsně k zemi.
Přední nohy: jsou rovné a silné. V poměru k tělu se nohy zdají krátké. Lopatky: lopatky dobře přiléhají k hrudnímu koši, jsou dlouhé šikmé a silně osvalené.
Zadní nohy: jsou svalnaté, silné a správně zaúhlené. Při pohledu zezadu jsou rovně postavené (v ose). Tlapky: jsou velké a kulaté. Prsty jsou sevřené, polštářky silné a drápy černé.
Pohyb pokrývá dobře terén; nemá drobivý krok; preferovaný pohyb je klus.
Je pružná, pevná, bez vrásek.
Je dvojí, velmi uzavřená s hustou podsadou. Tato velmi přiléhavá srst pokrývá celé tělo.
Ideální zbarvení je tmavě plavá, blížící se červené (jelení červeň), s příměsí nebo bez příměsi černé; nebo černá se znaky červenohnědého pálení, dobře rozmístěnými na hlavě (pes čtyřoký = znaky nad očima tvoří vlastně další pár očí), na hrudi, na končetinách, na tlapkách a na spodní straně ocasu. Bílý znak na hrudi je tolerován.
Kohoutková výška: 34-42 cm. Ideální výška pro psy: 37-38 cm. Ideální výška pro feny 36-37 cm.
Všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Slabá kostra. Nedostatečné osvalení. Příliš špičatý čenich, příliš dlouhý, příliš krátký. Příliš světlé oko, volná víčka. Uši krátké, špičaté. Volná lopatka. Špatné zaúhlení hrudních a pánevních končetin. Srst řídká nebo příliš krátká. Zbarvení srsti, poněkud se lišící od toho, které udává standard.
Všechny úchylky, které s sebou nesou výrazné zhoršení použití při lovu. Chybění více jak dvou PM1 nebo PM2. M3 nejsou brány v potaz (nepočítá se s nimi). Výška menší než 34 a přesahující 42 cm. Slabá povaha.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Bosanski Oštrodlaki Gonič - Barak
Lovecký pes - honič, dobrý hlídač a především věrný člen rodiny.
Jeho hlavním smyslem je sloužit dobře svému pánovi. Bosenský hrubosrstý honič je nesmírně přátelský a společenský pes.
Středně dlouhá, drsná srst s měkkou podsadou. Jeho odolná srst mu umožňuje přežít v těžkém terénu a přežít v nepříznivých klimatických podmínkách.
Barva srsti může být dvou i tříbarevná. Povětšinou červeno - šedá, nebo červeno - žlutá, objevuje se i žlutá s černými chlupy.
46-56 cm.
16-24 kg.
BHH
155 / (Bosna).
Nároky na pohyb: Jako lovecký pes, potřebuje Bosenský hrubosrstý honič zátěž a velké množství pohybu. Choďte s ním proto na dlouhé procházky. Zajímavosti: Dožívá se průměrného věku okolo 12 let.]]>
Belgie. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 13.3.2001.
Pes pro štvanice, stopař a rodinný pes. Byl a stále ještě je psem loveckým, který je pro svůj vynikající čich především slídičem, používaným často jak k vyhledávání stopy poraněné zvěře, tak při barvářské zkoušce a při pátrání po zmizelých osobách při policejních akcích. Pro svou funkční stavbu je pes sv. Huberta obdařen velkou vytrvalostí a kromě toho výjimečným čichem, což mu umožňuje sledovat stopu bez námahy na dlouhou vzdálenost a v těžce přístupných terénech.
Skupina 6 honiči, barváři a příbuzná plemena. Sekce 1.1 Velcí honiči. S pracovní zkouškou.
Velký honič a stopař v pravém slova smyslu, mající velmi slavný původ. Již po staletí je znám a oceňován pro svůj výjimečný čich a dobré vlohy pro lov. Byl vyšlechtěn v Ardenách mnichy z opatství sv. Huberta. Pochází z honicích psů černé barvy nebo barvy černé s pálením, kteří byli používáni v VII. století mnichem Hubertem, jenž byl později jmenován biskupem, a který, když byl kanonizován, se stal patronem lovců. Tito velcí honiči se rozšířili v Ardenách, kde byla hojnost vysoké zvěře, jež se ukrývala v lesích v této oblasti se rozprostírajících. Psi sv. Huberta byli vychvalováni pro svou robustnost a vytrvalost především při lovu divočáků. První psi sv. Huberta byli černí, ale později rovněž černí s pálením. V XI. století byli tito psi importováni do Anglie Vilémem Dobyvatelem. Ve stejné době tam byli rovněž dovezeni psi téhož typu, ale se zcela bílou srstí nazývaní "Talboti". V Anglii pak vzniklo na základě importovaných psů nové plemeno. Odchovaní psi sv. Huberta tam dostali název "bloodhound", který pochází z „blooded hound" což znamená "čistokrevný pes", pes čisté rasy. Následně se toto plemeno rozšířilo rovněž ve Spojených státech. Především v jižních státech se tito psi používali k vyhledávání uprchlých otroků.
Velký honič a slídič mohutného vzrůstu, nejmohutnější ze všech honičů. Je harmonických linií, vybavený silnou kostrou, dobrým osvalením a je celkově velmi robustní, aniž by působil těžkopádně. Stavba jeho těla je lehce prodloužená, lze ji vepsat do obdélníku. Celek působí impozantně a ušlechtile. Jeho držení těla je impozantní. Hlava a krk přitahují pozornost bohatou kůží, pružnou a měkkou, jež visí v hlubokých záhybech: Jeho pohyb je impozantní, spíše pomalý, poněkud kolébavý, houpavý, ale vyvážený, pružný a nenucený. Žádný z charakteristických znaků nesmí být přehnaný natolik, aby narušil celkovou harmonii, aby působil hrubě, a už vůbec ne natolik, aby uškodil zdraví nebo celkově dobrému stavu psa. Mezi přehnaně vyjádřené znaly lze řadit například: příliš hluboko uložené nebo příliš malé oči; povolená víčka; příliš mnoho přísliš volné kůže s příliš mnoha a příliš hlubokými záhyby; přílišný lalok; hlava příliš úzká. Rovněž nejsou žádoucí příliš velcí psi s příliš těžkým nebo masivním trupem, neboť je to na škodu jejich použitelnosti.
Délka těla k výšce kohoutku: 10/9. Výška hrudi k výšce kohoutku: 1/2. Délka hlavy k délce těla: 3/7. Délka čenichu k délce hlavy: 1/2.
Mírný, klidný, milý a společenský vůči lidem. Obzvláště vázaný na svého pána. Tolerantní vůči ostatním psům ve výběhu a ostatním domácím zvířatům. Je spíše rezervovaný a umíněný. Je citlivý na pochvalu, stejně jako na pokárání. Není nikdy agresivní. Jeho hlas je velmi hluboký, ale není štěkavý.
Hlava impozantní, majestátná a velmi ušlechtilá je nejtypičtějším znakem tohoto plemene. Je vysoká, ale vzhledem k celkové délce úzká a dlouhá v poměru k délce těla. Stavba kostí je dobře viditelná. Boční plochy jsou zploštělé a profil je čtvercový. Čenich (nos) je zhruba rovnoběžný s horní prodlouženou linií čela. Kůže, bohatá a jemná, vytváří na čele a lících hluboké vrásky a záhyby, které se při nízkém nesení hlavy spadají dolů a prodlužují se v silně vyvinutý lalok. U feny je kůže méně bohatá. MOZKOVNA: Mozkovna je vysoká, dlouhá, spíše úzká a boční plochy jsou zploštělé. Nadočnicové oblouky jsou mírně vystupující, ačkoli se zdají výraznější. Týlní hrbol je značně vyvinutý a výrazně vystupující. Stop: málo výrazný. LÍCNÍ OBLAST: Čenich: Černý nebo kaštanově hnědý; u černých psů s pálením vždy černý. Čenich je široký, dobře vyvinutý a nozdry jsou hodně otevřeny. Tlama: Stejně dlouhá jako mozkovna, hluboká, u nozder široká a stejně široká po celé délce. Hřbet nosu je buď rovný nebo lehce klenutý (naznačený nos berana). Pysky: Velmi dlouhé a visící; horní pysk přesahuje přes dolní pysk a vpředu vytváří se hřbetem nosu pravý úhel, díky čemuž je čenich z profilu kvadratický. Dozadu směrem ke koutkům přecházejí v masité převislé pysky (u feny méně výrazné), které plynule přecházejí v bohatý lalok. Okraje horních pysků spadají asi 5 cm pod spodní čelist. Okraj pysků je výrazně černě nebo kaštanově pigmentovaný podle barvy čenichu. Čelisti / zuby: Kompletní chrup, správný s nůžkovým skusem; zuby silné a bílé, pravidelně zasazené do dobře vyvinutých čelistí; klešťový skus se toleruje. Líce: Hluboké a málo vyvinuté, především pod očima. Oči: Tmavohnědé nebo oříškové barvy, se světlejším (jantarovým) odstínem u psů bez černého sedla nebo pláště. Oči střední velikosti; oválné, neslzící, v oční jamce ani vystouplé nebo vpadlé, přičemž duhovka je zcela viditelná. Víčka bez nepravidelností v jejich obrysu, normálně přizpůsobená oční bulvě; nicméně poněkud povolená dolní víčka s částečně viditelnými spojivkami se tolerují. Řasy se nikdy nesmí dotýkat očí a nesmí je dráždit. Výraz je příjemný, milý a důstojný, pohled poněkud melancholický. Uši: Tenké a pružné, porostlé krátkými chlupy, na dotek jemnými a sametovými; boltce velmi dlouhé, když je přiložíme k tlamě, jsou dlouhé alespoň tak, že dosahují ke špičce čenichu; uši nasazeny velmi nízko, v úrovni očí nebo ještě níže, po stranách hlavy, spadají v půvabných záhybech dolů, stáčí se dovnitř a dozadu (uši spirálovitě stočené).
Dlouhý tak, aby mohl pes sledovat stopu s nosem u země, velmi svalnatý; kůže na krku je volná a velmi silná, s dvojím lalokem, ale tento lalok je u fen méně výrazný.
Horní a spodní linie jsou téměř rovnoběžné. Kohoutek: Mírně zvýrazněný Hřbet: Rovný, široký, dlouhý a pevný. Bedra: Široká, silná, krátká, velmi mírně klenutá. Záď: Velmi svalnatá, téměř vodorovně uložená, nikdy není spáditá, je velmi široká a dostatečně dlouhá. Hrudník: Oválného průřezu, široký, hluboký, mezi hrudními končetinami vysloveně dobře vyplněný; hrudní koš dostatečně dlouhý; vrchol plece zřetelně vystupující; boční strany hrudního koše značně klenuté, nejsou ani ploché, ani sudovitě vypouklé. Spodní linie a břicho: Spodní linie téměř vodorovná. Spodní linie hrudi výrazně sestupující, slabiny velmi plné, široké a hluboké, břicho pouze velmi mírně vtažené.
Dlouhý, silný, tlustý, vysoko nasazený, v prodloužení linie hřbetu, ke konci se postupně zužuje; je nesen jako šavle; při akci je ocas ladně prohnut směrem nahoru, nad linii hřbetu, není nikdy stočený ani vychýlený do strany; na spodní straně ocasu jsou tvrdší chlupy, dlouhé asi 5 cm, které se směrem ke konci ocasu výrazně zkracují.
Celkový vzhled: Dobře osvalené; hrudní končetiny jsou silné, rovné a dokonale rovnoběžné. Plece: Dlouhé, dobře skloněné, dobře osvalené, ale ne příliš těžké. Nadloktí: Dlouhé, dobře skloněné, tvoří dobrý úhel s lopatkou. Loket: Dobře přiléhající, ani vytočený ven, ani sevřený dovnitř. Předloktí: Rovné, kostra silná a zaoblená. Zápěstí: Pevné. Záprstí (metakarpus): Robustní, při pohledu zepředu svislé, z profilu mírně skloněné dopředu. Přední tlapa: Kompaktní, velmi pevná, ani vtočená dovnitř, ani vytočená ven; prsty dobře klenuté, dobře tvarované a sevřené (kočičí tlapka); polštářky drsné a silné; drápy krátké a robustní.
Celkový vzhled: Pevné, mohutně osvalené, v souladu s hrudními končetinami; při pohledu zezadu dokonale rovnoběžné, ani kravský, ani sudovitý postoj. Stehno: Správné délky a silně osvalené. Koleno: Dobře zaúhlené, ani vtočené dovnitř, ani vytočené ven. Bérce: Dostatečně dlouhé a silně osvalené. Hlezno: Pevné. Nízko u země a dobře zaúhlené. Nadprstí: Silné a krátké. Tlapa pánevních končetin: Jako tlapa hrudních končetin.
Posouzení pohybu, který je pro psa sv. Huberta velmi typický, je nesmírně důležité. Při normálním pohybu, klusu, je pohyb pravidelný, s pravidelným, pružným a volným krokem, přičemž délka záběru je větší než u jiných honičů; velmi charakteristickým znakem je lehký a plný pohyb, aniž by se končetiny pohybovaly šikmo. Pánevní končetiny nesou trup velmi vzadu, vychází z nich vydatný posun, amplituda pohybu hrudních a pánevních končetin je stejná a horní linie tak zůstává vodorovná. Končetiny se pohybují rovnoběžně, ale při vyšší rychlosti se tlapy přibližují. Ocas je nesen vysoko a tvoří šavli, aniž by bylo jeho prohnutí příliš výrazné. Pes sv. Huberta musí být schopen udržet klus po dlouhou dobu bez známky únavy.
Na celém těle jemná, volná a pružná. Jemná, velmi volná a bohatá kůže na hlavě je velmi charakteristická. Na čele a po stranách čenichu tvoří kůže záhyby, které splývají dolů a jsou nejmarkantnější, když je hlava nesena nízko. Vrásky a záhyby, jež jsou nejvýraznější na čele a nadočnicových obloucích, však nikdy nesmí vadit očím. Záhyby kůže na těle, jež vznikají následkem tomho, že kůže je příliš velká, nejsou žádoucí.
Srst na těle dobře přiléhá a je krátká, hustá, dostatečně tvrdá a odolná proti nepřízni počasí. Srst na hlavě a uších je velmi krátká a měkká na dotek. Na spodní straně ocasu je srst poněkud delší a hrubší.
Rozlišujeme tři zbarvení srsti: dvoubarevná – černá s pálením („black and tan“), játrově hnědá s pálením („liver and tan“) a jednobarevná červená („red“). U černých psů s pálením se černá barva liší podle toho, zda jde o plášť nebo sedlo. U psů s pláštěm je černá dominující; pálení (hnědé až plavé) se objevuje pouze na tlamě, na lících, pod očima, na hrudi, na končetinách a v okolí řiti. U psů se sedlem zabírá hnědá větší plochu, neboť černá se omezuje na víceméně hřbetní oblast. Stejné rozložení barevných ploch se objevuje u dvoubarevných variant játrově hnědých. Barevné odstíny se neprojevují vždy velmi výrazně, ani nemusí být zřetelně vymezeny. V tmavších partiích se mohou nacházet roztroušeny chlupy světlejší nebo chlupy jezevčí barvy. Takováto směs chlupů různé barvy je přípustná. U jednobarevné červené se červená může lišit od světle červené až po tmavě červenou. Vybledlá světle hnědá barva u dvoubarevného zbarvení nebo červená u jednobarevné varianty je nežádoucí. Trochu bílé na hrudi, na prstech a na špičce ocasu se toleruje, ale není to žádoucí.
Výška v kohoutku: Ideální výška je 68 cm u psa a 62 cm u feny. Tolerance: o 4 cm méně nebo více. Hmotnost: Pes zhruba 46 - 54 kg. Fena zhruba 40 - 48 kg. Velikost a hmotnost psa musí být v souladu.
Každá odchylka od výše uvedených bodů musí být považována za vadu, která bude penalizována podle na závažnosti. Celkový vzhled: těžkopádnost; nedostatek robustnosti; lehká kostra; příliš vysoko nebo nízko posazený; stavba spíše čtvercová než obdélníková; nedostatek ušlechtilosti. Hlava: lebka široká a objemná nebo příliš úzká; ustupující čelo; kůže na čele příliš posunuta dopředu; týlní hrbol málo výrazný; stop příliš vyjádřený; hřbet nosu konkávní; tlama krátká nebo postrádající hloubku; horní pysky příliš převislé. Čenich a pysky: úbytek pigmentace. Chrup: chybějící zuby Oči: příliš malé, příliš vnořené do očních jamek; spodní víčka příliš volná, spojivky příliš viditelné. Uši: příliš krátké, příliš tlusté, nasazené nad úrovní očí, příliš přitisknuté k hlavě nebo příliš ploché. Krk: krátký, tenký, malý lalok. Trup: krátký nebo příliš dlouhý; hrudník málo hluboký, hrudník z profilu málo vystupující; boky hrudníku ploché nebo sudovité; hřbet měkký nebo klenutý; záď přestavěná nebo spáditá; břicho příliš vtažené. Ocas: nízko nasazen; veverčí ocas, kroužkující ocas, zatočený; zkřivený nebo zlomený, hákovitý nebo vychýlený ocas. Končetiny: příliš málo nebo příliš výrazně zaúhlené; krátké nadloktí; špatná kolmost z profilu (například přední nadprstí příliš šikmé nebo zápěstí slabé), zepředu (například křivé nebo francouzský postoj, předloktí zakřivené, lokty vytočené, atd.) nebo zezadu (například úzký postoj pánevních končetin, příliš široký nebo sudovitý postoj, paty sevřené nebo otevřené, atd.); tlapy otevřené, zaječí nebo ploché. Pohyb: úzký nebo příliš otevřený posun končetin; pes, který křižuje, který bočí; zkrácený nebo vázaný krok, málo vydatný, špatné přenášení síly hřbetem. Barva srsti: světlá nebo vybledlá barva. Povaha: málo sebevědomá nebo nervózní.
Povaha: agresivní nebo příliš bázliví jedinci. Celkový vzhled: absence typického vzhledu plemene. Chrup: Předkus nebo podkus; zkřížený skus; křivá tlama. Čenich a pysky: silně depigmentované nebo růžové; jiné než černé u černého psa s pálením, jiné než hnědočervené nebo černé u psů bez černého sedla nebo pláště. Oči: světle žluté (dravčí oko). Barva srsti: všechny barvy, které neodpovídají standardu: příliš velké bílé znaky, takové, které zasahují až k zápěstí nebo ke hleznu; příliš rozšířená bílá na hrudi: bílé skvrny jinde než na hrudi, prstech a na špičce ocasu, jakož i bílá na tlamě, bílá lysina atd. Velikost: mimo tolerance. Pes, vykazující jakousi fyzickou anomálii, musí být vyloučen.
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí plně v šourku.]]>
Francie. Datum zveřejnění platného standardu: 28. 12. 1973.
Honič.
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.1 velcí honiči. S pracovní zkouškou.
Pes dobře stavěný, silný a hbitý; přední končetina je poněkud důležitější, než zadní končetina.
Dosti jemná, suchá, středně dlouhá; Mozková část: Mozkovna: fronta lehce klenutá, nepříliš široká. Týlní hrbol je znatelný; Stop: je zřetelný; Obličejová část: Nos: dobře vyvinutý, černý nebo červenohnědý; Čenichová partie: při pohledu zepředu téměř hranatá, nosní hřbet dost široký, s naznačeným klenutím, dlouhý. Pysky: málo výrazné, suché, horní kryje spodní, koutek je patrný. Oči: jsou živého pohledu, otevřené a tmavě zbarvené, lemované černě nebo hnědě; Uši: středně dlouhé, nasazené poněkud výše než ostatní francouzští honiči, spíše ploché, stáčejí se až ve spodní části.
Středně dlouhý, oblý, silnější; mírný lalok je povolen;
Hřbet: dost široký, silný a mírně klenutý; Bedra: široká a silná, mírně klenutá; Záď: spáditá; Hrudník: velmi hluboký, plochý; Žebra: plochá; Slabiny: delší a lehce vtažené;
Dlouhý, silný, někdy s náznaky delší srsti;
Silné, správně postavené, rovné; Lopatky: dost dlouhé, ploché, dobře dosedající k hrudníku;
Stehna středně silně osvalená; Hlezno: slabě úhlené, silné a široké; Tlapky: správně utvářené, sevřené, spíše okrouhlé;
Lehký cval;
Bílá, někdy se skvrnami hnědými až černými; Pružná a jemná; Zevnějšek:
Hladká, tvrdá na dotek a často trochu hrubší; zbarvení je následující: celý bílý nebo světle kávový (káva s mlékem), nebo bílý se skvrnami nebo pláštěm světle citronovým nebo světle oranžovým;
Psi: 60 - 70 cm. Feny: 58 - 62 cm. Chyby: všechny odchylky od tohoto standartu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti; Vylučující vady: Nosní hřbet příliš krátký nebo přehnaně dlouhý nebo štíhlý. Viditelný podkus; takový pes musí být určitě vyloučen; Pes, který má lehký podkus (do 1/2cm), nemusí být vyloučen; Černé nebo červené zbar.ení srsti.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Beagle Harrier
Lovecký pes ( na zajíce, lišky i jeleny) , ale i dobrý společník do rodiny) .
Je to pes energicý a hbitý, výborný lovec. Doma je ale klidný, hodný a velmi přátelský.
Bígl - Harier má rovnou, hustou, ne příliš krátkou srst.
Srst má trojbarevnou, srnčí hněď, bílou s černou přikrývkou ( na zádech) .
45-50 cm.
20-25 kg.
BEH
290/ 03. 03. 1997 (Velká Británie) .
Péče o srst: Jeho kratší srst nevyžaduje přílišnou péči. Pročešte ho jednou za čas, abyste odstranili odumřelé chlupy. Výchova: Je to bez problémů vychovatelný pes, který se velmi dobře snáší s jinými domácími zvířaty a vychází i s dětmi. Nároky na pohyb: Bígl -Harier je lovecký pes, který vyžaduje hodně pohybu a přiměřenou zátěž, aby v sobě vybil všechnu nahromaděnou energii. Zajímavosti: Průměrná délka života u Bígl -Hariera je 12 let.]]>
Bígl pochází z Velké Británie. Datum publikace původního platného standardu: 24.06.1987. FCI-Standard č. 161/24.07.2000/GB
Honič.
Skupina 6 Honiči, barváři a příbuzná plemena. Sekce 1.3 Malí honiči. S pracovní zkouškou.
Bígl je robustní, kompaktní pes, působící dojmem kvality, aniž by působil dojmem hrubosti.
Bígl je veselý pes určený původně k lovu především zajíců, jejichž stopu dokáže sledovat. Neohrožený, velmi činorodý, vytrvalý a cílevědomý. Bystrý, inteligentní a vyrovnané povahy. Bígl je laskavý a pohotový, bez známek agresivity nebo bázlivosti.
Střední délky, silná, aniž by byla hrubá, u fenky jemnější, bez vrásek nebo záhybů na hlavě. LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Mírně klenutá, středně široká, s lehce naznačeným týlním hrbolem. Stop: Výrazný; pokud možno přesně půlí vzdálenost mezi týlem a špičkou čenichu. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Široká, přednostně černá, ale u psů se světlejším zbarvením je přípustná i slabší pigmentace. Široce otevřené nozdry. Tlama: Není špičatá. Pysky: Přiměřeně převislé. Čelisti / zuby: Čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo. Oči: Tmavě hnědé nebo oříškově hnědé, dosti velké, nejsou ani hluboce uložené, ani vystouplé, poměrně daleko od sebe posazené, s mírným, milým výrazem. Uši: Dlouhé, na špičkách zaoblené. Natažené dopředu sahají téměř ke konci čenichu. Nízko nasazené, jemné, nesené visící a ladně přiléhající k lícím.
Dostatečně dlouhý, umožňující psovi snadnou práci na stopě s nízkým nosem, lehce klenutý, s volnější kůží na hrdle.
Horní linie: Rovná a vodorovná. Bedra: Krátká, dobře vyvážená. Bedra silná a pružná. Hrudník: Dosahuje až pod úroveň loktů. Žebra dobře klenutá a dosahující daleko dozadu. Břicho: Není přehnaně vtažené.
Silný, střední délky. Vysoko nasazený, nesený vesele, nikoli však stočený nad hřbet ani od kořene nesměřuje kupředu. Dobře osrstěný zejména na spodní straně.
Hrudní končetiny rovné, umístěné správně pod psem, dobré substance, s kulatými kostmi, směrem k tlapám se nezužují. Plece: Dobře skloněné dozadu, ne přehnaně těžké. Lokty: Pevné, nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven. Výška k lokti odpovídá zhruba polovině kohoutkové výšky. Zápěstí: Krátká.
Stehna: Svalnatá. Kolena: dobře zaúhlená. Hlezna: Pevná, nízko postavená a navzájem rovnoběžná.
Bígl by měl mít tlapy pevné a dobře uzavřené. Prsty klenuté a opatřené silnými polštářky. Ne zaječí tlapky. Drápy krátké.
Rovný hřbet, bez známek vlnění. Dlouhý krok je volný, dosahuje rovně daleko dopředu bez nadměrně vysoké akce; Hnací impuls vychází z pánevních končetin. Pohyb pánevních končetin by neměl být úzký, hrudní končetiny nepádlují ani se nekříží.
Bígl má srst krátkou, hustou a odolnou proti počasí.
U Bígla je jakákoliv barva uznaná pro honiče s výjimkou játrové. Špička ocasu bílá.
Požadovaná minimální kohoutková výška je 33 cm. Požadovaná maximální kohoutková výška je 40 cm.
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Belgian Shorthaired Pointer
Lovecký pes k použití na hon a pronásledování zvěře, v dnešní době společník člověka. Vznikl křížením modrých gaskoňských a starověkých psů.
Živý, odvážný a veselý pes. Je nadaný, lehce se učí. Belgický ohař má vrozenou loveckou povahu a instinkty. Vyznačuje se houževnatostí a vytrvalostí. Je silný a rozvážný.
Belgický ohař má srst krátkou a hustou.
Typické je bílé zbarvení s velkými hnědými znaky.
58,5-70 cm.
23,5-27,5, kg.
Péče o srst: Jeho krátká srst nevyžaduje zvláštní péči. Postačí občas vykartáčovat. Výchova: Belgický ohař je snadno vycvičitelný. Nároky na pohyb: Protože je to hlavně pes lovecký, vyžaduje dostatek pohybu. Zajímavosti: Dožívá se 12-14 let. Je to vzácné plemeno, které je téměř blízko vyhynutí, protože je vytlačováno francouzskými a německými loveckými plemeny.]]>
Německo. Datum zveřejnění platného standardu: 01.04.1996.
Pes pro dosledy na barvě (barvář).
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 2 barváři (psi pro dosledy na barvě). S pracovní zkouškou.
Všichni stopaři a barváři pocházejí z prapůvodních loveckých psů, honičů (brakýřů). Všichni čistokrevní honiči jsou v lovecké akci hlasití, s velmi vyvinutou schopností pronikat terénem, mají velmi jemný nos a jsou velmi jistí při sledování stopy, ať už drobné či velké zvěře. Původně se lovilo se smečkami honičů (brakýřů) co nejspolehlivějších a co nejvíce specializovaných na určitý druh zvěře a pokud byli vedeni na dlouhé šňůře, dohledávala se nimi zvěř, poraněná při lovu. Z těch nejposlušnějších a nejklidnějších honičů (brakýřů) vznikli později selekcí tzv. limiéři (kteří pracovali výhradně na studené stopě zdravé zvěře) a barváři (kteří pracovali výhradně na pobarvené stopě poraněné zvěře a byli považováni za „limiéry, kteří mají zkažený nos“). Postupným křížením s plemeny geneticky blízce příbuznými vznikl na konci 18. a na začátku 19. století dnešní hanoverský barvář. Po roce 1848, t.zn. po zániku velkých loveckých revírů a po zřeknutí se původních způsobů lovu ve prospěch lovu na čekané a při šoulání a po zkvalitnění palných zbraní, ke kterému v této době došlo, bylo třeba mít psy, kteří pracují „po výstřelu“. Ale především v obtížných podmínkách horských loveckých terénů bylo nezbytností mít psy, kteří při schopnosti pracovat na dlouhé šňůře zůstali dostatečně odolní, ostří a hlasití při pronásledování zraněné zvěře. V těchto oblastech se potvrdilo, že hanoverský barvář je příliš těžkopádný. Aby docílil potřebných výsledků v obtížných horských revírech, baron Karg-Bebenburg z Reichenhallu vyšlechtil po roce 1870 psa výrazně lehčího, který vznikl křížením hanoverského barváře s lehkými plavě zbarvenými horskými honiči. Tito psi postupně nahradili ostatní plemena v horských loveckých revírech, a to takovým způsobem, že dnes se tam bavorský barvář stal klasickým pomocníkem myslivců a lesníků. V roce 1912 byl založen „Klub bavorského barváře“, jehož sídlo bylo v Mnichově. V Německu tento klub zůstal dodnes jediným klubem, zodpovědným za chov tohoto plemene
Je to středně velký pes, vyvážených proporcí, spíše lehčí stavby těla, jemný a přitom svalnatý. Trup je poněkud delší než je kohoutková výška a hřbetní linie se mírně zvedá směrem k zádi; je postaven na pevných končetinách, které nejsou příliš vysoké. Hlava je nesena vodorovně nebo mírně nad linií hřbetu; ocas je nesený vodorovně nebo šikmo spuštěný směrem k zádi.
Je to pes klidný a vyrovnaný; je oddaný svému pánovi, vůči cizím se chová rezervovaně; je dávána přednost psům s pevnou povahou, kteří jsou si jisti sami sebou, jsou nebojácní a učenliví a nejsou ani bázliví, ani agresivní.
Část mozková: Mozkovna: je poměrně široká, nepatrně klenutá, střední rýha je zřetelná a nadočnicové oblouky jsou výrazné. Týlní kost je málo výrazná. Stop: je zřetelný. Část obličejová: Nos: je správně velký, nepříliš široký. Nozdry jsou otevřené. Je černý nebo tmavě červený. Čenichová partie: pod očima není příliš vyplněná. Je o něco kratší, než mozkovna, dostatečně široká, nikoli špičatá. Nosní hřbet je mírně klenutý nebo rovný. Pysky: dobře kryjí čelisti, jsou středně silné, koutek je viditelný. Čelisti/Zuby: čelisti jsou silné s perfektním nůžkovým skusem, zuby dobře postavené a kompletní, to znamená, že zadní strana horních řezáků je v úzkém kontaktu s přední stranou spodních řezáků, zuby jsou postaveny kolmo v čelistech. Počet zubů je 42. Klešťový skus je přípustný. Líce: jenom středně vyplněné. Oči: jasné, s živým pohledem; nejsou ani příliš velké, ani moc kulaté; jsou tmavě hnědé nebo o něco světlejší; pigmentovaná oční víčka dobře přiléhají k oční kouli. Uši: jsou o něco delší, dosahují maximálně k nosu. Jsou silné, nasazené vysoko, široké v místě nasazení a na konci zaoblené. Visí ploše po stranách hlavy, netvoří záhyby.
Je střední délky, silný; má mírný lalok.
Horní linie: od kohoutku směrem k pánevním končetinám lehce stoupající. Kohoutek: je nezřetelný; přechod krku ve hřbet není nijak vyznačen. Hřbet: pevný, pružný. Bedra: relativně krátká, široká, velmi dobře osvalená. Záď: dlouhá, dost rovná. Hrudník: je středně široký, s výrazným předhrudím; hrudní koš je oválný, hluboký a dlouhý, s dobře uloženými žebry. Spodní linie a břicho: postupně se zvedá směrem k zádi; břicho je mírně vtažené.
Je středně dlouhý, dosahuje až k hlezennímu kloubu; je vysoko nasazený; je nesený vodorovně nebo spuštěný, mírně šikmo směrem k zádi.
Celkový pohled: při pohledu zepředu jsou přední nohy rovné a postavené rovnoběžně; při pohledu z boku jsou postaveny pod tělem. Jsou korektně zaúhlené. Lopatka: lopatka je šikmo uložená se sklonem k zádi, silně osvalená. Rámě: dlouhé, se silným, suchým svalstvem. Loket: dobře postavený, přiléhá k tělu, není ani vytočený, ani vbočený. Předloktí: je suché, rovné, se silnými kostmi; svalnaté. Kotník: je silný. Nadprstí: je mírně šikmé se sklonem dopředu. Přední tlapky: mají lžícovitý tvar, prsty jsou klenuté a sevřené; polštářky jsou dostatečně silné, odolné a dobře pigmentované;v postoji stejně jako v pohybu jsou rovnoběžné, nevytáčejí se ani ven, ani dovnitř. Drápy jsou černé nebo v barvě rohoviny,
Celkový pohled: mají silné kosti. Při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžně postavené. Jsou správně zaúhlené. Stehna: jsou silná, svalnatá. Bérec: relativně dlouhý, s výrazným svalstvem a nervstvem. Hlezno: silné. Nadprstí: krátké, kolmo postavené. Zadní tlapky: mají stejné parametry, jako přední.
Prostorný chod, pohyb vychází ze zádi; končetiny se pohybují v ose; Pohyb je dost pružný.
Je silná a dobře přiléhá k tělu.
Uzavřená, rovná a přiléhavá, středně drsná na omak, málo lesklá; na hlavě a na uších je jemnější; tvrdší a delší na břiše, končetinách a ocase.
Červená s plavým odstínem, jelení červeň, tmavá červeň (červenohnědá), žlutavě plavá, a také světlá plavá (zředěná) až do pískové; plavě šedá (jako zimní srst jelena), také s příměsí černé. Na hřbetě je vždy srst ve tmavším odstínu. Čenich a uši jsou tmavé. Na ocase je vždy příměs černých chlupů. Malá světlá skvrnka na hrudi je povolena („bradýřská hvězda“).
Kohoutková výška: Psi: 47 - 52 cm. Feny: 44 - 48 cm. Z uvedených hodnot neexistuje žádná tolerance, ani směrem nahoru, ani směrem dolů, ani pro feny, ani pro psy.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Nosní houba se skvrnami depigmentace. Nevýrazný předkus nebo podkus. Částečný klešťový skus. Příliš volná víčka. Horní linie příliš pronesená nebo vyklenutá (kapří hřbet). Hrudní koš příliš plochý nebo sudovitý. Silně vybočené nebo vtočené lokty. Zadní nohy příliš přestavěné. Úzký postoj pánevních končetin, kravský nebo sudovitý postoj, ať už v postoji, nebo v pohybu. Srst příliš jemná nebo otevřená. Vyloženě netypické zbarvení. Černé zbarvení se znaky pálení. Výška vybočující z hranic, stanovených standardem.
Výrazný předkus nebo podkus. Křivé zubní oblouky. Chybějící zuby ( s výjimkou PM 1). Entropium, ektropium. Od narození křivý ocas. Charakterové vady.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Lovecký pes ( pro slídění a nahánení zajíců a králíků ve smečce). Vhodný společník do rodiny.
Tento pes je opravdová osobnost. Je společenský, mírný a klidný. Má smysl pro humor a je hravý. Není agresivní ani bázlivý. Baset má také velmi dobrý čich a vyniká hlubokým hlasem.
Baset má krákou, hladkou a dobře přiléhající srst. Přebytečná kůže, a to hlavně u očí, se požaduje.
Nejčastěji se vyskytuje v barvě hnědočervené, černé a bílé. Vidět můžeme i červenobílou. Jiné zbarvení je také přípustné, ale vždy s červenými znaky.
33-38 cm.
Vypočítává se dle výšky v kohoutku. Baseti jsou ale na svou malou výšku poměrně hodně těžcí.
BH
163/ 05. 03. 1998 (Velká Británie).
Péče: Srst jednou za čas vyčešeme, to platí hlavně pro období línání, kdy je důležité ze srsti vyčesávat odumřelé chlupy pomocí gumové rukavice. Pozornost byste měli věnovat i uším a jednou týdně je vyčistit zvenku i zevnitř. Drápy udržuje Basetovi krátké. Pokud má příliš skleslá víčka, je potřeba oči občas vykapat. V období vývinu nešetřete na stravě, aby mohl růst a dobře se vyvíjet. Pozor na pamlsky, Baset má totiž sklony k tloustnutí. Výchova: Baset je trochu svéhlavý pes, takže od něho nečekejte, že vás bude příliš poslouchat. Výcvik musíte vést důsledně a se značnou dávkou trpělivosti. Chová se přátelsky k dětem i ostatním psům a domácím zvířatům. K cizím lidem jsou také přátelští. Pokud Baset zvětří nebezpečí, rozštěká se. Nároky na pohyb: Není to pes náročný na pohyb. Vystačí si se třemi malými procházkami denně. Pokud procházky doplníte hrou, bude dokonale šťastný. Na zahradě si zajistěte dobře plot, protože baset je zvědavý, a mohl by se vydat sám na průzkum okolí. Psa ve vývinu nepřetěžujte v pohybu, potřebuje energii na vývin kostí, svalů a šlach. V terénu je schopen neuvěřitelné výdrže. Zajímavosti: Baset špatně snáší samotu. Jestliže by váš pes zůstal po většinu dne sám, pořiďte si raději basety dva.]]>
Srpski Gonic, Serbian Hound
Je to lovecký pes, a stopař, v neposlední řadě dobrý společník člověka.
Balkánský honič je temperamentní, ale skutečně spolehlivý pes. Zároveň je velice milý a přátelský. Vyznačujte se hlubokým hlasem.
Balkánský honič má srst krátkou, silnou a hustou, dobře přiléhající. Podsada je také velmi hustá. Srst je na různých částech těla různě dlouhá. Na zadních části stehen a na ocase je delší.
Červená, počínaje žlutočervenou až do rezava, na hřbetě s černým pláštěm nebo sedlem. Mohou se objevit i bílé znak na hrudi, ale nesmějí mít více než 2 cm. Zvláštním znakem je černá skvrna na spáncích.
Psi: 46-54 cm. Ideální 51-52 cm. Feny: 44-52 cm. Ideální 48-49 cm.
19,5 - 20,5 kg.
BHO
150/ 05. 05. 2003 (Velká Británie) .
Péče o srst: Srst postačí jednou za čas vykartáčovat a zbavit ji tak odumřelých chlupů. Jinak nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Nároky na pohyb: Protože je to živý a aktivní pes již od přírody, vyžaduje dostatek pohybu a přiměřenou zátěž pro vybití energie. Choďte s ním především na dlouhé procházky. Pokud nebude mít Balkánský honič dostatečný pohyb, může se stát tvrdohlavým a svévolným.]]>
Francie. Datum zveřejnění platného standardu: 24.7.1996.
Artoiský honič je v současnosti používán k lovu se střelnou zbraní. Je pracovitý i v obtížných podmínkách, jeho rychlost je střední, ale je vytrvalý. Na pláních: vzhledem k jemnosti nosu je způsobilý vypracovat stopy zajíce. V lese: vzhledem ke svým nepopíratelným kvalitám výborně pracuje ve vzrostlém lese na srnčí zvěři. V houštinách: protože je odvážný, bravurně může nahánět vzpurnou černou zvěř. A navíc: je to pes otužilý, obdařený jedním z nejúchvatnějších hlasů, výjimečně výrazným, který je daleko slyšitelný; šest až osm vyrovnaných tříbarevných artoiských honičů tvoří malou láji, schopnou udělat radost i nejnáročnějšímu psovodovi.
Skupina 6 - honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.2 - střední honiči. S pracovní zkouškou.
Toto plemeno, někdy nazývané též pikardský honič, bylo hojně rozšířené při historických lovech (štvanicích) v době Jindřicha IV. a Ludvíka XIII. A bylo velmi oblíbené. Byl to úžasný zážitek, sledovat tyto psy, hlásící zajíce vytrvale celou hodinu i v suchém počasí. Pan Coulteulx de Canteleu ve svém díle „Rukověť francouzského parforsního lovu“ (Manuel de vénérie francaise, 1890) mluví rovněž s obdivem o atroiském honiči. Uvádí, že artézská rasa byla v jeho době prokřížená a bylo těžké najít čistokrevné jedince, avšak přesto se zachovalo ještě několik čistokrevných jedinců tohoto plemene, nejlepšího pro lov zajíce. Proto umístil tyto vybrané jedince, představitele plemene, do velkého psince v pařížské zoologické zahradě, aby se s nimi seznámila široká veřejnost. Ke konci XIX. století a na počátku XX. se o restauraci původního typu artoise pokoušel pan Levoir v Pikardii, aniž by však toho dosáhl. Během tohoto období a na počátku I. světové války jiný pikardský chovatel, pan Mallard, dominoval v chovu této rasy. Ale i když choval velice krásné psy, jak o tom svědčí četná uznání z výstav psů, tito již nebyli vždy v původním typu, jaký popisují staří autoři. Po II. světové válce se mělo zato, že artoiský honič se zařadil mezi plemena, která zmizela navždy. Ale pan Andréchy v Buigny les Gamaches v kraji Somme se rozhodl na počátku 70. Let XX. stoleté zrekonstruovat toto rasu. Díky jeho nadšení a také práci paní Pilat, získává tento honič znovu svoje místo.
Pes dobře stavěný, svalnatý a nepříliš dlouhý, působící dojmem energie a síly.
Výška/délka těla………………………………..mezi 10:10 až 10:11. Výška hrudníku/výška v kohoutku……………okolo 1:2. Šířka mozkovny/délka hlavy………………….okolo 8:10.
Je to statný a otužilý pes s velmi jemným nosem, dobře se držící ve smečce, vyrovnaný a společenský;
Část mozková: Mozkovna: silná, široká, dost krátká, oblá, svrchu zploštělá, s nevýrazným týlním hrbolem. Stop: výrazný Část obličejová: Nos: černý, velký, s dobře otevřenými nozdrami. Pysky: horní překrývá spodní a musí být dostatečně vyvinutý, aby při bočním pohledu utvářel dojem hranaté čenichové partie. Nosní hřbet: rovný, při pohledu z profilu středně dlouhý. Líce: suché. Zuby: nůžkový skus, horní řezáky překrývají spodní v těsném doteku, zuby jsou správně postaveny v čelistech. Oči: vzhledem k šířce fronty nejsou posazeny příliš blízko u sebe, jsou okrouhlé, nejsou vsazeny hluboko, jejich pohled je melancholický a milý, zbarveny jsou tmavě hnědě. Sliznice vnitřní stany víček nesmějí být vidět. Uši: zavěšené ve výši očí, jemné, široké na konci oblé, téměř ploché a dosti dlouhé, dosahující k začátku nosu.
Středně dlouhý, silný, s nepatrným lalokem.
Hřbet: široký a pevný. Bedra: mírně klenutá. Kyčle: mírně klesající k zádi, která je svalnatá. Hrudník: široký a dlouhý, dost hluboký, neboť hrudní kost dosahuje do výše loktů. Slabiny: vyplněné. Źebra: dobře klenutá.
Silný, dost dlouhý, nesený srpovitě, nikdy ne přetočený dopředu.
Celkový pohled: přední končetiny jsou silné a rovné. Záprstí: lehce šikmé. Lopatky. šikmo uložené a svalnaté Lokty: postavené v oce těla. Tlapky: mírně protáhlé, silné, ale dostatečně sevřené. Polštářky jsou černé a kompaktní.
při pohledu zezadu se sedací hrbol, střed stehna, hlezno, zánártí a tlapka nacházejí v téže ose. Stehna: dlouhá a svalnatá. Kolena: silná a středně úhlená. Zánártí: krátké a silné.
Pravidelný a snadný.
Dost silná.
Krátká a dost přiléhavá.
Trikolorní, tmavě pálené, přecházející k odstínu zaječímu nebo jezevčímu, s pláštěm nebo s velkými plotnami. Hlava je obvykle plavá, někdy s příměsí černé.
Průměrně 28-30 kg.
Kohoutková výška: Psi i feny 53 - 58 cm s tolerancí 1 cm.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Hlava: Mozkovna úzká, střechovitě klenutá. Čenich příliš špičatý. Horní pysk nedostatečně spuštěný a přiléhající. Uši nasazené pod linií očí, krátké, ne dost ploché. Oči světlejší, zřejmá šilhavost. Krk příliš dlouhý nebo štíhlý. Tělo: Hřbetní partie příliš dlouhá, hřbetní linie měkká, prosedlá. Ocas příliš dlouhý, křivý. Přední končetiny: Strmě uložená lopatka. Vybočené lokty. Strmé záprstí. Měkké tlapky. Prsty otevřené, příliš dlouhé. Zadní končetiny: Plochá stehna. Hlezna strmá, příliš uzavřená nebo příliš otevřená. Zbarvení: Stříkané. Povaha: Nedůvěřivý jedinec.
Chybějící typ (jedinec nedostatečně typický. Předkus, podkus. Oči příliš světlé. Slabé končetiny. Zbarvení odchylné od předepsaného standardu. Velmi husté stříkání. Kohoutková výška vybočující z hranic, předepsaných standardem. Jedinec bázlivý nebo agresivní. Anatomické anomalie. Viditelné invalidní změny.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Francie.
Pes, vhodný k lovům (štvaním) drobné srstnaté zvěře, používaný k lovu se střelnou zbraní. Loví stejně dobře samostatně, jako ve smečce, pracuje hlasitě. Jeho krátké nohy mu umožňují pronikat velmi hustou vegetací, kam se velký pes nedostane a vyhání odsud zvěř, která se tam ukrývá. Je to specialista na lov králíků, ale může stejně dobře pracovat i na zajíci či srnčí zvěři. Hledá a mrštně proniká s velkou jistotou terénem, jeho způsob práce není rychlý, ale je razantní a přesný.
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.3 malí honiči. S pracovní zkouškou.
Řízený chov francouzského krátkosrstého baseta začal v období okolo roku 1870. Z basetů, kteří měli společný původ, vyšlechtil pan Coulteulx de Canteleu pracovní typ s rovnými předními končetinami, nazvaný d‘Artois, zatímco pan Louis Lane vytvořil pohlednější typ s vybočenými předními běhy, nazvaný Normand. Bylo ale třeba počkat až do roku 1924, než bylo přijato označení „Basset Artésien Normand“ pro plemeno i chovatelský klub. Léon Verrier, který začal řídit klub v roce 1927, ve věku 77 roků, chtěl posílit vlastnosti Normanda v plemeni a v knize standardů honičů z roku 1930, kde obě tyto rasy, Basset d‘Artois a Basset Artésien Normand figurují, nacházíme následující komentář od výše jmenovaného: „Výbor Společnosti pro lov s honiči rozhoduje a poznamenává, že Basset Artésien Normand může být pouze jednou z přechodných etap (forem) typu Normand beze stop typu Artois.“
Je to pes dlouhého formátu vzhledem ke svojí výšce, dobře stavěný, kompaktní, jeho hlava svou ušlechtilostí připomíná velkého normandského honiče.
Výška / délka těla: okolo 5 / 8. Výška hrudníku / výška v kohoutku: okolo 2 / 3. Šířka mozkovny / délka hlavy: okolo 1 / 2. Délka nosní partie / délka mozkové části: 10 / 10.
Je to pes s velmi jemným nosem, vytrvalý ve sledování stopy, obdařený báječným hlasem, který umožní svému pánovi potěšit se jeho prací (vedením) , aniž by byl nucen vyvinout při jeho sledování přílišnou rychlost. Povaha je přátelská a od přírody velmi milá.
Mozkovna: je střechovitě klenutá, středně široká; Týlní hrbol je zřetelný; celkově musí hlava působit suchým dojmem; Stop: je patrný, ale nepříliš výrazný; Část obličejová: Nos: černý a velký, poněkud vystupující před linii pysků, nozdry jsou dobře otevřené; Pysky: horní pysk překrývá široce spodní, aniž by však spadal příliš hluboko nebo byl příliš stažený dozadu; Nosní hřbet: je přibližně stejně dlouhý, jako mozkovna; je mírně klenutý; Líce: kůže na nich tvoří jednu až dvě vrásky; Zuby: nůžkový skus; to znamená, že horní řezáky překrývají spodní v úzkém kontaktu a jsou dobře postaveny v dásních; Oči: oválné, velké, tmavé (v souladu se zbarvením) , klidného a vážného pohledu; spojivky spodního víčka mohou být někdy viditelné, ale víčko nesmí být příliš volné; Uši: jsou nasazené tyk nízko, jak je to jenom možné, nikdy nad linií očí, mají úzký úpon, vývrtkovitě se stáčejí, jsou pružné, velmi dlouhé, dosahující nejméně konce čenichu a dává se přednost jejich zakončení do špičky;
Je dost dlouhý, s nevýrazným lalokem;
Hřbet: je široký a pevný; Bedra: mírně klenutá; Kyčle: trochu šikmo uložené, mající mírný sklon směrem k zádi; Hrudník: je oválného průřezu, dlouhý, hrudní kost je protažená dozadu a vyčnívající dopředu, s mohutným předhrudím; slabiny jsou vyplněné; Linie sternální (hrudní kost) je zřetelně pod úrovní loktů; Žebra: jsou dlouhá, dosahující hodně dozadu; Prut: (ocas) : spíše dlouhý, silný u kořene, ke špičce se zužuje; v klidu musí dosahovat špičkou těsně nad zem; je nesen šavlovitě, ale nikdy se nepřetáčí nad hřbet a jeho konec nesmí být zakončen štětkou. Z toho důvodu je přísně zakázáno měnit vzhled prutu vystavovaných psů;
Jsou krátké a silné; jsou polovytočené nebo o něco méně než polovytočené; Je důležité, aby zmíněné vytočení bylo zřetelné; několik vrásek kůže, ne však příliš mnoho, na zápěstí je považováno za přednost; /vložit obrázek/ přední končetiny korektně polovybočené Lopatky: svalnaté a šikmo uložené; Lokty: dobře přiléhající k tělu; Tlapky: oválné, mírně delší, prsty dost sevřené a dobře dosedající na zem;
Celkový vzhled: při pohledu zezadu je sedací hrbol, osa stehna, hlezno, nadprstí, i tlapka v jedné ose; Stehna: jsou dobře formovaná a osvalená; /vložit obrázek/ dobré zadní nohy stehna správně stavěná Hlezna: silná, nízko u země, relativně hodně zaúhlená, takže zadní tlapka se nachází mírně pod psem, když je v klidu; malá kapsa kůže na patní kosti, vytvořená přebytkem kůže, není chybou; Nadprstí: krátké a silné; Pohyb: Je vytrvalý, poměrně lehký; je to pes v pohybu mírný;
Pružná a jemná;
Je krátká, hladká, příléhavá, aniž by však byla příliš jemná;
Plavé s černým pláštěm a bílou (trikolorní) , nebo plavé a bílé (bikolorní) ; V prvém případě musí být hlava zbarvená rezavě červeně a zachovávat tmavší kolečka na každé skráni; Plášť (nebo plotny, které se vyskytují v případě strakatosti) je složen z chlupů černých a odstínu zaječího (jezevčího) ;
Výška v kohoutku: Psi i feny v rozmezí od 30 do 36 cm s tolerancí 1 cm mimo uvedené hranice pro vynikající jedince; Hmotnost: 15 - 20 kg.
Hlava: Plochá mozkovna. Široká fronta. Střední rýha příliš výrazná. Uši ploché, kulaté, tlusté nebo nasazené příliš vysoko a se širokým úponem. Oči světlé, kulaté, vystouplé, příliš volné spodní víčko. Krk: Krátký. Tělo: Hřbet: horní linie příliš měkká nebo pronesená. Prut: příliš dlouhý, křivý nebo tlustý, vtažený nebo chybějící. Žebra plochá nebo deformovaná. Přední končetiny: Strmá lopatka. Krátká, nedostatečně osvalená zápěstí, která se vzájemně dotýkají. Záprstí křivé, kůstky vystupující, příliš vytočené. Vybočené lokty. Měkké tlapky. Křivé prsty. Zadní končetiny Plochá stehna. Hlezna uzavřená nebo příliš otevřená. Srst: Měkká, různě dlouhá nebo s praporci. Zbarvení: Hlava s příměsí černé. Povaha: Nedůvěřivý jedinec.
Netypický jedinec. Kohoutková výška neodpovídající standardu. Předkus nebo podkus. Oko příliš světlé. Hrudní kost příliš krátká dozadu, absence předhrudí. Žebra silně deformovaná. Přední nohy celé rovné. Končetiny příliš slabé. Hlava s výraznou příměsí černé srsti. Černé stříkání v bílé příliš husté, dávající jí modrý odstín. Jedinec bázlivý nebo agresivní. Monorchismus nebo kryptorchismus. Vážné anatomické deformace. Viditelné invalidní změny.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku;]]>
Ariege-Hound
Lovecký pes na drobnou zvěř a společník do rodiny.
Je to od přírody pracovitý pes, vznešený a elegantní. Rád a snadno se učí, umí se rychle rozhodovat. Je družný. Má pronikavě dunivý hlas.
Tento pes má srst krátkou, jemnou a poměrně hustou.
Vyskytuje se v barvě bílé s ohraničenými černými skvrnami. Na lících a nad očima je světle hnědé pálení.
Psi: 52-58 cm. Feny: 50-56 cm.
25-30 kg.
AR
20/ 03. 09. 1996 (Velká Británie) .
Péče o srst: Nevyžaduje zvláštní péče. Občas ho vyčešte kartáčem. Výchova: Velice snado se cvičí. Má tu schopnost se sám rychle rozhodovat. Nároky na pohyb: Berte na zřetel, že je to lovecký pes, který vyžaduje dostatek pohybu a přiměřenou zátěž. Proto s ním choďte na dlouhé procházky.]]>
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.2 střední honiči. S pracovní zkouškou.
Je to pes solidně a vyváženě stavěný, bez známek hrubosti (lymfatičnosti) . Z profilu je jeho silueta typická pro dobře stavěného francouzského honiče.
Delší, nepříliš široká, týlní hrbol není výrazný; Mozková část: Mozkovna: je mírně klenutá, ne však příliš. Stop: málo výrazný; Obličejová část: Nos: dobře pigmentovaný, nozdry široké; Čenichová partie: je středně dlouhá, nepříliš špičatá.Nosní hřbet je rovný, může být i mírně klenutý; Pysky: horní překrývají spodní; Oči: velké, hnědé, mírného výrazu, ale živé; Uši: zavěšené úzkým úponem pod linií očí, pružné, lehce stočené, středně široké, dosahují nejméně dva prsty od konce nosu;
Dobře pohyblivý, bez laloku;
Hřbet: pevný, rovný; Bedra: dost krátká, svalnatá; Záď: lehce spáditá, dost dlouhá; Hrudník: hluboký, dosahuje nejméně k lokti, dobře vyvinutý; Žebra: dlouhá, středně klenutá; Slabiny: dost plné, mírně vtažené, nesmí působit dojmem vychrtlosti; Ocas: středně dlouhý, suchý, nasazený v prodloužené linii hřbetu, pokrytý hustou srstí, ne však osinatý;
Jsou dosti silné, mohutné a rovné při pohledu z profilu. Lopatky: dlouhé, ploché a šikmo uložené, dobře přiléhající k hrudníku; Pánevní končetiny: Stehna: svalnatá, dosti dlouhá; Hlezna: mírně zaúhlená, jsou dosti nízko u země; Tlapky: suché, pevné se sevřenými prsty;
Jemná, bez kožních řas, pevná tkáň;
Hladká, přiléhavá, krátká;
Trikolorní – černobílé s jasným pálením, nos černý. Bikolorní – bílooranžové, nos tabákově hnědý.
48 – 56 cm s tolerancí + - 2 cm pro vynikající jedince;
Hlava příliš krátká nebo příliš široká. Mozkovna kulatá. Depigmentovaný nos. Hranatý čenich. Předkus nebo podkus. Pysky příliš volné (visící) . Oči světlé, oči vystouplé. Uši zavěšené vysoko, široké, krátké nebo příliš ploché. Krk příliš krátký, přítomnost laloku. Tělo cylindrické. Přetížené lopatky. Ocas hrubý, krátký nebo osinatý. Volné kožní řasy. Všechny obecné chyby plemen honičů.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
American Fox Hound
Všetranně využitelný, avšak především myslivecký a lovecký pes. Společník člověka. Je podobný svému anglickému příteli, ale je rychlejší v pronásledování a má lepší čich.
Rychlý, elegantní pes. Americký foxhound je odvážný a vytrvalý bojovník. Doma je ale laskavým a milujícím společníkem rodiny. Má silný hlas, rád štěká a má melodické vytí. Má v sobě vyvinutý silný lovecký pud.
Srst má krátkou a hustou, dobře přiléhavou.
Vyskytuje se v různých zabarveních. K vidění je v barvách trikolor ( černá, hnědá a bílá) nebo téměř celobílý, pouze se světlehnědými znaky povětšinou na hlavě a ocase.
Psi: 56-63,5 cm. Feny: 53-61 cm.
30-34 kg.
AI
303 / 05.03.1998 (USA) .
Péče o srst: Jeho krátká srst nevyžaduje přehnanou péči. Postačí občas vykartáčovat kartáčem se štětinami a občas psa vykoupat v šamponu. Výchova: V Americkém foxhoundovi nehledejte vyloženě domácího mazlíčka. Je to lovec, od přírody má rád pohyb a díky jeho vyvinutému loveckému pudu se okamžitě vydává za jakým-koliv zajímavým pachem, který ucítí. K dětem má velmi dobrý vztah. S ostatními psy si také rozumí, neboť byl zvyklý žít ve smečce. Jen není dobré ho chovat zároveň s ostaními domácími zvířátky, vzhledem k jeho loveckému pudu. Americký foxhound má různý vztah k cizím lidem. Může být přátelský a nebo se ve vztahu k cizím lidem projeví jako hlídač domu. Nároky na pohyb: Pamatujte, že Americký foxhound je lovecký pes a pes na práci. Miluje pohyb a také ho dostatek vyžaduje. Nejspokojenější je v lese či na poli a při práci! Rád běhá a je vytrvalý. Uběhne bez větších problémů značně dlouhou trať a vydrží od rána do noci pracovat. Pozor: Bez dostatečného pohybu začne přibývat na váze!! Zajímavosti: Je to zdravý pes, který nemá žádné civilizační a genetické choroby, kterými trpí přešlechtěná plemena (problémy s klouby,kostmi atd.) Jeho melodické vytí bylo použito i v několika populárních písních.]]>
Velká Británie Datum zveřejnění platného standardu: 22.07.1997
Až do současnosti byl tento pes používán k lovu lišky jízdní štvanicí po anglickém způsobu.
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.1 velcí honiči. S pracovní zkouškou.
Již po dvě století je foxhound chován ve vybraných krevních liniích; plemenná kniha anglických „Masterů“ z anglické asociace foxhounda je vedena od roku 1800; všichni majitelé foxhoundů si tak velmi snadno mohou vyhledat genealogii svého psa do velmi hluboké minulosti. Ve Velké Británii byl chov foxhounda vždy, a je doposud, v rukou „Masterů foxhoundů“ z anglické asociace foxhounda, kteří již od počátku vedli velmi podrobný registr chovu této rasy. Nedávno anglický Kennel Club znovu zveřejnil současný standard foxhounda. FCI uznala toto plemeno v roce 1964. Ve Velké Británii se zachovalo dosud okolo 250 smeček foxhoundů.
Je to mohutný, vyváženě stavěný pes s ostře řezanou siluetou.
Je to pes překypující silou a odolností, s vrozeným darem lovecké vášně; je přátelský, neagresivní.
Má správné proporce. Mozková část: Mozkovna: plochá, středně široká. Stop: nevýrazný. Obličejová část: Nos: velké nozdry. Čenichová partie: dlouhá a hranatá. Pysky: mírně vyvinuté. Čelisti/Zuby: silné čelisti, mající perfektní nůžkový skus, zuby jsou dobře postavené a kompletní, což značí, že horní řezáky překrývají spodní v úzkém kontaktu, zuby jsou pravidelně a korektně vsazené v čelistech. Oči: jsou středně velké, oříškově nebo hnědě zbarvené, s živým pohledem. Uši: jsou vysoko nasazené, zavěšené, přiléhají k lícím.
Je dlouhý, mírně klenutý; velmi vyvinutý, aniž by budil dojem, že je tlustý.
Hřbet: široký, vodorovný. Bedra: silná. Hrudník: hluboký, s klenutými žebry.
Je vysoko nasazen, je nesen „vesele“ (vzhůru) , ale nikdy zatočený na hřbetě.
Dlouhé, rovné, se silnými kostmi až po tlapky. Lopatky: jsou šikmo uložené se sklonem k zádi, osvalené, ne však široké. Předloktí: silné.
Silné a svalnaté, se silnými kostmi až po tlapky. Stehna: stehenní kosti správně zaúhlené. Hlezna: jsou dobře postavená, nízko u země.
Jsou kulaté, silné, se sevřenými prsty a dobře vyvinutými polštářky; drápy jsou silné, paspárky se mohou vyskytovat.
Pohyb je volný a neumdlévající, se schopností vytrvalého cvalu; dobrá akce pánevních končetin, bez jakéhokoli náznaku kývání se v pohybu.
Krátká a hustá; odolná proti povětrnostním vlivům. Zbarvení: všechny typy znaků a všechny barvy, jaké známe u honičů, jsou přípustné.
Kohoutková výška: 58 - 64 cm (23-25 palců) .
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti a jejich vlivu na zdraví a spokojenost psa. Všichni jedinci, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Rakousko. Datum zveřejnění platného standardu: 10.10.1995.
Tento silný a proti veškeré nepřízni odolný pes je používán horskými lovci jako barvář k dosledům vysoké zvěře, nebo jako honič na stopě zajíce a lišky.
Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 2 barváři. S pracovní zkouškou.
Již od pradávna se užívali k lovu psi, kteří svým vzhledem velmi připomínali dnešní alpské brakýře. V roce 1881 a 1885 si princ následník Rudolf Habsburský vyžádal od svých profesionálních myslivců z Mürzstegu a Ischlu na svoje dlouhé lovecké výpravy do Turecka a Egypta tyto alpské brakýře. V roce 1932 byl „Alpský brakýř z Erzgebirge“ uznán rakouskou horskou kynologickou organizací jako třetí plemeno barváře. V roce 1975 bylo jeho jméno změněno na „Alpský brakýř“, a FCI uznala Rakousko za domovskou zemi této rasy. V roce 1991 FCI zařadila alpského brakýře do skupiny 6 mezi barváře.
Je to silný lovecký pes, s nízkýma nohama a silnou konstitucí; kosti jsou silné, srst přiléhavá a svalstvo suché. Důležité proporce: Poměr mezi výškou v kohoutku a délkou těla je 2:3. Poměr mezi délkou čenichové a mozkové části je 9:10.
Působí živým a milým dojmem. Je nebojácný.
Část mozková: Mozkovna: je mírně klenutá. Dělící rýha je zřetelná týlní hrbol nevýrazný. Stop: přechod mezi mozkovnou a čenichem je výrazný. Část obličejová: Nos: je černý. Čenichová partie: je silná. Pysky: jsou přiléhající, černě pigmentované, tvoří mírně zaoblený oblouk. Čelisti / Zuby: zuby mají nůžkový nebo klešťový skus, jsou silné a kompletní. Kompletní chrup čítající 42 zubů je žádoucí. Chybění 2 PM1 nebo PM2 (premoláry 1 nebo 2) je tolerováno. Moláry M3 nejsou brány v potaz. Oči: duhovka je tmavě hnědá. Oční víčka jsou černě orámována a těsně přiléhají k oční kouli. Uši: jsou zavěšené vysoko, nemají záhyby, jsou hladké a široké, svěšené, středně dlouhé (natažené musí dosahovat k řezákům) ; jejich konec je pěkně zaoblený.
Svalnatý a nepříliš dlouhý.
Trup je silný, svalnatý, protáhlý. Kohoutek: je mírně vyznačen. Hřbet: je rovný. Bedra: jsou krátká a široká. Záď: má malý sklon. Hrudník: je široký a hluboký a výrazným předhrudím. Hloubka hrudníku musí se musí blížit polovině kohoutkové výšky. Břicho: mírně vtažené.
Je vysoko nasazený, silný u kořene; srst na spodní straně je delší (tvoří kartáč) ; je nesen níže, natažený dosahuje těsně k zemi.
Přední nohy: jsou rovné a silné. V poměru k tělu se nohy zdají krátké. Lopatky: lopatky dobře přiléhají k hrudnímu koši, jsou dlouhé šikmé a silně osvalené.
Zadní nohy: jsou svalnaté, silné a správně zaúhlené. Při pohledu zezadu jsou rovně postavené (v ose) . Tlapky: jsou velké a kulaté. Prsty jsou sevřené, polštářky silné a drápy černé.
Pohyb pokrývá dobře terén; nemá drobivý krok; preferovaný pohyb je klus.
Je pružná, pevná, bez vrásek.
Je dvojí, velmi uzavřená s hustou podsadou. Tato velmi přiléhavá srst pokrývá celé tělo.
Ideální zbarvení je tmavě plavá, blížící se červené (jelení červeň) , s příměsí nebo bez příměsi černé; nebo černá se znaky červenohnědého pálení, dobře rozmístěnými na hlavě (pes čtyřoký = znaky nad očima tvoří vlastně další pár očí) , na hrudi, na končetinách, na tlapkách a na spodní straně ocasu. Bílý znak na hrudi je tolerován.
Kohoutková výška: 34-42 cm. Ideální výška pro psy: 37-38 cm. Ideální výška pro feny 36-37 cm.
Všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Slabá kostra. Nedostatečné osvalení. Příliš špičatý čenich, příliš dlouhý, příliš krátký. Příliš světlé oko, volná víčka. Uši krátké, špičaté. Volná lopatka. Špatné zaúhlení hrudních a pánevních končetin. Srst řídká nebo příliš krátká. Zbarvení srsti, poněkud se lišící od toho, které udává standard.
Všechny úchylky, které s sebou nesou výrazné zhoršení použití při lovu. Chybění více jak dvou PM1 nebo PM2. M3 nejsou brány v potaz (nepočítá se s nimi) . Výška menší než 34 a přesahující 42 cm. Slabá povaha.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Rusko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 03.06.1980.
Všestranný lovecký pes, také saňový a tažný pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 2 severští lovečtí psi. Se zkouškou z výkonu..
Toto plemeno je výsledkem křížení blízce příbuzných plemen lajek – šantejské a mansjacké – se psy ruských lovců na severu Uralu a na západní Sibiři. Mimo svoji oblast původu ve známých loveckých oblastech je toto plemeno rozšířené ve středním Rusku – v těchto oblastech je velmi početné a chované ve velkých chovech. V řadě loveckých oblastí jsou zvláštní stanice chovající západosibiřské lajky.
Středně velký pes, suché a silné konstituce. Dobře vyvinutá kostra není ani příliš masivní ani hrubá. Osvalení je silné a dobře vyvinuté.
Index formátu (= délka těla x 100 : kohoutková výška) je pro psy 103 – 107 a pro feny 104 – 108.
Vyrovnaný, živý.
Suchá. MOZKOVNA: Lebka: tvarem se blíží rovnoramennému trojúhelníku. Stop: přechod temene v tlamu je slabě vyznačený, málo patrný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Tlama: dlouhá, zašpičatělá. Pysky suché, dobře přiléhající. Zuby: velké bílé zuby, nůžkový skus. Oči: oválné, šikmo položené, tmavé barvy. Uši: vysoko nasazené, špičaté, vztyčené uši.
Osvalený, suchý.
Kohoutek: velmi výrazný. Hřbet: silný, rovný. Bedra: krátká, pružná. Záď: široká, osvalená, lehce spáditá. Hrudník: dobře vyvinutý. Břicho: lehce vtažené.
Pevně stočený do kroužku. Nesen nad hřbetem nebo nad zádí.
Dlouhé. Ramena osvalená, šikmo uložená. Nadprstí ne příliš dlouhé, lehce šikmé.
Osvalené, silné, s dobře vyznačeným zaúhlením hlezenních kloubů. Paspárky musí být odstraněny.
Oválné, klenuté, se vzájemně těsně přiléhajícími prsty.
Typickým pohybem je krátký klus, střídaný s cvalem.
Silná, bez vrásek.
Tvrdá krycí srst a dobře vyvinutá podsada. Krycí srst rovná a hrubá. Díky silně vyvinuté a husté podsadě je krycí srst odstávající a vypadá bohatá. Na hlavě, na uších a na přední straně končetin je srst krátká. Na kohoutku, na krku a na zadní straně končetin je srst delší a vytváří na lících vousy a na krku límec. Na zadní straně končetin jsou malé praporce.
Bílá, pepř a sůl, červená nebo šedá ve všech odstínech. Černá barva je přípustná, stejně jako strakatá, případně s plotnami stejné barvy.
Výška v kohoutku: Psi: 54 až 60 cm. Feny: 52 až 58 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Rusko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 03.06.1980.
Všestranný lovecký pes, také tažný a saňový pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 2 severští lovečtí psi. Se zkouškou z výkonu.
Východosibiřská lajka byla vyšlechtěna v zalesněných oblastech východní Sibiře a Dálného Východu křížením mezi evenkišskou, lamutkou, amurskou a jinými lajkami.
Robustní konstituce, silná kostra, dobře vyvinuté osvalení.
Index formátu (= délka těla x 100 : kohoutková výška) je pro psy 104 – 108 a pro feny 106 – 110.
Vyrovnaný ,živý.
MOZKOVNA: Lebka: klínovitá, se širokým temenem. Týlní hrbolek jasně vyznačený. Stop: přechod temene v tlamu je málo vyznačený. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: černá. U bílé nebo světle žluté barvy srsti je přípustná i hnědá barva nosní houby. Tlama: délka tlamy odpovídá délce mozkovny. Horní linie tlamy a mozkovny jsou paralelní. Z profilu je tlama klínovitá. Pysky suché a přiléhající. Zuby: silné bílé zuby, nůžkový skus. Oči: ne příliš velké, oválné, šikmo položené, tmavé barvy. Uši: vztyčené uši, trojúhelníkového tvaru.
Osvalený. Je zhruba stejně dlouhý jako hlava.
Kohoutek: dobře vyvinutý; je nejvyšším bodem hřbetní linie. Bedra: široká, osvalená, velmi málo vyklenutá. Záď: široká, poměrně dlouhá, mírně spáditá. Hrudník: hluboký, široký, osvalený. Břicho: lehce vtažené.
Srpovitý nebo stočený do kroužku. Srpovitý ocas je nesen vzhůru nebo zatočený vpřed. Ocas stočený do kroužku leží na zádi. Natažený ocas dosahuje k hleznu nebo může být o 1 – 2 cm kratší.
Rovné a paralelní. Úhel mezi ramenní lopatkou a nadloktím dosahuje 90 – 100°. Hrudní končetiny jsou o trochu delší než polovina kohoutkové výšky. Nadprstí je lehce šikmé.
Rovné a paralelní, s dobře vyznačeným úhlením kloubů. Nadprstí je téměř kolmé. Paspárky mohou být ponechány.
Téměř kulaté.
Typickým pohybem je cval, střídaný klusem.
Silná, bez vrásek.
Dlouhá. Krycí srst je hrubá, hustá, rovná. Na krku a plecích vytváří límec a u psů také hřívu na kohoutku. Podsada je hustá a měkká.
Pepř a sůl, bílá, šedá, černá, červená nebo hnědá ve všech odstínech, skvrnitá, stříkaná. Na končetinách jsou povoleny malé skvrny či stříkání v příslušné barvě.
Výška v kohoutku: Psi: 55 až 63 cm. Feny: 53 až 61 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.06.1987.
Společenský pes.
Skupina 9 Společenský pes. Oddíl 7 Angličtí nelovečtí španělé. Bez pracovních zkoušek.
Aktivní, elegantní a dobře vyvážený, s něžným výrazem.
Podnikavý, laskavý, absolutně nebojácný. Veselý, přátelský, neagresivní; beze sklonu k nervozitě.
LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Mezi ušima téměř plochá. Stop: Plochý. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Nozdry černé a dobře vyvinuté, bez masově zbarvených skvrn. Tlama: Délka od základny stopu ke špičce nosu zhruba 3,8 cm (1 ?"). Dobře se zužuje ke špičce. Líce pod očima dobře vyplněné. Náznak slabé, špičaté tlamy je nežádoucí. Pysky: Dobře vyvinuté, ale nepřevislé. Čelisti / zuby: Čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo. Oči: Velké, tmavé, kulaté, ale nevystupující; posazené široko od sebe. Uši: Dlouhé, vysoko nasazené, s bohatými třásněmi.
Středně dlouhý, mírně klenutý.
Hřbet: Rovný. Bedra: Krátká, kompaktní. Hrudník: Středně vyvinutý, žebra dobře klenutá.
Délka ocasu v rovnováze s trupem, ocas dobře nasazený, nesený vesele, ale nikdy není nesen příliš vysoko nad úrovní hřbetu. Kupírování je možné. Kupírováním se ocas zkracuje nejvýš o jednu třetinu.
Končetiny jsou střední síly kostry, rovné. Plece: Dobře skloněné dozadu.
Končetiny středně silnou kostrou. Kolena: Dobře zaúhlená. Hlezna: Bez náznaku kravského postoje nebo nadměrného zaúhlení.
Kompaktní, s dobrými polštářky a dobře osrstěné (s praporci).
Volný a elegantní, silný posun vychází zezadu. Hrudní a pánevní končetiny se pohybují rovnoběžně při pohledu zepředu i zezadu.
Dlouhá, hedvábná, bez kudrn. Mírné zvlnění je přípustné. Bohaté praporce. Nikdy nesmí být trimována.
Uznávané barvy jsou: Černá a tříslová: Havraní černá s tříslovými odznaky nad očima, na lících, na vnitřní straně uší, na hrudi, na končetinách, a na spodní straně ocasu. Tříslová barva musí být zářivá. Bílé znaky jsou nežádoucí. Ruby : Jednobarevná sytá červená. Bílé znaky jsou nežádoucí. Blenheim : Syté kaštanové znaky navzájem dobře oddělené, na perlově bílém podkladu. Znaky rovnoměrně rozložené na hlavě, ponechávají dostatek prostoru mezi ušima na vysoce ceněný znak ve tvaru kosočtverce (jedinečný charakteristický znak plemene). Trikolórní: Černá a bílá navzájem dobře oddělená, skvrny rovnoměrně rozložené, s tříslovými odznaky nad očima, na lících, na vnitřní straně končetin a na spodní straně ocasu. Jakékoliv jiné barvy nebo jejich kombinace jsou vysoce nežádoucí.
5,4 - 8 kg. Žádoucí je malý, harmonicky vyvážený pes v rozsahu těchto hmotností.
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa. Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Thajsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 26.05.2003.
Lovecký a společenský pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 7 původní plemena loveckého typu. Bez zkoušky z výkonu.
Thajský ridgeback je staré plemeno, dokumentované na archeologických nálezech starých 360 let. Používal se zejména k lovu ve východním Thajsku. Tito psi byli také užíváni jako doprovod vozů a k jejich hlídání. Důvodem, proč si plemeno uchovalo po tak dlouhou dobu svůj původní vzhled, je nízká kvalita komunikací ve východním Thajsku – pes se proto nemohl křížit s jinými plemeny.
Středně velký pes s krátkou srstí, která tvoří na hřbetě „ridge“ (pruh srsti rostoucí opačným směrem než okolní srst).Tělo je poněkud delší než je kohoutková výška. Dobře vyvinuté osvalení, jeho tělesné dispozice psa předurčují k velké aktivitě.
délka těla: výška v kohoutku = 11:10 . hloubka hrudníku: výška v kohoutku = 1:2.
Odolný a aktivní pes s výbornými předpoklady ke skákání. Věrný rodinný pes.
MOZKOVNA: Lebka: plochá mezi ušima, ale mírně vyklenutá při pohledu ze strany. Čelo: v afektu se na čele objevují vrásky. Stop: jasně patrný, ale přiměřeně vyjádřený. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: černá, u modrých psů je do modra. Hřbet nosu: rovný a dlouhý. Tlama: klínovitého tvaru, poněkud kratší než mozkovna. Pysky: těsně přiléhající, s dobrou pigmentací. Ústní dutina: jsou preferovány černé skvrny na jazyku. Čelisti: horní i dolní čelist je silná. Zuby: bílé, silné, s nůžkovým skusem. Oči: střední velikosti, mandlového tvaru, tmavě hnědé barvy. U modrých jedinců jsou tolerovány oči jantarové barvy. Uši: nasazené po stranách lebky, střední velikosti, trojúhelníkového tvaru, nakloněné kupředu, pevně vztyčené, nekupírované.
Střední délky, silný, svalnatý, mírně klenutý, hlavu nese vysoko.
Hřbetní linie: silná a rovná. Bedra: silná a široká. Záď: přiměřeně spáditá. Hrudník: dostatečně hluboký, takže dosahuje k loktům. Dobře klenutá žebra, ale ne soudkovitá. Spodní linie: dobře vtažené břicho
Silný u kořene, plynule se zužuje ke špičce. Špička ocasu dosahuje k hleznům. Nesen vertikálně a mírně prohnutý.
Rameno: šikmo uložené vzad. Předloktí: rovné. Nadprstí: rovné při pohledu zepředu, mírně šikmé při pohledu ze strany. Tlapky: oválné. Drápky: černé, ale mohou být světlejší v závislosti na zbarvení srsti.
Stehno: dobře vyvinuté, s dobře zaúhleným kolenem. Hlezno: silné a nízko posazené. Nadprstí: při pohledu zezadu rovné a paralelní. Tlapky: oválné.
Prostorný krok bez kývání nebo kroucení těla. Při normální rychlosti paralelní chod. Při pohledu zepředu se pohybují přední končetiny nahoru a dolů v přímkách, takže rameno, loket a kloub nadprstí jsou vzájemně v linii. Při pohledu zezadu jsou koleno a hlezno přibližně v myšlené kolmé linii. Pohyb vpřed probíhá po přímé linii bez vbočování nebo vybočování tlapek, což umožňuje dlouhý krok s dobrým posunem. Celkově působí pohyb psa dojmem plynulosti s vyváženým rytmem kroku.
Měkká, jemná a dobře přiléhající. Na hrdle není volná kůže (lalok).
Krátká a hladká. Ridge na hřbetě je tvořen srstí rostoucí opačným směrem než na zbytku těla. Měl by být nápadně odlišný od ostatní srsti. Existují různé tvary a délky ridge, musí být ale symetricky rozložený po obou stranách páteře a po šířce hřbetu. „Koruny“ nebo „víry“ na přední části ridge jsou přípustné.
Jednobarevná srst: červená, černá modrá, velmi světle béžová (isabella). U červených jedinců je preferována černá maska.
Ideální výška v kohoutku: Psi: 56 - 61 cm (22 - 24 palců). Feny: 51 - 56 cm (20 - 22 palců). Toleruje se odchylka výšky +/- 2,5 cm (1 palec).
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Jiný skus než nůžkový. Asymetrický ridge.
Přílišná agresivita nebo bázlivost. Chybějící ridge. Dlouhá srst. Jedinec, vykazující abnormality fyzické nebo povahové, musí být diskvalifikován.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Švédsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 25.11.1999
Ovčácký pes - patař.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 3 severští pastevečtí a ovčáčtí psi. Bez zkoušky z výkonu.
Västgötlandský špic je považován za jedno z původních švédských plemen, ačkoliv není zcela jasné, jak je příbuzný s velškorgim. Je těžké říci, zda si Vikingové přivezli podobné psy typu špice do Švédska z Anglie. Moderní kynologické výzkumy ukazují na to, že plemeno bylo vyšlechtěno ve Švédsku. Tím, kdo se zasloužil o uznání västgötlandského špice a jeho registraci jako švédského plemene, byl hrabě Björn von Rosen. Když se zajímal o psy z oblasti Västergötland a zvláště z okolí města Vara, objevil malé, ale typově pevné psy. Ti byli zakladateli chovného programu, který byl především v rukou K.G.Zetterstena, který uspěl v upevnění typu bez ztráty ovčáckého pudu.
Malý, silný, nebojácný, krátkonohý pes. Vzhled a výraz ukazují na ostražitého, pozorného a energického psa.
Poměr mezi kohoutkovou výškou a délkou těla je zhruba 2 : 3.
Plemeno je ostražité, energické, nebojácné a poslušné.
Poměrně dlouhá a čistě utvářená. Při pohledu shora vytváří rovnoměrný klín od lebky ke špičce nosu.
Lebka: téměř plochá. Stop: dobře vyznačený.
Nosní houba: uhlově černá. Tlama: při pohledu ze strany kvadratická. Tlama je mírně kratší než lebka. Pysky: těsně přiléhající. Zuby: perfektní a pravidelný nůžkový skus s rovnoměrně a dobře vyvinutými zuby. Oči: středně velké, oválného tvaru. Tmavě hnědé. Uši: středně velké, špičaté, vztyčené. Kůže ucha je pevná od nasazení ke špičce, hladce osrstěná. Ucho je pohyblivé a není nasazené příliš nízko. KRK: dlouhý a silně osvalený, dobré délky.
Hřbetní linie: hřbet rovný, dobře osvalený. Bedra: krátká a silná. Záď: široká a mírně spáditá.
Dlouhý s dobrou hloubkou. Dobře vyklenutá žebra. Při pohledu zpředu je hrudník oválný, při pohledu ze strany eliptický. Hrudník dosahuje do dvou pětin délky hrudních končetin a při pohledu ze strany je nejnižší bod hrudníku těsně za zadní stranou hrudní končetiny. Spodní linie: břicho mírně vtažené.
Vyskytují se dva typy ocasu, a to dlouhý nebo přirozeně krátký ocas. V obou případech jsou všechny variace povolené.
Mají dobrou kostru. Rameno: ramenní lopatka dlouhá a dobře uložená vzad. Nadloktí: trochu kratší než ramenní lopatka a uložené ve výrazném úhlu. Nadloktí dobře přiléhá k žebrům, ale zůstává velmi pohyblivé. Předloktí: při pohledu zpředu je mírné ohnuté, dostatečně na to, aby umožňovalo volný pohyb vůči spodní straně hrudníku. Nadprstí: pružné.
Itálie. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 27.11.1989.
Lovecký pes, zvláště pro lov divokých králíků.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 7 lovečtí psi primitivního typu. Bez zkoušky z výkonu.
Klasické studie o psích plemenech rozšířených ve středozemní pánvi docházely k závěru, že sicilský chrt pochází ze starobylých loveckých psů, chovaných v údolí Nilu v časech faraonů, dovezených na Sicílii Féničany. Nedávné výzkumy však hovoří ve prospěch teorie, podle níž se jedná o původní sicilské plemeno pocházející z oblasti okolo Etny. Mince a staré rytiny dokazují, že sicilský chrt existoval v této oblasti již mnoho století před Kristem.
Pes původního (primitivního) typu, elegantních a štíhlých tvarů, střední velikosti, který v žádném případě není těžkopádný, robustní a silný. Lehká tělesná stavba vykazuje mírně podlouhlé linie, tělo je kvadratického rámce, srst je jemná.
Délka těla je rovna kohoutkové výšce (kvadratický rámec). Hloubka hrudníku je maličko menší než výška od země k lokti. Délka tlamy obvykle nedosahuje ani poloviny délky hlavy (poměr lebka : tlama je 10 : 8), ale preferováni jsou jedinci, jejich délka tlamy dosahuje délky lebky.
Lovecký pes, přizpůsobený náročnému terénu, vhodný zejména pro lov divokých králíků. Velmi temperamentní, je zároveň jemný a oddaný.
MOZKOVNA: Lebka: po délce oválného tvaru, horní osy lebky a tlamy jsou maličko divergentní nebo rovnoběžné. Horní profil lebky je jen maličko konvexní, takže vypadá téměř plochý. Šířka lebky mezi jařmovými oblouky nesmí být větší než polovina délky hlavy, nadočnicové oblouky příliš nevystupují, čelní rýha je jen slabě patrná, týlní hřeben a týlní hrbolek jsou jen slabě vyvinuté. Stop: dobře zvýrazněný, zhruba v úhlu 140°. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: poměrně obdélníkového tvaru, poměrně velká, její barva odpovídá barvě srsti (tmavě oříšková, světle oříšková, masová). Tlama: délka tlamy je alespoň 80 % délky lebky, její hloubka nebo výška (měřená uprostřed tlamy) dosahuje alespoň její délky, její šířka (měřená uprostřed tlamy) je menší než polovina její délky. Tlama je tedy špičatá, s rovnou horní linií, její spodní boční profil je určen mandibulou (spodní čelistí). Pysky: jemné, tenké a napjaté, přesně zakrývající zuby spodní čelisti. Sliznice koutku pysků je sotva viditelná. Čelisti/Zuby: čelisti normálně vyvinuté, ačkoliv nevypadají silné. Spodní čelist slaběji vyvinutá, s ustupující bradou. Řezáky, usazené v čelistech kolmo, jsou v perfektní linii a vzájemně dobře sedí. Zuby jsou dobře vyvinuté, skus úplný a nůžkový. Líce: ploché. Oči: oči, které se zdají být poměrně malé, jsou okrové barvy, nejsou příliš tmavé, jantarové ani šedé, ani hnědé nebo tmavě oříškové. Jsou umístěné laterálně, s měkkým výrazem, oválné. Pigmentace okrajů očních víček odpovídá barvě nosní houby. Uši: nasazené poměrně vysoko a vzájemně blízko, vztyčené a pevné, vnitřní strana ucha směřuje vpřed. Trojúhelníkový tvar ucha s úzkou špičkou, nesmí být kupírované. Délka uší není větší než polovina délky hlavy.
Horní profil krku dobře klenutý (konvexní). Délka krku je stejná jako délka hlavy. Krk má přibližně tvar komolého kužele. Osvalení je viditelné, především podél krční páteře. Kůže jemná a napjatá, těsně přiléhající, bez laloku.
Hřbetní linie: rovná, elegantně spadající od kohoutku k zádi. Kohoutek: zvednutý nad hřbetní linii, kvůli konvergenci ramenních lopatek je úzký. Harmonicky přechází v krk bez porušení linie. Hřbet: horní profil rovný, se středně vyvinutým osvalením, délka hrudní části je zhruba třikrát větší než délka bederní části. Bedra: délka beder dosahuje zhruba 1/5 kohoutkové výšky a jejich šířka je blízká jejich délce. Svaly jsou krátké a slabě viditelné, ale pevné. Záď: horní profil poměrně plochý, sklon pod horizontálu dosahuje zhruba 45°. Délka suché a spádité zádi dosahuje zhruba třetiny kohoutkové výšky a její šířka je téměř polovinou její délky. Osvalení zádi není výrazně viditelné. Hrudník: délka hrudníku je o něco větší než polovina kohoutkové výšky (asi 57 %), a jeho šířka (měřená v nejširším místě) je maličko menší než třetina kohoutkové výšky. Hrudník dosahuje nebo téměř dosahuje úrovně loktů, ale není pod touto úrovní. Žebra jsou jen lehce vyklenutá, ale nikdy plochá. Obvod hrudníku je asi o 1/8 větší než kohoutková výška, to odpovídá poměrně úzkému hrudníku. Spodní linie: spodní profil odpovídá rovnoměrně stoupající linii podél břicha bez výraznějšího porušení linie. Břicho suché a vtažené, slabiny stejné délky jako oblast ledvin (renální oblast).
Nízko nasazený, poměrně silný. Ocas je stejně silný po celé délce, poměrně dlouhý – dosahuje ke hleznu nebo pod úroveň hlezna. V klidu nesen v šavlovitém tvaru, v afektu nesen zvednutý nad hřbetem. Hladká srst.
Rovné a paralelní. Při pohledu z profilu se vertikální linie vedená od hrbolku ramenního dotýká špičky prstů. Další vertikální linie, vedená od radiálně-humerálního (loketního) kloubu rozděluje předloktí a zápěstí na dvě víceméně stejné části a končí v polovině délky nadprstí. Při pohledu zpředu musí končetina odpovídat vertikální linii vycházející od ramenního hrbolku, rozdělující předloktí, zápěstí, záprstí a tlapku ve dvě víceméně stejné části. Vzdálenost od země k lokti je maličko větší než polovina kohoutkové výšky. Rameno: délka ramenní lopatky dosahuje zhruba 1/3 kohoutkové výšky, se sklonem pod horizontálu 55°. Horní špičky lopatek jsou uložené vzájemně blízko, skapulo-humerální úhel (úhel mezi lopatkou a pažní kostí) má velikost 115 až 120°. Nadloktí: jeho délka je rovna polovině vzdálenosti od země k lokti. Téměř zcela rovnoběžné se střední rovinou těla, mírně skloněné pod horizontálu s patrným a výrazným osvalením. Loket: posazený v úrovni nebo pod úrovní sternální linie, rovnoběžný se střední rovinou těla, humerálně radiální úhel má velikost zhruba 150°. Předloktí: jeho délka je rovna třetině kohoutkové výšky. Rovné a paralelní, kubitální-karpální jamka je dobře zřetelná, kostra je lehká,ale pevná. Kloub nadprstí: přesahuje rovnou linii předloktí, nejmenší zápěstní kůstka vystupuje. Nadprstí: jeho délka nesmí být menší než 1/6 vzdálenosti od země k lokti. Je širší než zápěstí, ale ploché a suché, mírně šikmé odzadu dopředu. Kostra je plochá a suchá. Tlapky: oválného tvaru (zaječí tlapky) s dobře vyklenutými prsty. Drápky jsou silné a zaoblené, hnědé nebo masově růžové až hnědé, ale nikdy černé. Polštářky jsou tvrdé a mají stejnou barvu jako drápky.
Rovné a paralelní. Při pohledu ze strany se vertikální linie vedená od nejzazšího bodu pánevní lopatky k zemi téměř nebo zcela dotýká špičky prstů. Při pohledu zezadu vertikální linie vedená od nejzazšího bodu sedací kosti k zemi, rozděluje hlezno, záprstí a tlapku na dvě stejné části. Délka pánevní končetiny představuje zhruba 93 % kohoutkové výšky. Stehna: dlouhá a široká. Jejich délka je třetinou kohoutkové výšky, svaly jsou ploché a zadní strana je mírně konvexní. Šířka stehna je rovna ? jeho délky. Ileum-femorální úhel je zhruba 115°. Kolena: musí být na vertikále jdoucí od kosti sedací k zemi. Tibia-femorální (kolenní) úhel je zhruba 120°. Bérce: o maličko kratší než stehna, se sklonem 55° pod horizontálu. Osvalení je suché a výrazné, kostra je lehká, rýha podél Achillovy šlachy je dobře vyznačená. Hlezna: vzdálenost od chodidla tlapky k vrcholku hlezna není větší než 27 % kohoutkové výšky. Vnější část hlezna je široká. Tibia-tarsální (hlezenní) úhel je zhruba 135°. Zápěstí: jeho délka je rovna třetině vzdálenosti od země k lokti. Je válcovitého tvaru a kolmé k zemi, bez paspárků. Tlapky: mírně oválné s jinak stejnými charakteristikami jako přední tlapky.
Cval, s občasnými fázemi klusu.
Jemná, po celém těle dobře přiléhající k podkožním tkáním. Barva se mění podle barvy srsti. Sliznice a pokožka nosní houby jsou v barvách popsaných pro nosní houbu, nikdy nesmějí vykazovat černé skvrny ani být depigmentované.
Na hlavě, na uších a na končetinách krátká, na těle a na ocasu polodlouhá (okolo 3 cm), ale hladká a přiléhající. Srst je rovná a tuhá jako koňská srst.
Jednobarevná béžová, více či méně intenzivní nebo nevýrazná, jako isabella, sobolí (sable), atd. Béžová s více nebo méně rozsáhlými plochami bílé (bílý znak na hlavě, na hrudníku, bílé tlapky, bílá špička ocasu, bílé břicho; bílý límec je méně ceněn). Jednobarevná bílá nebo bílá s oranžovými skvrnami je tolerována, béžová srst s příměsí maličko světlejších a tmavších chlupů je povolena.
Výška v kohoutku: Psi: od 46 do 50 cm. Tolerance až do 52 cm. Feny: od 42 do 46 cm. Tolerance až do 50 cm. Hmotnost: Psi: 10 až 12 kg. Feny: 8 až 10 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Agresivita nebo bázlivost. Konvergence os mozkovny a obličeje (kraniálních a faciálních os). Konkávní čenichová partie. Výrazný předkus nebo podkus. Skvrny na rohovce. Zcela svěšené uši nebo netopýří uši. Ocas zatočený nad hřbetem. Černé drápky. Černé polštářky tlapek (prstové nebo prostřední). Černá pigmentace, i částečná. Jednobarevní hnědí nebo játroví jedinci. Černé nebo hnědé skvrny. Přítomnost černých nebo hnědých chlupů. Žíhaná srst. Černé sliznice. Úplná depigmentace. Výška nad hranicí určenou ve standardu nebo o 2 cm menší než spodní hranice standardu. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
USA. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 02.02.1995.
Saňový pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 1 severští saňoví psi. Bez zkoušky z výkonu.
Sibiřský husky je středně velký pracovní pes, rychlý, s volným a elegantním pohybem. Jeho mírně kompaktní a dobře osrstěné tělo, vztyčené uši a huňatý ocas připomínají jeho severský původ. Jeho typický pohyb je plynulý a očividně bez námahy. Svou původní práci v postroji vykonává efektivně, jako saňový pes měl za úkol převážet lehčí břemena na velké vzdálenosti střední rychlostí. Jeho tělesné poměry a rámec odrážejí tuto základní rovnováhu síly, rychlosti a vytrvalosti. Psi (samci) sibiřského huskyho jsou samčí stavby, ale nikoliv těžcí; fenky jsou jemnější (samičí), ale nikoli slabé stavby. Ve správné kondici, s pevnými a dobře vyvinutými svaly, nemá sibiřský husky zbytečnou nadváhu.
Při pohledu z profilu je délka těla od hrbolku ramene k hrbolku sedací kosti o málo větší než výška těla v kohoutku. Vzdálenost od špičky nosu ke stopu je rovna délce od stopu k týlu.
Typická povaha sibiřského huskyho je přátelská a milá, ale také pozorná a otevřená. Nevykazuje kvality hlídacího psa, není přehnaně podezíravý k cizím lidem a není agresivní k ostatním psům. U dospělého psa by měla být očekávána jistá míra rezervovanosti a důstojnosti. Jeho inteligence, poslušnost a horlivost z něj činí příjemného společníka a ochotného pracovního psa.
MOZKOVNA: Lebka: střední velikosti, v odpovídajícím poměru k tělu; mírně zaoblená nahoře a zužující se od nejširšího bodu k očím. Stop: dobře zřetelný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: černá u šedých, pálených nebo černých psů; játrová u měděně zbarvených psů; může být masově zbarvená u čistě bílých psů. Růžově žíhaný „sněhový nos“ je přijatelný. Tlama: střední délky a střední šířky, postupně se zužující k nosní houbě, špička tlamy není ani zašpičatělá ani kvadratická. Nosní můstek je od stopu ke špičce nosu rovný. Pysky: dobře pigmentované a těsně přiléhající. Čelisti/Zuby: nůžkový skus. Oči: mandlového tvaru, v přiměřené vzdálenosti od sebe, posazené trochu šikmo. Oči mohou být hnědé nebo modré barvy, přijatelné je každé oko jiné barvy nebo vícebarevné oko. Výraz je nadšený, přátelský, plný zájmu, dokonce nezbedný. Uši: středně velké, trojúhelníkového tvaru, blízko u sebe a nasazené vysoko na hlavě. Jsou pevné, dobře osrstěné, mírně klenuté na zadní straně a pevně vztyčené, s lehce zaoblenými špičkami směřujícími přímo vzhůru.
Střední délky, klenutý a v postoji nesený hrdě vztyčený. V pohybu v klusu je krk natažen tak, že hlava je nesena mírně dopředu.
Hřbet: rovný a silný, hřbetní linie je od kohoutku k zádi rovná.Střední délky, ani kostnatý, ani volný z přílišné délky. Bedra: napjatá a suchá, užší než hrudní koš, s mírným vtažením. Záď: je spáditá, ale není tak strmá, aby omezovala posun pánevních končetin. Hrudník: hluboký a silný, ale ne příliš široký, přičemž nejhlubší bod leží přímo vzadu a v úrovni loktů. Žebra jsou od páteře dobře klenutá, ale na stranách plošší, aby dovolovala volnost pohybu.
Dobře osrstěný ocas liščího typu je nasazen maličko pod hřbetní linií, a je v afektu obvykle nesen nad hřbetem v elegantním šavlovitém oblouku. Když je nesen vzhůru, nestáčí se ocas k žádné straně těla, ani neleží ploše na hřbetě. V klidu je ocas většinou svěšený. Srst na ocasu je střední délky a má zhruba stejnou délku na vrchní části, stranách a spodní části, výsledkem čehož je vzhled kulatého kartáče.
V postoji při pohledu zpředu jsou končetiny přiměřeně od sebe vzdálené, rovnoběžné a rovné. Kostra je silná, ale ne těžká. Délka končetiny od lokte k zemi je o trochu větší než vzdálenost od lokte ke kohoutku. Paspárky mohou být odstraněny. Ramena a nadloktí: ramenní lopatka je dobře uložená vzad. Nadloktí směřuje od ramene k lokti mírně dozadu, a nikdy není kolmé k zemi. Svaly a šlachy připevňující rameno k hrudnímu koši jsou pevné a dobře vyvinuté. Lokty: přiléhající k tělu, nevytáčejí se ani dovnitř ani ven. Kloub nadprstí: silný, ale ohebný. Nadprstí: při pohledu ze strany je nadprstí mírně šikmé.
V postoji při pohledu zezadu jsou končetiny přiměřeně od sebe vzdálené a rovnoběžné. Paspárky, pokud jsou, musí být odstraněny. Stehna: dobře osvalená a mohutná. Kolena: dobře zaúhlená. Hlezenní kloub: dobře vyznačený a nízko posazený.
Oválného tvaru, ale ne dlouhé. Tlapky jsou střední velikosti, kompaktní a dobře osrstěné mezi prsty a polštářky. Polštářky jsou tuhé a dobře vyklenuté. Tlapky se nevytáčejí ani dovnitř ani ven, pokud pes přirozeně stojí.
Typický pohyb sibiřského huskyho je plynulý a zjevně bez námahy. Pohyb je lehký a rychlý. Ve výstavním kruhu by měl být prezentován na volném vodítku ve středně rychlém klusu, který dovolí ukázat dobrý předkrok hrudních končetin a dobrý posun pánevních končetin. Při pohledu zpředu dozadu při chůzi sibiřský husky nedrží jednu stopu, ale při postupném zvyšování rychlosti se stopy nohou přesouvají dovnitř, až tlapky sledují jednu střední linii, která vede pod podélnou osou těla. Hrudní i pánevní končetiny směřují při pohybu přímo vpřed, přičemž se ani lokty ani kolena nevytáčejí dovnitř ani ven. Každá pánevní končetina se pohybuje v linii hrudní končetiny na stejné straně. V pohybu zůstává hřbetní linie pevná a rovná.
Srst sibiřského huskyho má podsadu. Krycí srst je středně dlouhá a bohatá, ale nikdy není tak dlouhá, aby rušila obrys psa. Podsada je měkká a hustá, dostatečné délky, aby podpírala krycí srst. Delší chlupy krycí srsti jsou rovné a poněkud hladce ležící, nejsou však hrubé ani přímo odstávající od těla. V průběhu období línání je absence podsady obvyklá. Trimování vousů a srsti mezi prsty a v okolí tlapek k dosažení jemnějšího vzhledu je povoleno. Trimování srsti v jakékoliv jiné části těla nesmí být promíjeno a musí být silně penalizováno.
Povolené jsou všechny barvy od černé k čistě bílé. Běžné jsou různé typy znaků na hlavě, včetně mnoha vzorů, které se u jiných plemen nevyskytují.
Výška v kohoutku: Psi 21 až 23,5 palců (53,5 až 60 cm). Feny 20 až 22 palců (50,5 až 56 cm). Hmotnost: Psi 45 až 60 liber (20,5 až 28 kg). Feny 35 až 50 liber (15,5 až 23 kg). Hmotnost je v poměru k výšce. Výše uvedené míry jsou hranicemi výšky a váhy, přičemž žádný z extrémů není preferován. Příliš mohutná kostra nebo nadváha musí být penalizovány.
Nejdůležitějšími charakteristikami plemene sibiřský husky jsou střední velikost, přiměřeně silná kostra, vyvážené proporce, volnost a lehkost pohybu, správná srst, hezká hlava a uši, správný ocas a dobrá povaha. Příliš mohutná kostra nebo přílišná nadváha, omezený nebo těžkopádný pohyb, nebo dlouhá hrubá srst musí být penalizovány. Sibiřský husky nikdy nevypadá tak těžce a hrubě, aby se podobal psovi pro nošení nákladů, ale nevypadá také ani tak lehce a křehce, aby připomínal honicího psa. Obě pohlaví mají vzhled velmi vytrvalých zvířat. Kromě již vyjmenovaných vad jsou nežádoucí zřejmé vady ve stavbě těla, stejně jako u ostatních plemen, i když zde nejsou konkrétně jmenovány.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Lebka: těžkopádná nebo těžká; příliš jemně modelovaná hlava. Stop: nedostatečný. Tlama: příliš zašpičatělá nebo příliš hrubá; příliš krátká nebo příliš dlouhá. Čelisti/zuby: jakýkoliv jiný skus než nůžkový. Oči: posazené příliš šikmo nebo příliš blízko u sebe. Uši: příliš velké v poměru k hlavě; příliš široce nasazené; nedostatečně pevně vztyčené. Krk: příliš krátký a tlustý; příliš dlouhý. Hřbet: slabý nebo volný hřbet; vyklenutý hřbet; spáditá hřbetní linie. Hrudník: příliš široký; sudovitá žebra; příliš plochá nebo slabá žebra. Ocas: zalomený nebo těsně stočený ocas; příliš bohatě osrstěný ocas; ocas nasazený příliš vysoko nebo nízko. Ramena: strmá ramena; volná ramena. Hrudní končetiny: slabé nadprstí, příliš těžké kosti; příliš úzký nebo příliš široký postoj; vytočené lokty. Pánevní končetiny: rovná kolena, kravský postoj, příliš úzký nebo příliš široký postoj. Tlapky: měkké nebo rozevřené prsty; tlapky příliš velké a neohrabané; tlapky příliš malé a jemné; prsty směřující dovnitř či ven. Pohyb: krátký krok, poskakování, trhaný krok, nemotorný nebo kolébavý pohyb, křížení nebo šikmý chod. Srst: dlouhá, hrubá nebo střapatá srst; textura příliš hrubá nebo příliš hedvábná; trimování srsti, kromě povoleného rozsahu, viz výše.
Agresivita nebo přílišná plachost. Psi nad 23,5 palce (60 cm), fena nad 22 palců (56 cm). Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Japonsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 05.06.1995.
Lovecký pes, společenský pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 5 asijští špicové a příbuzná plemena. Bez zkoušky z výkonu.
Toto plemeno pochází ze středně velkých psů, kteří žili již v dávných časech v Japonsku. Shikoku-inu byl chován jako lovecký pes, především pro lov divočáků v hornatých okresech prefektury Kochi. Někdy je také nazýván „Kochi-ken“ (ken = pes). Byly známy tři variety tohoto plemene: Awa, Hongawa a Hata, pojmenované po oblastech, kde byly chovány. Z nich si nejvyšší stupeň čistokrevnosti zachovala varieta Hongawa, protože oblast chovu byla poměrně špatně přístupná. Tito psi jsou odolní a dostatečně hbití, aby se mohli pohybovat v hornatých oblastech. Typická je pro ně sezamová barva srsti. Plemeno převzalo název oblasti a v roce 1937 bylo prohlášeno „národní památkou“.
Středně velký pes, dobře vyvážený, s dobře vyvinutým suchým osvalením. Pes má vztyčené uši a zatočený nebo srpovitý ocas. Silná a kompaktní konstituce, dobrá kostra.
Poměr kohoutkové výšky k délce těla je 10 : 11.
Pes s velkou vytrvalostí, aktivní, bystrý, milý, energický a velmi pozorný. Nadšený lovec, oddaný svému pánovi.
MOZKOVNA: Lebka: široké čelo. Stop: mělký, ale patrný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: černá. Tlama: poměrně dlouhá, klínovitého tvaru. Nosní hřbet rovný. Pysky: těsně přiléhající. Čelisti/Zuby: silné zuby, nůžkový skus. Líce: dobře vyvinuté. Oči: poměrně malé, trojúhelníkové, posazené daleko od sebe, tmavě hnědé. Uši: malé, trojúhelníkové, maličko nakloněné vpřed, pevně vztyčené.
Silný a mohutný.
Kohoutek: vysoký, dobře vyvinutý. Hřbet: rovný a silný. Bedra: široká a osvalená. Hrudník: hluboký, žebra dobře vyklenutá. Spodní linie: dobře vtažené břicho.
Vysoko nasazený, silný, nesený nad hřbetem silně zatočený nebo v srpovitém oblouku. Pokud je ocas natažen, špička dosahuje téměř k hleznům.
Rameno: mírně strmé, s vyvinutým osvalením. Loket: přiléhající k trupu. Předloktí: rovné a suché. Nadprstí: mírně šikmé.
Mohutné, s dobře vyvinutým osvalením. Hlezna: středně zaúhlená a velmi silná.
Těsně uzavřené s dobře klenutými prsty. Polštářky silné a pružné. Drápky tvrdé a černé nebo tmavé barvy.
Pružný, s poměrně úzkým chodem, ale lehký. Pohyb je rychlý a obratný.
Krycí srst je hrubá a rovná, podsada měkká a hustá. Srst na ocasu je poměrně dlouhá.
Sezamová, černě sezamová a červeně sezamová. Popis sezamových barev: sezamová: rovnoměrná směs bílých a černých chlupů. černě sezamová: více černých než bílých chlupů. červeně sezamová: základní barvou srsti je červená, s příměsí černých chlupů.
Výška v kohoutku: Psi: 52 cm. Feny: 46 cm. Tolerance ± 3 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Psi vykazující samičí typ, feny vykazující samčí typ. Slabý předkus nebo podkus. Dlouhá srst. Bázlivost.
Silný předkus nebo podkus. Uši nejsou vztyčené. Svěšený ocas nebo krátký ocas.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Japonsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 15.06.1992.
Lovecký pes pro lov ptáků a malých zvířat. Společenský pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 5 asijští špicové a příbuzná plemena. Bez zkoušky z výkonu.
Shiba-inu je původním japonským plemenem již od dávných dob. Slovo „shiba“ znamená „malý“, „malý pes“. Původním areálem shiby byly hornaté oblasti proti Japonskému moři a shiba byla užívána jako lovecký pes pro lov malých zvířat a ptáků. V plemeni se projevovaly malé rozdíly podle jednotlivých oblastí, kde byly shiby chovány. Když byli v období let 1868-1912 dováženi z Anglie angličtí setři a pointři, lov se stal v Japonsku sportem a křížení těchto anglických plemen se shibami bylo obvyklé. Čistokrevné shiby začaly být vzácné, takže v letech 1912-1926 se čistokrevné shiby omezené jen na tyto oblasti téměř přestaly vyskytovat. Lovci a další zainteresované osoby se o záchranu čistokrevných shib začali zajímat kolem roku 1928, a záchrana omezeného počtu čistých krevních linií tak začala. Standard plemene byl unifikován v roce 1934. V roce 1937 byla shiba prohlášena za „národní památku“, a poté bylo plemeno chováno a šlechtěno až do podoby vynikajícího plemene, jak jej známe dnes.
Malý pes, dobře vyvážený, s dobrou kostrou a dobře vyvinutým osvalením. Silná konstituce. Pohyb rychlý, volný a krásný.
Poměr kohoutkové výšky k délce těla je 10 : 11.
Věrný, učenlivý, rozumný, velmi pozorný.
MOZKOVNA: Lebka: široké čelo. Stop: dobře patrný, se slabou rýhou. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nos: žádoucí je černá barva nosní houby. Nosní hřbet je rovný. Tlama: středně silná, zužující se. Pysky: těsně přiléhající. Čelisti/Zuby: silné zuby, nůžkový skus. Líce: dobře vyvinuté. Oči: poměrně malé, trojúhelníkové, tmavě hnědé. Vnější koutky očí jsou lehce zvednuté. Uši: poměrně malé, trojúhelníkové, maličko nakloněné vpřed, pevně vztyčené.
Silný, mohutnější, v dobré rovnováze s hlavou i tělem.
Hřbet: rovný a silný. Bedra: široká a osvalená. Hrudník: hluboký, žebra středně vyklenutá. Spodní linie: dobře vtažené břicho.
Vysoko nasazený, silný, nesen silně zatočený nebo v srpovitém oblouku nad hřbetem. Pokud je natažen, špička dosahuje téměř k hleznům.
Při pohledu zpředu jsou hrudní končetiny rovné. Rameno: ramenní lopatka mírně strmá. Loket: těsně přiléhající k trupu.
Stehna: dlouhá. Bérce: krátké, ale dobře vyvinuté. Hlezna: silná a pevná.
Prsty těsně uzavřené a dobře klenuté. Polštářky tvrdé a pružné. Drápky tvrdé a žádoucí je tmavá barva.
Lehký a čilý.
Krycí srst je hrubá a rovná, podsada měkká a hustá. Srst na ocasu je maličko delší a odstávající.
Červená, černá s pálením, sezamová, černě sezamová, červeně sezamová. Popis sezamové barvy: Sezamová: rovnoměrná směs bílých a černých chlupů. Černě sezamová: více černých než bílých chlupů. Červeně sezamová: základní barvou srsti je červená, je smíchána s černými chlupy. Všechny výše zmíněné barevné rázy musí mít „urajiro“. Urajiro: bělavá srst na stranách tlamy a na lících, na spodní straně čelisti a krku, na hrudníku a břichu, na spodní straně ocasu a na vnitřní straně končetin.
Výška v kohoutku: Psi: 40 cm. Feny: 37 cm. Tolerance ± 1,5 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Psi vykazující samičí typ, feny vykazující samčí typ. Předkus nebo podkus. Chybí více zubů. Plachost.
uši nejsou vztyčené. svěšený ocas nebo krátký ocas.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Severní Rusko a Sibiř.
Severská kynologická unie (Nordic Kennel Union, NKU). DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 22.07.1997.
Saňový a společenský pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 1 severští saňoví psi. Bez zkoušky z výkonu.
Název samojed je odvozen od jména kmenů Samojedů v severním Rusku a na Sibiři. V jižních částech této oblasti používali Samojedové bílé, černé a hnědé vícebarevné psy při pastvě sobů; v severních částech byli tito psi čistě bílí, s vlídnou povahou a byli užíváni jako lovečtí a saňoví psi. Psi samojedi žili v blízkosti svých majitelů, spali s nimi v jejich obydlích a pomáhali tato obydlí vyhřívat. Britský zoolog Ernest Kilburn Scott strávil v roce 1889 u samojedských kmenů tři měsíce. Při návratu do Anglie si s sebou přivezl hnědé štěně, psa se jménem „Sabarka“. Později si dovezl krémově zbarvenou fenu jménem „Whitey Pečora“ ze západní oblasti Uralu a sněhobílého psa „Musti“ ze Sibiře. Těchto několik psů a psi přivezení dalšími výzkumníky byli základem chovu západního typu samojeda. První standard byl sepsán v Anglii v roce 1909.
Elegantní bílý arktický špic střední velikosti. V celkovém vzhledu budí dojem síly, vytrvalosti, šarmu, poddajnosti, důstojnosti a sebevědomí. Typický výraz, nazývaný „úsměv samojeda“, je vytvářen kombinací tvaru a posazení oka a mírně zvednutých koutků tlamy. Pohlaví by mělo být zřetelně vyjádřené.
Délka těla je zhruba o 5 % větší než výška v kohoutku. Hloubka těla je o málo menší než polovina kohoutkové výšky. Tlama je přibližně stejně dlouhá jako mozkovna.
Přátelský, otevřený, pozorný a živý. Lovecký pud je velmi slabý. Nikdy není ani plachý ani agresivní. Je velmi společenský a nemůže být užíván jako hlídací pes.
Silná, klínovitého tvaru. MOZKOVNA: Lebka: při pohledu zpředu a z profilu jen lehce konvexní. Nejširší je mezi ušima. Mezi očima slabě viditelná rýha. Stop: jasně zřetelný, ale ne příliš výrazný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: dobře vyvinutá, nejlépe černá. Během některých období roku může pigment na nose vyblednout do takzvaného „zimního nosu“; na okrajích nosu však musí vždy být tmavý pigment. Tlama: silná a hluboká, přibližně stejně dlouhá jako lebka, postupně se zužující k nosu. Není ani příliš úzká, ani těžká a kvadratická. Nosní můstek je rovný. Pysky: těsně přiléhající, černé a poměrně masité. Koutky úst jsou mírně zvednuté, čímž vytvářejí typický „úsměv samojeda“. Čelisti/Zuby: pravidelný a úplný nůžkový skus. Zuby a čelisti jsou silné. Chrup odpovídá normálnímu zubnímu vzorci. Oči: tmavě hnědé, dobře posazené v jamkách, umístěné poměrně daleko od sebe, poněkud šikmé a mandlového tvaru. Výraz je typický „úsměvem samojeda“, milý, pozorný a inteligentní. Oční víčka jsou černá. Uši: vztyčené, poměrně malé, silné, trojúhelníkové, s mírně zaoblenými špičkami. Měly by být pohyblivé, vysoko nasazené; díky široké lebce daleko od sebe.
Silný, střední délky, hrdě nesený.
Mírně delší než kohoutková výška, prostorný a kompaktní, ale pružný. Kohoutek: jasně zřetelný. Hřbet: střední délky, osvalený a rovný; u fen mírně delší než u psů. Bedra: krátká, velmi silná a zřetelně ohraničená. Záď: plná, silná, osvalená a mírně spáditá. Hrudník: široký, hluboký a dlouhý, dosahující téměř do úrovně loktů. Žebra jsou dobře klenutá. Spodní linie: mírně vtažená k břichu.
Nasazen poměrně vysoko. V afektu a v pohybu je ocas nesen ohnutý od kořene dopředu přes hřbet nebo bok, ale v klidu může být svěšený – pak dosahuje k hleznům.
Celkový vzhled: dobře posazené a osvalené, se silnou kostrou. Při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné. Ramena: dlouhá, pevná a spáditá. Nadloktí: šikmé a přiléhající k tělu. Přibližně stejně dlouhé jako ramenní lopatka. Lokty: přiléhající k tělu. Zápěstí: pevné, ale ohebné. Nadprstí: maličko šikmé. Přední tlapky: oválné s dlouhými prsty, pružné a směřující přímo dopředu. Prsty jsou klenuté a ne příliš těsně spojené. Pružné polštářky.
Celkový vzhled: při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné, s velmi silným osvalením. Stehna: střední délky, poměrně široká a osvalená. Kolena: dobře zaúhlená. Hlezna: poměrně nízko, dobře zaúhlená. Záprstí: krátké, silné, vertikální a paralelní. Zadní tlapky: stejná charakteristika jako přední tlapky. Paspárky mají být odstraněny.
Plný síly, volný, neúnavný, s dlouhým krokem. Dobrý předkrok hrudních končetin a dobrý posun pánevních končetin.
Bohatá, silná, pružná a hustá polární srst. Samojed má srst s podsadou, přičemž podsada je krátká, jemná a hustá, a krycí srst je delší, hrubší a rovná. Srst má vytvářet límec kolem krku a ramen, rámující hlavu, zvláště u psů (samců). Na hlavě a na přední straně končetin je srst krátká a hladká, na vnější straně uší je krátká, odstávající a hladká. Vnitřek ucha má být dobře osrstěný. Na zadní straně stehen vytváří srst „kalhoty“. Mezi prsty má růst ochranná srst. Ocas má být bohatě osrstěn. Srst feny je často kratší a s jemnější texturou než srst psa. Správná textura srsti má vždy mít zvláštní povrchový lesk.
Čistě bílá, krémová nebo bílá se světle hnědou - základní barva je bílá s několika světle hnědými znaky. Srst nikdy nesmí vypadat světle hnědá po celém těle.
Výška v kohoutku: Ideální výška: pes 57 cm s tolerancí ±3 cm. Ideální výška: fena 53 cm s tolerancí ±3 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Viditelné vady ve stavbě. Lehká kostra. Psi nevyjadřující samčí typ a feny samičí. klešťový skus. Žluté oči. Měkké uši. Sudovitý hrudní koš. Dvojitě stočený ocas. Nízkonohost. Silně vyklenuté končetiny nebo kravský postoj. Vlnitá nebo krátká srst po celém těle; dlouhá, měkká nebo splývavá srst. Přílišná rezervovanost.
Zjevně nepigmentované oblasti na očních víčkách nebo pyscích.
Modré nebo různobarevné oči. Podkus nebo předkus. Uši nejsou vztyčené. Barva srsti jiná než povolená ve standardu. Přílišná plachost nebo agresivita.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Rusko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 03.06.1980.
Všestranný lovecký pes, také tažný a saňový pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 2 severští lovečtí psi. Se zkouškou z výkonu.
Rusko-evropská lajka byla vyšlechtěna z loveckých lajek severní oblasti evropské části Ruska. V současné době se ve velkém počtu rozšiřuje ze své původní oblasti do středních částí Ruska. Již mnoho let je chována ve velkých chovných stanicích.
Středně velký pes, silné a suché konstituce. Kostra je silná, osvalení dobře vyvinuté.
Index formátu (= délka těla x 100 : kohoutková výška) je pro psy 100 – 103 a pro feny 100 – 105.
Živý.
Ne příliš velká. MOZKOVNA: Lebka: tvar se blíží rovnoramennému trojúhelníku. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Tlama: suchá, zašpičatělá, s těsně přiléhajícími pysky. Zuby: silné bílé zuby, nůžkový skus. Oči: ne příliš velké, oválné, šikmo položené, tmavé. Uši: pohyblivé vztyčené uši, na konci špičaté.
Hřbet: silný, osvalený. Bedra: krátká, maličko napjatá. Záď: široká, ne příliš dlouhá, mírně spáditá. Hrudník: hluboký, dobře vyvinutý. Břicho: znatelně vtažené.
Buď srpovitý nebo stočený do kroužku, nesen nad hřbetem nebo zádí.
Rovné. Ramena dobře formovaná, šikmá. Nadprstí ne příliš dlouhé, mírně skloněné.
Silné, s dobrým úhlením hlezenních kloubů. Bérce dostatečně dlouhé (svislice spuštěná z hrbolku sedací kosti musí procházet přední částí vertikálně postaveného nadprstí). Paspárky mají být odstraněny.
Oválné, se silnými, těsně vzájemně přiléhajícími prsty.
Živý. Typickým pohybem je cval, střídaný krátkým klusem.
Silná, bez vrásek.
Tvrdá, rovná, s dobře vyvinutou podsadou. Na hlavě a uších je srst krátká a těsně přiléhající. Na krku, kohoutku a plecích je srst delší a vytváří na lících vousy a na krku odstávající límec. Na přední straně končetin je srst jemná, těsně přiléhající, na zadní straně končetin je delší, ale nevytváří praporce.
Černá, šedá, bílá, pepř a sůl, tmavá s bílými skvrani, bílá s tmavými skvrnami. Bohaté jemné stříkání na končetinách a červená barva srsti jsou nežádoucí.
Výška v kohoutku: Psi: 52 až 58 cm. Feny: 50 až 56 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Portugalsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 25.09.1967.
Toto plemeno je rozšířeno především na severu země. Vzhledem ke svým fyzickým dispozicím jsou tito psi vhodní pro lov králíků, a to samostatně nebo ve smečce. Proto jsou také někdy nazýváni „králičími psy“. Jsou také oceňováni jako dobří hlídači.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 7 lovečtí psi primitivního typu. Bez zkoušky z výkonu.
Střední velikost i hmota těla, dobře vyvážené proporce, dobré osvalení, silná kostra.
Velmi živý a chytrý pes, nenáročný a odolný.
Suchá, ve tvaru čtyřbokého jehlanu s širokou základnou, poměrně výrazně se zužuje ke špičce tlamy. Podélné osy lebky a tlamy jsou divergentní. MOZKOVNA: Lebka: plochá, v profilu téměř rovná. Výrazné nadočnicové oblouky. Čelní rýha sotva znatelná. Oblast mezi ušima plochá. Týlní kost výrazná. Stop: sotva patrný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nos: zužující se k mírně vystupující špičce, přední rovina nosu je mírně šikmá, barva nosní houby je vždy tmavší než barva srsti. Tlama: nosní hřbet zakulacený (v průřezu), při pohledu z profilu rovný. Tlama je kratší než lebka a v kořeni širší než na špičce. Pysky: těsně přiléhající, tenké, pevné a horizontální. Čelisti/Zuby: pravidelný, silný, bílý chrup. Normální skus. Oči: s velmi živým výrazem, sotva vystupující z očních důlků. Barva se mění v souladu s barvou srsti od medové do oříškově hnědé. Oči jsou malé a šikmo posazené, barva očních víček je tmavší než barva srsti. Uši: nasazené středně vysoko a šikmo, nesené vztyčeně, velmi pohyblivé. V afektu nesené vertikálně vpřed. Trojúhelníkového tvaru, v bázi široké, zužující se ke špičce. Kůže ucha je tenká. Délka ucha je výrazněji větší než jeho šířka v bázi (místě nasazení).
Harmonický přechod od hlavy k trupu, rovný, přiměřené délky, silný a dobře osvalený. Bez laloku.
Hřbetní linie: rovná nebo mírně vyklenutá. Hřbet: dlouhý, rovný nebo mírně spáditý. Bedra: rovná nebo mírně vyklenutá, široká a osvalená. Záď: střední délky, široká a dobře osvalená. Rovná nebo mírně spáditá. Hrudník: předhrudí mírně zdůrazněné, osvalené, nepříliš široké. Hrudník hluboký a dlouhý, střední šířky. Dlouhá sternální oblast stoupá k zadní části těla. Žebra jen málo vyklenutá, šikmá. Břicho/Slabiny: suché, s mírným vtažením břicha. Spodní linie: mírně stoupající.
Nasazený spíše vysoko než nízko, silný, tlustý, střední délky, zužující se ke špičce. V klidu svěšený mezi pánevními končetinami, se špičkou mírně stočenou vzhůru, v pohybu nesený horizontálně a mírně stočený vzhůru nebo nesený srpovitě stočený vzhůru, ale nikdy zatočený do kroužku.
Celkový vzhled: při pohledu zpředu a ze strany vertikální a rovné, dobře osvalené a suché. Rameno a nadloktí: dlouhé a šikmé, silné a dobře osvalené, v ramenním klubu je tupý úhel. Předloktí: vertikální, dlouhé a osvalené. Kloub nadprstí: suchý, ne příliš výrazný. Nadprstí: silné, krátké, mírně šikmé. Tlapky: kulaté, dlouhé, silné, těsně k sobě přiléhající a silně vyklenuté prsty. Drápky silné, krátké, nejlépe tmavé. Polštářky tvrdé a odolné.
Celkový vzhled: při pohledu zpředu a ze strany rovné a paralelní, dobře osvalené a suché. Stehna: dlouhá, středně široká, osvalená. Bérce: dlouhé, šikmé, silné, osvalené, suché. Hlezenní klouby: středně vysoko posazené, suché a silné, zaúhlené v tupém úhlu. Hlezna: s dobrou kostrou, krátká, šikmá, bez paspárků. Tlapky: kulaté, dlouhé, silné, těsně k sobě přiléhající a silně vyklenuté prsty. Krátké, silné, nejlépe tmavé drápky. Tvrdé a odolné polštářky.
Rychlý a lehkonohý.
Sliznice nejlépe černě pigmentované, v každém případě však tmavší než barva srsti. Kůže tenká a těsně přiléhající.
Krátká nebo dlouhá srst, střední tloušťky, krátkosrstá varieta má hladkou srst, dlouhosrstá varieta má drátovitou srst (podobnou štětinám divočáka). Krátká srst je hustší než dlouhá. U dlouhosrsté variety je pod spodní čelistí znatelná „bradka“. Bez podsady.
Převládající barvy jsou žlutá, béžová (od světlé po velmi tmavou) a černá (vybledlá či vyrudlá), mohou či nemusí být bílé znaky, nebo bílá jako základní barva se znaky ve výše uvedených barvách.
Výška v kohoutku: 40 - 55 cm. Hmotnost: 16 - 20 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Agresivita nebo bázlivost. Celkový vzhled: jakákoliv známka křížení se španělským galgem nebo perdigueirem (portugalským ohařem). Čelisti: nesprávný skus, špatně usazené zuby. Oči: rozdílných barev. Uši: klopené nebo překlopené. Krk: klenutý. Trup: hřbetní linie výrazně klenutá. Záď: přehnaně spáditá. Břicho: příliš vtažené. Ocas: zatočený. Paspárky: nežádoucí (ovlivňují známku psa). Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Charakteristiky velkého podenga, v zemi původu téměř vyhynulé variety, jsou téměř shodné s charakteristikami středního podenga, s následujícími výjimkami: Celkový vzhled: silný pes se spoustou hmoty, především užívaný při lovu jelenů. Výška v kohoutku: 55 - 70 cm.
Charakteristiky malého podenga jsou také téměř shodné s charakteristikami středního podenga, s následujícími výjimkami: Celkový vzhled: malý pes poněkud protažených proporcí, který je užíván pro lov králíků stejně jako pro vyhánění králíků z nor. Lebka: plochá nebo mírně vyklenutá. Trup: délka těla přesahuje kohoutkovou výšku. Končetiny: krátké. Předloktí rovné nebo maličko stočené z vnějšku dovnitř po celé délce. Výška v kohoutku: 20 - 30 cm. Hmotnost: 4 - 5 kg.]]>
Peru. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 13. 03. 2001.
Společenský pes.
Skupina 5 špicové a psi původního typu. Sekce 6 psi původního typu. Bez pracovní zkoušky.
Podle některých odborníků byl tento pes dovezen do Peru v robě čínského přistěhovalectví, krátce poté, co peruánský prezident Don Ramń Castilla vyhlásil zákon o zrušení otroctví černochů. Jiní vědci naproti tomu předpokládají, že tento pes pochází z afrického kontinentu a do Peru byl dovezen Nomády, kteří se do Ameriky dostali i se svými neosrstěnými psy. Dalším možností by bylo, kdybychom přítomnost těchto psů vysvětlovali příchodem člověka a jeho psů přes Beringovu úžinu z Asie do Ameriky. V současnosti existují kromě všemožných spekulací i určité důkazy – například zobrazení psů na keramických předmětech různých civilizací z doby před vznikem incké říše (Virus, Mochica, Chancay, Chancay pod livem Tiahuanacoide a Chimu). V mnoha případech zahání neosrstěný pes pumu, hada nebo sokola; výjevy se sokolem jsou nejvýraznější v kultuře Chancay. Z těchto vyobrazení lze vyvodit závěr, že bezsrstý pes se objevil v archeologickém období před vznikem incké říše, tedy zhruba v době 300 let před naším letopočtem až 1400 našeho letopočtu.
Celkově jde o elegantního a štíhlého psa, jehož vzhled vyjadřuje rychlost, sílu a harmonii; nikdy nesmí působit hrubým dojmem. Charakteristickým základním znakem tohoto plemene je chybějící srst na celém těle. Další zvláštností je téměř vždy neúplný chrup. Je ušlechtilé povahy a velmi oddaný své rodině; vůči cizím je rezervovaný; je živý, ostražitý a je to dobrý hlídač.
Kohoutková výška je k délce těla v poměru 1 : 1; u fen může být trup poněkud delší než u psů.
Ušlechtilý a velmi oddaný ke své rodině, přitom živý a bystrý; vůči cizím se jeví jako nedůvěřivý a ostražitý.
Lupoidního tvaru. MOZKOVNA: Lebka: Mozkovna středních proporcí; rovnoběžník (horní linie obrysu tlamy a mozkovny jsou rovnoběžné), lehce rozbíhavé linie jsou přípustné. Při pohledu shora je lebka široká, směrem k nosu se zužuje. Nadočnicové oblouky jsou středně vyvinuty. Týlní hrbol je málo vyjádřen. Stop: Čelní sklon málo vyjádřený (zhruba 140°). LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI: Nosní houba: Barva nosní houby musí ladit s různými barvami kůže. Tlama: Horní linie je při pohledu z profilu rovná. Pysky: Musí být co nejnapjatější a musí přiléhat k dásním. Čelisti / zuby: Řezáky vykazují nůžkový skus a špičáky jsou normálně vyvinuty; chybění jednoho nebo všech premolárů nebo molárů je přípustné. Dolní čelist je málo vyvinutá. Líce: jsou normálně vyvinuty. Oči: Bystrý a inteligentní výraz; oči musí být střední velikosti, lehce mandlového tvaru, nesmí ležet příliš hluboko v očních jamkách, ani nesmí vystupovat; musí být uloženy normálně a stejnoměrně, tzn. nesmí být příliš uloženy blízko u sebe, ani příliš daleko od sebe; barva se může lišit počínaje černou přes všechny odstíny hnědé až po žlutou; barva musí ladit s barvou kůže; obě oči vždy musí být stejné barvy. Barva očních víček dosahuje od černé po růžovou u psů se světlou obličejovou částí hlavy; světlé barvy a růžová jsou přípustné, ale nejsou žádoucí. Uši: Je-li vzbuzena pozornost psa, musí být uši vzpřímené; v klidu jsou naproti tomu složeny dozadu; uši jsou středně dlouhé; v nasazení jsou uši široké a ke konci se postupně zužují a vybíhají téměř do špičky. Nasazení ucha začíná v horní oblasti lebeční a poté vede stranou a končí šikmo; jsou-li uši postaveny, tvoří osy uší proměnlivý úhel o velikosti zhruba 90°.
Horní linie: klenutá (konvexní). Délka: Zhruba stejné délky jako hlava. Tvar: téměř kuželovitý (komolý kužel); pružný, dobře osvalený. Kůže: tenká, hladká a pružná; dobře přiléhající k podkoží; žádný lalok.
Středních proporcí. Horní linie z profilu: rovná, ačkoliv někteří psi vykazují konvexní klenutí v partii hřbetu / beder, které se na úrovni zádi ztrácí. Kohoutek: málo zdůrazněný. Hřbet: Horní linie rovná; dobře vyvinuté hřbetní svalstvo často vystupuje konvexně oboustranně až k oblasti beder. Bedra: Silná a dobře osvalená; jejich délka dosahuje zhruba 1/5 kohoutkové výšky. Záď: Horní linie je lehce konvexní; její sklon vůči horizontále je zhruba 40°; pevná a svalnatá stavba zádi zaručuje dobrý posuv z pánevní končetiny. Hruď: Při pohledu zepředu musí hrudník vykazovat dobrou, ale ne přehnanou šířku; dosahuje téměř k lokti; žebra musí být lehce klenutá, nikdy ne plochá; obvod hrudníku měřený za lokty musí být zhruba o 18 % větší než kohoutková výška. Dolní linie z profilu a břicho: Dolní linie opisuje elegantní a dobře zdůrazněnou křivku, která vychází z dolní části hrudníku a probíhá elegantně podél dobře (ale nikoliv přehnaně) vtaženého břicha.
Ocas je hluboko nasazen; v nasazení je silný a zužuje se ke špičce; při vzrušení smí pes nést ocas zahnutý nad linií hřbetu, ale ocas nesmí být zatočen; v klidu ocas spadá dolů a na konci vykazuje lehce nahoru zahnutý háček; ocas bývá někdy vtažený pod břicho; délkou dosahuje téměř k hleznu; ocas musí být nekupírovaný.
Dobře postavené pod trupem; při pohledu zepředu jsou hrudní končetiny svislé a lokty nejsou vytočeny; úhel mezi lopatkou / pažní kostí se pohybuje zhruba mezi 100° a 120°. Při pohledu ze strany je úhel, který svírá přední nadprstí s kolmicí, zhruba 15° až 20°. Tlapy hrudních končetin: Jsou středně dlouhé a podobají se zaječí tlapce; polštářky tlap jsou silné a odolávají horku; kůže mezi prsty je dobře vyvinutá; u černých psů se přednost dává černým drápům a světlejší psi mají světlé drápy.
Svaly jsou oblé a pružné; křivka hýždí výrazně vystupuje; úhel mezi kyčelní kostí / stehenní kostí se pohybuje zhruba mezi 120° a 130° a úhel mezi stehenní kostí a holení musí být 140°. Při pohledu zezadu musí být pánevní končetiny postaveny svisle; paspárky musí být odstraněny. Tlapy pánevních končetin: Jako tlapy hrudních končetin.
Vzhledem k výše popsanému zaúhlení a struktuře končetin se tito psi pohybují spíše krátkým než rychlým krokem, přitom však současně pružným a pérujícím krokem.
Kůže na celém povrchu těla má být hladká a pružná. Na hlavě a kolem očí a na lících se mohou tvořit oblé, téměř soustředné linie. Bylo zjištěno, že vnitřní i vnější teplota těchto psů odpovídá přesně teplotě jiných plemen; chybějící osrstění způsobuje okamžité a přímé vydávání tepla, přičemž u osrstěných psů se teplo odvádí prostřednictvím srsti přirozeným oběhem vzduchu.
Aby pes odpovídal svému názvu „naháč“, musí mu srst chybět; zbytky srsti na hlavě a na koncích končetin a ocasu a několik málo chlupů na hřbetě se povoluje.
Barva srsti může být od černé u černých psů, přes břidlicově černou, sloní čerň, modročernou, všechny odstíny šedé, tmavě hnědou až po světle plavou. Všechny tyto barvy mohou být jednobarevné nebo se mohou vyskytovat s růžově zbarveným skvrnami kdekoliv na těle.
Kohoutková výška: U psů a fen existují tři velikosti: Malý: od 25 do 40 cm (9 ? až 15 ? palce). Střední: od 40 do 50 cm (15 ? až 19 ? palce). Velký: od 50 do 65 cm (19 ? až 25 ? palce). Hmotnost: Hmotnost psů a fen je v odpovídajícím poměru s velikostí: Malý: od 4 do 8 kg (8,8 až 17,6 liber). Střední: od 8 do 12 kg (17,6 až 26,4 liber). Velký: od 12 do 25 kg (26,4 až 55,1 liber).
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou. Zpola vzpřímené uši. Paspárky na pánevních končetinách.
Předkus nebo podkus. Odchylky čelisti. Visící nebo kupírované uši. Vrozená ztráta ocasu, krátký nebo amputovaný ocas. Nadměrné množství srsti na místech dovolených standardem. Srst na místech, kde ji standard nepovoluje. Albinismus.
Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Norsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 12.03.1999.
Tento pes je svými anatomickými zvláštnostmi předurčen k lovu papuchalků na strmých útesech na březích fjordů a pobřeží moře.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 2 severští lovečtí psi. Bez zkoušky z výkonu.
Pes typu špice, malý, obdélníkového formátu, pružný, poměrně lehce stavěný; morfologické rozdíly mezi pohlavími jsou patrné.
Pozorný, energický, statečný.
Čistě utvářená, středně široká, klínovitého tvaru. MOZKOVNA: Lebka: mírně zaoblená, s výraznými nadočnicovými oblouky. Stop: patrný, ale ne přehnaně výrazný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Tlama: klínovitého tvaru, střední délky. Nosní hřbet maličko konvexní. Čelisti/Zuby: nůžkový skus je preferován, ale povolen je klešťový skus nebo mírný předkus. Absence třenových zubů (premolárů) na obou stranách a v obou čelistech je přijatelná. Oči: mírně šikmé a nevystupující; duhovka je žlutavě hnědá, zornice je obkroužena tmavým kroužkem. Uši: trojúhelníkové, středně velké. V místě nasazení široké, nesené vztyčeně a velmi pohyblivé. Chrupavka ušního boltce má schopnost se stáhnout, takže ucho se zvláštním způsobem složí a stáhne, buď dozadu nebo v pravém úhlu vzhůru, čímž se uzavřou sluchové cesty.
Čistě utvářený, střední délky, poměrně silný se vcelku dobře osrstěným límcem.
Obdélníkového formátu Hřbetní linie: rovná. Hřbet: silný. Záď: mírně spáditá. Hrudník: dlouhý, středně široký, poměrně dost hluboký a prostorný, ale není sudovitý. Břicho: mírně vtažené.
Vysoko nasazený, střední délky, dobře osrstěný, ale bez praporu. Nesený buď stočený do kroužku nebo lehce zatočený na hřbetě nebo svěšený. Špička ocasu nesmí být nesena příliš vysoko nad hřbetem ani spadající ke straně.
Celkový vzhled: přiměřeně zaúhlené. Předloktí: rovné. Přední tlapky: oválného tvaru, mírně vytočené ven, s nejméně šesti prsty, z nichž pět musí spočívat na zemi. Osm polštářků na každé tlapce. Dva vnitřní prsty, tvořené třemi, resp. dvěma články a vybavené systémem svalů a šlach, utvářejí pevný vzhled tlapky.
Celkový vzhled: postoj pánevních končetin je poněkud úzký. Stehno: silné a svalnaté. Kolena: přiměřeně zaúhlená. Bérec: silný a svalnatý. Zadní tlapky: oválného tvaru, mírně vytočené ven, s nejméně šesti prsty, z nichž čtyři musí spočívat na zemi. Sedm polštářků na každé tlapce, přičemž prostřední, největší polštářek je spojen s vnitřními polštářky odpovídajícími dvěma vnitřním prstům. Pokud pes stojí na rovném povrchu, váha těla musí být rovnoměrně rozložená na polštářcích.
Lehký a pružný. Vytáčení hrudních končetin při pohybu ven a poněkud úzký pohyb vzadu je typický pro plemeno.
Hustá a hrubá, s měkkou podsadou. Krátká na hlavě a přední straně končetin, bohatší v úrovni krku, na zadní straně stehen a na ocasu, kde ale nevytváří prapor.
Vždy v kombinaci s bílou: od červené k béžové, na srsti jsou více či méně rozložené chlupy s černými špičkami; černá, šedá; bílá s černými znaky. Dospělý jedinec má obvykle více vyznačené černé špičky chlupů v srsti než mladší jedinec.
Výška v kohoutku: Psi: 35 až 38 cm. Feny: 32 až 35 cm. Hmotnost: Psi: asi 7 kg. Feny: asi 6 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Agresivita. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Norsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 09.08.1999.
Pes pro lov losů.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 2 severští lovečtí psi. Zkouška z výkonu pouze v severských zemích (Švédsko, Norsko, Finsko).
Typický špic. Kompaktní a krátké tělo, kvadratická stavba. Pružný, zdviženě nesený krk. Vztyčené uši. Srst silná a bohatá, ale ne štětinatá nebo dlouhá. Ocas je těsně zatočený nad hřbetem.
Kvadratická stavba. Délka lebky a délka tlamy jsou shodné.
Nebojácný, energický, statečný.
Klínovitého tvaru, poměrně široká mezi ušima. Suchá. MOZKOVNA: Lebka: mírně klenutá. Stop: patrný, ale ne příliš výrazný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: černá. Tlama: postupně se zužující, a to jak při pohledu shora, tak při pohledu ze strany. Nosní hřbet rovný. Pysky: těsně přiléhající. Čelisti/Zuby: nůžkový skus. Úplný chrup. Oči: nevystupující. Tmavě hnědé barvy. Uši: vysoko nasazené, pevné a vztyčené, poměrně malé. Výška uší je o něco málo větší než jejich šířka v místě nasazení. Uši jsou špičaté a velmi pohyblivé.
Střední délky, pevný, vztyčený, bohatý límec bez volné kůže.
Silný, s krátkými bedry. Hřbetní linie: od kohoutku ke kořenu ocasu rovná. Kohoutek: dobře vyvinutý. Hřbet: silný, osvalený, rovný. Bedra: dobře vyvinutá. Záď: silná a široká. Hrudník: široký a hluboký, dobré klenutí žeber. Břicho: téměř rovné.
Vysoko nasazený, silný. Poměrně krátký. Hustě osrstěný, ale ne s praporem. Pevně zatočený nad střední linií, není nesen na žádnou stranu těla. Špička nesmí být u dospělého psa rovná.
Celkový vzhled: silné a pevné, rovné. Ramena: šikmo uložená. Nadloktí: mírně šikmé. Loket: dobře přiléhající, nevytáčí se ani dovnitř ani ven. Předloktí: rovné jak při pohledu zpředu, tak při pohledu ze strany. Nadprstí: rovné při pohledu zpředu, mírně šikmé při pohledu ze strany. Přední tlapky: poměrně malé, kompaktní, prsty směřují dopředu.
Celkový vzhled: silné, suché a osvalené. Rovnoběžné při pohledu zezadu. Přiměřeně zaúhlené. Stehna: osvalená a široká. Kolena: přiměřeně zaúhlená. Bérce: střední délky. Hlezenní kloub: přiměřeně zaúhlený. Hlezna: v postoji nesmějí sahat za kořen ocasu. Zadní tlapky: poměrně malé. Oválného tvaru, kompaktní, prsty směřují dopředu.
Lehký a zjevně bez námahy. Jak při pohledu zpředu, tak při pohledu zezadu paralelní.
Pevná, na hlavě bez vrásek.
Střední délky. Hustá, hrubá, bohatá krycí srst bez kadeří. Na hlavě a přední straně končetin krátká a hladká. Nejdelší na krku, stehnech, zadní straně končetin a ocasu. Jemná podsada.
Šedá různých odstínů. Barva je tvořena černými konečky chlupů krycí srsti. Světlejší na hrudníku, břiše, končetinách a spodní straně ocasu, pod kořenem ocasu a na „postrojovém znaku“. Postrojový znak je asi 5 cm široký pruh od kohoutku k lokti, kde krycí srst postrádá černé konečky. Uši a přední část tlamy jsou tmavé (tmavá maska). Tmavá linie od oka k nasazení ucha vymezuje masku. Světle šedá podsada.
Výška v kohoutku: Psi: Ideální výška 52 cm. Feny: Ideální výška 49 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Kulatá nebo vypouklá lebka. Špičatá nebo krátká tlama. Klešťový skus, nepravidelný skus. Světlé oči. Příliš velké nebo příliš široké uši. Příliš krátký ocas, nedostatečně pevně stočený, ocas nesený na stranu. Ploché tlapky. Příliš dlouhá nebo příliš krátká podsada. Barva do hněda nebo žluta. Tmavá podsada. Barva sazí. Bílá barva na špičce ocasu. Bílá barva na hrudníku. Nejistá nebo nervózní povaha.
Přílišná plachost nebo agresivita. Podkus nebo předkus. Žluté nebo modré oči. Uši nejsou vztyčené. Přirozeně krátký ocas. Paspárky na pánevních končetinách. Jakákoliv jiná barva než šedá. Kohoutková výška o více než 3 cm menší nebo o více než 4 cm větší než ideální výška. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Norsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 09.08.1999.
Pastevecký, farmářský a ovčácký pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 3 severští pastevečtí a ovčáčtí psi. Bez zkoušky z výkonu.
Typický špic, lehce pod střední velikostí, kvadraticky stavěný, s pozorným a upřímným výrazem. Vztyčené špičaté uši. Ocas nesen pevně zatočený nad hřbetem.
Odvážný, energický a přátelský.
Velikost je poměrná k tělu, hlava není příliš těžká. Klínovitého tvaru, suchá. Musí být jasně patrné rozdíly mezi pohlavími. MOZKOVNA: Lebka: téměř plochá, horní linie lebky je rovnoběžná s nosním hřbetem. Dostatečně plná pod očima. Stop: dobře patrný, ale ne příliš výrazný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: černá. Tlama: přibližně stejné délky jako lebka. Není ani příliš úzká ani příliš těžná. Hřbet nosu rovný. Pysky: těsně přiléhající, černé. Čelisti/Zuby: nůžkový skus. Úplný chrup. Oči: oválné, tak tmavé barvy jak jen možno. Černé okraje očních víček. Uši: středně velké, špičaté, nesené pevně vztyčené.
Středně dlouhý, suchý, silný a vztyčeně nesený.
Hřbet a bedra: krátká, silná a rovná. Záď: co nejméně spáditá. Hrudník: hluboký, s dobrým klenutím žeber.
Vysoko nasazený, pevně zatočený, nesený nad střední linií hřbetu, nikoliv příliš na stranu.
Celkový vzhled: pevné se silnou kostrou. Rameno: mírně šikmé. Loket: dobře posazený, nevytáčí se ani dovnitř ani ven. Předloktí: rovné. Nadprstí: mírně šikmé. Přední tlapky: oválné, kompaktní.
Celkový vzhled: mírně zaúhlené. Stehna: mohutná, dobře osvalená. Bérce: dobře osvalené. Zadní tlapky: oválné, kompaktní.
Očividně bez námahy, paralelní, s dobrým posunem a pevnou hřbetní linií.
Krycí srst: silná, bohatá a tvrdá, ale poměrně hladce ležící. Na hlavě a přední straně končetin poměrně krátká, na krku, hrudníku, zadní straně stehen a ocasu delší. Měkká a hustá podsada.
Pšeničná (biscuit / světle hnědá): v rozmezí od poměrně světlé do žlutavě červené. S nebo bez černě zbarvených konečků chlupů, které ale nesmějí ovlivňovat základní barvu. Maska je povolena. Preferovány jsou čisté a světlé barvy. Co nejméně bílé barvy (znaků). Černá: nejlépe čistě černá (bez bronzového odstínu). Co nejméně bílé barvy (znaků).
Výška v kohoutku: Psi: 43 - 47 cm. Feny: 41 - 45 cm. Hmotnost:: Psi: přibližně 14 -18 kg. Feny: přibližně 12 - 16 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Celkový vzhled příliš jemný nebo příliš hrubý, nedostatek elegance. Játrově nebo růžově zbarvená nosní houba. Klešťový skus. Světlé oči, vystupující oči. Nedostatečně zatočený ocas. Svěšený ocas. Prapor na ocasu je nežádoucí. Přestavěná záď. Pádlování hrudních končetin. Krátký neefektivní krok. Vlnitá nebo příliš dlouhá srst. Nervózní povaha.
Agresivita. Podkus nebo předkus. Nevztyčené uši. Jiná barva než je povolena ve standardu. Psi menší o více než 1 cm nebo větší o více než 2 cm než je uvedené rozmezí kohoutkové výšky. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Norsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 09.08.1999.
Pes pro lov losů.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 2 severští lovečtí psi. Zkouška z výkonu pouze v severských zemích (Švédsko, Norsko, Finsko).
Typický špic, s kvadratickou stavbou těla, s černou srstí přiléhající poměrně těsně k tělu, špičatýma vztyčenýma ušima a ocasem zatočeným nad hřbetem. Hrdě nesený krk, osvalený a atletický.
Kohoutková výška je rovna délce těla. Délka tlamy je rovna délce lebky.
Nebojácný, energický, statečný.
Klínovitého tvaru, zužující se k nosu. Čistá a poměrně lehká, poměrně široká mezi ušima. MOZKOVNA: Lebka: téměř plochá. Stop: patrný, ale ne příliš strmý. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: černá. Tlama: Nosní hřbet rovný. Pysky: těsně přiléhající. Čelisti/Zuby: nůžkový skus. Úplný chrup. Oči: nevystupující. Nejlépe tmavě hnědé barvy. Uši: vysoko nasazené, vztyčené. Výška uší je o něco málo větší než jejich šířka v místě nasazení. Uši jsou špičaté.
Střední délky, pevný, bez volné kůže.
Hřbetní linie: od kohoutku k zádi rovná. Kohoutek: dobře vyvinutý. Hřbet: rovný a silný. Bedra: dobře vyvinutá, široká a rovná. Záď: široká, dobře osvalená. Hrudník: poměrně hluboký, dobré klenutí žeber. Břicho: mírně vtažené.
Vysoko nasazený. Kratší, silný, s hustou a přiléhající srstí, ale ne s praporem. Pevně zatočený nad hřbetem, není nesen na žádnou stranu těla.
Celkový vzhled: pevné, šlachovité a silné, ale ne těžké. Ramena: šikmá. Nadloktí: mírně šikmé. Loket: dobře přiléhající, nevytáčí se ani dovnitř ani ven. Předloktí: rovné. Nadprstí: mírně šikmé při pohledu ze strany. Přední tlapky: poměrně malé, poněkud oválné, kompaktní, nevytáčejí se do strany.
Celkový vzhled: přiměřeně zaúhlené v koleni a hleznu. Při pohledu zezadu rovnoběžné. Paspárky jsou nežádoucí. Stehna: osvalená a široká. Kolena: přiměřeně zaúhlená. Bérce: střední délky. Hlezenní kloub: přiměřeně zaúhlený. Hlezna: mírně šikmá při pohledu ze strany, rovnoběžná při pohledu zezadu. Zadní tlapky: poměrně malé, poněkud oválného tvaru, kompaktní.
Lehký a zjevně bez námahy. Jak při pohledu zpředu, tak při pohledu zezadu paralelní.
Hustá a hrubá, ale přiléhající k tělu. Na hlavě a přední straně končetin krátká a hladká; na hrudníku, krku, zadní straně končetin a spodní straně ocasu je delší. Srst se skládá z delší a hrubé krycí srsti a měkké, vlnovité a černé podsady.
Zářivá černá. Trochu bílé barvy na hrudníku a tlapkách může být tolerováno.
Výška v kohoutku: Psi: 46 až 49 cm. Ideální výška 47 cm. Feny: 43 až 46 cm. Ideální výška 44 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Klešťový skus, nepravidelný skus. Chybějící podsada. Bílé chloupky, bílá barva na ocasu. Bílé ponožky. Nejistý, nervózní, štěkající.
Přirozeně krátký ocas.
Agresivita. Podkus nebo předkus. Kohoutková výška o více než 3 cm menší nebo o více než 4 cm větší než ideální výška. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Švédsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 22.07.1982.
Lovecký pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 2 severští lovečtí psi. Se zkouškou z výkonu.
Malý kvadratický pes typu špice, kompaktně stavěný, se suchým mohutným osvalením. Pes by měl mít velmi dobrou stavbu. Hlava je nesena vysoko a neohroženě. Pes má být velmi pohyblivý. Rozdílná stavba těla obou pohlaví má být dobře patrná. Ideální pes má působit dojmem typického malého špice, velmi pozorného a poslušného, dobře vyváženého a s dobrou povahou.
Jako lovecký pes by Norrbottenský špic měl být poslušný a odvážný, s výrazem pozornosti, aktivity, přátelskosti a sebevědomí. Nikdy není nervózní, plachý nebo agresivní.
Silná, suchá, dobře utvářená a při pohledu ze stranu a shora klínovitého tvaru. MOZKOVNA: Lebka: středně široká a poměrně plochá; čelo je mírně vyklenuté. Nadočnicové oblouky mají být dobře vyznačené. Stop: dobře, ale jen lehce vyznačený. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: černá. Tlama: středně dlouhá, ostře se zužující. Její délka je rovna polovině délky hlavy nebo o něco kratší. Hřbet nosu: rovný. Pysky: tenké, suché a těsně přiléhající. Zuby: nůžkový skus s dobře vyvinutými zuby. Oči: středně velké, mandlového tvaru a šikmo posazené. Tmavě hnědé, jasné. Výraz je klidný a energický. Uši: vysoko nasazené, mírně větší než střední velikosti, a pevně vztyčené. Špičky mírně zaoblené.
Středně dlouhý, suchý a osvalený, mírně vyklenutý; nesený vztyčeně.
Hloubka těla (vertikální vzdálenost od nejvyššího bodu kohoutku k nejnižšímu bodu hrudníku) má být rovna polovině celkové výšky v kohoutku. Hřbet: krátký, silný, osvalený a pružný. Při pohledu ze strany mírně spáditý v kohoutku a pak rovný. Bedra: krátká a široká. Záď: středně dlouhá a široká, mírně spáditá, s dobře vyvinutým svalstvem. Hrudník: středně hluboký a dlouhý. Při pohledu zpředu je hrudní koš oválný. Předhrudí dobře vyvinuté a dobře vyznačené. Fronta normální šířky. Při pohledu ze strany má nejnižší část hrudního koše dosahovat těsně pod lokty a plynule přecházet v linii břicha. Břicho: mírně vtažené.
Poměrně vysoko nasazený, nesený v poměrně vysokém oblouku, volně zatočený, přičemž špička ocasu se dotýká strany stehna. Ocas nemá být delší než k hleznu. Zkrácený ocas není povolen.
Ramenní lopatka: dlouhá a široká, s dobře vyvinutým hřebenem a osvalením. Těsně přiléhající k hrudníku a uložená šikmo. Nadloktí: má být stejné délky jako lopatka, silné, dobře přiléhající k hrudníku, ale dovolující volný pohyb, tvořící patrný úhel s hřebenem lopatky. Loket: směřující dozadu. Předloktí: rovné, se silnou kostrou, suché, ale pružně osvalené. Nadprstí: silné, při pohledu zpředu tvoří s předloktím rovnou přímku. Mírně šikmé při pohledu ze strany. Přední tlapky: malé, silné, směřující přímo vpřed, dobře klenuté a kompaktní, s dobře vyvinutými pevnými polštářky.
Při pohledu zezadu rovnoběžné. Stehna: proporčně dlouhá, tvořící pravý úhel s pánví. Silně osvalená. Kolena: silná. Bérec: tvoří patrný úhel se stehnem. Hlezno: široké a silné jak při pohledu zpředu, tak ze strany. Zadní nadprstí: suché, pružné a poměrně dlouhé. Zadní tlapky: jako přední tlapky. Směřující přímo vpřed.
Norrbottenský špic má ve cvalu i klusu vykazovat plynulý, pravidelný pohyb s velkým posunem a dobrým pokrytím prostoru. Hřbetní linie musí zůstat pevná. V pohybu musí být pánevní končetiny rovnoběžné.
Tvrdá, krátká, rovná a poměrně přiléhající, s jemnou a hustou podsadou. Krátká na nosním můstku, lebce, uších a přední straně končetin, delší na krku, zadní straně stehen a spodní straně ocasu.
Všechny barvy jsou povolené. Ideální barva je bílá se žlutými nebo červenohnědými znaky.
Ideální výška v kohoutku: Psi: 45 cm. Feny: 42 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Německo. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO STANDARDU: 5.3.1998.
Pes hlídací a společenský.
Skupina 5 Špicové a primitivní psi. Sekce 4 Evropští špicové. Bez pracovní zkoušky.
Němečtí špicové jsou potomky psa rašelinného Canis Familaris palustris z doby kamenné a pozdějšího špice kolových staveb a jsou nejstarším plemenem Střední Evropy. Vyvinula se z něj četná další plemena. Za hranicemi německé jazykové oblasti je vlčí špic též nazýván keeshond a trpasličí špic pomeranian.
Špicové vynikají krásnou srstí, jež díky bohaté podsadě odstává od těla. Zvlášť nápadný je mohutný límec kolem krku připomínající hřívu a huňatě obrostlý ocas hrdě nesený nad hřbetem. Hlava podobná lišce s bystrýma očima, zašpičatělýma malýma blízko sebe stojícíma ušima dodává špicovi jeho tolik typické smělé vzezření.
Poměr kohoutkové výšky k délce psa je 1:1.
Německý špic je stále ostražitý, živý a mimořádně fixovaný na svého majitele. Je velmi učenlivý a lehce vychovatelný. Jeho nedůvěřivost k cizím lidem a absence loveckého pudu ho činí ideálním hlídačem pro dům a dvůr. Není ani bázlivý ani agresivní. Odolnost vůči počasí, robustnost a dlouhověkost jsou jeho nejznamenitějšími vlastnostmi.
LEBEČNÍ ČÁST: Hlava špice je středně velká, při pohledu shora vzadu nejširší a zužuje se klínovitě ke špičce nosu. Stop: Mírně vyvinutý až zdůrazněný, nikdy ne náhlý. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nos: Nos je kulatý, malý a čistě černý. U všech hnědých špiců je tmavě hnědý. Čenichová partie: čenich není příliš dlouhý, ani hrubý ani zašpičatělý a je ve vhodném poměru k mozkovně. (u vlčího špice / keeshonda, velkého špice a středního špice cca. 2:3, u malého a trpasličího špice / pomeraniana cca. 2:4). Pysky: Pysky nejsou převislé, pevně přiléhají a netvoří ke koutkům záhyby. U všech barevných rázů jsou černě pigmentovány, u všech hnědých špiců hnědé. Čelisti/zuby: Čelisti jsou normálně vyvinuty a vykazují plnocenný nůžkový skus se 42 zuby dle zubního vzorce, přičemž horní řada řezáků přesahuje bez meziprostoru přes dolní čelist a zuby stojí v čelisti kolmo. U malých a trpasličích špiců / pomeranianů jsou tolerovány malé ztráty premolárů. Klešťový skus je u všech špiců přípustný. Líce: Líce jsou měkce zaoblené, ne vystouplé. Oči: Oči jsou středně velké, mandlového tvaru, poněkud šikmo uložené, tmavé barvy. Okraje víček jsou u všech barevných rázů černě pigmentovány, u hnědých špiců tmavě hnědé. Uši: Malé uši jsou relativně blízko u sebe nasazené a trojúhelnékovitě zašpičatělé. Jsou neseny vždy vzpřímeně s tuhými špičkami.
Středně dlouhý krk je nasazen na plecích široce, v šíji je lehce klenutý, netvoří lalok a je osrstěn límcem připomínajícím hřívu.
Horní linie: Horní linie začíná na špici vzhůru nesených vztyčených uší a přechází v měkkém oblouku v krátký rovný hřbet. Huňatý překlopený ocas, který částečně překrývá hřbet zaobluje siluetu. Kohoutek / hřbet: Vysoký kohoutek neznatelně přechází v pokud možno krátký, rovný, pevný hřbet. Bedra: Krátká, široká, silná. Záď: Záď je široká a krátká, nikdy spadající. Hrudník: Dostatečně hluboký hrudník je dobře klenutý, přední fronta je dobře vyvinutá. Spodní linie a břicho: Hrudní koš zasahuje pokud možno co nejdále dozadu, břicho je pouze mírně vtaženo.
Ocas je vysoko nasazen, je středně dlouhý, hned u kořene se stáčí vzhůru a dopředu přes hřbet. Leží pevně na hřbetě. Je velmi huňatě osrstěn. Dvojitá smyčka na jeho konci je přípustná.
Obecně: Rovná, spíše široká fronta. Plece: Plece jsou dobře osvalené a pevně spojené s hrudním košem. Lopatka je dlouhá a leží šikmo vzad. Přibližně stejně dlouhé rameno s ní svírá úhel asi 90 stupňů. Loket: Loketní klub je silný, přilehlý k hrudníku a ani vtočený ani vytočený. Předloktí: Předloktí je středně dlouhé, v poměru k trupu statné a zcela rovné, s dobrými praporci na zadní straně. Nadprstí: Silné, středně dlouhé nadprstí svírá úhel cca 20 stupňů ke svislé rovině. Přední tlapky: Přední tlapky jsou pokud možno malé, kulaté, s dobře vedle sebe ležícími a dobře klenutými prsty, tzv. kočičí tlapky. Drápy a polštářky jsou u všech barevných rázů černé, u všech hnědých špiců tmavohnědé.
Obecně: Pánevní končetiny jsou velmi dobře osvalené a až po hlezenní kloub bohatě osrstěné. Zadní končetiny stojí rovně a paralelně. Stehno / holeň: Kosti stehenní a holenní jsou přibližně stejně dlouhé. Koleno: Kolenní kloub je silný, jen mírně zaúhlený a v pohybu není vytlačován ani ven ani dovnitř. Zánártí: Zánártí je středně dlouhé, velmi silné a je kolmo postavené. Zadní tlapky: Tlapky pánevních končetin jsou pokud možno malé, kulaté, s dobře uzavřenými a dobře vyklenutými prsty, tzv. kočičí tlapky. Polštářky jsou drsné. Barva drápů a polštářků je co možná nejtmavší.
Němečtí špicové se pohybují při dobrém posunu přímo, plynule a pružně.
Kůže na těle pevně přiléhá bez jakýchkoli záhybů.
Němečtí špicové mají dvojitou srst: dlouhé, rovné, odstávající pesíky a krátkou, hustou, vatovitou podsadu. Hlava, uši, přední strana předních i zadních končetin a tlapky jsou osrstěny krátce a hustě (sametově), zbytek těla je porostlý dlouhou a bohatou srstí. Srst není zvlněná, kadeřavá ani chundelatá, na zádech se nedělí do pěšinky. Krk a plece pokrývá hustá hříva. Zadní stranu hrudních končetin porůstají pěkné praporce, pánevní končetiny od zádi až po hlezenní kloub jsou obrostlé bohatými kalhotami. Ocas je bujně osrstěný.
a) Vlčí špic / keeshond: vlkošedá. b) Velký špic: černá, hnědá, bílá. c) Střední špic: černá, hnědá, bílá,oranžová, vlkošedá, jiná. d) Malý špic: černá, hnědá, bílá, oranžová, vlkošedá, jiná. e) Trpasličí špic / pomeranian: černá, hnědá, bílá, oranžová, vlkošedá, jiná. Černý špic: V osrstění černého špice musí být také podsada stejně jako kůže tmavě zbarvená a zbarvení povrchu osrstění musí být lakově černé bez jakéhokoli bílého nebo jiného odznaku. Hnědý špic: Hnědý špic má být stejnoměrně jednobarevně hnědě zbarven. Bílý špic: Srst má být čistě bílá, bez jakéhokoliv (zvláště pak žlutavého) nádechu, jaký se zvláště na uších vyskytuje častěji. Oranžový špic: Oranžový špic má být pravidelně jednobarevný ve středním odstínu. Vlkošedý špic (keeshond): stříbrošedá s černými špičkami pesíků. Čenich a uši tmavě zbarvené, okolo očí výrazná kresba, sestávající z jemné černé linie, která probíhá šikmo od vnějšího očního koutku k dolnímu okraji nasazení ucha a také čárkovaných linií a stínování, jež tvoří krátké, ale výrazné obočí. Hříva a oblast plecí světlé, hrudní a pánevní končetiny bez černých odznaků pod loktem resp. kolenem, s výjimkou lehkého čárkování přes prsty. Špička ocasu je černá, spodní strana ocasu a kalhoty světle stříbrné. Jinak zbarvený špic: Pod označení jiné zbarvení spadají všechny barevné tóny, jako krémový, creme-sable, orange-sable, black-and-tan a strakoš. Strakoši musí mít základní barvu bílou. Černé, hnědé, šedé nebo oranžové skvrny musí být rozděleny po celém těle.
Kohoutková výška: a) Vlčí špic / keshond: 49 cm +/- 6 cm. b) Velký špic: 46 cm +/- 4 cm. c) Střední špic: 34 cm +/- 4 cm. d) Malý špic: 26 cm +/- 3 cm. e) Trpasličí špic / pomeranian: 20 cm +/- 2 cm. (jedinci pod 18 cm jsou nežádoucí.)
Každá velikostní varianta německého špice má mít hmotnost odpovídající její výšce.
Každá odchylka od výše uvedených bodů se považuje za vadu, jejíž hodnocení by mělo být v přesném poměru ke stupni odchylky.
Vady stavby těla. Příliš plochá hlava, vysloveně jablkovitá hlava. Masově zbarvený nos, pysky a oční víčka. U vlčích špiců / keeshondů, velkých a středních špiců vady zubů. Příliš velké a příliš světlé oči, mokvavé oči. Vady v pohybovém aparátu. Chybějící obličejová kresba u šedooblačných špiců.
Neuzavřená fontanela. Předkus nebo podkus. Ektropium a entropium. Klopené uši. Zřetelné bílé skvrny u všech ostatních než bílých špiců.
Psi-samci musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata nacházející se zcela v šourku.]]>
Mexiko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 09.08.1999.
Velká varieta, střední varieta: hlídací pes; malá varieta: společenský pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 6 původní plemena. Bez zkoušky z výkonu.
Původ těchto psů sahá daleko do historie. V minulosti bylo mezi původními obyvateli Mexika jejich maso velmi ceněno. Toto plemeno bylo také vnímáno jako vtělení boha Xolotla (odtud i jeho původní jméno), který doprovázel duše zemřelých do podsvětí. Pes byl také znám jako Xoloitzcuintle.
Velmi atraktivní pes, jehož hlavním znakem a zvláštností je úplně nebo téměř úplně chybějící osrstění, místo toho je pes pokrytý hladkou a měkkou kůží. Tělo je harmonicky vyvážené, se širokým, prostorným hrudníkem a dlouhými končetinami a ocasem.
Délka těla a výška v kohoutku jsou v poměru 10:9, pes je tedy mírně delší než je vysoký. Feny mohou být mírně delší než psi. Psům s dlouhým, úzkým tělem je při posuzování snížena známka.
Klidný, pokojný pes, veselý, pozorný a ostražitý. Podezřívavý k cizím lidem, dobrý hlídač, výborný společník.
MOZKOVNA: Lebka: vzhledem k „vlčímu“ typu poměrně široká a silná, přesto velmi elegantní. Plynule se zužuje směrem k tlamě. Týlní hrbolek je sotva patrný. Stop: nepříliš hluboký, ale přesto patrný. V profilu je horní linie tlamy rovnoběžná s temenem lebky. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: u tmavě zbarvených psů velmi tmavá, u psů s bronzovou nebo zlatožlutou barvou je růžová nebo hnědá. U vícebarevných psů se mohou objevit místa bez pigmenace. Tlama: při pohledu ze strany rovná. Horní i spodní čelist silně vyvinutá. Pysky: těsně přiléhající. Zuby: řezáky se přesně uzavírají v nůžkovém skusu. Předkus a podkus stejně jako jakákoli jiná anomálie skusu jsou posuzovány jako závažné chyby. Chybějící stoličky a třenové zuby nejsou penalizovány. Líce: málo vyvinuté. Oči: středně velké, mandlového tvaru. Vyjadřují pozornost a živost. Barva se liší podle celkového zbarvení od černé přes tmavě hnědou, červenohnědou a jantarovou až po žlutou. Barva očí co nejtmavší, obě oči by měly být stejné barvy. Barva očních víček se pohybuje od černé přes hnědou k šedé. Světlejší nebo růžová barva je povolena, ale není žádoucí. Uši: dlouhé, velké a výrazné, velmi elegantní a s jemnou texturou. Připomínají netopýří uši. V afektu jsou vždy vztyčené a jejich osa svírá s horizontálou úhel 50° - 80°. Psi s kupírovanýma nebo svěšenýma ušima jsou diskvalifikováni.
Horní linie: vysoká, mírně prohnutá. Délka: poměrně dlouhý. Tvar: štíhlý, ohebný, dobře osvalený, velmi elegantní. Kůže: pevná, pružná, ale těsně přiléhající, bez kožního laloku. U štěňat mohou být na krku faldy, které s věkem zmizí.
Silně stavěný. Kohoutek: nepříliš vyznačený. Hřbetní linie: jeví se zcela rovná. Psi s prohnutým (lordóza) nebo vyklenutým hřbetem (kyfóza) nebo s úzkým hřbetem a krátkýma nohama jsou nežádoucí. Bedra: silná a svalnatá. Záď: při pohledu z profilu mírně konvexní. Skloněná přibližně pod úhlem 40° vůči horizontále. Pevně stavěná, svalnatá a mírně zaoblená. Hrudník: Při pohledu ze strany dlouhý, hluboký a dosahující až k lokti. Žebra jsou mírně prohnutá, nikdy plochá. Při pohledu zepředu je předhrudí dostatečně široké, ale hrudní kost nevyčnívá. Spodní linie: spodní linie je elegantní; začíná pod hrudníkem a probíhá přes svalnaté, vtažené břicho ve stoupající linii.
Dlouhý, tenký a s řídkou, vlající srstí. Nízko nasazen, délkou dosahuje k hleznu a zužuje se směrem ke špičce. V pohybu nesen vysoko, zahnutý, ale nikdy stočený přes hřbet. V klidu svěšený a zakončený mírným háčkem. Za určitých okolností je ocas stočený zespoda přes břicho, což vyjadřuje bázlivost.
Při pohledu zepředu jsou rovné, směřují kolmo k zemi, dobrých proporcí a dobré délky v poměru k tělu. Rameno: ploché a svalnaté. Přiměřené zaúhlení lopatky vzhledem k nadloktí umožňuje volný a elegantní pohyb s dlouhým krokem Loket: silný, těsně přiléhající k hrudníku, nikdy vytočený ven.
Při pohledu zezadu zcela rovné a navzájem rovnoběžné. Úhlení kyčelního kloubu, kolena a hlezenního kloubu je dostatečně otevřené, takže umožňuje volný pohyb s dobrým posunem zadních končetin. Kravský postoj hlezen je silně penalizován. Nikdy nemá úzký postoj zadních končetin. Stehna: silná, dobře osvalená.
Středně dlouhé, zaječí. Prsty jsou vyklenuté a těsně u sebe a jsou hustě pokryté srstí. Drápky jsou krátké a u tmavých jedinců černé,u broznově nebo zlatě zbarvených zvířat jsou světlejší. Polštářky jsou tvrdé a odolné vůči všem typům povrchu. Meziprstové membrány jsou dobře vyvinuté. Paspárky musí být odstraněny na všech končetinách.
V souladu s úhlením má pes dlouhý, elegantní a pružný krok. Klus je rychlý a plynulý, přičemž hlava a ocas jsou neseny vysoko.
Protože toto plemeno postrádá osrstění, má u něj kůže velký význam. Je hladká a citlivá na dotyk. Jeví se teplejší než u osrstěných plemen, protože vyzařované teplo se neztrácí v izolační vrstvě srsti. Protože kůže není chráněna srstí, vyžaduje mnohem více péče a je třeba ji chránit před účinky přímého slunečního záření a počasí. Jizvy po úrazech by neměly být penalizovány. Pes se potí na tlapkách (na polštářcích a meziprstních prostorech), takže málokdy těžce oddychuje.
Hlavní zvláštností plemene je nepřítomnost srsti na těle (naháč), přesto má pes na čele a krku krátkou, hustou a naježenou srst jakékoli barvy, která ovšem nesmí nikdy tvořit dlouhé kadeře s jemnou texturou. Hrubá srst se často nachází na tlapkách a na konci ocasu. Pokud ovšem tato srst chybí, není to považováno za chybu. Psi s dlouhou srstí jsou diskvalifikováni.
Preferováni jsou jednobarevní psi tmavých odstínů. Barva se pohybuje od černé přes šedočernou, břidlicově šedou, tmavošedou, červenavou, játrovou, bronzovou k zlatožluté. Vyskytují se i vícebarevní psi, včetně psů s bílými znaky.
Výška v kohoutku: Existují tři velikostní variety psů i fen: Standardní: Psi i feny: 45 - 55 cm. U výborných jedinců je přípustná výška do 60 cm. Střední: Psi i feny: 35 - 45 cm. Miniaturní: Psi i feny: 25 - 35 cm. Jedinci větší než 60 cm a menší než 25 cm jsou diskvalifikováni.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Příliš široká hlava. Světlé, kulaté a vystupující oči. Volná kůže na krku (lalok). Příliš dlouhé tělo s krátkými končetinami. Krátký ocas. Paspárky. Ochablá, volná kůže s vráskami. Osrstění jinde než je uvedeno ve standardu. Výrazný nedostatek pigmentace (albinismus). Bázlivý nebo agresivní pes.
Předkus nebo podkus. Kupírované nebo zavěšené uši. Kupírovaný ocas. Osrstění po celém těle. Dlouhé, jemné prameny srsti. Výška nad 60 cm nebo pod 25 cm.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Korea. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 09.11.2004.
Lovecký pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 5 asijští špicové a příbuzná plemena. Bez zkoušky z výkonu.
O původu korejského Jindo psa nejsou písemné záznamy, ale mnozí odborníci se shodují, že toto plemeno existovalo po několik tisíc let na ostrově Jindo, který je na jihozápadním konci Korejského poloostrova. Mezi mnoha teoriemi o dávném původu tohoto plemene je nejuznávanejší ta, která říká, že plemeno Jindo pes pochází původně z Koreje, a bylo zachováno na ostrově Jindo díky tehdejší nedostupnosti ostrova. V Koreji jsou korejští Jindo psi nazýváni Jindo-kae nebo Jindo-kyon. Kae nebo kyon jsou korejská označení pro psy.
Korejští Jindo psi jsou středně velcí psi dobrých proporcí používaní pro lov a hlídání. Se vztyčenýma ušima a stočeným nebo srpovitým ocasem by měli být ztělesněním hbitosti, síly, pozornosti a ušlechtilosti.
Poměr kohoutkové výšky k délce těla je 10 : 10,5.
Korejský Jindo pes má velmi silný lovecký pud a je statečný, odvážný, pozorný a opatrný, ale není zbrklý ani se nedá snadno rozptýlit. Nade vše je však oddaný svému pánovi. Příliš se nezajímá o jiná zvířata. Má také dobrý orientační smysl. Je to „pes jednoho pána“, a i když snadno přijímá nového pána, nikdy nezapomene na svoji vazbu k předchozímu pánovi, který jej odmala vychoval. Sám se udržuje čistý. Jí střídmě.
Při pohledu shora hlava tvoří trojúhelník s tupým vrcholem, aniž psa činí neforemným či hrubým. MOZKOVNA: lebka je v poměru k tělu střední velikosti. Temeno je mírně zaoblené a horní část lebky se pak zužuje k očím. Šířka mezi ušima je v poměru k velikosti hlavy střední. Stop: dobře patrný, ale ne příliš strmý. Slabá vráska zasahuje k čelu. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: černá. U bílých jedinců je povolena masová barva. Tlama: tlama by neměla být objemná ani směřující vzhůru. Pysky: černé, těsně přiléhající, tenké a nikoliv volné, horní pysk maličko překrývá dolní pysk. Zuby: velmi silné, nůžkový skus. Líce: dobře vyvinuté, suché a při pohledu ze strany i zpředu mírně zakulacené, směrem ke kořeni nosu se zužují. Oči: tmavě hnědé, v poměru k velikosti hlavy poměrně malé, mandlového tvaru, s živým výrazem. Vnější koutky obou očí jsou zešikmené směrem k uším. Uši: střední velikosti, trojúhelníkové, silné a zcela vztyčené. Uši nejsou nasazené ani vysoko ani nízko, směřují maličko dopředu v linii s horní částí krku. Uvnitř uší je žádoucí jemná a hustá textura srsti.
Poměrně dobře vyvážený a silný, bez volné kůže, dobře osvalený a mohutný. Korejský Jindo pes drží v afektu krk hrdě a vyklenutý.
Hřbet: silný a rovný. Bedra: dobře osvalená, napjatá, suchá a užší než hrudní koš. Hrudník: silný a středně hluboký, ale ne příliš široký. Nejhlubší bod hrudníku je těsně nad lokty, ale může dosahovat i do linie loktů. Žebra dobře klenutá. Hrudní koš dobře vyvinutý. Spodní linie: dobře vtažené břicho.
Pokud je ocas natažen, špička dosahuje téměř k hleznům. Kořen ocasu je nasazen poměrně vysoko, rovně a pevně, pes by s ním při pohybu neměl mávat. Ocas je srpovitý nebo stočený, špička ocasu se dotýká hřbetu nebo slabiny. Neměl by být příliš zatočený. Ocas je bohatě osrstěn.
Hrudní končetiny jsou při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné. Rameno: silné, mohutné, uložené více vzad. Loket: přiléhající k trupu, nevytáčí se ani dovnitř ani ven. Nadprstí: při pohledu ze strany mírně šikmé. Tlapky: kočičí tlapky. Prsty poměrně krátké, zakulacené, kompaktní a těsně přiléhající. Drápky silné, nejlépe černé. Polštářky silné a pružné.
Při pohledu ze strany jsou pánevní končetiny středně zaúhlené, při pohledu zezadu jsou rovné, rovnoběžné a postoj není ani široký ani úzký. Paspárky by měly být odstraněny, kromě zemí, kde je jejich odstraňování zakázáno zákonem. Stehna: dobře vyvinutá. Kolena: středně zaúhlená. Hlezna: posazená nízko, nikoliv strmá, ale středně zaúhlená. Tlapky: stejné jako přední tlapky.
Pohyb korejského Jindo psa je rovnoměrný a plný síly. Hřbetní linie musí zůstat pevná a rovná. Při klusu nese hlavu vysoko, ale s rostoucí rychlostí pohybu je hlava nesena poměrně nízko, téměř v linii plecí. Horní část ocasu se mírně pohybuje při změně směru pohybu psa.
Korejský Jindo pes má srst s podsadou. Podsada je měkká a hustá, světlá, ale dostačující k podpoře krycí srsti. Krycí srst je tvrdá a poněkud odstává od těla. Ve srovnání se srstí na trupu je srst na hlavě, končetinách a uších kratší, a srst na krku, kohoutku, hřbetu a zádi delší. Srst na ocase a na zadní straně stehen je delší než na zbytku těla.
Červenobéžová, bílá, černá, černá s pálením, vlkošedá a žíhaná.
Výška v kohoutku: Psi: 50 - 55 cm, ideálně 53 - 54 cm. Feny: 45-50 cm, ideálně 48 - 49 cm. Hmotnost: Psi: 18 - 23 kg. Feny: 15 – 19 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Nedostatečné osvalení. Příliš hrubá nebo příliš jemná kostra. Klešťový skus. Nevztyčené uši. Kupírovaný nebo krátký ocas. Přeúhlení. Strmá hlezna, kravský postoj, sudovitý postoj hlezen. Dlouhá srst nebo krátká srst. Trhavý pohyb nebo vázaný pohyb.
Agresivita nebo přílišná plachost. Kohoutková výška pod nebo nad výškou uvedenou ve standardu. Předkus nebo podkus. Psi vykazující samičí typ, feny vykazující samčí typ. Více než 3 chybějící zuby. Nedostatek pigmentu, albinismus. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Finsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 12.03.1999.
Původně ovčácký a hlídací pes, užívaný chovateli sobů. V současné době je však oblíbený jako společenský pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 3 severští pastevečtí a ovčáčtí psi. Bez zkoušky z výkonu.
Po staletí užívali Laponci psy stejného typu jako je finský laponský pes jako hlídače sobích stád v severských zemích a v severních oblastech Ruska. První standard laponského ovčáka byl vytvořen Finským kynologickým klubem v roce 1945. V roce 1967 byl název plemene změněn na „laponský pes“. V 70. letech se typ a vzhled plemene ustálil a standard byl několikrát upřesněn. Plemeno bylo znovu přejmenováno v roce 1993 na „finského laponského psa“. Plemenný typ se během krátké doby upevnil a v současné době je plemeno velmi oblíbené jako společenský a domácí pes v celém Finsku.
Menší než střední pes, stavba těla je s ohledem na velikost silná, mírně delší než kohoutková výška. Pes s dlouhou a silnou srstí a vztyčenýma ušima.
Hloubka těla je o trochu menší než polovina kohoutkové výšky. Tlama je mírně kratší než lebka. Délka lebky je o něco větší než její šířka, její hloubka je stejná jako šířka.
Horlivý, odvážný, klidný a učenlivý. Přátelský a věrný.
V celkovém obrysu silná, poměrně široká. MOZKOVNA: Lebka: široká, mírně konvexní. Čelo je poměrně klenuté. Čelní vráska jasně patrná. Stop: jasně patrný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: nejlépe černá, ale harmonizující s barvou srsti. Tlama: silná, široká a rovná; při pohledu shora a ze strany se rovnoměrně, ale jen mírně zužuje. Pysky: těsně přiléhající. Čelisti/Zuby: čelisti jsou silné. Nůžkový skus. Líce: jařmové oblouky jsou jasně vyznačené. Oči: tmavě hnědé barvy, harmonizující s barvou srsti; oválné. Výraz je měkký a přátelský. Uši: středně velké, nesené vztyčené nebo polovztyčené, nasazené poměrně daleko od sebe, poměrně široké v bázi, trojúhelníkové a velmi pohyblivé.
Středně dlouhý, silný a pokrytý bohatou srstí.
Kohoutek: osvalený a široký, jen mírně vyznačený. Hřbet: silný a rovný. Bedra: krátká a osvalená. Záď: střední délky, dobře vyvinutá a jen maličko spáditá. Hrudník: hluboký, poměrně dlouhý, dosahující téměř k loktům, ne příliš široký. Žebra jsou mírně klenutá; předhrudí jasně viditelné, ale ne příliš silné. Spodní linie: břicho mírně vtažené.
Poměrně vysoko nasazený, střední délky, pokrytý bohatou a dlouhou srstí. Špička ocasu může být stočena do tvaru J. V pohybu je ocas stočený do oblouku nad hřbetem nebo k boku, v postoji může být svěšený.
Celkový vzhled: mohutné se silnou kostrou. Při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné. Rameno: mírně šikmé. Nadloktí: stejně dlouhé jako ramenní lopatka. Úhel mezi ramenem a nadloktím je poměrně otevřený. Loket: posazen o něco níže než spodní linie hrudního koše, směřuje přímo vzad. Předloktí: poměrně silné, vertikální. Zápěstí: ohebné. Nadprstí: střední délky, mírně šikmé. Přední tlapky: dobře klenuté, spíše oválné než kulaté, pokryté hustou srstí. Polštářky jsou pružné, na stranách pokryté hustou srstí.
Celkový vzhled: se silnou kostrou, mohutné, při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné. Zaúhlení je jasně, ale ne příliš silně vyznačené. Stehna: střední délky, poměrně široká, s dobře vyvinutým osvalením. Kolena: směřují dopředu, zaúhlení je poměrně jasně vyznačené. Bérce: poměrně dlouhé a šlachovité. Hlezenní kloub: poměrně nízko posazený; zaúhlení je jasně, ale ne příliš silně vyznačené. Nadprstí: poměrně krátké, silné a vertikální Zadní tlapky: jako přední tlapky. Paspárky jsou nežádoucí.
Očividně bez námahy. Snadno přechází z klusu do běhu, což je nejpřirozenější způsob pohybu. Nohy se pohybují paralelně. Při práci je pohyblivý a rychlý.
Po celém těle těsně přiléhající, bez vrásek.
Bohatá srst, především psi mají bohatou hřívu. Krycí srst je dlouhá, rovná a hrubá. Na hlavě a na přední straně končetin je srst kratší. Musí být podsada, která je měkká a hustá.
Povolené jsou všechny barvy. Základní barva musí dominovat. Barvy jiné než základní barva se mohou vyskytovat na hlavě, krku, hrudníku, spodní straně těla, na končetinách a ocasu.
Výška v kohoutku: Ideální velikost psů: 49 cm. Ideální velikost fen: 44 cm. Tolerance ±3 cm. Typ je důležitější než výška.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Psi postrádající samčí typ a feny postrádající samičí typ. Lehká hlava. Nedostatečný stop. Zavěšené uši. Ocas trvale nesen pod linií hřbetu. Přeúhlené nebo příliš strmě úhlené pánevní končetiny. Chybějící podsada. Ploše přiléhající srst. Kadeřavá krycí srst. Nejasná základní barva.
Agresivita nebo přílišná plachost. Podkus nebo předkus. Zalomený ocas. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Finsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 12.03.1999.
Ovčácký pes pro pasení sobů.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 3 severští pastevečtí a ovčáčtí psi. Bez zkoušky z výkonu.
Po staletí užívali Laponci psy stejného typu jako je laponský ovčák jako ovčácké psy pro pasení sobů. Psi byli zapisováni do plemenné knihy od 50. let 20. století. V té době byli finský laponský pes (lapinkoira) a laponský ovčák (lapinporokoira) považováni za jedno plemeno. Laponský ovčák byl vydělen jako samostatné plemeno 10.12.1966, protože bylo uznáno, že se jedná o dvě rozdílná ovčácká plemena.
Ovčácký špic střední velikosti, viditelně delší než je jeho kohoutková výška. Kostra i svaly jsou silné. Pes je dobře osvalený, ale přesto nesmí působit těžkým dojmem. Pohlavní rozdíly musí být patrné. Srst je přizpůsobena severskému klimatu.
Délka těla je zhruba o 10 % větší než kohoutková výška. Hloubka těla je polovinou kohoutkové výšky.
Učenlivý, klidný, přátelský, energický a oddaný. Při práci bez váhání štěká.
Protáhlá hlava, tlama je o trochu kratší než lebka. MOZKOVNA: Lebka: jen mírně konvexní. Čelní vráska je vyznačena a nadočnicové oblouky jsou jasně patrné. Stop: mírně šikmý. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: nejlépe černá, ale harmonizující s barvou srsti. Tlama: nosní hřbet je rovný. Při pohledu shora i ze strany se tlama postupně zužuje k nosu. Pysky: těsně přiléhající. Čelisti/Zuby: čelisti a zuby jsou silné. Nůžkový skus. Normální zubní vzorec. Líce: jařmové oblouky jsou jasně vyznačené. Oči: nejlépe tmavé, ale harmonizující s barvou srsti. Živé a posazené poměrně daleko od sebe. Oválného tvaru. Výraz je horlivý, u fen také oddaný. Uši: vztyčené, středně dlouhé, široce nasazené, v místě nasazení poměrně široké. Vnitřek ucha je pokryt bohatou srstí, především v bázi.
Silný a středně dlouhý, harmonicky přecházející v plece. Bez laloku.
Kohoutek: vyznačený. Hřbet: silný a osvalený. Bedra: krátká a osvalená. Záď: poměrně dlouhá a trochu spáditá. Hrudník: hluboký, dlouhý a prostorný, ne příliš široký. Žebra jsou klenutá. Spodní linie: břicho jen mírně vtažené.
Střední délky, nízko nasazený a pokrytý bohatou srstí. V klidu je ocas svěšený; v pohybu je nesen ve volném oblouku, ale neměl by být nesen nad hřbetní linií. V afektu může být také stočený do kroužku.
Celkový vzhled: mohutné, spojené s trupem silnými svaly, ale dovolující volný pohyb. Svalnaté a dobře zaúhlené. Při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné. Rameno: šikmé a osvalené. Loket: nevytáčí se ani dovnitř ani ven, přiléhá k tělu, směřuje přímo vzad. Předloktí: vertikální. Zápěstí: šlachovité a ohebné. Nadprstí: při pohledu ze strany mírně šikmé, dovolující pružný pohyb. Přední tlapky: poměrně oválné, ze všech stran i zespoda pokryté hustou srstí. Prsty jsou dobře klenuté, polštářky pružné a silné.
Celkový vzhled: dobře zaúhlené. Při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné. Stehna: poměrně dlouhá a široká, s dobře vyvinutým osvalením. Koleno: směřuje dopředu, zaúhlení je jasně vyznačené. Hlezenní kloub: poměrně nízko posazený; zaúhlení je jasně vyznačené. Nadprstí: poměrně krátké, vertikální a paralelní. Zadní tlapky: jako přední tlapky. Nejlépe bez paspárků.
Volný, pružný, očividně bez námahy a bezvadný. Klus je neúnavný. V rychlém klusu mají tlapky končetin tendenci být kladeny do jedné linie (single-tracking).
Po celém těle těsně přiléhající, bez vrásek.
Krycí srst je střední délky nebo dlouhá, rovná, poměrně odstávající od těla a hrubá. Podsada je jemná a hustá. Srst je většinou bohatší a delší na krku, hrudníku a na zadní straně stehen.
Černá v různých odstínech, včetně šedavé nebo tmavě hnědé, se znaky světlejšího odstínu než je základní barva, šedavými nebo hnědavými, které jsou často na hlavě, spodní části těla a končetinách. Bílé znaky na krku, hrudníku a končetinách jsou povolené. Podsada je černá, šedavá nebo hnědavá.
Výška v kohoutku: Ideální velikost psů: 51 cm. Ideální velikost fen: 46 cm. Tolerance ±3 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Psi postrádající samčí typ a feny postrádající samičí typ. Velmi světlé oči u černě osrstěných jedinců. Uši s ochablými špičkami (klopené). Ocas zatočený nebo nesený nad hřbetem. Jemná, vlnitá nebo ploše přiléhající srst. Chybějící podsada.
Agresivita nebo přílišná plachost. Podkus nebo předkus. Zavěšené uši. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Japonsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 20.12.1994.
Lovecký pes, společenský pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 5 asijští špicové a příbuzná plemena. Bez zkoušky z výkonu.
Toto plemeno pochází ze středně velkých psů, kteří žili již v dávných časech v Japonsku. Jako samostatné plemeno se vyvíjelo v hornatých okresech Kishu (prefektura Wakajama a Mie). Původně byly v srsti těchto psů znaky jasných barev, jako například červené, sezamové nebo žíhané. Od roku 1934 je ale povoleno pouze jednobarevné zbarvení; vícebarevná srst vymizela kolem roku 1945 a nikdy se už v plemeni neobjevovala. V současné době existují v plemeni i bílí jedinci. Tito psi jsou užíváni především při lovu divočáků a dříve byli užíváni i k lovu jelenů. Plemeno převzalo název oblasti, kde bylo chováno. V roce 1934 bylo prohlášeno „národní památkou“.
Středně velký pes, dobře vyvážený, s dobře vyvinutým osvalením. Pes má vztyčené uši a zatočený nebo srpovitý ocas. Silná a kompaktní konstituce, dobrá kostra.
Poměr kohoutkové výšky k délce těla je 10 : 11.
Pes pozoruhodné vytrvalosti. Ušlechtilý, důstojný, s milou povahou. Věrný, učenlivý a velmi pozorný.
MOZKOVNA: Lebka: široké čelo. Stop: poměrně strmý, se slabou čelní rýhou. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nos: černá barva nosní houby, u bílých jedinců je povolena masová barva. Nosní hřbet je rovný. Tlama: poměrně silná, klínovitého tvaru a zužující se. Pysky: těsně přiléhající. Čelisti/Zuby: silné, nůžkový skus. Líce: poměrně dobře vyvinuté. Oči: poměrně malé, téměř trojúhelníkové, posazené daleko od sebe, tmavě hnědé. Uši: malé, trojúhelníkové, maličko nakloněné vpřed, pevně vztyčené.
Silný a osvalený.
Kohoutek: vysoký. Hřbet: rovný a krátký. Bedra: široká a osvalená. Hrudník: hluboký, žebra středně vyklenutá. Spodní linie: dobře vtažené břicho.
Vysoko nasazený, silný, nesený silně zatočený nebo v srpovitém oblouku nad hřbetem. Pokud je ocas natažen, špička dosahuje téměř k hleznům.
Rameno: mírně strmé, s dobře vyvinutým osvalením. Ramenní klouby jsou mírně zaúhlené. Loket: přiléhající k trupu. Předloktí: rovné. Nadprstí: mírně šikmé.
Stehna: dlouhá. Bérce: krátké. Hlezna: silná a pružná.
Prsty dobře klenuté a těsně přiléhající. Polštářky silné a pružné. Drápky tvrdé a nejlépe tmavé barvy.
Lehký a pružný.
Krycí srst je hrubá a rovná, podsada měkká a hustá. Srst na lících a na ocasu je poměrně dlouhá.
Bílá, červená a sezamová (červenobéžové chlupy s černými špičkami).
Výška v kohoutku: Psi: 52 cm. Feny: 46 cm. Tolerance ± 3 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Psi vykazující samičí typ, feny vykazující samčí typ. Dlouhá srst.
Silný předkus nebo podkus. Uši nejsou vztyčené. Svěšený ocas nebo krátký ocas. Bázlivost.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Finsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 12.03.1999.
Pes využívaný k zadržení zvěře (stavění) při lovu losů a medvědů. Nadšený lovec, velmi nezávislý, ale dobře spolupracující při lovu, kdy štěkáním označuje pozici zvěře. Má velmi ostré smysly, zejména čich, proto je toto plemeno vhodné pro hony na velkou zvěř. Také má velmi dobrý orientační smysl.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 2 severští lovečtí psi. Zkouška z výkonu pouze v severských zemích (Norsku, Švédsku a Finsku).
Za přímého předka tohoto plemene se považuje pes „Komi“, také nazývaný Zyrianský pes. Původní prapředek této rasy pocházel nicméně z Karélie, kde byli tito psi využíváni k lovu zvěře. Šlechtění započalo v roce 1936 s cílem vytvořit robustního psa, který vyštěkává velkou zvěř. První standard byl kodifikován v roce 1945, o rok později byli již zaregistrováni první psi. V současnosti je plemeno ve Finsku poměrně rozšířené.
Středně velký, robustní a silný pes, mírně delší než je jeho výška v kohoutku, s hustou srstí a vztyčenýma ušima.
Délka těla je pouze mírně delší než je jeho výška v kohoutku. Hloubka těla je přibližně poloviční než výška v kohoutku. Poměr mezi délkou tlamy a délkou lebky je přibližně 2 : 3. Délka lebky je přibližně stejná jako její šířka a hloubka.
Vyrovnaný, poněkud rezervovaný, ale odvážný a vytrvalý pes. Velmi sebevědomý, může být agresivní vůči ostatním psům, ale nikdy vůči lidem. Velmi vyvinutá bojovnost.
Při pohledu zepředu trojúhelníkový tvar. MOZKOVNA: Lebka: široká, při pohledu zepředu a z profilu mírně vyklenutá, nejširší je mezi ušima. Čelní vráska je sotva patrná. Nadočnicové oblouky jsou jen slabě vyvinuté. Stop: nepříliš výrazný, spíše dlouhý, prohnutý plynule směrem k lebce. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: velká, černé barvy. Tlama: hluboká, mírně se zužuje směrem k nosu. Nosní hřbet je rovný. Pysky: spíše tenké a přiléhající. Čelisti/Zuby: velmi silné čelisti. Zuby jsou velmi vyvinuté a symetrické, obvyklého zubního vzorce. Těsný nůžkový skus Líce: jařmové oblouky jsou silné. Oči: poměrně malé, mírně oválné. Různé odstíny hnědé, nikdy žluté. Vyjadřují ostražitost a odvahu. Uši: vztyčené, poměrně vysoko nasazené, střední velikosti, s mírně zaoblenými špičkami.
Svalnatý, střední délky, prohnutý a pokrytý hojným osrstěním, bez volné kůže.
Kohoutek: výrazný u psů, u fen méně. Hřbetní linie: rovná a osvalená. Bedra: krátká a osvalená. Záď: široká, silná a mírně spáditá. Hrudník: Prostorný, nepříliš široký, poměrně dlouhý, dosahující přibližně k loktům. Žebra mírně vyklenutá, předhrudí výrazné, ale nepříliš široké. Břicho: mírně vtažené.
Nasazen vysoko, střední délky, zahnutý nad hřbet, špička ocasu se dotýká těla na stranách hřbetu. Přirozeně krátký ocas je povolen.
Celkový vzhled: Silné se silnými kostmi. Při pohledu zepředu rovné a paralelní. Nadloktí a ramenní lopatka jsou stejné délky, předloktí je mírně delší. Plece: poměrně šikmé, svalnaté. Nadloktí: mírně šikmé a svalnaté. Lokty: směřující rovně vzad, umístěné na svislé linii procházející nejvyšším bodem lopatky. Předloktí: silné a svislé. Nadprstí: střední délky, mírně šikmé. Přední tlapky: pevné, dobře klenuté, kulaté a směřující vpřed. Polštářky pružné, ze stran pokryté hustou srstí.
Celkový vzhled: silné a svalnaté, při pohledu zezadu rovné a paralelní. Přední linie zadní končetiny je rovnoměrně klenutá. Stehno: široké a dlouhé se silnými svaly Koleno: směřuje vpřed, středně zaúhlené Bérec: dlouhý a svalnatý Hlezno: nízko položené, s nápadným zaúhlením Záprstí: krátké, silné a svislé Zadní tlapky: pevné, mírně delší a méně klenuté než přední. Polštářky jsou pružné, ze stran pokryté hustou srstí.
Lehký, prostorný a bez námahy. Snadno přechází z klusu do běhu, který je jeho nejpřirozenějším pohybem. Končetiny se pohybují paralelně.
Na celém těle dobře přiléhající, bez vrásek.
Krycí srst je hrubá a rovná. Na krku, hřbetu a horní straně stehen delší než jinde. Podsada je měkká a hustá.
Černá, může být matná nebo mírně dohněda. Většina jedinců má výrazné bílé znaky na hlavě, krku, hrudi, břichu a končetinách.
Výška v kohoutku: 57 cm u psů. 52 cm u fen. S tolerancí +/- 3 cm. Hmotnost: Psi: 25 - 28 kg. Feny: 17 - 20 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Lehká kostra. Úzká lebka. Silně vyklenuté čelo. Špičatá tlama. Žluté oči. Měkké nebo netopýří uši. Kožní lalok, volná kůže na krku. Příliš hluboký nebo sudovitý hrudní koš. Rovný nebo nedostatečně zahnutý ocas. Strmá ramena. Strmé hleznní klouby a ploché tlapky. Paspárky na zadních končetinách. Vlnitá srst. Převažující bílá barva s černými znaky nebo tzv. „vlčí srst“.
Předkus nebo podkus. Skvrny na rohovce. Zavěšené uši nebo svěšené špičky uší. Jiné barvy než jsou povoleny ve standardu. Agresivita vůči lidem.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Španělsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.06.1987.
Je užíván pro lov králíků, a k tomuto účelu je výborně přizpůsoben lovu v členitém terénu za použití svého obdivuhodného čichu, zraku a sluchu. Snadno snáší vysoké teploty a je schopen lovit od rozbřesku do soumraku. Díky svému čichu a sluchu může nalézt králíky i na dně úzkých strží, v puklinách ve zdech, v kamenných snosech na okraji obdělávaných polí, ve škvírách mezi lávovými proudy a v trnitých keřích. Obdivuhodná doba existence plemene je bezpochyby důsledkem jeho loveckých schopností, které jej činily nenahraditelným po celá staletí. Je to především stopař, který nesmí štěkat a ani v průběhu stopování chytat kořist. Je také užíván při lovu s fretkou, což je způsob lovu povolený na Kanárských ostrovech. Obvykle chytá králíky do tlamy.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 7 lovečtí psi primitivního typu. Bez zkoušky z výkonu.
Na Kanárských ostrovech, odkud plemeno pochází, je známo pod názvem Podenco Canario. Často se s ním setkáváme na všech ostrovech, především na největších, Gran Canarii a Tenerife. Kanárský podengo je plemeno egyptského původu, které bylo na Kanárské ostrovy pravděpodobně dováženo Féničany, Řeky, Kartaginci i samotnými Egypťany. Je to jedno z nejstarších existujících plemen, což dokazují nálezy mnoha vyobrazení (rytin, soch, basreliéfů) v hrobkách faraonů a nálezy vystavené v Louvru či Britském muzeu. Toto plemeno je zřejmě staré asi sedm tisíc let.
Pes střední velikosti, s tělesnou stavbou delších linií, štíhlý, lehký a velmi odolný. Kostra je dobře vyvinutá. Kvůli absenci tukové vrstvy je viditelný hrudní koš, páteř a kyčelní kosti. Osvalení je velice vyvinuté, suché, svalové stahy jsou pod kůží viditelné.
Délka těla je mírně větší než výška. Hrudník je dobře vyvinutý, ale nedosahuje až k loktům. Tlama je delší než mozkovna.
Odvážný, chladnokrevný, aktivní, s enthusiastickou dynamičností. Impozantní, ale nikoliv agresivní. Oddán svému pánovi, se stoickým klidem zvládá i nejnáročnější dny bez známky únavy.
Má tvar protaženého komolého kužele, je v dobrém poměru k trupu, střední délky 21 až 22 cm. Osy lebky a obličejové části (kraniální-faciální) jsou rovnoběžné. MOZKOVNA: Lebka: její délka je větší než šířka. Je plochá, s výrazným týlním hrbolkem. Stop: sotva patrný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: velká, masové barvy v souladu s barvou srsti. Nozdry jsou středně otevřené. Tlama: dlouhá a výrazná, tvaru komolého kužele, více či méně tmavě masové barvy v souladu s barvou srsti. Pysky: jemné, dobře přiléhající, jejich barva je v souladu s barvou nosní houby. Čelisti/Zuby: nůžkový pravidelný skus, dobře vyvinutý chrup. Oči: šikmo posazené, malé, mandlového tvaru. Více či méně tmavě jantarové barvy, intenzita barvy záleží na barvě srsti. Výraz je inteligentní a ušlechtilý. Uši: poměrně velké, v afektu vztyčené a mírně divergující. V klidu směřují dozadu. V bázi jsou široké, na konci špičaté.
Dobře osvalený, rovný, s hladkou kůží, bez laloku, ohebný a zaoblený.
Hřbet: silný, osvalení dobře vyvinuté, přizpůsoben pro běh a nároky lovu. Bedra: maličko protažená. Záď: kostra zádi je poměrně silná, lépe viditelná u velmi štíhlých jedinců nebo v plné lovecké sezóně. Hrudník: hrudní kost nevystupuje. Hrudník je dobře vyvinutý, ale nespadá až do úrovně loktů. Hrudní koš je oválný. Obvod hrudního koše přesahuje kohoutkovou výšku o 5 až 8 cm. Spodní linie: břicho je vtažené, ale nikoliv jako u chrta nebo u galga. Slabiny dobře vyznačené.
Poměrně nízko nasazený, v prodloužení zádě. Kulatý. Dosahuje jen maličko pod hlezno. Svěšený nebo zvednutý, srpovitého tvaru. Na špičce, která je obvykle bílá, maličko zúžený. Nikdy není zatočený. V pohybu je nežádoucí, když je ocas nesen příliš vysoko.
Zcela vertikální, rovné a paralelní. Jemná, ale pevná struktura kostry. Kočičí tlapky, obvykle lehce vytočené do stran. Polštářky pevné, mírně oválné. Zaúhlení: skapulo-humerální úhel (úhel mezi lopatkou a kostí nadloktí): zhruba 110°. Humerálně-radiální úhel (úhel v lokti): zhruba 140°.
Dobře vertikální, rovné, robustní. Osvalení dobře vyvinuté, hlezno poměrně vysoko (asi 18 cm nad zemí), kočičí tlapky zcela rovně postavené, polštářky pevné a oválné. Bez paspárků. Zaúhlení: koxálně-femorální úhel: zhruba 110°. Femorálně-tibiální úhel (v koleni): zhruba 120°. Úhel v hleznu: zhruba 130°.
Klus musí být svižný, prostorný a velmi lehký.
Pevná, dobře přiléhající k tělu, bez záhybů.
Hladká, krátká a hustá.
Nejlépe červená a bílá, červená může být více či méně intenzivní, od oranžové k tmavě červené (mahagonové). Všechny kombinace těchto barev.
Výška v kohoutku: Psi: od 55 do 64 cm. Feny: od 53 do 60 cm. Vzhledem k přizpůsobení rozdílným typům terénů, kde psi žijí a loví, se mohou tyto průměrné výšky lišit. Je tedy možno akceptovat odchylky 2 cm nad maximální uvedenou výšku a 2 cm pod minimální uvedenou výšku, pokud jedinec odpovídá archetypu plemene.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Příliš široká hlava. Příliš vyznačený stop. Visící pysky. Absence premolárů (třenových zubů). Prognathismus. Příliš divergující uši. Plochý hrudník. Vystupující hrudní kost. Zatočený ocas. Příliš nízko položená hlezna; kravský postoj. Křížení hrudních a pánevních končetin v chodu. Agresivní chování.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Japonsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 20.12.1994.
Lovecký pes, společenský pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 5 asijští špicové a příbuzná plemena. Bez zkoušky z výkonu.
Toto plemeno pochází ze středně velkých psů, kteří žili již v dávných časech v Japonsku. Jako samostatné plemeno se vyvíjelo v okrese Kai (prefektura Jamanaši), který je obklopen horami. Jiný název tohoto plemene zní „Kai tora-ken“. Typickým znakem těchto psů je jejich žíhaná srst. Tito psi jsou užívání především při lovu divočáků a jelenů. Jejich silná tendence vytvářet smečku pravděpodobně přispěla k udržení čistoty plemene. Plemeno bylo prohlášeno „národní památkou“ v roce 1934.
Středně velký pes, dobře vyvážený, robustně stavěný, s dobře vyvinutým osvalením. Plemeno má typické vlastnosti psa žijícího v hornatých okresech Japonska - silné končetiny a pozoruhodně vyvinutá hlezna.
Poměr kohoutkové výšky k délce těla je 10 : 11.
Živý, učenlivý, velmi pozorný.
MOZKOVNA: Lebka: široké čelo. Stop: strmý, se slabou čelní rýhou. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nos: černá barva nosní houby. Nosní hřbet je rovný. Tlama: špičatá, nepříliš dlouhá, ale středně silná. Pysky: těsně přiléhající. Čelisti/Zuby: silné, nůžkový skus. Líce: dobře vyvinuté. Oči: poměrně malé, téměř trojúhelníkové, tmavě hnědé. Uši: poněkud větší než uši jiných středně velkých japonských plemen, trojúhelníkové, maličko nakloněné vpřed, pevně vztyčené.
Silný, mohutný a osvalený.
Kohoutek: vysoký. Hřbet: rovný a krátký. Bedra: široká a osvalená. Hrudník: hluboký, žebra středně vyklenutá. Spodní linie: dobře vtažené břicho.
Vysoko nasazený, silný, silně zatočený nebo nesený v srpovitém oblouku nad hřbetem. Pokud je natažen, špička dosahuje téměř k hleznům.
Rameno: mírně strmé, s vyvinutým osvalením. Loket: přiléhající k trupu. Předloktí: rovné, silné a osvalené. Nadprstí: mírně šikmé.
Stehna: dlouhá. Bérce: krátké. Hlezna: silná a pružná.
Prsty dobře klenuté a těsně přiléhající. Polštářky silné a pružné. Drápky tvrdé a nejlépe tmavé barvy.
Lehký a pružný.
Krycí srst je hrubá a rovná, podsada měkká a hustá. Srst na ocase je poměrně dlouhá a odstávající.
Černě žíhaná, červeně žíhaná a žíhaná. Znakem plemene je to, že ve štěněcím věku jednobarevný pes se během dospívání stane žíhaným.
Výška v kohoutku: Psi: 53 cm. Feny: 48 cm. Tolerance ± 3 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Psi vykazující samičí typ, feny vykazující samčí typ. Světle zbarvená nosní houba. Slabý předkus nebo podkus. Světle zbarvené oči. Dlouhá nebo krátká srst. Bázlivost.
Silný předkus nebo podkus. Uši nejsou vztyčené. Svěšený ocas nebo krátký ocas. Nedostatečně výrazné zbarvení. Srst s mnoha bílými skvrnami. Výrazná bázlivost.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Japonsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 1987.
Společenský pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 5 asijští špicové a příbuzná plemena. Bez zkoušky z výkonu.
Za předka japonského špice je považován velký bílý německý špic, který se do Japonska dostal kolem r. 1920 přes Sibiř a severovýchodní část Číny. Kolem roku 1921 bylo plemeno poprvé vystavováno na výstavě psů v Tokiu. Potom, v roce 1925, byly importovány dva páry bílých špiců z Kanady, a do roku 1936 přibyly další importy z Kanady, USA, Austrálie a Číny. Jejich potomci byli později přikříženi pro zlepšení plemene. Po druhé světové válce byl v roce 1948 japonským kynologickým klubem vytvořen jednotný standard, který je v podstatě platný dodnes.
Hustá čistě bílá srst, špičatá tlama, trojúhelníkové vztyčené uši, dobře osrstěný ocas nesený nad hřbetem. Silná konstituce a dobře vyvážený celek, jeho harmonická krása vyjadřuje oduševnělost, vznešenost a eleganci vlastní tomuto plemeni.
Poměr kohoutkové výšky k délce těla je 10 : 11.
Inteligentní, veselý, učenlivý, chápavý. Nesmí být hlučný.
Velikost v poměru k tělu, středně široká a zaoblená. MOZKOVNA: Lebka: čelo středně vyvinuté. Zadní část lebky je nejširší. Stop: patrný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: malá, kulatá a černá. Tlama: špičatá, špička je ale maličko zaoblená. Dobře vyvážená. Pysky těsně přiléhající a nejlépe černé. Čelisti/Zuby: bílé a silné zuby, nůžkový skus. Oči: středně velké, mandlového tvaru, posazené maličko šikmo, tmavé. Černé okraje očních víček. Uši: vysoko nasazené, malé, trojúhelníkové, vztyčené, otevřené dopředu, ne příliš daleko od sebe.
Středně dlouhý, s dobře vyvinutým osvalením.
Kohoutek: vysoký Hřbet: rovný a krátký. Bedra: široká. Hrudník: široký a hluboký, žebra dobře vyklenutá. Spodní linie: dobře vtažené břicho.
Vysoko nasazený, středně dlouhý, nesený nad hřbetem.
Ramena dosti strmá, předloktí rovná, lokty těsně přiléhající k trupu.
Osvalené, koleno a hlezno středně zaúhlené. TLAPKY: kočičí tlapky. Polštářky silné, žádoucí je černá barva polštářků i drápků. POHYB: rychlý a aktivní.
Krycí srst je rovná a odstávající. Podsada krátká, měkká a hustá. Na obličeji, uších, přední straně předloktí a pod hlezny je krátká srst, zbytek těla je pokryt dlouhou hustou srstí, obzvlášť od krku k plecím a předhrudí tvoří srst krásný límec, a ocas je také osrstěn dlouhým bohatým závěsem.
Čistě bílá.
Výška v kohoutku: Psi: 30 - 38 cm. Feny: o maličko menší než psi.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Předkus nebo podkus. Silně zatočený ocas. Plachost, hlučnost.
Svěšené uši. Ocas nenesen nad hřbetem.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Itálie. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 27.11.1989.
Hlídací a společenský pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 4 evropští špicové. Bez zkoušky z výkonu.
Italský volpino je jedním z potomků evropských špiců, kteří žili ve střední části našeho kontinentu od doby bronzové a jejichž kosterní pozůstatky jsou nacházeny kolem pozůstatků kůlových příbytků. Volpino je tedy potomkem stejných předků jako německý špic, není tedy potomkem německých špiců, ale jejich bratrancem. Byl chován odnepaměti v Itálii a byl oblíben v palácích šlechticů stejně jako v chatrčích chudých, kde byl oceňován především pro svůj hlídací pud a ostražitost. Byl psem Michelangelovým, a v 18. století také neúnavným průvodcem vozků v Toskánsku a v Latiu, vždy připraveným hlasitě oznámit setkání s cizncem, jehož potkali na cestě.
Malý špic, velmi kompaktní, harmonický, s dlouhou odstávající srstí.
Kvadratická stavba těla, délka hlavy dosahuje téměř 4/10 délky těla.
Velmi vázaný na své okolí a rodinu, velmi temperamentní, živý, veselý a hravý.
Jehlanovitého tvaru, délka hlavy dosahuje téměř 4/10 kohoutkové výšky. MOZKOVNA: Lebka: je delší než tlama (6,5 : 5), bizygomatická šířka (šířka jařmových oblouků) je větší než polovina délky hlavy (7,3 : 11,5); lebka je mírně vejčitá, a to jak v podélném, tak v příčném směru; čelní vráska je velmi málo patrná; týlní hrbolek je málo patrný. Horní osy lebky a tlamy jsou mírně konvergentní. Kostní hrbolky čela, dobře vyvinuté, sestupují téměř kolmo ke kořeni tlamy. Stop: poměrně výrazný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: vlhká, chladná, s dobře otevřenými nozdrami. Při pohledu z profilu je ve stejné linii jako je nosní hřbet a nesahá za přední okraj pysků. Je vždy černé barvy, u jedinců s bílou srstí stejně jako u jedinců s červenou srstí. Tlama: délka tlamy je menší než délka lebky, boční roviny jsou konvergentní, tlama je zašpičatělá. Nosní hřbet je rovný. Při pohledu z profilu je dolní obrys tlamy určen spodní čelistí. Pysky: při pohledu zpředu spodní okraj horních pysků tvoří rovnou linii. Labiální sliznice není viditelná, takže pysky jsou velmi krátké. Okraje pysků jsou černé. Čelisti/Zuby: čelisti se zdají nepříliš silné, jsou normálně vyvinuté, vpředu jsou přesně proti sobě. Větve spodní čelisti jsou rovné. Zuby bílé, pravidelně usazené, dobře vyvinuté. Chrup úplný, skus nůžkový. Tolerován je klešťový skus. Oči: dobře otevřené, normální velikosti, vyjadřující ostražitost a čilost. Kulaté oko, posazené v rovinách tvořících úhel velmi otevřený vzad, oční víčka perfektně přiléhající k oční bulvě. Barva duhovky je tmavě okrová, okraje očních víček jsou černé. Uši: krátké, trojúhelníkové, vztyčené, s pevnou chrupavkou. Vnitřek ucha směřuje dopředu. Vysoko nasazené, blízko u sebe. Délka uší dosahuje zhruba poloviny délky hlavy.
Délka krku je zhruba rovna délce hlavy. Vždy nesen nahoru. Kůže těsně přiléhající.
Kvadratické stavby, jeho délka měřená od hrbolku ramenního po hrbolek kosti sedací je rovna délce v kohoutku. Hřbetní linie: hřbetní linie je rovná, v bedrech mírně konvexní. Kohoutek: mírně zvednutý nad hřbetní linii. Záď: navazuje na linii beder. Spáditost od kyčle ke kořeni ocasu je zhruba 10° pod horizontálu. Hrudník: dosahuje do úrovně loktů. Žebra dobře klenutá. Sternální oblast je dlouhá. Spodní linie: od hrudní kosti k břichu stoupá jen pomalu. Vtažení ve slabinách je mírně zdůrazněné.
Nasazený v prodloužení zádi, nesený stále stočený nad hřbetem. Jeho délka je o něco menší než kohoutková výška.
V celkovém vzhledu jsou zcela vertikální a rovnoběžné se střední rovinou těla. Rameno: délka ramenní lopatky je rovna ? kohoutkové výšky a sklon pod horizontálu je 60°. Nadloktí: delší než ramenní lopatka, sklon pod horizontálu je 65°. Je zhruba rovnoběžné se střední rovinou těla. Loket: rovnoběžný se střední rovinou těla. Předloktí: pokračuje ve vertikální linii, s jemnou kostrou. Jeho délka od země k lokti je o málo větší než polovina kohoutkové výšky. Kloub nadprstí a nadprstí: při pohledu zpředu navazuje na vertikální linii předloktí. Při pohledu z profilu je nadprstí šikmé. Přední tlapky: oválné, s těsně přiléhajícími prsty. Polštářky a drápky jsou černé.
Při pohledu zezadu musí sledovat zcela vertikální linii od hrbolku kosti sedací k zemi. Pánevní končetiny jsou vzájemně rovnoběžné. Stehna: jejich délka je rovna 1/3 kohoutkové výšky. Zcela rovnoběžná se střední rovinou těla. Bérec: jeho délka je o něco menší než délka stehna. Má lehkou kostru a jeho sklon pod horizotálu je 55 až 60°. Hlezenní kloub: vzdálenost mezi hlezenním kloubem a zemí je o trochu větší než ? kohoutkové výšky. Hlezno: vertikální a zcela rovné, při pohledu zezadu i při pohledu z profilu. Zadní tlapky: oválné stejně jako přední tlapky, i ostatní charakteristiky jsou stejné.
Nesmí poskakovat ani v klusu ani v běhu. V jakémkoliv typu pohybu vykazuje dlouhý prostorný krok.
Těsně přiléhající a napnutá, nikde není volná.
Hustá, velmi dlouhá, velmi rovná a odstávající. Hrubá textura s rovnými tuhými chlupy; nikdy nesmí být spadající; musí být stojící i na místech, kde není příliš mnoho srsti. Tělo budí dojem, že je zasunuto do rukávníku, především na krku, kde srst tvoří bohatý límec. Lebka je pokryta polodlouhou srstí, která zakrývá nasazení uší. Srst na tlamě je krátká. Na uších je srst velmi jemná a hladká. Ocas je pokryt velmi dlouhou srstí. Na zadní straně pánevních končetin je srst delší.
Čistě bílá. Čistě červená. Šampaňská je přijatelná, ale nikoliv žádoucí. Světle oranžový odstín na uších je tolerován, ale je považován za nedokonalost.
Výška v kohoutku: Psi: 27 až 30 cm. Feny: 25 až 28 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Barva nosní houby jiná než černá. Konvexní nosní hřbet. Skvrny na rohovce. Ocas svěšený mezi pánevní končetiny. Rozdíl oproti výšce uvedené ve standardu o více než 3 cm.
Agresivita nebo přílišná plachost. Divergence lebečních linií a linií tlamy. Podkus. Úplná depigmentace nosní houby nebo okrajů očních víček. Zcela svěšené uši. Chybějící ocas nebo velmi krátký ocas, buď přirozeně nebo uměle. Jiná barva než bílá, červená a nežádoucí šampaňská. Červené znaky na bílé základní barvě, bílé nebo černé znaky na červené základní barvě. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Švédsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 25.03.2003.
Lovecký pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 2 severští lovečtí psi. Zkouška z výkonu pouze v severských zemích (Norsku, Švédsku a Finsku).
Jämthund byl uznán až v roce 1946, ačkoli se jedná o typově velmi staré plemeno, které bylo na severu Švédska známé od jeho osídlení. Důvodem pozdního uznání plemene je fakt, že jämthund byl posuzován jako jedno plemeno společně s menším norským losím psem, což se postupem času stalo neudržitelným. Ačkoli jämthund se nejčastěji používá k lovu losů, býval v minulosti využíván při lovu medvědů a rysů, proto musel být velmi silný a vytrvalý.
Velký špic obdélníkového rámce s čistými liniemi. Silný, ale také čilý pes uměřené postavy. Tělo nesmí budit dojem nadměrné délky ani nesmí být příliš těžké.
Odvážný a energický, ale zároveň stoicky klidný pes.
Má čisté linie a je protáhlá, s přiměřenou šířkou mezi ušima. MOZKOVNA: Lebka: mírně klenutá. Stop: zřetelný, ale nepříliš hluboký. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Tlama: délka tlamy od stopu k nosu je mírně menší než vzdálenost od stopu k týlnímu hrbolku. Pravidelně se zužuje směrem k nosu. Tlama nesmí být při pohledu shora i z profilu ani příliš špičatá ani příliš tupá. Nosní hřbet je rovný, široky a silný, nosní houba široká. Pysky: pevně přiléhající. Čelisti/Zuby: nůžkový skus. Líce: suché. Oči: mírně oválného tvaru, hnědé barvy, s pozorným, ale klidným výrazem. Uši: vysoko nasazené, zcela vztyčené, špičaté a v afektu citlivě reagující. Mírně delší než je jejich šířka u základny. Vnitřní strana uší je bohatě osrstěna.
Dlouhý s čistými liniemi, silný s dobrým dosahem.
Silný s čistými liniemi, mírně delší než je jeho výška v kohoutku. Hřbetní linie: přímá, velmi mírně spáditá od kohoutku k zádi. Bedra: široká a dobře vyvinutá. Záď: široká, pouze mírně spáditá. Hrudník: dobré hloubky, s dobře klenutými žebry. Břicho: mírně vtažené.
Nasazen vysoko, střední délky a rovnoměrné tloušťky. Nesen zatočený, ale ne těsně stočený nebo položený na hřbetě. Hustě osrstěný, ale bez praporu.
Plece: ramenní lopatka je dlouhá, a zasahuje daleko dozadu. Lokty: těsně přiléhající k hrudníku. Předloktí: rovné, čistých linií a se silnou kostrou. Přední tlapky: silné, poněkud oválné, směřující přímo vpřed, s těsně k sobě přiléhajícími prsty.
Všeobecný vzhled: při pohledu zezadu paralelní. Koleno: dobře zaúhlené. Hlezenní kloub: dobře zaúhlený. Zadní tlapky: podobné jako přední.
Plný síly, volný, s dobrým předkrokem. Při klusu úzký krok (tlapky jsou pokládány do jedné stopy).
Krycí srst je přiléhající, ale nikoli ploše. Podsada je krátká, měkká, světlá, nejlépe smetanové barvy. Srst je hladká na hlavě a na přední straně končetin, delší na krku, hrudníku, ocase, na stehnech a na zadní straně končetin.
Světlejší nebo tmavší šedá. Charakteristické znaky: světle šedé nebo smetanové po stranách tlamy, lících, hrdle, hrudi, břichu, nohách a pod ocasem.
Výška v kohoutku: U psů 57 - 65 cm, ideálně 61 cm, U fen 52 - 60 cm, idálně 56 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Žluté oči. Překroucený ocas. Smetanové znaky překryté černými. Příliš krátká srst. Lehká kostra. Krátký ocas. Rovný ocas.
Klenuté čelo a vystupující líce. Příliš špičatá tlama. Chybějící zub kromě P1. Kvadratický rámec těla. Příliš lehká stavba těla. Příliš mohutná, lymfatická stavba těla. Ploché tlapky. Nepřerušený, výrazný bílý pruh na hrdle sestupující k hrudní kosti, tzv. kravata. Nedostatečné zaúhlení pánevních končetin. Tenký, bičovitý ocas.
Přílišná agresivita nebo plachost. Výška v kohoutku odlišná od standardu. Předkus nebo podkus. Zavěšené uši. Nedostatek krémových znaků. Pes, který zjevně vykazuje abnormality fyzické nebo v chování bude diskvalifikován.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Island. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 25.10.2000.
Ovčácký pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 3 severští pastevečtí a ovčáčtí psi. Bez zkoušky z výkonu.
Islandský ovčák je jediným islandským původním plemenem. Byl dovezen na Island prvními vikingskými osadníky (v letech mezi 874 - 930 n.l.). Islandský ovčák a jeho způsob práce se v průběhu staletí přizpůsobili místnímu terénu, zemědělským metodám a těžkému boji o přežití islandských obyvatel a stali se nezbytnými ke shánění a pasení stád na zemědělských usedlostech. Oblíbenost islandského ovčáka během několika posledních desetiletí vzrostla natolik, že ač je plemeno dosud nepočetné, není již považováno za mizející.
Islandský ovčák je severský ovčácký špic, mírně pod střední výškou, se vztyčenýma ušima a zatočeným ocasem. Při pohledu ze strany má pes obdélníkový rámec: délka těla od hrbolku ramenní lopatky k hrbolku sedací kosti je větší než výška v kohoutku. Hloubka hrudníku je rovna délce hrudní končetiny (od lokte dolů). Výraz je milý, inteligentní a šťastný. Sebevědomé a živé držení těla je pro plemeno typické. Jsou dva typy srsti: dlouhá a krátká, oba jsou husté a extrémně odolávají počasí. Pohlavní rozdíly jsou jasně vyjádřené.
Islandský ovčák je vytrvalý a hbitý ovčácký pes, který při práci štěká, čímž shání nebo pohání stádo na pastvině, v horách, nebo nalézá ztracené ovce. Islandský ovčák má velmi pozornou povahu a vždy radostně vítá návštěvníky, nikdy není agresivní. Lovecký pud není silný. Islandský ovčák je veselý, přátelský, zvídavý, hravý a nebojácný.
Silně stavěná s těsně přiléhající kůží. Lebka je mírně delší než tlama. Při pohledu shora nebo ze strany je hlava trojúhelníková. MOZKOVNA: Lebka: mírně klenutá. Stop: jasně patrný, ale nikoliv strmý nebo vysoký. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: černá; tmavě hnědá u čokoládově hnědých a některých krémových jedinců. Tlama: dobře vyvinutá, nosní hřbet je rovný. Tlama je mírně kratší než lebka. Rovnoměrně se zužuje k nosu, čímž vytváří při pohledu ze strany i shora trojúhelník s jedním tupým vrcholem. Pysky: černé, těsně přiléhající; tmavě hnědé u čokoládově hnědých a některých krémových jedinců. Líce: ploché. Skus: nůžkový skus. Úplný chrup. Oči: středně velké, mandlového tvaru. Tmavě hnědé. O trochu světlejší u čokoládově hnědých a některých krémových jedinců. Okraje očních víček jsou černé; tmavě hnědé u čokoládově hnědých a některých krémových jedinců Uši: nesené vztyčeně, středně velké. Trojúhelníkové s pevnými okraji a mírně zaoblenými špičkami. Velmi pohyblivé, citlivě reagující na zvuky a vyjadřující náladu psa.
Středně dlouhý, osvalený, bez volné kůže, mírně klenutý a vysoko nesený.
Obdélníkového formátu a silný. Délka ve správném poměru k výšce a v harmonii s celkovým vzhledem. Hřbet: rovný, osvalený a silný. Bedra: široká a osvalená. Záď: středně krátká a široká, mírně spáditá a dobře osvalená. Hrudník: dlouhý, hluboký a dobře klenutý. Spodní linie: břicho jen mírně vtažené.
Vysoko nasazený, zatočený nad hřbetem a dotýkající se hřbetu.
Ppři pohledu zpředu jsou hrudní končetiny rovné, rovnoběžné a silné. Normální zaúhlení. Ramena: šikmá a osvalená. Paspárky: mohou být dvojité. Přední tlapky: mírně oválné, prsty dobře vyklenuté a těsně přiléhající, s dobře vyvinutými polštářky.
Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovné, rovnoběžné a silné. Normální zaúhlení. Stehna: široká a dobře osvalená. Paspárky: žádoucí jsou dobře vyvinuté dvojité paspárky. Zadní tlapky: jako přední tlapky.
Vyjadřuje hbitost a vytrvalost s dobrým posunem, dobře pokrývající prostor.
Krycí srst s podsadou, hustá a odolávající jakémukoliv počasí.
Jsou dvě varianty: a) krátkosrstá: krycí srst střední délky, poměrně hrubá, s hustou a měkkou podsadou. Srst je kratší na obličeji, temeni hlavy, uších, přední části končetin, a delší na krku, hrudníku a zadní straně stehen. Ocas je huňatý a délka srsti na ocasu je v poměru s délkou srsti na těle. b) dlouhosrstá: krycí srst je delší než u krátkosrsté varianty, poměrně hrubá, s hustou a měkkou podsadou. Srst je kratší na obličeji, temeni hlavy, uších, přední části končetin, a delší za ušima, na krku, hrudníku, za hrudními končetinami a na zadní straně stehen. Ocas je velmi huňatý a délka srsti na ocasu je v poměru s délkou srsti na těle.
Povolena je vícebarevnost, ale jedna barva vždy musí převládat. Převládající barvy jsou: Různé odstíny pálené barvy, od krémové k červenohnědé. Čokoládová hnědá. Šedá. Černá. Převládající barvu vždy doprovází bílá. Nejobvyklejší bílé znaky - často nepravidelné - jsou znak na hlavě, límec, hrudník, ponožky různé délky a špička ocasu. Na spodní straně trupu od hrdla ke špičce ocasu se často vyskytuje světlejší odstín. U pálených a šedých jedinců se často vyskytuje černá maska, černé konečky chlupů krycí srsti a někdy i občasné černé chlupy. Černí (trikolorní) jedinci mají černou srst, výše zmíněné bílé znaky a tradiční znaky v jednom z pálených odstínů na lících, nad očima (obočí) a na končetinách. Skvrny výše uvedených barev na bílém pozadí (strakatost) jsou povoleny. Bílá však nesmí úplně převládat.
Výška v kohoutku: Ideální velikost : Psi: 46 cm. Feny: 42 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Úplný černý plášť nebo sedlo na páleně zbarveném jedinci.
Chybějící paspárky. Žluté oči. Kulaté vystupující oči. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Španělsko (Baleárské ostrovy). DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 26.05.1982.
Ibizský podengo je užíván především k lovu králíků bez střelných zbraní, ve dne i v noci. Díky svému vynikajícímu čichu, který spolu se sluchem podengo používá více než zrak, stopuje a loví králíky snadno, a to i v hustém podrostu. Díky hbitosti a chytrosti chytí kořist rychle, zvlášť když loví ve smečce. Když jeden ze psů najde zvěř, ostatní psi jej obklopí, ale dodržují jistou vzdálenost a čekají. Štěkají pouze tehdy, když vidí nebo slyší kořist a když ji obklíčí. Při nalezení či chytání kořisti všichni psi rychle vrtí ocasy, v pozici čekání jsou snadno odvolatelní. Ibizský podengo je užíván také pro lov zajíců a vysoké zvěře. Je i dobrým přinašečem. Pro vytvoření smečky se (s jistými výjimkami) užívají pouze feny, případně s jedním psem, protože psi špatně spolupracují při lovu a jsou konfliktní. Když již smečka ulovila několik tisíc králíků, může se u tohoto plemene stát, že psi z této smečky nechtějí dále lovit, dokud si dostatečně neodpočinou. Tuto zvláštnost vyjadřuje španělské slovo „enconillarse“ (jít si odpočinout).
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 7 lovečtí psi primitivního typu. Bez zkoušky z výkonu.
Toto plemeno pochází z Baleárských ostrovů, Mallorky, Ibizy, Menorky a Formentery, kde je známé pod původním názvem „Ca Eivissec“. Je také rozšířeno v Katalánsku, kolem Valencie, v Roussillonu a Provenci, kde jej nazývají „Mallorquí“, „Xarnelo“, „Mayorquais“, „Charnegue“ nebo „Baleárský pes“. Tito psi byli na ostrovy pravděpodobně dovezeni Féničany, Kartaginci, nebo možná i Římany. Tento pes je typickým a robustním zástupcem tzv. primitivních plemen – nejstarších dosud existujících plemen. Obrázky těchto psů jsou nalézány v hrobech faraonů a na exponátech v muzeích, takže existence plemene je prokázána od roku 3400 př.n.l.
Vzdálenost od špičky tlamy k očím je stejná jako vzdálenost od očí k týlnímu hrbolku.
V celkovém pohledu má dlouhá jemná hlava vzhled komolého kužele. Je suchá, v poměru k tělu poměrně malá. MOZKOVNA: Lebka: dlouhá a plochá (dolichocefalická). Týlní kost vystupující. Čelo jemné a ploché. Stop: slabě vyjádřený. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nos: nosní houba je masové barvy. Nozdry otevřené. Nosní hřbet mírně vyklenutý. Tlama: nosní hřbet a nos vystupují před spodní čelist. Tlama je jemná, dlouhá a v souladu s barvou srsti masové barvy. Pysky: tenké, těsně přiléhající, masové barvy. Zuby: perfektní nůžkový skus, zuby bílé a pravidelné. Oči: šikmo položené, malé, světle jantarové barvy, připomínající karamel. Jantarová barva může být více či méně intenzivní, v souladu s barvou srsti. Výraz vyjadřuje inteligenci, ale také strach a nedůvěru, aniž by byl příliš aristokratický. Uši: vždy vztyčené, velmi pohyblivé. Směřující dopředu nebo do stran v horizontální rovině nebo vzad. V afektu nesené vzhůru. Střed ucha je nasazen v rovině očí. Tvar ucha je prodloužený kosočtverec, useknutý ve třetině delší úhlopříčky. Uši jsou jemné, uvnitř neosrstěné, střední, nikoliv přehnané velikosti.
Velmi suchý, a to ve spodní i horní části. Jeho délka odpovídá čtvrtině délky těla. Je mírně klenutý a osvalený. Kůže je přiléhající, hladká, bez laloku. Srst je obvykle v oblasti přechodu krku v plece delší a hustší, zvláště u hladkosrsté variety.
Trup je celkově symetrický, mírně konvexní, středních vyrovnaných proporcí, kompaktní a s o něco větší délkou než je výška, přičemž poměr není výslovně stanoven. Kohoutek: dobře patrný, vysoký, suchý a dlouhý. Hřbet: dlouhý, rovný a pružný. Osvalení silné, ale ploché. Bedra: klenutá, střední šířky, silná a pevná. Záď: velmi spáditá s viditelnou kostrou, s velmi silným pevným osvalením. Hrudník: hluboký, úzký a dlouhý, ale nedosahující k loktům. Předhrudí špičaté a silně vystupující. Žebra plochá. Spodní linie: vtažené břicho, ale ne příliš.
Nasazen nízko, dlouhý. Srst u špičky by měla být delší a hrubší, poněkud odstávající. Když je ocas protažen mezi končetinami, měl by dosahovat k trnu hrudní kosti. Je mírně tlustší u kořene, postupně se zužuje ke špičce. V klidu je přirozeně svěšený, v pohybu je nesen srpovitě více či méně stočený. Je nežádoucí, aby byl nesen vysoko nebo příliš zatočený nad hřbetem.
Vertikální, symetrické. Při pohledu zpředu jsou přední končetiny postaveny velmi blízko sebe. Ačkoliv jsou celkově robustní, dlouhé končetiny vyvolávají dojem štíhlého, rychlého, ale silného zvířete. Rameno: ramenní lopatky strmé, silné a volně pohyblivé. Nadloktí: velmi dlouhé, rovné, silné a v postoji velmi blízko sebe. Loket: široký, nepřiléhající k trupu, paralelní ke střední rovině těla, ale nikdy volný. Předloktí: rozšiřuje se směrem k nadprstí. Nadprstí: silné, pevné, široké a vertikální.
Vertikální, s dlouhými, silnými, plochými svaly. Hlezna: dobře zaúhlená, široká, nízko posazená, vertikální, nevytáčejí se dovnitř ani ven.
Téměř zaječí tlapky.Prsty dlouhé a dobře k sobě přiléhající. Hustá srst mezi prsty. Drápky velmi silné a obvykle bílé, případně odpovídající barvě srsti. Polštářky velmi tvrdé.
Žádoucím pohybem je zdrženlivý klus. Cval je velmi rychlý a propůjčuje pohybu výraz velké hbitosti.
Napjatá, dobře přiléhající k tělu, červenavě pigmentovaná, ale může být i jiné barvy v souladu s barvou srsti.
Hladká, hrubá nebo dlouhá srst. Hladká srst nemá být hedvábná, ale silná a lesklá. Hrubá srst má být tvrdá a velmi hustá, na hlavě a uších poněkud kratší, a na zadní straně stehen a spodní straně ocasu poněkud delší. Velmi ceněná je bradka. Dlouhá srst je měkčí a má být alespoň 5 cm dlouhá. Hlava je velmi hustě osrstěná.
Preferována je červenobílá barva nebo červená nebo bílá barva. Béžová barva je povolena, jedná-li se jinak o výjimečně dobrého jedince, ale není vůbec povolena u hladkosrsté variety.
Výška v kohoutku: Psi: 66 až 72 cm. Feny: 60 až 67 cm. Jedinci, kteří jsou blízko požadovaných hranic výšky, mohou být akceptováni, pokud mají dobré proporce a dobrý exteriér.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Krátká široká hlava. Výrazně vyznačený stop. Chybějící třenový zub (premolár). Svěšené uši. Sudovitá žebra. Lokty vytočené ven. Kravský postoj. Tlapky vytočené ven. Křížení tlapek a hlezen v pohybu.
Lebka stupňovitého tvaru (rovina lebky příliš vysoko v poměru k nosnímu hřbetu). Hnědý pigment nebo černé skvrny na nosní houbě. Předkus nebo podkus. Červenohnědá oční víčka nebo pysky. Křížení s galgem nebo jiným chrtem, projevující se klopenýma ušima, tmavýma očima, širokou zádí, málo výrazným předhrudím, široce postavenými hrudními končetinami, zakulacenými širokými stehny s viditelnými cévami.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Japonsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 20.12.1994.
Lovecký pes, společenský pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 5 asijští špicové a příbuzná plemena. Bez zkoušky z výkonu.
Traduje se, že toto plemeno pochází ze středně velkých japonských psů, kteří provázeli obyvatele stěhující se z Honšú (hlavního ostrova Japonska) na Hokkaidó v období Kamakura (1140 - 1150), když se rozvíjely obchodní vztahy mezi Hokkaidó a okresem Tohoku. Když bylo plemeno zařazeno mezi „národní památky“ v roce 1937, převzalo název této oblasti. Také je známo pod označením „Ainu-ken“, protože Ainuové, původní obyvatelé Hokkaidó, chovali tyto psy pro lov medvědů i jiných zvířat. Robustní konstituce hokkaido-kena mu dovoluje vydržet kruté mrazy i silné sněhové bouře. Hokkaido-ken vykazuje rozvahu a velkou vitalitu.
Středně velký pes, se silně vyznačenými sekundárními pohlavními charakteristikami, dobře vyvážený, robustně stavěný, s dobrou kostrou. Osvalení je pevné, vytváří jasný obrys.
poměr kohoutkové výšky k délce těla je 10 : 11. poměr délky lebky k délce nosního hřbetu je 3 : 2. délka lebky je rovna šířce lící, která odpovídá zhruba jedné čtvrtině kohoutkové výšky.
Pes s pozoruhodnou vytrvalostí, důstojným chováním a nestrojenou povahou. Věrný, učenlivý, velmi pozorný a neohrožený.
MOZKOVNA: Lebka a čelo: široké a poněkud ploché. Stop: mělký, ale patrný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: černá, u jedinců s bílou srstí je povolena masová barva. Tlama: klínovitého tvaru. Nosní hřbet rovný. Pysky: těsně přiléhající, s černými okraji. Čelisti/Zuby: silné, s nůžkovým skusem. Líce: dobře vyvinuté. Oči: poměrně malé, téměř trojúhelníkové, široce posazené a tmavě hnědé. Uši: malé, trojúhelníkové, maličko nakloněné vpřed, pevně vztyčené.
Silný a osvalený, bez volné kůže.
Kohoutek: vysoký Hřbet: rovný a silný. Bedra: středně široká a osvalená. Záď: správně spáditá. Hrudník: předhrudí dobře vyvinuté. Hrudník hluboký a středně široký, žebra dobře vyklenutá. Spodní linie: dobře vtažené břicho.
Vysoko nasazený, silný, nesen silně zatočený nebo v srpovitém oblouku nad hřbetem. Pokud je ocas natažen, špička dosahuje téměř k hleznům.
Ramena: mírně strmá. Předloktí: rovné, suché. Nadprstí: maličko šikmé.
Silné. Hlezna: robustní a dostatečně silná.
Prsty dobře klenuté a těsně uzavřené. Polštářky tvrdé a pružné. Drápky tvrdé, černé nebo tmavé barvy.
Aktivní, rychlý, lehký a pružný.
Krycí srst je hrubá a rovná, podsada měkká a hustá. Srst na ocase je poměrně dlouhá a odstávající.
Sezamová (červeno-béžová s černými konečky chlupů), žíhaná, červená, černá, černá s pálením, bílá.
Výška v kohoutku: Psi: 48,5 - 51,5 cm. Feny: 45,5 - 48,5 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Psi vykazující samičí typ, feny vykazující samčí typ. Slabý předkus nebo podkus.
Silný předkus nebo podkus. Uši nejsou vztyčené. Svěšený ocas nebo krátký ocas. Plachost.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku. Modro-černá barva na jazyku není vadou.]]>
Grónsko.
Dánsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 25.03.2003.
Saňový pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 1 severští saňoví psi. Bez zkoušky z výkonu.
Grónský pes je jedno z nejstarších plemen na světě. Byl odpradávna užíván Eskymáky při lovu a při transportu. Výběr jedinců do chovu byl založen především na kvalitách jako mohutnost, síla, odolnost a vytrvalost, ale brán v úvahu byl i atraktivní vzhled. Grónský pes je svou povahou vhodný především pro lidi milující aktivní život v přírodě. Je vynikajícím společníkem lidí, kteří rádi putují po lesích či po horách a nechají psa táhnout či nést náklad.
Velmi silný polární špic, vyšlechtěný pro vytrvalou a namáhavou práci saňového psa v arktických podmínkách. Mírné variace ve velikosti jsou povolené, pokud nenarušují pracovní schopnosti a harmonii psa.
Tělo je mírně obdélníkového rámce, s poměrem kohoutkové výšky ku tělesné délce 10 ku 11. Feny mohou mít mírně delší tělo.
Hlavními povahovými kvalitami grónského psa jsou energie, duševní síla a neohroženost. Je to náruživý a neúnavný saňový pes. K lidem – i k cizím – je přátelský, a pokud je užíván jako saňový pes, není vázán ke konkrétní osobě, takže není vhodný jako hlídací pes. Při lovu tuleňů a polárních medvědů prokazuje silný lovecký pud.
MOZKOVNA: Lebka: lebka je široká a mírně klenutá, nejširší je mezi ušima. Stop: zřetelný, ale nikoliv silně zdůrazněný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: velká a tmavá, odpovídající barvě srsti, u psů s červeno-zlatou srstí často játrová. Během zimy se může barva nosní houby změnit na růžovou („zimní nos“). Tlama: klínovitého tvaru, široká u kořene a zužující se k nosu, ale nikoliv zašpičatělá. Nosní můstek je od stopu k nosní houbě rovný a široký. Pysky: tenké a těsně přiléhající k velmi silným zubům. Čelisti/Zuby: mohutné čelisti s pravidelným, zdravým a silným chrupem. Nůžkový skus. Oči: preferované jsou tmavé oči, ale přijatelná je i barva očí odpovídající srsti. Oči jsou mírně šikmé a nejsou ani hluboko zasazené, ani vystupující. Výraz je upřímný a nebojácný. Oční víčka dobře přiléhají. Uši: poměrně malé, trojúhelníkovité, se zaoblenými špičkami, neseny pevně vztyčené. Uši jsou velmi pohyblivé a výmluvné svým držením.
Velmi mohutný a poměrně krátký.
Silný a poměrně kompaktní, jen mírně delší než je kohoutková výška. Hřbetní linie: rovná nebo jen mírně spáditá. Hřbet: rovný. Bedra: široká. Záď: mírně spáditá. Hrudník: hluboký a široký, přičemž ale hrudní koš není sudovitý. Spodní linie: sleduje linii hrudního koše. Mírné vtažení je přijatelné.
Nasazen vysoko, silný a huňatý. Nesen zatočený nebo mírně stočený nad hřbetem.
Při pohledu zpředu jsou hrudní končetiny perfektně rovné, s mohutnými svaly a silnou kostrou. Ramena: uložená přiměřeně vzadu. Nadloktí: rovné a silné, o něco delší než ramenní lopatka. Lokty: těsně přiléhající k tělu, ale schopné volného pohybu. Předloktí: rovné a silné. Karpální kloub (kloub zápěstí): silný a ohebný. Nadprstí: silné a pružné, jen mírně skloněné. Přední tlapky: poměrně velké, mohutné a kulaté, se silnými drápky a polštářky.
Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny perfektně rovné. Velmi silně osvalené, s mohutnou kostrou a přiměřeným zaúhlením. Stehna: mohutná a silně osvalená. Hlezna: široká a silná, přiměřeně zaúhlená. Zadní tlapky: stejná charakteristika jako přední tlapky.
Efektivní, harmonický, plynulý a neúnavný klus je pro saňového psa nejdůležitější. V kruhu by pes měl být prezentován na volném vodítku v mírném klusu, aby ukázal dobrý předkrok vpředu a dobrý posun vzadu. Při pohledu zpředu při chůzi grónský pes nedrží jednu stopu, ale při postupném zvyšování rychlosti se stopy nohou přesouvají dovnitř, až tlapky sledují jednu střední linii.
Krycí srst s podsadou, přičemž podsada je jemná a hustá, krycí srst je hustá, rovná a hrubá, bez stop vlnitosti či kadeřavosti. Na hlavě a končetinách je srst poměrně krátká, na trupu je delší a bohatší. Na spodní straně ocasu je srst dlouhá, což ocasu dodává huňatý vzhled.
Jakákoliv barva - jednobarevná nebo vícebarevná - je povolena, kromě albínů, kteří musí být diskvalifikováni.
Výška v kohoutku: Psi 60 cm a více. Feny 55 cm a více.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Lehká kostra. Krátké končetiny, nízké položení trupu. Bázlivá povaha.
Dlouhá a jemná srst. Uši nenesené pevně vztyčené.
Agresivita nebo přílišná plachost. Albinismus. Oči rozdílných barev. Modré oči nebo skvrny na rohovce. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Finsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 12.03.1999.
Lovecký pes zejména využívaný k lovu lesní pernaté zvěře, malých šelem, vodního ptactva a losů. Nadšený lovec, spíše nezávislý, ale dobře spolupracující při lovu, kdy štěkáním označuje pozici zvěře.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 2 severští lovečtí psi. Zkoušky z výkonu pouze v severských zemích (Norsku, Švédsku a Finsku).
Původ finského špice je nejasný, nicméně je známo, že psi stejného typu byli využíváni po celém Finsku k lovu zvěře již před staletími. Původním záměrem bylo vyšlechtit psa, který by vyštěkával zvěř ze stromů a který by přitom měl atraktivní vzhled. Když byl v roce 1890 zahájen zápis do plemenné knihy, jedinci podobní typem a využitím byli nacházeni zejména ve východní a severní části země. První standard Byl vytvořen v roce 1892. První speciální výstava plemene byla uspořádána v témž roce. První soutěž v lovu pernaté zvěře se konala v roce 1897. V současnosti je plemeno hojné ve Finsku i ve Švédsku. Toto plemeno vzniklo z původních, po staletí na území Finska využívaných psů, a je proto součástí finského kulturního dědictví. V roce 1979 byl finský špic prohlášen finským národním plemenem.
Menší než střední velikosti, téměř čtvercového rámce. Stavbou štíhlý, šlachovitý pes s jistým pohybem.
Délka těla je stejná jako výška v kohoutku. Hloubka hrudníku je trochu menší než polovina kohoutkové výšky. těla je přibližně poloviční než výška v kohoutku. Poměr mezi délkou tlamy a délkou lebky je přibližně 3 : 4. Šířka lebky je poněkud větší než její délka, přičemž její délka je shodná s její hloubkou.
Živý, energický, odvážný a cílevědomý. Poněkud rezervovaný vůči cizím lidem, ale nikdy zlý.
MOZKOVNA: Lebka: při pohledu shora plynule vejčitě rozšířena plynule směrem k uším, kde je nejširší. Při pohledu zepředu a z profilu je lebka mírně vyklenutá. Rovina temene lebky a nosního hřbetu je téměř paralelní. Čelní vráska je velmi mělká. Nadočnicové oblouky a týlní hrbolek jsou sotva patrné. Stop: nepříliš výrazný, ale úhel mezi nosním můstkem a lebkou je výrazný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: spíše malá, uhlově černé barvy. Tlama: úzká, suchá, při pohledu shora a z profilu se stejnoměrně zužuje. Nosní hřbet je rovný. Spodní čelist zřetelně vystupuje. Pysky: pevné, spíše tenké a těsně přiléhající.Dobře pigmentované. Čelisti/Zuby: silné čelisti, zuby jsou dobře vyvinuté a symetrické, obvyklého zubního vzorce. Těsný nůžkový skus. Líce: jařmové oblouky jsou zřetelně vyznačené. Oči: středně velké, mandlového tvaru, mírně šikmé a nejlépe tmavé. Výraz je živý a pozorný. Uši: poměrně vysoko nasazené, vždy vztyčené. Spíše malé, špičaté, velmi pohyblivé a pokryté jemnou srstí.
Svalnatý, u psů se kvůli dlouhé srsti límce jeví spíše krátký, u fen střední délky. Hrdlo bez volné kůže.
Kohoutek: Výrazný, zejména u psů. Hřbetní linie: spíše krátká, rovná a osvalená. Bedra: krátká a osvalená. Záď: Střední délky, dobře vyvinutá a mírně spáditá. Hrudník: Hluboký, dosahující téměř k loktům, nepříliš široký. Žebra mírně klenutá, předhrudí výrazné, ale nepříliš široké. Břicho: mírně vtažené.
Stočen energicky kupředu, nesen těsně nad hřbetem, směřuje dolů a mírně dozadu ke stehnu, přičemž špička dosahuje ke středu stehna. Při natažení dosahuje přibližně k hleznu.
Celkový vzhled: při pohledu zepředu rovné a paralelní. Středně silná kostra. Nadloktí je poněkud kratší než lopatka a předloktí. Plece: pevné, velmi pohyblivé a poměrně rovné. Nadloktí: trochu kratší než lopatka, poněkud šikmé a silné. Lokty: umístěné před svislou linií procházející nejvyšším bodem lopatky, směřují přímo vzad. Předloktí: poměrně silné, svislé. Nadprstí: střední délky, mírně šikmé. Přední tlapky: kulaté, kočičí tlapky, prsty pevné a dobře klenuté, polštářky pružné, vždy černé barvy, ze stran pokryté hustou srstí.
Celkový vzhled: silné, při pohledu zezadu rovné a paralelní, středně zaúhlené. Středně silná kostra. Stehno je poněkud delší než bérec. Stehno: střední délky, poměrně široké, s dobře vyvinutými svaly. Koleno: směřuje vpřed, středně zaúhlené. Bérec: svalnatý. Hlezenní kloub: poměrně nízko položený, se středním zaúhlením. Hlezno: relativně krátké, silné a svislé. Zadní tlapky: mírně delší než přední, jinak podobné. Paspárky by měly být odstraněné.
Lehký, prostorný a bez námahy. Snadno přechází z klusu do běhu, který je jeho nejpřirozenějším pohybem. Končetiny se pohybují paralelně. Při pronásledování zvěře rychle přechází do rychlého běhu.
Po celém těle dobře přiléhající, bez vrásek.
Poměrně dlouhá na těle, polovztyčená nebo vztyčená, tužší na krku a na hřbetě. Na hlavě a na končetinách – s výjimkou zadní části pánevních končetin – je srst přilehlá a krátká. Tuhá srst na ramenou je zejména u psů výrazně delší a hrubší. Na zadní části stehen („kalhotky“) a na ocase je srst dlouhá a hustá. Podsada je krátká, měkká a hustá, světlé barvy.
Na hřbetě je červeno- nebo zlatohnědá, nejlépe jasných odstínů. Světlejší odstíny jsou uvnitř uší, na lících, hrdle, hrudi, břichu, vnitřní straně končetin, na zadní straně stehen a na ocase. Bílý pruh na hrudi a malé bílé znaky na tlapkách jsou povoleny.
Výška: V kohoutku ideálně 47 cm u psů, 42 cm u fen, s tolerancí +/- 3 cm. Hmotnost: Psi: 12 - 13 kg. Feny: 7 - 10 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Těžká hlava. Hrubá tlama. Slabá spodní čelist. Uši směřující kupředu v ostrém úhlu, nakloněné do strany, nakloněné špičkami k sobě, položené dozadu nebo s dlouhými chlupy uvnitř. Ochablý nebo příliš těsně zatočený ocas. Příliš volné hlezno. Dlouhá, měkká, příliš krátká nebo příliš přilehlá srst. Vícebarevná srst s výrazně odlišenými barvami.
Nosní houba masové barvy. Předkus nebo podkus. Žluté oči nebo skvrny na rohovce. Svěšené špičky uší. Zalomený ocas. Kudrnatá nebo vlnitá srst. Barevné odstíny výrazně odlišné od základní barvy. Velké bílé znaky na hrudi a/nebo bílé ponožky. Agresivní chování vůči lidem.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Malta.
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24. 06. 1987.
Ostražitý, nadšený lovec, zvěř následuje čichem a zrakem, na krátkou vzdálenost se rovněž výborně orientuje sluchem.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 6 původní plemena. Bez zkoušky z výkonu.
Středně velký pes s hrdým postojem a čistými liniemi. Elegantní, přesto silný pes. Pohyb je velmi rychlý a volný. Ostražitý výraz.
Pozorný, inteligentní, přátelský, oddaný a hravý pes.
Čenichová partie o málo delší než mozkovna. Temeno lebky je paralelní s linií tlamy, celá hlava pak při pohledu z profilu i shora připomíná tupý klín. MOZKOVNA: Lebka: dlouhá, suchá a dobře formovaná. Stop: nepříliš vyjádřený. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: vždy masové barvy, splývá se srstí. Čelisti/Zuby: silné čelisti se silnými zuby. Nůžkový skus, tj. horní řezáky a špičáky těsně překrývají spodní. Zuby jsou zasazeny kolmo v čelistech. Oči: jantarové barvy, splývají s barvou srsti. Oválného tvaru, středně hluboko zasazené, s pozorným, inteligentním výrazem. Uši: středně vysoko nasazené. V afektu vztyčené, ale velmi pohyblivé. Uši jsou široké u základny, jemné a velké.
Dlouhý, štíhlý, svalnatý a mírně prohnutý. Suchá linie hrdla.
Pružný, s téměř rovnou hřbetní linií. Délka těla od špičky hrudní kosti ke kyčelní kosti je mírně větší než výška v kohoutku. Záď: mírně spáditá od beder k nasazení ocasu. Hrudník: hluboký, dosahuje až k loktům. Dobře klenutá žebra. Spodní linie: uměřeně vtažené břicho.
Středně vysoko nasazen, poměrně široký u kořene a zužující se ke špičce (bičovitého tvaru). V klidu dosahuje k hlezennímu kloubu. V akci nesen vysoko a prohnutý. Neměl by být nesen mezi zadními končetinami. Šroubovitý ocas je nežádoucí.
Rovné a paralelní. Rameno: silné, dlouhé a dobře uložené. Loket: těsně přiléhající k hrudníku. Nadprstí: silné.
Silné a svalnaté. Paralelní při pohledu zezadu. Koleno: středně zaúhlené. Bérec: dobře vyvinutý.
Silné, dobře vyklenuté prsty, pevné polštářky. Nejsou vytočené dovnitř ani ven. Dobře vyvinuté polštářky. Paspárky mohou být odstraněny.
Volný a plynulý. Hlava je nesena poměrně vysoko. Prostorný pohyb bez zjevné námahy. Končetiny i tlapky by se měly pohybovat paralelně v linii těla, jakékoli vybočování či „vysoký krok“ jsou velmi nežádoucí.
Krátká a lesklá, od jemné a přilehlé k poněkud drsné, bez dlouhých chlupů.
Pálená nebo temně pálená s následujícími bílými znaky: bílá špička ocasu je silně preferována, bílá hruď („hvězda“), bílé tlapky. Tenký bílý pruh uprostřed obličeje je přijatelný. Bílé skvrny jinde na těle než je uvedeno jsou nežádoucí.
Výška v kohoutku: Psi: ideálně 56 cm (22-25 palců = 56 - 63,5 cm). Feny: ideálně 53 cm (22-24 palců = 53 - 61 cm).
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni a k jejímu vlivu na zdraví a prospěch psa. Jakýkoli pes, vykazující abnormality fyzické nebo v chování, musí být diskvalifikován.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Německo. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 06. 01. 1994.
Společenský pes.
Skupina 5 Špicové a primitivní psi. Sekce 5 Asijští špicové a příbuzná plemena. Bez pracovní zkoušky.
V roce 1960 vzniklo křížením čau-čaua a vlčího špice plemeno, jež bylo nejříve nazváno vlčí čau. Po vkřížení samojeda roku 1973 bylo plemeno přejmenováno na „eurasiera“ a uznáno FCI.
Harmonicky stavěný, středně velký špicovitý pes se vztyčenýma ušima v různých barevných rázech, s délkou srsti, jež ještě ponechává rozeznatelné proporce těla, středně těžké stavby kostry.
Délka trupu poněkud přesahuje kohoutkovou výšku. Poměr délky čenichu a délky mozkovny je přibližně stejný.
Sebevědomý, klidný, vyrovnaný s vysokým prahem vzrušivosti, ostražitý a pozorný, aniž by byl hlučný. Má silně vyvinutou vazbu na svou rodinu, vůči cizím je zdrženlivý bez agresivity. Chybí mu lovecký pud. K plnému rozvoji těchto znaků potřebuje eurasier stálý a úzký domácí kontakt se svou rodinou a chápavou, avšak důslednou výchovu.
Harmonická, ne příliš široká lebka, tvar hlavy při pohledu shora a ze strany klínovitý, hřbet čenichu a mozkovny jsou paralelní. MOZKOVNA: Lebka: Plochá čelní partie s dobře patrnou čelní rýhou. Vyvinutý výběžek týlní kosti. Stop: Málo výrazný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nos: Středně velký, nosní houba černě pigmentována. Tlama: Ani příliš hrubá ani příliš špičatá. Zužuje se kupředu až k nosní houbě. Hřbet nosu a křídla dolní čelisti rovné. Pysky: Okraje pysků napjaté a černě pigmentované. Čelisti/ Zuby: Čelisti silné, široký oblouk dolní čelisti. Silný, úplný chrup (42 zubů podle zubního vzorce), skus buď nůžkový nebo klešťový. Horní řezáky dosahují buď těsně přes dolní řezáky, nebo na ně dosedají. Premoláry a moláry jsou v jedné řadě bez mezer. Všechny zuby stojí v čelisti kolmo. Líce: Málo zdůrazněné Oči: Tmavé, středně velké, nejsou usazeny příliš hluboko ani nejsou vypouklé. Oční štěrbiny jsou uloženy lehce šikmo. Okraje víček jsou černě pigmentovány a těsně přiléhají. Uši: Jsou nasazeny zhruba na jednu šířku základny ucha od sebe, jsou středně velké a trojúhelníkovité, stojící. Špičky jsou lehce zaoblené. Špičky uší a střed odsazení čela tvoří téměř rovnostranný trojúhelník.
Je střední délky, v harmonii k celkovému vzhledu, je dobře osvalen. Kůže na hrdle pevně přiléhá. Přechod od krku k trupu je plynulý.
Silný, ne příliš krátký trup. Kohoutek: Výrazný. Hřbet: Pevný a rovný, velmi dobře osvalený. Bedra: Mají dobrou délku a šířku, jsou velmi dobře osvalena. Záď: Rovná, široká a silná. Hrudník: Dosahuje až k lokti. Vyklenutí žeber je oválné. Dobře vyvinuté, ne však zdůrazněné předhrudí. Dlouhý, daleko dozadu dosahující výčnělek hrudní kosti. Dolní linie: Lehce vtažená
S rovným nasazením, kulatý a pevný, dobré tloušťky, zužuje se ke špičce. Je huňatě osrstěn, pokládá se kupředu přes hřbet nebo se ohýbá lehce ke straně či je nesen stočený. Pokud visí, dosahuje až k hlezennímu kloubu.
Všeobecně: Při pohledu zpředu rovně a paralelně postaveny, pozorovány ze strany mírně zaúhlené. Rameno a předloktí má téměř stejnou délku. Plece: Dobře osvalené, lopatka je uložena trochu šikmo. Rameno: Středně dlouhé a silně osvalené. Loket: Přiléhá k hrudníku. Předloktí: Středně dlouhé, dobře osvalené. Nadprstní kloub: Silný. Přední nadprstí: Středně dlouhé, při pohledu zpředu zcela rovné, pozorováno ze strany míří lehce vpřed. Přední tlapky: Oválné; těsně přiléhající, přiměřeně vyklenuté prsty, silné, tmavě pigmentovaná drápy. Polštářky jsou pevné, dobře vyplněné, černě pigmentované. Mezi polštářky je husté osrstění.
Všeobecně: Při pohledu zezadu rovné a paralelně postavené, pozorovány ze strany přiměřeně zaúhlené. Stehno a bérec mají téměř stejnou délku. Pánev: Lehce šikmo položená. Stehno: Středně dlouhé a silně osvalené. Koleno: Stabilní, ne příliš silně otevřené. Bérec: Středně dlouhý, dobře osvalený. Hlezenní kloub: Není posazen příliš nízko, je stabilní, nestáčí se ani dovnitř ani ven. Hlezno: dobré délky a šířky. Při pohledu ze strany je postaveno kolmo. Zadní tlapky: Oválné, uzavřené, mírně vyklenuté. Drápy jsou tmavě pigmentovány. Polštářky pevné, dobře vyplněné, černě pigmentované. Husté osrstění mezi prsty.
Prostorný, s plným posunem a dobrým vykročením.
Napjatá, pigmentovaná.
Po celém těle hustá podsada a středně dlouhé, volně přiléhající pesíky. Tlama, obličej, uši a přední strana končetin jsou porostlé krátkou srstí. Ocas, zadní strana hrudních končetin (praporce) a pánevních končetin (kalhoty) jsou pokryté dlouhou srstí. Osrstění na krku je jen mírně delší než na těle, netvoří žádnou hřívu.
Všechny barvy a jejich kombinace jsou povoleny, s výjimkou čistě bílé, bíle strakaté a játrové.
Kohoutková výška: Psi: 52 - 60 cm. Feny: 48 - 56 cm. Hmotnost: Psi: 23 - 32 kg. Feny: 18 - 26 kg. Směrodatná je vyváženost proporcí, avšak žádoucí je dosažení ideálních hodnot středních velikostních a váhových údajů: Kohoutková výška: Psi: 56 cm. Feny: 52 cm. Hmotnost: Psi: 26 kg. Feny: 22 kg .
Na každou odchylku od uvedených bodů je nutno nahlížet jako na vadu, jejíž hodnocení by mělo být v přesném poměru ke stupni odchylky.
Nedostatečný pohlavního výraz. Chybění jednoho řezáku nebo špičáku, také jejich chybění ve větším počtu, chybění jednoho nebo více premolárů 3 nebo 4 stejně tak jako chybění jednoho nebo více molárů 1 nebo 2. Anomálie skusu. Ektropium, entropium, příliš hluboko uložené nebo příliš malé oči. Distichiáza (řasy rostoucí v dvojité řadě). Klopené uši, svěšené uši. Zalomený ocas. Silné ztráty pigmentu. Bázlivost, plachost, přehnaná nedůvěřivost. Agresivita.
Psi (samci) musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se úplně v šourku.]]>
Čína.
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.06.1987.
Hlídací a společenský pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 5 asijští špicové a příbuzná plemena. Bez zkoušky z výkonu.
Aktivní pes s krátkou, kompaktní a uzavřenou stavbou těla, velice dobře vyvážený, lvího vzhledu, hrdého a důstojného nesení těla, kompaktního rámce, s modročerným jazykem; ocas je nesen nad hřbetem.
Klidný pes, dobrý strážce, se zvláštním typickým chůdovitým pohybem. Nezávislý, věrný, ale poněkud rezervovaný.
MOZKOVNA: Lebka: plochá a široká, dobře vyplněná pod očima. Stop: nevyjádřený. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: velká a široká, černá (s výjimkou krémově a téměř bíle zbarvených jedinců, u nichž je přijatelný světle zbarvený nos, a modrých a béžových jedinců, kteří mají nos v barvě srsti). Tlama: střední délky, široká od očí až ke špičce nosu (tlama není na konci špičatá jako například u lišky). Pysky: pysky a patro jsou černé (modročerné), dásně nejlépe také černé. Jazyk je modročerný. Čelisti/Zuby: zuby jsou silné a rovné, čelisti silné, s perfektním, pravidelným, úplným, nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají spodní zuby a jsou kolmo vsazeny do čelistí. Oči: tmavé, oválné, středně velké a jasné. U modrých a béžových jedinců jsou povoleny oči barvy odpovídající barvě srsti. Jasné oči, nevykazující vychlípení očního víčka (entropium), nesmí být penalizovány pouze z důvodu velikosti. Uši: malé, silné, s mírně zaoblenou špičkou, pevně nesené a široce nasazené, ale nakloněné nad oči a mírně vzájemně k sobě, což psovi dodává zvláštní zamračený výraz, charakteristický pro plemeno. Tohoto výrazu nesmí být dosaženo volnou zvrásněnou kůží hlavy.
Silný, plný, nikoliv krátký. Harmonicky přecházející v plece, mírně klenutý.
Hřbet: krátký, rovný a silný. Bedra: silná. Hrudník: široký a hluboký. Žebra dobře vyklenutá, ale nikoliv sudovitá.
Nasazený vysoko, nesený nad hřbetem.
Hrudní končetiny zcela rovné, střední délky, s dobrou kostrou. Rameno: osvalené a strmé.
Pánevní končetiny osvalené. Hlezenní kloub: nízko posazený, s minimálním zaúhlením, nezbytným pro dosažení typického chůdovitého pohybu. Nikdy se netlačí vpřed. Hlezno: od hlezenního kloubu směřuje přímo rovně dolů.
Malé, kulaté, kočičí, dobře stojící na prstech.
Krátký chůdovitý krok. Hrudní a pánevní končetiny se pohybují vzájemně rovnoběžně a přímo vpřed.
Dlouhá nebo krátká. Dlouhá srst: bohatá, hustá, rovná a odstávající. Krycí srst má poměrně hrubou texturu, podsada je jemná a hustá. Zvláště bohatá je srst kolem krku, vytvářející hřívu nebo límec, a na zadní straně stehen, kde vytváří kalhotky. Krátká srst: krátká, bohatá, hustá, rovná, odstávající, nikoliv ploše přiléhající, s plyšovou texturou. Jakékoliv umělé zkracování srsti, které mění přirozený obrys nebo výraz, musí být penalizováno.
Celé tělo zbarvené černě, červeně, modře, béžově, krémově nebo bíle, často v mírně různých odstínech, ale nikoliv s různobarevnými skvrnami nebo vícebarevné (spodní část ocasu a zadní strana stehen jsou často světlejší barvy).
Výška v kohoutku: Psi: 48 až 56 cm (19 až 22 palců) v plecích. Feny: 46 až 51 cm (18 až 20 palců) v plecích.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni a k jejímu vlivu na zdraví a dobrý stav psa. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Izrael. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 28. 11. 1985.
Hlídací a strážní pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 6 původní plemena. Bez zkoušky z výkonu.
Středně velký pes, dobře vyvážený, silný, čtvercového rámce. Připomíná typem divokého psa. Velký rozdíl mezí pohlavími.
Pozorný, s rychlými reakcemi, nedůvěřivý k neznámým lidem, ale nikoli přirozeně agresivní. Má se na pozoru nejen před lidmi, ale i před zvířaty. Velice oddaný a vhodný k výcviku.
Dobrých proporcí, tvaru tupého klínu střední délky, který se ale zdá být širší díky nízkému nasazení uší. MOZKOVNA: Lebka: poněkud plochá, větší šíře povolena u silných samců. Stop: mělký, ale patrný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: černá Tlama: robustní, přiměřené délky a šířky. Pysky: těsně přiléhající. Čelisti/Zuby: silné čelisti, plný chrup s nůžkovým nebo klešťovým skusem. Oči: tmavě hnědé, mírně sešikmené, mandlového tvaru. Tmavé okraje očních víček jsou nezbytné. Uši: vztyčené, poměrně krátké a široké, s poněkud zaoblenými špičkami. Nízko nasazené.
Svalnatý, střední délky.
Čtvercového rámce. Kohoutek: dobře vyvinutý. Hřbetní linie: rovná. Bedra: svalnatá. Hrudník: hluboký, přiměřené šířky. Dobře klenutá žebra. Spodní linie: dobře vtažené břicho.
Vysoko nasazený, hustě osrstěný, nesený zatočený nad hřbetem.
Přiměřeně zaúhlené. Důležitá je vyváženost.
Zcela rovné. Rameno: šikmé, dobře osvalené. Loket: těsně přiléhající k hrudníku.
Silné. Stehno: silné, s poněkud delší srstí („kalhoty“) . Koleno: dobře zaúhlené. Hlezno: nízko posazené.
Silné, kulaté, „kočičí“ tlapky s pevnými polštářky.
Rychlý, lehký a energický klus. Měl by vyjadřovat hbitost a vytrvalost. Správný pohyb je zásadní.
Krycí srst je hustá, hrubá a rovná, krátké až střední délky. Podsada je hustá a těsně přiléhá k tělu.
Písková až červenohnědá, bílá, černá nebo skvrnitá, s nebo bez masky. Pokud má jedinec masku, musí být symetrická. Černá maska je povolena u všech barev srsti. Bílé znaky jsou povoleny u všech barev srsti: zbarvení typu „Bostonský teriér“ je běžné. Šedá, žíhaná, černá s pálením, nebo trojbarevnost nejsou povoleny. Pouštní barvy – písková, zlatá, červená a smetanová - jsou nejtypičtější pro toto plemeno.
Výška v kohoutku: 50 - 60 cm. Psi (samci) mohou být výrazně větší než feny. Hmotnost: 18 - 25 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Jakýkoli pes, vykazující abnormality fyzické nebo v chování, musí být diskvalifikován.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Španělsko. Datum zveřejnění platného standardu: 26.05.1982.
Burgoský perdiquero je ohař, používaný k lovu srstnaté a pernaté zvěře. Je to velmi vhodný pes pro lovce, kteří si přejí mít psa odolného, kterému nevadí žádný terén a je použitelný pro všechny způsoby lovu, poslušného a silného, s výborným čichem a výborným loveckým stylem, který vychází z jeho klidné povahy a jistoty při hledání, stejně jako z jeho vystavování a bezvadného přinášení. Ačkoli byl používán k lovu drobné zvěře, je schopný konat i dosled vysoké a tohoto úkolu se zhošťuje velmi srdnatě.
Skupina 7 ohaři (stavěči) . Sekce 1.1 ohaři kontinentální krátkosrstí. S pracovní zkouškou.
Burgoský perdiquero je lovecký pes přiměřené velikosti, kvadratický, vyvážených proporcí. Hlavu má pěkně utvářenou, má kompaktní trup a silné končetiny. Uši má svěšené a je krátkosrstý. Délka těla se má co nejvíce přibližovat výšce v kohoutku. Je třeba vyhledávat funkční a harmonickou tělesnou stavbu ve statice i v pohybu.
Je otužilý, má vyrovnanou povahu, je klidný a usedlý; je to výborný stavěč, specialista na lov drobné zvěře srstnaté i pernaté. Má milý pohled, je ušlechtilý, je to plemeno s výbornou povahou, vrozenou poslušností a inteligencí.
Celkově je hlava velká a mohutná, se správně vyvinutou mozkovnou, obličejová i čenichová partie jsou silné, uši jsou zavěšené a spirálovitě se stáčejí. Při pohledu seshora má hlava obdélníkový tvar, přičemž se pozvolna zužuje směrem k nosu, čenich však není špičatý. Poměr délky mozkovny a čenichové partie je 6 : 5. Horní osy mozkovny a nosního hřbetu jsou rozbíhavé. Část mozková: Mozkovna: je široká, mohutná, z profilu klenutá, konvexní; střední rýha je výrazná a týlní hrbol je málo výrazný. Rozbíhavost os mozkovny a nosního hřbetu je výrazná. Stop: je je pozvolna klesající, málo vyjádřený; Část obličejová: Nos: je tmavě hnědý, vlhký, velký a široký s dobře otevřenými nozdrami. Čenichová partie: z profilu je rovná nebo jen mírně klenutá směrem k nozdrám. Je široká po celé své délce, nesmí budit dojem, že je špičatá. Nosní hřbet je široký. Pysky: jsou spuštěné, nikoli však volné (větrné) . Horní dobře překrývá spodní. Spodní pysk tvoří viditelný koutek. Sliznice pysků musí být hnědě pigmentované. Čelisti/Zuby: zuby jsou silné, bílé a zdravé; mají nůžkový skus; všechny premoláry jsou v čelistech. Oči: jsou středně velké, mandlového tvaru, oříškové barvy, je upřednostňována tmavá; mají ušlechtilý a něžný pohled, který někdy působí dojmem smutku. Kůže očních víček je středně silná, hnědě pigmentovaná stejně jako sliznice. Spodní víčko musí přiléhat co možná nejtěsněji k oční kouli. Uši: jsou dlouhé, zavěšené, trojúhelníkovitého tvaru. Jsou zavěšení v linii očí, v klidu krásně splývají podle lící a jsou vývrtkovitě stočené. Aniž bychom je násilně natahovali, musí dosahovat ke koutku a nesmí přesahovat konec nosu. Jsou jemné a sametové na dotek, osrstění i kůže jsou jemné, s patrnou sítí žil. Je-li pes vzrušený, nese ucho výše a linie závěsu je plošší. Patro: je růžově zbarvené, hrany jsou výrazné; Krk: je silný, mohutný; je široký u hlavy a pozvolna se zesiluje směrem k tělu. Horní linie je mírně vyklenutá. Spodní linie má patrný lalok, který tvoří dvě řasy, vycházející z oblasti koutků; nesmí však být příliš výrazný.
Celkový vzhled: hranaté, silné a mohutné s velmi vyvinutým předhrudím a hrudníkem, budí dojem síly a obratnosti. Kohoutek: je dobře patrný; Horní linie: rovná a vodorovná; je upřednostňován mírný sklon od kohoutku k zádi; Nikdy není pronesená a v pohybu se nesmí houpat ze strany na stranu. Hřbet: je mohutný a dobře osvalený. Bedra: středně dlouhá, široká a svalnatá, působící dojmem síly. Záď: je široká a silná; je třeba dbát na to, aby její sklon vzhledem k hřbetní linii byl menší ne 45 °. Záď má být stejně vysoko, jako kohoutek, nebo o něco níže. Hrudník: široký, hluboký, dosahující úrovně lokte; je svalnatý a mohutný; výrazné předhrudí; žebra jsou silná a klenutá, ne plochá; Mezižeberní prostor je široký a zřetelný v takové míře, s jako se přibližuje volným žebrům. Obvod hrudníku, měřený v jeho čtvrtině, musí být stejný, jako výška v kohoutku. Břicho a slabiny: břicho se pozvolna zvedá směrem ke genitáliím. Slabiny jen mírně vtažené. Ocas: silný i kořene, nasazený středně vysoko. Krátí se na polovinu svojí délky.
Celkový pohled: jsou perfektně rovné, rovnoběžně postavené. Mají silnou kostru, krátké záprstí a dobře vyvinuté tlapky. Lopatky: jsou středně šikmé, svalnaté. Lopatka musí být téměř stejně dlouhá jako ramenní kost. Ramě: silné a silně osvalené; je dlouhé jako 2/3 délky přední nohy. Lokty: dobře přiléhají k hrudnímu koši. Přední nohy: mají silné kosti a kotník je výrazný. Jsou rovné, kolmo postavené. Metakarpus: z profilu nepříliš šikmo postavený, je postaven v ose prodloužené přední nohy. Má silné kosti. Přední tlapky: kočičí; prsty jsou sevřené, články prstů jsou silné a klenuté; drápy tmavé; chodidlové hrboly robustní, polštářky široké a odolné. Meziprstní blány středně vyvinuté. Zaúhlení: uhel scapulo-humerální: okolo 100% úhel numero – radiální okolo 125%
Celkový pohled: zadní nohy jsou silné a svalnaté, se silnou kostrou, s korektním úhlením hlezna výrazně a správně zaúhlená, celkově působí dojmem mohutnosti a pevnosti. Stehna: jsou velmi silná, svalstvo je zřetelné, výrazné a mohutně vyvinuté.Jejich délka tvoří 1/3 z celkové délky nohy. Bérec: dlouhý, se silnými kostmi. Je 2x tak dlouhý než metatarsus. Hlezna: jsou výrazná, se zřetelnými klouby. Metatarsus: má silné kosti, je postavený kolmo k zemi. Zadní tlapky: jsou kočičí, stejně jako přední, někdy jsou nepatrně delší. Zaúhlení: úhel coxo-femorální okolo 100° úhel femoro-tibiální okolo 120° úhel hlezenní otevřený více jak 130°
Typický pohyb pro tuto rasu je ekonomický klus, plynulý a důrazný, bez sklonu k mimochodu.
Pružná, aniž by však byla volná, je silná, dostatečně velká, růžová beze skvrn. Veškeré sliznice jsou hnědé, nikdy černé.
Uzavřená, středně silná, krátká, hladká a pokrývající tělo včetně meziprstí. Na hlavě, uších a koncích končetin je jemnější.
Základní barvy jsou bílá a játrová. Tyto dvě barvy se nepravidelně mísí, což dodává srsti různé odstíny – játrový, šedohnědý, stříkaný játrově hnědou a další odstíny, podle toho, zda převládá játrová nebo bílá barva a podle rozmístěná různě velikých bílých ploch. Jedním z velmi rozšířených znaků, i když ne nezbytným, je čistě bílá skvrna na hrudi, větší či menší. Uši jsou vždy celé hnědé. Hnědá srst může tvořit jednobarevné, jasně ohraničené plotny, rozmístěné nepravidelně po celém zevnějšku psa. Totéž platí pro bílou srst, která rovněž může tvořit bílé plochy, které však nesmí být příliš rozsáhlé. Nikdy není přípustná černá barva nebo znaky pálení nad očima s na končetinách.
Kohoutková výška: Psi: 62 - 67 cm. Feny: 59 - 64 cm. U tohoto plemene je velmi výrazný pohlavní dimorfismus, psi jsou mnohem jednolitější a feny se liší jak výškou, tak i tím, že jsou celkově jemnější.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Poněkud klenutý profil čenichové partie. Chybění několika premolárů. Klešťový skus. Nepatrně viditelné spojivky. Pysky nebo lalok výraznější, ne však přehnaně vyvinuté. Nedostatečně pevná hřbetní linie. Záprstí a tlapky měkčí. Jizvy, zranění a lehké odřeniny během lovecké sezóny.
Lehká konstrukce, křehká nebo přehnaně hrubá a lymfatická tělesná stavba. Osy mozkovny a nosního hřbetu rovnoběžné. Malá nebo lehká hlava. Úzká mozkovna. Špičatý čenich. Chybění některých stoliček nebo špičáků, pokud to není následek úrazu. Výrazné entropium či ektropium, světlé oči. Uši příliš dlouhé nebo příliš nízko zavěšené. Příliš spuštěné pysky, příliš velký lalok. Prosedlá hřbetní linie. Záď příliš převyšující kohoutek. Nekorektní zaúhlení, slabé nebo vychýlené. Vybočené lokty. Kravský postoj. Srst zvlněná nebo příliš dlouhá. Nevyvážená povaha.
Osy mozkovny a nosního hřbetu zřetelně sbíhavé. Depigmentace nosní houby. Rozštěp nosu, černý nos. Výraznější předkus nebo podkus. Albinismus povrchu těla a sliznic.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Střední Afrika.
Velká Británie. Datum zveřejnění původního platného standardu: 25.11.1999.
Lovecký pes, společník.
Skupina 5: Špic a primitivní plemena. Sekce 6 primitivní plemeno.Bez pracovní zkoušky.
Lehce stavěné zvíře jemných kostí a aristokratického vzhledu. Dlouhé končetiny v poměru k velikosti těla. Vždy vyrovnaný, ostražitý a inteligentní. Na výrazně klenutém krku se hrdě nese vráščitá hlava se vztyčenýma ušima. Hluboký hrudník přechází nahoru ve výraznou linii boků. Ocas pevně stočený. Celkový dojem dává obraz psa s dobrými proporcemi a gazelí elegancí.
Vzdálenost od vrcholu týlního hrbolu ke stopu je o trochu větší než vzdálenost od stopu ke špičce nosu.
Neštěká, ale není němý. Vydává svůj osobitý zvuk v podobě směsice jakéhosi smíchu a jódlování. Pozoruhodný je svojí čistotností v každém směru. Inteligentní, samostatné, ale oddané a ostražité plemeno. Může být rezervovaný k cizím lidem.
Na čele se při vztyčení uší vytvářejí jemné a četné vrásky; vrásky po stranách jsou žádoucí, avšak ne přehnaně, aby nevytvářely laloky. U štěňat jsou vrásky více zřetelné, ale ne až tolik u tříbarevných, z důvodu nedostatku stínování. Oblast mozkovny: Lebka: Plochá, dobře formovaná a středně široká, zužující se směrem k čenichu. Postranní linie lebky se pozvolna zužují směrem k tlamě, čímž vynikají hladké linie lící. Stop: Nepatrný Obličejová část hlavy: Nos: Černý čenich je žádoucí. Čelisti / Zuby: Silné čelisti s perfektním a pravidelným nůžkovým skusem, tzn. horní zuby těsně překrývají spodní zuby a zuby jsou do čelistí zasazeny kolmo. Oči: Tmavé, mandlového tvaru; šikmo posazené, zahleděné do dálky a spíše nevyzpytatelného výrazu. Uši: Malé, zašpičatělé, vzpřímené a lehce připomínající kapuci, jemné struktury, posazené dost vpředu na temeni hlavy, špička ucha je blíže ke středu lebky než zevní bod kořene ucha.
Silný a přiměřeně dlouhý, nikoli tlustý. Dobře klenutý a u hrdla mírně plnější s elegantním obloukem zvýrazňujícím klenutí. Dobře posazený mezi rameny čímž podporuje hrdé držení hlavy.
Harmonický. Hřbet: Krátký rovný. Bedra: Krátká pevná. Hruď: Hluboký hrudník. Žebra dobře klenutá, hluboká a oválná. Spodní linie: Přechází nahoru ve výrazný pas.
Vysoko nasazený s tím, že hýžďový oblouk pánve přesahuje kořen ocasu. To dodává pánevním končetinám mohutnější vzhled. Je pevně stočený nad páteří a leží blízko stehna. Je jednou nebo dvakrát zatočený.
Hrudní končetiny jsou rovné, jemných kostí. Končetiny jsou rovnoběžné až k zemi, a tím vytváří středně širokou frontu. Ramena: Dosti položená vzadu, svalnatá, ne však příliš. Lokty: Přiléhají k hrudníku. Při pohledu zepředu jsou lokty v jedné linii se žebry. Předloktí: Velmi dlouhá. Záprstí: Dobrá délka, rovná a pružná.
Silné a svalnaté. Kolenní kloub: přiměřeně zaúhlený. Stehno: Dlouhé. Hlezna: Přiměřeně úhlená, nejsou ani vybočená, ani vbočená.
Malé, úzké a pevné, se silnými nášlapnými polštářky, dobře klenutými prsty a krátkými drápy.
Končetiny se pohybují svižně rovně dopředu dlouhými, neúnavnými hbitými kroky.
Velmi měkká, vláčná.
Osrstění: Krátké, hladké a husté, velmi jemné.
Čistě černá a bílá; červená a bílá, černá a tříslová, a bílá s tmavými skvrnkami a tříslovými znaménky na čumáku a lících; černá; tříslová a bílá; žíhaná: červené pozadí s černými pruhy, čím výraznější jsou pruhy tím lépe. Bílá by měla být na tlapkách, hrudi a špičce ocasu. Bílé končetiny, lysina a bílý obojek jsou také přípustné.
Ideální výška: Psi: 43 cm v kohoutku. Feny: 40 cm v kohoutku. Ideální hmotnost: Psi: 11 kg. Feny: 9,5 kg.
Jakékoliv odchylky od výše jmenovaných bodů by se měly posuzovat jako vady. Hodnocení musí přesně odpovídat míře závažnost odchylky.
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata úplně sestouplá v šourku.]]>
U.S.A. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO PŮVODNÍHO STANDARDU: 14.08.1996.
Saňový pes.
Skupina 5 (špicové a primitivní psi). Podskupina 1 (severští saňoví psi). Bez zkoušek z výkonu.
Aljašský malamut je jedním z nejstarších severských saňových psů. Je to silný a mohutně stavěný pes s hlubokým hrudníkem a silným dobře osvaleným tělem. Malamut pevně stojí na tlapách a jeho postoj budí dojem velké aktivity, držení těla je hrdé, hlava vztyčená a oči hledí s ostražitým zájmem a zvědavě. Hlava je široká. Uši jsou trojúhelníkové a při vzbuzené pozornosti vzpřímené. Tlama je mohutná, od kořene k čenichu se jen lehce zužuje. Tlama není zvednutá ani dlouhá, ani příliš zkrácená. Srst je hustá s tvrdou krycí srstí dostatečné délky, jež dobře překrývá hustou podsadu. Malamuti jsou různých barev. Znaky na obličejové části hlavy jsou rozlišovacím znakem jedinců. Skládají se z kápě na hlavě, obličejová část hlavy je celá bílá, nebo se znaky s pruhem a nebo maskou. Ocas je dobře osrstěn, nesen nad hřbetem a připomíná chochol. Malamut musí mít silnou kostru s pevnými končetinami, dobrým pohybem, hlubokým hrudníkem a silnými plecemi. Musí mít všechny fyzické vlastnosti nutné pro velký výkon. Pohyb musí být plynulý, vyvážený, neúnavný a naprosto účelný. Není určen jako závodní saňový pes pro soutěže v rychlostních závodech. Malamut je ideálně stavěn k tomu, aby podával silný a vytrvalý výkon a veškeré znaky psů tohoto plemene včetně povahových vlastností musejí odpovídat tomuto účelu. Jakékoliv odchylky odporující uvedenému účelu se považují za vážnou vadu.
Aljašský malamut je laskavý, přátelský pes, není psem jednoho pána. Je věrným, oddaným společníkem, na výzvu hravým, ale obecně v dospělosti pozoruhodný svojí důstojností.
Hlava je široká a hluboká, je harmonických tvarů a elegantní, není hrubá, ale ve správném poměru k velikosti psa. Výraz je jemný a zřetelně vyjadřuje laskavost a přátelskost psa. Oči: šikmo posazené v lebce. Oči jsou hnědé, oválného tvaru a středně velké. Modré oči jsou diskvalifikující vadou. Uši: středně velké ale vzhledem k velikosti hlavy malé. Uši jsou trojúhelníkového střihu s poněkud zaoblenými špičkami. Jsou nasazeny široce na vnějších stranách mozkovny ve stejné výšce s horním okrajem oka. Jsou-li vzpřímené, působí dojmem, jakoby odstávaly od hlavy. Vztyčené uši ukazují poněkud směrem vpřed, ale při práci bývají uši někdy složeny k lebce. Vysoko nasazené uši jsou vadou. Mozkovna: široká a středně klenutá mezi ušima, směrem k očím poněkud plošší a užší. Mezi očima je naznačená čelní rýha. Spojení horní linie mozkovny a horní linie hřbetu nosu tvoří mírný stop. Tlama: široká a mohutná, v dobrém poměru s velikostí mozkovny, od kořene tlamy po čenich se lehce zužuje co do šířky i hloubky. U všech barev srsti s výjimkou červené jsou čenich, okraje pysků a okraje očních víček pigmentovány černě. U červených psů je povolena hnědá barva. Světlejší žíhání "sněhového" čenichu je přijatelné. Pysky těsně přiléhají. Horní a dolní čelist: široké s velkými zuby. Řezáky v nůžkovém skusu. Předkus nebo podkus je vada.
Krk: silný a mírně klenutý Hrudník: dobře vyvinutý Trup: kompaktně stavěný, ale ne příliš krátký Hřbet: rovný a mírně klesající k zádi Bedra: pevná a dobře osvalená. Dlouhá bedra oslabující horní linii jsou vadou. Ocas: středně nasazen a v základně plynule navazuje na linii páteře. Pokud pes nepracuje, je ocas nesen nad hřbetem. Ocas však není zatočen, ani zakroucen proti zádi, ani není huňatý jako u lišky. Ocas malamuta je dobře osrstěn a vzhledem připomíná chochol.
Plece: středně skloněné; hrudní končetiny silných kostí a dobře osvalené, při pohledu zepředu až k nadprstí rovné. Nadprstí: krátké a silné a při pohledu ze strany poněkud skloněné. Tlapy: podobné sněžnicím, hluboké a uzavřené, s pevnými polštářky tlap, díky nimž vypadají tlapy pevné a kompaktní. Tlapy jsou velké, prsty těsně přiléhající a dobře klenuté. Mezi prsty roste ochranná srst. Tlapy jsou silné a tvrdé, drápy krátké a silné.
Zadní končetiny jsou silné a mohutně osvalené ve stehnech, kolena přiměřeně úhlená a dobře skloněná. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny v postoji i v pohybu rovnoběžné s pohybem hrudních končetin, nejsou ani příliš úzké, ani příliš široce postavené. Paspárky pánevních končetin jsou nežádoucí a odstraňují se krátce po narození štěňat.
Krok malamuta je vytrvalý, vyvážený a plný síly. Na svoji velikost a stavbu těla je velmi čilý. Při pohledu ze strany vykazují pánevní končetiny silný posun, který se přenáší dobře osvalenými bedry k hrudním končetinám. Hrudní končetiny získávají silný impuls zezadu, který přenášejí v plynulý dlouhý krok. Při pohledu zepředu nebo zezadu se končetiny pohybují v přímce, ne příliš těsně, ani příliš daleko od středové linie. Při rychlém klusu mají končetiny tendenci pohybovat se blíž k ose těla. Kulhání nebo jakýkoliv krok, který není dokonale účelný a neúnavný, se postihují.
Malamut má silnou tvrdou krycí srst; nikdy nesmí být dlouhá, ani měkká. Podsada je hustá, dlouhá jeden až dva palce, mastná a vlnitá. Délka krycí srsti i podsady se mění. Srst je poměrně krátká až středně krátká na bocích, její délka roste na plecích a krku, na zadní straně zádi, na zadní straně stehen a ocasu. V letních měsících mívají malamuti srst obvykle kratší a méně hustou. Malamuti se předvádějí s přirozeně upravenou srstí. Trimování je nepřípustné s výjimkou úpravy tlap tak, aby vynikl jejich přirozený tvar.
Obvyklé barvy jsou počínaje světle šedou přes střední odstíny šedé až po černou, sobolí a odstíny sobolí až po červenou. Barevné kombinace jsou přijatelné v podsadě a na okrajových částech těla. Jediná jednotná povolená barva je celá bílá. Bílá je vždy převažující barvou na spodní straně trupu, částech končetin, tlapách a části znaků na obličeji. Na přední straně hlavy lysina a nebo límec nebo skvrna na šíji jsou atraktivní a přijatelné. Malamut má plášť a skvrny rozkládající se po trupu nebo nerovnoměrné skvrny jsou nežádoucí.
Jedinci tohoto plemene dorůstají velikosti v určitém rozsahu. Požadovaná ideální velikost je: Psi: kohoutková výška 25 palců – 85 liber Feny: kohoutková výška 23 palců – 75 liber Hodnocení velikosti by však nemělo převažovat nad celkovým hodnocením typu, správných proporcí, pohybu a ostatních funkčních znaků. Jsou-li posuzovaní psi shodní co do typu, proporcí, pohybu, dá se přednost psovi, který se nejvíce blíží ideální velikosti. Hloubka hrudníku odpovídá zhruba polovině kohoutkové výšky psa, nejhlubší místo hrudníku se nachází hned za hrudními končetinami. Délka trupu od ramene po vrchol kosti sedací přesahuje kohoutkovou výšku psa. Trup nesmí být přehnaně těžký a kosti musí být v dobrém poměru k velikosti.
Při posuzování aljašských malamutů se klade největší důraz na jejich funkčnost jako saňového psa při přepravě hmotných nákladů v arktických podmínkách. Stupeň penalizace vad psa musí být v přímé úměrnosti s velikostí odchylky od popisu ideálního malamuta a v přímé úměrnosti s tím, jak daná vada skutečně nepříznivě ovlivňuje funkčnost a pracovní výkon psa. Končetiny malamuta musejí vykazovat mimořádnou pevnost a mimořádnou sílu při pohybu vpřed. Jakoukoliv křehkost či ochablost končetin, tlap, předních či zadních, v postoji či v pohybu je třeba hodnotit jako vážnou vadu. Za takovou vadu se považuje například jakákoliv odchylka od ideálního postavení končetin, kravský postoj, nesprávně postavené nadprstí, strmé plece, nedostatečné úhlení, jakkoliv nevyvážený, nedostatečně vydatný a plynulý krok, příliš vysoké končetiny, mělký hrudník, těžkopádnost, jemná kostra a nedostatečná harmonie proporcí.
Všechny odchylky od výše uvedených bodů se hodnotí jako vada; hodnocení vady by mělo přesně odpovídat stupni dané odchylky od ideálu.
modré oči
Samci musejí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku.]]>
Akita-inu pochází z Japonska. Datum publikace originálního platného standardu: 13.03.2001. F.C.I.-Standard č. 255 / 02.04.2001 / GB
Akita-inu je dnes převážně společenský pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 5 asijští špicové a příbuzná plemena. Bez zkoušky z výkonu.
Původní japonští psi byli malé až střední velikosti a nebyla žádná velká japonská plemena. Od roku 1603 byli v oblasti Akita užíváni jako bojoví psi Akita Matagis (středně velcí psi pro lov medvědů) . Od roku 1868 byli Akita Matagis kříženi s tosami a mastify. Tím vzrostla velikost plemene, ale byly ztraceny typické vlastnosti špiců. V roce 1908 byly psí zápasy zakázány, ale plemeno bylo zachováno a dále šlechtěno jako velké japonské plemeno. Devět vynikajících zástupců tohoto plemene bylo v roce 1931 oceněno jako „národní památky“. V průběhu druhé světové války (1939-1945) bylo běžné užívat psy jako zdroje kožešiny pro vojenské oblečení. Policie nařídila odchycení a konfiskaci všech psů kromě německých ovčáků užívaných pro vojenské účely. Někteří chovatelé se snažili obejít tento příkaz křížením svých psů s německými ovčáky. Když druhá světová válka skončila, tak Akit bylo žalostně málo a rozdělovaly se do tří odlišných typů: 1) Matagi Akity, 2) bojové akity, 3) ovčácké akity. To vytvářelo v plemeni velké zmatky. Během poválečného procesu obnovení původního plemene byl po přechodnou dobu velmi populární pes Kongo-go z linie Dewa, který vykazoval vlastnosti mastifa a vliv německého ovčáka. Rozumnější chovatelé však nepovažovali tento typ za správné japonské plemeno a snažili se odstranit rysy cizích plemen křížením s Matagi Akitami, aby dosáhli obnovení původního plemene, a uspěli v ustavení čisté linie velkého plemene, jak jej známe dnes.
Akita-inu je velký pes, robustně stavěný, dobře vyvážený, s množstvím hmoty. Sekundární pohlavní znaky jsou silně patrné. Pes je ušlechtilý, důstojný, rezervovaný. Silná konstituce.
Poměr kohoutkové výšky k délce těla (od hrbolku lopatky k hrbolku kosti sedací) je 10 : 11. Tělo feny je o trochu delší než tělo psa.
Akita-inu je vyrovnaný, věrný, učenlivý a chápavý pes.
MOZKOVNA: Lebka: velikost lebky je v poměru k tělu. Čelo je široké se zřetelnou čelní rýhou. Bez vrásek. Stop: patrný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: velká a černá. Slabý a rozptýlený (difuzní) nedostatek pigmentu je přijatelný pouze u bílých jedinců, ale černá je vždy preferována. Tlama: středně dlouhá a silná s širokým kořenem tlamy, zužující se, ale nikoliv zašpičatělá. Nosní hřbet je rovný. Čelisti/Zuby: silné zuby, nůžkový skus. Pysky: těsně přiléhající. Líce: středně vyvinuté. Oči: poměrně malé, téměř trojúhelníkového tvaru díky zvednutí vnějšího koutku oka, posazené poměrně široce, tmavě hnědé – čím tmavší, tím lépe. Uši: poměrně malé, silné, trojúhelníkové, s mírně zaoblenými špičkami, nasazené středně široce, vztyčené a nakloněné vpřed.
Akita-inu by měla mít krk silný a osvalený, bez volné kůže, v rovnováze s hlavou.
Hřbet: rovný a silný. Bedra: široká a osvalená. Hrudník: hrudník hluboký, předhrudí dobře vyvinuté, žebra středně vyklenutá. Spodní linie: dobře vtažená k břichu.
Akita-inu by měla mít ocas vysoko nasazený, silný, nesen silně zatočený nad hřbetem. Pokud je natažen, špička dosahuje téměř k hleznům.
Hrudní končetiny: Rameno: mírně strmé, dobře vyvinuté. Loket: těsně přiléhající k tělu. Předloktí: rovné, se silnou kostrou. Pánevní končetiny: Akita-inu by měla mít pánevní končetiny dobře vyvinuté, silné, přiměřeně zaúhlené.
Silné, kulaté, klenuté, kompaktní, prsty dobře vzájemně přiléhající.
Akita-inu má pružný pohyb, plný síly.
Akita-inu má krycí srst hrubou a rovnou, podsadu jemnou a hustou. Kohoutek a záď jsou u plemene Akita-inu pokryty mírně delší srstí, srst na ocasu je delší než na těle.
Akita-inu může mít barvu červenobéžovou, sezamovou (červenobéžové chlupy s černými špičkami) , žíhanou a bílou. Všechny zmíněné barevné rázy kromě bílé musí mít „urajiro“ (urajiro – bělavá srst na stranách tlamy, na lících, na spodní straně čelisti, krku, hrudníku, těle a ocasu a na vnitřní straně končetin) .
Výška v kohoutku: Psi: 67 cm. Feny: 61 cm. Tolerance ±3 cm.
U plemene Akita-inu jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Psi vykazující samičí typ, feny vykazující samčí typ. Předkus nebo podkus. Chybějící zuby. Modře nebo černě skvrnitý jazyk. Světlá duhovka. Krátký ocas. Plachost.
Uši nejsou vztyčené. Svěšený ocas. Dlouhá srst (chundelatá) . Černá maska. Znaky na bílém základu.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Německo. DATUM ZVEŘEJNĚNÍ PLATNÉHO ORIGINÁLU STANDARDU: 13. 3. 2001.
Lovecký pes - práce na povrchu a pod zemí.
Skupina 4 Jezevčíci. S pracovní zkouškou.
Jezevčík (der Dachshund, Dackel, Teckel) je znám od středověku. Z brakýřů byli postupně vyšlechtěni psi vhodní zejména pro lov pod zemí. Z těchto nízkonohých psů vykrystalizoval jezevčík, který je uznáván jako jedno z nejvšestrannějších lovecky upotřebitelných plemen. Vykazuje rovněž vynikající výkony na povrchu – například na lovech s využitím hlasitosti na stopě, při naháňkách a práci na barvě. Nejstarším chovatelským spolkem pro jezevčíky je Německý klub chovatelů jezevčíků (der Deutsche Teckelklub 1888 e.V.) založený roku 1888. Jezevčík se již po desetiletí chová ve 3 různých velikostech (jezevčík, jezevčík trpasličí a jezevčík králičí) a ve 3 různých druzích osrstění (krátkosrstý, drsnosrstý a dlouhosrstý).
Nízká, krátkonohá, protáhlá, ale kompaktní stavba těla, silně osvalená, se směle vyzývavým držením hlavy a pozorným výrazem obličeje. Celkový výraz je typický pro příslušné pohlaví. Přestože má v poměru ke dlouhému tělu krátké končetiny, je velmi pohyblivý a hbitý.
S odstupem od země odpovídajícím zhruba jedné třetině výšky v kohoutku má být délka trupu v harmonickém poměru ke kohoutkové výšce - zhruba 1 ku 1,7 až 1,8.
Přátelské povahy, ani bázlivý, ani agresivní, s vyrovnaným temperamentem. Náruživý, vytrvalý a hbitý lovecký pes s jemným nosem.
Protáhlá, při pohledu shora a ze strany stejnoměrně se zužující až k nosní houbě, avšak ne špičatá. Výrazně utvářené nadočnicové oblouky. Čenich a nosní chrupavky dlouhé a štíhlé. MOZKOVNA: Lebka: Spíše plochá, pozvolna přecházející v lehce klenutý hřbet nosu. Stop: Jen naznačený. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: Dobře vyvinutá. Morda: Dlouhá, dostatečně široká a silná. Mordu může pes doširoka otevřít, dosahuje až do úrovně očí. Čelisti/zuby: Silně vyvinutá horní a dolní čelist. Nůžkový skus, pravidelný a těsně uzavřený. V ideálním případě plnochrupý se 42 zuby podle zubního vzorce, se silnými, přesně do sebe zapadajícími špičáky. Pysky: Pevně přilehlé, dobře kryjící dolní čelist. Oči: Středně velké, oválné, dobře široce posazené, s jasným, energickým a přece přátelským výrazem, nikoli pichlavé. Barva zářivě tmavě červenohnědá až černohnědá u všech barev psů. Skelné, rybí nebo perleťové oči u skvrnitých psů nejsou žádoucí, avšak mají se tolerovat. Slechy: Vysoko, ne příliš vpředu nasazené, dostatečně, avšak ne přehnaně dlouhé, zaoblené, pohyblivé, předním okrajem přiléhající těsně k líci.
Dostatečně dlouhý, svalnatý; pevně přilehlá kůže na hrdle; lehce klenutá šíje, krk volně a vysoko nesený.
Horní linie z profilu: Harmonicky probíhající od šíje až k lehce spadající zádi. Kohoutek: Výrazný. Hřbet: Za vysokým a dlouhým kohoutkem v průběhu následujících hrudních obratlů probíhající rovně nebo lehce skloněný dozadu. Pevný a dobře osvalený. Bedra: Silně osvalená, dostatečně dlouhá. Záď: Široká a dostatečně dlouhá, lehce spáditá. Hruď: Prsní kost dobře utvářená a tak silně vystupující, že se na obou stranách tvoří lehké dolíky. Hrudní koš je při pohledu zepředu oválný, při pohledu shora a ze strany prostorný, umožňující plný vývoj srdce a plic; žebra dosahují daleko dozadu. Při správné délce a úhlení lopatky a pažní kosti zakrývá přední běh při pohledu ze strany nejnižší bod linie hrudníku. Spodní linie a břicho: Lehce vtažená. PRUT: Ne příliš vysoko nasazen, nesený v prodloužení hřbetní linie. V poslední třetině prutu je přípustné nepatrné zakřivení.
Obecně: Silně osvalená, dobře zaúhlená; při pohledu zepředu suché, rovně postavené přední běhy o dobré síle kostí s tlapami směřujícími přímo vpřed. Lopatky: Plasticky osvalené. Dlouhé a šikmo uložené lopatky, těsně přiléhající k hrudnímu koši. Rameno: Stejné délky jako lopatka, postaveno k ní téměř v pravém úhlu, se silnou kostí a dobře osvalené, přiléhající k žebrům, ale volně pohyblivé. Loket: Ani vbočený, ani vybočený. Předloktí: Krátké, avšak tak dlouhé, že odstup od země činí asi jednu třetinu kohoutkové výšky. Pokud možno rovné. Zápěstí: Zápěstní klouby jsou vůči sobě postavené poněkud blíže u sebe, než klouby ramenní. Záprstí: Záprstí nemá při pohledu ze strany ani stát strmě, ani nápadně směřovat dopředu. Přední tlapy: Prsty těsně přiléhající, dobře klenuté, se silnými, odolnými a pružnými polštářky a krátkými a silnými drápy. Pátý prst nemá žádnou funkci, avšak nesmí být odstraněn.
Obecně: Silně osvalená, v dobrém poměru k hrudní končetině. Kolenní a hlezenní klouby silně zaúhleny. Zadní běhy rovnoběžné, ani úzce, ani široce od sebe postavené. Stehno: Silně osvalené a má být dobré délky. Koleno: Široké a silné s výrazným zaúhlením. Holeň: Krátká, stojící přibližně v pravém úhlu ke stehnu, dobře osvalená. Hlezno: Silně šlachovité a suché. Nárt: Poměrně dlouhý, vůči bérci pohyblivý, lehce dopředu zahnutý. Zadní tlapy: Čtyři těsně přiléhající prsty, dobře klenuté. Plně spočívající na silných polštářcích.
Pohyb má být prostorný, plynulý a s kmihem; hrudní končetiny za pohybu dosahují daleko dopředu a pohybují se nízko u země; se silným posunem a s lehce pružícím přenosem na hřbetní linii. Prut má být přitom nesen v harmonickém prodloužení hřbetní linie, lehce spáditě. V akci vykračují přední i zadní končetiny souběžně.
Pevně přiléhající.
SRST: Krátká, hustá, lesklá, hladce přiléhající, pevná a tvrdá, bez neosrstěných míst. PRUT: Jemně, plně, ale ne příliš bohatě osrstěný. Poněkud delší pesíky na spodní straně prutu se nepovažují za vadu. BARVA: a) Jednobarevní: Červená, červenožlutá, žlutá, všechny odstíny s černou příměsí nebo bez ní. Přednost je třeba dát čisté barvě a červenou je třeba posuzovat jako hodnotnější než červenožlutou nebo žlutou. Patří sem i psi se silnou příměsí černé. Bílá není žádoucí, ale v ojedinělých malých skvrnách není vylučující vadou. Nos a drápy černé, červenohnědá je také přípustná, ale není žádoucí. b) Dvoubarevní: Sytá černá nebo hnědá, obě s rezavohnědými nebo žlutými odznaky (pálením) nad očima, po stranách mordy a dolního pysku, na vnitřním okraji slechů, na prsou, na vnitřních a zadních stranách běhů, na tlapách, kolem řitního otvoru a odtud asi do třetiny až poloviny spodní strany ocasu. Nos a drápy u černých psů černé, u hnědých psů hnědé. Bílá není žádoucí, ale v ojedinělých malých skvrnách není vylučující vadou. Příliš silně rozšířené pálení je nežádoucí. c) Skvrnití (tygrovaní, žíhaní): Základní barvou je vždy tmavá barva (černá, červená nebo šedá). Žádoucí jsou nepravidelné šedé ale také béžové skvrny (nežádoucí jsou velké plotny). Nemá převažovat ani tmavá ani světlá barva. Barva žíhaného jezevčíka je červená nebo žlutá s tmavším žíháním. Nos a drápy jako u jednobarevných a dvoubarevných.
SRST: S výjimkou mordy, obočí a slechů na celém těle podsadou prostoupený, dokonale stejnoměrně přiléhavý, hustý drátovitý krycí vlas. Na mordě je zřetelně utvářený vous. Obočí je husté. Na sleších je osrstění kratší než na těle, téměř hladké. Prut dobře a rovnoměrně, těsně přiléhavě osrstěný. BARVA: Převážně barva světlého až tmavého divočáka, případně barva suchého listí. Dále platí barvy jako u krátkosrstého, popsané pod body a) až c).
SRST: Rovná, lesklá srst s podsadou, přiléhá k trupu, prodlužuje se pod krkem a na spodní straně těla, přesahuje slechy, na zadní straně běhů je zřetelně delší osrstění (praporce), své největší délky dosahuje na spodní straně prutu a tvoří tam úplnou vlajku. BARVA: Jako u krátkosrstého, popsaná pod body a) až c)
Jezevčík: Obvod hrudníku přes 35 cm. Horní hranice hmotnosti asi 9.0 kg. Jezevčík trpasličí: Obvod hrudníku přes 30 až do 35 cm, ve stáří minimálně 15 měsíců. Jezevčík králičí: Obvod hrudníku až do 30 cm, ve stáří minimálně 15 měsíců.
Každou odchylku od výše uvedených bodů je nutno považovat za vadu, jejíž hodnocení by mělo být v přesném poměru ke stupni odchylky. Při hodnocení se na zuby M3 (3. stoličky) nebere zřetel. Chybění dvou P1 (1. třeňový zub) se neposuzuje jako vada. Jako vada se posuzuje chybění jednoho P2 (2. třeňový zub), pokud kromě M3 nechybí žádné další zuby, stejně tak odchylka od korektně uzavřeného nůžkového skusu, jako je například klešťový skus.
Slabá, vysokonohá nebo při zemi se ploužící postava. Jiné vady chrupu, než které jsou popsané mezi vadami popř. vylučujícími vadami. Skelné oči u jiných než skvrnitých psů. Zašpičatělé, silně svraštělé slechy. Tělo zavěšené v ramenou. Pronesený hřbet, kapří hřbet. Slabá bedra. Silně přestavěný pes (Záď stojí výše než kohoutek). Příliš slabý hrudník. Slabiny vtažené jako u chrta. Špatně zaúhlená hrudní a pánevní končetina. Slabá, málo osvalená pánevní končetina. Kravský postoj, sudovitý postoj. Dovnitř, nebo příliš ven vytočené tlapy. Natažené prsty. Těžkopádná, neohrabaná, kolébavá chůze.
Příliš jemná, řídká srst. Neosrstěná místa na sleších (kožené uši), jiná neosrstěná místa. Příliš hrubá, dlouhá srst. Kartáčovitý ocas. Částečně nebo v celé délce neosrstěný prut.
Měkká srst, ať krátká či dlouhá. Dlouhá, ve všech směrech od těla odstávající srst. Kudrnatá nebo vlnitá srst. Měkká srst na hlavě. Vlajka na prutu. Chybějící vous. Chybějící podsada. Krátkosrstost.
Po celém těle stejnoměrně dlouhé osrstění. Vlnitá nebo rozježená srst. Chybějící vlajka na prutu. Chybějící převislá srst na sleších. Krátkosrstost. Silně pěšinkou rozdělená srst na hřbetě. Příliš dlouhé osrstění mezi prsty.
Velmi bázlivá nebo agresivní povaha. Předkus, podkus, zkřížený skus. Chybné postavení špičáků dolní čelisti. Chybění jednoho nebo více špičáků nebo jednoho nebo více řezáků. Chybění jiného premoláru nebo moláru. Výjimky: Mezi vadami vyjmenované 2× P1, případně 1× P2 bez ohledu na M3. Odsazený hrudník. Veškeré vady prutu. Velmi volné lopatky. Překlubování v zápěstním kloubu. Černá barva bez pálení; bílá barva s pálením nebo bez pálení. Jiné zbarvení než vyjmenované mezi barvami.
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí plně v šourku.]]>
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 29.10.2003.
Společenský pes.
Skupina 9 Společenský pes. Oddíl 7 Angličtí nelovečtí španělé. Bez pracovních zkoušek.
Elegantní, kompaktní a podsaditý.
Společenský španěl vyzařující radost ze života, inteligentní, s charakteristicky klenutou mozkovnou. Rezervovaný, mírumilovný a něžný.
LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Ve srovnání s velikostí psa velká, dobře klenutá, nad očima dobře vyplněná. Stop: Mezi mozkovnou a nosem dobře vyjádřený. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Černá, s velkými, široce otevřenými nozdrami, velmi krátká a ohrnutá směrem nahoru. Tlama: kvadratická, široká a hluboká, dobře ohrnutá směrem nahoru. Pysky: Přesně na sebe dosedají, působí dojmem dokonalosti. Čelisti / zuby: Dolní čelist široká. Lehký předkus. Vyčnívající jazyk je vysoce nežádoucí. Líce: Pod očima neustupují, ale jsou dobře vyplněné. Oči: Velmi velké a tmavé, posazené široko od sebe, oční víčka jsou k ose obličejové části hlavy dokonale kolmé; roztomilý výraz. Uši: Nasazeny nízko, visí a dokonale ploše přiléhají k lícím, velmi dlouhé a s dobrými třásněmi.
Střední délky; klenutý a umožňuje hrdé nesení hlavy.
Hřbet: Krátký, rovný a vodorovný. Hrudník: široký a hluboký.
Kupírování je možné. Kupírovaný: Dobře osrstěný, s praporci, není nesen nad úrovní hřbetu. Nekupírovaný: Dobře osrstěný, s praporci, není nesen nad úrovní hřbetu. Celkově v harmonické rovnováze s tělem psa.
Končetiny jsou krátké a rovné. Plece: Dobře skloněné dozadu. Lokty: Těsně přimknuté k hrudnímu koši, nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven. Zápěstí: Pevné.
Dostatečně osvalené, aby umožňovaly energický posun. Kolena: dobře zaúhlená. Hlezna: Hluboko posazená a dobře vyjádřená. Nárty: Rovné při pohledu zezadu, nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven.
Kompaktní, s dobrými polštářky a praporci, prsty jsou dobře klenuté, kulaté kočičí tlapky, s pevnými polštářky. Stává se, že prostřední polštářky a drápy bývají srostlé.
Volný, temperamentní a elegantní, posun vychází zezadu. Na kvalitu chodů se klade velký důraz.
Dlouhá, hedvábná a rovná, lehké zvlnění je přípustné; nikdy není kudrnatá. Končetiny, uši a ocas nesou výrazné třásně a praporce.
Černá a tříslová: Sytá lesklá černá, s velkými mahagonově zbarvenými tříslovými odznaky na tlamě, končetinách, hrudi, na vnitřní straně uší, pod ocasem a tečky nad očima. Bílá skvrna na hrudníku je nežádoucí. Trikolórní: Podklad perlově bílý, s dobře rozloženými černými skvrnami, zářivými červenohnědými odznaky na tlamě, končetinách, hrudi, na vnitřní straně uší, pod ocasem a tečky nad očima. Široká bílá lysinka mezi očima a až na čelo. Blenheim : Podklad perlově bílý, s dobře rozloženými kaštanově červenými skvrnami. Bílá, jasně ohraničená lysinka, ve které je uprostřed mozkovny jasně kaštanově červený odznak ("piha krásy") zhruba o velikosti penny (odpovídá přibližně velikosti dvoukoruny). Ruby : Jednobarevná sytá kaštanově červená. Bílá skvrna na hrudníku je vysoce nežádoucí.
3,6 - 6,3 kg (8-14 lb).
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa. Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Maltézský psík pochází z oblasti centrálního Středozemí.
Itálie. Datum publikace originálního platného standardu: 27.11.1989. FCI-Standard č.65/06.04.1998/GB
Maltézský psík je hlavně využívaný jako společenský pes.
Skupina 9 společenská plemena. Sekce 1 bišonci a příbuzná plemena. Bez zkoušky z výkonu.
Jeho jméno neznačí, že pochází z ostrova Malta, protože přídavné jméno „Maltese“ pochází ze semitského slova „malat“, které znamená útočiště nebo přístav. Tento semitský kořen se objevuje v celé řadě jmen přímořských míst; např. ve jménu adriatického ostrova Méléda, sicilského města Melita a také ostrova Malta. Předkové tohoto malého psíka žili v přístavech a přímořským městech středního Středomoří, kde lovili myši a krysy, které se nacházely ve velkém množství v přístavních skladištích a podpalubí lodí. V seznamu psů známých v jeho době Aristoteles (384-322 př. Kr.) zmiňuje plemeno malých psů, kterým připisuje latinské jméno „canes melitenses“. Tento pes byl znám ve starověkém Římě, jako oblíbený společník vdaných žen byl oslavován Strabonem, latinským básníkem 1. století n.l. Obrazy maltézských psíků od mnoha renesančních malířů ukazují tohoto malého psíka v salónech po boku nejkrásnějších žen své doby.
Maltézský psík je pes malé velikosti, delšího těla. Tělo je pokryto velmi dlouhou bílou srstí. Velmi elegantní s hrdým a ušlechtilým nesením hlavy.
Délka těla přesahuje o asi 38 % výšku v kohoutku. Délka hlavy je rovna 6/11 výšky v kohoutku.
Maltézský psík je živý, oddaný, velmi učenlivý a velmi inteligentní pes.
Její délka je rovna 6/11 výšky v kohoutku. Je dosti široká, šířka mírně přesahuje polovinu délky. MOZKOVNA: Lebka: lebka je mírně delší než tlama, šířka obou jařmových oblouků (bizygomatická šířka) je rovna délce lebky a tím větší než polovina délky hlavy. V předozadním směru je velmi mírně vejčitá (ovoidní) ; horní část lebky je plochá, s velmi málo vyjádřeným týlním hrbolem; hrbolky čelní kosti a nadočnicové oblouky jsou dobře vyvinuté; čelní vráska je tak málo vyjádřená, že je neviditelná, postranní části lebky jsou poněkud konvexní. Stop: přechod mezi čelem a nosním hřbetem velmi silně vyznačen, tvoří úhel 90°. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: v prodloužení nosního hřbetu, při pohledu z profilu je její přední část vertikální. Objemná, s otevřenými nozdrami, zaoblená a zcela černá. Tlama: délka tlamy je rovna 4/11 délky hlavy; to je tedy o něco méně než polovina. Podočnicová oblast je dobře vytvarovaná. Její hloubka je o dobrých 20 % menší než její délka. Postranní části tlamy jsou rovnoběžné, ale tlama v pohledu zpředu nesmí mít čtvercový vzhled, protože její přední spodní část přechází obloukem do bočních částí. Nosní hřbet je rovný, s dobře vyznačenou rýhou ve střední části. Pysky: při pohledu zpředu mají horní pysky, v místě spojení, tvar velmi otevřeného oblouku. Jsou málo vyvinuté do hloubky a jejich spojení není viditelné. Horní pysky jsou perfektně přizpůsobeny dolním pyskům tak, že spodní profil tlamy je určen spodní čelistí. Okraje pysků jsou zcela černé. Čelisti: normálně vyvinuté a lehkého vzhledu, perfektně navzájem přizpůsobené. Spodní čelist, mající rovné větve, není ve své přední části ani vystupující ani ustupující. Zuby: zubní oblouky jsou vzájemně zcela přizpůsobené a skus nůžkový. Zuby jsou bílé, dobře vyvinuté a skus úplný. Oči: otevřené, živého a pozorného výrazu, větší než by se dalo očekávat, tvaru spíše kulatého. Oční víčka jsou v těsném kontaktu s oční bulvou, která není nikdy hluboko zasazená, ale spíše v úrovni hlavy, jen mírně vystupující. Oči jsou posazeny ve stejné, téměř frontální rovině. Při pohledu zpředu nesmí být viditelné bělmo, oči mají tmavě okrovou barvu, okraje očí jsou černé. Uši: téměř trojúhleníkového tvaru, jejich šířka je asi 1/3 jejich délky. Jsou nasazeny vysoko nad jařmovými oblouky, svěšené v blízkosti postranních částí lebky; se slabým vztyčením.
Ačkoliv je krk maltézáčka pokryt bohatou srstí, je jasně vyznačen zátylek. Horní profil je klenutý. Délka krku je zhruba polovinou výšky v kohoutku. Je nesen vztyčeně a nevykazuje žádnou uvolněnou kůži (lalok) .
Délka hřbetu od hrbolku ramene po hrbolek pánevní je o 38 % větší než výška v kohoutku. Hřbetní linie: rovná až k nasazení ocasu. Kohoutek: mírně zvednutý nad hřbetní linii. Hřbet: jeho délka je přibližně 65 % výšky v kohoutku. Záď: v prodloužení hřbetní-bederní linie je záď velmi široká a dlouhá, její sklon je 10° pod horizontální linii. Hrudník: prostorný, dosahuje pod úroveň loktů, s nepříliš vyklenutými žebry. Obvod hrudníku je o 2/3 větší než výška v kohoutku. Sternální oblast je velmi dlouhá.
Maltézáček má ocas nasazený v úrovni zádě, silný u kořene a tenký na špičce. Jeho délka odpovídá zhruba 60 % výšky v kohoutku. Vytváří jeden velký oblouk, jehož konec leží mezi kyčlemi a dotýká se zádě. Ocas stočený k jedné straně těla je tolerován.
Přiléhají dobře k tělu, stojí rovně a rovnoběžně. Rameno: jeho délka odpovídá 1/3 výšky v kohoutku a sklon pod horizontálu je 60° až 65°. Vzhledem ke střední rovině těla téměř kolmé. Nadloktí: delší než rameno, měří 40 až 45 % výšky v kohoutku, sklon pod horizontálu je 70°. Dobře přiléhající k tělu v horních 2/3, v podélném směru je téměř rovnoběžné se střední rovinou těla. Lokty: rovnoběžné se střední rovinou těla. Předloktí: suché, s málo viditelnými svaly, ale s dosti robustními kostmi s ohledem na velikost plemene. Zápěstní kloub: ve vertikální linii předloktí, pohyblivý; neměl by být uzlovitý; je pokryt jemnou kůží. Nadprstí: má stejnou charakteristiku jako zápěstí, a protože je krátké, je vertikální. Tlapky: kulaté, uzavřené a klenuté prsty; polštářky tlapek a prstů mají být černé, drápky mají být také černé nebo alespoň tmavé.
Mohutných kostí; paralelní a při pohledu zezadu kolmé od hrbolku sedací kosti až k podložce. Stehno: silně osvalené, zadní okraj je konvexní. Rovnoběžné se střední rovinou těla, ve směru dolů a dopředu poněkud šikmé vzhledem k vertikále. Jeho délka je téměř 40 % výšky v kohoutku a jeho šířka je o trochu menší než jeho délka. Bérec: se sotva viditelnou rýhou mezi šlachou a kostí; sklon pod horizontálu je 55°. Je mírně delší než stehno. Hlezenní kloub: přední zaúhlení hlezna je 140°. Nárt: vzdálenost od podložky k hleznu je o málo větší než 1/3 výšky v kohoutku. Jeho délka odpovídá výšce hlezna. Je zcela kolmý (k podložce) . Zadní tlapka: kulatá jako přední tlapka, ostatní charakteristiky jsou také shodné.
Maltézáček má pohyb vyrovnaný, dobře pokrývající plochu, volný, s krátkými a velmi rychlými kroky v klusu.
Dobře přiléhající ke všem částem těla, pigmentovaná černými skvrnami a skvrnami barvy vínově červené, zvláště na hřbetě. Okraje očních víček, třetích víček a pysků jsou černé.
Srst maltézáčka je hustá, zářivá, lesklá, těžce spadající, hedvábné struktury, velmi dlouhá po celém těle, po celé délce rovná bez stop vln či kadeří. Na trupu má být delší než je výška v kohoutku a spadat k zemi jako pláštěnka, těsně přiléhající k trupu bez otevírání a bez vytváření chomáčů nebo vln. Chomáče nebo vlny jsou přijatelné na hrudních končetinách od lokte po tlapky a na pánevních končetinách, od kolene k tlapkám. Nemá podsadu. Na hlavě je srst velmi dlouhá, jak v obličejové části, kde se prolíná s vousy, tak na lebce, kde se případně prolíná se srstí pokrývající uši. Na ocasu spadá srst k jedné straně těla, tj. na bok a stehno, a je takové délky, aby dosáhla k hleznu.
Čistě bílá, povolen je nádech bledé slonoviny. Stopy bledě oranžové jsou tolerovány, ale nežádoucí a považovány za nedostatek.
Výška v kohoutku: Psi 21 až 25 cm. Feny 20 až 23 cm. Hmotnost: 3 až 4 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. 1) Oboustranný strabismus (šilhavost) . 2) Délka těla přesahující 43 % výšky v kohoutku.
1) Římský nos. 2) Výrazný předkus, pokud ruší vnější vzhled tlamy. 3) Velikost psů nad 26 cm nebo pod 19 cm. 4) Velikost fen nad 25 a pod 18 cm.
1) Výrazná divergence nebo konvergence ploch hlavy. 2) Úplná depigmentace nosní houby nebo nosní houba jiné barvy než černé. 3) Podkus (dolní čelist kratší než horní) . 4) Skvrna na rohovce. 5) Úplná depigmentace očních víček. 6) Chybějící ocas, zkrácený ocas, ať už přirozeně nebo uměle. 7) Kadeřavá srst. 8) Jakákoliv jiná barva než bílá, s výjimkou bledé slonoviny. 9) Skvrny jiných barev, bez ohledu na jejich velikost.
Psi (samci) musím mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku.]]>
Yorkšírský teriér pochází z Velké Británie. Datum publikace původního platného standardu: 29.10.2003. Č. 86 / 28. 11. 2003 / GB
Toy teriéři.
Skupina 3 Teriéři. Sekce 4 Toy teriéři. Bez pracovních zkoušek.
Yorkšírský teriér je teriér s dlouhou srstí, srst visí naprosto rovně a stejnoměrně po obou stranách a rozděluje se pěšinkou od nosu až po špičku ocasu. Velmi kompaktní a úpravný, velmi vzpřímeného držení, budí dojem důležitosti. Celkový obrys těla budí dojem statného těla dobrých proporcí.
Yorkšírský teriér je ostražitý, živý a inteligentní toy teriér vyrovnané povahy.
LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Spíše malá a plochá, ne příliš zdůrazněná ani kulatá. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Černá. Tlama: Ne příliš dlouhá. Čelisti / zuby: Dokonalý, pravidelný a úplný nůžkový skus, tj. horní zuby těsně překrývají zuby spodní a jsou kolmo vsazené do čelistí. Zuby dobře usazené pravidelných čelistech. Oči: Střední, tmavé, jiskřivé, s ostrým, inteligentním výrazem, posazené tak, že hledí přímo vpřed. Nevystupují. Okraje očních víček tmavé. Uši: Malé, tvar V, nesené vztyčené, ne příliš daleko od sebe posazené, pokryté krátkou srstí, velmi tmavé, bohatě tříslové barvy.
Dobré délky.
Kompaktní. Hřbet: Rovný. Bedra: Dobře vyplněná. Žebra: Přiměřeně klenutá.
Obvykle se kupíruje. Kupírovaný: Střední délky, s bohatou srstí, tmavší barvy než zbytek těla, zvláště na konci ocasu. Nesen poněkud výše než hřbetní linie. Nekupírovaný: Bohaté srsti, tmavší modré barvy než zbytek těla, zvláště na konci ocasu. Nesen poněkud výše než hřbetní linie. Co nejrovnější. Délka musí harmonicky ladit s celkem.
Hrudní končetiny: Běhy rovné, dobře pokryté srstí bohaté zlaté tříslové barvy, která je o několik odstínů světlejší než u kořínků; tříslová barva nepřesahuje na hrudních končetinách přes lokty. Plece: Dobře uložené. Pánevní končetiny: Běhy při pohledu zezadu zcela rovné, s mírně zaúhleným hleznem. Dobře pokryté srstí bohaté zlaté tříslové barvy, která je o několik odstínů světlejší než barva u kořínků; tříslová barva nepřesahuje na pánevních končetinách přes kolena.
Kulaté; drápy černé.
Pohyb volný s vydatným posunem; akce končetin vpředu i vzadu rovná, horní linie zůstává v rovině.
Yorkšírský teriér má srst na trupu přiměřeně dlouhou, dokonale rovnou (není zvlněná) , je hladká; jemné hedvábné textury, nepůsobí dojmem vlny. Splývající srst na hlavě je dlouhá, syté tříslové barvy, tmavšího odstínu než po stranách hlavy, kolem kořenů uší a na tlamě, kde musí být velmi dlouhá. Tříslová barva na hlavě nepřechází na krk ani v tříslově zbarvených plochách nejsou přimíchány tmavé či uhlové chlupy.
Yorkšírský teriér by měl mít barvu tmavě ocelově modrou (ne stříbřitě modrou) dosahující od týlního hrbolu ke kořeni ocasu, nikdy není smíchaná se žlutými, bronzovými ani tmavými chlupy. Srst na hrudi je bohatá, jasně tříslová. Veškerá tříslová srst je tmavší u kořínků než uprostřed a směrem ke špičkám chlupů plynule je stále světlejší.
Hmotnost do 3,1 kg.
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa. Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Velká Británie. DATUM ZVEŘEJNĚNÍ PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.06.1987.
Teriér.
Skupina 3 teriéři. Sekce 2 nízkonozí teriéři. Bez pracovní zkoušky.
Pes silné stavby těla, s hlubokým hrudníkem a žebry sahajícími daleko dozadu; rovný hřbet, přední a zadní fronta plná síly, na svalnatých nohách; v náležité míře vykazuje znamenité spojení síly a aktivity.
Malý, aktivní, hravý, houževnatý pes se značným sebevědomím a uličnickým výrazem. Ostražitý, čilý, odvážný a sebejistý, avšak přátelský.
Vzdálenost od týlu k očím je mírně větší než délka mordy. Hlava je bohatě osrstěná a je nesená v pravém nebo menším úhlu k ose krku. Hlava nemá být nesena vysunutá vpřed. LEBEČNÍ ČÁST: Lebka: Mírně klenutá, čelní partie mají od jednoho kraje k druhému hladké obrysy. Od nasazení uší k očím se nepatrně zužuje. Stop: Výrazný stop, tvořený bezprostředně nad očima silnými nadočnicovými oblouky, které přes oči mírně přečnívají a mezi očima vykazují slabou prohlubeň. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nos: Černý, poměrně velký nos, který se zbývající částí mordy tvoří hladký obrys. Nos nevyčnívá dopředu. Morda: Morda se od očí směrem k čenichu postupně zužuje. Morda není pod očima vpadlá, ani příkře spadající, nýbrž je dobře vyplněná. Čelisti / zuby: Silné a rovné čelisti. Mezi špičáky jsou natolik široké, aby byl vyjádřen požadovaný uličnický výraz. Zuby jsou v poměru k velikosti psa velké, s pravidelným nůžkovým skusem, to znamená, že horní zuby těsně překrývají spodní zuby a jsou kolmo vsazené do čelistí. Oči: Posazené daleko od sebe, středně velké, nejsou vypouklé. Oči jsou pokud možno co nejtmavší, mírně zapadlé, s bystrým a inteligentním výrazem a zpod hustého obočí působí pronikavým pohledem. Světlé oči jsou vysoce nežádoucí. Uši: Malé, vztyčené a pevně nesené, zakončené výraznou špičkou. Nejsou nasazené ani příliš daleko od sebe, ani příliš blízko. Srst na uších je krátká a hladká (sametová) a neměla by se stříhat. Na špičkách uší nesmějí být střapečky srsti. Kulaté, široké, velké nebo tlusté uši nebo srstí příliš porostlé uši jsou nanejvýš nežádoucí.
Dostatečně dlouhý, aby umožnil požadované nasazení hlavy; svalnatý, postupně se rozšiřující k základně a plynule přecházející do hezky šikmých ramen.
Kompaktní. Hřbet: Rovný. Bedra: Široká a silná. Hrudník: Hluboký; žebra v horní polovině dobře klenutá, z boku působící dosti plochým dojmem. Zadní žebra značně hluboká; odstup mezi posledním žebrem a pánevní končetinou je tak krátký, jak jen vyžaduje volnost pohybu.
Dlouhý 12,5 až 15 cm, pokrytý drsnou, ne však přerostlou srstí (bez vlajky). Ocas je pokud možno co nejrovnější, nesený čile, nikoliv však vesele, či přetočený nad hřbet. Dlouhý ocas je nežádoucí a neměl by být v žádném případě kupírován.
Nohy krátké, svalnaté a rovné, hustě pokryté krátkou hrubou srstí. Ramena: Umístěná šikmo vzad. Lopatky jsou široké a přiléhají těsně ke stěně hrudního koše. Ramenní kloub je umístěn vpřed. Lokty: Těsně přiléhají a umožňují volný pohyb hrudních končetin, souměrný s osou těla.
Silné, svalnaté a přes záď široké. Nohy jsou krátké, svalnaté a šlachovité. Stehna: Velmi svalnatá stehna nestojí příliš daleko od sebe. Hlezna: Dobře zaúhlená a posazená pod tělem tak, aby byla v postoji i v pohybu poměrně blízko u sebe. Strmá nebo slabá hlezna jsou nanejvýš nežádoucí.
Přední tlapky jsou větší než zadní; okrouhlé, přiměřeně velké, silné, s tlustými polštářky, pokryté krátkou drsnou srstí. Zadní tlapky jsou menší a mají tlusté polštářky. Povrch polštářků a všechny drápy mají být nejlépe černé.
Volný, přímý a celkově lehký pohyb. Hrudní končetiny volně vybíhají vpřed z ramen. Pohyb pánevních končetin je volný a silný, končetiny se pohybují blízko u sebe. Kolenní klouby a hlezna jsou velmi pružná, hlezna jsou zatahována pod tělo a dávají tak končetinám řádný posun. Strmý, škrobený pohyb pánevních končetin a kravská hlezna jsou vysoce nežádoucí.
Dvojí. Krycí srst je tvořena z drsné srsti, zhruba 5 cm dlouhé, bez jakéhokoli zvlnění. Podsada, která připomíná kožešinu, je krátká, měkká a přiléhavá. Otevřená srst je nanejvýš nežádoucí.
Bílá.
Výška v kohoutku přibližně 28 cm.
Každou odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu a míra závažnosti, s jakou by se mělo na tuto vadu pohlížet, by měla být přímo úměrná stupni odchylky.
Psi by měli vykazovat dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 29.10.2003.
Teriér.
Skupina 3 teriéři. Sekce 1 Vysokonozí a středně velcí teriéři. Bez pracovních zkoušek.
Inteligentní, dovedný, dobře vyvážený a kompaktní.
Laskavý, poslušný a dobře ovladatelný. Šťastný a veselý, zřídkakdy plachý. Hravý a nebojácný, avšak v žádném případě agresivní, ačkoli je kdykoli připraven si v případě potřeby uhájit si své.
LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Plochá, mezi ušima středně široká. Stop: Nepříliš výrazný. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Černá. Tlama: Od stopu ke špičce nosu středně dlouhá. Čelisti / zuby: Čelisti jsou silné, jasně řezané, dosti hluboké a schopné stisku; silné s dokonalým pravidelným nůžkovým skusem, to znamená, že horní zuby těsně překrývají zuby dolní a jsou kolmo vsazené do čelistí. Oči: Malé, dobře vsazené, tmavé; výraz očí vypovídá o temperamentu psa. Kulaté, plné oko je nežádoucí. Uši: Ve tvaru písmene V, malé, kůže není příliš tenká; nasazené značně vysoko, klopené vpřed a nesené těsně k lícím.
Středně dlouhý a silný, mírně klenutý a ladně přecházející do plecí.
Hřbet: Krátký. Bedra: Silná. Hrudník: Dobré hloubky a středně široký. Dobře klenutá žebra.
Obvykle se kupíruje. Kupírovaný: dobře nasazený. Nesený vztyčený, avšak nikdy zatočený nad hřbet. Nekupírovaný: dobře nasazený. Nesený vztyčený, avšak nikdy zatočený nad hřbet. Celkově v harmonické rovnováze s tělem psa.
Běhy jsou rovné a svalnaté, se statnými kostmi. Plece: Dlouhé, šikmé a dobře uložené vzad. Nadprstí: Kolmá a silná.
Silné. Stehna: Svalnatá, správné délky. Hlezna: Dobře zaúhlená, nízko uložená, se statnými kostmi.
Malé, okrouhlé, kočičí.
Hrudní a pánevní končetiny vedeny přímo vpřed a rovnoběžně. Lokty se pohybují kolmo k tělu, po stranách pracují volně, kolenní klouby se nevytáčí ven, ani nevtáčí dovnitř.
Drátovitá, tvrdá, těsně přiléhající a bohatá. Jednoduchá srst (bez podsady) je nežádoucí.
Přednost se dává černé s pálením nebo tmavě šedé s pálením, bez černé kresby na prstech. Černé zbarvení pod hlezny je vysoce nežádoucí.
Výška v kohoutku nepřekračuje 39 cm. Hmotnost: 9 - 9,5 kg.
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Velká Británie. DATUM ZVEŘEJNĚNÍ PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.06.1987.
Teriér.
Skupina 3 teriéři. Sekce 2 nízkonozí teriéři. Bez pracovní zkoušky.
Dlouhý, nízký, bohatě osrstěný, délka těla je dvojnásobkem jeho výšky. Pohybuje se zdánlivě lehkou chůzí. Silné končetiny, tělo a čelisti.
Elegantní a důstojný. „Pes jednoho pána“, nedůvěřivý vůči cizím osobám, nikdy zlomyslný.
Dlouhá a mocná, síla však není za cenu extrémní délky. LEBEČNÍ ČÁST: Lebka: V zadní části mírně široká, postupně se zužuje do silné mordy. Stop: Mírný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nos: Černý. Morda: Silná. Čelisti / zuby: Čelisti silné a rovné s dokonalým pravidelným nůžkovým skusem, to znamená, že horní zuby těsně překrývají spodní zuby a jsou kolmo vsazené do čelistí. Oči: Hnědé, přednostně tmavě hnědé, středně veliké, blízko posazené, výrazné. Uši: Vztyčené nebo klopené. Vztyčené uši jsou půvabně osrstěné, nejsou velké, jsou vzpřímené na vnějších hranách a na vnitřní straně se směrem od špičky k lebce šikmo svažují k sobě. Klopené uši jsou větší, rovně visící, vpředu ploše ležící a přilehlé.
Dlouhý s mírně klenutou šíjí.
Dlouhé a nízké. Boky se vzhledem k rovně spadající srsti jeví zploštělé. Hřbet: Rovný. Bedra: Krátká. Hrudník: Hluboký, žebra oválná, hluboká a dlouhá.
Když je svěšený, visí horní část dolů a dolní polovina je v křivce prohnutá vzad. Při zdvižení tvoří prodloužení hřbetu, nezvedá se výše, ani se nestáčí. Ocas je elegantně osrstěn.
Nohy krátké a svalnaté. Ramena: Široká a přiléhající k tělu.
Silné, plné, dobře vyvinuté a správně zaúhlené. Nohy jsou krátké, svalnaté a při pohledu zezadu rovné; bez paspárků.
Přední tlapky jsou větší než zadní a směřují přímo dopředu. Tlusté polštářky, silné drápy.
Při pohybu se nohy posunují přímo vpřed. V kroku tvoří hrudní končetiny pokračování přímé linie přední fronty, tlapy jsou od sebe vzdáleny stejně daleko jako lokty. Hlavní hnací síla vychází z pánevních končetin, které se pohybují přímo vpřed. Hrudní končetiny se pohybují náležitě dopředu, aniž by se příliš zvedaly. Celkový pohyb je volný, aktivní a lehký, působí více či méně plynulým dojmem.
Dvojí. Podsada je krátká, přilehlá, měkká a „vlněná“. Krycí srst dlouhá, tvrdá, rovná, hladká, bez zvlnění. Srst na hlavě je kratší a jemnější, přes čelo a oči tvoří závoj. Splývá s bočním osrstěním a rámuje uši tak, že je patrný jejich tvar.
Černá, tmavě nebo světle šedá, plavá, krémová – všechna zbarvení s černými konečky. Každá jednotlivá barva může mít odstíny téže barvy a světlejší podsadu, pokud jsou nos a uši černé. Malá bílá skvrna na hrudi je přípustná.
Ideální výška 25 - 26 cm; délka od špičky nosu ke špičce ocasu 103 cm. Feny jsou poněkud menší ve stejných proporcích.
Každou odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu a míra závažnosti, s jakou by se mělo na tuto vadu pohlížet, by měla být přímo úměrná stupni odchylky.
Psi by měli vykazovat dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Stafordšírský bulterier pochází z Velké Británie. Datum zveřejnění původního platného standardu: 24.06.1987. Standard FCI č.76/14.02.1995
Skupina 3 teriéři. Sekce 3 teriéři typu bull. Bez pracovní zkoušky.
Stafordšírský bulterier je hladkosrstý, dobře vyvážený a na svou velikost velmi silný pes. Svalnatý, aktivní a pohyblivý.
Stafordšírský bulterier je známý svou bezmeznou odvahou a houževnatostí. Je vysoce inteligentní a velmi laskavý zejména k dětem.
Stafordšírský bulterier je statečný, nebojácný a naprosto spolehlivý pes. HLAVA A LEBKA: Krátká, celkově hluboká hlava s širokou lebkou. Velmi vyvinuté lícní svaly. Stop výrazný, morda krátká, nos černý. Oči: Přednost mají tmavé oči, jejich zbarvení se však může vztahovat k barvě srsti. Kulaté a středně velké. Posazené tak, aby hleděly přímo vpřed. Okraje víček tmavé. Uši: Růžovité nebo polovztyčené, ani velké, ani těžké. Klopené nebo vztyčené ucho je nanejvýš nežádoucí. Pysky / čelisti / zuby: Pysky přilehlé a čisté. Čelisti silné. Zuby velké, s dokonalým pravidelným a úplným nůžkovým skusem, to znamená, že horní zuby těsně překrývají spodní zuby a jsou kolmo vsazené do čelistí.
Svalnatý, poměrně krátký, s jasnými obrysy, směrem k ramenům se rozšiřující.
Nohy rovné, s dobře vyvinutými kostmi, postavené poměrně daleko od sebe; z nadprstí, které není ochablé, vybíhají mírně ven vytočené tlapy. Ramena jsou uložená patřičně vzad, lokty nejsou volné.
Bedra krátká, hřbetní linie rovná. Široká přední fronta, hluboký hrudník, správně klenutá žebra. Tělo je svalnaté, s jasnými obrysy.
Dobře osvalené. Hlezna nízko položená, kolenní klouby správně zaúhlené. Nohy jsou při pohledu zezadu souběžné.
Se silnými polštářky, silné a středně velké. Drápy jsou u jednobarevných jedinců černé.
Středně dlouhý, nízko nasazený ocas se ke špičce zužuje a je nesený poměrně nízko. Neměl by být příliš zatočený – lze jej připodobnit k ramenu starých pump.
Volný, vydatný a čilý pohyb s racionálním využíváním energie. Končetiny se při pohledu zepředu i zezadu pohybují souběžně. Z pánevních končetin vychází zjevný posun.
Hladká, krátká a hustá.
Červená, plavá, bílá, černá nebo modrá, nebo kterákoli z těchto barev s bílou. Žíhaná všech odstínů nebo žíhaná s bílou. Černá s pálením nebo játrová barva je vysoce nežádoucí.
Psi: 12,71 - 17,25 kg. Feny: 10,89 - 15,43 kg.
Požadovaná kohoutková výška činí 35,56 - 40,64 cm.
Každou odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu a míra závažnosti, s jakou by se mělo na tuto vadu pohlížet, by měla být přímo úměrná stupni odchylky.
Psi by měli vykazovat dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Velká Británie. DATUM ZVEŘEJNĚNÍ PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.06.1987.
Teriér.
Skupina 3 teriéři. Sekce 2 nízkonozí teriéři. Bez pracovní zkoušky.
Silně stavěný pes s velikostí vhodnou pro práci pod zemí; na krátkých nohou. Chová se ostražitě a působí dojmem velké síly a aktivity „v malém provedení“. Hlava se zdá být v poměru k velikosti psa dlouhá. Navzdory krátkým nohám je velmi hbitý a aktivní.
Věrný a oddaný. Důstojný, nezávislý a zdrženlivý, avšak odvážný a velmi inteligentní. Nebojácný, ale nikdy agresivní.
Dlouhá, avšak není v nepoměru k velikosti psa. LEBEČNÍ ČÁST: Lebka: Délka lebky umožňuje její náležitou šířku, avšak udržuje úzký, téměř plochý vzhled. Stop: Mírný, avšak mezi lebkou a obličejovou částí přesně před očima výrazný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nos: Velký; z profilu se linie směřující od nosu k bradě jeví jako skloněná zpět dozadu. Morda: Silně stavěná a celkově hluboká. Lebka a morda jsou stejně dlouhé. Čelisti / zuby: Velké zuby s dokonalým pravidelným nůžkovým skusem, to znamená, že horní zuby těsně překrývají spodní zuby a jsou kolmo vsazené do čelistí. Líce: Lícní kosti nevystupují. Oči: Mandlového tvaru, tmavě hnědé, posazené dosti daleko od sebe a hluboko pod obočím, s bystrým a inteligentním výrazem. Uši: Elegantní, jemné, špičaté, vztyčené uši nasazené na vrcholu lebky, avšak ne příliš blízko u sebe. Velké, v místě nasazení široké uši jsou vysoce nežádoucí.
Svalnatý a středně dlouhý.
Hřbetní linie těla je rovná. Hřbet: Úměrně krátký a náležitě osvalený. Bedra: Svalnatá a hluboká. Hrudník: Dobře klenutá žebra se zplošťují do hlubokého hrudníku a jsou uložená řádně vzad. Pevná vazba žeber a pánevních končetin.
Středně dlouhý, dodávající psovi vzhled celkové vyváženosti. U kořene silný, směrem ke špičce se zužuje. Nasazený tak, aby byl nesený vzhůru nebo mírně prohnutý.
Hlava je nesená na středně dlouhém, svalnatém krku, který je dobře modelovaný a zasazený do šikmých ramen. Hrudník je dosti široký a spadá mezi přední nohy. Hruď je náležitě položená před rovnýma nohama se silnými kostmi. Lokty: Nesmějí být vybočené, ani uložené pod tělem. Nadprstí: Rovné.
Na velikost psa pozoruhodně silné (mocné). Velké, široké hýždě. Stehna: Hluboká. Kolenní klouby: Dobře zaúhlené. Hlezna: Krátká, silná, nevybočená, ani nevbočená.
Přiměřeně velké, s řádnými polštářky, prsty náležitě klenuté a sevřené. Přední tlapky jsou mírně větší než zadní.
Plynulý a volný pohyb, vpředu i vzadu přímý, celkově vyrovnaný, s posunem vycházejícím z pánevních končetin.
Přilehlá dvojí srst: krátká, hustá a měkká podsada, tvrdá, hustá a drátovitá krycí srst, která spolu s podsadou vytváří ochranu odolnou proti vlivům počasí.
Černá, pšeničná nebo žíhaná jakéhokoli odstínu.
Výška v kohoutku: 25,4 - 28 cm. Hmotnost: 8,6 - 10,4 kg.
Každou odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu a míra závažnosti, s jakou by se mělo na tuto vadu pohlížet, by měla být přímo úměrná stupni odchylky.
Psi by měli vykazovat dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 29.10.2003.
Teriér.
Skupina 3 teriéři. Sekce 2 nízkonozí teriéři. Bez pracovních zkoušek.
Uvolněně se pohybující, aktivní a vyvážený pes s velkou substancí v malém měřítku. Celkový formát obdélníkový, nikoli kvadratický.
Houževnatý, hravý a dovedný. Ostražitý a nebojácný, avšak přátelský.
LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Mírně klenutá a mezi ušima široká. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Černá. Tlama: Hranaté čelisti se silným stiskem, mocné a dlouhé. Čelisti / zuby: Zuby rovnoměrné a silné, špičáky do sebe řádně zapadají a vzhledem k velikosti psa jsou dlouhé. Čelisti jsou silné s pravidelným nůžkovým skusem, to znamená, že horní zuby těsně překrývají zuby spodní a jsou kolmo vsazené do čelistí. Líce: Lícní kosti nejsou vystouplé. Oči: Tmavé, správně vsazené, kulaté, středně veliké. Tmavé, pigmentované okraje očí jsou preferovány, nepigmentované jsou tolerovány. Uši: Středně veliké, na špičce mírně zaoblené, nesené po stranách lící.
Poměrně dlouhý, silný a svalnatý na dobře uložených ramenech.
Středně dlouhé, pružný. Hřbet: Rovný. Hrudník: Široký a hluboký, mezi hrudními končetinami sestupující hluboko dolů. Žebra: Dobře klenutá.
Obvykle se kupíruje. Kupírovaný: Středně dlouhý. Silný s kulatou špičkou. Nasazen v prodloužení horní linie a nesen vztyčený. Končetiny by měly za nasazením ocasu vyčnívat. Nekupírovaný: Středně dlouhý ocas dokreslující celkovou harmonii vzhledu psa. Silný u kořene a zužující se ke špičce ocasu. Ideálně je nesen vztyčený, ale ne přehnaně nad hřbetem a bez zatočení nebo zakroucení. Končetiny by měly za nasazením ocasu vyčnívat.
Běhy krátké, silné a pokud možno co nejvíce rovné, v souladu s náležitě hlubokým hrudníkem. Plece: Vrchol ramenního kloubu je v jedné linii s loktem. Loket: Loket by měl těsně přiléhat ke stěně hrudníku.
Vzhledem k velikosti psa pozoruhodně silné. Stehna: Hluboká a svalnatá. Kolena: dobře zaúhlená. Hlezna: Silná, dobře zaúhlená a navzájem rovnoběžná.
Okrouhlé, kočičí, s tlustými polštářky. Tlapky směřují přímo vpřed.
Čilý, rázný, s vydatným posunem.
Dlouhá, tvrdá a drátovitá krycí srst s podsadou odolnou proti vlivům počasí.
Všechny odstíny bílé nebo bílá s citrónovými, hnědými, modrými či jezevčími strakatými znaky na hlavě a uších. Příliš velké množství černé barvy a intenzivní tečkování je nežádoucí.
Výška v kohoutku by neměla přesahovat 31 cm. Ideální hmotnost: Psi přibližně: 9 kg. Feny přibližně: 8,2 kg. Hlavními měřítky je všeobecný soulad, celková vyváženost, typ a substance.
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 29.10.2003.
Robustní, vytrvalý pracovní teriér se zvláštní schopností pracovat pod zemí.
Skupina 3 teriéři. Sekce 1 vysokonozí a středně velcí teriéři. S pracovní zkouškou.
Vikář John (Jack) Russell, zakladatel tohoto plemene, se narodil v roce 1795 v Darmouthu v Devonu. Stal se duchovním a povětšinu svého života sloužil ve velké farnosti Swymbridge v Devonu. Jako zkušený jezdec a velký lovec se začal vášnivě věnovat chovu a selekci teriérů. V roce 1873 byl založen Kennel Club a Russell se stal jedním z jeho prvních členů. Zemřel v roce 1883 v úctyhodném věku 87 let. Svého prvního teriéra si pořídil při svých studiích na Oxfordské univerzitě. Jednalo se o bílou fenu s drátovitou srstí a znaky na hlavě, která se velmi podobala dnešnímu standardu. Jack Russell provedl celou řadu křížení mezi různými pracovními jedno-barevnými či skvrnitými teriéry. Jeho záměrem bylo vždy zdokonalovat lovecké schopnosti, aniž by bral příliš velký ohled na jednotnost typu. Tato tradice křížení s jinými plemeny teriérů pokračovala i nadále. Russell se rovněž snažil zkřížit plemeno s jinými plemeny psů, avšak potomci neodpovídali původnímu typu teriéra. Vzhledem k tomuto neuspokojivému výsledku byly takové pokusy ukončeny. Od konce druhé světové války si plemeno získávalo stále větší oblibu na evropském kontinentu, zejména u lovců a jezdců. Kennel Club (Velká Británie) toto plemeno uznal dne 22. ledna 1990 a vydal oficiální prozatímní standard pod názvem Parson Jack Russell Teriér. FCI jej pak jako plemeno přijala do svého prozatímního seznamu 2. července 1990. Stávající název Parson Russell Terrier byl plemenu udělen britským Kennel Club v roce 1999. Plemeno bylo definitivně uznáno F.C.I. dne 4. června 2001.
Dovedný, aktivní a energický pes, stavěný pro rychlost a vytrvalost. Celkové ztělesnění harmonie a pružnosti. Jizvy získané při práci jsou povoleny.
Dobře vyvážené. Celková délka trupu poněkud přesahuje kohoutkovou výšku psa. Délka od nosu ke stopu je mírně kratší než délka od stopu k týlu.
V zásadě pracovní teriér se zvláštní schopností pracovat pod zemí i k běhu s honicími psy. Odvážný a přátelský.
LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Plochá, přiměřeně široká, k očím se postupně zužuje. Stop: Plochý. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Černá. Čelisti / zuby: Čelisti silné, svalnaté. Zuby s dokonalým pravidelným a úplným nůžkovým skusem, to znamená, že horní zuby těsně překrývají dolní zuby a jsou kolmo vsazené do čelistí. Oči: Mandlového tvaru, dosti hluboko vsazené, tmavé, s ostražitým výrazem. Uši: Malé, ve tvaru písmene V, spadající dopředu, nesené těsně u hlavy; ohyb ucha nemá být výše, než je vrchol lebky. Kůže je střední tloušťky.
Souměrný, svalnatý, správně dlouhý, postupně se rozšiřující do ramen.
Dobře vyvážený. Celková délka trupu poněkud přesahuje kohoutkovou výšku psa. Hřbet: Silný a rovný. Bedra: Mírně klenutá. Hrudník: Přiměřeně hluboký, nepřesahuje hloubkou úroveň loktů; průměrně velké ruce by jej měly za plecemi obepnout. Žebra nejsou přehnaně klenutá.
Obvykle se kupíruje. Kupírovaný: Délka obvykle doplňuje trup a umožňuje dobré uchopení rukou. Silný, rovný, středně vysoko nasazený, za pohybu nesen dobře vztyčený. Nekupírovaný: Přiměřené délky a co nejrovnější, dokreslující celkovou rovnováhu psa, silný u kořene a ke konci se zužující. Středně vysoko nasazený, za pohybu nesen dobře vztyčený.
Silné, musí být rovné, klouby nevtočené, ani vytočené. Plece: Dlouhé, šikmé, dobře uložené vzad, jasně modelované v kohoutku. Lokty: Přiléhají k tělu, volně pracují po stranách.
Silné, svalnaté, s dobrým úhlením. Kolena: Dobře zaúhlená. Hlezna: Nízko posazená. Zadní nadprstí: Rovnoběžná, přinášející velký hybný moment.
Kompaktní s pevnými polštářky, nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven.
Volný, živý, správně koordinovaný, s přímým posunem hrudních i pánevních končetin.
Musí být silná a volná.
Přirozeně hrubá, uzavřená a hustá, ani drsná, ani jemná. Břicho a spodní strany osrstěné.
Zcela bílá nebo převážně nebo s tříslovými, citrónovými či černými znaky nebo s jakoukoliv kombinací těchto barev, přednostně omezenými na hlavu nebo kořen ocasu.
Psi: Ideální výška v kohoutku: 36 cm. Feny: Ideální výška v kohoutku: 33 cm. 2 cm nad tento rozměr nebo pod něj jsou přípustné.
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Velká Británie. DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.6.1987.
Teriéři.
Skupina 3 - teriéři. Sekce 2 - nízkonozí teriéři. Bez pracovní zkoušky.
Malý, nízkonohý, bystrý psík, kompaktní a silný, dobré substance a kostry. Jizvy získané v čestných bojích nemají být příliš penalizovány.
Jeden z nejmenších teriérů. Je roztomilý, není hašteřivý, je ohromně čilý, pevné konstituce. Veselý a nebojácný.
LEBEČNÍ ČÁST: Mozkovna: lehce okrouhlá, široká, dostatečné šířky mezi ušima. Stop: dobře vyznačen. LÍCNÍ ČÁST: Čenich: klínovitého tvaru a silný (délka čenichu je asi o jednu třetinu menší než je vzdálenost od týlu ke kořeni čenichu). Pysky: těsně přiléhající. Čelisti/chrup: čelisti dokonalé a silné. Zuby jsou dostatečně velké a silné, s dokonalým pravidelným nůžkovým skusem, tzn. že řezáky horní čelisti těsně překrývají řezáky spodní čelisti a jsou kolmo zasazeny v čelisti. Oči: malé, oválného tvaru, tmavé, plné bystrého a ostražitého výrazu. Uši: vztyčené, posazené široce na vrcholu lebky. Středně velké, na konci zašpičatělé. Je-li pes vzrušen, jsou uši úplně vztyčené, je-li pes v klidu, mohou být složeny vzadu.
Silný, dostatečné délky, přiměřené k správnému celkovému vzhledu. Krk přechází plynule v dobře stavěné plece.
Hřbet: krátký, kompaktní. Hřbetní linie rovná. Bedra: krátká. Hrudník: dlouhý a dobře klenutý. Dobré hloubky.
Kupírování není povinné. a) Ocas kupírován na střední délku. Nasazen na úrovni rovné hřbetní linie, nesen vztyčeně. b) Ocas ne příliš dlouhý, odpovídající celkově vyváženému vzhledu psa, u kořene silný, směrem ke špičce ocasu se zužující. Má být co nejrovnější. Je nesen vesele, ne však přehnaně, a je plynulým pokračováním rovné hřbetní linie.
Krátké, silné, rovné. Lokty: přiléhající těsně k tělu. Zápěstí: pevná, kolmá.
Široké, silné a svalnaté. Kolena: dobře úhlená. Hlezna: nízko položená, jsou zdrojem hnací síly.
Kulaté, kočičího tvaru s dobrými nášlapnými polštářky. V pohybu i v postoji směřující přímo kupředu.
V pohybu směřují tlapky hrudních končetin přímo vpřed, pánevní končetiny je sledují. Hlezna jsou rovnoběžná a pružná, tak aby byly vidět při chůzi nášlapné polštářky pánevních končetin.
Tvrdá, drátovitá, rovná, těsně přiléhající k tělu s hustou podsadou. Delší a hrubší srst na krku tvoří rámec obličeje. Srst na hlavě a uších je krátká a hladká s výjimkou ne příliš mocného vousu a obočí.
Všechny odstíny červené, pšeničné barvy, zbarvení black and tan nebo grizzly. Bílé znaky nebo skvrny jsou nežádoucí.
Ideální výška v kohoutku činí 25 - 26 cm.
Jakoukoli odchylku od výše uvedených požadavků je nutno považovat za vadu, jejíž závažnost musí být posouzena v přesném poměru s jejím stupněm.
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku.]]>
Velká Británie. DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARTU: 24.6.1987.
Teriéři.
Skupina 3 - teriéři. Sekce 2 - nízkonozí teriéři. Bez pracovní zkoušky.
Jeden z nejmenších teriérů. Malý, nízkonohý, bystrý psík, kompaktní a silný, krátkého hřbetu, dobré substance a kostry. Jizvy získané v čestných bojích jsou povoleny.
"Ďábel" malé velikosti. Je roztomilý, ne hašteřivý, pevné konstituce, ostražitý a nebojácný.
LEBEČNÍ ČÁST: Mozkovna: široká, jen mírně zakulacená s dostatečnou šířkou mezi ušima. Stop: Dobře vyznačen. LÍCNÍ ČÁST: Čenich: klínovitého tvaru a silný, délka čenichu je asi o jednu třetinu menší než vzdálenost od týlního hrbolu ke stopu. Pysky: těsně přiléhající. Čelisti/chrup: silné čelisti, zuby silné a dostatečně velké, dokonalý pravidelný nůžkový skus, tzn. řezáky horní čelisti těsně překrývají řezáky spodní čelisti a jsou kolmo zasazeny v čelisti. Oči: oválného tvaru, hluboko uložené, tmavě hnědé nebo černé. Výraz ostražitý, bystrý a inteligentní Uši: střední velikosti, tvaru - V, se špičkami lehce zaoblenými, dopředu padající a přiléhající těsně k lícím.
Silný, střední délky.
Kompaktní, krátký hřbet, rovná hřbetní linie, dobře klenutá žebra.
Kupírování není povinné. a) kupírován na střední délku, nasazen v úrovni hřbetní linie, nesen vztyčený. b) ocas nepříliš dlouhý odpovídající celkovému vzhledu psa, u kořene silný, směrem ke špičce se zužující. Má být co nejrovnější, je nesen vesele, ne však přehnaně.
Suché, krátké, silné a rovné. Lopatka: vrcholky lopatky směřující vzad; délkou odpovídají přibližně délce pažní kosti.
Dobře osvalené. Kolena: dobře úhlená. Hlezna: dostatečně nízko, při pohledu zezadu rovná. Jsou zdrojem velké hnací síly.
Okrouhlé, se silnými polštářky.
Správný, nízký a vydatný. Pohyb vpřed vychází z plecí. Dobře zaúhlené pánevní končetiny jsou zdrojem velké hnací síly. Pánevní končetiny následují při chůzi hrudní končetiny, volný pohyb pánevních končetin vychází z kyčlí. Kolena a hlezna jsou pružná. Hřbetní linie zůstává v pohybu rovná.
Tvrdá, drátovitá, rovná, těsně přiléhající k tělu. Delší a hrubší srst na krku a v oblasti plecí. Na hlavě a na uších je srst kratší a měkčí s výjimkou ne příliš mocného vousu a obočí. Nadměrné trimování je nežádoucí.
Všechny odstíny červené, pšeničné, barva black and tan a grizzly. Bílé znaky nebo skvrny jsou nežádoucí.
Ideální výška v kohoutku je 25 - 26 cm.
Jakoukoli odchylku od výše uvedených požadavků je nutno považovat za vadu, jejíž závažnost musí být posouzena v přesném poměru se stupněm odchylky.
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku.]]>
Německo. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 05.02.1996.
Všestranně použitelný lovecky upotřebitelný pes vhodný zejména k norování a jako slidič.
Skupina 3 (teriéři). Sekce 1 Vysokonozí teriéři. S pracovní zkouškou.
Po první světové válce se někteří aktivní myslivci oddělili od početně silného klubu pro foxteriéry, aby vybudovali vlastní chov orientovaný výhradně na lovecký výkon. Zkušení lovečtí kynologové Rudolf Frieß, Walter Zangenberg a Carl-Erich Grünewald se rozhodli chovat černočerveného loveckého psa k práci pod zemí. Jejich snahám nahrála náhoda. Ředitel zoologické zahrady Lutz Heck/Hagenbeck daroval Walteru Zangenbergovi čtyři černočervené teriéry, kteří údajně pocházeli z čistokrevných chovů foxteriérů. S těmito psy byl založen chov německého jagdteriéra. V této době se k zakladatelům plemene dostal Dr. Herbert Lackner. Uváženým vkřížením staroanglického drsnosrstého původního plemene a velšteriéra se chovatelům společně podařilo po dlouholetém intenzivním chovatelském úsilí upevnit vzhled psů tohoto plememe. Současně byl kladen velký důraz na to, aby byl chov zaměřen na loveckého psa s všestrannými vlastnostmi, tvrdého, hlasitého na stopě a ochotného k práci ve vodě, s výraznými loveckými instinkty a velkou učenlivostí a cvičitelností. V roce 1926 byl založen německý klub pro jagdteriéry. Stejně jako dřív kladou chovatelé německého jagdteriéra největší důraz na loveckou upotřebitelnost, pevnost povahy, odvahu a ostrost tohoto loveckého psa.
Malý, celkově černě zbarvený kompaktní lovecky upotřebitelný pes dobrých proporcí.
Poměr obvodu hrudníku ke kohoutkové výšce: Obvod hrudníku přesahuje kohoutkovou výšku o 10 až 12 cm. Délka trupu / kohoutková výška: Trup poněkud delší než kohoutková výška. Hloubka hrudníku / kohoutková výška: Zhruba 55 – 60 % kohoutkové výšky.
Odvážný a tvrdý, pracovitý a vytrvalý, vitální a temperamentní, spolehlivý, přátelský a dobře zvladatelný, není plachý ani agresivní.
Protáhlá, poněkud klínovitá, ne špičatá, tlama poněkud kratší než mozkovna měřená od týlního hrbolu až po odsazení čela (stop). MOZKOVNA: Lebka: Plochá a mezi ušima široká. Mezi očima užší. STOP: Slabě vyvinutý. LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI: Nos: Podle tlamy nesmí být ani příliš štíhlý, ani příliš malý, nesmí být rozštěpený, je černý; v případě hnědé základní barvy srsti je také hnědý. Tlama: Silná, hluboká dolní čelist, silně vyjádřená brada. Líce: Vyjádřené. Pysky: Pevně přiléhající a dobře pigmentované. Čelisti / chrup / zuby: Velké zuby. Silné čelisti s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, přičemž horní řada řezáků přesahuje přes dolní řadu řezáků, zuby se navzájem dotýkají a zuby stojí kolmo v čelistech. Se 42 zuby podle zubního vzorce. Oči: Tmavé, malé, oválné, dobře uložené a bezpečné před poraněním. Oční víčka dobře přiléhající. Odhodlaný výraz. Uši: Lehce přiléhající překlopené ucho, vysoko nasazené, ne vysloveně malé, ve tvaru V.
Silný, ne příliš dlouhý, poněkud nasazený se silným přechodem k plecím.
Horní linie: Rovná. Kohoutek: Vyjádřený. Hřbet: Silný, rovný, ne příliš krátký. Partie beder: Silně osvalená. Záď: Silně osvalená, plochá. Hrudník: Hluboká, dobře klenutá žebra, ne příliš široká; dlouhá hrudní kost s žebry dosahujícími daleko dozadu. Dolní linie: Probíhá v elegantním oblouku směrem dozadu, krátké pevné slabiny, lehce vtažené břicho.
Dobře nasazen na zádi, zkrácený zhruba o 1/3. Raději méně zvednutý, než nesen příliš strmě vzhůru, nesmí se sklánět nad hřbet. (V zemích, kde je zákonem zakázáno kupírování ocasu může ocas zůstat přirozený. Měl by být nesen vodorovně nebo lehce šavlovitě zahnutý).
Všeobecně: Při pohledu zepředu rovné a rovnoběžné, při pohledu ze strany dobře postavené pod trup. Vzdálenost od země k loktům by měla zhruba odpovídat vzdálenosti od loktů ke kohoutku. Plece: Dobře šikmo dozadu uložená dlouhá lopatka, silně osvalená. Dobré zaúhlení lopatky a nadloktí. Nadloktí: Pokud možno dlouhé, s dobrým suchým osvalením. Loket: dobře přiléhající k trupu, není vytočen ven, ani vtočen dovnitř. Dobré zaúhlení nadloktí a předloktí. Předloktí: Suché a svisle postavené, silné kosti. Zápěstí: Silná. Přední nadprstí: Lehce směřuje dopředu, kosti spíše silné než jemné. Tlapy hrudních končetin: Často širší než zadní tlapy, s těsně sevřenými prsty a dostatečně silnými, tvrdými, odolnými a dobře pigmentovanými polštářky. Směřují rovnoběžně, nevytáčejí se dovnitř ani ven v postoji ani v pohybu.
Všeobecně: Při pohledu zezadu rovné a paralelně postavené. Dobré zaúhlení stehna a lýtka i lýtka a nártu. Silné kosti. Stehna: Dlouhá, široká a svalnatá. Kolena: Silná, s dobrým zaúhlením stehna a lýtka. Lýtka: Dlouhá, svalnatá a šlachovitá. Hlezno: Hluboko postavené a silné. Nárt: Krátké, kolmo postavené. Tlapy pánevních končetin: Oválné, okrouhlé, s těsně sevřenými prsty a dostatečně silnými, tvrdými, odolnými a dobře pigmentovanými polštářky. Směřují rovnoběžně, nevytáčejí se dovnitř ani ven v postoji ani v pohybu.
Prostorné, vpředu dlouhý krok a zezadu silný posun, plynulé. Hrudní i pánevní končetiny se pohybují rovně a rovnoběžně, pohyb není strnulý.
Silná, pevně přiléhající, bez tvorby vrásek.
Vlastnosti srsti: Hladká, hustá, tvrdá drsná srst nebo odolná hladká srst.
Barva je černá, tmavě hnědá nebo černošedě melírovaná. S červenožlutými, ostře ohraničenými, čistými odznaky na obočí, tlamě a hrudi, na bězích a kolem konečníku (řitního otvoru). Světlá i tmavá maska jsou rovnocenné; malé bílé odznaky na hrudi a prstech tlap se tolerují.
Kohoutková výška: Psi: 33 až 40 cm. Feny: 33 až 40 cm. Hmotnost (požadovaná pracovní hmotnost): Psi: 9 až 10 kg. Feny: 7,5 až 8,5 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou. Chybění jednoho nebo obou M3 se nepovažuje za vadu.
Úzká lebka, štíhlá anebo špičatá tlama, letmá dolní čelist, úzké čelisti, slabý skus, každá nepravidelnost v postavení řezáků. Světlý nebo skvrnitý nos. Světlé, příliš velké nebo vystupující oči. Podstavené uši, vlající uši, příliš hluboko nasazené nebo příliš těžké uši. Strmé zaúhlení hrudních končetin. Hřbet spáditý nebo kapří hřbet, příliš krátký. Krátká hrudní kost. Příliš úzká, příliš široká fronta. Strmá pánevní končetina, přestavěnost. Silně ven nebo dovnitř vytočené nebo vtočené lokty, příliš sevřené nebo příliš povolené tlapy, kravský postoj, sudovitý postoj nebo úzký postoj; v klidu a v pohybu. Jinochod, strnulý nebo krátký a drobivý pohyb. Prošlápnuté tlapky, kočičí tlapky. Ocas přetočený nad hřbet, příliš nízko nasazený ocas, ocas nesený svěšený. Krátká srst, vlnitá srst, otevřená nebo příliš tenká srst. Neosrstěné břicho a vnitřní strany stehen.
Slabá povaha, plachost při výstřelu a před zvěří. Předkus a podkus, zkřížený skus, klešťový skus, částečné kleště, kulisový skus, chybějící zuby s výjimkou M3. Chyby pigmentace. Ektropium, entropium, oči různých barev, modré nebo tečkované oči. Chybné barvy. Přehnaná nebo nedostatečná velikost.
Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Velká Británie. DATUM ZVEŘEJNĚNÍ PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.06.1987.
Teriér.
Skupina 3 teriéři. Sekce 1 vysokonozí a středně velcí teriéři. Bez pracovní zkoušky.
Kompaktní, elegantní a zdravý pes řádné substance.
Temperamentní, ostražitý, veselý a kurážný; bystrý a oddaný.
LEBEČNÍ ČÁST: Lebka: Dlouhá, plochá a úzká, rovná a klínovitá, bez výrazného lícního osvalení. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nos: Jantarově černý. Morda: Pod očima náležitě vyplněná, zužující se. Čelisti / zuby: Čelisti rovné, s dokonalým a pravidelným nůžkovým skusem, to znamená, že horní zuby těsně překrývají zuby spodní a jsou kolmo vsazené do čelistí. Pysky: Přiléhavé. Oči: Malé, tmavé a jiskrné. Oči mají mandlový tvar a nejsou vystouplé. Uši: Malé, ve tvaru písmene V, nesené dostatečně nad horní linií hlavy a klopené těsně k hlavě nad očima.
Poměrně dlouhý, od ramen k hlavě se zužuje, šíje je mírně klenutá. Kůže na krku je bez laloku.
Krátké, přes bedra mírně vyklenuté. Žebra: Dobře klenutá. Spodní linie: Za žebry vpadlá.
Krátký, nasazený v místě, kde končí oblouk hřbetu; u kořene silný, zužuje se do špičky. Ocas není nesený výše, než činí úroveň hřbetu.
Nohy zcela rovné, postavené dobře pod tělem; jejich délka je úměrná k tělu. Přední fronta je úzká a hluboká. Ramena: Hladká a náležitě šikmo uložená.
Silné a svalnaté. Nohy nemají ani kravská hlezna, ani tlapy vtočené dovnitř. Kolenní klouby: Dobře úhlené.
Malé, polozaječí a silné s dobře klenutými prsty.
Přímý, volný a vyvážený, s dobrým dosahem hrudních končetin a hnací silou vycházející z pánevních končetin.
Přiléhavá, hladká, krátká a lesklá s pevnou strukturou.
Jantarově černá se sytým mahagonovým pálením. Zbarvení je rozdělené takto: Na hlavě – tříslová morda až k nosu, nos a nosní hřbet jantarově černý. Malé tříslové skvrny na obou lících a nad oběma očima; spodní čelist a krk s jemným tříslovým „V“. Končetiny od kolene dolů tříslové s výjimkou prstů, které mají černé proužky. Bezprostředně nad tlapami se nachází nevýrazná černá skvrna (připomínající otisk palce). Vnitřní stranu pánevních končetin tvoří tříslové zbarvení, které je ve výši kolenních kloubů rozdělené černým zbarvením. Spodní strana ocasu je tříslová; tříslové znaky kolem konečníku jsou pokud možno co nejužší, takže jsou zakryty ocasem. Nevýrazný tříslový znak na obou stranách hrudníku. Tříslové zbarvení na vnějších stranách pánevních končetin (tzv. „kalhotky“) je nežádoucí. Černá by nikdy neměla přecházet v tříslovou, nebo naopak, oddělení barev musí být jasně vyjádřeno.
Ideální výška v kohoutku: Psi: 40 - 41 cm. Feny: 38 cm.
Každou odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu a míra závažnosti, s jakou by se mělo na tuto vadu pohlížet, by měla být přímo úměrná stupni odchylky.
Psi by měli vykazovat dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 29.10.2003.
Teriér.
Skupina 3 teriéři. Sekce 1 Velcí a středně velcí teriéři. Bez pracovních zkoušek.
Inteligentní, dovední, vyvážení a kompaktní.
Čilý, nebojácného vystupování, pronikavého výrazu, v pohybu rychlý, neustále ve střehu. Smělý, přátelský a sebevědomý.
Dobře vyvážená. Délka hlavy od stopu ke špičce nosu nepřekračuje délku od týlního hrbolu ke stopu. LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Plochá a ušlechtilá. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Černá s výjimkou psů s játrovým zbarvením srsti, kteří mají nos játrový. Tlama: Široká, ne však příliš dlouhá. Čelisti / zuby: Čelisti mocné. Zuby vyrovnané s dokonalým pravidelným nůžkovým skusem, tj. horní zuby těsně překrývají dolní zuby a jsou kolmo vsazené do čelistí. Oči: Tmavé nebo oříškově hnědé. Šikmé oči jsou nežádoucí. Uši: Středně malé, ve tvaru písmene V, nesené pozorně. Nejsou nasazené ani příliš vysoko, ani příliš nízko na hlavě.
Poměrně dlouhý, mírně klenutý, bez laloku.
Hřbet: Silný, poměrně krátký. Bedra: Kompaktní. Hrudník: Přiměřeně úzký.
Obvykle se kupíruje. Kupírovaný: Dobře nasazený, nesený vesele, nikoli však nad hřbetem ani stočený. Nekupírovaný: Dobře nasazený, nesený vesele, nikoli však nad hřbetem ani stočený. Celkově v harmonické rovnováze s tělem psa.
Přední běhy rovné, dobrých kostí. Plece: Dobře skloněné dozadu.
Silná a svalnatá. Stehna: Dlouhá a mocná. Kolena: Dobře zaúhlená. Hlezna: Nízko posazená u země. Nárty: Rovné.
Malé, kompaktní, okrouhlé, s dobrými polštářky.
Hrudní a pánevní končetiny vedeny přímo vpřed a rovnoběžně. Lokty se pohybují kolmo k tělu, po stranách pracují volně, kolenní klouby se nevytáčí ven, ani nevtáčí dovnitř. Silný posun vychází z pružných pánevních končetin.
Hustá, tvrdá srst odolná proti vlivům počasí, s dobrou podsadou.
Černá s pálením, modrá s pálením, červená, pšeničná, červenošedá, játrová, modrá nebo černá. Bílé špičky prstů na tlapkách a malá skvrnka na hrudi jsou nežádoucí, avšak přípustné. Mahagonové nebo sytě tříslové zbarvení je netypické.
Výška: Výška v kohoutku nepřekračuje 37 cm. Hmotnost: Psi: 7,7 kg. Feny: 6,8 kg.
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Kerry Blue Teriér pochází z Irska. Datum publikace původního platného standardu: 19.04.2005. FCI-Standard č.3/11.05.2005/GB
Kerry Blue Teriér se používá k těžké práci při lovu vyder v hlubokých vodách, k lovu jezevců v norách a lovu škodné. Kerry Blue Teriér je dobrý hlídací pes a věrný společník.
Skupina 3 Teriéři. Sekce 1 Velcí a středně velcí teriéři. Bez pracovních zkoušek.
Stejně jako o všech ostatních irských plemenech teriérů se i o plemeni Kerry Blue Teriér domníváme, že v této zemi žije již po staletí. Avšak pokud se týče jeho skromného původního použití jako krysaře a všestranně užívaného selského psa, máme na toto plemeno až do 20. století velmi málo odkazů. Údajně první písemná zmínka o Kerry Blue teriérovi pochází z roku 1847: autor popisuje namodralého, břidlicově zbarveného psa s tmavějšími skvrnami a stříkáním a často s tříslovými odstíny na končetinách a mordě. Panoval názor, že je tento černomodrý irský teriér rozšířen převážně v Kerry, avšak tento pes byl chován i v ostatních zemích. Ve výstavním kruhu se tento modrý teriér objevil poprvé v roce 1913 a v roce 1920 byl založen klub „Dublin Blue Terrier Club“. Kerry Blue si rychle získal oblibu jako jakýsi maskot irských patriotů a na krátkou dobu jej propagovaly vlastně 4 kluby, které v letech 1922 až 1924 sponzorovaly nejméně 6 výstav a 6 pracovních zkoušek. V roce 1928 se stal tento pozoruhodný, harmonicky stavěný teriér se svojí krásnou modrou srstí známým po celém světě a jeho pověst vynikajícího pracovního psa i společníka jen odpovídala hodnocení plemene, které mělo pověst, že je „téměř dokonalé“.
Typický Kerry Blue Teriér by měl být dobře stavěný, zpříma stojící pes s dobrými proporcemi. Měl by mít dobře vyvinuté, svalnaté tělo s typickými znaky teriéra.
Kerry Blue Teriér je každým coulem teriéři povaha. Jeho nejdůležitější rys – výraz – musí být pronikavý a ostražitý.
Kerry Blue Teriér je bohatě osrstěný. Psi by měli mít silnější a více osvalenou hlavu než feny. LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Silná a vyvážená. Stop: Mírný. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Černá, nosní otvory velké a široké. Tlama: Morda by měla být středně dlouhá. Zuby: Zuby velké a stejnoměrně vyvinuté, nůžkový skus (klešťový skus je přijatelný) . Čelisti: čelisti silné a svalnaté (schopné silného stisku) . Ústní dutina: Dásně a patro tmavé. Oči: Tmavé nebo tmavě oříškově hnědé, středně velké a dobře vsazené, s pronikavým výrazem. Uši: Tenké a ne velké, nesené klopené dopředu nebo klopené těsně po stranách hlavy tak, aby byl vyjádřen pronikavý, ostrý výraz teriéra.
Správných proporcí, dobře posazený v ramenech, přiměřeně dlouhý.
Hřbet: Středně dlouhý, rovný. Bedra: Přiměřené délky. Hrudník: Hluboký, středně široký. Žebra dobře klenutá.
Tenký, dobře nasazený, nesený vzhůru a vesele.
Plece: Jemné, šikmo uložené, dobře modelované. Přední běhy: Rovné při pohledu zepředu, dobrých kostí.
Končetiny jsou postavené správně pod tělem. Stehna: Svalnatá, dobře vyvinutá. Hlezna: Silná.
Kompaktní, polštářky silné a okrouhlé, drápy černé.
Dobrá koordinace pohybu, běhy se pohybují rovně a rovnoběžně. Hrudní končetiny zasahují daleko dopředu a pánevní končetiny přinášejí silný posuv. Při pohybu musí horní linie zůstávat rovná a hlava i ocas musí být neseny vysoko.
Kerry Blue Teriér má srst měkkou, bohatou a vlnitou.
U plemene Kerry Blue Teriér je povolen jakýkoli odstín modré s černými konečky, nebo bez nich. Černá barva se připouští pouze do věku 18 měsíců, totéž platí pro tříslový odstín.
Výška v kohoutku: Psi: 45,5 až 49,5 cm. Feny: 44,5 až 48 cm.
Psi: 15 až 18 kg. Feny: přiměřeně méně.
Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti. 1) Masově zbarvené dásně. 2) Žluté nebo světle zbarvené oči. 3) Kapří nebo pronesený hřbet. 4) Úzký hrudník. 5) Vyčnívající lokty. 6) Podkus nebo předkus. 7) Bílé drápy nebo drápy v barvě kosti. 8) Paspárky na pánevních končetinách nebo známky jejich odstranění. 9) Úzký nebo škrobený pohyb pánevních končetin, kravský postoj. 10) Psi, jejichž hlavy nebo ocasy drží vystavovatelé ve výstavním vzhůru, by měli být penalizováni. 11) Tvrdá, drátovitá nebo štětinatá srst. 12) Jakákoli jiná barva než modrá, mimo výše uvedených výjimek. Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Velká Británie. DATUM ZVEŘEJNĚNÍ PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.06.1987.
Teriér.
Skupina 3 teriéři. Sekce 2 nízkonozí teriéři. Bez pracovní zkoušky.
Energický, ostražitý, dovedný pes přirozeného vzhledu. Tělo je náležitě zapřeno do tlapek hrudních končetin. Silná přední i zadní fronta. Hluboká žebra, velmi volný pohyb. Srst je odolná proti vlivům počasí.
Má působit aktivním, hravým a otužilým dojmem. Nebojácný, čilý, sebevědomý, avšak nikoli agresivní.
Malá, avšak úměrná k tělu. Dobře vyvinutá. LEBEČNÍ ČÁST: Lebka: Široká, s výrazným zářezem mezi očima. Stop: Jasně definovaný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nos: Černý. Morda: Silná. Čelisti / zuby: Velké zuby; čelisti silné, avšak ne dlouhé či těžké, s dokonalým pravidelným a úplným nůžkovým skusem, to znamená, že horní zuby těsně překrývají spodní zuby a jsou kolmo vsazené do čelistí. Oči: Posazené daleko od sebe, středně velké, tmavě oříškově hnědé. Mírně vpadlé, s huňatým obočím. Uši: Malé, špičaté, vztyčené a dobře nesené, nejsou nasazené příliš blízko u sebe a nejsou hustě osrstěné.
Správně nasazený krk, ne krátký.
Hřbet: Rovný, středně dlouhý. Bedra: Silná, pružná. Hrudník: Řádně klenutá, hluboká žebra.
Krátký, úměrný k tělu, pokrytý hustou, nikoli však přerostlou srstí. Ocas není nasazen ani vysoko, ani nízko; je nesen čile, ale ne přetočený nad hřbet.
Nohy středně dlouhé, s vyvinutými, avšak ne příliš těžkými kostmi. Pokryté tvrdou srstí. Ramena: Šikmá. Lokty: Nikdy nevybočují.
Stehna: Velmi silná a svalnatá. Kolenní klouby: Náležitě, avšak ne nadmíru zaúhlené. Hlezna: Nízko uložená, při pohledu zezadu nesměřují ven, ani dovnitř.
Přední tlapky větší než zadní, mohou být mírně vytočené ven. Polštářky tlusté a silné. Tenké, úzké nebo rozevřené tlapky a dlouhé drápy jsou nežádoucí.
Velmi volný, plynulý krok. Hrudní končetiny dosahují řádně vpřed. Silná hnací síla vychází z pánevních končetin. Hlezna nejsou ani příliš blízko, ani příliš daleko od sebe.
Velmi důležitá; odolná proti vlivům počasí. Musí být dvojí, s bohatou, tvrdou, avšak ne příliš drsnou krycí srstí. Podsada je krátká, měkká a přiléhající. Otevřená srst je nežádoucí. Mírné zvlnění je přípustné.
Krémová, pšeničná, červená, šedá nebo téměř černá. U všech těchto barev je přípustné žíhání. Zbarvení však nesmí být sytě černé, bílé, nebo černé s pálením. Velmi typické jsou tmavé znaky na uších a mordě.
Přibližně 28 - 31 cm v kohoutku, avšak úměrně k hmotnosti. Ideální hmotnost činí 6 - 7,5 kg.
Každou odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu a míra závažnosti, s jakou by se mělo na tuto vadu pohlížet, by měla být přímo úměrná stupni odchylky.
Psi by měli vykazovat dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Japonsko. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 05.06.1995.
Toy teriéři.
Skupina 3 teriéři. Sekce 2 nízkonozí teriéři. Bez pracovních zkoušek.
Toto plemeno bylo vytvořeno křížením hladkosrstého foxteriéra exportovaného do Nagasaki z Nizozemska v 17. století s malými pointery nebo malými místními plemeny psů. Japonští teriéři byli chováni převážně jako psí mazlíčci v přístavech jako Kobe a Jokohama. Japonský teriér má živou a veselou povahu. Jeho plánovaný chov začal kolem roku 1920 a jeho charakteristický vzhled byl upevněn již kolem roku 1930.
Pes malé velikosti, inteligentního výrazu, kompaktní s jasně patrnými obrysy. Srst je velmi krátká, dlouhá jen asi 2 mm.
Poměr výšky v kohoutku k délce trupu je 1 : 1. Hřbet nosu a mozkovna jsou stejné délky.
Japonský teriér je hbitý a má živou povahu.
LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Plochá a středně štíhlá. Stop: Nepříliš výrazný. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Černá s rovným hřbetem nosu. Pysky: Tenké a přiléhající. Zuby: Silné a bílé, s nůžkovým skusem. Líce: Hubené a nevyplněné. Oči: Střední velikosti, oválného tvaru a tmavé barvy. Uši: Nasazeny vysoko, středně malé, tenké, ve tvaru písmene V a překlopené dopředu. Složené nesení a odstávání do stran od mozkovny je povoleno.
Střední délky, silný, postupně se rozšiřující směrem k plecím a bez volné kůže na hrdle.
Kohoutek: Vysoký. Hřbet: Krátký a pevný. Bedra a záď: Mírně klenuté a silné. Hrudník: Hluboký, ale předhrudí není příliš široké. Žebra dobře klenutá. Břicho: Dobře vtažené.
Středně tenký; kupírovaný u třetího nebo čtvrtého obratle.
Plece: Mírně skloněné. Předloktí: Rovné, kosti nejsou příliš těžké.
Stehna: Dlouhá. Kolena: Středně zaúhlená. Hlezna: Středně zaúhlená. Nárty: Svislé.
Těsně uzavřené, polštářky tlap pružné; drápy tvrdé a přednostně tmavé.
Lehký a hbitý.
Krátká, jemná, hustá a hladká.
Tříbarevná s černou, tříslovou a bílou hlavou; bílá s černými tečkami, černé znaky nebo tříslové znaky na trupu.
Výška psů i fen: zhruba 30 - 33 cm.
Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti. Lehký podkus nebo předkus. Dvoubarevné zbarvení.
Dlouhá srst. Výrazný podkus nebo předkus.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Jack Russel terier pochází z Anglie.
Austrálie. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU 25.10.2000. FCI-Standard č. 345 / 09. 08. 2004/ GB
Jack Russel terier je dobrý pracovní teriér se zvláštní schopností pracovat pod zemí a je vynikající společenský pes.
Skupina 3 teriéři. Sekce 2 Malí teriéři. S pracovní zkouškou.
Jack Russel terier vznikl v Anglii v 19. století díky chovatelskému úsilí reverenda Johna Russella. Ten rozvíjel linii foxteriérů tak, aby vyhovovala jeho potřebám – potřeboval psa schopného běžet s jeho foxhoundy a pracovat pod zemí, aby vyplašil lišku a další kořist z doupat. Původně se vyvinuly dvě variety s podobnými standardy. Hlavní rozdíly byly především ve výšce a proporcích. Vyšší pes s více čtvercovým formátem je nyní znám jako Parson Russel teriér a nižší pes poněkud delších proporcí je znám jako Jack Russel terier.
Jack Russel terier je silný, aktivní, pružný pracovní teriér skvělého charakteru s pružným trupem střední délky. Jeho elegantní pohyb odpovídá inteligentnímu výrazu. Kupírování ocasu je možné a srst může být hladká, drsná nebo „rozlámaná“.
1) Celková délka psa přesahuje jeho výšku. 2) Hloubka trupu k hrudní kosti na úrovni kohoutku by měla odpovídat délce předních běhů od lokte k zemi. 3) Obvod hrudníku za lokty by měl být zhruba 40 až 43 cm.
Jack Russel terier je živý, ostražitý a aktivní teriér s bystrým a inteligentním výrazem. Jack Russel terier je smělý a nebojácný, přátelský a tiše sebevědomý.
Mozkovna: Lebka by měla být plochá a střední šířky, postupně se zužující směrem k očím a přecházející do široké tlamy. Stop: Dobře vyjádřeným, ne však příliš zdůrazněný.
Nosní houba: Černý. Tlama: Délka od stopu k nosu by měla být mírně kratší než délka od stopu k týlu. Pysky: Těsně přiléhající a černě pigmentované. Čelisti / zuby: Velmi silné, hluboké, široké a silné. Silné zuby se uzavírají v nůžkovém skusu. Oči: Malé, tmavé, s bystrým výrazem. NESMÍ vystupovat a oční víčka musí těsně přiléhat. Okraj očních víček je černě pigmentovaný. Mandlového tvaru. Uši: Knoflíkové nebo zavěšené uši dobré struktury a velmi pohyblivé. Líce: Lícní svaly dobře vyvinuté.
Jack Russel terier by měl mít krk silný a čistě modelovaný, umožňující elegantní nesení hlavy.
Obecně: Obdélníkový. Hřbet: Rovný. Délka od kohoutku ke kořeni ocasu mírně přesahuje kohoutkovou výšku psa. Bedra: Bedra krátká, silná a velké hloubky díky osvalení. Hrudník: Hrudník spíše hluboký než široký, s dobrou světlostí nad zemí, hrudní kost zhruba v polovině výšky mezi zemí a kohoutkem. Žebra by měla být dobře klenutá od páteře, zplošťující se ke stranám, takže obvod za lokty lze obepnout dvěma dlaněmi – zhruba 40 cm až 43 cm. Hrudní kost: Vrchol hrudní kosti přesahuje vrchol ramenního kloubu.
Jack Russel terier má mít ocas v klidu volně visící. Při pohybu by měl být vztyčený, a pokud je kupírovaný, špička ocasu by měla být na úrovni uší.
Plece: Dobře šikmo dozadu uložené, nepříliš těžce osvalené. Nadloktí: Dostatečné délky a zaúhlení, aby mohly být lokty dobře umístěny pod trupem. Přední běhy: Přední běhy rovných kostí až k prstům při pohledu zepředu i ze strany.
Silné a svalnaté, vyvážených proporcí vzhledem k plecím. Kolena: Dobře zaúhlená. Hlezna: Nízko posazená. Zadní nadprstí (metatarsus) : V postoji rovnoběžná při pohledu zezadu.
Jack Russel terier má mít tlapy kulaté, tvrdé, s dobrými polštářky, ne příliš velké, prsty přiměřeně klenuté; nejsou vytočené ven ani vbočené dovnitř.
Rovnoběžný, volný a pružný.
Jack Russel terier může mít srst hladkou, zlámanou nebo hrubou. Srst musí být odolná proti počasí. Srst se neupravuje (netrimuje) , aby vypadala hladká nebo zlámaná.
U plemen Jack Russel terier musí převládat bílá barva, s černými nebo tříslovými znaky. Tříslové znaky od nejsvětlejší tříslové barvy až po nejtmavší (kaštanově hnědý) odstín.
Ideální výška plemene Jack Russel terier: 25 cm až 30 cm. Hmotnost plemene Jack Russel terier: Hmotnost plemene Jack Russel terier odpovídá zhruba 1 kg na 5 cm výšky, tzn. u 25 cm vysokého psa činí hmotnost zhruba 5 kg a u 30 cm vysokého psa zhruba 6 kg.
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa Následující slabiny však musí být zvláště penalizovány:
1) Nedostatek charakteristik skutečného teriéra. 2) Nedostatek harmonie například v důsledku přílišného zdůraznění kteréhokoliv bodu. 3) Líný nebo nejistý pohyb. 4) Chybná tlama. 5) Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Irsko. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 13.03.2001.
Všestranný sedlácký pes, rodinný společník, hlídač s naprostým pohrdáním nebezpečím či zraněním, lovecký pes.
Skupina 3 teriéři. Sekce 1 Vysokonozí a středně velcí teriéři. Bez pracovních zkoušek.
Z Irska pocházejí čtyři plemena teriérů, která se dosti značně liší od teriérů na kontinentu či v Anglii. Pes, který je nyní oficiálně nazýván irským teriérem, je pravděpodobně nejstarším z irských plemen teriérů, avšak záznamy jsou tak vzácné, že by bylo značně obtížné tento názor přesvědčivě prokázat. Před rokem 1880 nebyla barva irského teriéra pevně stanovena. Kromě červených jedinců existovali rovněž psi černí s pálením nebo někdy i žíhaní. Na konci 19. století vznikly snahy vyřadit černé psy s pálením a žíhané psy, takže s nástupem 20. století měli již všichni irští teriéři červenou srst. Červeně zbarvený irský teriér se brzy objevil na výstavách v Anglii a ve Spojených státech, kde byl s nadšením přijat. Pověst irského teriéra se dále rozrostla během první světové války, kdy byl uprostřed válečné vřavy používán jako posel, čímž prokázal jak svou inteligenci, tak svou nebojácnost. První klub tohoto plemena byl založen v Dublinu 31. března 1879. Irský teriér se stal prvním představitelem skupiny teriérů, kterého English Kennel Club na konci 19. století uznal jako původní irské plemeno.
Pes musí působit aktivním, živým, pružným a houževnatým dojmem. Musí mít dostatek substance, zároveň však nesmí být nemotorný, neboť rychlost, vytrvalost a síla jsou pro něj velmi důležité. Irský teriér nesmí být „tupý“ ani „těžký“, nýbrž by měl být stavěn na „liniích rychlosti“, představujících elegantní „sportovní typ“.
Irský teriér je hravý a dokáže si zjednat respekt u ostatních psů, je však také pozoruhodně oddaný, má dobrou povahu a je laskavý k člověku. Je-li však napaden, projeví odvahu lva a bude bojovat až do úplného konce. Irský teriér si nezaslouží svou pověst, že se často pouští do potyček s jinými psy, a to dokonce někdy i ve výstavním kruhu. Vyžadují-li to okolnosti, dokáže být irský teriér krutý a nelítostný, avšak je to laskavý společník, kterého lze snadno vycvičit. Je přesně takový, jak byl kdysi popsán: „strážce chudáka, přítel sedláka a miláček gentlemana“.
Dlouhá, bez vrásek a záhybů. LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Plochá a mezi ušima dosti úzká; směrem k očím se mírně zužuje. Stop: Z jiného pohledu než z profilu sotva viditelný. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Musí být černá. Pysky: Měly by být dobře přilehlé a na vnější straně téměř černé. Čelisti: Musí být silné a svalnaté, jejich délka musí umožňovat dobré uchopení. Zuby: Měly by být silné, rovnoměrné, bez zánětů; vrcholky horních řezáků mírně překrývají dolní. Líce: Nepříliš plné. Pod očima by se měly mírně „ztrácet“, aby neměly vzhled chrta. Oči: Měly by být tmavé, malé, nevystouplé a plné života, s ohnivým a inteligentním výrazem. Žluté nebo světlé oko je nanejvýš nežádoucí. Uši: Malé, ve tvaru písmene V, přiměřeně silné (tlusté), správně nasazené na hlavě a překlopené dopředu těsně k lícím. Horní linie ohybu ucha by měla být zřetelně nad úrovní hlavy. Ucho visící po straně hlavy, jako např. u ohaře, není pro irského teriéra charakteristické. Polovztyčené ucho je ještě méně žádoucí. Srst na uších by měla být krátká a tmavší, než je barva srsti na těle.
Měl by být dosti dlouhý a postupně se rozšiřující k plecím, správně nesený, kůže bez laloku. Po obou stranách krku bývá mírné zvlnění, které dosahuje téměř k základně ucha.
Měl by být symetrický, ani příliš dlouhý, ani příliš krátký. Hřbet: Měl by být silný a rovný, bez známek ochablosti za plecemi. Bedra: Svalnatá a velmi mírně klenutá. Fena může být v bedrech mírně delší než pes. Hrudník: Hluboký a osvalený, ne však plný či široký. Žebra dosti pružná, spíše hluboká než oblá, náležitě uložená vzad.
Měl by být nasazen poměrně vysoko, nesen čile, avšak ne nad hřbetem ani zatočený. Měl by být patřičně silný a plný a dosti dlouhý. Ocas se obvykle kupíruje tak, že dvě třetiny původní délky zůstávají. Ocas je hustě porostlý hrubou srstí, která není roztřepená ani netvoří třásně (praporce). V zemích, kde je kupírování zakázáno zákonem, je povolen jen přirozený (nekupírovaný) ocas.
Oba páry končetin by se měly pohybovat přímo dopředu.
Plece: Musí být jemné, dlouhé a šikmo uložené. Lokty: Pohybují se volně po stranách. Předloktí: Středně dlouhé, dokonale rovné, s řádně vyvinutými kostmi a svaly. Nadprstí: Krátká a rovná, téměř neznatelná.
Měly by být silné a svalnaté. Stehna: Mocná. Kolena: Středně zaúhlená. Hlezna: Nízko u země. Tlapy: Měly by být silné, středně okrouhlé a přiměřeně malé; prsty klenuté, nevytočené, ani vtočené. Nejvíce žádoucí jsou černé drápy. Polštářky zdravé a nerozpraskané, bez rohovitých výrůstků.
Hrudní i pánevní končetiny jsou vedeny přímo vpřed a rovnoběžně, lokty se pohybují souběžně s osou těla, po stranách volně; kolenní klouby nejsou vytočené, ani vtočené.
Měla by být hustá a drátovitá, jakoby rozlámaná, avšak stále ploše přiléhající. Jednotlivé chlupy rostou tak hustě a blízko u sebe, že když je rozhrneme prsty, není vidět kůže. Srst není měkká, ani hedvábná, a není tak dlouhá, aby zakrývala obrys těla, zejména u pánevních končetin. Srst není zvlněná, ani kudrnatá. Srst na obličejové části je stejná jako na těle, ale krátká (zhruba 7 mm), téměř hladká a rovná. Mírný vous tvoří jedinou dlouhou srst (dlouhou pouze ve srovnání se zbývající srstí), která je přípustná a také charakteristická. „Kozí bradka“ naznačuje, že osrstěním prostupuje hedvábná a celkově špatná srst. Běhy: Nohy jsou bez praporců a jsou stejně jako hlava porostlé tvrdou srstí, jež je kvalitou stejná jako na ostatním těle, avšak není tak dlouhá.
Měla by být jednotná, nejvíce preferovaná je jasně červená, červeno-pšeničná nebo žlutočervená. Na hrudníku někdy bílá skvrna. Malé množství bílé se často objevuje u všech jednobarevných plemen.
Výška v kohoutku: Zhruba 45,5 cm.
Psi: 12,25 kg. Feny: 11,4 kg.
Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti.
Nosní houba: Jiné zbarvení nosu než černé. Čelisti: Výrazný podkus nebo předkus. Barva: Jakákoliv jiná barva než červená, žlutočervená a pšeničná. Malá bílá skvrna na hrudi je povolena jako u ostatních jednobarevných plemen. Tlapy: Rohovité výrůstky nebo praskliny na polštářkách.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Irsko. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 27.01.2001.
Malí rolníci vždy používali wheaten teriéry na zabíjení škodné a domácí havěti nebo jako pomocníky při práci na statku. Po dlouhou dobu byli tito psi užíváni k těžké práci při lovu jezevců a vyder.
Skupina 3 teriéři. Sekce 1 Velcí a středně velcí teriéři. Bez pracovních zkoušek.
Historie irského soft coated wheaten teriéra je z hlediska jeho blízkého vztahu k ostatním irským plemenům teriérů poněkud nejasná. Wheaten je z těchto čtyř plemen pravděpodobně nejstarší. Jeho existenci, která trvá nejméně 200 let, lze vyvodit z písemných odkazů na psy „s měkkou srstí“ (soft-coated). Vztah současného irského teriéra k wheatenovi je pravděpodobně výsledkem uvážených chovatelských pokusů, ačkoli není příliš dobře zdokumentován. Skromný wheaten má tedy zřejmě značně smíšené předky. Navzdory dlouhé historii byl soft coated wheaten teriér irským chovatelským klubem Irish Kennel Club oficiálně uznán až v roce 1930. Od té doby si plemeno získává stále větší oblibu a dnes je dobře známo po celém světě.
Vytrvalý, aktivní, dobře stavěný pes s krátkými bedry, působící silným dojmem. Ani příliš vysokonohý, ani příliš nízký.
Čilý a hravý. Dobromyslný. Plně oddaný a věrný svým majitelům. Velmi inteligentní. Spolehlivý, věrný přítel, obranář bez agrese.
Celkově mohutná, nikoli však hrubá. Dlouhá, ve správném poměru k tělu. Srst na hlavě má stejnou barvu jako na těle. LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Plochá a mezi ušima hladce vyhraněná, ne příliš široká. Stop: Jasně definovaný. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Černý a řádně vyvinutý. Tlama: Morda není delší než lebka. Čelisti: Silné čelisti se schopností pevného stisku. Zuby: Zuby velké, pravidelné; nůžkový nebo klešťový skus (tj. hrany řezáků na sebe dosedají); ani podkus, ani předkus. Líce: Lícní kosti nevystupují. Oči: Tmavé, tmavě oříškově hnědé, ne příliš veliké, nevystupující, dobře vsazené. Uši: Malé až střední, nesené vpředu, ve stejné úrovni s lebkou. Tmavý odstín na spodku ucha je přípustný a není neobvyklý, a je doprovázen vrchní světlejší pšeničně zbarvenou vrstvou. To je jediné místo, kde je dovolena přítomnost podsady v srsti. „Růžovité“ nebo „letmé“ uši jsou vadou.
Středně dlouhý a silný, avšak bez laloku.
Ne příliš dlouhý. Délka měřená od kohoutku ke kořeni ocasu odpovídá zhruba délce měřené od země ke kohoutku. Hřbet: Silný a rovný s vodorovnou horní linií. Bedra: Krátká a silná. Hrudník: Hluboký, žebra dobře klenutá.
Správně nasazený, ne příliš silný. Nesený čile, avšak nikdy nad hřbetem. Ocas je kupírovaný tak, že dvě třetiny původní délky zůstávají za předpokladu, že je to v rovnováze a v poměru k psovi. Nekupírovaný ocas je dovolen.
Plece: Jemné, dobře dozadu uložené, svalnaté. Přední běhy: Dokonal rovné při pohledu z kteréhokoliv úhlu. Dobrých kostí a svalů.
Dobře vyvinuté se silnými svaly. Stehna: Silná a svalnatá. Kolena: Zaúhlená. Hlezna: Nízko položená; nevbočená, ani nevybočená. Zadní paspárky se odstraňují.
Malé, sevřené. Černé drápy se upřednostňují, odlišné barvy jsou však povolené.
Přímý posun vpředu i vzadu při pohledu zepředu i zezadu. Lokty přiléhající. Pohled z boku: volný, lehce koordinovaný pohyb.
Jednoduchá srst. Textura na dotek měkká a hedvábná, nikoliv tvrdá ani drsná. Mladí psi tvoří výjimku. Úprava stříháním je přípustná. Upravení psi: Na krku, hrudi a lebce se srst sestřihává těsně u těla, nad očima a na dolní čelisti se ponechává obzvláště dlouhá. Doporučují se „licousy“ (vous). Bohaté praporce na končetinách. Srst na těle se upravuje tak, aby sledovala obrys psa, ale neměnila jeho postavu. Ocas se upravuje nakrátko a tak, aby se úhledně zužoval. Neupravení psi: Nejdelší srst nemá přesahovat 12,7 cm (5"). Srst je hojná a měkká, zvlněná nebo volně zkadeřená. Srst nesmí být za žádných okolností načechraná jako u pudla nebo bobtaila. Psy vystavované v takovém stavu je třeba přísně penalizovat, neboť vyvolávají chybný dojem o typu a plemeni. Vývoji štěněcí srsti se věnuje zvláštní pozornost. Štěňata se zřídka rodí se správně vyzrálou srstí a při posuzování tohoto rysu je nutno postupovat velice obezřetně. Než se vyvine srst dospělého psa, procházejí štěňata několika změnami barvy i struktury srsti. Srst obvykle dozrává mezi 18. a 30. měsícem věku. Štěňata: Jen zřídkakdy se rodí ve správné barvě a se správnou texturou srsti. Rodí se načervenalá, našedlá a někdy jasně pšeničná. Masky jsou obvykle černé. Někdy se vyskytuje černý pruh podél středu hřbetu nebo černé konečky na srsti na těle. Tyto tmavé znaky s růstem psa mizí.
Všechny odstíny od světle pšeničného po zlatavě načervenalé zbarvení.
Výška v kohoutku: Psi: 46 - 48 cm. Feny poněkud méně. Hmotnost: Psi: 18 - 20,5 kg. Feny poněkud méně.
Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti. Nervozita. Zlomyslnost. Jiné zbarvení nosu než černé. Předkus. Podkus. Jiná než jasně pšeničná barva u celkově vyzrálé srsti.
Žluté oči. Matná, tlustá srst, srst se strukturou vlny nebo bavlny. Bílá srst. Hnědá srst. Psi s kteroukoliv z výše uvedených diskvalifikujících vad nesmí být použiti v chovu.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 29.10.2003.
Teriér.
Skupina 3 teriéři. Sekce 1 vysokonozí a středně velcí teriéři. Pracovní zkoušky volitelně.
Atraktivní a živý, kostra a síla přiměřené, nikdy ani hrubý ani těžkopádný vzhled. Není nohatý, ani na příliš krátkých nohách. V postoji se jeví jako dobře vyvinutý lovecký pes s krátkým hřbetem při pohybu pokrývající co nejvíce půdy.
Živý a rychlý v pohybu, bystrého výrazu, plný očekávání a reagující při sebemenším popudu. Přátelský, vstřícný a nebojácný.
LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Plochá a středně štíhlá. Postupně se zužující k očím. Stop: Mírně znatelný. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Černá. Tlama: Čelisti, horní a dolní, jsou silné a svalnaté, pod očima pouze mírně ustupují. Tato část obličejové partie je jemně modelována tak, aby se nesbíhala v rovné linii jako klín. Čelisti / zuby: Čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo. Líce: Nikdy nejsou plné. Oči: Tmavé, malé a poměrně hluboko vsazené, co nejkulatějšího střihu. Výraz očí jasný a inteligentní. Uši: Malé, ve tvaru písmene V, překlopené těsně k lícím, nevisící po stranách hlavy. Ohyb ucha nad úrovní lebky. Kůže je střední tloušťky.
Suchý a svalnatý, bez kožních záhybů, přiměřeně dlouhý a postupně se rozšiřující do plecí.
Hřbet: Krátký, rovný a pevný bez náznaku ochablosti. Bedra: Silná, velmi mírně klenutá. Hrudník: Hluboký, ne široký. Žebra: Přední žebra mírně klenutá, zadní žebra hluboká.
Obvykle se kupíruje. Kupírovaný: Vysoko nasazený, nesený vesele, nikoli však nad hřbetem nebo stočený nad hřbet. Dobré síly. Nekupírovaný: Spíše vysoko nasazený, nesený vesele, nikoli však nad hřbetem. Co nejrovnější. Středně dlouhý ocas dokreslující celkovou harmonii vzhledu psa.
Ze všech úhlů pohledu musí být rovné, kloub zápěstí je zepředu málo patrný nebo téměř neviditelný. Kosti by měly být celkově silné. Plece: Dlouhé, šikmé, dobře uložené vzad, jemné v ramenních kloubech, jasně modelované v kohoutku.
Silné a svalnaté, nesmějí být podkleslé ani přikrčené. Stehna: Dlouhá a silná. Kolena: Dobrý pohyb kolena. Hlezna: Nízko postavená.
Malé, kulaté a kompaktní. Polštářky pevné a tuhé, prsty mírně klenuté, nevybočující dovnitř ani ven.
Hrudní a pánevní končetiny vedeny přímo vpřed a rovnoběžně. Lokty se pohybují rovnoběžně a volně podél těla, kolenní klouby se nevtáčejí dovnitř ani ven a hlezna nejsou těsně u sebe. Silný posun vychází z pružných pánevních končetin.
Rovná, hladká, ploše přiléhající, tvrdá, hustá a bohatá. Břicho a vnitřní strany stehen nejsou holé.
Bílá musí převládat; zcela bílá, bílá s tříslovými, černými a tříslovými, nebo černými znaky. Žíhané, červené nebo játrově hnědé znaky jsou velmi nežádoucí.
Psi: 7,3 - 8,2 kg. Feny: 6,8 - 7,7 kg.
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 29.10.2003.
Teriér.
Skupina 3 teriéři. Sekce 1 Vysokonozí a středně velcí teriéři. Pracovní zkoušky volitelně.
Atraktivní a živý, kostra a síla přiměřené, nikdy ani hrubý ani těžkopádný vzhled. Stavba těla představuje dokonalou vyváženost; to platí zejména o poměrné proporci lebky a obličejové části hlavy a podobně také výšky v kohoutku s délkou těla od vrcholu ramene k vrcholu sedací kosti, která má být přibližně stejná. V postoji představuje široce postaveného loveckého psa s krátkým hřbetem.
Živý a rychlý v pohybu, bystrého výrazu, plný očekávání a reagující při sebemenším popudu. Přátelský, vstřícný a nebojácný.
LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Horní linie mozkovny téměř plochá, mírně se zužující a postupně se svažující k očím. Stop: Mírný. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Černá. Tlama: malý rozdíl v délce mezi lebkou a obličejovou částí. Když je obličejová část očividně kratší, hlava vypadá slabá a jaksi nedokončená. Obličejová část se pozvolna zužuje (sbíhá) od očí k čenichu a mírně snižuje v místě spojení s čelem, není pod očima propadlá ani srázná. Má zde být plná a dobře utvářená. Plné a zakulacené obrysy lící jsou nežádoucí. Čelisti / zuby: Čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo. Nepřiměřeně kostnaté nebo svalnaté čelisti jsou nežádoucí a nevzhledné. Oči: Tmavé, plné ohně a inteligence, přiměřeně malé, nemají vystupovat. Co nejkulatějšího střihu. Posazené nepříliš daleko od sebe, ani příliš vysoko v lebce, ani příliš blízko uší. Světlé oči jsou vysoce nežádoucí. Uši: Malé, ve tvaru písmene V, přiměřené tloušťky, dobře překlopené a spadající dopředu těsně podél lící. Vrchol přehybu ucha má být jasně nad úrovní lebky. Špičaté, vztyčené, tulipánovité nebo růžovité uši jsou vysoce nežádoucí.
Suchý, svalnatý, přiměřeně dlouhý bez kožních záhybů, rozšiřující se k plecím a při pohledu ze strany tvořící elegantní a ladnou křivku.
Hřbet: Krátký, rovný a pevný bez náznaku ochablosti. Bedra: Svalnatá, mírně klenutá. Velmi krátká a pevná. Hrudník: Hluboký hrudník; přední žebra mírně klenutá, zadní žebra hluboká, pružná. OCAS: Obvykle se kupíruje. Kupírovaný: Vysoko nasazený. Nesen vztyčený, není stočený nad hřbet ani zatočený. Dobré tloušťky a přiměřené délky. Nekupírovaný: Vysoko nasazený. Nesen vztyčený, není stočený nad hřbet ani zatočený. Dobré tloušťky a délky, aby podporoval celkově vyvážený vzhled psa.
Při pohledu zepředu se ramena od kohoutku svažují od spojení s krkem příkře dolů, krk je nasazen proti jejich vrcholům, které jsou jemně vyznačeny. Při pohledu ze strany mají být lopatky dlouhé, dobře vzad uložené. Kohoutek vždy jasně vyznačen. Hrudník hluboký, nikoliv široký. Při pohledu ze všech stran končetiny rovné, silných kostí až k tlapám. Lokty přiléhají svisle k tělu, volně pohyblivé podél těla, při pohybu se pohybují rovně vpřed.
Silné a svalnaté, nesmějí být podkleslé ani přikrčené. Kombinace krátkého stehna s rovným kolením kloubem je vysoce nežádoucí. Stehna: Dlouhá a silná. Kolena: Dobře zaúhlená, nevbočená, ani nevybočená. Hlezna: Nízko postavená. Nárty: Svislé a rovnoběžné při pohledu zezadu.
Kulaté, kompaktní, s malými, tuhými, plnými polštářky, prsty přiměřeně klenuté. Nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven.
Hrudní i pánevní končetiny se pohybují přímo vpřed a souběžně. Lokty se pohybují rovnoběžně volně podél těla. Při pohybu se kolena nevtáčejí ani nevytáčejí. Silný posun vychází z pružných pánevních končetin.
Hustá, velmi drátovité struktury, 2 cm (3/4 palce) plecích až 4 cm (1 1/2 palce) na kohoutku, hřbetě, žebrech a bězích s podsadou, která je krátká a jemnější. Na hřbetu a bězích je drsnější nežli na bocích. Srst na mordě je kadeřavá a je dostatečné délky, aby propůjčovala mordě výraz síly. Srst na končetinách je hustá a vlnitá.
Bílá převládá nad černou; bílá s černými a tříslovými znaky. Žíhané, červené, játrově hnědé nebo břidlicově modré odznaky jsou nežádoucí.
Výška v kohoutku nepřesahuje 39 cm (15 1/2 palce) u psů, u fen poněkud méně. Ideální hmotnost ve výstavní kondici je 8,25 kg (18 liber) u psů, u fen poněkud méně.
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Velká Británie. DATUM ZVEŘEJNĚNÍ PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.06.1987.
Teriér.
Skupina 3 teriéři. Sekce 2 nízkonozí teriéři. Bez pracovní zkoušky.
Typická hlava porostlá krásnou hedvábnou srstí, s velkýma, moudrýma a inteligentníma očima. Hlava kontrastně doplňuje dlouhé, nízké lasicovité tělo. Krátké, silné končetiny; srst je odolná proti vlivům počasí.
Hravý, dovedný teriér. Nezávislý, velmi inteligentní, odhodlaný, vytrvalý, vnímavý, laskavý a důstojný.
Silně utvářená, velká, avšak úměrná k velikosti psa; mimořádně vyvinuté svaly, zejména svaly maxilární (čelistní) . LEBEČNÍ ČÁST: Lebka: Široká, směrem k očím se zužuje a v oblasti od vnitřního koutku oka k týlu měří zhruba stejně jako od ucha k uchu. Čelo je správně vyklenuté. Hlava je pokrytá velmi jemnou hedvábnou srstí, která se neomezuje pouze na čupřinu. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nos: Černý. Morda: Poměr k lebce je asi 3 : 5. Na nosním hřbetě je trojúhelníkovitá lysina, která směřuje od nosu zpět k očím v šířce zhruba 2,5 cm. Líce: Postupně se zužují směrem k hluboké a silné mordě. Čelisti / zuby: Silné čelisti s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, to znamená, že horní zuby těsně překrývají spodní zuby a jsou kolmo vsazené do čelistí. Jakákoli odchylka je vysoce nežádoucí. Zuby jsou velmi silné, zejména špičáky, které jsou na malého psa mimořádně velké. Špičáky navzájem dobře zapadají a dodávají tak psovi nejvyšší možnou sílu držet a trhat. Vnitřek tlamy je černý nebo tmavě zbarvený. Oči: Tmavě ořechové barvy, posazené daleko od sebe a nízko; velké, jasné, plné a kulaté, nikoli však vypoulené. Uši: Svěšené, nasazené dobře vzadu a daleko od sebe, nízko na lebce. Visí těsně podle lící, u základny velmi lehce vyčnívají. V místě nasazení jsou široké a zužují se téměř do špičky; přední část ucha spadá podél hlavy od svého nasazení až ke špičce téměř rovně dolů. Chrupavka a kůže ucha je velmi tenká. Délka ucha činí 7,5 až 10 cm. Barva uší ladí s barvou těla. U psa barvy pepře jsou uši pokryté jemnou, rovnou, tmavou srstí (v některých případech téměř černou) . U psa barvy hořčice má srst na uších barvu hořčicovou, a to o odstín tmavší než má tělo, nikoli však černou. V obou případech se vyskytuje tenký chomáček světlé srsti, který začíná zhruba 5 cm nad špičkou ucha a má téměř stejnou barvu a strukturu jako čupřina, čímž je uchu dodán příznačný vzhled. Toto zakončení ucha se nemusí objevit do věku 2 let.
Velmi svalnatý, dobře vyvinutý a silný, vykazující velkou sílu. Dobře usazený do ramen.
Dlouhé, silné a pružné. Hřbet: Poněkud nízký u ramen, s lehkou křivkou směřující dolů a odpovídajícím obloukem přes bedra; slabý pozvolný pokles od vrcholu beder ke kořeni ocasu. Páteř je dobře osvalena. Hrudník: Dobře vyvinutý a mezi hrudními končetinami sestupující hluboko dolů. Žebra: Dobře klenutá a oblá.
Poněkud krátký, délka 20-25 cm, poměrně silný (tlustý) u kořene, v délce zhruba 10 cm sílí a pak se zužuje do špičky. Není zakroucený ani stočený, avšak tvoří křivku jako turecká šavle. Konec ocasu je při vzrušení kolmo ke kořeni ocasu. Ocas není nasazen příliš vysoko, ani příliš nízko. Není-li pes vzrušen, je ocas nesen vesele, mírně nad úrovní těla.
Nohy krátké s výborně vyvinutými svaly a kostmi; postavené daleko od sebe a hrudník mezi nimi řádně sestupuje. Nohy do tvaru O jsou vysoce nežádoucí. Ramena: Dobře uložená vzad, avšak ne těžká. Předloktí: Sleduje linii hrudníku. Tlapky: V postoji směřují vpřed nebo mírně vně.
Mírně delší než hrudní končetiny, postavené poměrně široko od sebe, avšak nejsou rozložené tak, aby působily nepřirozeně. Stehna: Dobře vyvinutá. Kolenní klouby: Zaúhlené. Hlezna: Dobře uložená dole. Případné paspárky se obvykle odstraňují. Tlapky: Okrouhlé se silnými polštářky. Zadní tlapky jsou menší než přední. Drápy jsou tmavé, jejich odstín se však liší od barvy těla. Ploché nebo rozevřené tlapky jsou vysoce nežádoucí. CHŮZE / POHYB: Silný, přímý impuls odzadu umožňuje plynulý, volný a nenásilný pohyb s dlouhým krokem, dosahujícím dopředu. Tuhý, škrobený, hopsavý nebo vlnivý pohyb je vysoce nežádoucí.
Srst představuje velmi důležitý znak plemene. Dvojí srst s měkkou hustou podsadou a tvrdší krycí srstí, která není drátovitá, nýbrž působí na dotek křehce. Srst spadající podél hřbetu by neměla být „rozevřená“, ale měla by ležet ve svazečcích způsobených tím, že tvrdší srst prostupuje jemnější podsadou. Srst na předních nohou je přibližně 5 cm dlouhá. Vrchní strana ocasu je pokryta drátovitou srstí, spodní strana není tak drátovitá, ale je pokrytá úhlednými pesíky jemnější srsti.
Pepř nebo hořčice. Barva pepře: V rozmezí od tmavé modročerné do světle stříbřitě šedé, preferovány jsou (pro) střední odstíny. Zbarvení těla sestupuje od ramen po kyčle a pozvolna přechází do zbarvení nohou a tlapek, jehož rozmezí sahá dle barvy těla od syté tříslové po světle žlutohnědou. Bohatá stříbřitě bílá čupřina. Barva hořčice: V rozmezí od červenohnědé po světle žlutohnědou. Bohatá krémově bílá čupřina, nohy a tlapy mají tmavší odstín než hlava. U obou barevných rázů jsou chomáčky srsti na předních nohách poněkud světlejší než srst na přední části nohou. Malé množství bílé srsti na hrudníku a bílé drápy jsou přípustné. Bílé tlapky jsou nežádoucí. Srst na spodní straně ocasu je světlejší než na vrchní straně – zde by měla srst být tmavší než barva těla.
8 – 11 kg u psů v dobré pracovní kondici. Nižší hmotnost z daného rozmezí je preferována.
Každou odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu a míra závažnosti, s jakou by se mělo na tuto vadu pohlížet, by měla být přímo úměrná stupni odchylky.
Psi by měli vykazovat dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Česká republika. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 11.03.1997.
Původně teriér k lovu lišek a jezevců, dnes spíše společenské plemeno.
Skupina 3 Teriéři. Sekce 2 Nízkonozí teriéři. Bez pracovních zkoušek.
Český teriér je výsledek záměrného křížení psa sealyham teriéra s fenou skotského teriéra za účelem získání lehkého, krátkonohého, dobře pigmentovaného loveckého teriéra s praktickým menším klopeným uchem, snadnou úpravou srsti a dobře ovladatelného. Se šlechtěním plemene a upevňováním jeho charakteristik začal v r. 1949 pan František Horák z Klánovic u Prahy. V roce 1959 byli tito psi poprvé vystavováni a plemeno bylo uznáno F.C.I. v roce 1963.
Krátkonohý, dlouhosrstý, dobře stavěný a dobře osvalený teriér se spíše menším klopeným uchem, obdélníkového formátu. IDEÁLNÍ MÍRY: Psi Feny: Výška v kohoutku 29 cm 27 cm. Délka lebky 21 cm 20 cm. Šířka lebky 10 cm 9 cm. Obvod hrudníku (za lokty) 45 cm 44 cm. Délka trupu 43 cm 40 cm .
Vyrovnaný, neagresivní, příjemný a veselý společník, dobře ovladatelný pes; poněkud rezervovaný k cizím osobám; velmi klidný a přívětivý.
Tvoří dlouhý, tupý, nikoli však příliš široký klín; rovina přední části mozkovny tvoří výrazný úhel s hřbetem nosu.
Mozkovna: Ne příliš široká mezi ušima, mírně se zužující k nadočnicovým obloukům. Týlní hrbol dobře hmatný; lícní kosti mírně vystupující. Čelní rýha jen mírně naznačená. Stop: Není zdůrazněn, ale je patrný.
Nosní houba: Tmavá a dobře vyvinutá. Černá u teriérů se šedomodrou srstí, játrová u světle kávových teriérů. Hřbet nosu: Rovný. Čelisti / zuby: Silné čelisti. Nůžkový nebo klešťový skus; plnochrupý (chybění obou zubů M3 v dolní čelisti se nepenalizuje). Zuby silné, pravidelně uspořádané a kolmo vsazené do čelistí. Pysky: Poměrně masité, dobře přiléhající. Líce: Lícní kosti nejsou příliš vystupující. Oči: Střední velikosti, spíše hlouběji posazené, s přátelským výrazem; dobře kryté převislou srstí obočí. Hnědé nebo tmavě hnědé oči u psů se šedomodrou srstí, světle hnědé u psů se srstí barvy bílé kávy. Hnědé nebo tmavě hnědé oči u psů se šedomodrou srstí, světle hnědé u psů se srstí barvy bílé kávy. Uši: Střední velikosti, klopené tak, aby dobře zakrývaly zvukovod. Nasazeny spíše vysoko a ploše spadají podle lící. Trojúhelníkového tvaru, s kratší stranou trojúhelníku v místě přehybu ucha.
Střední délky, poměrně silný, šikmo nesený. Kůže na krku je poněkud volnější, ale netvoří lalok.
Podlouhlý. Horní linie: Ne přímá, protože bedra a záď musí být vždy mírně klenuté. Kohoutek: Nepříliš výrazný; krk nasazen poměrně vysoko. Hřbet: silný, střední délky. Bedra: poměrně dlouhá, svalnatá, široká a mírně zaoblená. Záď: Silně vyvinutá, svalnatá. Pánev mírně skloněná. Kyčelní kosti často poněkud výše než kohoutek. Hrudník: Spíše válcovitý než hluboký; žebra dobře klenutá. Břicho: Prostorné a lehce vtažené. Slabiny dobře vyplněné.
Ideální délka je 18 – 20 cm; poměrně silný a nízko nasazený. V klidu svěšený nebo mírně zahnutý na konci; při vzbuzené pozornosti je ocas nesen vodorovně nebo výš a tvarem připomíná šavli.
Přední běhy musí být rovné, dobrých kostí a rovnoběžné. Plece: Svalnaté. Lokty: Poněkud volné, nejsou vbočené ani vytočené. Přední tlapy: Velké; dobře klenuté prsty a silné drápy. Polštářky tlap dobře vyvinuté a silné.
Zadní běhy silné, rovnoběžné, dobře úhlené a svalnaté. Holeně: Krátké. Hlezna: Poměrně vysoko nasazená, silně vyvinutá. Tlapy pánevních končetin: Menší než tlapy hrudních končetin.
Volný, vytrvalá, vydatný a živý. Cval pomalejší, ale vytrvalý. Hrudní končetiny se pohybují podél těla přímo vpřed.
Silná, pevná, bez záhybů nebo laloku. Pigmentovaná.
TEXTURA: Srst je dlouhá, jemná, ale pevná, jen mírně zvlněná, hedvábně lesklá; ne příliš bohatá. Český teriér se upravuje stříháním (nůžkami). Na přední straně hlavy a nad očima se srst nestříhá, tvoří vous a obočí. Na spodní straně končetin, hrudníku a břicha je rovněž dlouhá nestříhaná srst. Ve výstavní kondici má být srst na šíji, plecích a hřbetě ne delší než 1-1,5 cm. Na bocích po stranách trupu a na ocasu je kratší a zcela krátká je na uších, lících a na dolní straně krku, na loktech, stehnech, lýtkách a okolo řitního otvoru. Přechod mezi ostříhanými a neostříhanými partiemi musí být příjemný na pohled a nikdy ne náhlý.
Český teriér má dvě variety barvy srsti: Šedomodrý (štěňata se rodí černá). Světle kávově hnědý (štěňata se rodí čokoládově hnědá). U obou typů zbarvení jsou přípustné žluté, šedé nebo bílé odznaky na hlavě (vous, líce), hrdle, hrudi, břichu, končetinách a v okolí řitního otvoru. Někdy se vyskytuje bílý límec nebo bílá špička ocasu. Základní barva musí vždy převládat.
Kohoutková výška je v rozpětí 25 – 32 cm. Ideální velikost psa = 29 cm, u feny = 27 cm. Hmotnost nesmí být nižší než 6 kg a vyšší než 10 kg.
Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti. Slabá konstituce. Přechodná ztráta pigmentace nosu (sněhový nos). Slabá, krátká nebo špičatá tlama, se slabě vyvinutými zuby. Chybění jednoho (1) řezáku. Oči příliš velké nebo vystupující. Uši příliš velké nebo příliš malé nebo jiného tvaru či nesení než je popsáno ve standardu. Hřbet příliš dlouhý nebo příliš krátký. Křivé hrudní končetiny, nekorektní postoj vpředu. Příliš jemná nebo hrubá srst.
Agresivní nebo přehnaně plachá povaha. Chybění více než 4 zubů celkem; chybění 2 nebo více řezáků. Špičák ve vestibulární poloze (podkousnutý). Ektropium nebo entropium. Obvod hrudníku vyšší než 50 cm. Zakroucený nebo nad hřbetem nesený ocas. Žíhání dlouhé srsti u psů starších než dva roky. Velmi hrubá, krepovitá, plstnatá (vatovitá) srst. Více než 20 % bílých znaků, bílá lysina na hlavě. Nepravidelný, trhaný, křečovitý pohyb („skotské křeče“). Hmotnost nižší než 6 kg nebo vyšší než 10 kg. Bázlivost, nevyrovnanost nebo dispozici k agresivitě. Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.06.1987.
Teriér.
Skupina 3 Teriéři. Sekce 3 Teriéři typu bulteriéra. Bez pracovních zkoušek.
Pes silné konstituce, svalnatý, vyvážený a aktivní, s bystrým, rozhodným a inteligentním výrazem. Jeho jedinečnou vlastností je klabonosá hlava ve tvaru vejce. Bez ohledu na velikost musí být jasně vyjádřen pohlavní výraz – psi samčí a fenky samičí.
Bulteriér je gladiátorem mezi psy, je plný ohně a odvahy. Je vyrovnaného temperamentu a je schopen disciplíny. Třebaže je tvrdohlavý, je mimořádně přátelský k lidem.
Hlava dlouhá, mohutná a správně hluboká, nikoliv však hrubá. Při pohledu zepředu má hlava tvar vejce a je zcela vyplněna. Na jejím povrchu nejsou žádné prohlubně ani prolákliny. Profil je mírně zakřivený dolů od vrcholu mozkovny ke špičce nosu. LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Temeno mezi ušima je téměř ploché. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Měla by být černá. Špička nosu je zahnutá dolů. Nosní otvory jsou dobře vyvinuté. Pysky: Suché a přiléhající. Čelisti / zuby: Dolní čelist hluboká a silná. Zuby jsou zdravé, čisté, dobré velikosti, pravidelně rozmístěné s s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo. Oči: Zdají se být úzké, šikmo posazené a trojúhelníkovité, hluboko uložené, černé nebo co nejtmavěji hnědé, takže se zdají být téměř černé a mají pronikavý lesk. Vzdálenost od špičky čenichu k očím je poněkud větší než od očí k vrcholu mozkovny. Modré nebo částečně modré oko je nežádoucí. Uši: Malé, tenké a nasazené blízko sebe. Pes by měl být schopen uši udržet toporně vzpřímené. V takovém případě uši směřují přímo vzhůru.
Velmi svalnatý, dlouhý, klenutý, od plecí se zužuje k hlavě a nemá volnou kůži.
Trup je dobře zaoblený, se znatelným klenutím žeber a velkou hloubkou od kohoutku k hrudní kosti, takže hrudní kost je blíže zemi než břicho. Hřbet: Krátký a pevný, hřbetní linie probíhá za kohoutkem vodorovně, bedra jsou mírně klenutá. Bedra: Široká, dobře osvalená. Hrudník: Při pohledu zepředu široký. Dolní linie: Od hrudní kosti k břichu tvoří ladnou křivku směřující vzhůru.
Krátký, nízko nasazený a vodorovně nesený. U kořene je silný a zužuje se do jemné špičky.
Hrudní končetiny mají velmi silných kostí s kruhovým průřezem; Pes na nich musí stát pevně a musí být postaveny dokonale rovnoběžně. U dospělých psů délka hrudních končetin přibližně odpovídá hloubce hrudníku. Plece: Silné a svalnaté, aniž by byly příliš těžké. Lopatky široké, ploché a těsně přiléhající ke stěně hrudníku. Jejich sklon dozadu je výrazný, směřují šikmo vzhůru. V ramenním kloubu svírají lopatky téměř pravý úhel s pažní kostí. Lokty: Drženy přímo a silné. Nadprstí: Svisle postavená.
Pánevní končetiny rovnoběžné při pohledu zezadu. Stehna: Svalnatá. Kolena: Kloub je dobře zaúhlený. Lýtka: Dobře vyvinutá. Hlezna: Dobře zaúhlená. Nárty: Krátké a silné.
Kulaté a kompaktní s dobře klenutými prsty.
Pohyb je pevně svázaný, plynulý a pokrývající půdu volnými, lehkými dlouhými kroky, působí elegantně a čile. V klusu je pohyb přední i zadní části rovnoběžný, ke středové linii směřuje jen ve vyšších rychlostech; hrudní končetiny dosahují daleko dopředu a pánevní končetiny se plynule pohybují v kyčlích, dobře pruží v kolenou i hleznech a poskytují pohybu silný impuls vycházející zezadu.
Těsně obepíná tělo psa.
Krátká, hladce přiléhající, rovná a na omak drsná s jemným leskem. V zimě se může vyskytovat jemná podsada.
U bílých je srst čistě bílá. Pigmentace kůže a znaky na hlavě se nepenalizují. U barevných jedinců barva převládá; Všechny odstíny jsou rovnocenné, žíhané se dává přednost. Černá žíhaná, červená, žlutá a tříbarevná jsou přijatelné barvy. Tečkování v bílé srsti je nežádoucí. Modrá a játrová jsou vysoce nežádoucí.
Nejsou stanoveny výškové ani váhové limity, ale pes musí působit dojmem maximální substance odpovídající kvalitě a pohlaví.
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.
MINIATURNÍ BULTERIÉR Standard miniaturního bulteriéra odpovídá standardu bulteriéra s výjimkou následujících bodů: VELIKOST: Výška nepřekračuje 35,5 cm (14") . Pes musí působit dojmem substance odpovídající jeho velikosti. Váhové limity nejsou stanoveny. Pes musí vždy působit vyváženým dojmem.]]>
]]>
Border teriér pochází z Velké Británie. Datum publikace původního platného standardu: 24.06.1987. FCI-Standard č.10/12.03.1998/GB
Teriér.
Skupina 3 Teriéři. Sekce 1 Velcí a středně velcí teriéři. Bez pracovních zkoušek.
Border teriér je v první řadě pracovní teriér. Je schopen doprovázet koně.
Spojuje aktivitu s hravostí.
Podobá se hlavě vydry. LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Přiměřeně široká. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Přednost se dává černému nosu, ale játrově nebo masově zbarvený nos není závažnou vadou. Tlama: Krátká, silná. Čelisti / zuby: Nůžkový skus, tj. horní zuby těsně překrývají dolní zuby a jsou vsazené kolmo do čelisti. Klešťový skus je přípustný. Předkus nebo podkus je hrubou vadou a je vysoce nežádoucí. Oči: tmavé, s bystrým výrazem. Uši: Malé, ve tvaru písmene V, přiměřené tloušťky, spadající dopředu přilehlé k lícím.
Přiměřené délky.
Hluboký, úzký, dosti dlouhý. Bedra: Silná. Hrudník: Žebra jsou uložena dobře dozadu, nejsou však nadměrně klenutá, neboť teriéra by mělo být možné obepnout oběma rukama za plecemi.
Border teriér má ocas přiměřeně krátký; dosti silný u kořene, potom se zužující. Vysoko nasazený, nesený vesele, nikoli však stočený nad hřbet.
HRUDNÍ KONČETINY: Přední běhy rovné, kosti nejsou příliš těžké. PÁNEVNÍ KONČETINY: Plné síly. TLAPY: Malé s tlustými polštářky. CHODY / POHYB: Výborný, takže dokáže sledovat koně. KŮŽE: Musí být silná.
Tvrdá a hustá; s přiléhající podsadou.
Červená, pšeničná, šedivá s pálením nebo modrá s pálením.
Psi: 5,9 - 7,1 kg. Feny: 5,1 - 6,4 kg.
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu schopnost teriéra pracovat a na celkový zdravotní stav a pohodu psa. Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Velká Británie. DATUM ZVEŘEJNĚNÍ PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.06.1987.
Teriér.
Skupina 3 teriéři. Sekce 1 vysokonozí a středně velcí teriéři. Bez pracovní zkoušky.
Půvabný, mrštný, svalnatý pes bez známek ochablosti či hrubosti. Hlava má celkově hruškovitý nebo klínovitý tvar; v klidu má pes mírný a laskavý výraz.
Čilý, hravý a sebejistý pes. Inteligentní společník se silnými loveckými pudy. Milující pes s dobrou povahou, důstojný; není plachý, ani nervózní. V klidu je mírný, avšak při vzrušení dostatečně odvážný.
Pokrytá bohatou hedvábnou čupřinou, která by měla být téměř bílá. LEBEČNÍ ČÁST: Lebka: Úzká, avšak hluboká a oblá. Stop: Stop nesmí být vyjádřen – linie od týla ke špičce nosu je rovná a nepřerušená. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nos: Nosní otvory velké a dobře definované. Modří jedinci a modří s pálením musejí mít černý nos, játrově a pískově zbarvení jedinci musejí mít hnědý nos. Morda: Pod očima náležitě vyplněná. Pysky: Přiléhavé pysky nejsou převislé. Čelisti / zuby: Dlouhé a zužující se čelisti. Zuby velké a silné. Nůžkový skus, to znamená, že horní zuby těsně překrývají spodní zuby a jsou kolmo vsazené do čelistí. Oči: Malé, jasné a hluboko vsazené. Ideální oči se zdají být trojúhelníkovité. Modří jedinci mají tmavé oči, modří s pálením mají světlejší oči s jantarovým nádechem; játrově a pískově zbarvení jedinci mají světle oříškově hnědé oči. Uši: Středně velké, ve tvaru lískového oříšku, nízko nasazené, svěšené naplocho po lících. Tenké a na dotek sametové, pokryté krátkou jemnou srstí se střapci bělavé hedvábné srsti na špičkách uší.
Dlouhý a zužující se, hluboká základna bez tendence ke vzniku volné kůže na hrdle. Krk náležitě vystupuje z ramen; hlava je nesená dosti vysoko.
Svalnaté a nápadně pružné. Délka těla je mírně větší než jeho výška. Hřbet: Přes bedra přirozeně klenutý. Bedra: Klenutá, s vyklenutou hřbetní linií přímo nad bedry. Hrudník: Hluboký a dosti široký. Žebra plochá, tvořící hlubokou hruď, která sahá až k loktům. Spodní linie: Vzhledem ke klenutým bedrům přesně vsunutá.
Středně dlouhý, u kořene silný (tlustý), ke špičce se zužuje. Ocas je elegantně zakřivený, je nízko nasazený a není nikdy nesen přes hřbet.
Nohy rovné, dále od sebe postavené u hrudníku než u tlapek. Ramena: Plochá a šikmá. Nadprstí: Dlouhá, mírně šikmá bez známek ochablosti.
Svalnaté a středně dlouhé. Zadní nohy se zdají být delší než přední. Hlezna: Silná, nízko posazená, nevytáčejí se ven, ani se nevtáčejí dovnitř.
Dlouhé zaječí tlapky s tlustými a dobře sevřenými polštářky.
Při vysoké rychlosti je schopen cvalu, což je patrné již na jeho vzhledu. Akce končetin typická, spíše strojená, lehká a pružná při pomalejší chůzi, při rychlém kroku mírně valivá (kolébavá).
Velmi typická. Hustá a cupovitá, dobře odstává od kůže, avšak není drátovitá. Mírně se kroutí, zejména na hlavě a lících.
Modrá, játrová nebo písková s tříslovou nebo bez. Podporován je tmavější pigment.
Výška v kohoutku zhruba 41 cm. U fen je přípustná mírně nižší výška, u psů mírně vyšší. Hmotnost se pohybuje mezi 8,2 - 10,4 kg.
Každou odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu a míra závažnosti, s jakou by se mělo na tuto vadu pohlížet, by měla být přímo úměrná stupni odchylky.
Psi by měli vykazovat dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Austrálie. DATUM ZVEŘEJNĚNÍ PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 14.02.1995.
Teriér.
Skupina 3 teriéři. Sekce 2 nízkonozí teriéři. Bez pracovní zkoušky.
Statný nízký pes, v poměru k výšce poněkud dlouhý, se silnou povahou teriéra, ostražitý, aktivní a houževnatý. Jeho netrimovaná tvrdá srst s výrazným okružím kolem krku, které sestupuje až k hrudní kosti, a jeho dlouhá silná hlava dodávají psovi houževnatý a drsný vzhled.
V podstatě pracovní pes, avšak jeho oddaná a vyrovnaná povaha z něho činí naprosto vhodného společníka.
LEBEČNÍ ČÁST: Lebka: Dlouhá, plochá, přiměřeně široká, mezi očima plná. Pokrytá měkkou čupřinou. Stop: Mírný, avšak vyjádřený.
Nos: Černý, středně velký, kůže zasahuje do nosního hřbetu. Morda: Silná a mocná, její délka se rovná délce lebky. Morda musí být silná a pod očima nesmí být vpadlá. Síla a délka mordy je rozhodující pro sílu čelistí a jejich schopnost uchopení. Pysky: Černé, přiléhavé a čisté. Čelisti / zuby: Silné čelisti se schopností uchopení; velké, rovnoměrně rozložené zuby; horní řezáky těsně překrývají spodní řezáky (nůžkový skus) . Oči: Mají být malé, oválné, s ostražitým výrazem, tmavě hnědé barvy, posazené náležitě od sebe a nevystouplé. Uši: Malé, vztyčené, špičaté, dobře nesené, nasazené přiměřeně od sebe, bez dlouhé srsti, citlivě používané (s výjimkou štěňat do šesti měsíců) .
Správně dlouhý, mírně klenutý, silný a plynule přecházející do správně úhlených (uložených) ramen.
V poměru k výšce dlouhé, silně stavěné. Pokud se týče těla, je nutno věnovat pozornost úvodnímu popisu: „statný nízký pes, v poměru k výšce poněkud dlouhý“. Hřbet: Rovná hřbetní linie. Bedra: Silná. Hrudník: Přiměřeně hluboký a široký, s dobře klenutými žebry. Hruď správně vyvinutá, hrudník poměrně hluboký.
Kupírovaný, vysoko nasazený, správně nesený, ne však nad hřbetem.
Se silnými kostmi, rovné a při pohledu zepředu souběžné, směrem k zápěstí porostlé mírně delší srstí (nepatrné praporce) . Nadprstí: Silné, ne strmé.
Přiměřeně dlouhé, fronta široká. Při pohledu zezadu by části od hlezen k tlapkám měly být souběžné a postavené ani příliš daleko, ani příliš blízko u sebe. Stehna: Silná a svalnatá. Kolenní klouby: Dobře úhlené. Hlezna: Správně zaúhlená a nízko uložená.
Malé, okrouhlé, s náležitými polštářky, prsty sevřené a přiměřeně klenuté. Nevybočené, ani vbočené, se silnými černými nebo tmavými drápy.
Volný, přímočarý, pružný a mocný. Při pohledu zepředu by se končetiny měly pohybovat přímo bez známek volnosti ramen, loktů nebo nadprstí. Pánevní končetiny mají skýtat sílu a posun, pohyb kolenních kloubů a hlezen má být volný. Při pohledu zezadu mají být nohy mezi hlezny a zemí souběžné, postavené ani příliš blízko, ani příliš daleko od sebe.
Osrstění se skládá z tvrdé rovné a husté krycí srsti, dlouhé zhruba 6 cm, a krátké měkké podsady. Na mordě, spodní části nohou a na tlapách nemá být srst dlouhá.
a) Modrá, ocelově modrá nebo tmavě šedomodrá, se sytou tříslovou (ne pískovou) na lících, uších, pod tělem, spodních částech nohou a na tlapkách a kolem řitního otvoru (s výjimkou štěňat) . Čím je barva sytější a jasněji definovaná, tím lépe. Zbarvení dočerna je nežádoucí. Čupřina modrá, stříbrná nebo ve světlejším odstínu než zbarvení hlavy. b) Čistě písková nebo červená, jakékoli zbarvení dočerna nebo tmavé odstíny jsou nežádoucí. Čupřina, která má světlejší odstín, je přípustná. c) U všech barev musí být penalizovány bílé znaky na hrudníku nebo tlapkách.
Výška: Požadovaná výška činí zhruba 25 cm v kohoutku, feny jsou mírně nižší. Hmotnost: Požadovaná hmotnost činí u psů zhruba 6,5 kg, u fen poněkud méně.
Každou odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu a míra závažnosti, s jakou by se mělo na tuto vadu pohlížet, by měla být přímo úměrná stupni odchylky.
Psi by měli vykazovat dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Austrálie . DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 19.04.2005.
Teriér.
Skupina 3 teriéři. Sekce 4 Toy teriéři. Bez pracovních zkoušek.
Pes je kompaktní, středně nízko posazený, střední délky, elegantní stavby těla, ale s dostatečnou substancí, takže působí oprávněně dojmem, že je schopen ulovit a zabít nežádoucí hlodavce v domě. Dělená hladká a hedvábná srst působí pěstěným dojmem.
Musí projevovat charakteristické povahové vlastnosti teriérů, ztělesňuje horlivou ostražitost, činorodost, zdraví a výkonnost.
Střední délky, poněkud kratší od špičky nosu k spojnici očí než od spojnice očí k týlnímu hrbolu. Hlava musí být silná a vyjadřovat povahu teriéra, mezi ušima je střední šířky. LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Plochá, mezi očima není vyplněná, s jemnou hedvábnou chocholkou, která nespadá přes oči (dlouhá spadající srst na tlamě nebo lících se přísně postihuje) . OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Černá. Pysky: Pevné a dobře přiléhající. Čelisti / zuby: Silné čelisti, zuby rovnoměrně uspořádané a ne stěsnané, horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky (nůžkový skus) . Oči: Oči by měly být malé, oválné, nikdy kulaté ani vystupující; musí být co nejtmavší barvy s inteligentním a chytrým výrazem. Uši: Uši by měly být malé, ve tvaru písmene V, jemné kůže, nasazené vysoko na lebce. Jsou neseny vztyčené a bez dlouhé srsti.
Středně dlouhý, elegantní, lehce klenutá linie šíje ladně přecházející do plecí. Dobře pokrytý dlouhou hedvábnou srstí.
Středně dlouhý a v ve správném poměru s výškou psa. Horní linie: Vždy rovná horní linie (v postoji i v pohybu) . Pronesená nebo vyklenutá horní linie je vážná vada. Bedra: Silná. Hrudník: Střední hloubky a šířky. Žebra: Dobře klenutá, dosahující dozadu až k silným bedrům.
Přednostně kupírovaný, vysoko nasazený, nesený vztyčený, ale ne přehnaně vesele. Neměly by ho pokrývat žádné praporce. Je-li nekupírovaný, první tři obratle jsou neseny vzpřímeně nebo lehce zahnuté, ale ne zatočené nad hřbet. Ocas nesmí kroužkovat. Délka musí harmonicky ladit s celkem. V souladu s popisem musí být kupírovaný i nekupírovaný ocas zcela prost jakýchkoliv praporců.
Hrudní končetiny mají elegantní, kulaté kosti, jsou rovné a dobře postavené pod tělem, bez známek slabosti v zápěstí. Plece: Jemné a dobře vzad uložené, spolu s dobře zaúhlenou pažní kostí těsně přiléhají k žebrům. Lokty: Nejsou vtočené dovnitř ani vybočené ven.
Stehna: Musí být dobře vyvinutá. Kolena: Měla by být správně zaúhlená. Hlezna: Dobře zaúhlená. Při pohledu zezadu jsou hlezna nízko nad zemí a navzájem rovnoběžná.
Malé, s dobře vyvinutými polštářky, kočičí, s těsně uzavřenými prsty, drápy musí být černé nebo velmi tmavé.
Pohyb musí být volný a přímočarým, bez známek ochablosti v plecích nebo loktech. Tlapy ani nadprstí nesmí být vybočeny ven ani vtočené dovnitř. Pánevní končetiny musí vykazovat silný posuv, přičemž kolena a hlezna jsou velmi pružná. Při pohledu zezadu nesmí být pohyb příliš úzký ani příliš široký.
Srst musí být hladce přiléhající a jemná, její textura je hedvábná. Délka srsti nesmí být taková, aby omezovala pohyb psa a nesmí také zcela zakrývat pohled pod psem (musí umožňovat zahlédnout denní světlo při pohledu pod psem) . Tlapy hrudních a pánevních končetin nesmí být pokryty dlouhou srstí.
Přijatelné jsou všechny odstíny modré a tříslové; čím sytější a bohatší tyto barvy jsou a čím jasněji jsou definované, tím lépe. Stříbrná a bílá jsou nepřijatelné. Modrá na ocasu musí být velmi tmavá. Stříbřitě modrá chocholka nebo chocholka v jelení barvě je žádoucí. Rozložení modré a tříslové je následující: tříslová kolem základny uší, tlamy a po stranách lící. Modrá od základny mozkovny až po špičku ocasu, stéká dolů po hrudních končetinách téměř až k zápěstí a dolů po stehnech a lýtkách až k hleznům; Tříslová probíhá v linii dolů přes kolena a od zápěstí a hlezen k prstům a kolem řiti. Modrá barva trupu nesmí mít odstíny ani nádech tříslové ani bronzové. Tříslové znaky musí být čisté, nesmí mít uhlové odstíny. Černá barva je povolena u štěňat, ale musí být přebarvena na modrou barvu do věku 18 měsíců věku.
Výška: Psi: 23 až 26 cm v kohoutku. Feny mohou být trochu menší.
Hmotnost musí být ve správném poměru s výškou.
Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti. Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 08.06.1988.
Skupina 3 teriéři. Sekce 4 Toy teriéři. Bez pracovních zkoušek.
Harmonicky působící, elegantní a kompaktní pes, pružný a dokonale stavěný.
Malé plemeno s charakteristikami skutečného teriéra.
Ostražitý a živý, připomínající, že historicky se dokázal uspokojivě zhostit lovu krys. Nikdy přehnaně nervózní.
Hlava dlouhá, úzká, plochá mozkovna, klínovitě řezaná, aniž by měla zdůrazněné lícní svaly, dobře vyplněná pod očima. Horní a dolní čelist jsou těsně sevřené, pysky těsně přiléhají. Stop je mírný. Tlama se jemně zužuje a působí klínovitým dojmem při pohledu z profilu i zepředu. Třebaže výsledný vzhled může budit dojem podkusu, je vysloveně špičatý vzhled tlamy nežádoucí. Černá nosní houba. OČI: Tmavé, téměř černé, bez světlých odstínů duhovky. Malé, mandlového tvaru, šikmo posazené a jiskřící. UŠI: Tvarem připomínající plamen svíčky, mírně špičaté, nasazené vysoko vzadu na mozkovně a v poměrně těsně u sebe. Správná velikost ucha je taková, že ucho ohnuté dopředu nesmí dosahovat k oku. Od devíti měsíců věku psa musí být ucho neseno vztyčené. Celý vnitřek ucha směřuje dopředu. Kůže ucha je tenká. TLAMA: Čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo. Zuby stejnoměrné a silné. KRK: Dlouhý, půvabný, mírně klenutý. Plece dobře skloněné dozadu. Linie šíje plynule přechází do plecí a elegantně klesá. Lalok na hrdle je nežádoucí.
Končetiny klesají k zemi svisle pod plecemi, lokty jsou těsně přitisknuté ke hrudníku a tvoří rovnou frontu. Jemné kosti jsou zvlášť nežádoucí. TRUP: Trup kompaktní, hlava a končetiny s trupem harmonicky ladí a celkově působí vyváženým dojmem. Horní linie probíhá ve velmi lehkém oblouku od bodu za plecemi a mírně spadá ke kořeni ocasu. Hrudník úzký a hluboký, žebra dobře klenutá. Slabiny dobře vtažené. Záď jemně zaoblená.
Dobře zaoblená bedra přinášejí dobře zaúhlená kolena; hlezno nízko postavené; není vytočené ven ani vbočené dovnitř; nedostatečné úhlení a postavení končetin pod trupem je nežádoucí.
Elegantní, kompaktní tlapy, prsty dobře oddělené; prsty dobře klenuté s temně černými drápy, dva prostřední prsty tlap hrudních končetin jsou poněkud delší než ostatní; tlapy pánevních končetin jsou kočičí. Zaječí tlapky jsou nežádoucí.
Silný u kořene a zužující se ke špičce ocasu. Nasazen nízko a nedosahuje pod hlezno. Přehnaně „živě" nesený ocas je nežádoucí.
Ideální pohyb vpřed se podobá „prodlouženému klusu“; vysoká akce vpředu při nedostatečné prostornosti je nežádoucí; podobně je nežádoucí i „šoupavý krok“. Akce pánevních končetin je hladká a pružná, pohyb je snadný a výrazný v kombinaci se silným posuvem. Pohyb je plynulý a budí dojem pevného zdraví a výkonnosti.
Husté, těsně přiléhající a hladké. Přednost se dává krátké husté srsti.
Černá a tříslová: Černá je ebenová, tříslová má bohatost tmavého, čerstvě vyloupnutého kaštanu. Barvy se nemísí ani nesplývají, ale přechází ostře z jedné do druhé. Tím vznikají jasně ohraničené a dobře definované okraje vzájemně oddělených barev. Hrudní končetiny jsou tříslově zbarvené vpředu k zápěstí. Tříslová pak pokračuje na vnitřní a zadní straně předních běhů až k místu těsně pod lokty; na každém prstu je tenká černá čárka (kresba) a jasně definovaná černá značka (otisk palce) uprostřed předního nadprstí a pod bradou. Pánevní končetiny jsou na přední a vnitřní straně tříslové s černým proužkem oddělujícím tříslovou uprostřed holeně. Silná tříslová barva na vnější straně zadních běhů je nežádoucí. Tlama je tříslově zbarvená. Nos je černý, černá pokračuje po hřbetu nosu a probíhá obloukem pod očima až k nasazení krku. Tříslová tečka nad každým okem a malá tříslová tečka na každé tváři. Pod čelistmi a na hrdle tříslová, okraje pysků černé. Srst uvnitř uší je tříslová (tříslová barva za ušima je nežádoucí) . Po obou stranách hrudníku je vidět trochu tříslové. Také okolí řitního otvoru a spodní strana ocasu jsou tříslové. Bílá srst tvořící kdekoliv skvrnu je naprosto nežádoucí.
Ideální hmotnost 2,7 – 3,6 kg. Ideální výška v kohoutku 25 – 30 cm.
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
USA. DATUM ZVEŘEJNĚNÍ PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 03.09.1996.
Skupina 3 teriéři. Sekce 3 teriéři typu bull. Bez pracovní zkoušky.
Stafordšírský teriér by měl na svou velikost působit dojmem velké síly. Je dobře stavěný, svalnatý, avšak hbitý a elegantní, s velkým zájmem o své okolí. Měl by být podsaditý, ne dlouhonohý či lehký ve stavbě. Jeho odvaha je příslovečná.
Středně dlouhá, celkově hluboká a široká lebka, silně vyjádřené lícní svaly, výrazný stop, vysoko nasazené uši. UŠI: Kupírované nebo nekupírované – nekupírované mají přednost. Nekupírované uši by měly být krátké a nesené růžovitě nebo polovztyčené. Plně svěšené ucho má být penalizováno. OČI: Tmavé, kulaté, posazené nízko v lebce a daleko od sebe. Oční víčka nemají být růžová. MORDA: Středně dlouhá, svrchu zaoblená, pod očima prudce spadající. Dobře vyvinuté čelisti. Spodní čelist silná s velkou sílou stisku. Pysky přilehlé a hladké, ne volné. Horní řezáky zpředu těsně přiléhají ke spodním. Nos vždy černý.
Masivní, mírně klenutý, zužující se od plecí k hlavě. Kůže na krku není volná. Krk je středně dlouhý. RAMENA: Silná a osvalená, s velkými a šikmými lopatkami. HŘBETNÍ LINIE: Dosti krátká, od kohoutku k zádi se mírně svažuje, v oblasti zádě ke kořeni ocasu mírně spáditá. Bedra mírně stažená. HRUDNÍK: Dobře klenutá žebra, těsně u sebe, vzadu hluboká. Končetiny postaveny daleko od sebe. Hrudník hluboký a široký.
V poměru k velikosti psa krátký, nízko nasazený, zužující se do jemné špičky, není stočený, ani nesený nad hřbetem. Ocas není kupírovaný.
Hrudní končetiny: Nohy rovné, se silnými kostmi a rovným nadprstím (směřujícím nahoru) . Pánevní končetiny: Dobře osvalené, s nízko uloženými hlezny, nejsou vybočené, ani vbočené. Tlapy přiměřeně veliké, dobře klenuté a kompaktní.
Chůze je pružná, ale ne valivá, či mimochod.
Krátká, přilehlá, na dotek tuhá (pevná) , lesklá.
Přípustné je jakékoli zbarvení – jednobarevné, vícebarevné, nebo se skvrnami; více než 80 % bílé, černé s pálením nebo játrové však nemá být podporováno.
Výška a váha by měly být navzájem úměrné. Přednost se má dávat kohout-kové výšce 46 – 48 cm u psů a 43 – 46 cm u fen.
Každou odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu a míra závažnosti, s jakou by se mělo na tuto vadu pohlížet, by měla být přímo úměrná stupni odchylky. Masový nos. Světlé oči. Růžová oční víčka. Příliš dlouhý nebo špatně nesený ocas. Předkus nebo podkus. Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi by měli vykazovat dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Švýcarsko. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 25. 03. 2003.
Původně hlídací a tažný pes; dnes také společenský pes, obranář a rodinný pes.
Skupina 2 Pinčové a knírači – molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 3 Švýcarští salašničtí psi. Bez pracovní zkoušky.
U příležitosti jubilejní výstavy k 25. výročí založení Švýcarské kynologické společnosti (Schweizer kynologische Geselschaft – SKG) v roce 1908 v Langenthalu byli prof. Albertu Heimovi, velkému příznivci švýcarských salašnických psů, představeni dva krátkosrstí bernští salašničtí psi. Profesor Heim v nich poznal původní velké salašnické a řeznické psy, kteří již byli považováni za vymizelé a jejichž předkové byli dříve značně rozšířeni po celé střední Evropě jako řezničtí psi a používali se také jako hlídací a tažní psi a psi k pohánění dobytka. Švýcarská kynologická společnost uznala velké švýcarské salašnické psy jako samostatné plemeno v roce 1909, kdy byli zapsáni do švýcarské plemenné knihy psů (svazek 12). V roce 1912 byl za účelem rozvoje a udržení čistokrevnosti plemene založen samostatný klub pro velké švýcarské salašnické psy – „Klub für Grosse Schweizer Sennenhunde“. Mezinárodní organizací FCI bylo toto plemeno uznáno až 5. února 1939, kdy byl publikován první standard. Dnes se velcí švýcarští salašničtí psi chovají i v dalších evropských zemích, kde jsou vysoce ceněni pro svoji klidnou a spolehlivou povahu a především jako rodinní psi.
Tříbarevný, statný pes silných kostí a dobrého osvalení. Přes svoji velikost a hmotnost prokazuje vytrvalost a dobrou pohyblivost Pohlavní výraz psů a fen je výrazně odlišen.
Délka trupu (měřená od vrcholu ramene k sedacímu hrbolu) : Kohoutková výška = 10 : 9. Hloubka hrudníku : Kohoutková výška = 1 : 2. Délka mozkovny : Délka tlamy = 1 : 1. Šířka mozkovny : Šířka tlamy = 2 : 1.
Jistý, pozorný, ostražitý a nebojácný v běžných každodenních situacích. Dobromyslný a přítulný k důvěrně známým osobám, sebejistý vůči cizím; střední temperament.
V souladu s trupem je silná, ale není těžká. Hlava psů je většinou mohutnější než hlava fen.
Lebka: Plochá a široká. Střední rýha začínající na odsazení čela (stopu) se směrem vzhůru pozvolna ztrácí. Stop: Málo vyjádřen.
Nosní houba: Černá. Tlama: Silná, delší než hluboká; při pohledu shora ani ze strany není špičatá. Hřbet nosu rovný, bez střední rýhy. Pysky: Málo vyvinuté, přiléhající; černě pigmentované. Pysky nejsou převislé. Čelisti / zuby: Čelisti silné. Silný, úplný a pravidelný nůžkový skus. Chybění 2 zubů (prvních třeňových zubů P1 nebo druhých třeňových zubů P2) se toleruje. Na chybějící M3 (3. stoličky) se nebere zřetel. Oči: Středně velké, mandlového tvaru, ani hluboko uložené, ani vystupující, barvy lískového oříšku až kaštanově hnědé; výraz: bystrý, přátelský. Oční víčka dobře přiléhající. Okraje víček tmavě pigmentované. Uši: středně velké, trojúhelníkové, poměrně vysoko nasazené. V klidu přiléhají ploše k hlavě, při vzbuzené pozornosti psa směřují dopředu. Vevnitř i zevně dobře osrstěné.
Silný, svalnatý, spíše kratší a zavalitý. Žádný lalok.
Poněkud delší než kohoutková výška. Hřbet: Středně dlouhý, silný a rovný. Bedra: Široká a silně osvalená. Záď: Dlouhá a široká, klesající v měkkém zaoblení; není přestavěná ani sražená. Hruď: Silná, široká, dosahující až k loktům. Hrudní koš kulatě oválného průřezu, není ani plochý, ani sudovitý. Předhrudí je dobře vyvinuté. Dolní linie z profilu a břicho: Břicho a slabiny málo vtažené.
Ve svém nasazení harmonicky navazuje na záď, je poměrně těžký, dosahující až k hleznu. V klidu visící; při vzbuzené pozornosti psa a za pohybu nesen výš a lehce zahnutý nahoru, ale nikdy nekroužkuje ani není nesen sklopený nad hřbetem.
Všeobecně: Při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné, spíše široko postavené. Plece: Lopatky dlouhé, silné, šikmo postavené, přiléhající a dobře osvalené, tvořící s pažní kostí nepříliš tupý úhel. Předloktí: Silných kostí, rovné. Přední nadprstí: Pevné; při pohledu zepředu přímo navazuje na předloktí; při pohledu ze stran je postaveno téměř svisle.
Všeobecně: Při pohledu zezadu jsou rovné a postaveny nepříliš úzce. Zadní nadprstí a tlapy nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven; Paspárky se musí odstranit s výjimkou zemí, ve kterých je odstraňování pasapárků zákonem zakázáno. Stehna: Poměrně dlouhá; Kýty široké, silné a dobře osvalené. Kolenní klouby: Výrazně tupě zaúhlené. Lýtka: Poměrně dlouhá. Hlezno: Silné a dobře zaúhlené.
Silné, rovně směřující, s těsně navzájem přiléhajícími a dobře klenutými prsty a silnými drápy.
Ve všech chodech prostorný, stejnoměrný a plynulý pohyb; prostorný, volný pohyb vpředu a dobrý posuv vycházející z pánevní končetiny. V klusu při pohledu zepředu a zezadu se končetiny pohybují rovně a rovnoběžně.
Patrová srst s hustou, středně dlouhou krycí srstí a hustou, pokud možno tmavě šedou až černě zbarvenou podsadou. Krátká krycí srst je při zachování podsady přípustná.
Typické trojbarevné zbarvení: Základní barva je černá se symetrickými hnědočervenými a bílými odznaky. Červenohnědé znaky se nacházejí mezi černou srstí a bílými znaky na lících, nad očima, na vnitřní straně uší, po stranách hrudníku, na všech čtyřech končetinách a na spodní straně ocasu. Bílé znaky se nacházejí na hlavě (lysinka a tlama), na hrdle a hrudi (průběžný znak), na tlapách a na špičce ocasu. Mezi lysinkou a červenohnědými odznaky nad očima by měl zůstat proužek černé. Bílá skvrna na šíji nebo bílý límec se tolerují.
Kohoutková výška psů: 65 - 72 cm. Kohoutková výška fen: 60 - 68 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou. Nejisté chování. Chybění jiných zubů než nejvýše dvou premolárů (prvních třeňových zubů PM1 nebo druhých třeňových zubů PM2). Na M3 se nebere zřetel. Klešťový skus. Světlé oči; nedostatečně uzavřená víčka. Osrstění: Prosvítající žlutohnědá nebo světlešedá podsada. Nečisté barvy. Chyby kresby srsti: Chybějící kresba na hlavě, příliš široká lysina. Bílá kresba na tlamě výrazně přesahující koutky pysků. Bílé „holinky“ (bílá dosahující výš než k zápěstí či hleznu). Nápadně asymetrická kresba.
Těžké vady povahy (bojácnost nebo agresivita). Podkus, předkus, zkřížený skus. Entropium, ektropium. Jedno nebo obě modré oči („skleněné oko“). Krátká srst bez podsady. Dlouhá srst. Chybějící trojbarevné zbarvení. Základní barva jiná než černá. Psi vykazující patrné psychické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.
Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Anatolie.
FCI 10. 4. 1989.
Toto plemeno původně sloužilo k ochraně stád ovcí; je to velmi tvrdý pes, který svoji práci odvádí v horku i zimě.
Skupina II - Pinčové a knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi. Oddíl 2.2 "Horští psi". Bez zkoušky z výkonu.
Anatolský pastevecký pes je hlídacím psem, jehož minulost je velmi dlouhá. Jeho původ pravděpodobně sahá až k velkým loveckým plemenům Mezopotámie. Uvedené plemeno se během času přizpůsobilo novým životním podmínkám. Nejdůležitějšími podmínkami jeho životního prostředí je podnebí - horké a velmi suché léto a velmi studená zima -, způsob života obyvatelstva - usedlý nebo kočovný život -, a práce, kterou psi vykonávali. Uvedené plemeno chrání stáda, která překonávají na planinách Anatolie velké vzdálenosti. Bez ohledu na rozmary počasí žijí pod širým nebem.
Mohutný strážní vzpřímený pes velkého rámce, robustní postavy, se silnou hlavou a hustou patrovou srstí. Musí být velký a vytrvalý. Je schopen pohybovat se velkou rychlostí.
Délka tlamy je poněkud menší, než délka lebky.
Vyrovnaná a odvážná, bez jakékoliv agresivity, nezávislá, velmi inteligentní a vůdčí. Hrdá a důvěryhodná. Vůči svému pánovi velmi příchylná a loajální. Dospělí psi však jsou k cizím nedůvěřiví.
Temeno: Velké, avšak ve správném poměru k celkové postavě, lebka široká mezi ušima a lehce klenutá. Dospělí psi mají širší hlavu, než feny. Stop: Jen lehce vyjádřen. Tlama: Při pohledu shora téměř čtvercová, tupý profil, tlama se ke špičce zúžuje jen nepatrně. Nos: Černý, u játrově zbarvených jedinců hnědý. Pysky: Lehce visící, černé. Dolní okraj horního pysku by měl dosahovat hlouběji, než dolní okraj dolní čelisti. Čelisti: Silné. Skus/chrup: Silné zuby, perfektní, pravidelný a úplný nůžkový skus, přičemž horní řezáky přesahují bez mezery dolní řezáky a zuby jsou v čelistech uloženy šikmo. Úplných chrup se 42 zuby. Oči: V poměru k velikosti hlavy spíše malé, hluboko a široko uložené. Spojivky nejsou vidět. Barva zlatá až tmavě hnědá. Okraje očních víček černé (výjimkou jsou játrově zbarvení psi) . KRK: Lehce klenutý, silný, svalnatý, přiměřeně dlouhý, spíše silnější, málo laloku.
Silné, dobře osvalené, nikdy ne tučné.
Bederní partie lehce klenutá. Hřbet: V poměru k délce končetin spíše krátký. Hruď: Hloubka hrudníku dosahuje až k lokti, žebra dobře klenutá, dostatečně dlouhý hrudní koš. Linie břicha: Lehce vtažené.
Dlouhý, dosahuje nejméně k hleznům. Poměrně vysoko nasazený. V klidu nesen svěšený, na konci lehce zatočený; při vzrušení nesen zvláště u psů vysoko nad hřbetem nebo stočený na hřbetě.
Hrudní končetina: Hrudní končetiny široko postavené, dobré délky, rovné, se silnými kostmi. Plece dobře osvalené a šikmé. Lokty dobře přiléhají k tělu. Silné zápěstí, nadprstí postaveno lehce skloněné. Tlapy silné s dobře klenutými prsty a krátkými drápy. Pánevní končetina: Silně, ne však přehnaně osvalená. Končetiny při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné. Koleno dobře úhlené. Hlezno středně úhlené, silné a rovné, nevybočuje dovnitř ani ven. Zadní nadprstí rovnoběžná a rovná. Tlapy silné, s dobře klenutými prsty a krátkými drápy.
Velmi pozoruhodný a harmonický průběh pohybu s pevnou a rovnou hřbetní linií, dobře neseným krkem a hlavou; výsledný dojem, kterým pes působí, je lovec na lovu. Při pomalejší akci je povolen mimochod. Krátký krok nebo stepování vysoce nežádoucí.
Vlastnosti srsti: krátká nebo polodlouhá, hustá se silnou podsadou. Následkem klimatických podmínek jsou možné i velké rozdíly v délce srsti. Na hrdle a na plecích je srst delší a hustší. V zimě bývá srst delší.
Povoleny jsou všechny barvy.
Velikost: Psi: 74 - 81 cm. Feny: 71 - 79 cm. Hmotnost: Psi: 50 - 65 kg. Feny: 40 - 55 kg.
Všechny odchylky od uvedených bodů je třeba považovat za vady.
Nízko posazený pes, těžkopádný a pomalý, příliš mohutný, příliš lehce stavěný, chrtovitého vzhledu; plochá lebka, krátký nebo stepující krok. Příliš dlouhá visící srst.
Příliš krátká tlama (třetina celkové délky hlavy) ; srst příliš krátká nebo měkká, chybějící podsada, předkus nebo podkus, neschopnost bránit stádo.
Psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku.]]>
Pastevecký pes, v dnešní době pes společenský, vhodný do rodiny. Je výborný hlídač. Aktivní inteligentní a atletičtí psi, jako většina pasteveckých psů. Přes své krátké nohy dokáží velmi dobře běhat a skákat. Dnes se chová převážně jako pes společenský a ochotně provozuje různé psí sporty, jako agility.
Velice inteligentní, aktivní pes. Je neustále bdělý a odvážný, oddaný svému pánovi, učenlivý a někdy trochu troufalý.
Srst má středně dlouhou, rovnou s rozdíly v délce na různých částech těla. Srst by neměla být měkká, drátovítá nebo vlnitá. Podsada je hustá.
Vyskytuje se v barvě rezavé, pískové, světle hnědé, černé s hnědým pálením. pepřové s býlimi znaky nebo černé s rezavými. Bílé znaky se objevují na nohou, prsu a krku. Povoleno je i trochu bílé na lících a hlavě.
25,4 - 30,5 cm. Ideální je 30 cm.
Psi: 10 - 12 kg. Feny: 10 - 11 kg.
WCP
39 / 1994 (Great Britain).
Péče o srst: Nevyžaduje mnoho péče. Kartáčem občas vyčešte odumřelé chlupy. Výchova: Tento pes se rád učí a je velice inteligentní, takže výchova není nijak složitá. Rozumí si s dětmi, pokud ho příliš neprovokují, což nemá rád. Může se stát, že bude dominantní k ostatním psům. K cizím lidem je ostražitý, ale ne vyloženě nedůvěřivý. Nároky na pohyb: Velškorgi pembroke potřebuje dostatek pohybu a zábavy. Nespokojí se s krátkými procházkami. Musí si denně vybít přebytek energie. Přesto že má krátké nohy, výborně běhá a skáče a jako stvořené jsou pro něho i psí sporty, jakko fly-ball a je výborný i v obratnosti. Toto plemeno se drží pozemku, takže nebude z vaší zahrady utíkat ani když nebude oplocená.]]>
Pastýřský pes, keltského původu, který je vhodný jako společník v rodině.
Odvážný, bdělý pes, nadaný hlídač. Je laskavý a oddaný. Svoji rodinu má velice rád. Tento pes je inteligentní, nenáročný, odolný a ostražitý.
Krátkosrstá, hrubá a přiléhající.
Vyskytuje se v plavé, rezavé, černé s pepřovými, bílými nebo rezavými znaky nebo v barvě sobolí.
25,5 - 30,5 cm, kdy ideální je výška 30 cm.
13,5 kg.
WCC
38 (Great Britain).
Nároky na pohyb: Je to pohyblivé plemeno, vyžaduje dostatek pohybu. Je nadaný pro jakoukoliv sportovní činnost.]]>
Belgie / 19.05.1988.
Výborný a věrný malý hlídací pes, který se vůči cizím chová rezervovaně. Pohyblivý, živý, neúnavný, vždy se zajímá o to, co se odehrává v jeho okolí. Velmi agresivní při obraně svěřených předmětů. Velmi jemný při styku s dětmi; zná zvyklosti těch, s nimiž žije. Vždy zvědavý, co se odehrává za dveřmi, nebo změní-li se umístění některého předmětu. Své pocity dává najevo vysokým štěkotem nebo zježením srsti na šíji. Vyhledává společnost koní, loví krtky a jinou škodnou, lze ho vycvičit pro lov. Je schopen vyhledávat nory obývané králíky, vyhání zajíce a králíky z podrostu.
Černý bez jakéhokoliv světlého vlasu.
Připomíná hlavu lišky. Čelo poměrně široké, k očím se zužuje. Z profilu lehce zaoblená ne příliš dlouhá tlama, jež se zužuje do špičky, málo vyjádřený stop. Nos: Malý. Oči: Tmavě hnědé, plné, spíše oválné než kulaté. Ani příliš zapuštěné, ani příliš vystupující. Pohled živý a pronikavý. Uši: Vysoko postavené, malé, trojúhelníkové, vysoko nasazené. Poměrně silná pokožka, takže je lze ohnout jen po délce. Mimořádně pohyblivé; jsou-li postaveny, stojí těsně u sebe. Skus: Dobře do sebe zapadá. Krk: Silný, držený zpříma.
Plece: Šikmo uložené a pohyblivé. Hruď: Vpředu široká, za plecemi klenutá a hluboká. Břicho poměrně vtažené. Hřbet: Rovný, vodorovný. Díky límci se v kohoutku zdá vyšší. Bedra: Široká a silná. Hrudní končetina: Absolutně rovná, dobře postavená. Jemné kosti. Tlapy: Malé, kulaté a zavřené. Rovné, silné a krátké drápy (ne zahnuté). Pánevní končetina: Velmi široká, dlouhá a dobře osvalená. Hlezna stojí nízko.
Nemá.
Bohaté a tvrdé. Hladké na uších. Na hlavě, na přední straně končetin a hleznech krátké. Na trupu poměrně krátké. Od vnější strany uší dolů kolem krku delší, na hrdle a na šíji tvoří límec, který dosahuje až na hruď. Na zadní straně stehen rovněž delší, tvoří kalhoty. Špičky chlupů směřují dovnitř.
a) Od 3 do 5 kg. b) Od 5 do 8 kg. Jedinci s hmotností pod 3 kg a nad 9 kg nesmí být na výstavě oceněni.
Světlé oči. Příliš dlouhé nebo kulaté uši. Pravoúhlá, dlouhá, kulatá nebo příliš krátká hlava. Neuzavřená srst. Vlnitá nebo hedvábná srst. Chybějící líemc nebo kalhoty. Příliš dlouhá srst. Nepravidelně uspořádané zuby.
Překlopené uši, vrozené bílé chlupy. Předkus nebo podkus.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Strážný a hlídací pes, vhodný také jako společník do rodiny. Možné je toto plemeno cvičit i pro pátrací a záchrannou službu. Je ostražitý, neohrožený a bystrý.
Oddaný člen rodiny, - neupřednostňuje nikoho z rodiny, výborný hlídač, který ochrání váš majetek. Je to klidný, ušlechtilý pes. Je ostražitý, neohrožený a bystrý (bystrost a bdělost mu po právu daly jméno čuvač, neboť "čuvat" znamená slyšet.
Srst má středně dlouhou a hustou, která mu splývá ve zvlněných pramenech. Srst na končetinách a hlavě je krátká a přilehlá.
Bílá, pro pasteveckého psa výborná barva srsti, protože již na dálku umožní rozpoznat psa od lovené zvěře.
Psi: 62 - 70 cm. Feny: 59 - 65 cm.
Psi: 36 - 44 kg. Feny: 31 - 37 cm.
SC
142 / 04.06.1996 (Slovensko).
Péče o srst: Nevyžaduje zvláštní péči, ale občas srst musíme vykartáčovat a pročesat. V době línání potřebuje větší péči, češeme častěji, abychom odstranili odumřelou srst. Nároky na pohyb: Slovenský čuvač vyžaduje dostatek pohybu. Choďte s ním na dlouhé procházky. Zajímavosti: Potřebují kontakt se svojí rodinou nebo aspoň s ostatními zvířaty. Dnes je čuvačů poměrně málo, ale jejich popularita začíná opět stoupat. Dožívá se věku 11-12 let. Mohou trpět dysplazií kyčelního kloubu.]]>
Velká Británie.
Malý, dlouhosrstý pracovní pes velké krásy, bez známek těžkopádnosti a hrubosti. Obrys těla symetrický, žádná část není disharmonická vzhledem k celku. Bohatá srst, bohatý límec a náprsenka a krásně utvářená hlava se líbezným výrazem se spojují v ideální obraz.
Ostražitý, mírný, inteligentní, silný a temperamentní.
Oddaný a milující svého majitele, rezervovaný vůči cizím, nikdy nervózní.
Ušlechtilá hlava, při pohledu shora i z profilu tvoří dlouhý tupý klín, zužující se plynule od uší k nosu. Šířka lebky je ve správném poměru k její délce a k délce nosní partie. Celek musí být posuzován vzhledem k velikosti psa. Mozkovna plochá, přiměřené šířky mezi ušima, s nevýrazným týlním hrbolem. Líce ploché, plynule přecházející do dobře zakulaceného nosu. Mozkovna a nosní partie stejné délky, dělícím bodem je vnitřní koutek oka. Horní linie mozkovny souběžná s linií nosu, s nepříliš výrazným, ale zřetelně vyznačeným stopem. Čenich, pysky a okraje očních víček černé. Charakteristický výraz je dán vyvážeností a harmonií lebky a obličejové části, tvarem, barvou a uložením očí a správným nasazením a korektním nesením uší. Tlama, chrup: Čelisti silné, souměrné, hladce řezané, silné, spodní čelist dobře vyvinutá. Pysky pevně přiléhající. Zuby zdravé s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem. Horní zuby přesahují těsně přes spodní zuby a jsou kolmo usazené v čelisti. Plný počet 42 správně umístěných zubů je vysoce žádoucí. Oči: Střední velikosti, šikmo uložené, mandlového tvaru. Barva tmavě hnědá, s výjimkou jedinců se zbarvením blue-merle, u kterých může být jedno nebo obě oči modré nebo s modrými skvrnami. Uši: Malé, přiměřeně široké u kořene, umístěné dosti blízko u sebe na vrcholu lebky. V klidu položené dozadu; ale ve střehu otočené dopředu a neseny zpola vztyčené, se špičkami překlopenými vpřed. Krk: Svalnatý, dobře klenutý, dostatečné délky, umožňující hrdé nesení hlavy.
Lopatky velmi dobře uložené směrem dozadu. V kohoutku odděleny pouze pateří, ale přizpůsobeny požadovanému klenutí žeber. Spojení lopatky s ramenní kostí dobře zaúhlené. Lopatka a ramenní kost přibližně stejné délky. Loket umístěný v polovině výšky mezi zemí a kohoutkem. Při pohledu zepředu končiny svalnaté, harmonicky formované a rovnoběžné, se silnými kostmi. Zápěstí silné a pružné.
Měřen od kloubu ramenní kosti a lopatky k hrbolu kosti sedací je nepatrně delší než kohoutková výška. Hrudník hluboký, dosahující k lokti. Žebra dobře klenutá, zužující se v dolní polovině hrudníku a tak dovolující volný pohyb lopatek a hrudních končetin. Hřbet rovný, s jemně klenutými bedry, zvolna přecházející do mírně klesající zádi.
Stehna široká a svalnatá, stehenní kost je do kosti pánevní uložena v pravém úhlu. Koleno zřetelně zaúhlené, hlezno dobře tvarované a zaúhlené, hluboko posazené, se silnými kostmi. Při pohledu zezadu jsou zadní nadprstí souběžná.
Oválné, s dobře vyplněnými polštářky, prsty klenuté a uzavřené.
Nízko nasazen. Ocasní obratle se ke špičce zužují a dosahují k hlezennímu kloubu; ocas je bohatě osrstěný, lehce nahoru prohnutý. Při vzrušení může být nesen výše, ale nikdy nad úroveň hřbetu. Nikdy nesmí být zalomený.
Pružný, plynulý a půvabný, vycházející z pánevních končetin, pokrývající maximální množství prostoru s minimální námahou. Mimochod, kličkování, kymácení nebo toporný, chůdovitý a akcentovaný pohyb je vysoce nežádoucí.
Dvojité, vrchní srst dlouhá, hrubá, rovná. Podsada jemná, krátká, hustá. Límec a náprsenka velmi bohatá. Praporce na hrudních končetinách bohaté. Pánevní končetiny až k hleznům hojně osrstěné, od hlezen dolů srst krátká / hladká. Srst na obličeji krátká, hladká. Krátkosrstí jedinci jsou vysoce nežádoucí.
Sobolí barvy: čisté barvy nebo se stínováním, od světle zlaté až po sytě mahagonovou. Barva stínování musí být velmi sytá. Vlčí a šedé zbarvení je nežádoucí. Trikolor: temně černá na trupu, přednostně se sytými tříslovými znaky. Blue-merle: jasná, stříbřitě modrá, s černým melírovaním a mramorovaním. Sytě pálené znaky mají přednost, ale jejich absence nesmí být penalizována. Velké černé plotny, břidlicový nebo rezavý nádech ve svrchní srsti i v podsadě jsou vysoce nežádoucí. Celkový dojem musí být modrý. Černo-bílá a černá s tříslovou jsou také uznávané barvy. Bílé znaky (mimo černé s tříslovou) mohou být: lysina, límec, náprsenka, končetiny a špička ocasu. Bílé znaky jsou preferovány (kromě černé s tříslovou); jejich nepřítomnost se ale nepenalizuje. Bílé skvrny jinde na těle jsou vysoce nežádoucí.
Ideální výška v kohoutku: Psi: 37 cm. Feny: 35,5 cm. Odchylka více než 2,5 cm nahoru či dolů od této výšky je vysoce nežádoucí.
Všechny odchylky od výše uvedených bodů se považují za vady, jejichž hodnocení musí být v přesném poměru ke stupni odchylky.
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela sestouplá v šourku.]]>
Chien de Berger des Pyrénées á face rase
Je to všestranný pastevecký pes, vhodný jako společník do rodiny. Vzhledově se podobá Dlouhosrstému pyrenejskému ovčákovi s rozdílem, že krátkosrtý má delší čumák, tlapy a hruď jsou světlejší, ocas má dlouhý s háčkem na konci a má masivnější tlapy. Celé tělo je také o něco kratší než u Dlouhosrstého pyr. ovčáka a srst krátkosrstého více trčí od těla.
Není až tolik ostražitý jako Dlouhosrstý pyrenejský ovčák, ale je oproti němu více poslušnější. Také se nechová tak moc nedůvěřivě k cizím lidem jako Dlouhosrstý pyr. ovčák.
Krátká, na zádech dosahuje max. délky 4-5 cm, jinak max. 6-7 cm.
Převážně se vyskytuje barva černá, světle rezavá, povoleny jsou i bílé skvrny. Vzácností u této krátkosrsté varianty je pak zbarvení šedé a modré.
Psi: 40 - 54 cm. Feny: 40 - 52 cm.
25 - 32 kg.
POK
138 / 27.02.1996 (Francie).
viz. Dlouhosrstý pyrenejský ovčák.]]>
Saarloos Wolfhond
Plemeno vzniklé zkřížením domácího psa s vlkem. Je vhodný společník do rodiny.
Temperament tohoto psa je zklidněn vlastnostmi německého ovčáka, ale přesto má Saarloosův vlčák sklony ke zdivočení. Je ale inteligentní, pozorný s dobrým čichem. Opatrný, přítulný a milý. Občas má nevyrovnané chování a má sklon se toulat. Po předcích zdědil tento pes lovecký instinkt - dodnes loví drobnou zvěř.
Srst má krátkou, pevně přiléhající.
V barvě vlkošedé, nebo vlčí hněď se světlejšími plochami. Podsrstění je zrzavé barvy. K vidění je i v bílém či krémovém zabarvení. Zbarvení by nemělo být kontrastní a jako nepřípustné jsou o tohoto plemene skvrny. Jeho kvalitní srst ho dobře chrání před vlivem nepříznivého počasí.
Psi: 65 - 75 cm. Feny: 60 - 70 cm.
36 - 41 kg.
SAV
311 (Nizozemí).
Péče o srst: Není náročný na péči, češte ho však pravidelně, kdy nejlepší k tomuto je hřeblo. Důležité je čištění zvukovodu. Výchova: Psa již před desátým týdnem začněte zespolečenšťovat. Nechte štěně v klidu seznámit s lidmi, ostatními zvířaty a okolními různými situacemi. V pozdějším věku pak nebude problémem kontakt s ostatními zvířaty a psy. Velice lehce a rád se učí novým věcem, ale 100% poslušnost od něho čekat nemůžeme. Co se týče vztahu k cizím lidem, je trochu zdrženlivější. Nároky na pohyb: Nevyžaduje extra velké množství pohybu. Pokud někdy nemáte zrovna dostatek času na delší vycházku, Saarloosův vlčák se bez problémů přizpůsobí. Zajímavosti: Vzhledem k jeho větší výšce se dožívá poměrně hodně let - 13-14 let. Toto plemeno existuje teprve kratší dobu. Ve srovnání Saarloosova vlčáka s Československým vlčákem je zde zřejmá povahová podobnost, i když Československý vlčák je trochu samostatnější a tvrdší.]]>
Berger des Pyrénées á poil long
Je to všestranný pastevecký pes, vhodný jako společník do rodiny. Hodí se pro výcvik na záchranářského psa.
Pracovitý, pozorný, velice inteligentní a rychlý. Ostražitý, energický s dobře vyvinutým čichem.
Srst má polodlouhou až dlouhou, hustou, rovnou nebo lehce vlnitou s bohatou podsadou.Textura srsti připomíná ovčí nebo kozí.
Typické barvy: rezavá s černými chlupy nebo bez nich, světle šedé, šedé skvrny na černém podkladě (blue merle) nebo černá s bílými odznaky.Bílé skvrny na tlapách a hrudi se objevují zřídka. Vzácností pak je čistě černá barva.
Psi: 40 - 50 cm. Feny: 38 - 48 cm.
23 - 30 kg.
POD
141 / 27.02.1996 (Francie).
Péče o srst: Není náročný na péči, postačí jednou týdně čtvrt hodiny kartáčovat a česat, je přirozené aby pes vypadal původně prostě. občas zkontrolujte zvukovod - umyjte a dbejte o čistotu jeho vousu. Výchova: Výchovu musíte vést důsledně, ale čestně, v žádném případě ne tvrdě.Pyrenejský ovčák se rád učí všemu novému. Pokud psa ale odbudete v pohybu, bude výcvik obtížný. Jsou to psi vhodní pro výcvik na psa záchranáře. Výborní jsou ale v obratnosti a ve psích sportech např. fly-ballu. Zvykejte psa na ostatní zvířata již od štěněte a s kontaktem s nimi pak nebude problém. Dobře vychází i s dětmi. K cizím lidem se ale chová nedůvěřivě. Nároky na pohyb: Potřebuje dostatek pohybu, minimálně jednu hodinu denně. Choďte s ním na dlouhé procházky, jezďete s ním na kole, sportujte a zabavte ho i hrou.]]>
Německo. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 06.04.2000.
Domácí a společenský pes.
Skupina 2 pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi. Sekce 1 pinčové a knírači. Bez zkoušky z výkonu.
Trpasličí pinčové byli chováni ve velkém počtu již na přelomu století a v plemenné knize nebylo v roce 1925 méně než 1300 zápisů. Stejně jako u německého pinče, z mnoha barevných variací byli čistokrevní jen černí jedinci se světlejšími znaky a jednobarevní červení až červenohnědí jedinci.
Trpasličí pinč je zmenšeninou německého pinče, bez nevýhod trpasličího vzhledu. Jeho elegantní kvadratická stavba je dobře viditelná díky krátké hladké srsti.
V poměru délky k výšce má být jeho stavba tak kvadratická jak jen možno. Délka hlavy (měřená od špičky nosu k týlnímu hrbolku) odpovídá polovině délky hřbetní linie (měřené od kohoutku k místu nasazení ocasu).
Živá, čilá, sebevědomá a vyrovnaná povaha – tyto vlastnosti jej činí milým rodinným a společenským psem.
Mozkovna: Lebka: silná, podlouhlá, bez výrazně vystupujícího týlního hrbolku. Čelo je ploché, bez vrásek, a paralelní s nosním hřbetem. Stop: slabý, ale jasně patrný. Obličejová část: Nosní houba: dobře vyvinutá, vždy černá. Tlama: zakončená ve tvaru tupého klínu. Nosní hřbet rovný. Pysky: černé, hladce a těsně přiléhající k čelistem. Koutky úst uzavřené. Čelisti/Zuby: silná horní i spodní čelist. Úplný nůžkový skus (42 čistě bílých zubů podle zubního vzorce) je silný a dobře se uzavírající. Žvýkací svaly jsou silně vyvinuté, bez rušivé stavby lící. Oči: tmavé, oválné, s černě pigmentovanými, těsně přiléhajícími očními víčky. Uši: vztyčené, klopené, vysoko nasazené, tvaru „V“, s vnitřními koutky ležícími blízko lící, natočené vpřed směrem ke spánkům. Paralelní ohyb nemá přesahovat temeno.
Ušlechtile klenutý, ne příliš krátký. Hladce přecházející v kohoutek bez vyznačení nasazení krku. Suchý, bez laloku nebo volné kůže na hrdle. Kůže na hrdle těsně přiléhá, bez záhybů.
Hřbetní linie: mírně spadající od kohoutku směrem k zádi. Kohoutek: tvoří nejvyšší bod hřbetní linie. Hřbet: silný, krátký a rovný. Bedra: silná. Vzdálenost od posledního žebra ke kyčli je krátká, takže pes vypadá kompaktní. Záď: mírně zaoblená, hladce přecházející v kořen ocasu. Hrudník: středně široký, v průřezu oválný, dosahující k loktům. Předhrudí je dobře vyznačené špičkou hrudní kosti. Spodní linie: slabiny ne příliš vtažené, vytvářejí hezky klenutou linii se spodní částí hrudního koše.
Ponechaný přirozeně.
Při pohledu zpředu jsou hrudní končetiny silné, rovné a ne blízko u sebe. Při pohledu ze strany jsou předloktí rovná. Plece: ramenní lopatky přiléhají těsně k hrudnímu koši a jsou dobře osvalené na obou stranách kosti ramene, přesahující trny hrudní páteře. Co nejšikmější a dobře uložené vzad, vytvářejí úhel zhruba 50° k horizontále. Nadloktí: přiléhající k tělu, silné a dobře osvalené, vytvářející úhel 95° až 105° k ramenní lopatce. Lokty: správně přiléhající, nevytáčejí se ani dovnitř ani ven. Předloktí: silně vyvinuté, dobře osvalené. Zcela rovné při pohledu zpředu i ze strany. Kloub zápěstí: silný a pevný. Nadprstí: silné a pružné. Při pohledu zpředu vertikální, při pohledu ze strany mírně šikmé směrem k zemi. Přední tlapky: krátké a kulaté, prsty vzájemně přiléhající a dobře vyklenuté (kočičí tlapky). Polštářky odolné, drápky krátké, černé a silné.
Při pohledu ze strany šikmo postavené, při pohledu zezadu paralelní, ale nikoliv příliš úzký postoj. Stehno: středně dlouhé, široké, silně osvalené. Koleno: nevytáčí se ani dovnitř ani ven. Bérec: dlouhý a silný, šlachovitý, přecházející v silné hlezno. Hlezno: výrazněji zaúhlené, silné, pevné, nevytáčí se ani dovnitř ani ven. Záprstí: kolmé k zemi. Zadní tlapky: poněkud delší než přední tlapky. Prsty vzájemně těsně přiléhající, dobře klenuté. Drápky krátké a černé.
Typickým pohybem je klus. V pohybu hřbet zůstává pevný a poměrně nehybný. Pohyb je harmonický, jistý, plný síly a plynulý, s dobrou délkou kroku. Klus je prostorný, uvolněný, plynulý, se silným posunem a volným předkrokem.
Těsně přiléhající po celém těle.
Krátká a hustá, hladce přiléhající a lesklá, bez lysin.
Jednobarevní: jelení červená, červenohnědá až tmavě červenohnědá. Černí s pálením: lesklá černá s červenými nebo hnědými znaky. Znaky mají být tak tmavé, bohaté a jasně vyznačené jak jen možno. Znaky jsou rozloženy následovně: nad očima, na spodní straně hrdla, na nadprstích hrudních končetin, na tlapkách, na vnitřní straně pánevních končetin a pod kořenem ocasu. Dva stejnoměrné, jasně oddělené trojúhelníky na hrudi.
Výška v kohoutku: Psi a feny: 25 až 30 cm. Hmotnost: Psi a feny: 4 až 6 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Nemotorná nebo lehká stavba. Příliš dlouhé nebo příliš krátké končetiny. Těžká nebo kulatá lebka. Vrásky na čele. Krátká, špičatá nebo úzká tlama. Klešťový skus. Světlé, příliš malé nebo příliš velké oči. Uši nasazené nízko nebo příliš dlouhé, nestejnoměrně nesené. Volná kůže na hrdle. Příliš dlouhý, vtažený nebo měkký hřbet. Kapří hřbet. Silně spáditá záď. Dlouhé tlapky. Mimochod. Drobivý pohyb. Slabá srst. Grošování, černá úhoří čára na hřbetě, tmavé sedlo, světlá nebo vybledlá srst. Výška v kohoutku přesahuje nebo nedosahuje standardu o méně než 1 cm.
Nedostatek pohlavního typu. Lehký vzhled. Jablkovitá hlava. Linie hlavy nejsou paralelní. Lokty vytočené ven. Pánevní končetiny posunuté pod trup. Strmé nebo v hleznech rozbíhavé pánevní končetiny. Hlezna vytočená ven. Výška v kohotku přesahuje nebo nedosahuje standardu o více než 1 cm, ale méně než 2 cm.
Bázlivé, agresivní, zlé, výrazně nedůvěřivé nebo nervózní chování. Jakákoliv malformace. Nedostatek typu plemene. Vady skusu, jako například podkus, předkus, zkřížený skus. Vážné vady v jednotlivých částech, jako ve stavbě těla, srsti nebo barvě. Výška v kohoutku přesahuje nebo nedosahuje standardu o více než 2 cm. Jedinci, vykazující fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Tosa Inu pochází z Japonska. Datum publikace původního standardu: 09.12.1997. Standard FCI: 260/09.12.1997/D
Tosa Inu byl dříve bojový pes, dnes pes hlídací.
Skupina 2 Pinčové a knírači, molossové a švýcarští salašnictí psi. Sekce 2.1 Molossové, dogovití psi. Bez zkoušky z výkonu.
Psí zápasy jsou v Japonsku prastarou tradicí, jež sahá až do čtrnáctého století. Podle ústního podání vznikla tosa křížením psů Shikoku-Ken se západními plemeny. Plemeno nese název kraje, ve kterém se původně chovalo a často se mu říká také „Japonský mastif“. Západní plemena, která se podílela na vzniku plemene jsou buldoci (1872) , mastifové (1874) , němečtí ohaři (1876) a německé dogy (1924) ; všechna tato plemena byla použita ke zlepšení kvalit plemene v celé řade postupných křížení. Podle různých tvrzení se používali také svatobernardští psi a bulteriéři, ale rok jejich použití je neznámý. U tosy jsou pevně zakotveny typické povahové vlastnosti molossu, jako je odolnost, houževnatost a bojový instinkt, a ty jsou výsledkem vlivu vkřížení uvedených plemen.
Tosa Inu je velký pes robustní stavby a důstojného chování. Pes má zavěšené uši, kvadratickou tlamu a visící u kořene silný ocas.
Pro Tosa Inu je charakteristická trpělivost, důstojnost, neohroženost a odvaha.
Mozkovna: Lebka: široká . Stop: poměrně výrazný . Obličejová část hlavy: Nosní houba: široká a černá. Tlama: přiměřeně dlouhá. Hřbet nosu rovný. Čelisti: silná horní i dolní čelist. Zuby: silný nůžkový skus. Oči: poměrně malé, tmavé hnědé, výraz důstojný. Uši: poměrně malé a tenké, nasazené vysoko po stranách hlavy. Visí a těsně přiléhají k líci. KRK: svalnatý krk s volnou kůží na hrdle.
Kohoutek: vysoký. Hřbet: rovný a vodorovně probíhající. Bedra: široká a svalnatá. Záď: v horní části lehce zaoblená. Hruď: široká a hluboká, přiměřené klenutí žeber. Břicho: dobře vtažené.
Ocas je v nasazení silný, směrem ke špičce se pozvolna zužuje. Visí-li ocas, dosahuje až k hleznu.
Lopatky: uloženy přiměřene šikmo. Předloktí: rovné, přiměřené délky a silné. Přední nadprstí: silné, lehce skloněné.
Tosa Inu má pánevní končetiny velmi dobře osvalené. Koleno a hlezno přiměřeně úhlené, silné.
Prsty pevné a dobře uzavřené. Polštářky jsou silné a pružné. Drápy tvrdé, přednost se dává tmavé barvě.
Energický a vydatný.
Tosa Inu má srst krátkou, tvrdou a hustou.
Červená, všechny odstíny žluté, meruňková, černá, žíhaná. Samostatné bílé znaky na hrudi a tlapách jsou přípustné.
Kohoutková výška u psů : alespoň 60 cm. Kohoutková výška u fen : alespoň 55 cm.
Každá odchylka od výše uvedených bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky. 1) Tenké kosti. 2) Špičatá tlama. 3) Lehký předkus nebo podkus.
1) Výrazný předkus nebo podkus. 2) Bojácnost.
Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku.]]>
Tibet. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.03.2004.
Společenský, hlídací a strážní pes.
Skupina 2 Pinčové a knírači – molosská plemena – švýcarští salašničtí a horští psi a další plemena. Sekce 2.2 Molosská plemena, horského typu. Bez pracovních zkoušek.
Tibetská doga (Do Kuti) je prastaré pracovní plemeno nomádských pastevců v Himalájích a je tradičním strážcem tibetských chrámů. Od prvního okamžiku, kdy se objevila ve starověku, je provázena velkými mýty. Od první zmínky Aristotelovy (384-322 př.n.l.) až po známé spisy Marca Pola, který se vydal do Asie roku 1271, všechny historické prameny vychvalují přirozenou sílu a impozantnost tibetského mastifa – po stránce fyzické i mentální. Dokonce i štěkot psů tohoto plemene bývá popisován jako jedinečná a vysoce ceněná charakteristická vlastnost plemena. Špičkoví Evropští kynologové z minulosti (například Martin a Youatt, Megnin, Beckmann, Silber a také Strebel a Bylandt) se tibetskou dogou intenzivně zabývali, protože byli fascinováni jejím původem a funkcí v tibetské kultuře. Někteří z nich dokonce považovali toto plemeno za prapředka všech velkých plemen psů horského typu a typu mastifa. Jedním z prvních psů plemene tibetská doga, kteří se prokazatelně dostali na břehy západního světa, byl pes zaslaný v roce 1847 královně Viktorii lordem Hardingem (indickým místokrálem). Později v 80. letech 19. století vzal Edward VII (princ welšký) dva psy zpět do Anglie. Jeden z prvních zaznamenaných vrhů tibetských dog se narodil v roce 1898 v berlínské zoologické zahradě.
Silný, těžký, dobře stavěný pes, se silnými kostmi. Impozantní; důstojný a vážný vzhled. Představuje kombinaci majestátní síly, robustnosti a vytrvalosti; je vhodný k práci ve všech klimatických podmínkách. Pomalu dospívá, feny dosahují plné zralosti až ve 2 – 3 letech, psi jsou plně zralí nejdříve ve 4 letech.
Délka měřená od týlního hrbolu ke stopu odpovídá délce tlamy od špičky čenichu ke stopu, tlama však může být poněkud kratší. Trup poněkud delší, než je kohoutková výška psa.
Nezávislý. Obranářský instinkt. Vzbuzuje respekt. Dokonale věrný své rodině a teritoriu.
Široká, těžká a silná. U dospělých se může tvořit vráska začínající nad očima a dosahující ke koutku tlamy.
Mozkovna: Široká, velmi lehce zaoblená, se silně vyjádřeným týlním hrbolem. Stop: dobře definován.
Nosní houba: Široká, co nejtmavší v závislosti na barvě srsti, dobře otevřené nozdry. Tlama: Dosti široká, dobře vyplněná a hluboká. Konec tlamy kvadratický. Pysky: Dobře vyvinuté, pokrývající dolní čelist. Čelisti / zuby: Čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo. Klešťový skus je přípustný. Zuby na sebe těsně dosedají. Oči: Středně velké, jakéhokoliv odstínu hnědé a v souladu s barvou srsti. Čím tmavší, tím lépe. Široce od sebe posazené, oválné a poněkud šikmo uložené. Oční víčka těsně přiléhající k oční bulvě. Důstojný výraz. Uši: Středně velké, trojúhelníkové, visící, nasazené na úrovni mozkovny a očí, spadající dopředu a visící těsně podél hlavy. V pozornosti stočeny dopředu. Kůže uší je pokryta jemnou krátkou srstí.
Silný, dobře osvalený, klenutý. Lalok nepříliš vyvinutý. Pokrytý hustou a odstávající hřívou, která však u fen není tak výrazně vyjádřena.
Silný. Hřbet: Rovný, svalnatý. Záď: Široká a spíše plochá. Hrudník: Dosti hluboký, přiměřené šířky, s dobře klenutými žebry, které dodávají hrudnímu koši srdcovitý průřez. Hrudní kost dosahuje až pod úroveň loktů.
Střední délky. Nasazen vysoko, na úrovni hřbetu, nesen vysoko, volně zatočený nad hřbetem, když je vzbuzena pozornost psa, nebo je-li pes v pohybu. Dobře osrstěný.
Rovné, dobře zaúhlené, celé pokryté hustou srstí. Plece: Dobře uložené, svalnaté. Lokty: Nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven. Předloktí: Rovná. Silných kostí. Nadprstí: Silné, mírně skloněné.
Silné, svalnaté, s dobrým zaúhlením. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovnoběžné. Stehna: Dosti dlouhá; silná, s tvrdými, ale nepříliš plasticky vystupujícími svaly. Kolena: dobře zaúhlená. Hlezna: Silná, nízko posazená. S paspárky nebo bez nich.
Dosti velké, silné, kulaté a kompaktní, s dobře osrstěnými prostory mezi dobře klenutými prsty.
Pohyb plný síly, ale vždy lehký a pružný. dosahující daleko dopředu a se silným impulsem zezadu. Se zvyšující se rychlostí mají tlapy sklon pohybovat se více pod osou těla. Krok působí dojmem rozvážnosti. Tito psi jsou schopni pohybovat se v nejrůznějším terénu s vytrvalostí a pružností.
Kvalita srsti je důležitější než její množství. Srst je tvrdá, silná, krycí srst není příliš dlouhá, je s hustou a poněkud zvlněnou podsadou v chladném počasí; v teplých měsících je podsada poněkud řidší. Psi mají znatelně bohatší osrstění než feny. Srst je jemná, ale tvrdá, rovná a odstávající. Nikdy není hedvábná, vlnitá nebo zvlněná. Krk a plece jsou pokryty hustou, silnou srstí, jež působí dojmem hřívy. Ocas je huňatý a dobře osrstěný (s praporci); pánevní končetiny jsou v horní zadní části silně osrstěné (s praporci).
Bohatá, sytá černá, s tříslovými odznaky nebo bez nich; modrá, s tříslovými odznaky nebo bez nich; zlatá počínaje sytou hnědožlutou až po tmavě červenou. Všechny barvy musí být co nejčistší. Tříslová sahá od sytě ořechové až po světlejší odstíny. Bílá hvězda na hrudi je přípustná. Minimální bílé znaky na tlapách jsou přijatelné. Tříslové odznaky se objevují nad očima, v dolní části končetin a na spodní straně ocasu. Tříslové odznaky na tlamě; odznaky podobající se brýlím kolem očí se tolerují.
Výška v kohoutku: Psi : Nejméně 66 cm (26"). Feny : Nejméně 61 cm (24") .
Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti.
Nedostatečná fyzická kondice a zdraví. Hlava lehká nebo silně vrásčitá. Převislé pysky. Výrazný lalok. Vysoko anebo nízko nasazené uši. Světlé oči nebo strnule upřený výraz. Slabá pigmentace zejména nosu. Sudovitý hrudník. Ocas pevně zatočen nad zádí. Nadměrné zaúhlení nebo strmé zaúhlení pánevních končetin. Těžkopádný, vázaný pohyb. Výška pod minimální stanovenou výškou, tolerance 2 cm.
Agresivní nebo přehnaně plachá povaha. Podkus nebo předkus. Jakékoliv barvy odlišné od výše uvedených, tzn. bílá, krémová, šedá, hnědá (játrová), fialová, žíhaná, vícebarevní psi. Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Maďarsko. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 06. 04. 2000.
Teriérům podobný honácký pes. Je vhodný také k pohánění větších zvířat. Jeho čich je dobře vyvinutý. Skvěle se osvědčil při boji proti dravé zvěři a hlodavcům. Je vynikajícím domácím psem a bez problémů snáší chov v bytě. Potřebuje hodně pohybu a je vynikajícím společenským psem a psem pro sportovní kynologii.
Skupina 1 Ovčáci a honáčtí psi (s výjimkou švýcarských salašnických psů). Sekce 1 Ovčáčtí psi. Bez pracovní zkoušky.
Pumi vznikl v 17. – 18. století v Maďarsku křížením primitivních puli s importovanými německými a francouzskými psy podobnými teriérům s postavenýma ušima. Za samostatné plemeno se považuje od počátku 20. století.
Jedná se o středně velikého, teriérům podobného ovčáckého psa, který je vždy naladěn na žertování a legraci. Jeho charakter teriéra nejlépe dokazuje jeho hlava. Obličejová partie je protažená a horní třetina vztyčených uší se sklápí dopředu. Tělesná stavba je kvadratická. Díky jeho neustálé pozornosti je nesení jeho krku vyšší než u průměrných psů. Středně dlouhá, zvlněná srst tvoří kudrny. Pumi se vyskytuje ve více barevných rázech, ale vždy musí být jednobarevný.
Délka těla odpovídá kohoutkové výšce. Hloubka hrudníku činí poněkud méně než je polovina kohoutkové výšky. Délka tlamy je poněkud kratší než polovina celkové délky hlavy. Délka krku odpovídá délce hlavy a činí 45 % kohoutkové výšky.
Tento opravdu živý a činorodý honácký pes má neúnavný temperament. Je mimořádně odvážný a vůči cizím osobám poněkud nedůvěřivý. Díky svému rozumnému chování, celkové živosti a bohatosti výrazů je vždy a všude schopen přitahovat pozornost. Pumi je poměrně hlasitý pes. Jeho celkový vzhled vyzařuje potřebu činnosti a vzhledem k jeho neklidu a podnikavosti jsou všechny jeho končetiny a části těla neustále v pohybu. Je vždy aktivní a v pohotovosti. Plaché nebo flegmatické chování jsou tomuto plemeni cizí.
poměrně dlouhá a štíhlá. Tvar hlavy je charakterizován protaženou čenichovou partií. MOZKOVNA: Lebka: Temenní partie je poměrně široká a klenutá. Dlouhé čelo je jen málo klenuté, při pohledu ze strany je ploché. Nadočnicové oblouky jsou přiměřeně vyvinuty. Stop: Téměř neznatelný. Rovina čela probíhá mezi očima téměř rovně až ke hřbetu nosu. LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI: Nosní houba: Štíhlá, tupě řezaná, u všech barevných rázů vždy jen černá. Tlama: Hřbet nosu je rovný. Protažená obličejová část hlavy se směrem k nosu zužuje, nikdy ale není špičatá. Pysky: Pevně přiléhají k čelistem, jsou tmavě pigmentované. Čelisti / zuby: Silné čelisti. Silné a dobře vyvinuté zuby jsou bílé. Pravidelný, zubnímu vzorci odpovídající úplný nůžkový skus. Líce: Dobře osvalené. Oči: Středně daleko od sebe posazené a trochu šikmo uložené, středně velké, oválné, dobře uzavřené, tmavě hnědé. Výraz je živý a inteligentní. Okraje očních víček pevně přiléhají k oční bulvě a jsou dobře pigmentované. Uši: Vzpřímené uší jsou vysoko nasazené. Horní třetina ucha se sklápí dopředu. Středně velké, stejnoměrně postavené a nesené uši mají tvar obráceného písmene V. Jejich výraz je živý. KRK: Středně dlouhý, málo klenutý, dobře osvalený. Tvoří úhel mezi 50 a 55 stupni s horizontálou. Kůže na hrdle je suchá, pevně přiléhající, bez záhybů a vrásek.
Svalstvo je dobře vyvinuté, suché, mimořádně pevné a houževnaté. Jedná se o mimořádně štíhlé plemeno harmonického vzhledu. Horní linie z profilu: Rovná. Kohoutek: Vyjádřený, dlouhý a dozadu skloněný. Hřbet: Krátký, rovný a pevný. Bedra: Krátká, pevná a rovná. Záď: Krátká, lehce spadající, střední šířky. Hruď: Přední fronta hrudi je rovná, není široká, ale spíše hluboká. Žebra jsou lehce klenutá, spíše plochá. Hrudní koš je hluboký, dlouhý a dosahuje až na úroveň loktů. Břicho: pevné, směrem dozadu vtažené.
Vysoko nasazený ocas tvoří široký kruhový oblouk nad zádí. Srst na spodní straně ocasu je 7 až 12 centimetrů dlouhá, drátovitá, odstávající, s malým množstvím podsady. Vrozeně zkrácený ocas nebo kupírovaný ocas je nepřípustný.
HRUDNÍ KONČETINY: Hrudní končetiny vycházející z přední fronty hrudníku podpírají trup jako sloupy. Jsou svisle postavené, rovnoběžné a nejsou příliš široce postavené. Plece: Lopatka je dlouhá a lehce skloněná. Její úhel sklonu k horizontále činí cca 55°. Špičky lopatek stojí svisle nad nejhlubším bodem hrudníku. Nadloktí: Krátké a dobře osvalené. Lopatka a pažní kost tvoří v rameni úhel zhruba 100°-110°. Loket: Těsně přiléhá k tělu. Předloktí: Dlouhé, štíhlé. Přední nadprstí: Strmé. Tlapy hrudních končetin: Kulaté kočičí tlapky s těsně navzájem přiléhajícími prsty. Polštářky tlap jsou pružné. Drápy jsou silné, černé nebo břidlicově šedé. PÁNEVNÍ KONČETINY: Pánevní končetiny jsou velmi silné. Při pohledu ze strany jsou postaveny poněkud směrem dozadu. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovnoběžné, nepříliš úzce, ale ani příliš široce. Stehna: Svalnatá, dlouhá a dozadu skloněná. Kolena: Na stejné výšce jako lokty. Lýtka: Dlouhá, štíhlá. Hlezna: Hlezno je štíhlé a ostře řezané. Zadní nadprstí (nárt): Krátké, strmé. Tlapy pánevních končetin: Jako tlapy hrudních končetin. Paspárky jsou nežádoucí. CHODY: Pohyb je vysloveně živý, temperamentní. Krok je krátký, energický, dynamický a harmonický. Držení je odvážné a hrdé. Klus je lehký a harmonický; pes klade tlapy pánevních končetin přesně do stop tlap hrudních končetin.
Bez záhybů a vrásek, silně pigmentovaná. Holé plochy kůže jsou černé nebo břidlicově šedé.
Zvlněná, kudrnatá srst tvoří chomáče a nikdy není hladká ani zplstnatělá. V průměru jsou chlupy v srsti dlouhé 4 až 7 cm, drží v menších nebo větších chomáčcích, jsou chundelaté a husté. Osrstění se skládá ze silné, ale ne hrubé, drátovité krycí srsti a měkké podsady. Středně dlouhé, husté, drátovité pesíky na uších ční nahoru. Oči a partie tlamy nejsou porostlé dlouhou srstí. Žádoucí úpravy srsti se dosahuje trimováním rukou. Menší korekce nůžkami na hlavě a na končetinách jsou možné. Celou srst upravovat pomocí nůžek je však nežádoucí.
Šedá v různých odstínech (barva je obecně při narození černá a postupně světlá na šedou). Černá. Odstíny žluté (fakó – plavá). Základní barvy: červená, žlutá, krémově zbarvená (žádoucí je černý nebo šedý nádech a vyjádřená maska). Bílý znak na hrudi s průměrem pod 3 cm a / nebo bílá čárka na prstech nejsou vadou. Barva srsti musí být vždy vyjádřená a jednobarevná.
Kohoutková výška: U psů: 41 až 47 cm. Ideální velikost: 43 až 45 cm. U fen: 38 až 44 cm. Ideální velikost: 40 až 42 cm. Hmotnost: Psi: 10 až 15 kg. Ideální hmotnost: 12 až 13 kg. Feny: 8 až 13 kg. Ideální hmotnost: 10 až 11 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
Kulatá hlava podobná pulimu. Obličejová a nosní partie kratší než 40 % celkové délky hlavy. Silně vyjádřený stop. Chybění jednoho zubu nebo několika zubů, pokud jde o řezáky, špičáky, třeňové zuby (premoláry) 2-4, stoličky (moláry) 1-2; chybění více než 2× PM1; na M3 se nebere zřetel. Předkus nebo podkus, zkřížený skus. Zcela vzpřímené uši; uši visící hned od nasazení nebo nestejně nesené uši. Krátká, hladká srst; dlouhá, silně zplstnatělá srst nebo odstávající srst bez struktury. Čokoládově zbarvená a vícebarevná srst a dále jakýkoliv druh ostře ohraničených skvrn (například tříslové odznaky, tvorba pláště atd.). Velikost odchylující se od mezí stanovených standardem.
Psi musí vykazovat dvě očividně+ normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Španělsko. Jméno: Španělský mastin (Mastin espanol), užívá se i název Mastin z Leonu (Mastin leones), Mastin Estremadury (Mastin Extremeno), Mastin Manchy (Mastin Manchego) Rozšíření: celé Španělsko, zvláště hory a náhorní roviny provincií Asturie a Leon, Kantabrijského pohoří, Estremadury, a všeobecně náhorní plošiny a oblasti s rozšířeným volným chovem ovcí, s výjimkou Pyrenejí v oblasti Aragonu a Navarry a oblasti Monegros, kde je rozšířen pyrenejský mastin
1. celkový popis: Španělský mastin je velký, těžký, vyváženě stavěný pes mimořádných proporcí, velmi silný a svalnatý, s kompaktní kostrou, velkou hlavou a polodlouhým osrstěním. Z milého a něžného společníka se ve vztahu k nepřátelským šelmám a cizím osobám staví uzavřeně až nepřátelsky, zvláště je-li používán jako strážce a ochránce pozemků a stád. Jeho štěkot je drsný, hluboký a těžký a vzhledem ke své síle nezaměnitelný. Jedná se o mimořádně inteligentního a současně krásného psa; obě vlastnosti vyjadřuje jeho výraz. Chováním se projevuje jako sebevědomý pes, který používá svoji sílu přiměřeně, neboť si své mimořádné síly je dobře vědom. 2. Kohoutková výška: Nahoru neomezená, přičemž se dává přednost větším harmonicky stavěným exemplářům. Minimální výška: psi 77 cm, feny 72 cm. Je třeba poznamenat, že obvykle jsou tyto minimální výšky silně překračovány, takže psi běžně přesahují 80 a feny 75 cm. 3. Trup: Ne zcela kvadratický, takže délka trupu překračuje kohoutkovou výšku. Požadovaným cílem je funkční harmonie proporcí v klidu i v pohybu. Použití: ochrana a strážení. Přehnaně bázlivé, zbabělé, nevyrovnané nebo naopak agresivní psy je třeba vyloučit z chovu. Tato rasa je pevně spjata s volným chovem ovcí především merino, které provázel již v dobách středověkých svazů chovatelů ovcí (Mesta) a které bránil proti vlkům a jiným loupeživým šelmám všude, kam stáda táhla nebo se zdržovala na pastvě. I dnes doprovází tato rasa stáda ve volném chovu na pochodu i na domácích pastvinách. Vedle toho se dnes tito psi drží k ochraně, hlídání a obraně pozemků, osob a venkovských usedlostí.
1. Celkový popis: Velká, silná, tvaru tupého jehlanu se širokou základnou. Poměr délky lebky k délce tlamy je 6:4. Při pohledu shora je celkový vzhled tlamy a lebky kvadratický a stejnoměrný bez výrazného přechodu od tlamy ke spánkům. Přiměřeně divergující linie tlamy a lebky (rozbíhající se). 2. Lebka: Široká, silná, při pohledu z boku trochu klenutá, širší než delší. Výrazný týlní hrbol. 3. Stop: Lehce, málo vyjádřený. 4. Tlama: Při pohledu z profilu rovná. Při pohledu zezadu téměř čtvercová, ke špičce nosu se přes i nadále impozantní šířku mírně zúžuje. V žádném případě není špičatá. 5. Nosní houba: Černá, vlhká, velká a široká. 6. Pysky: horní dobře překrývají spodní; dolní pysk má stejně jako koutek tlamy okraj sliznice zubatý. Sliznice musí být černé. 7. Zuby: bílé, silné a zdravé. Velké, špičaté a dobře zapadající špičáky. Silné a mohutné moláry (stoličky). Řezáky spíše malé, nůžkový skus. Plný počet premolárů (třeňových zubů). 8. Oči: v poměru k velikosti lebky malé, tvaru mandle, přednost mají tmavé, barvy lískových oříšků. Pozorný, mírný a inteligentní pohled vůči známým, velmi ostrý pohled na cizí. 9. Oční víčka: silná, černě zbarvená. Dolní víčko nechává viditelný kousek spojivky. 10. Uši: středně velké, visící, trojúhelníkové, hladké. Nasazeny nad linií očí. V klidu visí a dobře přiléhají k líci, aniž by se příliš tiskly k lebce. Při vzrušení odstávají od tváře, v zadní části horní třetiny mírně vztyčené. Nekupírované. 11. Řasy: černé stejně jako černé chlupy obočí.
Ve tvaru kužele, široký, silný, dobře osvalený, pohyblivý. Silná volná kůže. Silně vyvinutý dvojitý lalok.
1. Celkový dojem: pravoúhlý. Silný a robustní, vykazuje enormní sílu, je ale pohyblivý a pružný. 2. Kohoutek: vyjádřený. 3. Hřbet: silný, dobře osvalený. Žebra s velkými mezižeberními mezerami, dobře klenutá, ne plochá. Poměr kohoutková výška-minimální obvod hrudníku je zhruba 3:4. Bedra dlouhá, široká a silná, ke slabinám se zúžují. 4. Záď: široká a silná. K horizontále a linii hřbetu skloněná cca 45o. Výška jako v kohoutku. 5. Linie hřbetu: rovná, vodorovná i v pohybu. 6. Hruď: široká, hluboká, dobře osvalená, mohutná. Vyjádřená prsní kost. 7. Břicho a slabiny: břicho jen málo vtažené, široké slabiny, kůže na slabinách stažená dolů.
V nasazení velmi silný, není nasazen ani příliš vysoko, ani příliš dole. Silný, ohebný a s delším osrstěním než ostatní části těla. V klidu nesen dole, lehce se dotýká hlezen, v poslední čtvrtině někdy ohnutý. V pohybu a při vzrušení nese pes ocas jako šavli, na konci zatočený, ale nikdy zcela vytočený nahoru nebo ležící na zádi.
1. Celkový dojem: zcela svislé. Rovné a při pohledu zpředu rovnoběžné. Předloktí třikrát delší než nadprstí. Silné kosti se silným nadprstím. 2. Plece: šikmé, dobře osvalené, delší než předloktí. 3. Úhel lopatka-pažní kost: cca 100 stupňů. 4. Úhel pažní kost-předloktí: cca 125 stupňů. 5. Nadprstí: při pohledu z boku téměř rovné. Prakticky je pokračováním předloktí. Silné kosti. 6. Tlapy: kočičí tlapka, uzavřená, silné prsty, vysoké a dobře klenuté. Drápy a polštářky robustní a tvrdé. Přiměřeně vyvinutá kůže mezi prsty
1. Celkový dojem: silné, dobře osvalené. Při pohledu ze strany přiměřeně úhlené. Při pohledu zpředu a ze strany svislé; hlezna rovná, uzpůsobená k tomu, aby psovi poskytovala lehkost, mrštnost a eleganci při dostatečném pohybu. 2. Stehno: silné a dobře osvalené. 3. Úhel pánev-stehno: cca 100 stupňů. 4. Podkolení: dlouhé kosti, dobře osvalené, silné kosti 5. Úhel stehno-podkolení: cca 120 stupňů. 6. Hlezna: vyjádřená s dobře definovanou patou. 7. Úhel hlezna: otevřený, cca 130 stupňů 8. Tlapy: kočičí tlapky, téměř oválné. Jednoduché nebo dvojité paspárky, které se mohou amputovat.
Především klus, harmonický, silný a rovný. Žádný mimochod.
Elastická, silná, bohatá, růžová s tmavou pigmentací. Všechny sliznice černé.
Silné, husté, hrubé, polodlouhé, hladké na celém těle až po prsty nohou. Odlišují se dva druhy srsti; krycí srst na hřbetě a srst, která kryje žebra a chrání slabiny. Na končetinách poněkud kratší a na ocase poněkud delší a hedvábnější.
Rozdílné, přičemž jednobarevnosti - žlutá, lví barva, červená, černá, vlčí šeď a jelení červeň - se dává přednost. I kombinované barvy jako žíhání, s bílým límcem nebo skvrnité.
1. Lehké: lehce oblá hlava při pohledu z profilu. Chybějící jeden premolár, klešťový skus. Slabý, v pohybu měkký a zvlněný hřbet. Poněkud slabší nadprstí a předloktí. Lehká bázlivost. 2. Těžké (vylučují zadání známky "výborný"): špičatá tlama. Mírný předkus. Ztráta více premolárů nebo špičáků, která nevznikla úrazem. Klesající hřbet. Silná přestavěnost. Slabé nebo křivé postavení končetin. V pohybu velmi volné lokty. Kravský postoj v klidu a v pohybu. Zvlněná, rozcuchaná nebo příliš dlouhá srst. Kupírované uši nebo ocas. Přílišná ektropie nebo entropie. Nevyrovnaná povaha, přehnaná bázlivost nebo agresivita. Slabý, lymfatický vzhled. Ocas nesený položený na hřbetu. 3. Vady vylučující z chovu: hrbatý nos. Jakýkoliv stupeň podkusu. Přehnaný předkus. Nedostatky v pigmentaci nosní houby a sliznic provázené světlým okem. Monorchismus a kryptorchismus.
Všichni psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela uložená v šourku.]]>
Jugoslavenski Ovcarski Pas - Sarplaninac.
Pastevecký pes, hlídač a společník do rodiny.
Zodpovědný, samostatný a ostražitý pes, se spoustou energie, který poslouchá jen svého pána.
Toto plemeno má srst dlouhou a hustou. Velice krásná je na ocase a spodní části břicha. Tato kvalitní srst psa velice dobře chrání před nepříznivým počasím.
Nejčastěji černá, šedá, bílá bez nebo se světlými pásmy. Může být také červeno hnědé zabarvení.
Psi: 56 - 62 cm. Feny: 54 - 57 cm.
Psi: 35 - 45 kg. Feny: 30 - 40 kg.
JOS
41 / 1988 (Makedonie).
Péče o srst: O srst pečujte pravidelným každodenním kartáčováním. Výchova: Pod dobrým vedením je z tohoto psa velice dobrý a spolehlivý domácí společník a hlídač. Šarplaninec má velice dobrou paměť, takže učení mu nedělá potíže. Je velice čistotný, a to dokonce i bez výchovy. Od přírody je tento pes nedůvěřivý k cizím lidem - mnohdy až záludný, nebezpečný. Známé osoby a rodinu však má rád a je k nim přátelský. Nevyhledává souboje s ostatními psy. Nároky na pohyb: Původem je Šarplaninec pasteveckým psem, a tudíž je zvyklý mít kolem sebe velký prostor a čerstvý vzduch. Poskytněte mu proto dostatečný výběh. Nemají rádi vodu, a neradi vstupují do větších hloubek, proto jej nenuťte k plavání.]]>
Čína. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 14. 04. 1999.
Lovecký a strážní pes.
Skupina 2 Pinčové a knírači, molosové, švýcarští salašničtí psi a příbuzná plemena. Sekce 2.1 Molossové dogovití psi. Bez pracovní zkoušky.
Toto čínské plemeno existuje v provinciích sousedících s jihočínským mořem již celá staletí. Původně pravděpodobně pochází z města Dialak v provincii Kwun Tung.
Středně velký, živý, kompaktní pes s kvadratickou stavbou těla a krátkou partií beder. Kožní záhyby na mozkovně a kohoutku, malé uši a tlama podobná hrochovi mu propůjčují jedinečný vzhled. Psi jsou větší než feny.
Výška šarpeje od podložky ke kohoutku zhruba odpovídá délce jeho těla od ramenního kloubu k vrcholu sedací kosti. To platí zvláště o psech. Vzdálenost mezi nosní houbou a stopem odpovídá vzdálenosti mezi stopem a týlním hrbolem.
Klidná, nezávislá, věrná, láskyplná ke členům své rodiny.
Spíše velká v poměru k tělu. Záhyby kůže na čele a na lících pokračují a tvoří lalok.
Lebka: Plochá, široká. Stop: Středně vyvinutý.
Nosní houba: Velká a široká, přednostně černá, ale přípustná je jakákoliv barva, jež odpovídá barvě srsti. Nosní otvory široce otevřené. Tlama: Charakteristická vlastnost plemene. Široká od nasazení až ke špičce tlamy, bez jakékoliv tendence k zužování. Pysky a horní část tlamy jsou dobře vyplněny. Záhyb silné kůže v nasazení nosní houby je přípustný. Tlama: Jazyk, patro, dásně a pysky jsou přednostně modročerné. Růžově skvrnitý jazyk je přípustný. Jednotně růžově zbarvený jazyk je vysoce nežádoucí. U psů, jejichž barva srsti je vybledlá, je jazyk zbarven jednotně levandulově. Čelisti / zuby: Silné čelisti s dokonalým nůžkovým skusem, přičemž horní řezáků v horní čelisti přesahuje bez mezery přes řadu řezáků v dolní čelisti a zuby stojí kolmo v čelistech. Dolní pysk nemá být natolik přehnaně masitý, aby tím byl ovlivněn zámek skusu. Oči: Tmavé, mandlové barvy, se zachmuřeným výrazem. Světlejší barva duhovky je přípustná, pokud je barva srsti vybledlá. Zdravá funkce očí a očních víček nikdy nesmí být nepříznivě ovlivněna okolní kůží, vráskami nebo srstí. Jakákoliv známka podráždění očních bulv, spojivky nebo očních víček je vysoce nežádoucí. Bez entropia. Uši: Velmi malé, spíše tlusté, tvaru rovnostranného trojúhelníka. Na špičce lehce zaoblené a vysoko na hlavě nasazené; špičky uší směřují k očím. Nad očima jsou výrazně vpředu a široce nasazené a těsně přiléhají k lebce. Postavené uši jsou navýsost nežádoucí.
Střední délky, silný, dobře nasazený na plecích. Volná kůže na dolní straně krku by neměla být přehnaně vyvinutá.
U dospělých psů jsou kožní vrásky na těle navýsost nežádoucí kromě kohoutku a kořene ocasu, kde se tvoří mírné vrásky. Horní linie z profilu: Za kohoutkem lehce pronesený, směrem k bedrům opět lehce stoupá. Hřbet: Krátký, silný.Partie beder: Krátká, široká, lehce klenutá. Záď: Spíše plochá. Hruď: Široká a hluboká. Hrudník dosahuje až k loktům; Dolní linie: Pod partií beder lehce stoupá.
Silný a kulatý u kořene, postupně se zužuje až k tenké špičce. Ocas je velmi vysoko nasazen a je charakteristickou vlastností plemena. Může být nesen vysoko a zahnutý, úzce stočený nebo nad hřbetem nebo k jedné straně zkřovený. Neúplný nebo zcela chybějící ocas je vysoce nežádoucí.
Hrudní končetiny jsou rovné, středně dlouhé a dobré síly kostí. Kůže hrudních končetin nevykazuje žádné vrásky. Plece: Svalnaté, dobře šikmo uložené a dozadu skloněné. Přední nadprstí: Poněkud šikmo postavené, silné a pružné.
Svalnaté, silné, středně zaúhlené. Běhy stojí kolmo k zemi a při pohledu zezadu jsou rovnoběžné. Záhyby kůže na stehnu, na lýtku a na zadním nadprstí a také zesílená kůže na hleznu jsou nežádoucí. Hlezno: Hluboko nasazené.
Středně velké, kompaktní, ne rozevřené. Prsty jsou dobře klenuté. Bez paspárků na pánevních končetinách.
Přednostním způsobem pohybu tohoto plemene je klus. Pohyb je volný, harmonický a energický a aktivní, vpředu prostorný a se silným posunem zezadu. S rostoucí rychlostí mají tlapy sklon blížit se k myšlené ose těla. Strnulý pohyb je nežádoucí.
Charakteristická vlastnost plemene: Krátká, drsná a naježená. Srst je rovná a odstává od těla; na končetinách však většinou lépe přiléhá. Bez podsady. Délka srsti může být 1 až 2,5 cm. Nikdy není trimovaná.
Kromě bílé jsou všechny jednotné barvy přípustné. Ocas a zadní stana stehen jsou často zbarveny světleji. Tmavší odstín podél hřbetu a na uších je přípustný.
Kohoutková výška: 44 - 51 cm (17,5 až 20 palců).
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
Jakýkoliv jiný než nůžkový skus (jako přechodné opatření je přípustný lehký podkus). Špičatá, úzká tlama. Skvrnitý jazyk (kromě růžově skvrnitého jazyku). Velké uši. Nízko nasazený ocas. Srst delší než 2,5 cm.
Agresivita nebo bojácnost. Plochá obličejová část se silným podkusem; předkus. Jednotně růžově zbarvený jazyk. Vtočený vnitřní pysk, který brání správnému zámku skusu. Kulaté, vypouklé oči. Entropium, ektropium. Kožní záhyby nebo chlupy, které brání normální funkci očí. Postavené uši. Ztráta ocasu. Vrozené zkrácení ocasu. Hluboké kožní záhyby na trupu (s výjimkou kohoutku a u kořene ocasu) a na končetinách. Jiná než jednotná barva (albín, žíhaná, skvrnitá, tečkovaná, černá s tříslovou, zbarvení v podobě sedla). Psi vykazující patrné psychické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.
Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku. Jakýkoliv umělý fyzický zásah na šarpejovi (zejména v oblasti pysků a očních víček) vylučuje psa z konkurence.]]>
Maďarsko. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 06. 04. 2000.
Honácký pes.
Skupina 1 Ovčáci a honáčtí psi (s výjimkou švýcarských salašnických psů). Sekce 1 Ovčáčtí psi. Bez pracovní zkoušky.
Jde o maďarské plemeno honáckých psů asijského původu. Jeho původní předci přišli do karpatské kotliny se vší pravděpodobností spolu s kočovnými kmeny starých Maďarských kmenů žijících z chovu dobytka.
Pes střední velikosti, pevné konstituce, kvadratické stavby těla a jemné, ale ne příliš lehké stavby kostry. Trochu hubené tělo je ve všech částech dobře osvalené. Utváření jednotlivých částí těla lze jen těžko posuzovat, protože celé tělo je pokryto silně vyvinutou srstí, jež má sklony vytvářet chomáče a provazce. Proto je účelné psa si během posuzování ohmatat. Osrstění hlavy je natolik bohaté a hojné, že se hlava zdá být kulatá a srst zakrývá i oči. Ocas, který je stočený dopředu nad zádí, je bohatě osrstěný a vytváří tak zdání těla lehce stoupajícího k zádi.
Délka těla odpovídá kohoutkové výšce. Hloubka hrudníku činí poněkud méně než je polovina kohoutkové výšky. Délka tlamy odpovídá třetině celkové délky hlavy.
Živý, činorodý temperament, mimořádně učenlivý pes. Miluje děti a je skvělým hlídacím psem. Jeho současná podoba se přizpůsobila použití v kynologických sportech.
Při pohledu zepředu kulatá, při pohledu a ze strany se zdá být eliptická. MOZKOVNA: Lebka: Malá a jemná. Nadočnicové oblouky silně vyvinuté. Stop: Slabě vyvinutý. LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI: Nosní houba: Poměrně malá, černá. Tlama: Není špičatá; hřbet nosu rovný. Pysky: Pevně přiléhající, tmavě pigmentované. Čelisti / zuby: Úplný chrup s nůžkovým skusem, nesoucí 42 zubů odpovídajících zubnímu vzorci. Oči: Středně velké, tmavě hnědé, jsou lehce šikmo uložené a středně daleko od sebe posazené. Výraz je živý a inteligentní. Okraje očních víček pevně přiléhají k oční bulvě a jsou dobře pigmentované. Uši: Středně vysoko nasazené se širokou základnou. Visící ušní boltce mají tvar písmene V zaobleného na špičce. KRK: Středně dlouhý, pevný, dobře osvalený. S horizontálou tvoří úhel zhruba 45° a je pokrytý hustou srstí.
Horní linie z profilu: Rovná, vzhledem k držení ocasu zdánlivě stoupá směrem dozadu. Kohoutek: Přesahuje přes horní linii jen málo. Hřbet: Středně dlouhý, rovný, pevný, osvalený. Bedra: Bohatě osvalená, krátká. Záď: Krátká, lehce spadající. Hrudní koš: Hluboký, dlouhý, s dobře klenutými žebry. Břicho: Pozvolně stoupá směrem dozadu.
Středně vysoko nasazený ocas je ploše stočen nad zádí a hustě pokrytý srstí. Je-li ocas natažen, dosahuje až k hleznu.
Plece: Lopatky šikmo uložené, pevně přiléhají ke hrudníku. Svislice spuštěná z kohoutku se protíná přední frontu hrudi v jejím nejhlubším bodě. Úhel mezi lopatkou a nadloktím činí 100° až 110°. Nadloktí: Středně dlouhé a dobře osvalené. Loket: Těsně přiléhající ke stěně hrudníku. Úhel mezi nadloktím a předloktím činí 120° až 130°. Předloktí: Dlouhé, rovné, se suchým svalstvem. Tlapy hrudních končetin: Krátké, kulaté, pevné, s těsně navzájem přiléhajícími prsty. Drápy jsou černé nebo tmavě břidlicově šedé. Polštářky tlap jsou tmavě zbarvené a pružné. Tlapy jsou postaveny rovnoběžně, směřují přímo dopředu a jsou postaveny středně daleko od sebe.
Celkový dojem: Postavení končetin je středně široké a rovnoběžné. Úhel mezi pánví a stehnem činí zhruba 100° až 110°. Zaúhlení kolenního kloubu činí 100 až 110°. Stehna a lýtka: Dlouhá a dobře osvalená. Hlezna: Suchá, jasně krojená. Zadní nadprstí (nárt): Krátké. Tlapy pánevních končetin: Trochu plošší než tlapy hrudních končetin, jinak stejné. CHODY: Pohyb je velmi živý a temperamentní. Krok je krátký. Pohyb je často typicky „cupkající“ a „hopsající“. Pes má tendenci se otáčet jaké vír kolem své vlastní osy.
Bez záhybů a vrásek, pevně přiléhající, silně pigmentovaná. Holé plochy kůže jsou u všech barevných variet černé nebo břidlicově šedé.
Srst štěňat je hustá, zvlněná nebo kudrnatá. Později se tvoří chomáče chlupů a nakonec silně strukturované chomáče a provazce srsti. Osrstění se skládá z hrubší krycí srsti a jemnější podsady. Poměr obou typů srsti navzájem určují charakter osrstění psa. Je-li krycí srst mnohem více vyvinutá než podsada, je osrstění atypicky strukturované a srst poněkud odstává. Je-li podsada příliš převažující (což je nežádoucí), vzniká příliš jemně strukturované, zplstnatělé osrstění a péče o něj je velmi obtížná. Geneticky podmíněný správný poměr obou druhů srsti přináší esteticky zdařilé chomáče nebo provazce srsti, u nichž je péče o srst snadná. Provazce jsou nejdelší na bedrech a v partii zádě a na zadní straně stehen (20 až 30 cm). Nejkratší jsou na hlavě a končetinách (10 až 12 cm). Osrstění hlavy je ideální, pokud srst vykazuje silnou provazcovitou strukturu a dobře chrání obličejovou část hlavy. Nežádoucí je vyčesaná srst, ale také zanedbaná a rozcuchaná srst.
Černá. Černá s lehkým rezavým nebo šedým nádechem. Odstíny žluté (fakó – plavá) s výraznou černou maskou. Na hrudi je přípustný bílý znak o průměru nejvýše 3 cm. Bílá mezi prsty se nepovažuje za vadu. Perlově bílá, bez sebemenšího nádechu žemlového odstínu. Všechny barvy odchylující se od výše uvedených a bílé odznaky jsou nežádoucí.
Kohoutková výška: U psů: 39 až 45 cm. Ideální velikost: 41 až 43 cm. U fen: 36 až 42 cm. Ideální velikost: 38 až 40 cm. Hmotnost: U psů: 13 až 15 kg. U fen: 10 až 13 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
Chybění jednoho zubu nebo několika zubů, pokud jde o řezáky, špičáky, třeňové zuby (premoláry) 2-4, stoličky (moláry) 1-2; chybění více než 2× PM1; na M3 se nebere zřetel. Předkus nebo podkus, zkřížený skus. Ocas srpovitě nebo vodorovně nesený. Krátká, hladká srst, odstávající navzájem oddělené chlupy. Vady barev a nežádoucí odznaky a skvrny. Velikost odchylující se od mezí stanovených standardem.
Psi musí vykazovat dvě očividně+ normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Cao de Serra de Aires
Pastevecký, farmářský pes, ale i člen rodiny, hlídač.
Jde o velice chytrého,oddaného a komunikativného psa. Je velice rád v pohybu. Má výbornou paměť na migrační trasy jiných zvířat ( nedovolí stádům příliš rozběh do okolí).
Srst má na těle i hlavě dlouhou, ale oči nezakrývá. Je velmi hustá a vlnitá. Srst má dobrou odolnost proti nepřízni počasí.
Typická je žlutá, šedá, vlčí šedá, kaštanová, černá s bílou, ale ne skvrny. Povolena je jedna jediná skvrna na hrudi.
Psi: 45 - 55 cm. Feny: 42 - 52 cm.
12-18 kg.
CSA
93 / 27.02.1996 (Portugalsko).
Péče o srst: Udržujte ji pravidelným česáním. Výchova: Získal označení "pes- opice" nejen kvůli vousatému obličeji s převislým obočím, ale také díky výchovnému principu "dělej jako já". Pes se velmi rychle učí novým věcem. K cizím lidem je zdrženlivější. Vynikající je jako noční hlídač. Nároky na pohyb: Je to aktivní, pracovitý ovčácký pes, proto mu zajistěte dostatek pohybu a zábavy. Zvláštnosti: v Portugalsku dostal název "pes - opice" viz. vysvětlení výše.]]>
Polski Owczarek Nizinny
Pastevecký pes, který se hodí do rodiny. Je dobrý jako průvodce nevidomých lidí.
Polský nížinný ovčák je poslušný, živý, veselý, přítulný a ostražitý pes. Vyznačujte se dobrou pamětí.
Tento pes má srst dlouhou, huňatou s jemnou a hustou podsadou. Jeho srst odolává drsnému počasí.
Povoleny jsou barvy všechny. Nejčastěji se ale vyskytuje v barvě bílé, bílé s šedou nebo šedé.
Psi: 45 - 50 cm. Feny: 42 - 47 cm.
Psi: 20 kg. Feny: 18 kg.
PON
251 / 07.08.1998 (Polsko).
Péče o srst: O srst pravidelně pečujte, aby se nevytvořili chuchvalce. Alespoň jednou týdně důkladně vykartáčujte a učešte. Výchova: Od přírody má tu vlastnost, že se rád učí, s výchovou tedy není problém. Velice rád plní povely pro svého pána. Je nedůvěřivější k cizím lidem, takže vám bez problémů ochrání majetek, každého nezvaného hosta okamžitě ohlásí. Vzhledem ke své vyrovnané povaze se cvičí i pro využití jako průvodce k nevidomým lidem. Nároky na pohyb: Vyžaduje dostatek pohybu. Neodsuďte ho jen ke třem malým procházkám denně. Je to původem pes pracovní, život trávil u stád dobytka na rozsáhlých pláních. Dopřejte mu hodně změn, zabavte ho, aby byl vytížený. Zkuste psa přihlásit do kurzu obratnosti, hodí se i pro fly-ball.]]>
Polski Owczarek Podhalanski
Je to pastevecký pes, ochránce stád, schopný vozit náklady. Využívá se na pátrací a záchranářské akce a své místo našel i u policie a armády.
Podhalaňský ovčák je pes nezávislý, ale stále v kontaktu s člověkem. Je to ostražitý a aktivní pes, ale hodí se i do rodiny.
Má hustou strst, středně dlouhou. Na předních tlapkách mu srst tvoří závěsy.
Vyskytuje se v barvě bílé nebo krémové.
Psi: 65 - 70 cm. Feny: 60 - 65 cm.
45 - 69 kg.
POO
252 / 08.06.1988 (Polsko).
Péče o srst: O srst pečujte pravidelně. Udržujte ji pravidelným každodenním rozčesáním a kartáčováním. Výchova: Není náročná. Nároky na pohyb: Zajistěte psovi dostatek pohybu, neboť je to pes aktivní a pracovitý.]]>
Berger de Picardie
Hlídací a pastevecký pes a společník vhodný do rodiny. Využívá se k ochranné a strážní službě.
Všestranně obdarovaný pes, který je inteligentní, ostražitý, milý a věrný, třebaže je někdy malinko svéhlavý. Je velice čilý a je zručný pastýř ovcí. Pikardský ovčák trochu více štěká. Je milým společníkem, přestože není právě zvlášť družný.
Je středně dlouhá v rozmezí 5-6 cm, huňatá a drsná, ne však přiléhavá, což může u psa navozovat trochu rozcuchaný vzhled. Podsadu má jemnou a hustou.
Vyskytuje se v barvě šedé, šedomodré, šedočerné, šedočervené a tmavší plavé. Bílá barva je pak nežádoucí, ale připouští se v malém množství na hrudníku a končetinách.
Psi: 60 - 65 cm. Feny: 55 - 60 cm.
Psi: 30 - 34 kg. Feny: 27 - 31 kg.
BPI
176 / 04.03.1996 (Francie).
Péče o srst: Srst udržujeme pravidelným kartáčováním a česáním. Nikdy nevytrháváme (netrimujeme). Výchova: S výcvikem začněte již od štěněte. Je to pes temperamentní, a proto výchova není zrovna jednoduchá. Může se stát že občas bude trochu svéhlavý a náladový. Pokud se takové nálady u vašeho psa vyskytnou, nesnažte se to násilým změnit. Je citlivý, výchovu proto veďte v přátelském duchu. Zajistěte psovi často změny a dočkáte se dobrých výsledků. Touží po pozornosti svého pána a nehodlá se o ni dělit s ostatními psy. S ostatními zvířaty však vychází dobře, i s dětmi nemá Pikardský ovčák problémy. Nároky na pohyb: Zajistěte svému psovi dostatečný pohyb. Idelání pro vybití jeho energie jsou dlouhé procházky, běh podél kola. Nechte psa plavat nebo ho zkuste přihlásit do kursu obratnosti či poslušnosti, fly-ballu.]]>
Švýcarsko. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 29. 10. 2003.
Společenský, strážní a hlídací pes ke hlídání statků.
Skupina 2 Pinčové a knírači,molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 2.2 - molosové, horští psi. Bez pracovní zkoušky.
V průsmyku Velkého Sv. Bernarda ve výši 2469 m nad mořem založili mniši v 11. století hospic určený jako útočiště pro cestující a poutníky. V tomto hospicu se od poloviny 17. století chovali na hlídání a na ochranu velcí horští psi. Existence těchto psů je doložena obrazově od roku 1695 a písemně poznámkou v písemnostech hospicu z roku 1707. Tito psi se brzy začali používat jako průvodci a zvláště jako záchranářští psi pro cestující zbloudilé v mlze a ve sněhu. Kroniky publikované v řadě jazyků hovoří o četných lidských životech, které tito psi vyrvali jisté smrti, a ústní zprávy vojáků, kteří v roce 1800 překročili tento průsmyk s Napoleonem, zvýšily v 19. století popularitu bernardýnů, kterým se v té době říkalo „pes Barry“, po celé Evropě. Legendární Barry se stal pravzorem psa – záchranáře. Přímými předky svatobernardského psa byli velcí sedláčtí psi značně rozšíření v okolí, kteří byli vyšlechtěni během několika málo generací podle stanoveného ideálního typu až do dnešní podoby tohoto plemene. Jako první začal doklady o předcích svých psů vystavovat v roce 1867 Heinrich Schumacher z Hollingenu u Bernu. V únoru 1884 byla otevřena švýcarská plemenná kniha SHSB (Schweizerische Hundestammbuch); vůbec prvním záznamem byl bernardýn Leon a dalších 28 záznamů se týkalo rovněž bernardýnů. Dne 15. března 1884 byl v Basileji založen Švýcarský klub pro svatobernardské psy. U příležitosti mezinárodního kynologického kongresu 2. června 1887 byl svatobernardský pes oficiálně uznán jako švýcarské plemeno psů a standard tohoto plemene byl prohlášen za závazný. Od té doby je bernardýn švýcarským národním plemenem.
Existují dvě variety svatobernardského psa: krátkosrstá varieta (s patrovou srstí) dlouhosrstá varieta. Obě variety jsou pozoruhodné velikosti a celkového vzhledu; mají harmonické, silné, houževnaté a svalnaté tělo s impozantní hlavou a pozorným výrazem.
Ideální poměr kohoutkové výšky k délce trupu (měřeno od vrcholu ramenního kloubu k sedacímu hrbolu) = 9 : 10. Ideální poměr kohoutkové výšky k hloubce hrudníku: viz obrázek. Celková délka hlavy poněkud přesahuje třetinu kohoutkové výšky. Poměr hloubky tlamy (měřeno v nasazení tlamy) k délce tlamy činí 2 : 1. Délka tlamy poněkud přesahuje třetinu celkové délky hlavy.
Povaha přátelská; temperament klidný až živý; ostražitý.
Mohutná, impozantní a výrazná.
Lebka: silná, široká, při pohledu zepředu a z profilu lehce klenutá; V afektu tvoří nasazení uší s temenem rovnou linii, která přechází po stranách v měkké oblé linii do silně vyvinutých a vysokých partií lící. Čelo směrem k tlamě strmě klesá. Týlní hrbol je jen mírně zdůrazněn. Horní nadočnicové oblouky silně vyvinuty. Silně vyvinutá čelní rýha začínající u kořene nosu probíhá středem mozkovny a temena hlavy. Kůže na čele tvoří nad očima lehké vrásky, které se sbíhají k čelní rýze; při vzrušení jsou vrásky výrazněji vyznačeny, jinak jsou spíše nenápadné. Stop: výrazně vyjádřen.
Nosní houba: Černá, široká a hranatá; nosní otvory široce otevřené. Tlama: stejnoměrně široká. Hřbet nosu rovný, s lehkou rýhou. Pysky: okraje pysků jsou černě pigmentované. Pysky horní čelisti silně vyvinuté, pevné a ne příliš visící; od nosu tvoří velký oblouk. Koutek tlamy zůstává viditelný. Čelisti / zuby: horní i dolní čelist silná, široká, obě jsou stejně dlouhé. Dobře vyvinutý, pravidelný a úplný nůžkový nebo klešťový skus. Těsný předkus bez ztráty kontaktu řezáků je přípustný. Chybění PM1 (prvních třeňových zubů) a M3 se toleruje. Oči: středně velké, tmavě hnědé až oříškově hnědé, přiměřeně hluboko uložené, s přátelským výrazem. Přirozeně pevně uzavřená víčka jsou žádoucí; malý ohyb s kouskem viditelné spojivky u dolního víčka a malý ohyb horního víčka jsou přípustné. celé okraje víček černě pigmentované. Uši: středně velké, vysoko a široko nasazené. Ušní boltce silně vyvinuté. Ucho hebké, trojúhelníkové, se zaoblenou špičkou; zadní okraj ucha lehce odstává, přední okraj přiléhá k lícím.
Silný a dostatečné délky; lalok na hrdle a krku přiměřeně vyvinutý.
Obecně: celkový vzhled impozantní a harmonický, statný a dobře osvalený. Kohoutek: dobře vyjádřen. Hřbet: široký, silný, pevný. Hřbetní linie probíhá až k bedrům rovně a vodorovně. Záď: dlouhá, málo skloněná, harmonicky přecházející v nasazení ocasu. Hruď: hrudní koš přiměřeně hluboký s dobře klenutými žebry, ale není sudovitý. Hrudník nezasahuje hlouběji než k loktům. Spodní linie z profilu a břicho: směrem dozadu lehce vtažené.
V nasazení široký a silný. Ocas dlouhý a těžký, poslední ocasní obratel sahá nejméně k patě; v klidu volně visí, nebo je v poslední třetině lehce zahnutý směrem nahoru; při vzrušení je ocas nesen výš.
Obecně: hrudní končetiny při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné, přiměřeně široko postavené. Plece: lopatky šikmo uložené, osvalené a dobře přiléhající. Nadloktí: delší než lopatka; úhel mezi lopatkou a nadloktím není příliš otevřený. Loket: přiléhající. Předloktí: rovné, silných kostí, se suchými svaly. Přední nadprstí: při pohledu zepředu postavené svisle a tvoří prodloužení předloktí. při pohledu ze strany lehce skloněné. Tlapy hrudních končetin: široké, se silnými, těsně přiléhajícími a silně klenutými prsty.
Celkový dojem: Pánevní končetiny přiměřeně zaúhlené a svalnaté. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovnoběžné a nejsou postaveny příliš úzce Stehna: silná, svalnatá, stehna jsou široká. Kolenní klouby: dobře zaúhlené, nejsou vytočené ven, ani vtočené dovnitř. Lýtka: šikmo postavená, poměrně dlouhá. Hlezna: lehce zaúhlená a pevná. Zadní nadprstí (nárt): při pohledu zezadu rovná a paralelně postavená. Tlapy pánevních končetin: široké, se silnými, těsně přiléhajícími a silně klenutými prsty. Paspárky se tolerují, pokud nebrání v plynulém pohybu psa.
Harmonický prostorný pohyb s dobrým posuvem vycházejícím z pánevní končetiny; hřbet zůstává za pohybu stabilní a klidný. Přední i zadní tlapy se posouvají přímo kupředu.
Krátkosrstá varieta (s patrovou srstí): krycí srst hustá, hladká, přiléhající a hrubá. Podsada bohatá. Stehna s lehce vyvinutými kalhotami; ocas hustě osrstěný. Dlouhosrstá varieta: středně dlouhá rovná krycí srst s bohatou podsadou. Obličejová část hlavy a uši s krátkou srstí; na zádi a kyčlích většinou srst trochu zvlněná; hrudní končetiny s praporci; silně vyvinuté kalhoty na stehnech; ocas huňatý.
Základní barva bílá s menšími nebo většími červenohnědými plotnami (bílá s plotnami) až splývající červenohnědá přikrývka na hřbetě a bocích (plášťové zbarvení) Roztrhaný plášť (přikrývka přerušovaná bílou) se hodnotí jako rovnocenný. Žíhaná červenohnědá je přípustná. Hnědožlutá se toleruje. Tmavé lemování na hlavě je žádoucí. Nádech černé na těle se toleruje. Předepsané bílé odznaky: hruď, tlapy, špička ocasu, pás kolem čenichu, lysinka a skvrna na týle. Žádoucí bílé odznaky: bílý límec, symetrická tmavá maska.
Kohoutková výška: Minimální výška: Psi 70 cm. Minimální výška: Feny 65 cm. Maximální výška: Psi 90 cm. Maximální výška: Feny 80 cm. Hodnocení psů přesahujících maximální výšku se nesnižuje, pokud je jejich celkový vzhled harmonický a pokud je jejich pohyb korektní.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou. Chybějící pohlavní výraz. Neharmonický celkový vzhled. V poměru s velikostí příliš krátké končetiny. Příliš silná tvorba vrásek na hlavě a na krku. Příliš krátká nebo příliš dlouhá tlama. Ven spadající pysky dolní čelisti. Chybějící zuby (kromě PM1 a M3). Malé zuby (zejména řezáky). Lehký předkus. Světlé oči. Nedostatečně uzavřená víčka. Pronesený hřbet, kapří hřbet. Záď přestavěná nebo silně spadající. Ocas nesený stočený na hřbetu. Chybějící předepsané bílé znaky. Křivé nebo silně vytočené hrudní končetiny. Strmé zaúhlení, kravský postoj nebo sudovitý postoj pánevních končetin. Chybný pohyb. Kadeřavá srst. Neúplná nebo nedostatečná pigmentace nosní houby, kolem nosu, na pyscích a na očních víčkách. Chybná základní barva (například červenohnědé tečky nebo stříkance v bílé srsti).
Slabá povaha, agresivita. Podkus, výrazný předkus. Modré oči (skleněné oči). Entropium, ektropium. Zcela bílá srst nebo zcela červenohnědá srst (chybí základní barva). Jinak zbarvená srst. Nedosažení minimální kohoutkové výšky. Psi vykazující patrné fyzické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.]]>
Rusko. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 1989.
Skupina 2 Pinčové a knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi. Skupina 2.2 Molossové - horští psi.
Středoasijští ovčáci jsou větší až velcí psi robustní stavby těla, silní, odvážní, nedůvěřiví vůči cizím, nenároční, snadno přizpůsobiví různým klimatickým podmínkám. To vše umožňuje široké použití středoasijských ovčáků v nejrůznějších oblastech. Středoasijští ovčáci jsou rozšířeni zvláště v republikách střední Asie a v jim přilehlých oblastech.
Robustní pes se silnou kostrou a mohutným osvalením. Často se vyskytují jedinci této rasy se sklony k lymfatičnosti. Silná kůže s dobře vyvinutým a pružným podkožním vazivem, tvoří často na krku záhyby. Vady: obezita; vážné vady: slabá konstituce, rachitida, nedostatečné osvalení INDEX FORMÁTU : psi 100 - 105; feny 102 - 108 Vady: lehké odchylky od uvedeného formátu; vážné vady: velké odchylky od standardního formátu
Psi nejméně 65 cm; feny nejméně 60 cm. Vady: kohoutková výška u psů od 60 do 64 cm včetně, u fen od 58 do 60 cm; vážné vady: kohoutková výška menší než 60 cm u psů, méně než 58 cm u fen.
Pohybově velice aktivní, vyrovnaná, klidná povaha. Dominující jsou aktivní obranářské reakce. Vady : nedostatek odvahy, bojácnost; vážné vady : přehnaná agresivita, bázlivost
Dobře vyjádřený. Psi jsou mohutnější, silnější a statnější než feny. Pohlavní dimorfismus je zřetelně vyjádřen. Vážné vady: samičí výraz u psů. Jednostranný nebo oboustranný kryptorchismus.
Drsná, rovná, s dobře vyvinutou podsadou. Na hlavě a přední straně končetin je srst krátká a dobře přiléhající. Podle délky srsti se psi rozlišují na: a) dlouhosrsté (7-8 cm) na hřbetě a po těle, zejména pak na uších, krku, zadní straně hrudních a pánevních končetin a na ocase. b) krátkosrsté (3-5 cm) s hladkou srstí Vážné vady: příliš krátká srst, bez podsady, srst měkká, zvlněná nebo kučeravá.
Bílá, černá, šedá, plavá, rezavá, vlkošedá, žíhaná, strakatá a skvrnitá.
Mohutná, v lebeční partii široká s dobře vyvinutými jařmovými oblouky. Čelo je ploché, stop jen lehce naznačen. Čenich je poněkud kratší než lebeční partie, mezi očima široký, směrem ke šičce nosu se zúžuje jen nepatrně. Při pohledu shora a zepředu je tlama pravoúhlá, při pohledu z boku má tlama tvar komolého kužele s převislým silným horním pyskem. Nosní houba je široká a černá. U psů se světlou barvou srsti je přípustné hnědé zbarvení nosní houby. Vady: malá hlava, příliš vystupující jařmové oblouky, klenuté čelo, příliš vyjádřený stop, příliš vystupující nadočnicové oblouky, příliš krátký nebo dlouhý čenich. Vrásky na hlavě. Vážné vady: úzká hlava, lehká hlava, špičatý nebo vyhrnutý čenich UŠI : malé, překlopené, nízko nasazené, trojúhelníkového tvaru (u štěňat se krátce kupírují) Vady: vysoko nasazené, nekupírované uši OČI : tmavé, daleko od sebe posazené, kulaté, hledící zpříma. Vady: světlé nebo šikmo posazené oči, příliš otevřená víčka, viditelné bělmo ZUBY A SKUS : bílé, silné, pevný skus. Řezáky jsou uspořádány pravidelně v řadě. Nůžkový skus. Vady: chrup opotřebovaný neúměrně věku. Ulámané zuby, které však nesmí ovlivňovat správnost skusu. Absence více než dvou prvních premolárů nebo absence jednoho prvního a jednoho druhého premoláru. Lehce nažloutlý odstín zubů. Vážné vady: malé, slabé zuby. Nepravidelně řazené řezáky. Všechny odchylky od správného nůžkového skusu. Chybění jednoho řezáku nebo jednoho špičáku. Chybění jednoho třetího nebo čtvrtého premoláru nebo chybění jednoho moláru. Zuby se silně poškozenou sklovinou.
Krátký, svalnatý, nízko nesený, s linií hřbetu svírá úhel 30 až 40 stupňů. Vady: dlouhý krk, nedostatečné osvalení, příliš vyjádřený lalok HRUDNÍK : Široký, svalnatý, dobře klenutá žebra. Spodní linie hrudníku dosahuje až k loktům nebo je dokonce přesahuje. Vady: zploštělý, méně vyvinutý hrudník. Pod hrudníkem viditelně visící kůže. Vážné vady: plochý, úzký, málo prostorný, nedostatečně vyvinutý hrudník. BŘICHO : mírně vtažené Vady: břicho příliš vtažené (jako u chrta) nebo povolené (objemné) KOHOUTEK : dobře vyznačený, zejména u psů. Jeho výška přesahuje o 1 - 2 cm výšku zádě Vady: nízký kohoutek, málo vystupující nad linií hřbetu HŘBET : silný, rovný, široký Vady: měkký nebo lehce klenutý hřbet; vážné vady: sedlovitý nebo kapří hřbet BEDRA : krátká, široká, lehce klenutá Vady: delší bedra, rovná nebo příliš klenutá; vážné vady: dlouhá bedra, úzká nebo spadající bedra ZÁĎ : široká, svalnatá, téměř vodorovná Vady: trochu zkosená záď; vážné vady: úzká, krátká, silně zkosená záď. Přestavěná záď
Vysoko nasazený, srpovitý, visící; dosahuje až k hleznu. Kupíruje se krátce. Vady: nekupírovaný ocas
Pohled zepředu: rovné a rovnoběžné. Jejich délka k lokti (měřené od země k loktům) mírně přesahuje polovinu kohoutkové výšky. Úhel mezi lopatkou a kosti pažní tvoří zhruba 100o. Předloktí dlouhé, rovné, silné. Nadprstí krátké, široké, silné, kolmo postavené. Vady: mírné odchylky v úhlení ramenního kloubu. Tlapy lehce vytočené ven nebo dovnitř, měkčí nadprstí. Vážné vady: příliš strmý nebo příliš přeúhlený ramenní kloub, deformace kostí končetin. Měkké nadprstí. Tlapy silně vybočené ven nebo dovnitř.
Rovnoběžné, poněkud otevřené na úrovni kolen (lýtka) a patních kloubů. Krátké holeně. Silná kolmo postavená nadprstí. Vady: drobné odchylky od rovnoběžnosti pánevních končetin, lehce vbočená hlezna. Strmější úhlení pánevní končetiny. Vážné vady: zřetelné odchylky od paralelního postavení pánevních končetin. Kulaté končetiny. Úhlení pánevní končetiny příliš strmé. TLAPY (hrudních a pánevních končetin) : silné, oválné, kompaktní Vady: otevřené, oválné tlapy, ploché tlapy. Vážné vady: velmi otevřené tlapy, velmi měkké prsty
Nejtypičtějším druhem pohybu tohoto plemene psa je těžký krátký klus a cval. Při klusu se pohybují končetiny přímo vpřed s jistou tendencí směřovat ke středové linii. Vady: lehké odchylku od předepsané mechaniky pohybu Vážné vady: strnulý, nepřirozený pohyb
Všechny odchylky od korektního skusu. Chybějící jeden řezák nebo jeden špičák, jeden třetí nebo čtvrtý premolár nebo jeden molár.
Všichni psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku.]]>
Čivava pochází z Mexika. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 24. 03. 2004. FCI - Standard č.218/20. 10. 2004/D
Čivava je převážně společenský pes.
Skupina 9 Společenští a doprovodní psi. Sekce 6 Chihuahueno. Bez pracovní zkoušky.
Čivava je nejmenším plemenem psů na světě a nese název největší provincie republiky Mexiko (Chihuahua) . Předpokládá se, že Čivava tam dříve žila volně a v době existence civilizace Toltéků byli domorodci chytáni a domestikováni. Vyobrazení trpasličího psa, který se nazýval »Techichi« a žil v Tule, bylo použito na dekoraci městské architektury; tyto malé sošky se velmi podobají dnešním čivavám.
Čivava je kompaktní stavby těla. Velmi podstatný význam má ta skutečnost, že lebka čivavy má tvar jablka a že její středně dlouhý ocas je nesen vysoko zvednutý; buď je nesen ohnutý nebo zatočený v půlkruhu se špičkou směřující proti bedrům.
Délka těla je poněkud větší než kohoutková výška; žádoucí však je téměř kvadratický formát těla, což platí zvláště u psů. U fen je vzhledem k možnosti březosti přípustný poněkud delší trup.
Čivava je mrštný, pozorný, temperamentní a velmi odvážný pes.
MOZKOVNA: Lebka: Krásně klenutá jablkovitá hlava (charakteristická vlastnost plemene) . Jedincům bez fontanely se dává přednost, ale malá fontanela je přípustná. Stop: Velmi výrazný, hluboký a široký, protože čelo je vyklenuté nad nasazení tlamy. LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI: Nosní houba: Středně krátká, mírně vyhrnutá; Přípustná je každá barva. Tlama: Krátká, při pohledu ze strany rovná, v nasazení široká, ke špičce se zužující. Pysky: Suché a dobře přiléhající. Líce: Málo vyvinuté a velmi suché. Čelisti / zuby: Nůžkový nebo klešťový skus. Předkus a podkus a jakákoliv anomálie postavení zubů horní nebo dolní čelisti musí být přísně postihovány. Oči: Velké a okrouhlého tvaru, velmi výrazné, nevystupující, zcela tmavě zbarvené. Světlé oči jsou přípustné, ale nežádoucí. Uši: Velké, vzpřímené, rozložené a výrazně otevřené; široké v nasazení, směrem k lehce zaoblené špičce se postupně zužující. V klidu jsou skloněny do stran s úhlem 45°.
Horní linie: Lehce klenutá. Délka: Středně dlouhý. Tvar: Silnější u psů než u fen. Kůže: Bez laloku; u dlouhosrsté variety je vysoce žádoucí límec s delší srstí.
Kompaktní a dobře stavěný. Horní linie z profilu: Rovná. Kohoutek: Málo vyjádřen. Hřbet: Krátký a pevný. Bedra: Silně osvalená. Záď: Široká a silná, téměř plochá nebo lehce skloněná. Hruď: Hrudník široký a hluboký, žebra dobře klenutá. Při pohledu zepředu prostorný, ale ne přehnaně; při pohledu ze strany dosahující až k loktům; není sudovitého tvaru. Dolní linie z profilu a břicho: Tvořen výrazně vtaženým břichem. Volné břicho je přípustné, ale nežádoucí.
Čivava by měla mít ocas vysoko nasazený a přiměřené délky; široký v nasazení, směrem ke špičce se postupně zužující, vypadá ploše. Způsob nesení ocasu je důležitou charakteristickou vlastností plemene Čivava. V pohybu se ocas nachází nesen v oblouku vysoko zdvižený nebo zaoblený do půlkruhu se špičkou směřující proti bedrům, což propůjčuje tělu vyvážený vzhled. Nikdy není nesen mezi končetinami nebo pod horní linií. Osrstění odpovídá délce srsti dané variety a odpovídá srsti celého těla psa. U dlouhosrsté variety tvoří srst praporce. V klidu je ocas nesen volně visící a tvoří lehký háček.
Hrudní končetiny by měla mít Čivava rovné a dobré délky; při pohledu zepředu jsou s loktem v jedné rovné linii; při pohledu ze strany stojí svisle. Plece: Suché a málo osvalené. Zaúhlení mezi lopatkou a nadloktím je přiměřené. Loket: Pevně a těsně přiléhající, což dovoluje volný pohyb s hrudní končetinou. Přední nadprstí: Lehce šikmo postavené, silné a pružné.
Pánevní končetiny by měla mít Čivava dobře osvalené, s dlouhými kostmi, svisle a navzájem rovnoběžně postavené, s dobrým zaúhlením kyčelního kloubu , kolena a hlezna, v souladu se zaúhlením hrudní končetiny. Nárt: Krátký, s dobře vyvinutými Achillovými šlachami; při pohledu zezadu jsou končetiny rovné a jsou postaveny svisle. TLAPY: Čivava má tlapy velmi malé a oválné, s dobře navzájem oddělenými, ale neprošlápnutými prsty (tlapky nejsou ani zaječí, ani kočičí) ; drápy jsou zvlášť dobře klenuté a přiměřeně dlouhé; polštářky tlap jsou dobře vyvinuté a velmi pružné; Paspárky musí být odstraněny s výjimkou zemí, ve kterých je odstraňování paspárků zákonem zakázáno. CHODY: Krok je dlouhý a pružný, energický a aktivní, vpředu dlouhý krok a zezadu silný posun. Při pohledu zezadu se pánevní končetiny pohybují navzájem téměř rovnoběžně, takže tlapky pánevních končetin dopadají přesně do stop hrudních končetin. S rostoucí rychlostí vykazují končetiny tendenci konvergovat ke středové linii pod těžištěm psa (single track) . Průběh pohybu zůstává volný a pružný, bez viditelné námahy, hlava zvednutá a hřbet pevný.
Čivava má kůži hladkou a pružnou na celém povrchu těla.
U plemene Čivava existují dvě variety srsti. Krátkosrstá varieta: Srst je krátká na celém těle a dobře přiléhá. Je-li vybavena podsadou, je srst poněkud delší; Volnější, řidší srst na hrdle a na břiše je přípustná; srst je poněkud delší na hrdle a na ocase, krátká v obličeji a na uších. Je lesklá a měkká na omak. Bezsrstí psi jsou nepřípustní. Dlouhosrstá varieta: Srst by měla být jemná a hedvábná, rovná nebo lehce zvlněná; nepříliš hustá posada je žádoucí. Srst je delší a tvoří praporce na uších, na krku, na zadní straně hrudních a pánevních končetin, na tlapách a na ocasu. Psi s delší a načechranou srstí jako u maltézáčků jsou nepřípustní.
U plemene Čivava jsou přípustné všechny barvy ve všech možných odstínech a kombinacích.
U tohoto plemene se posuzuje jen hmotnost, ne velikost. Hmotnost: Ideální hmotnost čivavy je mezi 1,5 a 3 kg. Přesto jsou přijatelní psi s hmotností mezi 500 g a 1,5 kg. Jedinci s hmotností přesahující 3kg se vylučují.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou. 1) Chybění jednotlivých zubů. 2) Zdvojení zubů (přetrvávání mléčných zubů) . 3) Deformované čelisti. 4) Špičaté uši. 5) Krátký krk. 6) Dlouhý trup. 7) Vyklenutý hřbet nebo spadající hřbet (lordóza nebo kyfóza) . 8) Spáditá záď. 9) Úzká hruď, plochý hrudní koš. 10) Špatně nasazený, zatočený nebo příliš ocas. 11) Krátké končetiny. 12) Odstávající lokty. 13) Příliš úzce postavené pánevní končetiny.
1) Úzká mozkovna. 2) Malé oči, oči zapadlé nebo vystupující. 3) Dlouhá tlama. 4) Předkus a podkus. 5) Luxace čéšky.
1) Agresivita nebo bojácnost. 2) „Jelenovitý“ typ (psi s netypickou celkovou stavbou nebo: velmi jemná hlava, dlouhý krk, štíhlé tělo, dlouhé končetiny) . 3) Jedinci s velmi otevřenou fontanelou. 4) Visící nebo krátké ucho. 5) Extrémně dlouhý trup. 6) Ztráta ocasu. 7) Dlouhosrstá varieta: psi s velmi dlouhou, jemnou a jako u maltézáčků načechranou srstí. 8) Krátkosrstá varieta: lysá místa (alopecie) . 9) Hmotnost nad 3 kg.
Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Německý ovčák pochází z Německa.
Skupina I – ovčáci. Sekce 1 – ovčáci se zkouškou z výkonu. F.C.I. - Standard Nr. 166 / 30.08.91 / D
Německý ovčák je všestranný pracovní, ovčácký a služební pes.
Podle úředních ustanovení spolku Verein für Deutsche Schäferhunde e.V. (Spolek pro německé ovčáky) se sídlem v Augsburgu ve VDH (Verband für das Deutsche Hundewesen) , která ho stanoví jako zakladatelský spolek pro plemeno Německý ovčák za spolek odpovědný za standard plemene, byl standard stanoven, přepracován a katalogizován na první členské schůzi ve Frankfurtu nad Mohanem dne 20. září 1899 podle návrhů A. Mayera a von Stephanitze a doplňků VI. členské schůze konané dne 28. července 1901, XXIII. členské schůze v Kolíně nad Rýnem dne 17. září 1909, zasedání předsednictva a chovatelské rady ve Wiesbadenu dne 5. září 1930 a zasedání chovatelské rady a předsednictva dne 25. března 1961 v rámci zasedání WUSV (Welt-Union der Vereine für Deutsche Schäferhunde - Světové unie spolků pro německé ovčáky) , zasedání WUSV dne 30. srpna 1976 a pravomocně schválen předsednictvem a radou ve dnech 23.-24. března 1991. Německý ovčák, s jehož plánovitým chovem se začalo v roce 1899 po založení Spolku pro německé ovčáky (SV) byl vyšlechtěn ze středoněmeckého a jihoněmeckého rázu ovčáckých psů, které tehdy existovaly, s konečným cílem získat služebního psa s vlohami pro velké výkony. K dosažení tohoto cíle byl vypracován standard plemene Německý ovčák, který se vztahuje nejen k tělesným vlastnostem, ale i k povahovým a charakterovým vlastnostem.
Německý ovčák je pes střední velikosti, poněkud obdélníkového formátu, silný a dobře osvalený. Kosti jsou suché a je celkově pevné konstituce.
Kohoutková výška u plemene Německý ovčák činí u psů 60 - 65 cm, u fen 55 - 60 cm. Délka trupu přesahuje kohoutkovou výšku zhruba o 10 - 17%.
Německý ovčák musí být povahově vyrovnaný, pevných nervů, sebevědomý, absolutně přirozený (s výjimkou vydráždění) , zcela dobromyslný, ale pozorný a ovladatelný. Německý ovčák musí mít odvahu, bojovnost a tvrdost, aby byl vhodný jako doprovodný, strážní, služební, pastevecký pes a pes k obraně.
Hlava je klínovitého tvaru, je přiměřená velikosti těla (délka hlavy odpovídá zhruba 40% kohoutkové výšky) , aniž by působila těžkopádným dojmem nebo byla příliš dlouhá, v celkovém zjevu suchá, mezi ušima přiměřeně široká. Čelo při pohledu zpředu nebo ze strany jen mírně klenuté, bez anebo jen s málo znatelnou rýhou uprostřed čela. Poměr mezi temenem a obličejovou částí činí 50% ku 50%. Šíře temene má zhruba odpovídat délce temene. Temeno se při pohledu shora od uší ke špičce nosu stejnoměrně pozvolna zužuje a přechází přes neostrý čelní sklon v klínovitě formovanou obličejovou část hlavy (tlamu) . Horní a dolní čelist musí být silně vyvinuté. Hřbet nosu je rovný, prohnutí nebo vyklenutí jsou nežádoucí. Pysky pevně přiléhající, uzavřené a tmavě zbarvené. Nos: Německý ovčák musí mít černý nos. Chrup: Německý ovčák musí mít chrup silný, zdravý a úplný (42 zubů podle zubního vzorce) . Německý ovčák má nůžkový skus, což znamená,že řezáky musí do sebe nůžkovitě zapadat, přičemž řezáky horní čelisti nůžkovitě přesahují řezáky dolní čelisti. Klešťový skus, předkus a podkus jsou vady, taktéž větší mezery mezi jednotlivými zuby (postavení s mezerami) . Vadné je i zcela rovné řazení řezáků. Čelisti musí být silně vyvinuté, aby zuby mohly být zasazeny v zubní liště pevně. Oči: Německý ovčák má mít oči středně veliké, mandlovitého tvaru, poněkud šikmo položené, ale ne vystupující. Barva očí má být co možná nejtmavší. Světlé, pichlavé oči jsou nežádoucí, protože nepříznivě ovlivňují výraz psa. UŠI: Německý ovčák má postavené středně veliké uši, nesené vzpřímeně a směřující stejným směrem (ne stažené do stran) , sbíhají se do špičky a ušní boltce jsou otočené kupředu. Překlopené a visící uši u plemene Německý ovčák jsou vadné. Uši složené dozadu při pohybu popřípadě v klidu nejsou vadou. KRK: Německý ovčák má mít krk silný s dobře vyvinutým svalstvem, bez volné kůže a bez volné kůže na hrdle (bez laloku) . Úhel s trupem (s horizontální linií) činí přibližně 45o.
Hřbetní linie probíhá bez znatelného přerušení od nasazení krku před dobře vyvinutý kohoutek a přes vodorovný zcela lehce spadající hřbet až ke slabě spadající zádi. Hřbet je pevný, silný a dobře osvalený. Bedra jsou široká,silně vyvinutá a dobře osvalená. Záď má být dlouhá, mírně spadající (asi 23o k horizontále) a bez přerušení hřbetní linie přechází do nasazení ocasu. Hrudník: Německý ovčák má mít hrudník přiměřeně široký, spodní část hrudníku má být dlouhá a výrazná. Hloubka hrudníku činí zhruba 45 až 48% kohoutkové výšky. Žebra by měla být přiměřeně klenutá, sudovitý hrudník je vadou stejně jako plochá žebra. Ocas: Ocas u plemene Německý ovčák by měl dosahovat nejméně k hleznu, nepřesahuje však polovinu nártu. Na spodní straně je srst poněkud delší. Ocas je nesen svěšený v mírném oblouku, při vzrušení a pohybu je nesen poněkud výš, nepřesahuje však horizontální linii hřbetu. Operativní úpravy jsou zakázané.
Hrudní končetiny: Hrudní končetiny u německého ovčáka musejí být ze všech stran rovné, zepředu dokonale rovnoběžné. Lopatka a rameno jsou stejné délky a silným svalstvem pevně připevněny k trupu. Ideální úhel mezi lopatkou a ramenem je 90o, zpravidla až do 110o. Při statickém posouzení, ani v pohybu nesmí být lokty vybočené ani vtlačené. Předloktí ze stran rovné a navzájem dokonale rovnoběžně postavené se suchým a pevným osvalením. Nadprstí má délku cca 1/3 předloktí a svírá s ním úhel cca 20o - 22o. Příliš šikmo postavené (více než 22o) i příliš strmě postavené nadprstí (méně než 20o) ovlivňují použitelnost psa a zvláště jeho vytrvalost. Pánevní končetiny: Postavení pánevních končetin u německého ovčáka je poněkud posunuté dozadu, přičemž zadní končetiny jsou při pohledu zezadu rovnoběžné. Stehenní a holenní kost jsou přibližně stejné délky a tvoří úhel cca 120o, stehna jsou silná a dobře osvalená. Hlezna jsou silně vyvinutá a pevná, nárt stojí svisle pod hlezny. Tlapy: Tlapy jsou u plemene Německý ovčák dobře uzavřené, lehce klenuté, polštářky tvrdé a tmavé barvy, drápy silné, zahnuté a rovněž tmavě zbarvené. Chody: Německý ovčák je klusák. Končetiny musí svojí délkou a úhlením vzájemně ladit tak, aby se pánevní končetina mohla pohybovat až pod střed těla a hrudní končetina mohla dosahovat stejně daleko kupředu, aniž by to zjevně narušilo hřbetní linii. Každý sklon k přeúhlení pánevních končetin snižuje pevnost a vytrvalost a tím také použitelnost psa. Při správném poměru stavby těla a úhlení končetin je výsledkem prostorný pohyb probíhající nízko nad zemí budící dojem nenucenosti. Hlava je lehce vychýlená vpřed a ocas je mírně zvednutý; při rovnoměrném klidném klusu je výsledkem plynulá a ničím nepřerušené hřbetní linie probíhající od špiček uší přes týl a hřbet až ke špičce ocasu.
Německý ovčák má mít kůži (volně) přilehlou k tělu bez viditelných vrásek a záhybů.
korektní osrstění německého ovčáka je patrová srst s podsadou. Krycí srst má být u plemene Německý ovčák co možná nejhustší, tvrdá a pevně přiléhající. Hlava včetně vnitřku ušních boltců, přední strana končetin, tlapy a prsty krátce osrstěny. Srst na krku poněkud delší a bohatší. Na zadní straně končetin, až po zápěstí a popř. až po hlezno, je srst delší, na zadní straně stehen tvoří mírné kalhoty.
Německý ovčák má mít barvu černou s červenohnědými, hnědými, žlutými až světlešedými znaky. Celočerná, jednobarevně šedá, nebo šedá s tmavým vlkošedým zbarvením. S černým sedlem a maskou. Nenápadné malé bílé znaky na hrudi nebo světlé zbarvení na vnitřních stranách končetin jsou přípustné, ač nežádoucí. Čenich musí být vždy u každého zbarvení černý. Psi bez masky, se světlýma až pichlavě žlutýma očima, světlých až bělavých znaků na hrudi a na vnitřní straně končetin, s bílými drápy nebo červenou špičkou ocasu se považují za slabě pigmentované. Podsada je vždy lehce našedlá. Bílá barva u plemene Německý ovčák není přípustná.
Psi: Výška v kohoutku: 60 - 65 cm. Hmotnost: 30 - 40 kg. Feny: Výška v kohoutku: 55 - 60 cm. Hmotnost: 22 - 32 kg.
Psi by měli vykazovat dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, která se plně nacházejí v šourku.
Každá odchylka od výše uvedených bodů by měla být považována za vadu, jejíž hodnocení by mělo být v přesném poměru se stupni odchylky.
Odchylky od výše uvedených popsaných charakteristických znaků plemene, které nepříznivě ovlivňují upotřebitelnost. Vady uší - příliš hluboko do stran nasazené uši, klopené uši, špatné postavení uší, nepevné uši. Podstatné nedostatky pigmentu. Nedostatečná celková pevnost konstituce. Vady chrupu - všechny odchylky od nůžkového skusu a vzorce zubů, pokud se nejedná o vylučující vady.
a) Psi slabí povahou, kousaví a slabých nervů. b) Psi s prokázanou "těžkou DKK". c) Monorchidi a kryptorchidi a psi se zřetelně nestejnými popř. zakrnělými varlaty. d) Psi s vadami uší, popř. ocasu. e) Psi s deformacemi. f) Psi s vadami chrupu při ztrátě: 1x P3 a dalšího zubu nebo. 1x špičáku nebo. 1x P4 nebo. 1x M1, popř. M2 nebo. Ztráta celkem 3 zubů a více. g) Psi s nedostatky v čelisti: Podkus 2 mm a více. Předkus. Klešťový skus v celé oblasti řezáků. h) Psi přerostlí nebo nedorostli více než o 1 cm. i) Albinismus. j) Bílá barva srsti (i při tmavých očích a drápech) . k) Dlouhá patrová srst (dlouhá, měkká, nepevně přiléhající krycí srst s podsadou, prapory na uších a bězích, huňaté kalhoty a huňatý ocas s utvářejícími se prapory směrem dolů) . l) Dlouhá srst (dlouhá, měkká krycí srst bez podsady, většinou s pěšinkou na hřbetě uprostřed, prapory na uších a bězích a na ocase) .]]>
Pastevecký a hlídací pes. Výborný pomocník na farmách, vhodný do rodiny.
Má mnoho kladů a předností. Mudi je pes nenáročný se spoustou energie. Je vytrvalý a smělý, trošku nezávislý, ale velice inteligentní. Rád štěká. Má silný pud chránit rodinu, ve které žije. Často se ve své rodině upne na jednu osobu.
Dlouhá 3-7 cm. Srst je kudrnatá nebo vlnitá a je kompaktní. Vyskytují se v ní chlupové víry. Na různých částech těla se délka srsti liší (na hlavě či tlapkách nejkratší).
Vyskytuje se v barvě bílé, černé, popelavě modré, černobílé, žluté, hnědé a blue merle.
38 - 47 cm.
8 - 13 kg.
MUD
238 (Maďarsko).
Péče o srst: Psovi udržujte srst pravidelným česáním. Nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Výchova: Je to energický pes. Výcvik není náročný, jen musíte brát ohled na jeho trochu nezávislou povahu. S ostatními psy a domácími zvířaty se snáší dobře. Ochraňuje svou rodinu, s dětmi vychází dobře. Je to dobrý hlídač. Nároky na pohyb: Je to energický, pohyblivý pes, který miluje práci. Svému pánovi se přizpůsobí. Dopřejte mu ale dostatek pohybu. Výborně se hodí pro různé sporty, např.fly-ball a cvičení obratnosti.]]>
Cane da Pastore Maremmano-Abruzzese
Pastevecký - ochránce stád dobytka, služební pes, vhodný do rodiny.
Je to intelignetní, odvážný a nezávislý pes. Důstojný a vyrovnaný. Má od přírody ochranářský instinkt, díky kterému umí sám rozhodovat. Přespříliš neštěká.
Značně dlouhá, tuhá s bohatou podsadou.
Vyskytuje se v barvě bílé, kdy jsou povoleny odznaky ve slonové, bledě žluté a světle oranžové barvě. Tyto odznaky jsou k vidění na uších a u kořene ocasu.
Psi: 63 - 73 cm. Feny: 60 - 68 cm.
Psi: 35 - 45 kg. Feny: 30 - 40 kg.
MAP
201 / 15.09.1992 (Italie).
Péče o srst: Psa pravidelně češte a kartáčujte. Zejména v době výměny srsti kartáčujte více, abyste tak odstranili odumřelou srst a podpořii tvorbu srsti nové. Výchova: Tento pes je pánovi rovnocenným partnerem. Nečekejte od tohoto psa otrocké plnění povelů. Pes plní spíše povely, ve kterých vidí užitek. Výcvik proto veďte mírným způsobem, důsledně, ale na základě vzájemného respektu. S ostatními psy se snáší dobře, právě tak s ostatními domácími zvířaty. Ve vztahu k cizím lidem je odtažitý, k dětem se chová shovívavě, s trpělivostí. Výborně ochrání váš pozemek. Člověka, který tam nemá co pohledávat zadrží. Nároky na pohyb: Potřebuje mnoho pohybu. Nespokojí se se třemi malými procházkami denně. Umožněte mu dostatek pohybu a dejte psovi šanci se pořádně vyžít. Pokud bude dostatečně vyvenčený, bude v duševní i fyzické pohodě a potom bude klidný i v domě.]]>
Španělsko. Datum zveřejnění platného originálního standardu: 04/06/2001.
Obranář a hlídací pes (pro hlídání hovězího dobytka).
Skupina II pinčové a knírači- molossové – horští psi a švýcarští horští a salašničtí psi . Část 2.1: Molossové, dogovití.
Molossoidní pes, původem z Kanárských ostrovů (Tenerife a Gran Canaria). Vznikl křížením prehispánského pastýřského psa „Majonero“, pocházejícího z Kanárských ostrovů, s molossoidními psy, kteří byli na ostrovy přivezeni. Tímto křížením vznikla národní skupina dogovitých psů, kteří jsou střední velikosti, barvy žíhané tygrované nebo plavé s bílými skvrnami, robustní konstituce, příznačné pro molosského psa, ale přitom jsou hbití a silní, velmi temperamentní, otužilí, povahou čilí a věrní. V 16. a 17. století se počet těchto psů značně zvýšil; existují o tom četné zmínky v historických textech po dobytí ostrovů a především ve „Sbírkách vládních nařízení“, kde se vysvětluje, jakou úlohu tito psi mají – jsou určeni hlavně k vedení a hlídání stád dobytka, a rovněž pro potřeby řezníků, kterým pomáhali ovládat dobytek.
Molossoidní pes střední velikosti, celkově harmonický, z profilu pravoúhlý, s černou maskou. Robustní a správných proporcí. Je lehce obdélníkový, trup je delší než kohoutková výška; tato tendence je poněkud zřetelnější u fen.
Tento pes má vážný vzhled a pozorný pohled. Má mimořádné vlohy ke hlídání a tradičně k vedení a ovládání stád dobytka. Jeho temperament je vyrovnaný, je sebejistý. Hluboký a pronikavý štěkot. V rodině je mírný a ušlechtilý, velmi oddaný ke svému pánovi, ale vůči cizím je nedůvěřivý. Velmi sebejistý výraz, vznešená povaha a trochu si udržuje odstup. Je-li v pohotovosti, jeho počínání je velmi rozhodné a pohled ostražitý.
Masivní, brachycefalického typu, mohutného vzhledu, silná kůže na hlavě je volná. Tvarově připomíná poněkud protáhlou krychli. Poměr lebka – čenichová partie je 60 - 40% (6:4). Šířka lebky představuje 3/5 z celkové délky hlavy.
Lebka: Podélně i příčně lehce konvexní, i když čelní kost je spíše rovná. Šířka a délka jsou velmi podobné. Jařmový oblouk velmi silně vyjádřený, silně vyvinuté spánkové a žvýkací svaly, ale nevyčnívají. Týlní hrbol je neznatelný. Stop: výrazný, ale ne přehnaný. Střední rýha mezi nadočnicovými oblouky je výrazná a zaujímá přibližně dvě třetiny lebky. Lícní a lebeční linie jsou rovnoběžné nebo lehce konvergentní.
Nosní houba: Široká, silně pigmentovaná, černá. Je ve stejné linii jako hřbet nosu. Špička čenichu lehce ustupuje vzhledem k přednímu okraji pysků. Nozdry jsou široce otevřené umožňující snadné dýchání. Tlama: Kratší než lebka. Normálně tvoří 40% celé hlavy. Šířka odpovídá 2/3 lebky. Má široký základ a lehce se zužuje směrem k nosní houbě. Hřbet nosu je plochý, jeho profil rovný, bez hrbolů. Pysky: Horní pysky visí, ale ne přehnaně, a ve spojení při pohledu zpředu tvoří obrácené písmeno V. Pysky se lehce sbíhají. Vnitřek pysků je tmavý. Čelisti/Zuby: Nůžkový skus. Připouští se klešťový skus, i když není žádoucí, protože způsobuje vyšší opotřebení chrupu. Připouští se i lehký předkus. Špičáky jsou posazeny široko od sebe. Zuby jsou široké, u kořene velmi silné, stoličky jsou velké, řezáky malé, spodní špičáky dobře vyvinuté a správně zasazené. Oči: Lehce oválné, středně velké až velké, daleko od sebe usazené, úzkých linií, ani vpadlé ani vystouplé. Víčka jsou černě pigmentovaná a dobře přiléhající, nikdy nejsou povolená. Barva je od tmavě kaštanové až po středně kaštanovou, podle barvy srsti. Nikdy nejsou světlé. Uši: Středně velké, nasazené daleko od sebe, porostlé jemnou a krátkou srstí, volně visící po obou stranách hlavy. Mohou být složené dozadu do tvaru růže. Jsou nasazené v bodě lehce nad prodloužením očí. Uši posazené vysoko a blízko u sebe jsou atypické. V zemích, kde se povoluje kupírování, jsou kupírované uši neseny vztyčené. KRK: Poněkud kratší než je celková délka hlavy. Na spodní straně krku je kůže volná a tvoří malý lalok. Krk je mohutný, rovný, válcovitého tvaru a velmi svalnatý.
Podlouhlý, široký, hluboký, délka přesahuje kohoutkovou výšku o 18 - 20%, přičemž tento rozdíl je výraznější u fen. Slabiny jsou málo vyjádřené. Horní linie: Rovná, bez deformací, držená dobře vyvinutými, ale málo viditelnými svaly. Lehce stoupá od kohoutku k zádi. Nikdy nemá být sedlovitě pronesená ani klenutá. Záď: střední, široká a zaoblená. Nemá být dlouhá, protože by omezovala v pohybu. Feny mají záď obvykle širší. Hrudník: velmi široký, s dobře vyjádřeným předhrudím. Hloubka hrudníku má z profilu i zepředu dosahovat nejméně k loktům. Obvod hrudníku obvykle odpovídá kohoutkové výšce plus 45%. Žebra jsou dobře klenutá. Spodní linie: Lehce stoupá, nikdy neklesá. OCAS: V nasazení silný, ke špičce se zužuje a nesmí přesáhnout hlezno. Středně vysoké nasazení ocasu. Při vzrušení je nesen ve tvaru šavle, nezatáčí se ani se nepřibližuje ke hřbetu. V klidu visí s lehce zahnutou špičkou.
Plece: Správný sklon. Končetiny: Správně úhlené, šikmé, s dokonale kolmým předloktím, rovné, se širokými kostmi a dobrým svalstvem. Lokty: Nesmí být přitisknuté k žebrům ani se rozevírat ven. Vzdálenost lokte od země je obvykle 50% celkové výšky u psů a o něco kratší u fen. Nadprstí: Velmi pevné a lehce skloněné. Přední tlapy: Kočičí tlapy se zaokrouhlenými prsty, nepříliš těsně uzavřené. Polštářky na tlapách jsou velmi vyvinuté a černé. Drápy jsou tmavé, bílé drápy jsou nežádoucí, i když se mohou objevit podle barvy srsti.
Silné a rovnoběžné bez vybočení. Stehna: dlouhá a velmi svalnatá. Úhlení není příliš výrazné, ale ani příliš nevýrazné. Hlezno: Vždy nízko postavené. Zadní tlapy: Poněkud delší než přední, podobných vlastností. POHYB: Pohyb je prostorný s velkým záběrem, mrštný a pružný. Krok má být dlouhý. Držení ocasu je nízké, hlava se téměř nezvedá nad hřbetní linii. Ve střehu je hlava zvednutá a ocas vztyčený.
Silná a pružná. Volná na krku a kolem něj. Je-li pes ve střehu, kůže na hlavě tvoří několik souměrných záhybů, jejichž osou je střední čelní rýha.
Krátká, hrubá, dobře přiléhající, na dotek drsná, bez podsady (někdy se může objevit na krku a hýždích), na omak působí drsně. Velmi krátká a jemná srst na uších, poněkud delší na kohoutku a nahoře na stehnech zezadu.
Žíhaná ve všech odstínech, od velmi teplé tmavé až k velmi světlešedé nebo plavé. Plavá ve všech odstínech až k pískové. Bílá barva se může objevit na hrudi, na základně krku nebo hrdle, na předních končetinách a prstech zadních končetin, ale je žádoucí, aby jí bylo co nejméně. Maska vždy černá, nepřesahuje výšku očí.
Kohoutková výška: Psi: 60-65 cm. Feny: 56-61 cm. U velmi typických jedinců je přijatelná odchylka o 1 cm od maximální a minimální míry.
Psi: 50 kg. Feny: 40 kg.
Jakákoliv odchylka od uvedených kritérií se považuje za vadu; její závažnost posuzuje podle stupně odchylky od standardu.
Přílišné vrásky v krajině lebeční a lícní, které však nepozměňují výraz. Klešťový skus.
Hlava nemá stanovené proporce. Linie lebky a lící jsou velmi konvergentní (nadměrný stop, příliš vyjádřený). Maska přesahuje výšku očí. Přední nohy a tlapy vytočené ven nebo dovnitř. Příliš visící pysky, ustupující nebo vystupující dopředu. Stejná výška záď – kohoutek. Nadměrný lalok. Povolená víčka. Nosní hřbet klenutý. Velmi malé nebo přehnané zaúhlení. Spodní linie klesá. Málo hluboký hrudník. Nesprávný postoj. Vysoko nasazený ocas. Tenký ocas. Slabá kostra.
Čtvercový formát z profilu. Trojúhelníková hlava, úzká, nemá tvar krychle. Lehký vzhled. Zakroucený ocas, velmi tenký, stejně silný po celé délce nebo deformovaný. Velmi malá nebo příliš vysoká postava. Hřbetní linie pronesená nebo klenutá. Malé předhrudí. Slabý hrudník. Málo klenutá žebra. Chybějící záhyby v lebeční a lícní partii (napnutá kůže postrádající pružnost). Světlé oči (žluté). Oči příliš u sebe nebo šikmé. Vystouplé nebo zapadlé. Přílišný předkus. Chybí některý ze zubů (kromě P 1). Uši velmi vysoko posazené. Kulatá nebo klenutá lebka. Divergující linie lebeční a lícní. Srst řídká a jemná. Nevýrazná maska. Dlouhý krk, málo mohutný.
Nevyrovnaná povaha a jakýkoliv náznak agresivity. Zcela depigmentovaná nosní houba nebo vnitřní strana pysků. Úplně chybí maska. Nežádoucí bílé skvrny. Podkus. Záď nižší než kohoutek, klesající hřbetní linie. Modré oči nebo oči různých odstínů. Amputovaný ocas. Monorchidní nebo kryptorchidní jedinci. Nedostatečně vyvinutá hruď.
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, zcela uložená v šourku.]]>
Perro de Pastor Mallorquin
Služební plemeno, hodí se k pátracím a záchranářským akcím.
Je prudší povahy, ale výborně ochrání pozemek a svého pána.
Dlouhosrstá i krátkosrstá.
Pouze černá, povolena malá bílá skvrna na hrudi.
66 - 73 cm.
48 kg.
CB
321 (Španělsko).
Nároky na pohyb: Potřebuje hodně pohybu a kolem sebe dostatečný prostor. Velice se mu líbí na venkovských prostranstvích.]]>
Rotvajler pochází z Německa. Datum publikace platného originálního standardu:: 06.04.2000. F.C.I.-Standard č.147/19.06.2000/D
Rotvajler se využívá jako společenský, služební a pracovní pes.
Skupina 2 Pinčové a knírači, molosská plemena, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 2.1 molosská plemena – dogovití psi. Se zkouškou z výkonu.
Rotvajler patří mezi nejstarší plemena psů. Jeho původ sahá až do doby antického Říma. Tehdy se používal jako pastevecký pes a na pohánění stád. Tito psi táhli římskými legiemi přes Alpy, chránili lidi a poháněli stáda. V oblasti kolem Rottweilu se tito psi setkali s místními psy a jejich krev se smísila. Hlavním úkolem rotvajlerů bylo nyní pohánění a střežení velkých stád dobytka a obrana pána a jeho majetku. Toto plemeno dostalo svůj název podle starého říšského města Rottweilu: rottweiler. Rotvajler se stal také psem řezníků. Řezníci chovali tento ráz psů jen na výkon a pro své účely. Tak během let vznikl vynikající strážní pes a pes pro pohánění stád, který se využíval také jako tažný pes. Když na počátku 20. století hledala policie vhodná plemena psů pro své účely, zkoušela také rotvajlery. Velmi rychle se ukázalo, že rotvajler je velmi vhodný také pro policejní účely. Proto byl v roce 1910 oficiálně uznán jako policejní plemeno. Chovatelé rotvajlerů usilují o psa překypujícího silou, černého s červenohnědými jasně ohraničenými odznaky, který přes svoji celkovou mohutnost nepostrádá ušlechtilosti a je mimořádně vhodný jako společenský, služební a pracovní pes.
Rotvajler je středně velký až velký robustní pes, není těžkopádný, ani lehký, není vysokonohý, ani chrtovitý. Jeho souměrná postava je robustní a podsaditá, ukazuje na velkou sílu, obratnost a vytrvalost.
Délka trupu měřená od vrcholu hrudní kosti až k výběžku sedací kosti by měla přesahovat kohoutkovou výšku nejvýš o 15%.
Rotvajler je přátelský a klidný, v zásadě vlídný, miluje děti. Je velmi oddaný, poslušný, ovladatelný, rád pracuje. Jeho zjev prozrazuje rozhodnost, chování je sebejisté, nebojácné a pes je pevných nervů. Na své okolí reaguje s velkou pozorností.
MOZKOVNA: Lebka: Středně dlouhá, mezi ušima široká, profil čela při pohledu ze strany je mírně klenutý. Týlní hrbol je dobře vyznačený, aniž by silně vystupoval. Stop: Čelní sklon je výrazný.
Nosní houba: Čenich je dobře vyvinutý, spíše širší než kulatý, s přiměřeně velkými nosními otvory, vždy černé barvy. Tlama: V poměru k mozkovně nemá působit ani krátkým, ani dlouhým dojmem. Hřbet nosu rovný, široký v nasazení a mírně se zužuje k čenichu. Pysky: Černé, pevně přiléhající, koutky pysků uzavřené, dásně co nejtmavší. Čelisti / zuby: Silná, široká horní i dolní čelist. Zuby silné a úplný chrup (42 zubů) ; horní řezáky přesahují dolní řezáky a tvoří nůžkový skus. Líce: Jařmová kost výrazná. Oči: Středně velké, mandlového tvaru, temně hnědé barvy; víčka dobře přiléhající. Uši: Středně velké, visící, trojúhelníkového tvaru; daleko od sebe postavené a vysoko nasazené. Uši jsou otočené dopředu a přiléhající a zdánlivě rozšiřující temeno.
Silný, přiměřeně dlouhý, dobře osvalený, s lehce klenutou šíjí, suchý, bez laloků a volné kůže na hrdle
Hřbet: Rovný, silný, pevný. Bedra: Krátká, silná a hluboká. Záď: Široká, středně dlouhá, lehce zaoblená, není rovná, ani strmě spáditá. Hruď: Prostorná, široká a hluboká (zhruba 50% kohoutkové výšky) , s dobře vyvinutým předhrudím a dobře klenutými žebry. Břicho: Nevtažené slabiny.
Ponechán v přirozené podobě, nesen vodorovně v prodloužení hřbetu; v klidu také visící.
Všeobecně: Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu rovné a nejsou úzce postavené. Předloktí je při pohledu ze strany rovné. Lopatka svírá s vodorovnou rovinou úhel asi 45 stupňů. Lopatky: Dobře uložené. Nadloktí: Dobře přiléhající k trupu. Předloktí: Silně vyvinuté a osvalené. Přední nadprstí: Lehce pérující, silné, nikoli strmé. Tlapy hrudních končetin: Kulaté; prsty dobře uzavřené a klenuté. Polštářky tvrdé, drápy krátké, černé a silné.
Všeobecně: Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovné, nejsou úzce postavené. V nenuceném postoji svírá stehno s kostí pánevní, stehno s bércem a bérce s nártem tupý úhel. Stehno: Středně dlouhé, široké a silně osvalené. Bérce: Dlouhé, silné a mohutně osvalené, šlachovité. Hlezno: Silné, dobře zaúhlené a není strmé. Tlapy pánevních končetin: Poněkud delší než přední tlapy; prsty silné, stejně dobře uzavřené a klenuté.
Rotvajler je klusák. Hřbet zůstává během pohybu pevný a relativně v klidu. Průběh pohybu je harmonický, jistý, plný síly a plynulý, krok je prostorný.
Kůže je všude na hlavě napjatá; je-li silně vzbuzena pozornost psa, může tvořit lehké vrásky na čele.
Skládá se s krycí srsti a podsady = patrová srst. Krycí srst je středně dlouhá, drsná, hustá a pevně přiléhající. Podsada nesmí přerůstat krycí srst. Na pánevních končetinách je osrstění poněkud delší.
Černá s dobře ohraničenými znaky (pálením) , syté červenohnědé barvy na lících, tlamě, spodní straně krku, hrudi a končetinách, stejně jako nad očima a pod kořenem ocasu.
Kohoutková výška u psů: U psů 61 až 68 cm. Psi: 61 až 62 = malí. 63 až 64 = střední. 65 až 66 = velcí. (správná výška) 67 až 68 = zvlášť velcí. Hmotnost: zhruba 50 kg. Kohoutková výška u fen: U fen 56 až 63 cm. Feny: 56 až 57 = malé. 58 až 59 = střední. 60 až 61 = velké . (správná výška) 62 až 63 = zvlášť velké. Hmotnost: zhruba 42 kg.
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky. 1) Celkový vzhled: Lehký, chrtovitý, vysokonohý celkový vzhled, slabé kosti a slabé osvalení. 2) Hlava: Jako u loveckého psa, úzká, lehká, příliš krátká, dlouhá, těžká hlava; plochá partie čela (chybějící nebo příliš malý stop) . 3) Tlama: Dlouhá nebo špičatá; rozštěpený nos, prohnutý (konkávní) nebo vyklenutý (konvexní) , spadající (orlí) hřbet nosu; světlý nebo skvrnitý čenich. 4) Pysky: Otevřené, růžové nebo skvrnité. Otevřené (povolené) koutky. 5) Čelisti: Úzká spodní čelist. 6) Skus: Klešťový skus. 7) Líce: Silně vystupující. 8) Oči: Světlé, hluboko ležící, vypouklé, nebo kulaté, nepřiléhající víčka. 9) Uši: Příliš nízko nasazené, těžké, dlouhé, schlíplé, dozadu sklopené, stejně jako odstávající nebo nestejně nesené uši. 10) Krk: Příliš dlouhý, tenký, slabě osvalený, lalok nebo příliš volné kůže na krku. 11) Trup: Příliš dlouhý, příliš krátký, úzký. 12) Hřbet: Příliš dlouhý, slabý, prohnutý, kapří. 13) Záď: Spadající záď, příliš krátká, příliš rovná nebo příliš dlouhá. 14) Hrudník: Plochý hrudní koš, sudovitý, úzký a mělký hrudník. 15) Ocas: Příliš vysoko nebo příliš nízko nasazený. 16) Hrudní končetiny: Úzce postavené nebo křivé, strmé lopatky; chybějící nebo nedostatečné připojení v lokti; příliš dlouhé, krátké nebo strmé nadloktí; měkké nebo strmé nadprstí; rozevřené tlapy; příliš ploché nebo příliš klenuté prsty; zakrnělé prsty; světlé drápy. 17) Pánevní končetiny: Nedostatečně osvalené, úzce postavená hlezna, kravský, nebo sudovitý postoj; přeúhlené nebo málo zaúhlené klouby; paspárky. 18) Kůže: Vrásky na hlavě. 19) Vlastnosti srsti: Měkká, příliš krátká, nebo příliš dlouhá srst, vlnitá srst, chybějící podsada. 20) Barva: Špatné zbarvení, nezřetelně ohraničené a příliš rozšířené znaky.
1) Celkový vzhled: opačný pohlavní výraz (typ feny u psa a naopak) . 2) Chrup: Předkus, podkus, zkřížený skus; psi s chybějícími řezáky, špičáky, premoláry nebo moláry. 3) Oči: Entropium, ektropium, žluté a různobarevné oči. 4) Chování: Bázlivá, plachá, zbabělá, bojící se výstřelu, zlostná, přehnaně nedůvěřivá, nervózní zvířata. 5) Ocas: zalomený, zatočený, nesený silně ke straně, nebo ke hřbetní linii. 6) Osrstění: Vyloženě dlouhosrstá nebo zvířata se zvlněnou srstí. 7) Barva srsti: Psi s barvou neodpovídající standardu rotvajlera - černá s hnědými znaky; bílé skvrny. 8) Chování: bojácná, plachá, zbabělá povaha, bojácnost při výstřelu, zlomyslná, přehnaně nedůvěřivá a nervózní zvířata.
Psi musejí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku. Oběžník FCI vztahující se k posuzování rotvajlerů na výstavách (zasláno dne 11.12.2000 faxem jako odpověď na oficiální dotaz ČMKU) : „FCI upozorňuje všechny své členské země, že na mezinárodních výstavách se zadáváním titulu CACIB FCI musí být povolena účast bez ohledu na to, zda mají či nemají kupírované uši a zda byl ocas ponechán v původní přirozené délce v souladu se zákony své země, odkud pocházejí.“.]]>
Oesterreichischer Kurzhaariger Pinscher
Pes na škodnou, výborný hlídač, vhodný do rodiny.
Velice živý a pohyblivý pes, přátelský, odvážný a inteligentní, tvrdý sám k sobě. Tento pes velice rád štěká. Má velice rád svoji rodinu. Je to pes, který poslechne pouze svého pána - toho, kdo ho vychoval.
Srst má krátkou a drsnou.
Nejčastěji se vyskytuje v barvě hnědé, hnědé s žíháním a žluté. Bílé znaky se objevují na nohách, hrudi a tlamě.
35-50 cm, max. 52 cm.
12-16 kg.
RKP
64 (Rakousko).
Péče o srst: O srst tohoto psa se nemusíte příliš starat. Postáčí, když ho občas vykartáčujete a odstraníte tak psovi odumřelé chlupy. Výchova: Rakouský krátkosrstý pinč se velice rychle učí a je nadaným žákem. Výcvik však musí být přísný. Vynikají v kurzech obratnosti a s dobrým vychovatelem budou dobří i v kurzech poslušnosti. K ostatním psům bývá toto plemeno dominantní, avšak s kočkami a ostatními domácími zvířaty vychází dobře (zvykejte psa již od štěněte). K cizím lidem přistupuje opatrněji a udržuje si odstup. Nároky na pohyb: Toto plemeno je odjakživa psem farmářským. Vyhovuje mu proto prostředí venkova, kde se může dostatečně vyběhat. Jestliže pes nemá možnost se vyběhat na velkém prostranství, choď te s ním tedy na dlouhé procházky.]]>
Portugalsko. Datum publikace platného standardu: 13.09.1967.
Vynikající hlídací pes pro dům i dvůr v Alentejo. Je také velmi užitečný jako ochránce stád. Během dne je méně ostražitý, ale vůči cizím působí vždy hrozivě.
Skupina II - pinčové a knírači, molossové, švýcarští horští a salašničtí psi. Podskupina 2.2 - psi molosského typu, horští psi. Bez zkoušek z výkonu.
Pes velkého formátu, silný, drsný a skromný. Linie jeho profilu jsou poněkud konvexní a jeho celá postava je spíše delší než široká.
Hlava odpovídá hlavě medvěda. Lebka v horní části širší, méně široká a klenutá v základně. V dobrém poměru k celkové mase těla. Mozkovna: Temeno: široké, v podélné i příčné ose klenuté; nadočnicové oblouky nevystupují; čelní rýha mezi a nad očima není příliš vyvinutá, týlní hrbol málo vyjádřen. Mezi ušima je lebka pravidelně lehce klenutá. Stop: velmi málo vyjádřen; horní linie lebky a hřbetu nosu se z profilu rozbíhají. Obličejová část: Nosní houba: oválná, vpředu shora dolů a zepředu dozadu tupá, tmavá. Hřbet nosu: rovný, v řezu klenutý; trochu kratší než mozkovna, středně široký. Pysky: vpředu lehce zaoblené, dobře rozdělené. Horní pysk překrývá dolní, tenký, pevně přiléhající, s lehce zaobleným dolním profilem. Čelisti: silné a dobře vyvinuté, dobrý zámek skusu. Oči: klidný výraz; zasazeny na stejné úrovni jako okraj oční jamky. Tmavé barvy, eliptického tvaru, malé. Okraje očních víček tmavě pigmentovány. Uši: středně vysoko nasazeny, složené, spadající ke straně a málo pohyblivé. Jeli vzbuzena pozornost psa, zůstávají uši složené, směrují se ve své základně a podélný sklad ucha je výraznější. Trojúhelníkové, malé, v základně úzké. Jejich šířka v nasazení odpovídá délce střední osy ušního boltce. Krk: rovný, krátký, silný, dobrý přechod k plecím. Přiměřeně vyvinutý lalok.
Silné, dobře osvalené, dlouhé a objemné, lehce klesající, klenuté; dolní linie dozadu lehce stoupá. Hřbet: rovný, pak lehce spadající; dlouhý. Bedra: středně dlouhá, rovná; široká a lehce klenutá. Dobře osvalená. Záď: střední délky,v dobrém poměru k celku, široká a vysoká, lehce spadající. Předhrudí: velmi málo vyjádřené, široké. Hrudník: hluboká, široká, dosahující daleko dozadu; hrudní kost je téměř vodorovná. Žebra: rovná, uložená lehce šikmo. Břicho a slabiny: v dobrém poměru k celku, není vtaženo jako u chrtů. Dolní linie je prodloužením hrudní kosti.
Nasazený středně vysoko, silný, dlouhý, zahnutý, na konci zatočen víc ale bez zálamku. V klidu ocas visí a dosahuje až pod hlezno. Při vzrušení je nesen zatočený.
Silné, široko postavené hrudní končetiny, při pohledu zepředu a ze strany jsou rovné a postavené svisle. Plece a nadprstí: silné, střední délky. Lopatky postavené poměrně široko od sebe a jen málo šikmé; dobře vyvinuté a osvalené. Kloub mezi lopatkou a pažní kostí je otevřený. Předloktí: svislé, dlouhé, silné a dobře osvalené. Přední zápěstní kloub: silný Přední nadprstí: silné, střední délky, lehce šikmo postavené Tlapy hrudních končetin: nejsou toporné; prsty silné, těsně uzavřené, dlouhé a ne příliš klenuté; drápy odolné, různých barev podle barvy srsti; polštářky silné a odolné.
Silné, široko postavené pánevní končetiny, při pohledu z profilu a zepředu rovné a svislé. Stehno: dlouhé, široké, s málo viditelným osvalením. Lýtko: svalnaté, středně šikmé, střední délky. Hlezno: středně vysoko nasazené, střední délky, suché; střední úhlení hlezna. Zadní nadprstí: střední délky, lehce šikmé; může vykazovat jednoduché nebo dvojité paspárky. Tlapy pánevních končetin: jako u hrudních Chody: těžkopádný pohyb, pomalý a valivý.
Silná a málo volná. Vnější a vnitřní sliznice částečně nebo zcela pigmentovány.
Srst krátká nebo přednostně středně dlouhá; silná, hladká, pravidelně rozdělena až do záhybů mezi prsty.
Černá, vlkošedá, plavá nebo žlutá; tyto barvy s bílými skvrnami nebo bílá se skvrnami těchto barev; skvrnitá, žíhaná nebo s pruhy.
Kohoutková výška: Psi 66 až 74 cm. Feny 64 až 70 cm.
Psi 40 až 50 kg. Feny 35 až 45 kg.
Hlava: Délka lebky 15 cm. Šířka lebky 13,5 cm. Délka tlamy 10 cm. Hrudník: Obvod 86 cm. Šířka 21 cm. Hloubka 31 cm. Horní linie: Délka trupu 65 cm. Šířka 15 cm. Délka: Délka těla 76 cm. Délka ocasu 46 cm. Výška: Kohoutková 73 cm. Délka hrudní konč. 38 cm. Výška v zádi 73 cm. Hmotnost: 47,5 kg.
Všechny odchylky od výše uvedených bodů se považují za vadu a závažnost takové vady by měla být posuzována v přísném poměru se stupněm odchylky. Špatný celkový vzhled, hubenost, nadváha. Nosní partie sbíhající se do špičky. Dlouhý hřbet nosu. Chybějící lalok. Záď silně spadající. Nasazení ocasu příliš vysoko nebo příliš hluboko, ocas v klidu zatočený. Srst ve špatném stavu. Celkově příliš lehká stavba těla.
Hlava štíhlá a dlouhá. Mozkovna plochá a štíhlá. Tlama přehnaně dlouhá, z profilu konvexní. Předkus nebo podkus. Oči světlé, různé velikosti nebo různých barev, nebo částečně překryty spojivkou. Uši nasazeny příliš vysoko nebo příliš hluboko, velké, kulaté. Kupírovaný ocas, vrozeně znetvořený ocas, chybějící ocas. Krátká srst. Chybějící černá pigmentace na nosní houbě, v nosních otvorech, na tlamě a pyscích.
Celkový vzhled 20 Hlava 15 Oči 5 Uši 5 Krk 10 Trup 10 Končetiny 15 Ocas 10 Osrstění 10 ------- 100
Psi musí mít normálně vyvinutá varlata zcela uložená v šourku.]]>
Maďarsko DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 06. 04. 2000.
Kuvasz se používá ke hlídání a k ochraně domů a majetku a dalšího cenného vlastnictví a osob. Používal se také k lovu a jako slidič.
Skupina FCI: 1 Ovčáci a honáčtí psi (s výjimkou švýcarských salašnických psů). Sekce 1 Ovčáčtí psi. Bez pracovní zkoušky.
Jde o prastaré původní maďarské ovčácké plemeno. Jeho předci přišli do karpatské kotliny v době, kdy ji osidlovali Maďaři. Potřebovali tyto psy ke hlídání a na ochranu stád proti dravé zvěři a zlodějům. Vzhledem k rozvinutému loveckému pudu se tito psi používali v dobách krále Matyáše Korvína přednostně k lovu. Od doby, kdy je pastevectví na ústupu, je jeho původní využití podstatně vzácnější, a proto se zabydluje spíše ve vesnicích a v poslední době dokonce ve městech.
Psi tohoto plemene jsou silní, velcí a vykazují hustou, zvlněnou bílou srst. Jejich půvabný vzhled vyzařuje ušlechtilost a sílu. Jednotlivé části těla navzájem harmonicky ladí a končetiny nejsou ani příliš krátké, ani příliš dlouhé. Stavba kostry je silná, ale není hrubá. Silné osvalení je štíhlé a klouby jsou ostře řezané. Při pohledu z profilu je formát těla pravoúhlý a blíží se čtvercovému. Dobré osvalení. Silná postava, živý temperament, velká pohyblivost. Jeho vzhled svědčí o neúnavné výkonnosti.
Délka těla mírně přesahuje kohoutkovou výšku. Hloubka hrudníku odpovídá zhruba polovině kohoutkové výšky. Délka tlamy je poněkud kratší než polovina celkové délky hlavy.
Kuvasz je odvážný, smělý a nebojácný pes. Osoby svěřené jeho péči nebo pod jeho ochranu svěřený majetek brání i s nasazením svého života. Je sebevědomý, při špatném zacházení může být agresivní. Je velmi věrný, spolehlivý, miluje svého pána a své prostředí. Potřebuje hodně pohybu a musí mít dostatek činnosti. Je nenáročný, péče o něj je snadná a dobře snáší i velmi špatné povětrnostní podmínky. Za projevenou lásku a péči je vděčný.
Hlava kuvasze je charakteristicky klínovitá, v harmonickém poměru s tělem, vzhledná, ušlechtilá a vyzařuje pozoruhodnou sílu. Hlava je typicky štíhlá a suchá. Od příbuzných plemense kuvasz odlišuje především tvarem hlavy. Hlava psa je trochu robustnější než hlava feny.
Lebka: Lebka je široká, čelo lehce vystupuje. Uprostřed čela probíhá dobře vyjádřená rýha. Stop: Málo vyjádřen. LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI: Široká, dlouhá a dobře osvalená. Nosní houba: Černá nosní houba je tupě řezaná. Tlama: Hřbet nosu je rovný. Tlama se stejnoměrně zužuje k čenichu, ale nikdy není špičatá. Pysky: Černé, těsně přiléhající; Okraj koutku tlamy je zoubkovaný. Čelisti / zuby: Dobře vyvinutý, silný, pravidelný a zubnímu vzorci odpovídající úplný nůžkový skus. Oči: Poněkud šikmo uložené, mandlového tvaru, tmavě hnědé. Okraj očních víček je černý a těsně přiléhá k oční bulvě. Uši: Středně vysoko nasazené, od kořene odstávající v oblouku zhruba do třetiny celkové délky, poté spadající a těsně přiléhající k hlavě. Uši jsou ve tvaru V se zaoblenou špičkou. Při vzbuzené pozornosti psa je ucho poněkud výše zdvižené. Nikdy není neseno vzpřímené ani stočené. KRK: Krk je spíše krátký než středně dlouhý a je silně osvalený. S horizontálou tvoří úhel mezi 25° až 30°. Šíje je krátká. Pevně přiléhající kůže na hrdle, netvoří se lalok. U psů je výrazný límec a hříva.
Při pohledu z profilu je formát těla pravoúhlý, je to ležící obdélník a poměrem svých stran se blíží se čtvercovému tvaru. Kohoutek: Dlouhý, od roviny hřbetu se výrazně zvedá. Hřbet: Středně dlouhý, rovný, široký, dobře osvalený a pevný. Bedra: Krátká; jsou pevným a plynulým pokračováním hřbetu. Záď: Lehce spadající, bohatě osvalená, široká. Osrstění je velmi husté, takže záď může vlivem srsti vypadat poněkud přestavěná. Předhrudí: Vzhledem k silně vyvinutému svalstvu je předhrudí zaoblené a špička hrudní kosti vystupuje jen lehce. Hruď: Hluboká, dlouhá, lehce klenutá. Spodní linie z profilu a břicho: V pokračování hrudního koše, směrem dozadu lehce vtažené.
Nízko nasazený, přímým pokračováním lehce spadající zádi. Ocas spadá svisle a má lehce nahoru zatočenou, nedeformovanou špičku. Délkou dosahuje k hleznu. Při vzbuzené pozornosti a při vzrušení psa se může zvedat nejvýš na úroveň hřbetní linie.
Hrudní končetiny podpírají trup až k zápěstí svisle; jsou rovnoběžné a přiměřeně široce postavené. Při pohledu zepředu je postavení hrudních končetin korektní, jestliže svislá linie spuštěná z ramenního kloubu spadá rovnoběžně s osou hrudní končetiny a protíná její prsty mezi 3. a 4. prstem. Postavení při pohledu ze strany je korektní, jestliže svislice spuštěná z loketního kloubu směrem k zemi probíhá středem končetiny až k zápěstí. Plece: Lopatka dlouhá a šikmo uložená, svalnatá; přiléhá těsně a pevně k hrudnímu koši, aniž by tím ztrácela na pohyblivosti. Nadloktí: Středně dlouhé, dobře osvalené. Nadloktí a lopatka tvoří v rameni úhel zhruba 100°-110°. Loket: Suchý, těsně přiléhající ke stěně hrudníku; není vytočený ven, ani vbočený dovnitř. Nadloktí a předloktí tvoří úhel zhruba 120°-130°. Předloktí: Poměrně dlouhé, rovné, kompaktní, se štíhlým svalstvem. Se silnými šlachami pokračuje směrem k zápěstí. Zápěstí: Dobře vyvinuté, pevné. Ocelové šlachy. Přední nadprstí: Poměrně krátké, štíhlé, lehce skloněné (úhel ke svislé ose činí 10° až 15°). Tlapy hrudních končetin: Kulaté nebo trochu oválné, pevné. Prsty jsou krátké a tak vysoko klenuté, že se uprostřed vůbec nedotýkají podložky. Pružné, dobře navzájem přiléhající. Polštářky tlap jsou pružné, černé. Drápy jsou tvrdé, silné, černé nebo břidlicově šedé.
Postavení pánevních končetin je při pohledu ze strany korektní, jestliže se koleno nachází pod sedacím hrbolem a tlapa pod kyčelním kloubem. Svislice spuštěná z vrcholu sedací kosti se dotýká patní kosti. Postavení pánevních končetin při pohledu zezadu je korektní, jestliže svislá linie spuštěná ze sedací kosti probíhá rovnoběžně s osou končetiny, obě končetiny jsou rovnoběžné a postaveny v přiměřené vzdálenosti od sebe. Stehna: Stehna jsou vybavena velmi dlouhými, širokými, mohutnými svaly, jsou těsně spojena s pánví. Pánev a stehno tvoří úhel zhruba 100°-110°. Kolena: Objemná. Úhel mezi stehnem a lýtkem činí 110° až 120°. Lýtka: Dlouhé, mohutné osvalení přechází u hlezna v silné šlachy. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny svislé, oboustranně jsou rovnoběžné s osou těla psa. Hlezna: Široká, objemná, suchá, šlachovitá. Zaúhlení hlezenního kloubu činí 130 až 140°. Nárt: Dlouhý, kolmý. Tlapy pánevních končetin: Oválné, jinak jako tlapy hrudních končetin. CHODY: Druhý, pomalý, vydatný krok. V klusu je pohyb pružný, lehký, pérovaný, prostorný, vydatný, stejnoměrný, vytrvalý. Lokty nejsou vtočeny dovnitř ani vybočeny ven.
Obsahuje hodně pigmentu. Je břidlicově šedá a pevně přiléhající.
Přiměřeně tvrdá, zvlněná, poněkud tuhá, nemá přílišný sklon ke zplstnatění. Pod hrubější krycí srstí se nachází jemnější, hebká podsada. Hlava, uši a tlapy jsou pokryté krátkou srstí v délce 1 až 2 cm, hustou a rovnou. Přední a boční strany hrudních končetin a dále pánevní končetiny pod koleny jsou rovněž pokryty krátkou rovnou srstí, dlouhou rovněž 1 až 2 cm. Na zadní straně končetin se nacházejí 5 až 8 cm dlouhé praporce, které dosahují na pánevních končetinách až k hleznu. Kolem kroku se nachází límec, který se prodlužuje a zasahuje až na hruď, kde tvoří hřívu. Ta je velmi výrazná zejména u psů. Na těle, na stehnech a na plecích je srst středně dlouhá (4 až 12 cm), je bohatě zvlněná a tvoří často hřebínky srsti, lemy a chomáče. Ocas je po celé délce porostlý hustou, zvlněnou srstí; na špičce může délka srsti dosahovat 10 až 15 centimetrů.
Bílá, slonovinová je povolená. Nosní houba, okraj očních víček a pysky jsou černé. Polštářky tlap jsou černé nebo břidlicově šedé. U patra je žádoucí tmavá barva; růžově zbarvené skvrny jsou přípustné.
Kohoutková výška: Psi: 71 - 76 cm. Feny: 66 -70 cm.
Psi: 48 -62 kg. Feny: 37 -50 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
Výrazný stop. Nedostatek pigmentu nosní houby, pysků a očních víček. Chybění jednoho zubu nebo několika zubů, pokud jde o řezáky, špičáky, třeňové zuby (premoláry) 2-4, stoličky (moláry) 1-2; chybění více než 2× PM 1; na M3 se nebere zřetel. Předkus nebo podkus, zkřížený skus; Ztráta kontaktu řezáků o více než 2 mm. Entropium, ektropium. Vzpřímené uši. Zvednutý i v klidu nad linii hřbetu nebo zatočený nad zádí. Srst se sklonem k chundelatosti, kučeravá nebo nezvlněná popřípadě drátovitá srst. Končetiny porostlé dlouhou srstí. Odchylující se barva srsti.
Psi musí vykazovat dvě očividně+ normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Hlavní využití jako hlídač stáda a společenský pes.
Komondor je ostražitý, dominantní pes. Je samostatný, nenechá se podplatit. Komondor je věrný svému pánovi a celé jeho rodině. Je velice společenský, ale nedůvěřivý k cizím lidem. Nezvané hosty zadrží.
Typické plemeno Komondor je srst tvořená tzv. zplstnatělými plotnami. Tvoří se časem - někdy 3-4 roky. Dokáže odolávat nevlídnému počasí.
U Komondora je přípustná pouze bílá barva
Psi: min. 65 cm. Feny: min. 60 cm.
Psi: 50 - 60 kg. Feny: 40 - 50 kg.
AKE
53 / 13.04.1993 (Maďarsko) .
Komondor se nečeše ani nekartáčuje vzhledem k formě zplstnatělé srsti. Jemná podsada nevypadává a zplstnatí s krycí tvrdou srstí. Abychom podpořili formování, musí se občas zplstnatělé plotny rozdělovat (roztrhávat) rukou. Psa myjeme jen v nejnutnějších případech, a to nejlépe v létě, aby srst dříve uschla, neboť může schnout i několik dní.
U Komondora není výcvik náročný. Začněte se psem již od štěněte. Pochopí rychle vaše pravidla a bude je dodržovat. Buďte při výchově důslední, avšak dodržujte vzájemný respekt. Komondor potřebuje sebejistého pána. Nehodí se pro kurs poslušnosti a další sporty, protože splní povel, u kterého vidí jasný smysl. Často tento pes jedná dle vlastního úsudku a dle instinktu. Se zvířaty, které patří do rodiny, vychází Komondor dobře. Má rád i děti, které se bude snažit chránit.
Komondor potřebuje dostatek pohybu, takže by si ho měli pořizovat lidé, kteří mu umožní dostatečně vybít nahromaděnou energii. Pokud chováte psa ve městě, choďte s ním často na procházky. Spokojenější je na venkově, kde si bude chránit své teritorium a tím uspokojí svou potřebu pohybu. Když se Komondor dostatečně unaví, je schopen několik hodin lenošit nebo spát.
Komondor má vyvinutý smysl pro rozpoznání, má- li někdo špatné úmysly. V průměru se dožívá 12 let.]]>
Švédsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 26.06.2000.
Ovčácký pes, v současné době však většinou chován jako společenský pes.
Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 3 severští pastevečtí a ovčáčtí psi. Bez zkoušky z výkonu.
Švédský laponský pes (severský špic užívaný v minulosti nomádskými Laponci pro pasení sobů) byl znám v severských oblastech po staletí.
Typický špic, o něco menší než střední velikosti, s hrdým nesením hlavy. Jeho srst odolává jakémukoliv počasí.
Obdélníkový formát těla.
Živý, pozorný, milý a oddaný. Švédský laponský pes je velmi chápavý a pracovitý. Jeho schopnosti jako dobrého pasteveckého a ovčáckého psa jej činily velmi užitečným při chovu sobů. Je velmi všestranný, vhodný pro cvičení v poslušnosti, agility, k ovcím, stopování, atd. Je snadno cvičitelný, vytrvalý a odolný.
MOZKOVNA: Lebka: délka je o něco větší než šířka, čelo zaoblené a týlní hrbolek není jasně patrný. Stop: velmi dobře vyznačený. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: nejlépe velmi tmavá nebo černá. Tlama: o něco delší než třetina délky hlavy. Silná, rovnoměrně se zužující ke špičce nosu. Nosní hřbet rovný. Pysky: těsně přiléhající. Patro a pysky silně pigmentované. Zuby: nůžkový skus s rovnoměrně vsazenými a dobře vyvinutými zuby. Oči: posazené daleko od sebe, kulaté, poměrně velké, ale nikoliv vystupující. Hnědé, nejlépe tmavě hnědé a plné výrazu. Okraje očních víček silně pigmentované. Uši: trojúhelníkové, široké v místě nasazení, malé, vztyčené, špičky mírně zaoblené. Nasazené široce, velmi pohyblivé. Špičaté uši jsou nežádoucí, ale ne vylučující vadou.
Středně dlouhý, suchý a silný.
Kompaktní, mírně delší než je kohoutková výška. Hřbet: rovný, silný, osvalený a pružný. Bedra: krátká a široká. Záď: proporčně dlouhá a široká, mírně spáditá a dobře osvalená. Hrudník: poměrně hluboký, dosahuje k lokti. Hrudní koš proporčně dlouhý, oválný a s dobře vyvinutými posledními žebry. Předhrudí dobře vyvinuté, dobře patrná hrudní kost. Spodní linie: břicho mírně vtažené.
Poměrně vysoko nasazený, pokud je natažen, dosahuje k hleznu. V pohybu nesen stočený nad hřbetem.
Hrudní končetiny mají být dostatečně zaúhlené v ramenou a loktech, aby umožňovaly dobrý předkrok. Rameno: ramenní lopatka dobře uložená vzad. Loket: dobře přiléhající k hrudníku. Předloktí: rovné, silné a paralelní, a to v postoji i v pohybu. Nadprstí: dostatečně šikmé. Přední tlapky: silné, oválné, s těsně spojenými prsty, silné a pružné polštářky; mezi polštářky osrstěné. Drápky a polštářky jsou dobře pigmentované.
Dobře, ale nikoliv přehnaně zaúhlené v kolenním a hlezenním kloubu.. Stehna: svalnatá. Hlezna: nízko posazená pro dobrý posun. Paspárky jsou nežádoucí. Zadní tlapky: jako přední tlapky.
Lehký a pružný, prostorný, s dobrým posunem.
Bohatá srst s podsadou. Srst odstává od těla, podsada je hustá a velmi jemně zvlněná. Krátká srst na hlavě a přední straně končetin. Delší na hrudním koši, zadní straně končetin a na ocasu. Huňatá, dlouhá a hustá na ocasu. Kolem krku tvoří límec.
Nejčastěji černá; bronzový odstín je obvyklý. Játrově hnědá byla známa před dlouhou dobou. Bílé znaky na hrudníku, tlapkách a špičce ocasu jsou přípustné, ale více bílé barvy je nežádoucí.
Výška v kohoutku: Ideální velikost psů: 48 cm. Ideální velikost fen: 43 cm. Povolena je odchylka 3 cm pod a nad tyto výšky.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Zcela chybějící podsada.
Agresivita nebo přílišná plachost. Zcela chybějící typ. Abnormality. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Španělsko.
Hlídání a obrana. Plaší, bojácní a povahově nevyrovnaní jedinci musí být vyloučeni z chovu. Dříve se pyrenejští mastinové používali k obraně před šelmami, především proti vlku a medvědovi. Dnes je to vynikající hlídací pes zemědělských usedlostí a jejich obyvatel; je snadno cvičitelný.
Skupina 2 - pinčové a knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi. Sekce 2.2 - molossové, horští psi. Bez zkoušky z výkonu.
Jde o velmi velkého psa nadprůměrného formátu a středních proporcí. Je harmonický, vysloveně silný a svalnatý. Pevná kostra. Přes svoji velikost nesmí budit dojem těžkopádnosti ani lenivosti. Srst není přehnaně dlouhá.
Vzhledem k přiměřeným proporcím měří délka trupu jen o něco více než kohoutková výška. Ve všech proporcích vyvážený a harmonický pes. Délka mozkovny je v poměru s délkou hřbetu nosu 5 : 4. Šířka mozkovny odpovídá její délce nebo ji poněkud přesahuje. Poměr kohoutkové výšky k obvodu hrudníku činí přibližně 7 ku 10.
Vůči lidem přátelský, klidný, ušlechtilý a velmi inteligentní pes, je současně odvážný a hrdý vůči cizím, před nimiž nikdy neuhýbá. Jeho vztah k ostatním psům je dobromyslný a díky své síle si je vědom své převahy. Je-li to třeba, bojuje velmi zdatně a šikovně, což je atavistické chování vyplývající ze staletí bojů proti vlkům. Jeho temný štěkot vychází z hloubi hrudníku; jeho výraz je bdělý.
Velká, silná, přiměřeně dlouhá. Délka mozkovny je v poměru 5 ku 4 k délce hřbetu nosu. Podélné osy lebky a tlamy jsou velmi lehce divergující až téměř souběžné. Při pohledu shora musí být hlava a tlama stejnoměrně formovaná, bez velkého rozdílu v šířce u nasazení tlamy a ve spáncích. Při pohledu ze strany by měla být hlava hluboká a neměla by být klenutá. Temeno: Celkový vzhled: široké, silné, z profilu lehce konvexní. Šířka mozkovny odpovídá její délce nebo ji lehce přesahuje. Týlní hrbol je vyjádřen. Stop: mírný, málo vyjádřený, ale přesto viditelný. Obličejová část hlavy: Nosní houba: černá, vlhká, velká a široká Tlama: Hřbet nosu při pohledu z profilu rovný. Při pohledu shora je tlama lehce trojúhelníková, protože od svého širokého nasazení se směrem k nosní houbě postupně a zřetelně zužuje, aniž by však působila špičatým dojmem. Pysky: horní pysk by měl bez jakéhokoliv náznaku hadrovitosti dobře překrývat spodní pysk. Spodní pysk tvoří výrazný koutek tlamy. Sliznice by měly být černé. Zuby: bílé, silné a zdravé. Velké, špičaté a dobře zapadající špičáky, aby mohly dobře uchopit kořist. Silné a mohutné stoličky. Řezáky spíše malé. Nůžkový skus. Plný počet premolárů (třeňových zubů). Oči: malé, mandlového tvaru, přednost mají tmavé oči. Pozorný, ušlechtilý, sympatický a inteligentní výraz, velmi ostrý pohled vůči cizím. Oční víčka: černě zbarvená. Je-li vzbuzena pozornost psa, jsou víčka pevně přiléhající k oční bulvě povytažena. V klidu je pro plemeno typické lehce povolené dolní víčku, které odhaluje malý proužek spojivky. Uši: středně velké, trojúhelníkové, ploše visící, nasazeny nad linií očí. V klidu visí a dobře přiléhají k líci. Při vzrušení zřetelně odstávají od tváře, v zadní části horní třetiny mírně vztyčené. Uši musí být nekupírované. Řasy: výrazné a černé. Krk: ve tvaru komolého kužele, široký, silný, svalnatý, ohebný. Kůže silná a poněkud volná. Dvojitý dobře vyvinutý, ale ne přehnaný lalok.
Celkový dojem: pravoúhlý, mohutný a robustní, budí dojem velké síly, je ale pohyblivý a pružný Kohoutek: dobře vyjádřený Linie hřbetu: rovná, vodorovná i v pohybu Hřbet: silný, svalnatý. Bedra: dlouhá, široká a silná, ke slabinám se poněkud zužují. Záď: široká a silná. K horizontále a linii hřbetu skloněná cca 45°. Výška zádi odpovídá kohoutkové výšce. Hruď: široká, hluboká, dobře osvalená, mohutná. Vystupující prsní kost. Žebra s velkými mezižeberními mezerami, dobře klenutá. Poměr kohoutkové výšky k obvodu hrudníku odpovídá zhruba 7 ku 10. Břicho a slabiny: břicho přiměřeně vtažené, hluboké slabiny, slabiny velmi široké. Ocas: středně vysoko nasazen, v nasazení velmi silný, silný a ohebný. Srst je vysloveně dlouhá a tvoří nádhernou vlajku. V klidu ocas visí, dosahuje nejméně k hleznům, v poslední třetině vždy trochu zahnutý. V pohybu a při vzrušení nese pes ocas jako šavli, na konci výrazně zatočený (háčkující), ale nikdy není zahnutý v celé své délce, ani zcela vytočený nahoru nebo ležící na hřbetě.
Celkový dojem: při pohledu zepředu svislé, rovné a rovnoběžné. Svaly a šlachy jsou zřetelně patrné. Předloktí třikrát delší než nadprstí. Silné kosti se silným nadprstím. Plece: dobře osvalené, lopatka šikmo uložená, delší než předloktí. Nadloktí: velmi silné. Lokty silných kostí dobře přiléhající ke hrudnímu koši. Předloktí: silné kosti, rovné a silné. Úhel lopatka-pažní kost: cca 100° Úhel pažní kost-předloktí: cca 125° Přední nadprstí: při pohledu z boku málo skloněné, prakticky je pokračováním předloktí. Tlapy: kočičí tlapka. Prsty uzavřené, se silnými a vysoko klenutými články. Drápy a polštářky silné a odolné. Přiměřeně vyvinutá a osrstěná kůže mezi prsty.
Celkový dojem: silné, svalnaté. Při pohledu ze strany přiměřeně úhlené. Při pohledu zezadu a ze strany svislé; zadní nadprstí rovné a svislé. Pánevní končetina musí psovi poskytovat potřebný silný a elegantní posun. Stehno: silné a svalnaté Úhel pánev-stehno: cca 100° Podkolení: dlouhé, dobře osvalené, silných kostí Úhel stehno-podkolení: cca 120° Zadní nadprstí: dobře vyjádřená s viditelnou achilovkou Úhel hlezna: otevřený, cca 130° Tlapy: kočičí tlapky, lehce oválné, poněkud delší než tlapy hrudních končetin. Jednoduché nebo dvojité paspárky mohou také chybět; mohou se také amputovat. Při stejné kvalitě psů se dá přednost psům s dvojitými paspárky.
Přednost se dává klusu, který by měl být harmonický, silný a elegantní. Bez sklonu k vybočování. Žádný mimochod.
Elastická, silná, růžová s tmavě pigmentovanými místy. Všechny sliznice mají být černé. Osrstění
Hustá, silná a přiměřeně dlouhá. Ideální je polodlouhá srst, jejíž délka je uprostřed horní linie těla zhruba 6 až 9 cm; srst je delší na plecích, na krku a pod břichem, na zadní straně končetin a na ocasu, kde na vlajce není její struktura tak drsná jako na ostatních částech těla. Srst by měla být drsná, její struktura není vlněná.
Základní barva bílá, vždy s dobře utvářenou maskou. Někdy jsou na těle psa nepravidelně rozmístěné ostře ohraničené skvrny stejné barvy jako maska. Uši jsou vždy skvrnité. Tříbarevné nebo čistě bílé exempláře jsou nežádoucí. Špička ocasu a spodní části končetin jsou vždy bílé. Maska má být dobře ohraničená. Výhodou je ostré ohraničení skvrn. Srst by měla být od kořínků co nejsvětlejší, v ideálním případě zcela bílá. Nejvíce ceněné barvy jsou (v pořadí oblíbenosti) čistě bílá (sněhově bílá) se středně šedými, intenzivně zlatožlutými, hnědými, černými, stříbřitě zbarvenými, světle béžovými, pískově zbarvenými nebo žíhanými skvrnami. Nežádoucí jsou červené skvrny a bílo-žlutá základní barva.
Nahoru neomezená; při stejné kvalitě se vždy dává přednost větším jedincům. Minimální výška: Psi 77 cm. Feny 72 cm. Je žádoucí, aby byly uvedené minimální velikosti podstatně překročeny. Psi by měli být vyšší než 81 a feny než 75 cm.
Všechny odchylky od výše uvedených bodů musí být posuzovány jako vada, jejíž hodnocení by mělo být v přesném poměru se stupněm odchylky.
Při pohledu z profilu lehce klenutý hřbet nosu. Chybění premoláru. Klešťový skus. Linie hřbetu ne zcela rovná, v pohybu se vlnovitě pohybuje, ale tento pohyb není přehnaný. Velmi lehká plachost. Srst lehce zvlněná. Srst ve střední části hřbetní linie poněkud přesahující délku 9 cm.
Špičatá nebo přehnaně tupá tlama. Celková slabost končetin a tlap. Končetiny nepostaveny svisle. Mírný podkus. Ztráta více premolárů nebo špičáků, která nevznikla úrazem. Drobné vady zámku skusu špičáků. Lehce pronesený hřbet. Oproti kohoutku silně přestavěná záď. V pohybu vybočující tlapy hrudních končetin do stran. Kravský postoj hlezen v klidu a v pohybu. Silně zvlněná nebo rozcuchaná srst; srst ve střední části hřbetní linie kratší než 6 cm nebo delší než 11 cm. Chybějící maska, neskvrnité uši. Kupírované uši nebo ocas. Silně vyjádřené ektropium nebo entropium. Celkově nevyrovnaná povaha. Celková slabost nebo lymfatický vzhled. Ocas položený na zádi, chybějící vlajka. Chybějící háčkování na špičce ocasu.
Rozštěp nosu. Velmi výrazný předkus nebo podkus. Depigmentovaná nosní houba nebo sliznice. Chybějící bílá barva. Špička ocasu a dolní části končetin jiné než bílé. Srst výlučně bílá, chybějící maska. Srst ve střední části hřbetní linie jen 4 cm dlouhá nebo kratší, nebo delší než 13 cm. Neostře ohraničené skvrny, špatně se odličující od základní barvy a náznaky křížení s jinými plemeny.
Všichni psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela uložená v šourku.]]>
Francie. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 13. 03. 2001.
Pastevecký pes k ochraně stád v horách.
Skupina 2 pinčové a knírači - molosové - švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 2.2 molosové, horští psi. Bez pracovní zkoušky.
Pyrenejský horský pes je v Pyrenejích znám odnepaměti, byl znám již ve středověku a používal se k ostraze zámků; jeho existence byla zdokumentována Gastonem Phoebem již ve 14. století. V 17. století byl vysoce ceněn jako společenský pes; pohyboval se také na skvělém dvoře Ludvíka XIV. První podrobný popis tohoto plemene v knize hraběte von Bylandt pochází z roku 1897. O deset let později byl založen první klub milovníků tohoto plemene a v roce 1923 nechal "Spolek milovníků pyrenejských horských psů" na popud pana Bernarda Sénac-Lagrange zapsat první oficiální standard plemene u SCC ( Société Centrale Canine de France). Dnešní standard vychází ze standardu z roku 1923, ale stále ještě se mu velmi podobá; od té doby byla ve standardu provedena především upřesnění jeho znění.
Velký, impozantní, mohutně stavěný pes, ale nikoliv bez jisté elegance.
Nejširší část mozkovny odpovídá její délce. Tlama je poněkud kratší než mozkovna. Délka trupu měřená od vrcholu ramene k sedacímu hrbolu přiměřeně lehce přesahuje kohoutkovou výšku. Hloubka hrudníku odpovídá polovině kohoutkové výšky, nebo je poněkud menší.
Protože se tento pes používal výhradně na ochranu stád před útoky šelem, spočíval výběr při jeho chovu v hodnocení vlastností hlídače, v impozantním a odstrašujícím vystupováním a také ve vztahu k jeho stádu. Vlastnosti, které z takového výběru vyplynuly, jsou síla a obratnost, ale také dobromyslnost a úzký vztah k jeho chráněncům. Tento strážní pes má sklony k nezávislosti a vlastní iniciativě, které vyžadují od jeho pána určitou autoritu.
V poměru k velikosti psa není tak mohutná; hlava je ze stran poměrně plochá.
Lebka: Nejširší část mozkovny odpovídá její délce. Je lehce klenutá, protože výstupek temenní kosti je snadno hmatatelný. Týlní hrbol je viditelný, takže mozkovna tvoří ve své zadní části lomený oblouk. Nadočnicové oblouky nejsou zdůrazněné a čelní rýha je při ohmatání mezi očima jen stěží hmatatelná. Stop: V mírném sklonu.
Nosní houba: Zcela černá. Tlama: Široká, poněkud kratší než mozkovna, pozvolna se zužuje k nosní houbě. Při pohledu shora má podobu písmene V se zaoblenou špičkou. Mezi očima je dobře vyplněná. Pysky: Málo visící pysky pokrývají těsně dolní čelist; jsou černé nebo velmi silně černě skvrnité; totéž platí i pro patro. Čelisti / zuby: Skus musí být úplný, zuby jsou zdravé a bílé. Nůžkový skus (řezáky v horní čelisti těsně přesahují řezáky v dolní čelisti a jsou s nimi v kontaktu). Klešťový skus je přípustný i v případě, že oba prostřední řezáky dolní čelisti jsou lehce skloněné kupředu. Oči: Spíše malé, mandlového tvaru, lehce šikmo posazené; chytrý a rozvážlivý výraz; barvy tmavého jantaru. Černě lemovaná víčka nejsou nikdy povolená. Pohled je mírný a zasněný. Uši: posazeny ve výšce očí, poměrně malé, trojúhelníkovitého tvaru se zaoblenou špičkou. Visí a ploše přiléhají k hlavě; při pozornosti psa jsou neseny poněkud výše.
Silný, poměrně krátký, s málo vyvinutým lalokem.
Délka trupu měřená od vrcholu ramene k sedacímu hrbolu přiměřeně lehce přesahuje kohoutkovou výšku. Vzdálenost od hrudní kosti k zemi měří přibližně polovinu kohoutkové výšky, v žádném případě však nesmí být menší. Horní linie z profilu: dobře pevná a stabilní. Kohoutek: Široký. Hřbet: Dobré délky, pevný. Bedra: Středně dlouhá. Záď: lehce zešikmená, se značně vystouplou kyčelní kostí. Hruď: Není příliš hluboká, ale je široká a dlouhá. Dosahuje až na úroveň loktů, ale nesahá hlouběji. Hloubka hrudníku odpovídá polovině kohoutkové výšky, nebo je poněkud menší. Žebra jsou lehce zaoblená. Slabiny: Málo hluboké.
Dosahuje nejméně k patní kosti. Je huňatý a tvoří prapor. V klidu je nesen hluboko, přednostně s háčkem na konci; při vzbuzené pozornosti psa je nesen vysoko a je silně zatočený, přičemž špička ocasu se dotýká beder (obyvatelé pyrenejských hor o něm tvrdí, že "dělá přemet" nad hřbetem - "arroundera").
Hrudní končetiny jsou silné a svisle postavené. Plece: Středně zešikmené. Nadloktí: Dobře osvalené, středně dlouhé. Předloktí: Rovné, silné, dobře osrstěné (s praporci). Zápěstí: Umístěno v prodloužení předloktí. Nadprstí: Lehce šikmo postavené. Tlapy hrudních končetin: Poněkud podlouhlé, kompaktní s trochu klenutými prsty.
Osrstění zadních končetin (s praporci) je hustší a delší než hrudních končetin. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny postaveny kolmo k zemi. Stehna: Nepříliš dlouhá, přiměřeně šikmá; osvalení je silně vyvinuté a oblé a plasticky vystupuje. Kolena: Mírně zaúhlená, umístěná souběžně s osou těla. Lýtko: Středně dlouhé, silné. Hlezno: Široké, suché, přiměřeně zaúhlené. Tlapy pánevních končetin: Poněkud podlouhlé, kompaktní s trochu klenutými prsty. Paspárky: Obě pánevní končetiny nesou dvojité dobře vyvinuté paspárky. Hrudní končetiny někdy mají jednoduché nebo dvojité paspárky.
Pohyb pyrenejského horského psa je plný síly a volný, nikdy není těžkopádný; průběh pohybu je spíše prostorný než rychlý a je velmi pružný a elegantní. Zaúhlení dovoluje psovi stejnoměrný a vytrvalý pohyb vpřed.
Silná a poddajná (pružná); často se na celém těle vyskytují pigmentované skvrny.
Hustá a hladká, poměrně dlouhá a pružná; na plecích a na hřbetě je poměrně křehká; delší na ocase a na krku, kde smí být lehce zvlněná. Srst na kalhotách je jemnější, více podobná vlně a velmi hustá. Podsada je rovněž velmi hustá.
Bílá nebo bílá s šedými (jezevčími nebo vlkošedými), světle žlutými nebo oranžovými (zrzavými) skvrnami na hlavě, uších a u kořene ocasu, někdy také po těle. Znakům v barvě jezevčí šedé se dává přednost.
Kohoutková výška: U psů: 70 - 80 cm. U fen: 65 - 75 cm. U velmi typických jedinců se připouští tolerance 2 cm směrem nahoru.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
Dojem nemotornosti, bez ušlechtilosti. Tlustý, ochablý, lenivý pes.
Příliš těžká, pravoúhlá. Mozkovna příliš široká, klenuté čelo. Příliš zdůrazněný nebo chybějící stop. Příliš silně visící, volně převislé pysky. Nedostatečná pigmentace nosní houby, okrajů očních víček a pysků.
Kulaté, světlé, hluboké uložené nebo vypouklé, příliš velké nebo příliš malé, příliš těsně nebo daleko od sebe posazené. Viditelná spojivka. Tvrdý výraz.
Široké, dlouhé, stočené, složené, nasazené příliš vysoko nebo nesené složené dozadu.
Tenký, poněkud delší nebo naopak příliš krátký, budící dojem, že se hlava nachází se mezi rameny. Příliš vyvinutý lalok.
Horní linie prohnutá nebo klenutá, přestavěná. Předhrudí příliš široké nebo příliš štíhlé, žebra plochá nebo naopak sudovitě klenutá. Břicho vtažené jako u chrta, nebo visící.
Nedostatečně hustě osrstěný nebo špatně nesený; příliš krátký nebo příliš dlouhý, bez praporce; chybějící "přemet" v pohybu nebo neustálý "přemet" i v klidu.
Úhel mezi lopatkou a pažní kostí příliš otevřený. Příliš plochá tlapa, nebo příliš sevřené prsty tlapy.
Strmé nebo přehnaně zaúhlené hlezno. Příliš plochá tlapa, nebo příliš sevřené prsty tlapy.
Dlouhé, ploché.
Krátká nebo kadeřavá, hedvábná, měkká; chybějící podsada.
Jiné barvy než zcela černá.
Předkus nebo podkus a jakákoliv jiná deformace čelisti.
Depigmentovaná oční víčka, žluté oči.
Žádné paspárky, jednoduché nebo zakrnělé dvojité paspárky na pánevních končetinách.
Jiná než je uvedena ve standardu
Mimo přípustné meze.
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.]]>
Velká Británie.
Pes s velikou inteligencí, ostražitostí a aktivitou. Působí důstojně, což je zdůrazněno jeho dokonalou stavbou těla, v které žádná část nesmí být disharmonická. Celkově se jeví jako pracovní pes.
Stavba těla se vyznačuje silou a aktivitou, bez známek těžkopádnosti a stopy hrubosti. Výraz je velmi důležitý. Pozorujeme-li významné znaky tohoto plemene, vyznačují se dokonalou vyvážeností a správnou strukturou lebky a nosní partie a velikostí, tvarem, barvou a uložením očí a korektně nasazenýma a správně nesenýma ušima.
Veselá a přátelská, nikdy není nervózní ani agresivní.
Charakter hlavy je velice důležitý; musí být posuzována v poměru k velikosti psa. Při pohledu shora i z profilu se hlava podobá tupému, čistě střiženému klínu s hladkými vnějšími liniemi. Lebka je plochá, zužující se plynule po stranách v hladké linii od uší ke špičce černého nosu, aniž by vyčnívaly lícní kosti a tlama působila tence a špičatě. Při pohledu z profilu probíhají horní linie lebky a obličejové partie paralelně a rovně a jsou stejně dlouhé. Jsou odděleny lehkým, ale patrným stopem neboli odsazením. Střed mezi vnitřními koutky očí (současně centrum korektně umístěného stopu) představuje střed vyvážené délky hlavy. Konec hladkého, dobře zakulaceného nosu je tupý, nikdy hranatý. Spodní čelist silná a dobře formovaná. Hloubka lebky, od nadočnicových oblouků až pod okraj spodní čelisti, nesmí být nikdy nadměrná (celkově ne hluboká). Nos zásadně černý. Oči: Velice důležitý bod, dodávající psovi půvabný výraz. Střední velikosti (v žádném případě ne příliš malé), poněkud šikmo uložené, mandlového tvaru, barvy tmavě hnědé, vyjma jedinců se zbarvením blue-merle, u kterých jsou oči (jedno nebo obě, celé nebo částečně) modré nebo modře skvrnité. Výraz plný inteligence, s živým a bystrým pohledem při naslouchání. Uši: Středně velké, širší v nasazení, na lebce nasazené ani blízko, ani daleko od sebe. V klidu položené dozadu, avšak jakmile je vzbuzena pozornost psa, jsou otočeny dopředu a neseny zpola vztyčené, tj. přibližně dvě třetiny uší stojí vzpřímeně a horní třetina je překlopena přirozeným způsobem dopředu až pod vodorovnou linii přehybu. Tlama, chrup: Zuby dobré velikosti. Čelisti silné, s perfektním, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní zuby přesahují bez mezery spodní zuby a jsou kolmo vsazené v čelisti. Krk: Svalnatý, silný, přiměřené délky, dobře klenutý.
Lopatky šikmé a dobře zaúhlené. Běhy rovnoběžné a svalnaté, přičemž lokty se nestáčí ani dovnitř ani ven, s nepříliš silnými kostmi. Hrudní končetiny trochu „masité“, zápěstí pružná a silná.
V porovnání s kohoutkovou výškou trochu delší, hřbet rovný a pevný s lehce klenutými bedry. Žebra dobře klenutá. Hluboký hrudník, přičemž za lopatkami je značně široký.
Stehna svalnatá; končetiny pod správně zaúhlenými kolenními klouby suché, šlachovité. Hlezna nízko posazená a silná.
Oválné, s dobře vyplněnými polštářky. Prsty na předních tlapách dobře vyklenuté, na zadních tlapách trochu méně vyklenuté a sevřené.
Dlouhý, pevná část dosahující nejméně k hlezennímu kloubu. V klidu je nesen nízko se špičkou lehce zvednutou. Při vzrušení může být nesen výše, avšak nikdy ne nad hřbetem.
Pohyb je důležitým charakteristickým znakem tohoto plemene. Dobře stavěný pes nikdy nevytáčí lokty, přesto jsou přední tlapy při pohybu poměrně blízko sebe. Křížení končetin, kličkující nebo valivá chůze jsou vysoce nežádoucí. Při pohledu zezadu stojí pánevní končetiny od hlezenního kloubu k zemi paralelně. Při pohledu ze strany je pohyb plynulý. Silné zadní běhy s vydatným posunem. Odpovídající prostorný krok je žádoucí, měl by být lehký a bez námahy.
Krátké, přiléhající, krycí srst tvrdé struktury, s hustou podsadou. Srst nesmí být trimovaná ani stříhaná.
Tři uznávané barvy: sobolí-bílá, trikolor a blue-merle. Sobolí: všechny odstíny od světle zlaté po sytě mahagonovou nebo odstínu sobolí. Světlá slaměná nebo krémová barva jsou vysoce nežádoucí. Trikolor: převládající černá se sytými tříslovými znaky na hlavě a končetinách. Zrzavý nádech na srsti je vysoce nežádoucí. Blue-merle: převažuje jasná, stříbřitá modrá s černými skvrnami nebo s černě mramorovanou kresbou. Sytě tříslové znaky jsou žádoucí, ale jejich nepřítomnost není penalizována. Velké černé skvrny, břidlicové zabarvení nebo zrzavý nádech jak na vrchní srsti, tak v podsadě jsou vysoce nežádoucí. Bílé znaky: všechny výše uvedené barvy se mohou vyznačovat pro kolie typickými bílými znaky. Obvyklá je tato kresba: celý nebo částečně bílý límec, bílá hruď, končetiny a tlapy, bílá špička ocasu. Na obličejové partii a/nebo na lebce se může vyskytovat lysina.
Výška v kohoutku: Psi: 56 - 61 cm. Feny: 51 - 56 cm.
Psi: 20,5 - 29,5 kg. Feny: 18 - 25 kg.
Všechny odchylky od výše uvedených bodů se považují za vady, jejichž hodnocení musí být v přesném poměru ke stupni jejich odchylky.
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela sestouplá v šourku. Publikování nebo další šíření těchto fotografií je bez písemného souhlasu portálu www.cokl.cz zakázáno.]]>
Německo. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 06.04.2000.
Domácí a společenský pes.
Skupina 2 pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi. Sekce 1 pinčové a knírači. Bez zkoušky z výkonu.
Původně byl chován jako domácí pes v jižním Německu. Jeho předkové byli zobrazováni na dřevořezech Albrechta Dürera (1471 – 1528). První záznamy o opičích pinčích se datují do roku 1879. Tito trpasličí psi byli velmi oblíbení kolem přelomu století. Byli vyšlechtěni z drsnosrstých pinčů. Prstenec hrubé srsti kolem hlavy připomíná opičí výraz. Barvy plemene byly jednobarevná žlutavá, červenavá, šedobílá až tmavě šedá, šedočerná až čistá černá.
Opičí pinč je hrubosrstý, malý a kompaktní, s výrazem obličeje připomínajícím opici.
V poměru délky k výšce má být jeho stavba tak kvadratická jak jen možno.
Nebojácný, pozorný, houževnatý a oddaný, někdy s divokým nadšením. Je milým rodinným psem ve všech aspektech.
Lebka: spíše kulatá než podlouhlá, celkově ne příliš těžká, vysoko vyklenutá s vyjádřeným čelem. Stop: jasně vyznačený.
Nosní houba: kulatá, plná a černá. Tlama: krátká a rovná, nikoliv vyklenutá vzhůru. Nosní hřbet rovný. Pysky: těsně přiléhající k čelistem, černé. Čelisti/Zuby: plný chrup (42 zubů). Zuby čistě bílé. Spodní čelist vystupuje přes horní čelist a je maličko stočena vzhůru. Řezáky ve zdravém skusu jsou posazeny co nejpravidelněji, v mírně zaoblené řadě. Špičáky a řezáky nesmějí být viditelné při zavřené tlamě, stejně tak nesmí být při zavřené tlamě viditelný jazyk. Absence dvou zubů z PM1, PM2 nebo PM3 nebo kombinace dvou z těchto zubů je přípustná. Oči: tmavé, poměrně kulaté a plné. Černě pigmentovaná, dobře přiléhající oční víčka, rámovaná kruhem hrubé srsti. Uši: nasazené vysoko, nesené stejnoměrně, natočené vpřed. Tvaru „V“, vnitřní koutky leží blízko u hlavy. Vztyčené uši mají být malé, stejnoměrně a kolmo nesené.
Rovný, silný, poměrně krátký, silný v místě nasazení. Kůže hrdla těsně přiléhá, bez záhybů.
Silný, kvadratický a kompaktní. Hřbetní linie: mírně spadající v téměř rovné linii od kohoutku směrem k zádi. Kohoutek: tvoří nejvyšší bod hřbetní linie. Hřbet: silný, krátký a rovný. Bedra: krátká a silná. Vzdálenost od posledního žebra ke kyčli je krátká, což psovi propůjčuje kompaktní vzhled. Záď: krátká, mírně zaoblená, hladce přecházející v kořen ocasu. Hrudník: jen mírně zploštělý po stranách, středně široký, sahající až pod linii loktů. Spodní linie: břicho mírně vtažené. Spodní linie a hřbetní linie (od kohoutku ke kořeni ocasu) jsou víceméně paralelní.
Ponechaný přirozeně.
Silné, rovné, paralelní a nemající úzký postoj. Plece: dobře osvalené. Ramenní lopatka je dlouhá, šikmá (v úhlu zhruba 45°) a plochá. Nadloktí: přiléhající k tělu, silné a osvalené. Lokty: správně přiléhající, nevytáčejí se ani dovnitř ani ven. Předloktí: silně vyvinuté. Zcela rovné při pohledu z kterékoliv strany. Kloub zápěstí: pevný a silný. Nadprstí: Při pohledu zpředu vertikální, při pohledu ze strany mírně šikmé směrem k zemi. Silně vyvinuté a osvalené. Přední tlapky: krátké a kulaté. Prsty vzájemně těsně přiléhající a dobře vyklenuté (kočičí tlapky). Polštářky odolné, drápky krátké, silné a černé.
Při pohledu ze strany šikmo postavené s přiměřeným zaúhlením. Při pohledu zezadu paralelní. Stehno: silně osvalené, široké. Koleno: nevytáčí se ani dovnitř ani ven. Bérec: dlouhý a silný. Hlezno: přiměřeně zaúhlené. Záprstí: kolmé k zemi. Zadní tlapky: poněkud delší než přední tlapky. Prsty vzájemně těsně přiléhající, dobře klenuté. Drápky krátké a černé.
Uvolněný, plynulý, cupitavý s přiměřeným posunem pánevních končetin. Při pohledu zpředu i zezadu je pohyb rovný a paralelní.
Těsně přiléhající po celém těle.
Srst na těle má být hrubá a hustá. Hlava je obvykle ozdobena huňatým, ježatým obočím a kruhem srsti okolo očí, výraznou bradkou, čupřinou a srstí na lících. Srst na hlavě má být co nejtvrdší, odstávající a směřující od hlavy. Zásadním způsobem přispívá k celkovému „opičímu“ výrazu.
Čistě černá s černou podsadou.
Výška v kohoutku: Psi a feny: 25 až 30 cm. Hmotnost: Psi a feny: zhruba 4 až 6 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Nemotorná nebo lehká stavba. Příliš dlouhé nebo příliš krátké končetiny. Světlé oči. Uši nasazené nízko nebo příliš dlouhé, nestejnoměrně nesené. Rozevláté uši. Příliš dlouhý, vtažený nebo měkký hřbet. Kapří hřbet. Silně spáditá záď. Oblast nasazení ocasu nakloněná směrem k hlavě. Pánevní končetiny přeúhlené nebo s otevřeným postojem hlezen. Dlouhé tlapky. Krátká, měkká, vlnitá, chundelatá, hedvábná, bílá nebo skvrnitá srst. Výška v kohoutku přesahuje nebo nedosahuje standardu o méně než 1 cm.
Nedostatek pohlavního typu. Příliš jemná kostra. Tlama stočená vzhůru jako u grifonka, nebo dlouhá. Příliš výrazný předkus nebo klešťový skus. Vystupující oči. Lokty vytočené ven. Hlezna vtočená dovnitř. Výška v kohotku přesahuje nebo nedosahuje standardu o více než 1 cm, ale méně než 2 cm.
Agresivita nebo přílišná bázlivost. Jakákoliv malformace. Nedostatek typu plemene. Vážné vady v jednotlivých částech, jako ve stavbě těla, srsti nebo barvě. Vady skusu, jako například nůžkový skus nebo zkřížený skus. Výška v kohoutku přesahuje nebo nedosahuje standardu o více než 2 cm. Jedinci, vykazující fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Velká Británie.
Jde o psa největší krásy s klidnou důstojností. Žádná část těla není v nesprávném poměru vzhledem k celku.
Stavba těla se vyznačuje silou a aktivitou, bez známek těžkopádnosti a stopy hrubosti. Výraz je velmi důležitý. Pozorujeme-li významné znaky tohoto plemene, vyznačují se dokonalou vyvážeností a správnou strukturou lebky a nosní partie a velikostí, tvarem, barvou a uložením očí a korektně nasazenýma a správně nesenýma ušima.
Přátelsky založená, bez jakékoliv stopy nervozity nebo agresivity.
Vyváženost hlavy je velice důležitá; musí být posuzována v poměru k velikosti psa. Při pohledu shora i z profilu se hlava podobá tupému, čistě střiženému klínu s hladkými vnějšími liniemi. Lebka je plochá, zužující se plynule po stranách v hladké linii od uší ke špičce černého nosu, aniž by vyčnívaly lícní kosti a tlama působila tence a špičatě. Při pohledu z profilu probíhají horní linie lebky a obličejové partie paralelně a rovně a jsou stejně dlouhé. Jsou odděleny lehkým, ale patrným stopem neboli odsazením. Střed mezi vnitřními koutky očí (současně centrum korektně umístěného stopu) představuje střed vyvážené délky hlavy. Konec hladkého, dobře zakulaceného nosu je tupý, nikdy hranatý. Spodní čelist silná a dobře formovaná. Hloubka lebky od nadočnicových oblouků až pod okraj spodní čelisti nesmí být nikdy nadměrná (celkově ne hluboká). Nos zásadně černý. Oči: Velice důležitý bod dodávající psovi půvabný výraz. Střední velikosti (v žádném případě ne příliš malé), poněkud šikmo uložené, mandlového tvaru, barvy tmavě hnědé, vyjma jedinců se zbarvením blue-merle, u kterých jsou oči (jedno nebo obě, celé nebo částečně) modré nebo modře skvrnité. Výraz plný inteligence, s živým a bystrým pohledem při naslouchání. Uši: Malé, na lebce nasazené ani blízko, ani příliš daleko od sebe. V klidu položené dozadu, avšak jakmile je vzbuzena pozornost psa, jsou otočeny dopředu a neseny zpola vztyčené, tj. přibližně dvě třetiny uší stojí vzpřímeně a horní třetina je sklopena přirozeným způsobem dopředu až pod vodorovnou linii přehybu. Tlama, chrup: Zuby dobré velikosti. Čelisti silné, s perfektním, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní zuby přesahují bez mezery spodní zuby a jsou kolmo vsazené v čelisti. Krk: Svalnatý, silný, přiměřené délky, dobře klenutý.
Lopatky šikmé a dobře zaúhlené. Běhy rovnoběžné a svalnaté, přičemž lokty se nestáčí ani dovnitř ani ven, s nepříliš silnými kostmi.
V porovnání s kohoutkovou výškou trochu delší; hřbet pevný, s lehce klenutými bedry. Žebra dobře klenutá. Hluboký hrudník, přičemž za lopatkami značně široký.
Stehna svalnatá; končetiny suché a šlachovité pod dobře zaúhlenými kolenními klouby. Hlezna nízko usazená a silná. Tlapy: Oválné, s dobře vyplněnými polštářky. Prsty na předních tlapách dobře vyklenuté, na zadních tlapách trochu méně vyklenuté a těsně sevřené.
Dlouhý, pevná část dosahující nejméně k hlezennímu kloubu. V klidu je nesen nízko se špičkou lehce zvednutou. Při vzrušení může být nesen výše, avšak nikdy ne nad hřbetem.
Pohyb je nepřehlédnutelným, charakteristickým znakem tohoto plemene. Dobře stavěný pes nikdy nevytáčí lokty, přesto jsou přední tlapy při pohybu poměrně blízko u sebe. Křížení končetin, kličkující nebo valivá chůze je vysoce nežádoucí. Při pohledu zezadu stojí pánevní končetiny od hlezenního kloubu k zemi paralelně, avšak ne příliš těsně u sebe. Při pohledu ze strany je pohyb plynulý. Silné zadní běhy s vydatným posunem. Odpovídající prostorný krok je žádoucí, měl by být lehký a bez námahy.
Přizpůsobuje se obrysům linie těla, velmi husté. Krycí srst hladká, tvrdá na dotek; podsada jemná, kožešinová a velmi hustá, skoro skrývající kůži. Límec a náprsenka bohaté. Na masce a obličeji hladká a krátká. Na špičkách uší hladká a krátká, směrem ke kořenům uší srsti přibývá. Praporce na hrudních končetinách bohaté. Pánevní končetiny až k hleznům hojně osrstěné, od hlezna dolů však osrstěné krátce a hladce. Ocas osrstěn velmi bohatě.
Tři uznávané barvy: sobolí-bílá, trikolor a blue-merle. Sobolí barvy: všechny odstíny od světle zlaté po sytě mahagonovou nebo odstínu sobolí. Světlá slaměná nebo krémová barva jsou vysoce nežádoucí. Trikolor: převládající černá se sytými, tříslově zbarvenými znaky na hlavě a končetinách. Zrzavý nádech na vrchní srsti je vysoce nežádoucí. Blue-merle: převažuje jasná, stříbřitá modrá s černými skvrnami nebo s černě mramorovanou kresbou. Syté tříslové znaky jsou žádoucí, ale jejich nepřítomnost se nepenalizuje. Velké černé skvrny, břidlicové zabarvení nebo zrzavý nádech jak na vrchní srsti, tak v podsadě jsou vysoce nežádoucí. Bílé znaky: všechny výše uvedené barvy se mohou vyznačovat pro kolie typickými bílými znaky. Obvyklá je tato kresba: celý nebo částečně bílý límec, bílá hruď, končetiny a tlapy, bílá špička ocasu. Na obličejové partii a/nebo na lebce se může vyskytovat lysina.
Výška v kohoutku: Psi: 56 - 61 cm. Feny: 51 - 56 cm.
Všechny odchylky od předcházejících bodů se považují za vady, jejichž hodnocení musí být v přesném poměru ke stupni jejich odchylky.
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela sestouplá v šourku. Publikování nebo další šíření těchto fotografií je bez písemného souhlasu portálu www.cokl.cz zakázáno.]]>
Španělsko, Katalánsko. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 26.05.1982.
Skutečná povaha tohoto plemene se projeví při hlídání stáda, Tento pes nejenže poslouchá svého ovčáka, ale v řadě případů je schopen projevit vlastní iniciativu a řídit stádo s obdivuhodnou lehkostí tak, že se žádné zvíře neoddělí od ostatních. Díky jeho vynikající statečnosti a odvaze ho lze využívat také jako skvělého hlídače. Vzhledem ke své velikosti, krásné srsti, inteligenci a ohromné věrnosti ke svému pánovi dokáže být vynikajícím společníkem.
Skupina 1 Ovčáčtí a honáčtí psi (s výjimkou švýcarských salašnických psů). Sekce 1 Ovčáčtí psi. Bez pracovních zkoušek.
Pochází z katalánské části Pyrenejí, rozšířil se do celé pastevecké oblasti Katalánska.
Pes střední velikosti dobře vyvážených úměrných proporcí, s krásnou srstí.
Délka poněkud přesahuje výšku – zhruba v poměru 9 ku 8.
Velmi vyrovnaný pes, aktivní a inteligentní, s ušlechtilým výrazem, otužilé a příjemné povahy, skutečně oddaný svému ovčákovi a obětavě pracující se svěřeným stádem, které hlídá před cizími, a proto bývá někdy nepřístupný. Je velmi otužilý, odolný vůči horku, chladu i všem klimatickým změnám. K tomu, aby pracoval i za extrémních podmínek, mu stačí i skromné krmení.
Silná hlava, lehce konvexní a široká v základně, aniž by působila těžce, dobrých proporcí vzhledem ke zbytku těla. Proporce mozkovny k tlamě je 4 ku 3.
Mozkovna: Délka poněkud přesahuje šířku, s jasně vyznačenou čelní rýhou v první třetině; tato rýha směrem k týlnímu hrbolu postupně zaniká. Týlní hrbol výrazný. Horní linie profilu mozkovny je mírně klenutá a v krátkém úseku střední části může být až zploštělá. Čelní oblouk dobře vyvinutý co do délky i do šířky. Nadočnicové oblouky dobře vyznačené. Stop: Dobře viditelný, ne však příliš zdůrazněný.
Nosní houba: Rovná, ve správném poměru s hlavou, musí být černá. Tlama: Rovná, spíše kratší, tvaru komolého jehlanu se zaoblenými hranami. Pysky: Spíše silné, krátké, odděleny téměř rovnými liniemi; dolní pysk nevisí; pysky jsou intenzivně černě pigmentovány; černě pigmentované je i patro. Čelisti / zuby: Zuby silné, dobré velikosti, bílé a zdravé. Nůžkový skus. U pracujících psů jsou povoleny otupené špičáky. Oči: Široce otevřené, výrazné oči, pozorný, inteligentní pohled; oči jsou kulaté, tmavě jantarové, s černě lemovanými očními víčky. Uši: Vysoko nasazené, trojúhelníkového tvaru, jemné, špičaté. Chrupavka uší je měkká a není silná. Visící uši jsou neseny těsně přiléhající k hlavě. Poměr šířky k délce ucha je 8 ku 10. Kryté jsou dlouhou hedvábnou srstí končící pohyblivými třásněmi. U pracovně nasazených psů jsou přijatelné kupírované uši.
Mohutný, silný, osvalený, spíše krátký, ale v dobrém poměru k tělu tak, aby byl pohyblivý. Dobře vsazen do ramen.
Poněkud prodlouženého formátu, silný, svalnatý, budící dojem síly a obratnosti. Kohoutek: Dobře viditelný. Hřbet: Horní linie rovná, ne sedlovitě pronesená, mírně vyvýšená záď, která však musí být za všech okolností na úrovni kohoutku nebo mírně nižší. Vzhledem k bohaté srsti a podsadě na zádi může být tato výška psa v zádi zdánlivě na první pohled vyšší než výška psa v kohoutku. Záď: Robustní, osvalená, mírně skloněná. Hrudník: Široký, dobře vyvinutý, dosahující až na úroveň loktů. Žebra klenutá, nejsou plochá, hrudník je prostorný a dovoluje psovi podávat dobré pracovní výkony. Břicho a slabiny: Břicho lehce vtažené, s Krátkými, ale silnými a dobře vyznačenými slabinami.
Spíše nízko nasazen, může být dlouhý a přesahovat hlezna, nebo krátký – kratší než 10 cm. Existují také bezocasí jedinci a u pracovně využívaných psů je povoleno kupírování ocasu. V klidu ocas volně visí. V dolní části tvoří háček. Ocas nesen ve tvaru šavle je rovněž přípustný. V akci je ocas vesele zvednutý, ale není zatočený nad hřbet. Je bohatě pokrytý dlouhou a poněkud zvlněnou srstí.
HRUDNÍ KONČETINY: Krátké, suché, rovné, svisle postavené a rovnoběžné při pohledu zepředu a z profilu. Vzdálenost loktu od kohoutku zhruba odpovídá vzdálenosti loktu od země. Plece: Svalnaté, silné, mírně skloněné. Úhel mezi lopatkou a pažní kostí: Zhruba 110°. Nadloktí: Silné, svalnaté, s rovnoběžně postavenými lokty, které nejsou vytočené ani vbočené a těsně přiléhají k tělu. Úhel mezi pažní kostí a předloktím: Zhruba 135°. Předloktí: Svislé, silné, vhodné k práci. Zápěstí a přední nadprstí: Stejně svislé jako předloktí, spíše krátké. Tlapy: Oválné, polštářky černé a tvrdé, kůže mezi prsty dobře viditelná a dobře pokrytá srstí; drápy černé a silné. PÁNEVNÍ KONČETINY: Silné, svalnaté, svislé, budící dojem síly a obratnosti. Stehna: Dlouhá, široká a svalnatá, se silnými kostmi. Úhel mezi pánví a stehenní kostí: Zhruba 115°. Úhel mezi stehenní a lýtkovou kostí: Zhruba 120°. Běhy: Silné kosti a svaly. Hlezna: Musí být nízko posazená, rovnoběžná a svislá. Úhel hlezen: Zhruba 140°. Zadní nadprstí (metatarsus): Poměrně krátké, silné a svisle postavené. Tlapy: Odpovídají tlapám hrudních končetin s nízko nasazenými dvojitými paspárky. Tyto paspárky jsou srostlé a spojeny meziprstovou kůží s prvním prstem.
Pružný, typický pro ovčáky. Pes se rozeběhne cvalem jen ve velkých prostorách, ale v kruhu je pro něj typickým krokem krátký klus charakteristický pro všechny psy s paspárky.
Dosti silná, těsně přiléhající a suchá po celém těle i na hlavě. Dobře pigmentovaná.
SRST: Dlouhá, hladce přiléhající nebo velmi lehce zvlněná, drsná s bohatou podsadou po celé zadní třetině těla. Na hlavě je patrný vous a knír, čupřina a výrazné obočí, které však nebrání volnému výhledu psa. Ocas je dobře osrstěný stejně jako končetiny. Během línání lze pozorovat typický jev: probíhá ve dvou fázích. Nejdříve začíná línat přední část těla psa, takže pes budí dojem, že jde o jedince složeného ze dvou polovin s různými druhy srsti; poté začne línat zadní část těla psa a vše se opět sjednotí. BARVA: Viděno z odstupu se pes zdá být jednobarevný a s lehce světlejšími odstíny na končetinách. Při bližším pohledu je patrné, že barva srsti je tvořena směsí chlupů různých odstínů: žluté, hnědé, víceméně načervenalé, šedé, černé a bílé chlupy. Základní barvy odvozené z této směsi jsou: Žlutá ve světlých odstínech, středně tmavá nebo jelení tmavá. Sobolí s ořechově zbarvenými chlupy, žlutá, bílá a černá, také ve světlých, středně tmavých nebo tmavých odstínech. Šedá tvořená bílou, šedou a černou s odstíny od stříbřitě šedé až po černošedou. Je-li černá převládající a je jednoduše kombinovaná s bílou, vypadá jako černá srst pokrytá námrazou. Existují také psi se směsí černé, žluté a načervenalé, která může dominovat u některých částí těla, a budí dojem černého zbarvení s tříslovou. Bílé a černé skvrny nejsou dovoleny. V některých případech se může objevit několik málo bílých chlupů v podobě hvězdy na hrudníku (to se toleruje) nebo na horní části prstů, ale v takovém případě nesmí být bílá na prstech provázena bílými drápy.
Výška v kohoutku: Od 47 do 55 cm u psů. Od 45 do 53 cm u fen.
Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti.
Plochá hlava nebo bez čelní rýhy. Růžovité nebo špatně nasazené uši. Chrupavka uší silná, dlouhá nebo odstávající či vzpřímená. Světlé oči. Chybějící 2 premoláry. Mírný předkus. Sedlovitě pronesený hřbet. Končetiny nebo tlapy jsou vtočené dovnitř ani vytočené ven. Několik bílých drápů. Nedostatečně kosti v paspárcích nebo jednoduchý paspárek.
Agresivní nebo přehnaně plachá povaha. Nedostatek pigmentace pysků, nosu, očních víček a patra. Hnědý nos. Modré oči. Bílé skvrny. Chybění více než 2 premolárů nebo jakýchkoliv dvou zubů. Ocas stočen na bedrech. Chybění paspárků nebo kůže mezi prsty. Všechny drápy bílé. Více než 3 cm nad limit nebo pod limit velikosti. Hlava jako u pyrenejského ovčáka nebo briarda. Předkus nebo podkus. Je-li kvalita psů stejná, dává se přednost psům bez poškození (uši, ocas nebo špičáky z pracovních důvodů). Odmítají se psi, kteří mají podobná poškození, ačkoliv nepracují se stádem. Dobře pigmentované odstíny barev jsou žádoucí, a proto jsou lépe hodnoceny. Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku. Publikování nebo další šíření těchto fotografií je bez písemného souhlasu portálu www.cokl.cz zakázáno.]]>
Větší než střední velikost, silný, přirozeně ostrý hlídací pes, nedůvěřivý k cizím, skromný, přizpůsobivý ve vztahu k horku nebo chladu.
Tvrdá, suchá, kostnatá, velmi svalnatá. Nedostatky: Hrubost ve stavbě těla. Vady: Lehká stavba kostí, slabé osvalení, přílišná hrubost.
Psi: více než 65 cm. Feny: více než 62 cm. Nedostatky: Psi: méně než 65 cm. Feny: méně než 62 cm. Vady: Psi: méně než 60 cm. Feny: méně než 58 cm.
Velmi činorodý, pohyblivý, s rychlými reakcemi. Nedostatky: Přílišná nervóznost, plachost, lhostejnost. Vady: Hravé reakce, plachost, bojácnost. Pohlavní výraz: Psi a feny s výrazně vyjádřeným pohlavním výrazem.
10 - 15 cm dlouhé, hrubé, husté, lehce zvlněné, na hlavě stejně dlouhé jako na těle, bězích a ocasu, s dobrou podsadou. Nedostatky: Rovná srst. Vady: Jemná, krátká srst.
Většinou bílá, rovněž bílá s nažloutlou, slámově žlutou, také ve všech odstínech bílé a šedé, s lehkými skvrnami. Vady: Černá, červená, hnědá, skvrnitá.
Podlouhlá, přiměřeně široké kosti čela, dobře vyvinutý týlní hrbol, totéž platí o lícních kostech. Přechod čela k tlamě s pozvolným průběhem. Nosní houba velká, černá. Nedostatky: Hrubá hlava, hrubý přechod čela k tlamě, příliš krátká nebo příliš dlouhá hlava, nosní houba šedá nebo hnědá. Vady: Štíhlá, lehká hlava, stoupající tlama, masově zbarvený čenich.
Malé, trojúhelníkové, visící. Nedostatky: Růžovité ucho, postavené ucho.
Oválné, tmavé, uzavřené. Nedostatky: Světlé oči. Vady: Oči různých barev, nevybarvená spojivka.
Zuby bílé a silné, těsně řazené, řezáky řazeny v řadě, nůžkový skus. Nedostatky: Malé, široko od sebe posazené, opotřebované, žluté zuby, chybějící zuby (premoláry). Vady: Chybění jednotlivých zubů (pokud to brání zjištění typu skusu); nepravidelné slabé zuby, zubní kámen.
Suchý, svalnatý, středně dlouhý, vysoko nesený. Nedostatky: Krátký krk.
Středně široký, lehce zploštělý, hluboký. Nedostatky: Málo hloubky. Vady: Příliš plochý, nedostatečně hluboký hrudník, sudovitý.
Přiměřeně vtažená. Nedostatky: Příliš vtažená, příliš dlouhá, povolené břicho.
Dobře vyznačen, ale ne příliš vysoký.
Pevný, rovný. Nedostatky: Měkký a klenutý hřbet. Vady: Prověšený hřbet, kapří hřbet.
Krátká, široká, klenutá. Nedostatky: Příliš dlouhá, rovně probíhající nebo příliš silně klenutá. Vady: Dlouhá, štíhlá, prověšená bedra.
Široká, probíhající téměř vodorovně. Nedostatky: Lehce sražená. Vady: Štíhlá, krátká, příliš strmá, příliš sražená.
Visící, dosahuje až k hleznům, konec se zvedá v půlkruhu; někdy jsou 2-3 obratle srostlé. Vady: Zatočený ocas.
Nadloktí rovné, poněkud delší než polovina celkové výšky. Úhel mezi lopatkou a nadloktím činí zhruba 100°. Rovné předloktí, široké a pevné tlapy. Nedostatky: Příliš málo úhlení, příliš krátké nebo příliš dlouhé nadloktí, lehce vytočené lokty, měkké tlapy. Vady: Příliš rovná nebo špičatá ramena, zahnuté nadloktí, příliš tenké nebo příliš dlouhé nadloktí nebo předloktí, měkké tlapy, vytočené lokty.
Široce a rovně postavená, dlouhé svalnaté stehno, suché lýtko, silná hlezna. Nedostatky: Malé odchylky. Vady: Příliš velké odchylky, příliš krátké stehno.
Oválné, velké, s dlouhou srstí. Vady: Plochá tlapa, natažená tlapa.
Volný, daleko dosahující, většinou klus nebo cval. Klouby hrudních i pánevních končetin se pohybují volně. Nedostatky: Málo volnosti v kloubech. Vady: Vázané chody. Diskvalifikující vady: Šikmý skus. Krátká a rovná srst. Všechny barvy nejmenované v tomto standardu.
Všichni psi musí vykazovat dvě viditelně normální varlata dobře uložená v šourku. Publikování nebo další šíření těchto fotografií je bez písemného souhlasu portálu www.cokl.cz zakázáno.]]>
Nizozemí.
Skupina 1 ovčáčtí a pastevečtí psi. Sekce 1 ovčáci.
Středně velký, středně těžký, dobře osvalený pes silné tělesné stavby a dobrých proporcí. Inteligentní výraz, živý temperament.
Oddaný, poslušný, učenlivý, ostražitý, pracovitý, věrný a spolehlivý, nenáročný, s velkou vytrvalostí, vždy pozorný, aktivní, s vlastnostmi typického ovčáka.
Délka těla je v poměru ke kohoutkové výšce jako 10 : 9. Kohoutková výška psů: 57 - 62 cm. Kohoutková výška fen: 55 - 60 cm.
Na základě typu srsti se rozlišují následující variety: a) krátkosrstá b) dlouhosrstá c) hrubosrstá
Plynulý, mrštný, přirozený. Pohyb nesmí být omezený nebo vázaný, ale také ne rozkolísaný nebo příliš široce rozbíhavý.
Velikost hlavy je v dobrém poměru k trupu, tvar spíše podlouhlý, nikoliv mohutný. Bez vrásek a suchá. Čenichová partie je poněkud delší než plochá mozkovna. Nosní hřbet je rovný a paralelní s liniemi lebky. Stop málo vyjádřený. Pysky dobře přiléhající. U hrubosrsté variety se zdá být hlava více čtyřúhelníková, ale to je pouze optický klam.
Spíše menší než větší. V afektu vztyčené a natočené kupředu. Vysoko nasazené. Tvar nikoliv lžícovitý.
Tmavě zbarvené, středně velké, mandlového tvaru (ne kulaté), poněkud šikmo uložené.
Vždy černá.
Silný a stejnoměrně vyvinutý. Při zavřené tlamě překrývají řezáky horní čelisti těsně řezáky spodní čelisti (tzv. nůžkový skus).
Žádoucí je ne příliš krátký, suchý krk, bez laloku, pozvolna přecházející v horní linii trupu.
Silný, s lehce klenutým hrudním košem. Hrudník hluboký, ale ne úzký. Spodní linie hrudního koše přechází pozvolna v linii břicha. Hřbet krátký, rovný a silný. Bedra silná, nejsou ani dlouhá ani úzká. Záď nesmí být krátká ani spáditá.
Silné, dobře osvalené, s pevnou kostrou. Kolmé, rovné, ale s dostatečným osrstěním na zápěstním kloubu. Ramenní lopatky dobře přiléhají k hrudnímu koši a jsou šikmé. Nadloktí dostatečně dlouhé.
Také silné, dobře osvalené a s pevnou kostrou. Kolenní kloub středně zaúhlený, což vylučuje přehnaně šikmé postavení stehenní kosti. Také v hleznu je žádoucí střední zaúhlení, takže se nadprstí nachází kolmo pod hrbolkem kosti sedací. Bez paspárků.
Prsty těsně u sebe postavené a klenuté, takže tlapky nejsou dlouhé. Drápky černé. Polštářky pružné a tmavě zbarvené.
V klidu rovně nesený nebo svěšený a lehce prohnutý, dosahuje až k hleznu. V pohybu je elegantně nesený, ale nikoliv na stranu nebo zatočený.
Krátkosrstá varieta: žádoucí je na celém těle dosti tvrdá, ne příliš krátká srst s bohatou podsadou. Límec, kalhotky a delší srst na ocase musí být jasně viditelné. Barva: více či méně výrazně žíhaná na hnědém pozadí (zlatožíhaná) nebo na šedém pozadí (stříbrnožíhaná). Žíhání je rozloženo po celém těle, také na límci, kalhotách a srsti na ocasu. Příliš černá krycí srst je nežádoucí. Černá maska je upřednostňována. Dlouhosrstá varieta: po celém těle dlouhá, přiléhavá, na omak hrubá srst bez kudrn a vln s bohatou podsadou. Hlava, uši, tlapky a pánevní kočetiny pod hleznem jsou pokryty krátkou hustou srstí. Zadní strana hrudních končetin je osrstěná silně vyvinutými, směrem dolů stále kratšími pesíky, tzv. praporci. Ocas bohatě osrstěný. Bez dlouhých pesíků na ušich. Barva: jako u krátkosrstých. Hrubosrstá varieta: po celém těle je žádoucí hustá, tvrdá, huňatá srst s hustou podsadou, vyjma hlavy. Osrstění musí být těsně uzavřené. Horní a dolní pysk bohatě osrstěné (tzv. vousy a bradka), ne měkkou srstí, ale dobře odstávající. Střapaté, dostatečně vyčnívající obočí. Na lebce a lících je srst poněkud méně vyvinutá. Ocas silně osrstěný. Silně vyvinuté kalhotky jsou žádoucí. Barva: modrošedá a pepř a sůl, stříbrno- a zlato-žíhaná. Žíhání je u hrubosrsté variety - narozdíl od ostatních variet - méně zřetelné.
Příliš mnoho bílé barvy na hrudníku nebo tlapkách, bílé proužky nebo skvrna kdekoliv jinde na těle. Nosní houba jiná než černá. Volně svěšené nebo lžicovitě tvarované ucho. Chybné zbarvení nebo znak, příliš mnoho černé srsti. Předkus nebo podkus. Kupírované uši nebo ocas. Zatočený ocas.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Nizozemí. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 26.03.1992
Holandský schapendoes je ovčácký pes, který byl užíván pro pasení stád ovcí a který je i dnes pro tento účel používán. Protože pastviny jsou v zemi původu schapendoes především v klidných, málo obydlených oblastech země, musí schapendoes mít velkou vytrvalost, pohyblivost a rychlost. Důležitá je i inteligence a samostatnost. Měl by mít povahu, fyzické vlastnosti i duši ovčáka.
Skupina 1 ovčáčtí a honáčtí psi (kromě švýcarských salašnických psů). Sekce 1 ovčáci. Bez zkoušky z výkonu.
Koncem 19. a začátkem 20. století se holandský schapendoes vyskytoval všude v Holandsku, kde byla lada a pastviny pro ovce. Ovčáci si jej cenili pro jeho ochotu a radost z práce, neúnavnost a inteligenci. Náleží do široké skupiny dlouhosrstých ovčáckých plemen s hrubě osrstěnými hlavami. Je příbuzný bearded kolii, pulimu, polskému nížinnému ovčákovi, bobtailovi, briardovi, bergamskému ovčákovi a německému ovčáckému pudlovi, varietám z Hessenska, Odenwalu a Dolního Porýní. Všechna tato plemena jsou menšími mutacemi horských psů. Obnovitelem tohoto plemene byl kynolog P.M.C. Toepoel. Během druhé světové války vzbudil zájem o toto plemeno. V průběhu let 1940 až 1945 byli pro chov užíváni všichni jedinci téměř vymizelého plemene schapendoes, které bylo možno vypátrat. Chovatelský klub holandského schapendoes byl založen v roce 1947 a v roce 1952 bylo plemeno prozatímně uznáno Raad van Beheer. V roce 1954 byl připraven standard a založena plemenná kniha. Úplné uznání následovalo v roce 1971. Od té doby se chová jen na zapsaných jedincích.
Holandský schapendoes je lehce stavěný, dlouhosrstý pes s kohoutkovou výškou mezi 40 a 50 cm. Jeho pohyb je bez námahy a pružný. Je výborným skokanem.
Schapendoes je normálně a harmonicky stavěný ovčácký pes s pozornou a odvážnou povahou. Je inteligentní, ostražitý, radostný, živý, přátelský a bujarý. Ke své rodině si vytváří velkou lásku a oddanost.
Bohatá srst činí hlavu na pohled větší a hlavně širší. Lebka vypadá hlubší než ve skutečnosti je.
Lebka: téměř plochá s mírnou čelní rýhou a silně definovanými nadočnicovými oblouky. Je poměrně široká v poměru k délce; šířka je maličko větší než vzdálenost mezi stopem a týlním hrbolkem. Stop: jasně vyznačený, ale nikoliv strmý.
Nos: nosní hřbet je maličko níže než linie mozkovny. Tlama: tlama je kratší než je vzdálenost mezi stopem a týlním hrbolkem. Čenichová partie se jen málo zužuje, zůstává hluboká a končí široce, přičemž je na konci jen lehce zaoblená. Při pohledu ze strany musí být při zavřené tlamě spodní čelist jasně viditelná. Zuby: normálně vyvinutý chrup, nůžkový skus. Líce: jařmové oblouky jsou velmi výrazné. Oči: oči jsou poměrně velké, kulaté a posazené do důlku v normální poloze. Jsou uložené spíše vpředu než ke straně hlavy. Barva je hnědá, neměly by vypadat jako černé. Oční bělmo by mělo být viditelné, jen když se pes dívá výrazně na stranu. Výraz očí je chytrý, upřímný a živý. Tvar, barva a výraz jsou pro plemeno velmi charakteristické. Uši: nasazené poměrně vysoko, nejsou ani velké ani masité. Jsou volně svěšené, ale nikoliv blízko u hlavy. Jsou bohatě osrstěné a pohyblivé, ale neměly by vystupovat přes obrys hlavy.
Hlava je nesena vysoko, na silném suchém krku.
Schapendoes je lehce delší než je jeho výška. Kostra je lehká a pružná. Hřbetní linie: v bederní části zaoblená. Hrudník: hluboký. Hrudní koš je středně až dobře klenutý, dosahující dobře vzad. Spodní linie a břicho: ne příliš vtažené břicho.
Ocas je dlouhý, dobře osrstěný a s praporcem. Způsob, jakým je ocas nesen, je pro plemeno typický. V klidu je svěšený dolů. V klusu je nesen poměrně vysoko a poskakuje ze strany na stranu mírně prohnutý v oblouku. Ve cvalu je rovně vytrčený. Při skákání slouží jako kormidlo. V afektu může být vysoko zvednutý. Nikdy však nemá být nesen toporně nad hřbetem.
HRUDNÍ KONČETINY: hrudní končetiny jsou rovné, s lehčí kostrou. Dobré zaúhlení hrudních končetin má zvýrazňovat předhrudí. Nadprstí: pružné. PÁNEVNÍ KONČETINY: Pánev: šikmo uložená. Hlezno: přiměřeně úhlené, dobře osvalené. Nadprstí: krátké.
Poměrně velké a pružné, široké a oválného tvaru. Prsty jsou dobře uzavřené. Polštářky jsou silné a pružné, s hojnou srstí mezi nimi. Paspárky jsou povolené.
Při práci schapendoes spíše využívá cval než klus, takže jeho pohyb musí být lehkonohý a pružný, bez vložení nadbytečného množství energie. Musí být schopen dobře skákat a pohotově měnit směr.
SRST: schapendoes má hustou srst s dostatečnou podsadou. Srst je dlouhá, dobrých 7 cm či více v oblasti pánevních končetin. Srst není hladká, ale lehce vlnitá. Zcela kadeřavá, kudrnatá srst není povolena. Srst roste velmi hustě, pesíky jsou jemné a suché, ale především nikdy hedvábné. Srst má tam, kde je dlouhá, sklon odstávat v chomáčích, což dodává schapendoes velký objem, zvláště vzadu. Schapendoes má bohatou dlouhou srst na temeni, vousy a bradku. BARVA: povolené jsou všechny barvy. Preferována je modrošedá až černá.
Výška v kohoutku: Psi 43 až 50 cm. Feny 40 až 47 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Jedinci, vykazující agresivní a/nebo nervózní chování, nesmí být klasifikováni nebo jim uděleno pořadí.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Kanada.
Tažný pes pro těžké náklady, vodní pes. Datum publikace originálního standardu: 29.10.1996.
2. skupina pinčové a knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi. Sekce 2.2 molossové, horští psi. Bez pracovní zkoušky.
Toto plemeno pochází z ostrova Newfoundland a vyvinulo se z místních psů a velkého černého medvědího psa dovezeného Vikingy po roce 1100. S příchodem evropských rybářů dochází ke křížení s novými plemeny jimi dovezenými a tak k dotvoření a oživení plemene, nejdůležitější vlastnosti však zůstaly zachovány. Při kolonizaci ostrova od roku 1610 byly morfologie a vrozené chování novofundlandského psa již vcelku ustálené. Právě tyto znaky mu umožnily přežít při tahání těžkých nákladů v extrémních klimatických podmínkách a při službě záchranářského a vodního psa vzdorovat nebezpečím číhajícím v moři.
Novofundlanďan je masivní, se silným a dobře osvaleným tělem a s dobrou pohybovou koordinací.
Délka trupu od ramenního kloubu k vrcholu sedací kosti je větší než kohoutková výška. Trup je kompaktní. Trup feny může být poněkud delší a méně masivní než tělo psa. Vzdálenost od kohoutku k dolnímu okraji hrudníku je jen o málo větší než vzdálenost od dolního okraje hrudníku k zemi.
Výraz novofundlanďana vyjadřuje shovívavost a mírnost. Je důstojný, veselý a podnikavý, je známý svou přívětivostí a důstojností.
Masivní. Hlava feny je stejně formována jako hlava psa, ale je méně masivní.
LEBKA - široká, s lehce vyklenutým temenem a silně vyvinutou týlní kostí. STOP - zřetelně vyvinutý, ale nikdy hluboký.
NOS - velký, dobře pigmentovaný, s dobře vyvinutými nozdrami. Barva - u černých a černobílých psů černá, u hnědých psů hnědá. ČENICH - vysloveně čtvercový, hluboký a poměrně krátký, pokrytý krátkou jemnou srstí a bez vrásek. Koutky tlamy jsou zřetelné, ale ne nadměrně vyvinuté. PYSKY - měkké SKUS - nůžkový nebo klešťový OČI - poměrně malé, přiměřeně hluboko uložené, daleko od sebe a neukazující červenou spojivku. Barva - tmavě hnědá u černých a černobílých psů, u hnědých povolen světlejší odstín. UŠI - poměrně malé, trojúhelníkové se zaoblenou špičkou pevně posazené vzadu a po straně hlavy a dobře přiléhající. Při natažení dosahuje ucho dospělého psa k vnitřnímu koutku oka na stejné straně.
Silný, svalnatý, dobře usazený na ramenou, dostatečně dlouhý, aby umožnil důstojné držení hlavy. Na krku by neměl být nadměrný lalok.
Kostra celkově masivní. Při pohledu z boku je trup hluboký a mohutný. HŘBETNÍ LINIE - rovná a pevná od kohoutku k zádi. HŘBET - široký BEDRA - silná a dobře osvalená ZÁĎ - široká a spadající v úhlu přibližně 30°. HRUDNÍK - široký, plný a hluboký, s dobře klenutými žebry. BŘICHO A SPODNÍ LINIE - takřka rovná a nikdy vyklenutá vzhůru.
Hrudní končetiny jsou rovné a rovnoběžné i při chůzi a pomalém klusu psa. PLECE: velmi dobře osvalené, lopatka uložena přiměřeně šikmo směrem dozadu. LOKTY: dobře přilehlé k hrudníku ZÁPĚSTÍ: lehce šikmo postavené TLAPY: velké a proporcionální vůči tělu, kulaté a pevné s pevnými a kompaktními sevřenými prsty. Prsty jsou spojeny kůží.
Protože síla potřebná k tahání těžkých nákladů, plavání a pro zdatný a prostorný pohyb je značně závislá na pánevní končetině, mají její vlastnosti u novofundlanďana nesmírný význam. Pánev je silná, široká a dlouhá. STEHNA - široká a svalnatá KOLENA - dobře úhlená, ale ne tolik, aby pes působil přikrčeným dojmem. LÝTKA - silná a přiměřeně dlouhá ZADNÍ NADPRSTÍ - poměrně krátké, hluboko nasazené; souběžné a široko postavené; nevytáčejí se dovnitř ani ven TLAPY – pevné a kompaktní. Pokud se vyskytnou paspárky, odstraňují se.
Když novofundlanďan plave, ocas slouží jako kormidlo, proto je silný a u kořene široký. V postoji visí volně dolů, nanejvýš s lehkým prohnutím na konci. Dosahuje k patám nebo lehce pod ně. V pohybu nebo při vzrušení je ocas nesen vodorovně, na konci lehce ohnutý směrem vzhůru; nikdy stočený přes hřbet, ani zatažený mezi nohama.
Novofundlanďan vykazuje prostorný pohyb hrudních končetin a silný posun vycházející z pánevních končetin. Pohybuje se zdánlivě bez námahy a působí dojmem síly. Přirozené je lehké rolování hřbetu. Se stoupající rychlostí mají končetiny tendenci pohybovat se blíže k ose těla, přičemž hřbetní linie zůstává vodorovná.
Novofundlanďan má patrovou srst nepropouštějící vodu. Krycí srst je přiměřeně dlouhá a rovná, bez kudrn. Povoleno je lehké zvlnění. Podsada je hustá a měkká, hustější v zimě než v létě, ale na hrudníku a zádi se do určité míry vyskytuje vždy. Srst na hlavě, čenichu a uších je krátká a hustá. Hrudní i pánevní končetiny mají praporec. Ocas je zcela pokryt dlouhou hustou srstí, ale ta netvoří praporec. Trimování, ani střihání se nedoporučuje.
Černá, černobílá a hnědá. ČERNÁ - nejběžnější barvou novofundlanďana je černá. Barva má být co možná nejvíc jednolitá, ale je povolen nádech vyblednutí od slunce. Bílé znaky na hrudi, prstech a nebo na špičce ocasu jsou přípustné. ČERNOBÍLÁ - tato varieta má pro plemeno historický význam. Přednost se dává černé hlavě pokud možno s bílou lysinou táhnoucí se až na čenich, černému sedlu s pravidelným vybarvením, černou zádí a černou horní stranou ocasu. Ostatní části musejí být bílé, mohou být s minimálním tečkováním ( ticking ). HNĚDÁ - hnědá barva se pohybuje od čokoládových odstínů po bronzovou. Bílé znaky na hrudi, prstech a nebo na konci ocasu jsou přípustné. Černobílí psi a psi hnědí se na výstavách posuzují ve stejné třídě jako psi černí.
Průměrná kohoutková výška je : Dospělí psi 71cm ( 28 palců ). Dospělé feny 66cm ( 26 palců ). Průměrná hmotnost činí přibližně 68 kg pro psy a 54 kg pro feny. Větší kohoutková výška je žádoucí, ale velikost nesmí být na úkor vyváženosti, celkového zdravotního stavu, mohutné konstituce a správného chodu.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být přímo úměrné její závažnosti. Všeobecný vzhled : dlouhé končetiny, nedostatek substance. Celková struktura kostry : těžkopádnost, jemné kosti. Charakter : agresivita, bojácnost. Hlava : úzká. Čenich : špičatý ( ” liščí ” ) , nebo dlouhý. Pysky : zdůrazněné. Oči : kulaté, vypouklé, žluté oči, výrazně viditelná spojivka. Hřbet : kapří hřbet, měkký nebo sedlovitě pronesený hřbet. Ocas : krátký, dlouhý, zalomený; se zatočenou špičkou. Hrudní končetiny : prošláplé nadprstí, rozevřené prsty, tlapy vytočené dovnitř nebo ven, absence plovací blány mezi prsty. Pánevní končetiny : strmé úhlení kolen, kravský postoj, sudovitý postoj, vbočené tlapky. Pohyb : trhaný, šouravý, bočící, příliš úzký chod, potácivý, vpředu křížení nohou, výrazné vtáčení nebo vytáčení tlap vpředu, vysoký chod, mimochod. Srst : řídká, otevřená. Chybějící podsada.
Špatná povaha. Předkus, podkus, zkřížený skus. Krátká nebo hladce přiléhající srst. Znaky jiné barvy než bílé na černých a hnědých psech. Jiné zbarvení než černá, černobílá, hnědá.
Samec musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela sestouplá do šourku.]]>
Německo. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 21.02.2006.
Hlídací a společenský pes.
Skupina 2 pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi. Sekce 1 pinčové a knírači. Bez zkoušky z výkonu.
Hladkosrstý pinč je velmi starým plemenem, zmiňovaným v německé plemenné knize již v roce 1880. Má společné předky s kníračem, který byl také nazýván hrubosrstým pinčem. Od začátku se hladkosrstí pinčové ovšem lišili od hrubosrstých jedinců barvou a krátkou srstí. Převážně byli černí se světlehnědými znaky, jednobarevní v různých odstínech od hnědé k červené, pepř a sůl nebo modrošedí až černí.
Německý pinč je hladkosrstý, středně velký, s hrdým držením těla, plynulými liniemi, elegantní a kvadratický. Je silný jako knírač. Díky krátké hladké srsti je jeho dobře vyvinuté osvalení dobře viditelné, zvláště při pohybu.
V poměru délky k výšce má být jeho stavba tak kvadratická jak jen možno. Délka hlavy (měřená od špičky nosu k týlnímu hrbolku) odpovídá polovině délky hřbetní linie (měřené od kohoutku k místu nasazení ocasu).
Živá, čilá, sebevědomá a vyrovnaná povaha, spolu s inteligencí a vytrvalostí jej činí milým rodinným, hlídacím i společenským psem.
MOZKOVNA: Lebka: silná, podlouhlá, bez výrazně vystupujícího týlního hrbolku. Čelo je ploché a paralelní s nosním hřbetem. Stop: slabý, ale jasně patrný.
Nosní houba: dobře vyvinutá, vždy černá. Tlama: zakončená ve tvaru tupého klínu. Nosní hřbet rovný. Pysky: černé, hladce a těsně přiléhající k čelistem. Koutky úst uzavřené. Čelisti/Zuby: silná horní i spodní čelist. Úplný nůžkový skus (42 čistě bílých zubů podle zubního vzorce) je silný a dobře se uzavírající. Žvýkací svaly jsou silně vyvinuté, aniž by stavba lící rušila výraz. Oči: tmavé, oválné, s černě pigmentovanými, těsně přiléhajícími očními víčky. Uši: klopené, vysoko nasazené, tvaru „V“, s vnitřními koutky ležícími blízko lící, natočené vpřed směrem ke spánkům. Paralelní ohyb nemá přesahovat temeno.
Ušlechtile klenutý, ne příliš krátký. Hladce přecházející v kohoutek bez vyznačení nasazení krku. Suchý, bez laloku nebo volné kůže na hrdle. Kůže na hrdle těsně přiléhá, bez záhybů.
Hřbetní linie: mírně spadající od kohoutku směrem k zádi. Kohoutek: tvoří nejvyšší bod hřbetní linie. Hřbet: silný, krátký a rovný. Bedra: krátká, silná a hluboká. Vzdálenost od posledního žebra ke kyčli je krátká, takže pes vypadá kompaktní. Záď: mírně zaoblená, harmonicky přecházející v kořen ocasu. Hrudník: středně široký, v průřezu oválný, dosahující k loktům. Předhrudí je dobře vyznačené špičkou hrudní kosti. Spodní linie: slabiny ne příliš vtažené, vytvářejí hezky klenutou linii se spodní částí hrudního koše.
Ponechaný přirozeně.
Při pohledu zpředu jsou hrudní končetiny silné, rovné a nemají úzký postoj. Při pohledu ze strany jsou předloktí rovná. Plece: ramenní lopatky leží těsně u hrudního koše a jsou dobře osvalené na obou stranách kosti ramene, přesahující trny hrudní páteře. Co nejšikmější a dobře uložené vzad, vytvářejí úhel zhruba 50° k horizontále. Nadloktí: přiléhající k tělu, silné a dobře osvalené, vytvářející úhel 95° až 105° k ramenní lopatce. Lokty: správně přiléhající, nevytáčejí se ani dovnitř ani ven. Předloktí: silně vyvinuté, dobře osvalené. Zcela rovné při pohledu zpředu i ze strany. Kloub zápěstí: silný a pevný. Nadprstí: silné a mírně pružné. Při pohledu zpředu vertikální, při pohledu ze strany mírně šikmé směrem k zemi. Přední tlapky: krátké a kulaté, prsty těsně vzájemně přiléhající a dobře vyklenuté (kočičí tlapky). Polštářky odolné, drápky krátké, černé a silné.
Při pohledu ze strany šikmo postavené, při pohledu zezadu paralelní, ale nikoliv příliš úzký postoj. Stehno: středně dlouhé, široké, silně osvalené. Koleno: nevytáčí se ani dovnitř ani ven. Bérec: dlouhý a silný, šlachovitý, přecházející v silné hlezno. Hlezno: výrazněji zaúhlené, silné, pevné, nevytáčí se ani dovnitř ani ven. Záprstí: kolmé k zemi. Zadní tlapky: poněkud delší než přední tlapky. Prsty vzájemně dobře přiléhající, dobře klenuté. Drápky krátké a černé.
Typickým pohybem je klus. V pohybu hřbet zůstává pevný a poměrně nehybný. Pohyb je harmonický, jistý, plný síly a plynulý, s dobrou délkou kroku. Klus je prostorný, uvolněný, plynulý, se silným posunem a volným předkrokem.
Těsně přiléhající po celém těle.
Krátká a hustá, hladce přiléhající a lesklá, bez lysin.
Jednobarevní: jelení červená, červenohnědá až tmavě červenohnědá. Černí s pálením: lesklá černá s červenými nebo hnědými znaky. Znaky mají být tak tmavé, bohaté a jasně vyznačené jak jen možno. Znaky jsou rozloženy následovně: nad očima, na spodní straně hrdla, na nadprstích hrudních končetin, na tlapkách, na vnitřní straně pánevních končetin a pod kořenem ocasu. Dva stejnoměrné, jasně oddělené trojúhelníky na hrudi.
Výška v kohoutku: Psi a feny: 45 až 50 cm. Hmotnost: psi a feny: 14 až 20 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Nemotorná nebo lehká stavba. Příliš dlouhé nebo příliš krátké končetiny. Těžká nebo kulatá lebka. Vrásky na čele. Krátká, špičatá nebo úzká tlama. Klešťový skus. Světlé, příliš malé nebo příliš velké oči. Uši nasazené nízko nebo příliš dlouhé, nestejnoměrně nesené. Silně vystupující lícní kosti. Volná kůže na hrdle. Příliš dlouhý, vtažený nebo měkký hřbet. Kapří hřbet. Silně spáditá záď. Dlouhé tlapky. Mimochod. Drobivý pohyb. Slabá srst. Černá úhoří čára na hřbetě, tmavé sedlo, světlá nebo vybledlá srst. Výška v kohoutku přesahuje nebo nedosahuje standardu o méně než 1 cm.
Nedostatek pohlavního typu. Lehký vzhled. Jablkovitá hlava. Linie hlavy nejsou paralelní. Lokty vytočené ven. Strmé nebo v hleznech rozbíhavé pánevní končetiny. Hlezna vytočená ven. Výška v kohotku přesahuje nebo nedosahuje standardu o více než 1 cm, ale méně než 3 cm.
Bázlivé, agresivní, zlé, výrazně nedůvěřivé nebo nervózní chování. Jakákoliv malformace. Zcela obrácený pohlavní typ. Vady skusu, jako například podkus, předkus, zkřížený skus. Vážné vady v jednotlivých částech, jako ve stavbě těla, srsti nebo barvě. Výška v kohoutku přesahuje nebo nedosahuje standardu o více než 3 cm. Jedinci, vykazující fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Německo. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARTU: 13.03.2001.
Společenský, služební pes a obranář.
Skupina 2 Pinčové a knírači, molosská plemena, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 2.1 molosská plemena – dogovití psi. Se zkouškou z výkonu.
Za bezprostředního předka boxerů se pokládá malý, takzvaný brabantský býkohryz. Tehdejší chov býkohryzů spočíval především v rukou myslivců, protože býkohryz sloužil hlavně k lovu. Jeho úlohou bylo uchopit zvěř štvanou psy a přidržet ji do příchodu lovce, který ji skolil. Proto musel mít pes co nejširší tlamu s široce postavenými zuby, aby se mohl důkladně zakousnout a aby mohl zvěř také dobře přidržet. Býkohryzové, kteří nesli tyto znaky, byli pro svoji úlohu nejvhodnější, a proto je majitelé také použili k chovu, který se dříve orientoval především podle činnosti a účelu použití psa. Díky tomu docházelo k chovatelské selekci, jež přinesla psa se širokou tlamou a vyhrnutým čenichem.
Boxer je středně velký, hladkosrstý, podsaditý pes krátké a kvadratické stavby těla a silných kostí. Jeho osvalení je suché, silně vyvinuté a plasticky vystupující. Jeho pohyb je živý, plný síly a ušlechtilosti. Boxer nesmí být nemotorný ani těžkopádný, nesmí být ani příliš lehký nebo chrtovitý.
a) Délka trupu odpovídá kohoutkové výšce, trup je kvadratický, tzn. vodorovná linie dotýkající se hřbetu tvoří s kolmicemi, jež se dotýkají ramenního kloubu a vrcholu sedací kosti, čtverec. b) Hloubka hrudníku vůči kohoutkové výšce: hrudník dosahuje až k loktům. Hloubka hrudníku činí odpovídá polovině kohoutkové výšky. c) Délka hřbetu nosu vůči délce hlavy: délka hřbetu nosu se má k délce temene jako 1:2 (měřeno od špičky čenichu až k vnitřnímu koutku oka respektive od vnitřního koutku oka až k týlnímu hrbolu).
Boxer je pes pevných nervů, sebevědomý, klidný a vyrovnaný. Jeho povaha je mimořádně důležitá a je třeba jí věnovat starostlivou péči. Jeho příchylnost a věrnost pánovi a k celé jeho rodině, jeho ostražitost a neohrožená odvaha při obraně osob i majetku jsou odedávna příslovečné. V rodině je nezáludný a otevřený, ale vůči cizím je nedůvěřivý; veselý a přátelský při hře, ale nebojácný, jde-li do tuhého. Snadno se vychovává díky své ochotě se podřídit, díky své energii a odvaze, své přirozené ostrosti a výbornému čichu. Díky své nenáročnosti a čistotnosti je současně příjemným a cenným partnerem pro rodinu, ale současně také výborným obranářem, společenským nebo služebním psem. Jeho povaha je čestná, bez falše a lstivosti, a to platí i do vyššího věku.
Hlava propůjčuje boxerovi charakteristický výraz, musí být v dobrém poměru s tělem a nesmí být ani příliš lehká, ani příliš těžká. Tlama by měla být co nejširší a mohutná. Krása hlavy spočívá v harmonickém poměru velikosti tlamy a mozkovny. Při pohledu z libovolné strany (zepředu, shora nebo ze strany) musí být tlama vždy v dobrém poměru s mozkovnou, tzn. nikdy nesmí být příliš malá. Hlava by měla být suchá, neměla by tedy vykazovat vrásky. Při zvýšené pozornosti psa se však přirozeně tvoří vrásky na temeni hlavy. Vrásky probíhající od kořene nosu směrem dolů do obou stran jsou naznačeny vždy. Tmavá maska se omezuje na tlamu a musí se zřetelně lišit od barvy ostatních částí hlavy, aby výraz nepůsobil zasmušile.
Lebka: Mozkovna je pokud možno štíhlá a hranatá. Je lehce klenutá, není ani kulovitě zkrácená, ani plochá a příliš úzká, týl není příliš vysoký. Čelní rýha je jen slabě naznačená a zvláště mezi očima nesmí být příliš hluboká. Stop: Čelo tvoří se hřbetem nosu výrazné odsazení. Hřbet nosu nesmí být přehnaně zamáčknutý do čela jako u buldoka, ale nesmí ani spadat.
Nosní houba: Čenich je široký a černý, velmi lehce vyhrnutý; s velkými nosními otvory. Špička nosu je poněkud výš než kořen nosu. Tlama: Tlama mohutně vyvinutá ve všech směrech v prostoru, není příliš špičatá, ani štíhlá, krátká nebo plochá. Její tvar ovlivňuje a) tvar čelistí; b) postavení špičáků a c) vlastnosti pysků. Špičáky musejí být postaveny co nejdále od sebe a musejí být dobré délky, díky čemuž je přední plocha tlamy široká, téměř kvadratická a se hřbetem nosu tvoří tupý úhel. Vpředu je okraj horního pysku na okraji dolního pysku. Nahoru zahnutá část dolní čelisti s dolním pyskem označovaná jako brada nesmí nápadně přečnívat horní pysk, ale nesmí se ani pod ním ztrácet, ale musí být při pohledu zepředu i zezadu dobře vyznačena. Tlama a řezáky dolní čelisti nesmějí být při zavřené tlamě vidět; při zavřené tlamě nesmí být vidět ani jazyk psa. Dělení mezi horními pysky je dobře patrné. Pysky: Pysky dotvářejí tvar tlamy. Horní pysk je silný a masitý; dobře vyplňuje prostor vznikající díky větší délce dolní čelisti, přičemž je nesen dolními špičáky. Čelisti / zuby: Dolní čelist lehce přesahuje horní čelist a je lehce zahnutá směrem nahoru. Boxer má předkus. Horní čelist dobře nasazená k mozkovně se směrem kupředu zužuje jen nepatrně. Chrup je silný a zdravý. Řezáky jsou řazeny pokud možno pravidelně v rovné linii, špičáky jsou postaveny široce a jsou dobré velikosti. Líce: Líce odpovídají silné čelisti, aniž by však příliš výrazně vystupovaly. Přecházejí lehkým obloukem do čelisti. Oči: Tmavé oči nejsou příliš malé, ani vystupující, ani příliš hluboko uložené. Výraz prozrazuje energii a inteligenci, nesmí být hrozivý ani pichlavý. Okraje víček musejí být tmavé. Uši: Přiměřené velikosti, ponechány v přirozeném stavu; nasazeny na nejvyšším místě temene, v klidu přiléhají k lícím a – zvláště při vzbuzené pozornosti psa – spadají s výraznou vráskou kupředu. KRK: Horní linie probíhá v elegantním oblouku od dobře vyznačeného týlu ke kohoutku. Měl by být značné délky, kulatý, silný, svalnatý a suchý.
Kvadratický. Trup stojí na silných a rovných končetinách. Kohoutek: vyznačený. Hřbet: Včetně bederní partie krátký, pevný, rovný, široký a silně osvalený. Záď: Lehce sloněná, ploše klenutá a široká. Pánev dlouhá a zvláště u fen široká. Hrudník: Hluboký, dosahuje k lokti. Hloubka hrudníku odpovídá polovině kohoutkové výšky. Dobře vyvinuté předhrudí. Žebra dobře klenutá, ale ne sudovitá, dosahující daleko dozadu. Spodní linie: Probíhá v elegantním oblouku směrem dozadu. Krátké pevné slabiny lehce vtažené. Ocas: Nasazen spíše výš. Ocas ponechán v přirozené podobě.
Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu rovné, paralelně postavené a jsou silných kostí. Plece: Dlouhé a šikmé. Pevně spojené s hrudníkem; neměly by být příliš mohutně osvalené. Nadloktí: Dlouhé a uložené v pravém úhlu s lopatkou. Lokty: Nejsou příliš silně přitisknuté ke hrudníku, ani vybočené (odstávající). Předloktí: Svisle postavené, dlouhé a se suchými svaly. Přední nadprstí: Silné, dobře vyznačené, ale ne odulé. Tlapy hrudních končetin: Malé, kulaté, uzavřené; polštářky silné a tvrdé.
Velmi silně osvalené, velmi svaly pevné a plasticky silně vystupující. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovné. Stehno: Dlouhé a široké. Úhel kyčelního kloubu a kolene pokud možno co nejméně tupý. Koleno: Ve volném postoji by mělo dosahovat co nejdále kupředu tak, aby se dotýkalo svislice spuštěné z kyčelního hrbolu k zemi. Bérce: Velmi svalnaté. Hlezno: Silné, dobře vyznačené, ale ne odulé. Úhel činí zhruba 140 stupňů. Tlapy pánevních končetin: Poněkud delší než přední tlapy, uzavřené; silné polštářky tlap se tvrdou kůží na polštářcích.
Živý a plný síly a ušlechtilosti.
Suchá, pružná, bez vrásek.
Krátká, tvrdá, lesklá a dobře přiléhající.
Žlutá nebo žíhaná. Žlutá se vyskytuje v různých odstínech od světle žluté až po tmavou jelení červeň; nejkrásnější barva však je někde mezi těmito extrémy (červenožlutá). Černá maska. Žíhaná varianta má na žlutém podkladě (viz výše) tmavé nebo černé žíhání probíhající ve směru žeber. Základní barva a žíhání se musí od sebe navzájem jasně odlišovat. Bílé odznaky není třeba zcela zatracovat, mohou být dokonce opravdu přitažlivé.
Měřeno od kohoutku přes lokty k zemi: Psi: 57 až 63 cm. Feny: 53 až 59 cm.
Psi: nad 30 kg (zhruba při kohoutkové výšce 60 cm). Feny: nad 25 kg (zhruba při kohoutkové výšce 56 cm).
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky. CHOVÁNÍ A POVAHA: Agresivita, zlá povaha, záludnost, nespolehlivost, nedostatek temperamentu, zbabělost. HLAVA: Nedostatek v ušlechtilosti a výrazu, zasmušilý výraz, hlava podobná pinčovi nebo buldoku, slintavost, ukazování zubů nebo jazyka, příliš špičatá nebo lehká tlama, spadající hřbet nosu, játrový nebo šedý nos, světlá nosní houba, takzvané dravčí oko, nepigmentované okraje víček; u nekupírovaných uší: třepetající se uši, zpola postavené nebo postavené uši, uši růžicově složené; úzká dolní čelist, šikmá řada řezáků, chybné postavení zubů, slabě vyvinuté zuby, nedostatečně vyvinutý chrup následkem nemoci. KRK: Krátký, tlustý, volná kůže na hrdle. TRUP: Příliš široká a nízká fronta, prověšený trup. Kapří hřbet, spadající hřbet, hubený hřbet, dlouhá, štíhlá, silně prověšená bedra, slabé spojení se zádí, klenutá bedra, spadající záď, úzká pánev, prověšené břicho, příliš silně vtažené slabiny. OCAS: Nízko nasazený ocas, zalomený ocas. HRUDNÍ KONČETINA: Francouzský postoj, volné plece, volné lokty, slabé přední nadprstí, zaječí tlapky, ploché tlapy s roztaženými prsty. PÁNEVNÍ KONČETINA: Slabé osvalení, málo úhlená nebo přeúhlená pánevní končetina, křivé nohy. Sudovitý postoj, kravský postoj, úzké paty. Paspárky, zaječí tlapy, ploché tlapy s roztaženými prsty. POHYB: Kolébavý pohyb, málo prostorný, mimochod, vázaný strnulý pohyb. BARVA SRSTI: Maska přesahující tlamu. Příliš husté nebo jen ojedinělé žíhání. Špinavá základní barva. Slévající se barvy. Nehezké bílé odznaky jako například zcela bílá nebo ze strany z poloviny bílá hlava. Jiné barvy a zbarvení, u nichž bílá pokrývá více než třetinu těla.
Psi musejí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.]]>
Belgicko-francouzský. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 25. 10. 2000.
Původně byl flanderský bouvier používán jako průvodce stád, pes k tahu a k pohonu máselnic. Modernizace zemědělství změnila jeho prvotní využití a dnes slouží flanderský bouvier zejména k hlídání nemovitostí a zemědělských usedlostí, jako pes obranář a policejní pes. Jeho fyzické a povahové vlastnosti, jeho velké čichové kvality, samostatnost a inteligence jej předurčují k využívání jeho práce na stopách, jako spojky a proti pytláctví.
Skupina 1 psi pastevečtí a honáčtí (kromě švýcarských salašnických psů). Sekce 2 psi honáčtí (kromě švýcarských salašnických psů). S pracovní zkouškou.
Flanderský bouvier, jak naznačuje jeho jméno, je původem z Flander, jak belgických tak francouzských, tyto dvě krajiny nejsou odděleny žádnou přirozenou hranicí. Honáci nebo pohaněči skotu z Flander, kteří potřebovali dobré psy k vedení stád, vybírali ve své okolí jen ty psy, kteří měli odpovídající povahové a tělesné kvality, jež jsou zachovány i u dnešního flanderského bouviera.
Kompaktní. Tělo krátké a zavalité, končetiny silné a dobře ovalené. Flanderský bouvier budí dojem mohutnosti, ale není těžkopádný. Při posuzování musí flanderský bouvier ukazovat svůj přirozený postoj aniž by mu v tom vystavovatel jakkoli pomáhal.
Délka těla od vrcholu ramen k sedacímu hrbolu musí být viditelně stejná jako kohoutková výška. Poměr délky lebeční a čenichové partie je 3:2.
Flanderský bouvier má klidnou, rozvážnou a neohroženou povahu. Jiskra v oku prozrazuje inteligenci, energii a odvahu. Flanderský bouvier si musí udržet své pracovní schopnosti. Všechny odchylky, které by tomu mohly být na škodu, musí být penalizovány.
Je masivního vzhledu, ještě zvýrazněná vousem a knírem, velikost je úměrná mohutnosti a postavě psa, dobře modelovaná na pohmat. LEBEČNÍ ČÁST: Dobře vyvinutá a plochá, jen o málo delší než širší, horní linie lebky a nosního hřbetu jsou rovnoběžné. Čelní rýha je málo vyznačená. Čelní sklon (stop): Málo výrazný; vzhledem ke zvednutému obočí vypadá výraznější, než ve skutečnosti je. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: zakončuje hřbet nosu lehkým zaoblením. Musí být dobře vyvinutá, má kulaté okraje, je vždy černé barvy. Dobře otevřené nozdry. Čenichová partie: Široká, silná, dobré kostry, přímá ve své horní linii, zužuje se směrem k nosní houbě, nikdy ale nesmí být špičatá. Délka čenichové partie je kratší než délka lebky v poměru 2:3 a její obvod měřený těsně před očima téměř odpovídá délce hlavy. Pysky: dobře přilehlé a silně pigmentované. Čelisti / zuby: Čelisti musí být mohutné a stejné délky. Zuby jsou silné, zdravé, bílé a pravidelně vsazené. Řezáky v nůžkovém nebo v klešťovém skusu. Chrup musí být kompletní. Líce: Ploché a suché, lícní kosti málo zřetelné. Oči: Výraz upřímný a energický, nevystupují ani nejsou hluboce uložené. Jejich tvar je lehce oválný a osa vodorovná. Barva musí být co nejtmavší v závislosti na barvě srsti. Světlé oči stejně jako oči s vyděšeným výrazem musí být přísně penalizovány. Oční víčka černá bez stopy depigmentace. Oční spojivky nesmí být nikdy viditelné. Uši: Kupírované do trojúhelníku, držené vzpřímeně, vysoko nasazené a velmi pohyblivé, doporučuje se kupírovat je úměrně k objemu hlavy. Nekupírované uši: Poloha: nasazené vysoko nad úrovní očí, ušní boltce položeny svisle, ohyb nesmí převyšovat temeno hlavy. Tvar a nesení: středně dlouhé, ve tvaru rovnostranného trojúhelníku, lehce zaoblená špička, přiléhající naplocho k tvářím, kromě lehkého odklopení v nejvyšším bodě jejich nasazení; ani složené, ani svinuté; úměrné velikosti hlavy, pokryté krátkou srstí. Krk: Musí být volný a dostatečně vzpřímený. Silný, osvalený, rozšiřující se postupně k plecím, jeho délka je o něco kratší než délka hlavy. Šije mohutná a lehce klenutá. Bez laloku.
Mohutný, podsaditý a krátký Horní linie: Vrchní linie hřbetu a beder vodorovná, pevná a silná. Kohoutek: Lehce vyznačen. Hřbet: Krátký, široký, osvalený a pevný, bez náznaku slabosti, přitom zůstává pružný. Bedra: Krátká, široká, osvalená, musí být pružná bez náznaku slabosti. Záď: Musí pokud možno co nejlépe navazovat na vodorovnou linii s hřbetem a pozvolna přechází do oblouku zádě. Dostatečně široká u samců, prostornější u fen. Záď sražená přestavěná je těžkou vadou. Hrudník: Široký a dobře klenutý, dosahuje k úrovni loktů, nesmí být válcovitý. Přední žebra mírně klenutá, další žebra dobře oblá a dosahující daleko dozadu; tím je dána žádoucí délka hrudníku. Plochá žebra jsou přísně penalizována. Odstup od vrcholu hrudní kosti k poslednímu žebru má být velký a činit zhruba 7/10 kohoutkové výšky. Spodní linie: Spodní část hrudníku přechází pozvolna k břichu, které je trochu vtažené. Slabiny musí být krátké, hlavně u samců.
nasazen poměrně vysoko, má být v rovině s páteří. Psi narození s vrozeným zkrácením ocasu nesmí kvůli tomu být penalizováni. Ocas se musí kupírovat do týdne od narození, ponechávají se 2 nebo 3 obratle. V zemích, kde je kupírování zakázáno, je dlouhý ocas přípustný.
Celkový vzhled: hrudní končetiny mají silné kosti a jsou dobře osvalené. Viděny zepředu jsou naprosto rovné a rovnoběžné. Plece: Poměrně dlouhé, svalnaté, bez těžkopádnosti a mírně šikmé. Kost ramenní a lopatka jsou téměř stejné délky. Lopatka: Mírně šikmá. Lokty: Dobře přilehlé k tělu a rovnoběžné; lokty vybočené nebo vbočené, jak v postoji nebo v pohybu jsou vadou. Předloktí: Při pohledu ze strany i zepředu musí být dokonale rovná, vzájemně rovnoběžná a kolmá k zemi. Mají být dobře osvalená a mít silné kosti. Zápěstí: V přeném prodloužení předloktí, dokonale svislá. Na zadní straně zápěstí smí tvořit výběžek jen hrášková zápěstní kůstka. Kosti jsou silné. Záprstí: Silné kosti, poměrně krátké, velmi málo skloněné dopředu. Přední tlapky: Krátké, kulaté a uzavřené. Nevytočené ani ven ani dovnitř. Prsty musí být sevřené a klenuté, se silnými černými drápy. Polštářky tlusté a tvrdé.
Celkový vzhled: mohutné, výrazně osvalené, kolmé. Při pohledu zezadu dokonale rovnoběžné, musí se pohybovat ve stejné ose jako hrudní končetiny. Stehna: Široká, dobře osvalená. Jsou rovnoběžná se středovou osou těla. Stehenní kost nemá být ani příliš strmá, ani příliš skloněná. Osvalení hýždí dosahuje hluboko, je mohutně vyvinuté pevné. Koleno: Je umístěno na pomyslné přímce spuštěné z nejvyššího bodu kosti kyčelní kolmo k zemi. Lýtka: Přiměřeně dlouhá, dobře osvalená ani moc strmá, ani příliš skloněná. Hlezna: Spíše nízko u země, široká, pevná. Při pohledu zezadu jsou rovná a dokonale rovnoběžná v postoji. Při pohybu nesmějí být sbíhavá ani rozbíhavá. Nárty: Silné a suché, spíše válcovité, v postoji jsou kolmo k zemi, bez paspárků. Zadní tlapky: Kulaté, pevné, prsty dobře sevřené a okrouhlé se silnými černými drápy. Polštářky tlusté a tvrdé.
Flanderský bouvier musí být celkově harmonický, vyvážený tak, aby jeho pohyb byl nenucený, volný a sebevědomý. Krok a klus jsou obvyklým pohybem, vyskytuje se však i mimochod.
Dobře přiléhající, bez výrazné ochablosti. Okraj víček a pysků je vždy velmi tmavý.
Osrstění je velmi husté, krycí srst s podsadou tvoří dokonalou ochranu výborně přizpůsobenou náhlým klimatickým změnám v oblasti původu plemene. Srst musí být hrubá na dotek, suchá a matná, ani příliš dlouhá, ani příliš krátká (asi 6 cm) mírně rozcuchaná, nikdy zvlněná ani zkadeřená. Je kratší na hlavě a velmi krátká na vnější straně uší. Vnitřek uší je chráněn přiměřeně dlouhou srstí. Horní pysky nesou knír, brada drsný vous, dodávající odstrašující výraz, tak charakteristický pro toto plemeno. Obočí je tvořeno odstávajícími chlupy, zvýrazňujícími tvar nadočnicových oblouků, aniž by zakrývalo oči. Srst je zvláště tvrdá a drsná na horní části hřbetu. Stává se pozvolna kratší na končetinách, ale stále je drsná. Je třeba se vyhnout ploše přiléhající srsti, ta ukazuje na nedostatek podsady. Podsada je tvořená jemnými a hustými chlupy, které vytvářejí spolu s krycí srstí nepromokavý plášť jako ochranu proti vlhku.
Barva srsti flanderského bouviera je zpravidla šedá, žíhaná nebo uhlovaná. Zcela černá srst je přípustná, ale neupřednostňuje se. Srst světlá, takzvaně vybledlá, není žádoucí. Bílá hvězda na hrudi se toleruje.
Výška v kohoutku: 62 až 68 cm u psů. 59 až 65 u fen. S tolerancí plus mínus 1 cm. U obou pohlaví je ideální výškou střed uvedených rozměrů, tedy 65 cm u psů a 62 cm u fen.
od 35 do 40 kg u psů. od 27 do 35 kg u fen.
Každá odchylka od výše uvedených bodů musí být považována za vadu, která bude penalizována podle závažnosti.
Bojácnost. Molosoidní vzhled, pes příliš těžký. Tělo zřetelně příliš dlouhé (mírná tolerance u fen), příliš lehké. Hlava příliš masivní, zdůrazněný stop, výrazná čelní rýha, příliš vystouplé lícní kosti. Lebka vyklenutá, lebka úzká, týlní hrbol příliš vyčnívající, stejný poměr lebky a čenichové partie. Tlama příliš dlouhá, nosní houba příliš štíhlá. Pysky měkké, tlusté a převislý horní pysk. Čelisti zkřížené, špatný zámek skusu. Zuby malé, nezdravé, nepravidelně řazené. Oči světlé, kulaté, pohled netypický. Uši svinuté, složené. Krk válcovitý, lalok. Hřbet sedlovitě prohnutý, nebo vyklenutý (kapří hřbet). Výrazné odchylky od svislého postavení končetin; hrudní a pánevní končetiny postavené příliš dopředu nebo dozadu, příliš zaúhlená hlezna. Hedvábná srst, chybějící podsada; osrstění načechrané, lesklé, uměle upravované. Nedostatky v typickém osrstění hlavy. Chyby v pigmentaci (nosní houby, pysků, víček).
Bázlivost nebo nadměrná agresivita. Očividné nedostatky v typu. Nosní houba nepigmentovaná nebo jiné barvy než černé. Špičatá tlama. Výrazný předkus nebo podkus. Absence jiného zubu než P1. Skvrnité oči, nebo mající plachý výraz. Entropium, ektropium, depigmentace očních víček. Srst čokoládově hnědá, bílá, pepř a sůl, vybledlá barva, jakákoliv plavá barva počínaje od světle plavé až po rezavou i v případech, kdy je černě uhlovaná. Velikost mimo meze stanovené standardem.
Samci musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Irsko. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 27.01.2001.
Stejně jako všichni ostatní teriéři muselo i toto malé houževnaté plemeno lovit jezevce a lišky a udržovat výskyt krys na minimu. Nyní je z něho laskavý a učenlivý rodinný pes.
Skupina 3 teriéři. Sekce 1 vysokonozí a středně velcí teriéři. Bez pracovních zkoušek.
Glen of Imaal teriér nebyl stejně jako mnozí ostatní psi ze skupiny teriérů až do poloviny 19. století lovci příliš uznáván. Jedná se však spíše o staré plemeno, které bylo dlouhou dobu značně ignorováno, než o výsledek chovatelských pokusů pozdější doby. Pokud se místa výskytu týče, je do značné míry omezeno na ponurou oblast Glen of Imaal. Rolníci této oblasti, kteří pocházeli z vojáků a v 16. a 17. století získali jako odměnu za služby poskytované Britské koruně půdu, museli uplatnit veškerou svou přirozenou chytrost a dovednost, aby v této drsné krajině přežili. Pes, který nebyl schopen se v každodenním boji o existenci prosadit při práci, nemohl být tolerován. Dlouhé hodiny musel pohánět kola a často byl nasazován proti ostatním psům v rámci pochybného sportu psích zápasů; tento obyčej však již nyní patří minulosti. Dříve než se Glen of Imaal teriér objevil na výstavách psů, vyvíjel se po generace tvrdé práce v silného statného psa, jakého známe dnes. Irský Kennel klub toto plemeno oficiálně uznal v roce 1933 a brzy poté byl založen klub, který je propagoval.
Středně velký pes se středně dlouhou srstí, velmi silný, na svou velikost působí velmi hmotným dojmem.
Trup je delší, než činí výška psa, a je nízko při zemi.
Aktivní, živý pes, při práci tichý. Hravý a čilý, na výzvu velmi odvážný, jinak mírný a učenlivý. Vyzařuje velkou osobnost; díky věrné a laskavé povaze je velmi příjemným domácím psem a společníkem. Glen of Imaal se prý méně snadno vzruší než ostatní teriéři, přesto je vždy připraven k pronásledování, je-li k tomu vyzván.
LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Dobré šířky a přiměřené délky. Stop: Výrazný. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Černá. Tlama: Silná, směrem k nosu se zužuje. Čelisti: Silné. Zuby: Zuby zdravé, pravidelné, silné a dobré velikosti. Nůžkový skus. Oči: Hnědé, středně velké, kulaté a posazené daleko od sebe. Světlé oči by měly být penalizovány. Uši: Malé, růžovité nebo polovztyčené při vzrušení; v klidu položené vzad. Plně svěšené nebo vztyčené ucho je nežádoucí.
Velmi svalnatý, přiměřeně dlouhý.
Hluboký a dlouhý, delší než činí výška psa. Horní linie: Rovná. Bedra: Silná. Hrudník: Široký a silný, žebra dobře klenutá.
Kupírovaný. Silný u kořene, správně nasazený a vesele nesený. Štěňatům se ocasy kupírují na polovinu délky. V zemích, kde je kupírování zakázáno zákonem, je povolen přirozený (nekupírovaný) ocas.
Plece: Široké, svalnaté, dobře dozadu uložené. Přední běhy: Krátké, sudovité a silných kostí. Tlapy: Kompaktní a silné, s okrouhlými polštářky. Tlapky hrudních končetin se v nadprstí lehce vytáčejí.
Silné a dobře osvalené. Stehna: Dobře osvalená. Kolena: dobře zaúhlená. Hlezna: Nejsou vtočená dovnitř ani vybočená ven. Tlapy: Kompaktní a silné, s okrouhlými polštářky.
Pohyb volný, krok není vysoký. Prostorný pohyb bez námahy a s dobrým posunem zezadu.
Středně dlouhá, hrubá srst s měkkou podsadou. Může být upravována, aby dodávala tělu úhledné linie.
Modrá žíhaná, avšak ne přecházející do černé. Pšeničná od světle pšeničné barvy po zlatočervený odstín. Štěňata po porodu obvykle odpovídají svému typu – jsou modrá, pšeničná, načervenalá. Světleji zbarvená štěňata obvykle mívají inkoustově zbarvenou modrou masku a modrý pruh může být také na hřbetě, na ocasu a na uších. Tyto tmavé znaky s dospíváním psa světlají.
Výška v kohoutku: Psi: Maximálně 35,5 cm. Feny: přiměřeně méně. Hmotnost: Psi: 16 kg. Feny: přiměřeně méně.
Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti. Svěšené uši. Předkus, podkus. Příliš krátký trup. Rovná fronta.
Barva černí s pálením. Úzká tlama.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Bývalé Československo.
Slovenská republika.
Pracovní pes.
Skupina 1 - Psi ovčáci a honáčtí. Sekce 1 - Ovčáci s pracovní zkouškou.
V roce 1955 se v tehdejší ČSSR uskutečnil biologický pokus, křížení německého ovčáka a karpatského vlka. Pokus potvrdil, že je možné odchovat potomky jak ze spojení psa a vlčice, tak i ze spojení vlka a feny. Převážná většina kňženců měla genetické předpoklady pro další šlechtění. V roce 1965, po ukončení pokusů, byl zpracován projekt k vyšlechtění nového plemene psů, kteří by spojovali použitelné vlastnosti vlka s vhodnými vlastnostmi psa. V roce 1982 byl československý vlčák uznán tehdejším Federálním výborem chovatelských svazů ČSSR jako národní plemeno.
Pevného konstitučního typu, více než středně velký, obdélnikového rámce. Stavbou těla, pohybem, osrstěním, barvou srsti a maskou připomíná vlka.
Délka těla : Výška v kohoutku = 10:9. Délka tlamy : Délka mozkové oblasti = 1:1,5.
Temperamentní, velmi aktivní, vytrvalý, učenlivý, rychle reagující, neohrožený a odvážný. Svému pánu projevuje neobyčejnou věrnost. Odolný vůči povětrnostním vlivům. Všestraně upotřebitelný.
Souměrná, dobře osvalená, při pohledu ze strany i shora tvoří tupý klín. Výraz musí vyjadřovat pohlaví.
Při pohledu ze strany i zepředu je čelo mírně klenuté. Čelní brázda není výrazná. Týlní hrbolek je dobře patrný. Stop: Mírný. Lícní část:: Nos: Oválný, čemý. Tlama: Suchá, ne široká, rovný hřbet nosu. Pysky: Pevně přiléhající, koutky uzavřené. Okraje pysků jsou čemé. Čelisti/zuby: Čelisti silné a souměmé. Zuby dobře vyvinuté, zvláště špičáky. Nůžkový nebo klešfový skus, 42 zuby odpovídající zubnímu vzorci. Pravidelná linie skusu. Líce: Suché, dostatečně osvalené, výrazně nevystupují. Oči: Úzké, šikmé, jantarově zbarvené. Dobře přiléhající víčka. Uši: Stojaté, tenké, trojúhelníkového tvaru, krátké (tzn. ne delší než 1/6 výšky v kohoutku); zevní bod kořene ucha a vnější koutek oka jsou v přímé linii. Kolmice spuštěná z vrcholu ucha prochází těsně podél hlavy.
Suchý, dobře osvalený, v klidu svírá s horizontální rovinou úhel do 40 stupňů. Délka krku musí psu umožnit bez námahy dosáhnout čenichem na zem.
Horní linie: Plynulý přechod od krku k trupu, mírně skloněná. Kohoutek: Dobře osvalený, zřetelný, přesto nesmí narušovat plynulost horní linie. Hřbet: Pevný, rovný. Bedra: Krátká, dobře osvalená, ne široká, mímě klesající. Záď: Krátký, dobře osvalený, ne široký, mímě klesající. Hrudník: Souměrný, dobře osvalený, prostomý, hruškovitého tvaru se zúžením k hrudní kosti. Hloubka hrudi nedosahuje k loktům. Rukojet kosti hrudní nepřečnívá kloub ramenní. Spodní linie a břicho: Břicho pevné a vtažené. Slabiny lehce vpadlé.
Vysoko nasazený, spuštěný přímo dolů. Při vzrušení pes zpravidla nese ocas srpovitě vzhůru.
Hrudní končetiny jsou rovné, pevné, suché, úzce postavené s mímě ven vybočenými tlapami. Plece: Lopatka je uložená víc v přední části trupu, dobře osvalená. S horizontální rovinou svírá úhel okolo 65 stupňů. Rameno: Silně osvalené; s lopatkou svírá úhel mezi 120 -130 stupni. Loket: Dobře přiléhá k hrudníku a nevybočuje z linie trupu. Výrazný, dobře pohyblivý. Kost pažní s kostí vřetení svírá úhel okolo 150 stupňů. Předloktí: Dlouhé, suché a rovné. Délka předloktí s nadprstím tvoří 55% výšky psa v kohoutku. Zápěstní kloub: Pevný, dobře pohyblivý. Nadprstí: Dlouhé, se zemí svírá úhel nejméně 75 stupňů. Při pohybu lehce péruje. Tlapy hrudních končetin: Velké; mírně ven vybočené, delší klenuté prsty a silné tmavé drápy. Výrazné, pružné, tmavé polštářky.
Silné. Končetiny rovnoběžně postavené. Kolmice spuštěná od sedacích hrbolů probíhá středem hlezenního kloubu. Vlčí paspárky jsou nežádoucí a musí se odstranit. Stehno: Dlouhé, dobře osvalené; stehenní kost s pánví svírá úhel okolo 80 stupňů. Kyčelní kloub je pevný a dobře pohyblivý. Koleno: Silné, dobře pohyblivé. Bérec: Dlouhý, suchý, dobře osvalený; s nártem svírá úhel okolo 130 stupňů. Hlezenní kloub: Suchý, pevný, dobře pohyblivý. Nárt: Dlouhý, suchý, směřuje téměř kolmo k zemi. Tlapy pánevních končetin: Delší klenuté prsty se silnými tmavými drápy. Výrazné polštářky.
Harmonický, lehký, prostorný klus, kdy končetiny kmitají co nejníže nad zemí. Hlava a krk se schylují do vodorovné polohy. V kroku mimochod.
Elastická, pevná, bez vrásek; nepigmentovaná.
Vlastnosti srsti: Rovná, uzavřená. Zimní a letní srst je značně rozdílná. V zimě převládá mohutná podsada, která s vrchní krycí srstí vytváří husté osrstění celého těla. Je nutné, aby srst pokrývala břicho, vnitřní část stehen, vnitřní část ucha a meziprstí. Krk je dobře osrstěný. Barva srsti: Žlutošedá až stříbrošedá s charakteristickou světlou maskou. Světlá srst je rovněž na spodní části krku a přední hrudi. Přípustné je tmavošedé zabarvení s světlou maskou.
Kohoutková výška: Psi nejméně 65 cm. Feny nejméně 60 cm. Hmotnost: Psi nejméně 26 kg. Feny nejméně 20 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů by se měla považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být ve správném poměru se závažností odchylky. Těžká nebo lehká hlava. Ploché čelo. Jestliže chybí 2 P1 (premoláry 1) nebo oba M3 (moláry 3), nehodnotí se to jako vada. Jestliže chybí současně 2 P1 a 1 M3 nebo 2 M3 a 1 P1, hodnotí se to jako vada. Tmavohnědé, černé nebo nestejné zbarvení očí. Hrubé, vysoko nebo nízko nasazené uši. Vysoko nesený krk v klidu, nízko nesený krk v postoji. Nevýrazný kohoutek. Netypická horní linie. Dlouhá záď. Dlouhý, nízko nasazený a nesprávně nesený ocas. Nedostatečné nebo přílišné zaúhlení pánevních končetin. Měkké nadprstí. Nedostatečné nebo přílišné zaúhlení pánevních končetin; nedostatečné osvalení. Nevýrazná maska. Krátký krok a vlnitý pohyb.
Agresivní nebo bázlivý. Nesouhlas v proporcích. Vady povahy. Netypická hlava. Neúplný chrup (jiné než ty, které byly popsány v odstavci Vady); chybné uložení špičáků ve spodní čelisti. Netypický tvar a uložení oka. Netypické postavení ucha a netypický tvar ucha. Lalok. Velký sklon zádě. Netypický hrudník. Ocas netypický v nasazení a nesení. Chybný postoj a netypické hrudní končetiny. Otevřená srst a netypická srst. Jiná než standardní barva. Uvolněné vazy. Netypický pohyb. Psi, kteří vykazují zřetelné psychické poruchy nebo abnormální reakce, musí být diskvalifikováni.
Psi musí mít dvě zřetelně normální varlata úplně sestoupená do šourku.]]>
Kavkazský pastevecký pes pochází z Ruska. Datum publikace originálního platného standardu: 30.01.1985. FCI-Standard č.328/22.04.1996/GB
Kavkazský pastevecký pes je ovčácký, hlídací a obranářský pes.
Skupina 2 pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi. Sekce 2.2 molossoidní plemena horského typu. Bez zkoušky z výkonu.
Ovčáčtí psi z Kavkazu jsou velmi velcí psi, větší než střední i většina velkých plemen. Mají robustní až hrubou stavbu těla a jsou přirozeně agresivní a nedůvěřiví k cizím lidem. Tyto zvláštnosti jsou však vyvažovány vytrvalostí, nenáročností a přizpůsobivostí jakýmkoli tepelným a klimatickým podmínkám. Také proto byli tito psi využíváni po celém území bývalého Sovětského svazu. Hlavními oblastmi chovu kavkazského ovčáka jsou Gruzie, Arménie, Ázerbajdžán, autonomní oblasti Kabardino-Balkarie, Dagestán, Kalmukie, oblast severokavkazských stepí a okolí Astrachaně. V oblasti Zakavkazska se vyskytují robustnější psi, zatímco ve stepích jsou spíše lehčí konstituce, s dlouhýma nohama a často s krátkou srstí.
Kavkazský pastevecký pes je ostražitý, aktivní pes, vyrovnaný, silný, klidný. Obranné reakce jsou velmi dobře vyvinuté, pes velmi aktivně reaguje na ohrožení. Agresivní dispozice a nedůvěra k neznámým lidem jsou typickým znakem plemene.
Robustní až hrubá stavba těla, s mohutnou kostrou a silným osvalením. Kůže je silná, ale pružná.
Poměr délky těla ke kohoutkové výšce je 100 – 108 (index formátu) . Poměr obvodu nadprstí hrudních končetin ke kohoutkové výšce je u psů 21 – 22, u fen 20 – 22 (index stavby kostry) .
Dobře vyjádřené rozdíly mezi pohlavími – psi jsou robustnější a silnější, feny jsou lehčí stavby a o něco menší.
Lebka: masivní, se širokou lebkou a silně vyvinutými nadočnicovými oblouky. Široké čelo, ploché, rozdělené na dvě poloviny mělkou čelní vráskou. Stop: není jasně vyznačený.
Nosní houba: silná, široká, černá. U bíle a světle slámově zbarvených psů je kaštanově hnědá barva nosní houby povolena. Tlama: kratší než mozkovna, jen mírně se zužující. Pysky: silné, ale suché a pevně přiléhající. Zuby: bílé, silné, dobře vyvinuté, těsně navzájem přiléhající, bez mezer. Nasazení řezáků v linii. Nůžkový skus. Oči: tmavé, malé, oválného tvaru a hluboko zasazené. Uši: zavěšené, vysoko nasazené, nakrátko kupírované.
Silný, krátký. Nesen poměrně nízko, takže svírá s linií hřbetu úhel 30°- 40°.
Kohoutek: široký, dobře osvalený, nápadně vystupující nad hřbetní linii. Hřbet: široký, rovný, osvalený. Bedra: krátká, široká, mírně klenutá. Záď: široká, osvalená, téměř horizontální. Hrudník: široký a hluboký, mírně zakulacného tvaru. Spodní linie hrudníku dosahuje k loktům nebo níž. Břicho: lehce vtažené k bedrům.
Vysoko nasazený, nesen svěšený dolů a dosahující k hleznům. Tvarem připomíná srp, hák nebo kruh. Kupírovaný ocas je přípustný.
Při pohledu zepředu jsou rovné a paralelní. Úhel mezi lopatkou a nadloktím je přibližně 100°. Předloktí: rovné, silné, dlouhé, nikoli však nadměrně. Nadprstí: krátké, silné, svislé nebo jen mírně šikmé. Délka hrudních končetin od země k loktům je poněkud větší než polovina výšky v kohoutku. Index výšky hrudních končetin (délka hrudních končetin od loketního kloubu k zemi / výška v kohoutku) = 50- 54.
Při pohledu zezadu jsou rovné a paralelní, v profilu poněkud otevřené úhlení kolena. Stehno: kratší. Koleno: silné, široké, s poněkud otevřenějším úhlením. Nadprstí : silné, svisle umístěné. Pánevní končetiny jsou poměrně strmé, kolmice procházející hrbolkem kosti sedací musí procházet rovněž hlezenním kloubem a nadprstím.
Velké, oválného tvaru, kompaktní a pevné.
Volný, kývavý krok, obvykle vyvážený. Typickým pohybem je drobný klus, který se při zrychlení obvykle mění v poněkud těžký cval. V pohybu se končetiny musí pohybovat v přímce, hrudní končetiny se mírně sbíhají k ose pohybu. Klouby obou párů končetin se při pohybu snadno a s lehkostí ohýbají, také hřbet a bedra v pohybu pracují hladce. Kohoutek a hrbolek sedací kosti zůstávají při klusu ve stejné výšce.
Rovná, hrubá, se silně vyvinutou, světleji zbarvenou podsadou. Na hlavě a na přední části končetin je srst kratší a ploše přiléhá k tělu. Rozlišují se tři varianty podle srsti: Dlouhosrstá: delší krycí srst. Dlouhé chlupy na krku tvoří límec, na zadní části končetin tvoří praporce a „kalhoty“. Hustá srst, která pokrývá celý ocas, vytváří dojem mohutného a huňatého ocasu. Krátkosrstá: tělo je pokryté hustou, poměrně krátkou srstí, chybí límec, praporce, „kalhoty“ i prapor na ocase. Střední typ: dlouhá srst, ale bez límce, praporců, „kalhot“ a praporu na ocase.
Rozmanité odstíny šedé s různými nádechy, obvykle světlým do rezava, slámovým, bílým, červenohnědým, s žíháním, a také vícebarevné zbarvení nebo s nepravidelnými skvrnami.
Výška v kohoutku: Psi alespoň 65 cm. Feny alespoň 62 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. 1) Slabá nebo křehká stavba těla. 2) Mírná odchylka od uvedených poměrů stavby těla. 3) Nedostatek odvahy a energie, nedostatečná nedůvěra k cizincům. 4) Mírná odchylka od pohlavního typu, feny samčího typu. 5) Nedostatečně široká a masivní hlava. 6) Příliš vyklenuté čelo, příliš strmý nebo nevyjádřený stop. 7) Příliš krátká nebo dlouhá tlama. 8) Měkké, volné pysky. 9) Vzhledem k věku příliš opotřebované zuby. Zlomený zub, který neovlivňuje skus. Chybějící maximálně dva třenové zuby (premoláry) nebo jedna první stolička a jedna druhá stolička (molár) . Lehce zažloutlé zuby. 10) Světlé oči, mírně svěšené spodní víčko. Přítomnost mléčných skvrn na rohovce. 11) Nízko nasazené ucho, nekupírované ucho. 12) Dlouhý, nedostatečně silný krk. 13) Slabě vyvinutý kohoutek, nedostatečně vystupující nad linii hřbetu. 14) Volný hřbet, prohnutý nebo úzký. 15 Příliš dlouhá bedra, rovná nebo příliš klenutá. 16) Nedostatečně osvalená záď, mírně spáditá záď. 17) Mírně zploštěný hrudník, hrudník nedosahující k úrovni loktů. 18) Spodní linie břicha příliš vtažená nebo naopak příliš konvexní. 19) Hrudní končetiny: malé odchylky od správného úhlení ramene, kratší nebo delší předloktí, mírně vybočené lokty, mírně vytočené tlapky, příliš šikmé nadprstí. 20) Pánevní končetiny: Při pohledu zezadu: malé odchylky od paralelního postavení končetin (mírné sbíhání nebo rozbíhání hlezen) . Nohy poněkud dál od sebe nebo poněkud blíž k sobě. Příliš strmé pánevní končetiny. Poněkud přestavěná záď. 21) Tlapky: měkké nebo příliš dlouhé. Neodstraněné paspárky. 22) Pohyb: Odchylky od normálního pohybu (příliš úzký nebo příliš široký krok) . Klouby se neohýbají dostatečně snadno. Nedostatečná pružnost pohybu hřbetu a beder. Záď zvednutá při klusu. Mírné kývání zádi ze strany na stranu.
1) Nápadně slabá nebo křehká stavba těla. 2) Výrazná odchylka od uvedených poměrů stavby těla. 3) Bojácný pes, příliš lhostejný, nedostatečně agresivní. 4) Výrazná odchylka od pohlavního typu, psi samičího typu. 5) Lehká, úzká hlava, se špičatou tlamou, neodpovídající celkovým proporcím psa, nahoru směřující tlama. 6) Malé zuby, výrazné mezery mezi zuby, nedostatečně vyvinutý chrup, řezáky netvořící pravidelnou linii, zuby s velmi poškozenou sklovinou. 7) Oči různé barvy, spodní víčko svěšené natolik, že je vidět oční bělmo. 8) Prověšený hřbet, příliš vyklenutý hřbet. 9) Příliš dlouhá bedra, prověšená nebo příliš klenutá. 10) Příliš úzká záď, příliš krátká nebo velmi spáditá záď. 11) Plochý hrudník, úzký, nedostatečně vyvinutý hrudní koš. 12) Hrudní končetiny: příliš strmá ramena nebo příliš malé zaúhlení ramen, prohnuté nebo tenké předloktí, výrazně vybočené lokty, příliš slabé nadprstí, výrazně vytočené tlapky, jedna nebo obě tlapky vtočené dovnitř. 13) Pánevní končetiny: Výrazné odchylky od paralelního postavení končetin (mírné sbíhání nebo rozbíhání končetin) . Extrémně strmé zadní končetiny. Při pohledu zezadu končetiny prohnuté směrem ven (do „O“) . Příliš přestavěná záď. 14) Tlapky: příliš rozbíhavé prsty, příliš ploché tlapky. 15) Měkká srst, vlnitá srst, chybějící podsada. 16) Černá barva, černá s rezavými skvrnami, různé kombinace s kaštanovou barvou. 17) Pohyb: Omezený, těžký. Příliš přestavěná záď vůči kohoutku při klusu. Nápadný vertikální pohyb zádi. Mimochod. 18) Výška v kohoutku menší než 65 cm u psů (samců) , 62 cm u fen.
1) Agresivita nebo přílišná plachost. 2) Veškeré odchylky od správného nůžkového skusu. 3) Chybějící jeden špičák nebo jeden z řezáků, chybějící jeden z třetích a čtvrtých třenových zubů (premolárů) nebo jedna stolička (molár) . 4) Černá a hnědá (kaštanová) barva srsti. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Leonberger pochází z Německa. Datum publikace originálního platného standardu: 4.1. 1996. FCI-Standard č.145/20.09.2002/GB
Leonberger je hlídací, společenský a rodinný pes.
Skupina 2 pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi. Sekce 2.2 molossoidní plemena horského typu. Bez zkoušky z výkonu.
Na přelomu třicátých a čtyřicátých let 19. století zkřížil Heinrich Essig, městský radní v Leonbergu u Stuttgartu, černobílou fenu novofoundlandského psa s Barrym, psem z hospicu v klášteře v Grand St. Bernhard. Později byl přimísen ještě pyrenejský horský pes. Výsledkem křížení byli velicí psi s převážně dlouhou, bílou srstí. Essig se pokoušel vyšlechtit psy, kteří by vzhledem připomínali lvy, erbovní zvíře ve znaku města Leonberg. První psi skutečně nazývaní „Leonbergeři“ přišli na svět v roce 1846. Spojovali v sobě výborné vlastnosti plemen, ze kterých byli vyšlechtěni. Nedlouho poté bylo z Leonbergu mnoho těchto psů prodáváno jako symbol statutu majitele. Koncem 19. století byl již v Bádensku-Württembersku leonberger nejoblíbenějším psem sedláků, oceňovány byly zejména jeho ostražitost při hlídání a také tažná síla. V průběhu obou světových válek ve 20. století značně poklesl počet chovaných leonbergerů. V současnosti je Leonberger chován jako výborný rodinný pes, který splňuje všechny požadavky moderního života.
Vzhledem k původnímu využití je leonberger velký, robustní a svalnatý, přesto však elegantní pes. Je charakteristický vyváženou stavbou a sebevědomým klidem, také ovšem poměrně živým temperamentem. Zejména psi (samci) jsou mohutní a silní.
Výška v kohoutku ku délce těla je v poměru 9:10. Hloubka hrudníku dosahuje téměř poloviny kohoutkové výšky.
Jako rodinný pes je při dnešních životních podmínkách Leonberger příjemný společník, kterého lze bez potíží vzít kamkoliv a který je známý svou výjimečně přátelskou povahou vůči dětem. Není ani bázlivý, ani agresivní. Jako společník je příjemný, poslušný a nebojácný ve všech životních situacích. Zásadní požadavky pro vyrovnanou povahu psa jsou: 1) Sebejistota a nadhled. 2) Mírný temperament, hravost. 3) Snadná ovladatelnost a poddajnost. 4) Učenlivost a dobrá paměť. 5) Lhostejnost k hluku.
Celkově hlubší než širší, spíše protáhlá než hrubá. Poměr délky tlamy k délce mozkovny je přibližně 1:1. Kůže všude těsně přiléhá, bez vrásek. MOZKOVNA: Lebka: v profilu a při pohledu zepředu mírně klenutá. V rovnováze k tělu a ke končetinám je silná, ale ne příliš těžká. V týlu není lebka výrazně širší než u očí. Stop: dobře patrný, ale ne přehnaně vyznačený.
Nosní houba: černá Tlama: poměrně dlouhá, ale ne špičatá. Nosní můstek vyrovnané šířky, nikdy sedlovitý, spíše bývá lehce vyklenutý (římský nos) . Pysky: pevně přiléhající, černé, uzavřené koutky pysků. Čelisti/Zuby: čelisti jsou silné, s přesným, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, takže horní zuby těsně přesahují spodní. Zuby jsou zasazeny kolmo k čelisti, pes má 42 zdravých zubů podle zubního vzorce, povolen je chybějící M3. Klešťový skus je povolen, bez omezení špičáků dolní čelisti. Líce: pouze mírně vyvinuté. Oči: od světle hnědé k co nejtmavší hnědé, střední velikosti, oválné, ani zapadlé ani vystouplé. Nejsou ani příliš blízko, ani příliš daleko od sebe. Oční víčka těsně přiléhající, spojivka není viditelná. Oční bělmo (viditelná část sklivce) není začervenalé. Uši: nasazené vysoko a nepříliš vzadu, svěšené, středně velké, přiléhají těsně k hlavě, masité ušní boltce.
Přechází v lehké, plynulé křivce v kohoutek. Spíše dlouhý než příliš mohutný, bez volné kůže na hrdle nebo laloku.
Kohoutek: vyznačený, zejména u psů (samců) . Hřbet: pevný, široký, rovný. Bedra: široká, silná, dobře osvalená. Záď: široká, poměrně dlouhá, mírně zakulacená, plynule přechází k nasazení ocasu, nikdy přestavěná. Hrudník: široký a hluboký, linie hrudní kosti dosahuje nejméně k loktům. Hrudník není sudovitý, spíše jsou žebra lehce zaoblená. Břicho: pouze lehce vtažené k bedrům.
Leonberger má ocas hustě osrstěný, v klidu nesen rovně svěšený, v pohybu pouze mírně prohnutý. Neměl by být nesen nad prodloužením hřbetní linie.
Velmi silné, zejména u psů (samců) .
Při pohledu zepředu jsou rovné, paralelní, s nikoliv úzkým postojem. Ramena/nadloktí: dlouhé, šikmé, vzájemně svíraný úhel není přespříliš tupý, dobře osvalené. Lokty: držené těsně u těla. Nadprstí: silné, pevné, při pohledu zepředu rovné, při pohledu ze strany téměř kolmé k zemi. Přední tlapky: rovné (nevybočující ani dovnitř ani ven) , kulaté, pevné, dobře klenuté pevné prsty, černé polštářky.
Při pohledu zezadu jsou paralelní a nepříliš blízko u sebe postavené. Hlezna a tlapky nevybočují dovnitř ani ven. Výčnělek pánevní kosti: sešikmený. Stehna: poměrně dlouhá, šikmá, silně osvalená. Úhel kolene je výrazný. Hlezno: silné, výrazný úhel mezi bércem a hleznem. Zadní tlapky: rovné, poněkud podlouhlé. Klenuté prsty, černé polštářky.
Při všech typech pohybu prostorný a rovnoměrný krok, s dobrým předkrokem a dobrým posunem zadních končetin. Při pohledu zepředu a zezadu se při chůzi nebo klusu končetiny pohybují v přímé linii
Středně měkká až hrubá, poměrně dlouhá, těsně přiléhající, souvisle pokrývá tělo. Obrysy celého těla jsou zřetelné i přes velmi hustou podsadu. Srst je rovná, mírné zvlnění je povoleno. Srst tvoří nápadnou hřívu na krku a hrudi, zejména u psů (samců) . Nápadné praporce na předních i zadních končetinách.
Žlutá připomínající zbarvení lva, červená, červenavě hnědá, také písková (světle žlutá, smetanová) a všechny jejich kombinace, vždy s černou maskou. Černé konce chlupů jsou povoleny, nicméně černá nesmí být převládající barvou. Světlejší srst na spodní části ocasu, na hřívě a na praporcích obou párů končetin nesmí rušit harmonii převládající barvy. Drobná bílá skvrna nebo pruh na hrudi a bílé chlupy na prstech končetin jsou tolerovány.
Výška v kohoutku: Psi od 72 do 80 cm (ideální průměr 76 cm) . Feny od 65 do 75 cm (ideální průměr 70 cm) .
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
1) Nevyrovnaný temperament (agresivita nebo přílišná plachost) . 2) Závažné anatomické vady („kravský“ postoj hlezen, klenutý „kapří“ hřbet, příliš měkká hřbetní linie, příliš vytočené přední končetiny, nedostatečné zaúhlení v rameni, lokti nebo v kolenním nebo hlezenním kloubu) . 3) Hnědá nosní houba. 4) Výrazný nedostatek pigmentu na pyscích. 5) Chybějící zuby (s výjimkou M3) . Předkus nebo podkus, nebo jiné vady skusu. 6) Oči bez hnědé barvy. 7) Vychlípení nebo vchlípení očního víčka. 8) Do kruhu stočený nebo příliš vysoko zatočený ocas. 9) Hnědé polštářky tlapek. 10) Kudrnatá nebo příliš vlnitá srst. 11) Nevhodná barva (hnědá s hnědou nosní houbou a hnědými polštářky tlapek, černá s pálením, černá, stříbrná, „aguti“, tj. šedá podsada se světlými krycími chlupy) . 12) Zcela chybějící černá maska. 13) Příliš mnoho bílé barvy (od prstů tlapek k nadprstí) , bílá barva na hrudi ve větší oblasti než je velikost dlaně, bílá na jiných místech než je popsáno ve standardu. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Španělsko.
Bojový, mohutný pes střední velikosti krvežíznivý a velmi odvážný. Hlava: Velmi mohutná, masivní, těžká, široká, kvadratická. Její obvod přesahuje kohoutkovou výšku psa. Široké ploché celo, výrazná celní rýha, dobře vyjádřený stop. Silně vyvinuté žvýkací svaly plasticky vystupují, dobře vyvinuté nadočnicové oblouky. Dostatek kůže na hlavě, avšak není -li vzbuzena pozornost psa, vrásky se netvoří. Uši: krátké, spíše tenké, nasazené vysoko a daleko od očí, překlopené, špičky měkce přiléhající. Oči: vystupující, velmi široko posazené, poněkud oválné, velké, tmavé barvy. Spojivky ani bělmo nejsou vidět, víčka dobře uzavřená, pigmentovaná. Čenichová partie: široká. Hřbet nosu rovný, linie lebky a čenichové partie konvergující. Délka hřbetu nosu odpovídá přibližně třetině vzdálenosti očí od týlního hrbolu. Výrazná rýha mezi nosními otvory. Délka dolní čelisti poněkud přesahuje délku horní čelisti, avšak při zavřené tlamě nesmí být vidět zuby. Pysky: černé, s výrazně zvlněnými okraji, dobře vyznačené. Okraje černé, sliznice v tlamě růžová. Horní pysk volnější. Při zavřené tlamě zcela překrývá dolní pysk. Krk: dlouhý, velmi silný a mohutný. Vaz není vyznačen, takže hlava je jakoby prodloužením krku. Plece: poměrně krátké, správně uložené, nepříliš vyznačené. Trup: středně dlouhý, raději kratší hřbet, velmi široký, hrud výrazná a široká. Hrudník téměř válcový, hluboký a široký, krátká bedra, velmi lehce klenutá a přestavená, plynule přecházejí do lehce spádité zádi. Výška zádi lehce přesahuje kohoutkovou výšku. Břicho lehce vtažené. Ocas: nízko nasazený, v nasazení velmi silný, ke konci se postupně zužuje. Kupírován ke koleni. V klidu nesen volně svěšený, při vzrušení šavlovitě nesený i nad úrovní hřbetu.
Lopatka poměrně krátká, pohyblivě uložená, nepříliš výrazná. Kosti i svalstvo dobře vyvinuté, zřetelně navzájem oddělené. Hrudní končetiny poněkud kratší než pánevní. Lokty široko od těla, avšak postoj hrudních končetin rovnoběžný, končetiny silné, dobře vyvinuté, výrazně osvalené, tlapa uzavřená, klenutá, kulatá. Délka pánevních končetin přesahuje délku hrudních končetin. Stehna a lýtka svalnatá, koleno správně úhlené, nadprstí krátké, suché a silné; paspárky.
Krátká, tvrdá, žíhaná, bílé znaky přípustné, ale přednost se dává zvířatum bez znaku.
36 kg. Výška zádě 58 cm. Kohoutková výška 56 cm. Obvod hrudníku 78 cm. Obvod hlavy 59,5 cm. Vzdálenost týlního hrbolu od nasazení ocasu 73 cm. Délka hlavy 22 cm. Vzdálenost týlního hrbolu od celní rýhy 8,5 cm.]]>
Itálie.
Pes ochranný, hlídací.
Skupina II - (Pinčové, knírači, molossové, švýcarští salašničtí psi). Část 2.1 (molossové dogovití). Bez zkoušky z výkonu.
Neapolský mastin je potomkem velkého římského molosského psa, kterého popsal Culumella (1. stol.) ve svém díle De Re Rustica. Římské legie, po jejichž boku bojoval, jej rozšířili po celé Evropě. V ostatních evropských zemích se stal základem pro vznik mnoha dogovitých plemen. V usedlostech na úpatí Vesuvu a všeobecně v okolí Neapole přežíval po mnoho staletí. Díky obětavosti a tvrdohlavosti skupiny kynologů započala roku 1947 opět jeho cílená plemenitba.
Těžký, mohutný, podsatitý a velký pes, jehož délka trupu přesahuje kohoutkovou výšku.
Délka trupu přesahuje kohoutkovou výšku o 10%. Délka hlavy odpovídá 3/10 výšky v kohoutku. Poměr lebka : tlama odpovídá 2 : 1
Povaha silná, věrná, není bezdůvodně agresivní, nekouše bezdůvodně, je obráncem osob a majetku, je stále bdělý, inteligentní, ušlechtilý a majestátní.
Lebka masivní, v lících široká, její celková délka dosahuje cca 3/10 kohoutkové výšky. Kůže bohatá s vráskami a záhyby, z nichž nejtypičtější a nejzřetelnější vychází z vnějšího koutku oka a probíhá až ke koutku tlamy. Horní linie lebky a tlamy jsou paralelní.
Lebka je široká, plochá zvláště mezi ušima a při pohledu zpředu lehce vypouklá v přední části. Šířka mezi oběma jařmovými oblouky přesahje polovinu celkové délky hlavy. Jařmové oblouky jsou výrazné, avšak s plochými svaly. Nadočnicové oblouky jsou vyvinuté, lebeční šev na čele patrný, týlní hrbol jen lehce naznačený. STOP: dobře vyjádřen
Čenich: Ve stejné linii jako hřbet nosu a nesmí přečnívat přes přední vertikální linii pysků, musí být objemný s velkými a dobře otevřenými nosními otvory. Jeho pigmentace odpovídá celkovému zbarvení psa, tj. černý čenich u černých jedinců, tmavý u ostatních barev a hnědý u mahagonových. Tlama: je velmi široká a hluboká, její dílka odpovídá délce hřbetu nosu a rovná se 1/3 celkové délky hlavy. Boční linie jsou paralelní, takže dávají tlamě při pohledu zpředu kvadratický tvar. Pysky: těžké, masité a silné. Horní pysky při pohledu zpředu tvoří obrácené písmeno "V". Spodní linie tlamy je z boku tvořena horními pysky. Jejich nejnižší bod je koutek s viditelnou sliznicí na kolmici spuštěné z vnějšího koutku oka. Čelist: silná a robustní se silnými kostmi, se zubními oblouky dobře na sebe dosedajícími. Čelist musí být široká. Zuby: bílé, stejnoměrně vyvinuté, pravidelně řazené, v plném počtu. Nůžkový skus, t.zn. řezáky horní čelisti se lehce dotýkají svojí zadní částí přední části řezáků dolní čelisti a v čelisti jsou usazeny kolmo, nebo klešťový skus, t.zn. horní řezáky se svými vrcholy dotýkají dolních řezáků. Oči: jsou posazeny daleko od sebe, hledí dopředu a jsou na stejné úrovni. Oči jsou téměř kulaté. Oční bulvy lehce uloženy. Ve srovnání s barvou srsti je duhovka tmavší, ovšem u světlejších odstínů barvy srsti může být i duhovka světlejší. Uši: v poměru k velikosti psa malé, trojůhelníkové, ploše příléhají k lícím a jsou nasazené nad jařmovými oblouky. Jsou-li kupírované, tvoří téměř rovnoramenný trojúhelník.
Profil: horní linie lehce klenutá. Tvar: tvar komolého kužele, dobře osvalený. Jeho obvod v polovině jeho délky odpovídá zhruba 8/10 kohoutkové výšky.
Spodní strana hrdla je bohatá na volnou kůži, která tvoří dvojitý, dobře rozdělený, ale ne příliš malý lalok. Začíná ve výši čelistí a nepřesahuje přes střed krku. TRUP: délka trupu je o 10% větší, než kohoutková výška
Horní linie hřbetu je rovná; kohoutek je široký, dlouhý a nepříliš výrazný. HŘBET: Široký, dlouhý cca 1/3 kohoutkové výšky. Musí dobře přecházet do bederní partie, která musí být dobře osvalená a široká. Hrudník je prostorný, s dlouhými, dobře klenutými žebry. Obvod hrudníku přesahuje kohoutkovou výšku asi o 1/4. ZÁĎ: široká, silná, svalnatá. Její sklon vzhledem k horizontále odpovídá (měřeno na pánevní kosti) zhruba 30o. Její délka odpovídá 3/10 kohoutkové výšky. Kyčle vystupují tak, že dosahují zhruba k horní linii beder. HRUĎ: široká, prostorná, s hrudními svaly dobře vyvinutými. Její šířka je v přímém vztahu se šířkou hrudníku a dosahuje 40-45% kohoutkové výšky. Vrchol hrudní kosti leží na úrovni vrcholu ramenního kloubu. OCAS: široký a tlustý v nasazení; je silný a ke konci se lehce zúžuje. Jeho délka dosahuje k hleznu, ale obvykle se kupíruje asi na 2/3 své délky. V klidu je nešen svěšený jako šavle, v pohybu se zvedne vodorovně nebo lehce nad úroveň hřbetu.
Celkově při pohledu z profilu i zepředu jsou svislé se silnými kostmi odpovídajícími stavbě těla. PLECE: délka odpovídá asi 3/10 kohoutkové výšky se sklonem 50-60o k vodorovné ose. Osvalení je dobře vyvinuté s dlouhými zřetelně oddělenými svaly. Úhel ramenního kloubu je 105-115o. NADLOKTÍ: jeho délka je asi 30% kohoutkové výšky. Jeho sklon je cca 55-60o k horizontále a je bohatě osvaleno. LOKTY: pokryté bohatou volnou kůží, nejsou příliš pevně přimknuty ke stěně hrudníku. PŘEDLOKTÍ: jeho délka se téměř rovná délce nadloktí. Je zcela svislé se silnými kostmi a je opatřeno suchým dobře vyvinutým osvalením ZÁPĚSTÍ: velmi široké, suché a bez otoků nebo zesílení; prodlužuje svislou linii předloktí. NADPRSTÍ: je ploché a prodlužuje svislou linii předloktí. Jeho sklon kupředu k podložce je cca 70-75o. Jeho délka odpovídá zhruba 1/6 délky končetiny od země až k lokti TLAPA: kulatá a velká s klenutými a dobře uzavřenými prsty. Polštářky jsou suché, tvrdé a dobře pigmentované. Drápy silné, zahnuté a tmavé.
Celkově musí být silné a robustní, v rovnováze s velikostí psa a takové, aby zaručovaly vydatný pohyb kupředu. STEHNO: je dlouhé cca 1/3 kohoutkové výšky a se sklonem k horizontále cca 60o. Je široké se silnými, plasticky vystupujícími, ale jasně mezi sebou oddělenými svaly. Stehno a pánev svírají úhel cca 90o. LÝTKO: o poněkud kratší než stehno, sklon 50-55o. Silně vyvinuté kosti jsou opatřeny dobře viditelným osvalením. KOLENO: úhel mezi stehnem a holení je cca 110-115o. HLEZNO: vzhledem k délce lýtka velmi dlouhé, jeho délka odpovídá zhruba 2,5/10 kohoutkové výšky. Hlezno tvoří úhel 140-145o. NADPRSTÍ: robustní a suché, téměř válcového tvaru; zcela svislé. Délka odpovídá zhruba 1/4 kohoutkové výšky. Případné paspárky se musí odstranit. TLAPA: menší než u hrudní končetiny, kulatá s dobře uzavřenými prsty. Polštářky suché a tvrdé, pigmentované. Drápy silné, zahnuté a tmavé. POHYB: představuje jednu z typických znaků plemene. Při kroku se podobá kočkovitým šelmám jako u lva, pohyb je pomalý a připomíná medvěda. Při klusu je typický silný odraz vzadu a prostorný pohyb vpředu. Pes cválá jen zřídka. Obvyklý druh pohybu je krok a klus. Toleruje se mimochod.
Silná, volná a bohatá po celém těle, především na hlavě, kde tvoří četné záhyby a vrásky, a na spodní straně krku, kde tvoří dvojitý lalok.
Srst lesklá, tvrdá a hrubá, hustá, všude stejné délky a stejnoměrně hladce přiléhající, tenká a nejvýše 1.5 cm dlouhá. Nesmí mít žádný náznak praporců.
Přednost se dává: šedé, olověné a černé, ale také hnědá, plavá a sytě žlutá (jelení červeň), někdy s malými bílými skvrnami na hrudi a špičkách prstů. Jakákoliv barva může být žíhána. Barevné odstíny oříškově hnědá, holubí šedá a špinavě žlutá se tolerují.
Kohoutková výška: Psi: 65 - 75 cm. Feny: 60 - 68 cm. Přijatelná tolerance nahoru i dolů 2 cm.
Psi: 60 - 70 kg. Feny: 50 - 60 kg.
Každá odchylka od výše uvedených bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky.
Vyslovený předkus, ocas stočený jako chobot; velikost mimo uvedené meze.
Podkus; vyslovsná sbíhavost a rozbíhavost linie lebeky a tlamy; nosní hřbet vydutý nebo vypouklý nebo silně zkrácený; celková depigmentace čenichu; oboustranná naprostá depigmentace očních víček; oči různých barev; šilhavost; absence vrásek, záhybů nebo laloku; ztráta ocasu nebo přílišné zkrácení, zalomení či znetvoření ocasu bez ohledu na to, zda se jedná o vadu vrozenou nebo získanou; velmi rozšířené bílé skvrny; bílé znaky na hlavě.
Psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku.]]>
Border kolie pochází z Velké Británie.
Border kolie je dobře ovladatelný ovčácký pes schopný tvrdé a vytrvalé práce.
Skupina I (ovčáčtí psi) . FCI - standard č. 297 / 08.09.1988 / D
Border kolie pochází ze středověkých anglických ovčáckých psů (kolií) a v modernějších dobách byla chována především na pomezí mezi Skotskem a Anglií. Této oblasti se říká Border Counties. Výběr se prováděl na základě samostatné práce za stálého optického kontaktu. Název plemene Border kolie byl stanoven v roce 1910. O toto plemeno určené k práci se stádem pečuje od roku 1906 International Sheepdog Society (ISDS) a od roku 1976 je toto plemeno uznáváno také kynologickou organizací Kennel Club.
Celkově by měli být psi tohoto plemene dobrých proporcí, přičemž pružné linie obrysu psa vypovídají o kvalitě, půvabu a dokonalé harmonii ve spojení s dostatkem substance. Vzniká dojem, že pes je schopen podávat vytrvalé výkony. Jakýkoliv sklon k těžkopádnosti nebo slabosti je nežádoucí.
Temeno a hřbet nosu jsou přibližně stejně dlouhé. Délka trupu by měla poněkud přesahovat kohoutkovou výšku.
Border kolie je bdělý, pozorný, ovladatelný a inteligentní pes, není nervózní ani agresivní.
Lebka poměrně široká, týlní hrbol nevyjádřen. Stop: výrazný.
Nos: Černý s výjimkou hnědých nebo čokoládově zbarvených psů, u nichž může být hnědý. U modrých psů by měl být zbarven břidlicově. Nosní otvory dobře vyvinuté. Tlama: Přiměřeně široká a silná, k nosní houbě se zužuje. Líce: Nejsou plné ani oblé. Zuby a čelisti: Silné s dokonalým pravidelným a úplným nůžkovým skusem, tzn. skus, u něhož řezáky horní čelisti těsně přesahují přes řezáky dolní čelisti, přičemž jsou v čelisti usazeny kolmo. Oči: Široce posazené, oválné, střední velikosti a hnědé až na zbarvení blue merle, kdy smí být část jednoho nebo obou očí nebo celé oči modré. Výraz mírný, bdělý, pozorný a inteligentní. Uši: Uši střední velikosti a textury, široce posazené, nesené vzpřímeně nebo částečně vzpřímeně, vysloveně pohyblivé.
Dobré délky, silný a svalnatý, lehce klenutý, k plecím se rozšiřuje.
Trup atletického vzhledu. Hrudník: Hluboký a poměrně široký. Žebra dobře klenutá. Bedra: Svalnatá ale ne vtažená. Záď: Široká a svalnatá, při pohledu z profilu půvabně probíhá směrem k nasazení ocasu. Ocas: Přiměřeně dlouhý, svým posledním obratlem dosahuje nejméně k hleznu, hluboko nasazen, dobře osrstěn, na konci s lehkým obloukem vzhůru, čímž působí půvabně a vhodně tak přispívá k celkové harmonii psa. Při vzrušení může být ocas nesen výš, ale nikdy nad hřbetem. Varlata: psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku.
Border kolie by měla mít hrudní končetiny při pohledu zepředu rovnoběžné, nadprstí při pohledu z profilu lehce zešikmené. Kosti silné, ale nepůsobí hrubě. Plece uložené dobře dozadu, lokty těsně přiléhají k tělu. Tlapy: Tlapy Border kolie jsou oválné, polštářky silné a pružné, zdravé, prsty klenuté, těsně přiléhající, drápy krátké a silné.
Stehno dlouhé, silné a svalnaté, s dobře úhlenými koleny a silnými nízko posazenými hlezny. Od hlezen až k zemi silná stavba kostí. Pánevní končetiny při pohledu zezadu rovnoběžné.
Pohyb by měl být volný, plynulý a neúnavný, tlapy by se měly zvedat co nejméně, aby se pes pohyboval plynule a velkou rychlostí.
U Border kolie se uznávají dvě varianty srsti, jedna středně dlouhá a druhá patrová. U obou variant je krycí srst hustá a střední textury, podsada měkká a hustá, díky čemuž poskytuje srst border kolii velmi dobrou ochranu proti rozmarům počasí. U variety se středně dlouhou srstí tvoří bohaté osrstění hřívu, kalhoty a vlajku. V obličejové části, na uších, hrudních končetinách (až na vlajku) a pánevních končetinách od hlezna dolů by měla být srst krátká a hladká.
U Border kolie je dovolena celá řada barev, přičemž bílá nesmí nikdy převládat.
Ideální výška u psů 53 cm, u fen poněkud méně.
Všechny odchylky od výše uvedených bodů by se měly posuzovat jako vady, přičemž jejich hodnocení musí být v souladu se závažností odchylky. Schváleno generálním shromážděním ve dnech 23. a 24. června 1987 v Jeruzalému.]]>
Francie. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 06.05.1988
Skupina 1 ovčáčtí a pastevečtí psi (kromě švýcarských salašnických psů) . Sekce 1 ovčáci. Se zkouškou z výkonu.
Briard je robustní pes, mrštný, svalnatý a s dobrými proporcemi, s živým a čilým pohybem, s vyrovnanou povahou, není ani agresivní ani bázlivý. Vady: agresivita, bázlivost, otupělost, nedostatečná pružnost.
Psi: 62 až 68 cm. Feny: 56 až 64 cm. Délka těla musí být větší než kohoutková výška, briard má obdélníkový rámec. Vady: kvadratický pes nesmí být oceněn „výborný“. Výška větší než 68, resp. 64 cm. Vylučující vady: pod minimem výšky, více než o 2 cm nad maximem výšky. Jedinci nedosahující minimální výšky nebudou připuštěni do chovu.
Silná, dlouhá, s vyjádřeným stopem, který je ve stejné vzdálenosti od špičky nosu jako od týlního hrbolku. Pokrytá srstí, která tvoří kozí bradku a vousy. Obočí lehce zakrývá oči. Vady: krátká nebo příliš dlouhá hlava, disharmonie mezi čenichovou partií a mozkovnou, hlava proporčně neodpovídající trupu, hlava osrstěná tak, že není rozpoznatelný její tvar: bradka, vousy a obočí nedostatečné, stop příliš vyjádřený nebo nepatrný. Vylučující vady: velmi silně vyjádřené výše uvedené vady.
Velmi lehce klenuté. Vady: příliš ploché nebo příliš silně klenuté, příliš široké, spadající k očím.
Rovný. Vady: příliš dlouhý, příliš úzký, příliš krátký, zakřivený.
Ani úzká ani špičatá. Vady: špičatá, úzká nebo příliš široká, visící pysky.
Spíše čtyřúhelníková než zaoblená, nosní houba vždy černá, silná s dobře otevřenými nozdrami. Vady: malá nosní houba, svraštělá, špičatá, jiné barvy než černé, stopy skvrnité pigmentace. Vylučující vady: nosní houba hnědá nebo světlá, poněkud přerušovaná pigmentace.
Silný, bílý chrup, perfektně se uzavírající. Vady: absence jednoho řezáku. Kazivé zuby, lehký předkus nebo podkus bez ztráty kontaku. Absence jednoho premoláru. Absence dvou řezáků. Absence dvou premolárů. Vylučující vady: silný předkus nebo podkus se ztrátou kontaktu. Absence 2xP4 nebo třetího zubu, je jedno kterého druhu.
Vodorovné, dobře otevřené, spíše velké, ne šikmo uložené, tmavé barvy, s inteligentním a klidným výrazem. Šedé oči u šedého briarda nemají být penalizovány. Vady: příliš malé oči, mandlového tvaru nebo světlé barvy. Vylučující vady: nestejná barva očí, bázlivý pohled, příliš světlá barva.
Vysoko nasazené, nejlépe kupírované (v ČR je kupírování uší zákonem zakázáno – pozn. překl.) a vztyčeně nesené. Pokud jsou ponechány v přirozené formě, jsou spíše krátké a nikoliv přiléhající. U jedinců stejné kvality má být má být dána přednost psovi, jehož uši jsou kupírované a vztyčeně nesené. Délka přirozeně ponechaných uší nemá překročit polovinu celkové délky hlavy, raději spíše kratší, vždy ploché a s dlouhými chlupy. Vady: příliš dlouhé nebo špatně nesené uši, příliš krátké osrstění. Vylučující vady: stočené nebo příliš hluboko nasazené (pod linií očí) ucho, krátká srst, přirozeně vztyčené ucho, implantace chrupavky.
Osvalený, dobře do plecí zasazený. Vady: příliš dlouhý, příliš tenký nebo příliš krátký krk.
Široký (na šířku ruky mezi lokty) , dlouhý a dosahující k loktům. Vady: příliš slabý, nedostatečně nebo příliš hluboký, nedostatečně dlouhý, příliš plochý nebo příliš silně vyklenutý hrudní koš.
Rovný. Vady: lehce sedlovitý nebo kapří hřbet.
Málo šikmá, lehce zaoblená. Vady: příliš spáditá nebo plochá záď, tyto vady ještě zdůrazněné, záď výše než kohoutek.
Dobře osvalené, silná kostra, končetiny kolmo postavené. Vady: špatný postoj, volné plece, stehno lehce vytočené, slabé v kloubech předního nadprstí, příliš strmé přední nadprstí či postavení prstů. Špatné zaúhlení v rameni, krátká srst na končetinách, tenké končetiny, slabá kostra. Vylučující vady: těžké vady v postavení.
Ne příliš nízko nad zemí a tak zaúhlené, že zadní nadprstí stojí téměř kolmo. Vady: příliš vysoko nebo příliš nízko uložené, se špatným zaúhlením. Vylučující vady: těžké vady v postavení.
Nekupírovaný, dobře osrstěný, na konci tvoří háček, nízko nesený, ne na stranu. Musí dosahovat až k hlezennímu kloubu nebo jej o nejvýše 5 cm přesahovat. Vady: kratší ocas, bez háčku, příliš krátce osrstěný. Ocas nesen hodně nad hřbetní linií nebo pod břichem, v pohybu nesený pod břichem. Vylučující vady: nad hřbetem nesený stočený ocas nebo kolmo vztyčeně nesený. Stopy operací, které měly za úkol zlepšit nesení ocasu.
Silné, kulatého tvaru (mezi kočičími a zaječími tlapkami) . Vady: příliš dlouhé, příliš ploché. Vytočené nebo vtočené, nedostatečně osrstěné. Vylučující vady: těžké vady v postavení.
Černé. Vady: šedé drápky. Vylučující vady: bílé drápky.
Tvrdé. Vady: ne pružné, příliš ploché a slabé.
Uzavřené. Vady: otevřené, příliš dlouhé, příliš ploché prsty.
Kroucená, dlouhá, suchá (kozí srst) , s lehkou podsadou. Vady: nedostatečně suchá, lehce kudrnatá, chybějící podsada. Pro uchovnění v posledním případě po 6 měsících posouzení opakovat. Příliš krátká srst, jemná srst. Vylučující vady: srst kratší než 7 cm, měkká nebo vlněné textury.
Jakékoliv jednotné zbarvení, s výjimkou níže uvedených, je povolené. Tmavé barvy jsou upřednostňovány. Jako dvoubarevnost není posuzován lehce světlejší odstín na špičkách pesíků. Taková barva musí být ve stejném barevném odstínu, jen maličko světlejší (tmavá plavá na světleplavou, tmavá černá na vymytou černou, tmavá šedá na světlešedou atd.) . Plavá musí být teplá a jednotná, ani světlá ani vymytá. Vady: černá s příliš červenavým leskem, nedostatečně teplá plavá, bílá skvrna na hrudi. Příliš silné karbonování, na hranici tvorby pláštíku. Příliš světlá nebo vymytá plavá. Vylučující vady: bílá, kaštanová a mahagonová hnědá, dvoubarevnost, bílé pruhy na hrudi, bílé pesíky na špičkách prstů. Plavá s karbonovaným pláštíkem. Příliš světlá barva. Poznámka: u dvoubarevnosti je třeba sledovat barvu kůže, která je v oblasti tmavé barvy modravá a v oblasti světlé barvy růžová.
Dvojité paspárky na pánevních končetinách. Jedinci, byť i velmi dobrého typu, mající jen jednoduchý paspárek, nesmějí být oceněni a připuštěni do chovu. Dvojité paspárky musejí sestávat ze dvou kostěných částí s drápky, posazené tak nízko nad zemí jak jen možno, aby zajistily lepší oporu tlapky. Vady: příliš vysoko posazené paspárky (v polovině výšky zadního nadprstí) , absence 2 drápků. Absence kosti v jednom dvojitém paspárku. Vylučující vady: jednoduché paspárky. Absence dvojitých paspárků. Absence 2 kostí v jednom paspárku, i když drápek je v pořádku. Absence jedné kosti v každém dvojitém paspárku, i když drápek je v pořádku.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Briarda je nutné alespoň jednou za týden důkladně vykartáčovat a učesat.
Je důležité Briarda vychovávat přísně a důsledně s trpělivostí, ale hlavně láskou. Při nesprávném výcviku se Briard může uzavřít do sebe a nebo se stát agresivním. Briard se nejlépe cítí u členů své rodiny a naprosto se nehodí k životu v boudě. Při správné výchově se dobře snáší s ostatními domácími zvířaty. Briard se občas chová dominantně k ostatním psům a k cizím lidem nebývá příliš důvěřivý.
Briard potřebuje hodně pohybu. Vedle procházek je také dobré s ním chodit plavat a radost mu působí i běh vedle kola.]]>
Cao Fila de Saint Miguel (Fila de Saint Miguel)
Pastýřský pes, výborný hlídač.
Toto plemeno má vlastnosti vůdce, je velice chytrý, splňuje veškeré povely.
Krátká s hustou podsadou.
Vyskytuje se v barvě, šedé, jelení nebo světle- žluté. Povolená je i skvrnitost na čele, hrudi a na předních tlapkách.
Psi: 50 - 60 cm. Feny: 48 - 58 cm.
Psi: 25 - 35 kg. Feny: 20 - 30 kg.
FCM
340/15.6.1994 (Portugalsko) .
Péče o srst: nenáročný, nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Výchova: Majitel musí být ve výcviku důsledný a mít trpělivost, aby docílil všech schopností, které toto plemeno nabízí. Mimo pastýřské služby , kde vynikají, jsou vynikající hlídači. Nároky na pohyb: Potřebuje dostatek pohybu. U stád tito psi žijí po celý rok venku) . Zvláštnosti: Toto plemeno má jakoby kymácivou chůzi do stran. Nemají téměř nemoci.]]>
Chorvatsko. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 23.06.1969
Ačkoliv je u něj vyvinutý především jeho ovčácký instinkt, může být stejně dobře používán jako hlídací pes.
Skupina 1 ovčáčtí a pastevečtí psi (kromě švýcarských salašnických psů) . Sekce 1 ovčáci. Bez zkoušky z výkonu.
Velikost chorvatského ovčáka je na spodní hranici velikosti středního psa. Jeho základní barvou je černá, charakteristickým plemenným znakem je krátká srst na hlavě a končetinách.
Délka těla přesahuje kohoutkovou výšku o asi 10 %, takže formát těla je spíše obdélníkový.
Živý, pozorný, střídmý a dobře vycvičitelný.
MOZKOVNA: Celkově: klínovitá hlava je poměrně lehká, délka čenichové partie ku délce mozkovny je v poměru 9:11. Celková délka hlavy činí asi 20 cm. Lebka: úzký přechod v tlamu. Nadočnicové oblouky nejsou příliš vyvinuté, líce jsou zaoblené, v celkovém pohledu je však hlava suchá. Čelní rýha není vyznačená. Při pohledu shora je lebka oválná, týlní hrbolek může být vyznačený. Stop: málo vyjádřený.
Nosní houba: vždy černá, nevystupuje před přední hranu tlamy. Tlama: suchá, nosní hřbet je v profilu rovný a předstupuje temeno ve tvaru klínu. Spodní čelist je v dobrém poměru k tlamě, takže tlama není ani špičatá ani tupá. Zuby: dobře vyvinuté zuby s nůžkovým skusem. Klešťový skus je přípustný, ale ne žádoucí. Úplný chrup. Pysky: tenké, pevné a pružné, s dobře uzavřeným koutkem. Viditelná sliznice pysků je černá. Oči: kaštanově hnědé až černé, středně velké, mandlového tvaru, s živým výrazem, osa očního otvoru není šikmá, dobře přiléhající víčka jsou tmavě pigmentovaná. Uši: trojúhelníkové, polovztyčené nebo vztyčené, středně dlouhé a nasazené poněkud po straně, žádoucí ucho je vztyčené. Kupírování není povoleno. KRK: v poměru k hřbetní linii stojí krk šikmo, jeho horní a spodní linie probíhají rovně, je středně dlouhý, široký, osvalený. Dobře, ale ne příliš silně, zaoblený. Kůže je bez záhybů a huňatě osrstěná.
Kohoutek: nevystupující. Přechod krku v hřbet je pozvolný a sotva znatelný. Hřbet: krátký, osvalený. Bederní oblast: krátká a dobře osvalená. Záď: středně dlouhá, lehce spáditá, dobře osvalená a pozoruhodně široká. Hrudník: středně dlouhý, přiměřeně široký a hluboký s klenutým hrudním košem. Předhrudí není příliš vyznačené, jeho profil přechází ve spodní linii krku. Břicho: lehce vtažené, plné a pevné slabiny.
Středně vysoko nasazený. Jeho osrstění je dlouhé a huňaté. V klidu je nesen nízko nebo ve výšce hřbetní linie, v afektu nad hřbetní linií. Štěnata se mohou narodit bez ocasu nebo je možno ocas kupírovat tak, že u dospělého psa není delší než 4 cm.
HRUDNÍ KONČETINY: hrudní končetiny jsou rovné a při pohledu zpředu paralelní. Úhlení kloubů je poměrně otevřené, což vede k spíše strmému postavení. Končetiny jsou středně dlouhé, rameno je málo šikmé, středně dlouhé a dobře osvalené. Nadloktí je poměrně krátké, předloktí je dlouhé a svalnaté. Lehká stavba kostry. Zápěstní kloub je suchý a vystupující, nadprstí nestojí zcela kolmo, přední tlapky jsou malé a lehce podlouhlé. Prsty přiléhají těsně k sobě, drápky jsou černé nebo šedé, polštářky pevné. PÁNEVNÍ KONČETINY: klouby pánevních končetin jsou poměrně otevřeně úhlené, při pohledu zezadu jsou končetiny paralelní, bérec je poměrně dlouhý a hlezenní kloub je nízko posazený. Poměrně široké stehno je svalnaté, hlezenní kloub je suchý, dobře vyvinutý a vykazuje poměrně otevřené úhlení. Zadní tlapky jsou podobné předním, ale poněkud delší. Paspárky mají být odstraněny.
Přednostňovaným pohybem je klus, který je poměrně prostorný.
SRST: na hřbetě je srst 7 – 14 cm dlouhá, obličejová část hlavy je vždy pokryta krátkou srstí, na vnější straně ucha je srst krátká a na vnitřní straně delší. Zadní strana hrudních končetin je až k zápěstnímu kloubu pokryta delší srstí (praporky) , pánevní končetiny až k hlezennímu kloubu také (kalhotky) . Srst je poměrně měkká, zvlněná, až dokonce kudrnatá, ale nesmí být vlněná. Podsada musí být hustá. BARVA: základní barvou je černá. Určité množství bílých znaků je povoleno, nejsou ale povoleny bílé znaky na hlavě, trupu a ocasu, jsou povoleny pod hrdlem, na spodní straně hrudníku. Bílé znaky na prstech nebo tlapkách jsou přípustné, ale nežádoucí. Bílé ponožky zhoršují celkové ocenění.
Tělesná výška u psů a fen se pohybuje mezi 40 a 50 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Jakákoliv jiná pigmentace nosní houby než černá. Absence více než dvou PM1. Předkus nebo podkus. Světlé nebo albínské oči. Zavěšené uši. Zcela vlněná nebo příliš dlouhá srst. Dlouhá srst v obličeji. Bílé znaky na hlavě, trupu nebo ocasu. Velikost nad 50 a pod 40 cm.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Německá doga pochází z Německa. Datum publikace originálního platného standardu: 13.03.2001. FCI Standard č.235/10.04.2002/D.
Německá doga je hlavně společenský, strážní pes a pes pro ochranu.
Skupina 2 - pinčové, knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi. Sekce 2.1 – Molossové, dogovití psi. Bez zkoušek z výkonu.
Za předchůdce dnešních německých dog jsou považováni staří býkohryzové stejně jako psi používaní ke štvaní zvěře a k lovu na divočáky. Svojí konstitucí tvoří střed mezi silným mastifem anglického typu a rychlým obratným chrtem. Označení doga nejprve patřilo velkým, silným psům, kteří zpočátku nemuseli patřit k žádnému určitému plemeni. Názvy jako ulmská doga, anglická doga, dánská doga, pes na štvaní, pes na divočáky a velká doga později označovaly podle barvy a velikosti různé typy těchto psů. V roce 1878 se v Berlíně rozhodl sedmičlenný výbor nadšených chovatelů a rozhodčích pod předsednictvím Dr. Bodinuse zahrnout všechny výše uvedené variety pod název "německá doga". Tím byl položen základní kámen samostatného německého plemene psů. V roce 1880 byl při příležitosti výstavy v Berlíně sestaven první standard dogy, který od roku 1888 spravuje Deutscher Doggen - Club 1888, a který byl během let opakovaně upravován. Jeho dnešní forma odpovídá požadavkům F.C.I.
Německá doga spojuje ve svém ušlechtilém zjevu velikost, sílu a harmonickou stavbu těla s hrdostí, sílou a elegancí. Díky substanci, spojené s ušlechtilostí, harmonií vzhledu, dokonalým proporcím jednotlivých linií a především díky mimořádně výrazné hlavě, působí doga na pozorovatele jako ušlechtilá socha. Doga je Apollem mezi psy.
Stavba těla je téměř kvadratická; to platí obzvláště u psů. Délka trupu (vrchol hrudní kosti až vrchol sedací kosti) by neměla u psů přesahovat kohoutkovou výšku o více než 5 %, u fen by ji neměla přesahovat o více než 10 %.
Přátelská, milá a svému majiteli velmi příchylná, obzvláště k dětem; vůči cizím zdrženlivá. Žádoucí je sebevědomý, neohrožený, lehce ovladatelný, učenlivý společenský a rodinný pes s vysokým prahem vzrušivosti, bez projevů agresivního chování.
MOZKOVNA: Lebka: v souladu s celkovým vzhledem, dlouhá, štíhlá, výrazná, markantní, dobře řezaná (zvláště partie pod očima) ; nadočnicové oblouky dobře vyvinuté, aniž by však vystupovaly. Vzdálenost špičky nosu od stopu a stopu od slabě vyjádřeného týlního hrbolu by měla být pokud možno shodná. Horní linie tlamy a mozkovny by měly probíhat paralelně. Při pohledu zepředu musí hlava vypadat štíhle, přičemž hřbet nosu by měl být pokud možno široký a lícní svaly by měly být pouze lehce naznačeny, v žádném případě nemají zřetelně vystupovat. Stop: Zřetelně vyznačen OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: dobře vyvinutá, spíše široká než kulatá, s velkými nosními otvory. Nosní houba musí být černá s výjimkou černobíle skvrnitých dog. U nich je černá nosní houba žádoucí a toleruje se černě skvrnitá nebo masově zbarvená nosní houba. U modrých psů je nosní houba antracitově zbarvená (zesvětlená černá) . Tlama: by měla být hluboká a pokud možno pravoúhlá. Koutky tlamy dobře znatelné. Tmavě pigmentované pysky. U černobíle skvrnitých dog se tolerují pysky s neúplnou pigmentací nebo pysky masově zbarvené. Čelisti / zuby : dobře vyvinuté široké čelisti. Silný, zdravý a úplný nůžkový skus (42 zubů podle běžného zubního vzorce) . Oči: středně velké, s živým, chytrým a přátelským výrazem. Pokud možno tmavé, mandlového tvaru s dobře přiléhajícími víčky. U modrých dog jsou přípustné poněkud světlejší oči. U černobíle skvrnitých dog se tolerují světlé oči nebo oči různých barev. Uši: Přirozeně visící, vysoko nasazené, středně velké, přední okraj přiléhá k líci.
Dlouhý, suchý, svalnatý. Dobře vyvinutý v nasazení, k hlavě se lehce zužuje, linie šíje je lehce klenutá. Krk je nesen vzpřímeně, přitom je poněkud skloněn kupředu.
Kohoutek: nejvyšší bod silného těla. Je tvořen hřebeny lopatek, které přesahují trny obratlů. Hřbet: krátký a pevný, jeho téměř rovná linie nepatrně klesá směrem dozadu. Bedra: lehce klenutá, široká, silně osvalená. Záď: široká, silně osvalená, od křížové kosti směrem k nasazení ocasu mírně klesá a plynule přechází v nasazení ocasu. Hrudní koš: dosahuje až k loktům. Dobře klenutá žebra sahají daleko dozadu. Hruď dobré šířky s vyjádřeným předhrudím. Spodní linie a břicho: břicho směrem dozadu dobře vtažené, s dolní linií hrudního koše tvoří pěkný plynulý oblouk.
Dosahuje až k hleznu. Nasazený vysoko a široce, ke špičce se stejnoměrně zužuje. V klidu visí v přirozeném oblouku, při vzrušení nebo v běhu nesen lehce jako šavle, ne však příliš nad linií hřbetu. Kartáč na ocase je nežádoucí.
Plece: silně osvalené. Lopatka je dlouhá a šikmo uložená, s nadloktím svírá úhel zhruba 100 až 110 stupňů. Nadloktí: silné a svalnaté, dobře přiléhající; mělo by být poněkud delší než lopatka. Loket: nevytáčí se ven ani dovnitř. Předloktí: silné, svalnaté, při pohledu ze strany i zepředu naprosto rovné. Zápěstí: silné, stabilní, od struktury předloktí se odlišuje pouze nepatrně. Nadprstí: silné, při pohledu zepředu rovné, při pohledu ze strany směřuje pouze nepatrně kupředu. Tlapy: okrouhlé, vysoko klenuté a s dobře uzavřenými prsty (kočičí tlapa) . Drápy krátké, silné, co nejtmavší.
Celá kostra pánevní končetiny je pokryta silnými svaly, záď, kyčel a stehno jsou široké a oblé. Silné, dobře osvalené pánevní končetiny stojí při pohledu zezadu paralelně s hrudními končetinami. Stehno: dlouhé, široké, velmi svalnaté. Koleno: silné, stojící téměř svisle pod kyčelním kloubem. Bérce: dlouhé, zhruba stejné délky jako stehno, dobře osvalené. Hlezno: silné, stabilní, nesměřuje ani dovnitř, ani ven. Nadprstí: krátké, silné, stojící téměř kolmo k podložce. Tlapy: okrouhlé, vysoko klenuté a s dobře uzavřenými prsty (kočičí tlapa) . Drápy krátké, silné, co nejtmavší.
Harmonický, pružný, prostorný, lehce pérovaný, končetiny se musí při pohledu zezadu pohybovat paralelně.
Těsně přiléhající, u jednobarevných dog dobře pigmentovaná. U černobíle skvrnitých dog odpovídá rozložení pigmentu rozložení skvrn.
Německá doga má srst velmi krátkou a hustou, hladce přiléhající a lesklou.
Německá doga se chová ve třech samostatných varietách: žlutá a žíhaná, skvrnitá a černá, modrá. 1) Žlutá: světle až sytě zlatožlutá, žádoucí je černá maska. Nežádoucí jsou malé bílé odznaky na hrudi a prstech. 2) Žíhaná: základní barva od světle až po sytou zlatožlutou s černým, co nejrovnoměrnějším a zřetelně vyznačeným žíháním, probíhajícím ve směru žeber; žádoucí je černá maska. Nežádoucí jsou malé bílé odznaky na hrudi a prstech. 3) Černobíle skvrnitá (tzv.tygrovaná doga) : základní barva čistě bílá, pokud možno bez všech odstínů, s lakově černými skvrnami, které mají být rozloženy pravidelně po celém těle; jsou nestejné velikosti i tvaru. Nežádoucí jsou šedé nebo nahnědlé skvrny nebo jejich části. 4) Černá: lakově černá, bílé odznaky jsou přípustné. K nim patří i plášťové dogy, u nichž černá pokrývá tělo jako plášť, a tlama, krk, hruď, břicho, končetiny a špička ocasu mohou být bílé, a dogy s bílou základní barvou a velkými černými plotnami (plotnové zbarvení) . 5) Modrá: čistě ocelově šedá, bílé znaky na hrudi a tlapách jsou přípustné.
Kohoutková výška: Psi nejméně 80 cm. Feny nejméně 72 cm.
Každá odchylka od uvedených bodů by se měla posuzovat jako vada, jejíž hodnocení by mělo být v přesném poměru se stupněm odchylky. To platí především pro následující odchylky : 1) Celkový vzhled: chybějící nebo nedostatečně vyjádřený pohlavní výraz, chybějící harmonie, přílišná lehkost, přílišná těžkopádnost. 2) Povaha: chybějící sebevědomí, nervozita, nízký práh vzrušivosti. 3) Hlava: linie hlavy neprobíhající paralelně, jablkovitá hlava, klínovitá hlava, příliš málo vyjádřený stop, silně vyjádřené lícní svaly. 4) Tlama: špičatá, chybějící pysky, příliš volně visící pysky (letmé pysky) . Hřbet nosu konkávní (sedlovitý) , konvexní (klabonos jako u ovce) nebo spadající (orlí nos) . 5) Čelisti / zuby: všechny odchylky od kompletního chrupu (toleruje se pouze chybění zubů P1 v dolní čelisti) ; nepravidelné postavení jednotlivých řezáků, dokud je zachována většina zámku skusu; příliš malé zuby. 6) Oči: volná víčka, příliš červené spojivky; světlé, bodavé, jantarově žluté oči; u jednobarevných dog vodnaté oči nebo oči různých barev. Oči uložené příliš daleko od sebe nebo šikmé oči. Vystupující nebo příliš hluboko uložené oči. 7) Uši: nasazené příliš vysoko nebo příliš nízko, odstávající do stran nebo ploše přiléhající. 8) Krk: krátký, tlustý krk, jelení šíje, příliš mnoho volné kůže na hrdle nebo lalok. 9) Hřbet: spadající hřbet, kapří hřbet, příliš dlouhý hřbet, směrem dozadu stoupající hřbetní linie. 10) Záď: silně spadající nebo vodorovně uložená. 11) Ocas: příliš silný, příliš dlouhý nebo příliš krátký, příliš nízko nasazený, nesený příliš vysoko nad hřbetní linií, ve tvaru háku nebo nesený stočený do kroužku či vychýlený ke straně. Potlučený, na konci zesílený nebo kupírovaný ocas. 12) Hrudní koš: plochá žebra nebo sudovitě klenutá žebra, chybějící šířka nebo hloubka hrudníku, příliš vystupující hrudní kost. 12) Spodní linie: příliš málo vtažená linie břicha; nedostatečně zatažené mléčné žlázy. 13) Hrudní končetina: nedostatečné úhlení. Lehké kosti, slabé osvalení. Postoj jiný než zcela svislý. 14) Plece: volné, příliš těžké. Strmě uložený list lopatky. 15) Lokty: volné, vbočené nebo vybočené. 16) Předloktí: zahnuté. Zesílení nad zápěstním kloubem. 17) Zápěstí: naběhlé. Podstatně ustupující nebo přesahující. 18) Nadprstí hrudní končetiny : postavené příliš šikmo nebo příliš strmě. 19) Pánevní končetina: příliš otevřené nebo příliš uzavřené úhlení. Kravský postoj, příliš úzký nebo sudovitý postoj. 20) Hlezno: naběhlé, nestabilní. 21) Tlapy: ploché, dlouhé, rozevřené. Paspárky. 22) Krok: příliš málo prostorný, vázaná akce, častý nebo stálý mimochod, nedostatečná souhra v akci hrudních a pánevních končetin. 23) Srst: patrová srst, tupá srst. 24 Barvy: Žlutá: žlutošedá, žlutomodrá, plavě žlutá nebo špinavě žlutá barva. Žíhaná: základní barva stříbrně nebo plavě žlutá; slité žíhání. Černobíle skvrnitá: základní barva modrošedě kropenatá, větší podíl žlutošedých nebo modrošedých skvrn. Černá: odstín žluto-, hnědo- nebo modročerný. Modrá: žlutomodrá nebo černomodrá barva.
1) Povaha: bázlivost. 2) Čelisti / zuby: klešťový skus. 3) Oči: ektropium, entropium. 4) Ocas: vrozeně zlomený ocas.
1) Povaha: Agresivita, kousání ze strachu. 2) Nos: Játrově zbarvený, rozštěp nosu. 3) Čelisti / zuby: předkus, podkus, zkřížený skus. 4) Barvy: žluté a žíhané dogy s bílou lysinkou, bílým obojkem, bílými tlapami nebo punčochami a bílou špičkou ocasu. Modré dogy s bílou lysinkou, bílým obojkem, bílými "punčochami" nebo bílou špičkou ocasu. U černobíle skvrnitých dog: bílá barva bez černých skvrn (albíni) stejně jako hluché dogy; takzvaní porcelánoví tygři (kteří mají převážně modré, šedé, žluté nebo žíhané skvrny) ; takzvaní šedí tygři (ti mají černé skvrny s šedou základní barvou) .
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná do šourku.]]>
Bernský salašnický pes pochází ze Švýcarska. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 25. 03. 2003. FCI standard č.: 45/5.5.2003/D
Bernský salašnický pes byl původně hlídací, honácký a tažný pes na sedláckých dvorech v kantonu Bern, dnes je to rodinný a všestranný pracovní pes.
Skupina 2 Pinčové a knírači – molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 3 Švýcarští salašničtí psi. Bez pracovní zkoušky.
Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal své původní jméno „dürrbachský pes“ (německy „Dürrbächler“) . Po předvedení těchto psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistokrevné plemeno. Založili „Švýcarský klub dürrbašských psů“ a stanovili charakteristické znaky plemene. V roce 1910 bylo na jedné výstavě psů v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláků z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene. Od té doby si toto plemeno, nazývané nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů „bernský salašnický pes“, rychle získávalo příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je Bernský salašnický pes díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.
Bernský salašnický pes je dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami; harmonický a vyrovnaný.
Poměr výšky v kohoutku k délce těla měřené od hrudní kosti k vrcholu sedací kosti je asi 9:10; spíše kompaktní než obdélníkový pes. Kohoutková výška je k hloubce hrudníku v ideálním případě v poměru 2 : 1.
Spolehlivá, pozorná, ostražitá a nebojácná v každodenních situacích; dobromyslná a příchylná vůči osobám, které dobře zná; vůči cizím sebejistý a přátelský; střední temperament, dobrá ovladatelnost.
Silná. Velikost harmonicky ladí s celkovým vzhledem, nepříliš těžká.
Lebka: Při pohledu zepředu a z profilu málo klenutá. Málo vyjádřená středová rýha. Stop: Výrazný, avšak ne nadměrně vyjádřený.
Nosní houba: Černá. Tlama: Silná; středně dlouhá; hřbet nosu rovný. Pysky: Přiléhající, černé. Čelisti / zuby: Úplný, silný nůžkový skus (na M3 se nebere zřetel) . Klešťový skus se toleruje. Oči: Tmavě hnědé, mandlového tvaru, s dobře přiléhajícími očními víčky, ne příliš hluboko uložené a nevystupující. Povolená víčka jsou vadou. Uši (zavěšené) : Středně velké, vysoko nasazené, trojúhelníkové, lehce zaoblené, v klidu ploše přiléhající. Při vzbuzené pozornosti psa je nasazení ucha vzadu vzpřímené, přičemž přední okraj ucha zůstává přiložen k hlavě. Krk: Silný, svalnatý, středně dlouhý.
Horní linie z profilu: Od krku lehce přechází dozadu dolů do kohoutku, poté probíhá rovně a vodorovně. Hřbet: Pevný, rovný a vodorovný. Partie beder: Široká a silná; při pohledu shora lehce vtažená. Záď: Měkce zaoblená. Hruď: Široká, hluboká, dosahující až k loktům, s vyjádřeným předhrudím; hrudní koš co nejdelší, širokého oválného průřezu. Dolní linie z profilu a břicho: Od hrudního koše k pánevním končetinám lehce stoupá. OCAS: Huňatý, dosahující nejméně k hleznu, v klidu visící, v pohybu plovoucí, nesen ve výši hřbetu nebo lehce nad ní.
Silná stavba kostí.
Hrudní končetiny při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné, spíše široko postavené. Plece: Lopatky silné, dlouhé, šikmo postavené, tvořící s pažní kostí nepříliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené. Nadloktí: Dlouhé, šikmo postavené. Loket: Dobře přiléhající, není vytočen ven, ani vtočen dovnitř. Předloktí: Silné, rovné. Přední nadprstí: Při pohledu ze strany stojí téměř svisle, je pevné; při pohledu zepředu postavené svisle a tvoří prodloužení předloktí. Tlapy hrudních končetin: Krátké, kulaté, s těsně navzájem přiléhajícími a dobře klenutými prsty. Nejsou vytočené ven ani vtočené dovnitř.
Při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžné a nejsou postaveny příliš úzce. Stehna: Dostatečně dlouhá, silná a dobře osvalená. Kolenní klouby: Výrazně zaúhlené. Lýtka: Dlouhá, dobře šikmo postavená. Hlezno: Silné, dobře zaúhlené. Zadní nadprstí (nárt) : Téměř svisle postavené. Paspárky se musí odstranit (s výjimkou zemí, ve kterých je odstraňování pasapárků zákonem zakázáno) . Tlapy pánevních končetin: Trochu méně klenuté než tlapy hrudních končetin; nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven. CHODY: Ve všech chodech prostorný, plynulý pohyb; prostorný, volný pohyb vpředu a dobrý posuv vycházejí z pánevní končetiny. V klusu při pohledu zepředu a zezadu se končetiny pohybují rovně a rovnoběžně.
Bernský salašnický pes má srst dlouhou a lesklou, hladkou nebo lehce zvlněnou.
Temně černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech končetinách a na hrudi; s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno. Čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě: lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nesmí nikdy sahat až k červenohnědým skvrnám nad očima a dosahuje nejvýš k ústním koutkům. Bílá, přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi. Žádoucí: Bílé tlapy a špička ocasu. Toleruje se: malá bílá skvrna na šíji. Malá bílá skvrna v řitní krajině.
Kohoutková výška: U psů: 64 až 70 cm. Ideální velikost: 66 - 68 cm. U fen: 58 - 66 cm. Ideální velikost: 60 - 63 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou. Nejisté chování. Jemná stavba kostí. Nepravidelné postavení řezáků, pokud zůstává zachován skus. Chybění jiných zubů než nejvýše dvou PM1 (prvních třeňových zubů) . na M3 se nebere zřetel. Osrstění: Vysloveně kadeřavá srst. chyby kresby a barvy: Chybějící bílá kresba na hlavě. Příliš široká lysina nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysků. Bílý límec. Velká bílá skvrna na šíji (největší průměr přesahující 6 cm) . Skvrna na řiti (největší průměr přesahující 6 cm) . Bílá na hrudních končetinách výrazně přesahující polovinu nadprstí (holínky) . Rušivě asymetrická kresba na hlavě nebo na hrudi. Černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi. Nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny) Hnědý nebo rezavý nádech základní černé barvy.
Agresivita, bojácnost, vyslovená plachost. Rozštěp nosu. Podkus, předkus, zkřížený skus. Jedno nebo obě modré oči („břízové oko“) . Entropium, ektropium. Zalomený ocas, zatočený ocas. Krátká nebo patrová srst. Chybějící trojbarevné zbarvení. Základní barva jiná než černá. Psi vykazující patrné psychické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.
Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Itálie. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 27.11.1989
Ovčácký pes používaný k vedení a hlídání stád.
Skupina 1 ovčáčtí a honáčtí psi (kromě švýcarských salašnických psů). Sekce 1 ovčáci. Bez zkoušky z výkonu.
Toto staré plemeno hlídačů stád se rozšířilo ve všech oblastech italských Alp, celkové množství těchto psů bylo zvláště velké v bergamských údolích, kde byl velmi rozvinutý chov ovcí.
Bergamský ovčák je pes střední velikosti, prostého vzhledu, s bohatou srstí pokrývající všechny části těla. Mohutná stavba, ale dobře proporční. Celkový vzhled odpovídá psovi středních proporcí a kvadratického rámce. Je vyvážený jak ve vztahu k velikosti (heterometrie = normální proporce mezi velikostí a různými částmi těla), tak ve vztahu k profilům (alloidismus = soulad mezi profily hlavy a trupu).
Délka těla, měřená od přední části ramene (ramenní kloub) k zadní části stehna (pánevní výstupek ischia) je rovna kohoutkové výšce (kvadratický rámec). Povolená, ale ne žádoucí, je určitá tolerance, která v žádném případě nesmí být větší než jeden až dva centimetry. Délka hlavy odpovídá 4/10 kohoutkové výšky. Hloubka hrudníku musí být 50 % kohoutkové výšky-
Úkolem bergamského ovčáka je hlídat a provázet stáda, pro což má výborné předpoklady díky své ostražitosti, koncentraci a psychické vyrovnanosti. Jeho ochota se učit spolu s umírněností a trpělivostí jej činí vynikajícím hlídacím a společenským psem, vhodným pro mnoho různých úkolů. Vytváří si blízké vztahy s lidmi.
Délka tlamy je stejná jako délka mozkovny. Hlava celkově vypadá velká. Kůže musí být silná, ale těsně přiléhající k tkáním, bez vrásek.
Lebka: široká a mírně konvexní mezi ušima, široká a zaoblená v oblasti čela. Horní podélné roviny mozkovny a tlamy jsou paralelní. Délka lebky je stejná jako délka tlamy. Její šířka nesmí být větší než polovina délky hlavy. Čelní výstupky jsou dobře vyvinuté podélně i příčně, jařmové oblouky jsou dobře definované. Čelní vráska je vyznačená, týlní výstupek je patrný a vystupující. Stop: stop je dobře přizpůsobený, ale zdůrazněný apofýzami nosních a čelních kostí, čelních výstupků a nadočnicových oblouků.
Tlama: zužuje se postupně k nosu a její boční strany mírně konvergují, takže tlama není špičatá, ale kuželovitá, s poměrně plochým čenichem. Její délka je stejná jako délka mozkovny. Její šířka, měřená v polovině délky, dosahuje asi 50 % její délky. Horní profil tlamy, sledovaný profilem obličeje, je rovný. Spodní profil není určen pyskem, ale čelistí. Kvůli tomuto uspořádání není koutek úst zřetelný, je na úrovni myšlené vertikály od vnějšího koutku oka. Spodní profil čelisti je téměř rovný. Pysky: jemné a málo výrazné, oddělují se pod čenichem ve tvaru otevřeného oblouku, který tvoří třetinu kruhu, takže zuby jsou těsně zakryty. Okraje pysků jsou dobře pigmentované. Čelisti/Zuby: horní a spodní čelist jsou dobře vyvinuté, spodní čelist (mandibula) je velmi silná a velká. Zuby bílé, chrup úplný a dobře vyvinutý, řezáky v pravidelné řadě. Nůžkový skus. Líce: ne příliš výrazné. Oči: velké, duhovka je více či méně kaštanové barvy, v závislosti na barvě srsti. Jsou posazeny na téměř stejné frontální rovině. Jejich výraz je měkký, klidný a pozorný. Oko je mírně oválné a osa očního víčka má sklon asi 15° k horizontále. Oční víčka těsně přiléhají k oční bulvě, s černě pigmentovanými okraji. Řasy jsou nezvykle dlouhé, takže mohou nadzvedávat srst spadající z čela přes oči. Uši: nasazené vysoko, poloklopené, tj. poslední dvě třetiny boltce jsou klopené. Když pes zpozorní, ucho se v bázi lehce zvedne. Trojúhelníkový tvar. Délka je mezi 11 a 13 cm, šířka 6,5 až 8 cm. Široká báze, která směrem dozadu zasahuje do místa přechodu hlavy v krk, a vpředu dosahuje středu lebky. Špička je mírně zaoblená. Na uších je srst lehce vlnitá a měkká, končí závěsem na špičce.
Horní linie je lehce konvexní. Krk je o maličko kratší než hlava – natažený nečiní více než 80 % délky hlavy. Obvod krku v polovině jeho délky musí být nejméně dvojnásobkem jeho délky. Kůže nesmí být ochablá, čili nesmí tvořit lalok. Srst musí být hustá.
Hřbetní linie: kohoutek je v rovné hřbetní linii dobře vyznačený. Lumbální oblast vykazuje určitou konvexnost a záď je poněkud spáditá. Kohoutek: vysoký a dlouhý. Krk harmonicky přechází v trup. Hřbet: rovný, dobře osvalený, dobré šířky, jeho délka je asi 30 % kohoutkové výšky. Lumbální (bederní) oblast dobře splývá s hřbetní linií a zádí. Délka lumbální partie je asi 20 % kohoutkové výšky, je tedy kratší než dorzální partie. Šířka lumbální oblasti je zhruba stejná jako její délka; svaly celé partie jsou dobře vyvinuté. Záď: široká, silná, dobře osvalená a šikmá, se sklonem 30° pod horizontálu. Příčná šířka v bocích je 1/7 kohoutkové výšky. Hrudník: prostorný, dosahuje k linii loktů. Zaoblený. Jeho obvod, měřený za lokty, přesahuje o 25 % kohoutkovou výšku. Příčný průměr dosahuje 30 % kohoutkové výšky. Hloubka hrudníku je 50 % kohoutkové výšky. Spodní linie a břicho: od hrudní kosti stoupá spodní linie lehce k břichu, které je mírně vtažené. Délka slabin musí odpovídat délce lumbální oblasti, která je krátká. Vtažení slabin je minimální.
Nasazený v poslední třetině zádi, silný a tlustý u kořene, zužující se ke špičce. Pokrytý lehce vlnitou srstí podobnou kozí srsti. Jeho délka je 60 až 65 % kohoutkové výšky a dosahuje při normálním postoji k hleznu, ačkoliv upřednostňován je kratší ocas. V klidu je ocas šavlovitý, tj. ze dvou třetin rovný a v poslední třetině lehce zatočený. V afektu pes vrtí ocasem jako vlajkou.
HRUDNÍ KONČETINY: při pohledu zpředu a ze strany jsou rovné. Výška od země k lokti činí 50 % kohoutkové výšky, končetiny proporčně odpovídají velikosti psa. Plece: dobře stavěné a masivní. Délka ramenní lopatky je o maličko větší než čtvrtina kohoutkové výšky, a to 15 až 17 cm. Její sklon pod horizontálu je 45 až 55 stupňů. Osvalení je vždy dobře vyvinuté. Nadloktí: dobře osvalené se silnou kostrou. Jeho délka je 30 % kohoutkové výšky. Jeho sklon pod horizontálu je mezi 60 a 70 stupni. Úhlení skapulo-humerálního úhlu je mezi 105 a 125 stupni. Lokty: umístěné v rovinách paralelních ke střední rovině těla. Špička lokte musí být na myšlené vertikále spuštěné z kaudálního úhlu ramenní lopatky. Úhlení radiálně-humerální je mezi 150 a 155 stupni. Od linie loktů dolů musí být srst bohatá, dlouhá a hustá, se sklonem k chomáčovitému vzhledu. Předloktí: vertikální, jeho délka je alespoň rovna délce nadloktí. Osvalení a kostra jsou dobře vyvinuté. Kloub nadprstí: pohyblivý a suchý, se zřejmými nadprstními kůstkami. Prodlužuje vertikální linii předloktí. Nadprstí: suché a pohyblivé. Při pohledu zpředu je ve stejné vertikální rovině jako předloktí. Při pohledu z profilu je lehce skloněné dopředu. Přední tlapky: oválné (zaječí tlapky) s dobře uzavřenými a klenutými prsty. Silné drápky, zahnuté a dobře pigmentované. Pevné polštářky tmavé barvy. PÁNEVNÍ KONČETINY: odpovídají velikosti psa. Rovné při pohledu zezadu i z profilu. Stehno: dlouhé, široké, dobře osvalené s lehce konvexním zadním profilem. Jeho délka dosahuje 30 % kohoutkkové výšky, jeho šířka 75 % jeho délky. Úhlení koxálně-femorální je 100 až 105 stupňů. Koleno: je v rovné linii končetiny, není vytočené ani dovnitř ani ven. Tibiálně-femorální úhel je otevřený - asi 130 až 135 stupňů. Bérec: robustní strukutra kostry a suché osvalení, rýha ve svalstvu je dobře vyznačená. Délka bérce je asi 1/3 kohoutkové výšky. Sklon pod horizontálu je asi 55 stupňů. Hlezno: boční strany hlezenního kloubu musí být opravdu široké. Vzdálenost od špičky hlezna k zemi nesmí být menší než 25 % kohoutkové výšky. Tarsálně-tibiální úhlení je 140 až 145 stupňů. Nadprstí: jeho délka je asi 15 % kohoutkové výšky, měřeno samostatně. Pokud je měřeno od špičky patní kosti, jeho délka je stejná jako délka hlezna. Musí být vertikální. Případné paspárky musí být odstraněny. Zadní tlapky: stejné jako přední tlapky.
Krok je volný a dlouhý. Klus prostorný a vytrvalý, je to charakteristický pohyb. Pes může díky své konstituci snadno přejít do cvalu, který je schopen udržovat poměrně dlouho.
Těsně přiléhající po celém těle, jemná, zvláště na uších a hrudních končetinách. Krk bez laloku a hlava bez vrásek. Barva sliznic a třetích víček musí být černá.
SRST: velmi bohatá, velmi dlouhá a lišící se podle oblastí. Textura je hrubá (kozí srst), zvláště na přední části těla. Od poloviny hrudníku k zádi a na všech končetinách má srst sklon tvořit prameny, nebo je tvoří, v závislosti na věku jedince. Tyto prameny začínají na linii hřbetu a spadají po stranách těla. Na hlavě je srst méně hrubá a zakrývá oči. Na končetinách musí být srst rovnoměrně rozložená ve tvaru měkkých chomáčů, spadajících k zemi, vytváří dojem sloupů na předních končetinách, na zadních končetinách tvoří prameny, ale ne praporce. Podsada je tak krátká a hustá, že není snadné vidět kůži. Na omak musí být mastná. BARVA: jednobarevná šedá nebo šedé skvrny všech možných odstínů od nejjemnější šedé ke světlejšímu odstínu šedé a k černé. Isabela a světle plavá jsou povolené. Jednobarevná černá srst je povolena, pokud je černá opravdu temná. Jednobarevná bílá srst není povolena. Bílé skvrny jsou přijatelné, pokud jejich plocha nepřesahuje 1/5 celkové plochy srsti.
Kohoutková výška: ideální kohoutková výška psů je 60 cm s tolerancí 2 cm, pod i nad ideál. Ideální kohoutková výška fen je 56 cm, také s tolerancí 2 cm, nad i pod. Hmotnost: Psi: 32 – 38 kg. Feny: 26 – 32 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Stejné podmínky platí pro psy s příliš malou hlavou a psy pohybující se stále mimochodem.
Roviny mozkovny a čenichové partie konvergentní nebo divergentní. Výrazný podkus. Oboustranný strabismus (šilhání). Částečně depigmentovaná nosní houba. Výška nad nebo pod hranicemi uvedenými ve standardu. Stočený ocas.
Agresivita nebo přílišná bázlivost. Úplná depigmentace nosu. Tlama konvexní (římský nos) nebo konkávní. Úplná oboustranná depigmentace očních víček. Bílé skvrny na rohovce (i jen na jednom oku). Čelisti: předkus. Zcela chybějící (anurie) nebo pahýlovitý (brachyurie) ocas, ocas nesený stočený nad hřbetem. Kůže: úplná depigmentace okrajů pysků a očí. Barva srsti: bílá pokrývající více než 1/5 celkového povrchu srsti. Jedinci, vykazující fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni. Poznámka: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku. Publikování nebo další šíření těchto fotografií je bez písemného souhlasu portálu www.cokl.cz zakázáno.]]>
Švýcarsko. Datum publikace platného původního standardu : 26.11. 2002.
Rodinný a společenský pes, vysloveně milující děti, pozorný hlídač, přátelský a učenlivý pracovní pes.
Skupina 1 – ovčácká, pastevecká a honácká plemena ( s výjimkou švýcarských salašnických psů) Sekce 1 - ovčáci ( bez zkoušky z výkonu ) .
Z bílých ovčáků se v Kanadě a Americe postupně vyvinulo samostatné plemeno. Na počátku 70. let byli první jedinci tohoto plemene importováni do Švýcarska. Za praotce plemene ve Švýcarsku lze považovat amerického psa „Lobo“, který se narodil 5. 3.1966. Jedinci ze spojení tohoto psa registrovaného ve Švýcarsku a dalších importovaných jedinců z USA a Kanady se postupně rozšířili po celé Evropě, kde dnes žijí v hojném počtu. Jejich čistokrevný chov trvá již řadu generací. Od června 1991 jsou vedeni jako nové plemeno v příloze plemenné knihy Švýcarska (SHSB) .
Silný, dobře osvalený, středně velký, s postavenýma ušima, s patrovou srstí nebo s dlouhou patrovou srstí, bílý ovčácký pes obdélníkového formátu se středně těžkou kostrou, elegantní a harmonické postavy.
Mírně dlouhý formát, poměr délky trupu ( od vrcholu ramenního kloubu k sedacímu hrbolu ) ke kohoutkové výšce je 12:10. Vzdálenost od stopu ke špičce nosní houby je nepatrně větší než od stopu k týlnímu hrbolku.
Temperamentní, bez nervozity, pozorná a ostražitá, k cizím někdy poněkud zdrženlivá, nikdy ne bázlivá nebo agresivní.
Silná, suchá a jemně modelovaná, ladící s tělem. Při pohledu shora a ze strany klínovitá. Horní linie mozkovny a tlamy jsou rovnoběžné.
Lebka : jen málo klenutá, se znatelnou rýhou uprostřed . Stop : nepatrně vyjádřený, ale zřetelný.
Nosní houba : Středně veliká, černý pigment je žádoucí. Lze tolerovat světlejší skvrny na čenichu nebo zesvětlalou nosní houbu. Tlama : Silná a v poměru k mozkovně přiměřeně dlouhá, nosní hřbet a dolní linie tlamy jsou rovné, k čenichu se lehce zužující . Pysky : Suché, dobře přilehlé, pokud možno celé černé. Čelisti / zuby : Silný a úplný nůžkový skus. Zuby musí být v čelisti postaveny kolmo. Oči : Středně velké, mandlového tvaru, lehce šikmo vsazené. Barva hnědá až tmavě hnědá. Víčka dobře přilehlá, černé okraje víček jsou žádostí. Uši : Vysoko nasazené, nesené dobře vzpřímené, rovnoběžně.Ušní boltce směřují kupředu , trojúhelníkovitého tvaru, nahoře lehce zaoblené. KRK : Středně dlouhý, dobře osvalený , harmonicky navazující na trup. Bez laloku. Elegantně klenutá šíje plynule, bez přerušení, přechází od přiměřeně vysoko nesené hlavy ke kohoutku.
Silné, dobře osvalené, středně dlouhé. Kohoutek : Zdůrazněný. Hřbet : Rovný, pevný. Bedra : Silně osvalená. Záď : Dlouhá, středně široká, k ocasu lehce spadající. Hrudník : Nepříliš široký, hluboký (cca půlka kohoutkové výšky) , sahající až k loktům, oválný, sahající daleko dozadu za hrudní koš. Výrazné předhrudí.
Napnuté, štíhlé slabiny. Břišní linie lehce vtažená. OCAS : Hustě osrstěný, šavlovitý, ke špičce se zužující. Spíše nízko nasazený, sahající minimálně k hlezennímu kloubu. V klidu visí nebo je v dolní třetině lehce zahnutý. Za pohybu nesený výše, ale nikdy nad hřbetní linií.
Silné, šlachovité , středně těžké.
Při pohledu zepředu jsou rovné, lehce jen přiměřeně šíroce postavené, při pohledu ze strany dobře zaúhlené. Plece : Dlouhé s šikmo posazenou, dobře zaúhlenou lopatkou. Celé plece jsou dobře osvaleny. Nadloktí : Dostatečně dlouhé, silně osvalené. Loket : Dobře přilehlý k tělu. Předloktí : Dlouhé, rovné, šlachovité. Nadprstí : Pevné, mírně prohnuté.
Při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné, postoj není příliš široký , ze strany dobře zaúhlené. Stehno : Středně dlouhé, dobře osvalené. Bérec : Středně dlouhý, šikmý s pevnou kostí, dobře osvalený. Hlezno : Silné, dobře úhlené. Nárt : Středně dlouhý, rovný, šlachovitý, paspárky musí být odstraněny ( kromě zemí, kde je jejich odstraňování zakázáno) . Tlapy : Oválné, pevné, stabilní, vzadu o něco delší než vpředu. Prsty sevřené a dobře klenuté. Pevné, odolné, černé polštářky tlap, tmavé drápy jsou předností. POHYB : Rytmický průběh pohybu, pohyb stejnoměrný, plynulý a vytrvalý. Hrudní končetiny dosahují daleko dopředu, silný posuv zezadu, klus prostorný a lehký.
Bez faldů, tmavě pigmentovaná .
Středně dlouhá, hustá a dobře přilehlá patrová srst nebo dlouhá patrová srst, bohatá podsada krytá silnými, rovnými pesíky. Krátká srst je na tlamě, obličejové části hlavy a přední části běhů.Na šíji a zadní straně běhů je srst poněkud delší. Lehce zvlněná, tvrdá srst je přípustná.
Bílá.
Kohoutková výška : Psi : 60 až 66 cm. Feny : 55 až 61 cm.
Psi : 30 až 40 kg. Feny : 25 až 35 kg . Pokud je zvíře harmonické, malá odchylka (nahoru, dolů) není vyloučena.
Každá odchylka od standardu je považována za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky.
Slabé divoké zbarvení (slabé nažloutlé nebo tříslové odstíny) na špičkách uší, hřbetě a horní straně ocasu. Úbytek pigmentu na čenichu tvořící skvrny, na pyscích a nebo víčkách.
Zjevné vady postavy, příliš krátký rámec těla (kvadratický formát) . Nedostatečně vyjádřený pohlavní výraz. Chybějící více než 2x P1 ( na M3 se nebere zřetel) . Svěšené, klopené, zalomené ucho. Silně spáditá hřbetní linie. Zatočený ocas, zalomený ocas, ocas vychýlený do strany, háček. Jemná, hedvábná krycí srst, vlnitá, kudrnatá, otevřená srst, vysloveně dlouhá srst bez podsady. Výrazné divoké zbarvení (výrazné nažloutlé nebo tříslové zbarvení) na uších , hřbetě, horní straně ocasu.]]>
Německo. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 21.02.2006.
Služební a společenský pes.
Skupina 2 Pinčové a knírači -molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 1 Pinčové a knírači. S pracovní zkouškou.
Původně byli velcí knírači používáni v jihoněmeckém prostoru k pohánění stád skotu. Na přelomu století rozpoznali cílevědomí chovatelé, že psi tohoto plemene jsou schopni vynikajících výkonů a mají mimořádně cenné povahové vlastnosti. Od roku 1913 je toto plemeno vedeno v plemenné knize a v roce 1925 bylo uznáno služebním plemenem.
Velký, silný, spíše podsaditý než štíhlý, drsnosrstý; je zvětšeným, mohutným věrným obrazem knírače. Vzhled tohoto - při obraně neochvějného - psa vzbuzuje respekt.
Kvadratická stavba těla, přičemž kohoutková výška odpovídá zhruba délce trupu. Celková délka hlavy (od špičky nosu k týlnímu hrbolu) odpovídá polovině délky hřbetu (kohoutek až nasazení ocasu).
Typické povahové rysy jsou jeho dobromyslný, vyrovnaný charakter a jeho neúplatná věrnost pánovi. Má vysoce rozvinuté smyslové orgány, je inteligentní, vhodný k výcviku, silný, vytrvalý, rychlý a odolný proti povětrnostním vlivům i nemocem. Díky vrozené pracovní výkonnosti a sebejistotě je dokonale vhodný k využití jako společenský, sportovní, pracovní a služební pes.
Lebka: silná a protažená, bez silně vystupujícího týlního hrbolu. Hlava by měla odpovídat celkové mohutnosti psa. Čelo je ploché a probíhá bez vrásek a rovnoběžně se hřbetem nosu. Stop: vzhledem k obočí se zdá být výrazně vyjádřen.
Nosní houba: Nosní houba je dobře vyvinutá, s velkými nosními dírkami a je vždy černá. Tlama: končí tupým klínem. Hřbet nosu je rovný. Pysky: černé, pevně a hladce přiléhající k čelistem, uzavřený koutek tlamy. Čelisti / zuby: Silná horní a dolní čelist. Úplný chrup (42 zubů podle zubního vzorce) s nůžkovým skusem je silně vyvinutý, s dobrým zámkem, čistě bílý. Žvýkací svaly jsou silně vyvinuté, ale pravoúhlý tvar hlavy (s vousem) nesmí narušovat příliš silně vyvinuté líce. Oči: středně velké, oválné, směřující dopředu, tmavé, s živým výrazem; oční víčka dobře přiléhající. Uši: překlopené uši, vysoko nasazené, ve tvaru V, vnitřní okraje uší přiléhají k lícím a jsou neseny stejnoměrně, otočeny směrem dopředu ke spánkům, přičemž rovnoběžný ohyb nesmí přesahovat přes temeno hlavy.
Silná, svalnatá šíje je ušlechtile klenutá. Krk harmonicky přechází v kohoutek. V nasazení silný, jinak štíhlý, ušlechtile klenutý a odpovídající celkové mohutnosti psa. Kůže na hrdle těsně a bez záhybů přiléhá.
Horní linie z profilu: vychází z kohoutku, směrem dozadu lehce klesá. Kohoutek: tvoří nejvyšší bod horní linie. Hřbet: silný, krátký a pevný. Bedra: krátká, silná a hluboká. Vzdálenost od posledního žeberního oblouku ke kyčli je krátká, aby pes byl kompaktní. Záď: probíhá s lehkým zaoblením, nepozorovaně přechází v nasazení ocasu. Hruď: středně široká, oválného průřezu, dosahující až k loktům. Předhrudí je výrazně vyvinuté díky špičce hrudní kosti. Dolní linie z profilu a břicho: slabiny nejsou nadměrně vtažené, s dolní stranou hrudního koše tvoří elegantně prohnutou linii.
Ponechán v přírodním stavu.
Všeobecně: Při pohledu zepředu jsou hrudní končetiny robustní, rovné a nejsou postaveny příliš úzce. Předloktí jsou při pohledu ze strany postavena rovně. Plece: Lopatka pevně přiléhá ke hrudníku, po obou stranách hřebene lopatky dobře osvalená a nahoře přesahuje trnové výběžky hrudní páteře. Uložené pokud možno šikmo a dobře dozadu skloněné, úhel k vodorovné linii tvoří zhruba 50°. Nadloktí: dobře přiléhá k trupu, je silní a svalnaté, svírá úhel s lopatkou zhruba 95° až 105°. Loket: dobře přiléhající, není vytočen ven, ani vtočen dovnitř. Předloktí: při pohledu ze všech stran dokonale rovné, silně vyvinuté a dobře osvalené. Zápěstí: silné, stabilní, jen nepodstatně se odklánějící od struktury předloktí. Přední nadprstí: při pohledu zepředu svislé, při pohledu ze strany lehce šikmo postavené, silné a lehce pružící. Tlapy hrudních končetin: krátké a kulaté, prsty těsně sevřené a dobře klenuté (kočičí tlapky), s tmavými, krátkými drápy a hrubými polštářky tlap.
Všeobecně: při pohledu ze strany jsou šikmo postavené, při pohledu zezadu jsou rovnoběžné, nejsou postaveny příliš úzce. Stehna: středně dlouhá, široká a silně osvalená. Kolena: nejsou vtočená dovnitř ani vytočená ven. Lýtka: dlouhá a silná, šlachovitá, přecházející v silné hlezno. Hlezno: výrazné zaúhlení, silné, stabilní, není vtočeno dovnitř ani vytočeno ven. Zadní nadprstí (nárt): krátké a kolmo k zemi postavené. Tlapy pánevních končetin: Prsty krátké, klenuté a těsně sevřené; drápy krátké a černé.
Pružné, elegantní, obratné, volné a prostorné. Hrudní končetiny kmitají co nejdále dopředu, pánevní končetina dosahuje daleko a pruží a poskytuje potřebnou sílu impulzu (posun). Hrudní končetina na jedné straně a pánevní končetina na druhé straně se pohybují dopředu současně. Hřbet, vazy a klouby jsou pevné.
Na celém těle těsně přiléhá.
Srst by měla být drátovitá, tvrdá a hustá. Skládá se z husté podsady a krycí srsti, která nesmí být nikdy příliš krátká, je tvrdá a dobře přiléhá k tělu. Krycí srst je drsná, dostatečně dlouhá, aby bylo možné zkontrolovat její texturu, není rozježená ani zvlněná. Srst na končetinách má sklony být poněkud měkčí. Na čele a na uších je srst krátká. Typickým znakem plemene je vous, který se tvoří na tlamě a není příliš jemný, a dále huňaté obočí, které lehce zastírá oči.
Čistě černá s černou podsadou; Pepř a sůl. U psů se zbarvením pepř a sůl je chovatelským cílem střední odstín se stejnoměrně rozloženým, dobře pigmentovaným pepřením a šedou podsadou. Přípustné jsou barevné odstíny od tmavě ocelově šedé až po stříbřitě šedou. Všechny barevné odstíny musí vykazovat tmavou masku, která podtrhuje výraz a musí harmonicky ladit s příslušným barevným rázem. Výrazné bílé znaky na hlavě, na hrudi a na končetinách jsou nežádoucí.
Kohoutková výška: Psi a feny: 60 až 70 cm.
Psi a feny: 35 až 47 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
Celkově příliš malá nebo příliš krátká hlava. Těžká nebo kulatá mozkovna. Vrásky na čele. Krátká, špičatá nebo úzká tlama. Klešťový skus. Silně vystupující líce nebo lícní kosti. Světlé, příliš velké nebo příliš malé oči. Nízko nesený nebo příliš dlouhý ocas, rozdílně nesené uši. Volná kůže na hrdle. Lalok, štíhlá šíje. Příliš dlouhý, klenutý nebo měkký hřbet. Kapří hřbet. Spadající záď. Nasazení ocasu skloněné k hlavě. Dlouhé tlapy. Mimochod. Příliš krátká, příliš dlouhá, měkká, zvlněná, střapatá, hedvábná, bílá nebo skvrnitá srst nebo jiné příměsi barev. Hnědá podsada. U psů se zbarvením pepř a sůl: úhoří pruh nebo černé sedlo. Nadměrná nebo nedostatečná výška o 2 cm.
Těžkopádná nebo příliš lehká, nízká nebo vysokonohá stavba těla. Pohlavní výraz druhého pohlaví (například fena se samčím výrazem). Ven vytočené lokty. Strmé zaúhlení nebo sudovitý postoj pánevních končetin. Dovnitř vtočená hlezna. Nadměrná nebo nedostatečná velikost o více než 2 cm a méně než 4 cm.
Plaché, agresivní, zlomyslné, přehnaně nedůvěřivé, nervózní chování. Malformace libovolného druhu. Nedostatečný typ. Vady chrupu jako předkus, podkus, zkřížený skus. Hrubé vady v jednotlivých oblastech – například vady stavby těla, vady osrstění a vady barev. Nadměrná nebo nedostatečná výška o více než 4 cm. Psi vykazující patrné psychické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.
Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Slovinsko. DATUM ZVEŘEJNĚNÍ ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 26.06.2000.
Ovčák z Kraského pohoří je výborným ovčáckým psem a dobrým strážcem, dnes je mnohem častěji užíván jako hlídací pes a obránce, od nedávné doby je spíše rodinným psem, nicméně stále zůstává především vynikajícím ovčákem.
Skupina 2: pinčové, knírači, molossové, švýcarští salašničtí psi. Sekce 2.2: molossoidní plemena horského typu. Bez zkoušky z výkonu.
Krašský ovčák je plemenem, které existuje již několik století a které patří mezi molossoidní plemena. Tito psi zřejmě následovali Ilyry při jejich migrací Istrií a Dalmatskými ostrovy a usazení ve slovinské oblasti Kraského pohoří. První písemná zmínka o plemeni je z roku 1689 v knize barona Janeze Vajkarta Valvasora „Sláva vévodství Carniolu“. Plemeno a jeho standard byly oficiálně uznány 2. června 1939 na valném shromáždění FCI ve Stockholmu pod jménem Ilyrský ovčák. Na valném shromáždění FCI v roce 1948 v Bledu (Slovinsko) byl standard doplněn a plemeno znovu uznáno. Až do 16. března 1968 neslo plemeno z Kraského pohoří stejný název jako plemeno ze Šarplaniny. Ústřední jugoslávská organizace se tedy rozhodla plemeno z Kraské oblasti přejmenovat na „ovčáka z Kraského masívu“ a druhé plemeno na „šarplanince“. Od té doby jsou obě plemena zcela nezávislá.
Krašský ovčák je středně velký, harmonický, robustní, silně stavěný, s dobře vyvinutým osvalením a silnou konstitucí. Ocas je svěšený dolů, uši jsou zavěšené. Srst je ocelově šedá, dlouhá a bohatá.
Délka těla v poměru ke kohoutkové výšce nemá být menší než 9:8. U fen je tělo o něco málo delší. Lebka (mozkovna) o maličko delší (13 až 14 cm) než tlama (11 až 12 cm). Šířka lebky (13 až 14 cm) je rovna její délce.
Dobrá, přiměřeně ostrá povaha, odvážný a statečný, ale nikoliv útočný, je velmi oddaný svému pánovi. Nepodplatitelný strážce, nedůvěřivý k cizím, příjemný a poslušný společník, který si ale udržuje svoji individualitu.
Příjemného vzhledu, velikostí proporčně odpovídající trupu, nesmí být ani příliš jemná, ani příliš hrubá. Linie temene a tlamy jsou mírně konvergentní. Při pohledu shora je hlava ve výši uší široká a směrem k čenichu se pozvolna zužuje. Při pohledu z profilu je hluboká a zakulacená. Délka hlavy, od týlního hrboku ke špičce nosu, je 24 až 26 cm. Mozkovna je poněkud delší než tlama.
Lebka: poměrně vyvinutá, suchá s jemnými svaly, v profilu mírně konvexní, při pohledu ze všech stran je zakulacená. Šířka mozkovny v úrovni uší je rovna její délce. Nadočnicové oblouky jsou středně výrazné, čelní rýha střední, střed temene mírně konvexní bez zvýraznění týlního hrbolu. Stop: jen mírně vyjádřený, nikoliv strmý.
Nosní houba: černá. Široká, dobře vyvinutá, mírně přesahující přední linii tlamy. Tlama: středně dlouhá, u kořene široká a hluboká, směrem k čenichu se postupně zužuje. Tlama je rovná a široká. Pysky: masité, dobře přiléhající, nevytvářející kapsy; černě pigmentované. Čelisti/Zuby: úplný chrup, silné zuby, zvláště řezáky, nůžkový skus. Líce: laterálně mírně vystupující, silné, ale ne příliš vyvinuté, vytvářející poměrně mělký obličej. Oči: poměrně široce posazené, nevystupují ani nejsou zapadlé, jsou mandlového tvaru, kaštanové nebo tmavě hnědé barvy. Upřímný výraz, klidný a pevný, díky černě pigmentovaným očním víčkům téměř melancholický. Uši: středně vysoko nasazené, střední délky. Špičky uší dosahují k vnějšímu koutku oka. Spadají ploše, ve tvaru „V“ podél lící, vnitřní strany jsou ohnuté ven.
Široký, silný, dobře osvalený, oválného průřezu. Linie šíje je rovná nebo lehce klenutá, linie hrdla rovná. Střední délky (asi 25 cm), dobře nasazený v plecích. S hlavou a trupem ho spojuje silné svalstvo. Kůže suchá, přiléhající; bez laloku. Srst je hustá, dlouhá, vytváří límec a bohatou hřívu, takže krk vypadá kratší a silnější. Hlava je nesena hrdě, lehce zvednutá.
Celkový vzhled: dobře vyvinutý, střední délky, hrudní partie dlouhá. Hřbetní linie: rovná, horizontální nebo lehce spadající. Kohoutek: dlouhý, přiměřeně široký, středně vysoký, dobře spojený s krkem. Hřbet: rovný, středně dlouhý, široký a svalnatý. Bedra: bederní oblast poměrně krátká, velmi svalnatá a široká. Záď: středně dlouhá, široká, velmi svalnatá, lehce spadající ke kořeni ocasu. Spodní linie a břicho: břicho je pevné, směrem dozadu lehce stoupá. Slabiny jsou poměrně krátké, poněkud vtažené.
Pevně nasazený k tělu, je široký u kořene. V normální poloze je šavlovitý, na špičce často s malým háčkem. Je středně dlouhý a dosahuje nejméně k hleznu. Osrstění ocasu je husté a dlouhé, ale netvoří chochol.V afektu či v pohybu se ocas zvedá k linii hřbetu nebo mírně nad ni. V klidu je ocas nesen nízko.
Celkový vzhled: hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu i ze strany rovné. Jednotlivé části končetin jsou velmi harmonicky sladěné. Plece: ramenní lopatky jsou střední délky, široké, šikmo uložené, dobře osvalené a pevně spojené s tělem. Úhel mezi lopatkou a nadloktím je téměř pravý. Nadloktí: poměrně dlouhé, více šikmo uložené než ramenní lopatky a silně osvalené. Pevně přiléhá k trupu. Loket: úhel v lokti není příliš otevřený, loket, přiléhající k trupu, musí být na úrovni hrudní kosti (sterna). Předloktí: dostatečně dlouhé, rovné, silné kostry, svalnaté. Zápěstí: silné, dobře spojené s předloktím i s nadprstím. Nadprstí: široké, středně dlouhé, poněkud šikmo postavené. Tlapky: v dobrém poměru k trupu, kulaté až oválné, s dobře uzavřenými a klenutými prsty, tmavými drápky. Střední polštářek a prstové polštářky jsou dostatečně silné, černé nebo tmavě pigmentované.
Celkový vzhled: dobrých proporcí, při pohledu zezadu rovné, v harmonii s ostatními částmi těla. Při pohledu ze strany jsou zaúhlení dostatečně uzavřená. Stehna: coxální-femorální úhel dostatečně zavřený, stejna dlouhá, široká, dobře osvalená a plná. Kolena: úhel v koleni mírně otevřený, koleno je silně stavěné, pevná čéška. Bérce: středně dlouhé, šikmé, robustní. Hlezna: pevná. Přiměřeně otevřené úhlení. Nadprstí: robustní, krátké a rovné. Občas se vyskytující paspárky se musí odstranit. Tlapky: jako u hrudních končetin.
Harmonický, pružný, dobře koordinovaný pohyb. Nejraději a nejelegantněji se pohybuje klusem. Ve cvalu s dlouhým předkrokem působí méně elegantně.
Středně silná, kompaktní, pružná, dobře přiléhající, bez vrásek, tmavě pigmentovaná. Okraje pysků a oční víčka jsou tmavě pigmentované.
Hustá, dlouhá, rovná, s hustou podsadou. Hlava, přední strany uší a přední strany končetin jsou krátce osrstěné. Zadní strana uší je osrstěna delší a jemnější srstí. Horní část krku je pokryta dlouhou, tuhou a velmi hustou srstí vytvářející hřívu, v dolní části krku je pak srst delší a měkčí, vytváří límec, který je v místě nasazení krku širší. Také trup a břícho jsou pokryty dlouhou srstí, která je na břiše měkčí. Ocas je rovnoměrně huňatý, bez chocholu. Na zadní straně hrudních končetin vytváří dlouhá jemnější srst praporce. Na zadní straně pánevních končetin je srst ještě delší a huňatější a vytváří kalhotky. Délka krycí srsti je alespoň 10 cm.
Ocelově šedá, přičemž tmavá barva je žádoucí především na hřbetě. K břichu a končetinám je srst bez výrazného přechodu poněkud světlejší, světle šedá až pískově zbarvená, eventuálně s tmavě šedým proužkem na přední straně končetin. Tmavá maska na tlamě přesahuje až na mozkovnu. Na zadní straně hlavy je lemovaná šedou, pískovou nebo světleplavou překrytou (karbonovanou) černě.
Kohoutková výška: Psi: 57 až 63 cm (ideální výška 60 cm). Feny: 54 až 60 cm (ideální výška 57 cm). Povolena je tolerance 2 cm nad uvedenou výšku, ale měla by se negativně odrazit na celkovém hodnocení psa.
Psi: 30 až 42 kg. Feny: 25 až 37 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Menší vady v celkové stavbě. Poněkud malá, úzká, dlouhá nebo nedostatečně hluboká hlava. Nevyznačený stop. Nadočnicové oblouky příliš vyznačené. Líce příliš plné nebo příliš suché. Nedostatečně vyvinuté čelisti. Volné pysky. Uši nasazené příliš vysoko nebo příliš nízko, nedostatečně přiléhající k lícím. Oči příliš otevřené, příliš světlé, nedostatečně daleko od sebe posazené. Lalok. Volný hřbet, mírně přestavěná záď, více spáditá záď. Úzký hrudních, nedostatečně hluboků nebo sudovitý. Úzké předhrudí. Příliš krátký ocas. Mírně defektní končetiny, mezera mezi prsty, zaječí tlapky. Vrásky na kůži nebo světlá pigmentace. Absence vrásek na čele. Nedostatečná pigmentace nosní houby, okrajů pysků a očních víček. Nedostatečná délka srsti. Malá bílá skvrna na hrudi, absence masky.
Závažné vady v celkové stavbě. Kvadratický rámec těla. Úzká hlava, příliš lehká nebo příliš hrubá. Příliš vyznačený stop. Příliš špičatá tlama, příliš dlouhá tlama. Zuby: klešťový skus, nepravidelné umístění řezáků. Světlé oči. Vztyčené uši. Pronesený hřbet, výrazněji přestavěná záď. Ocas vývrtkovitě stočený nebo zatočený. Cupitavý pohyb (vpředu). Chůdovité chody (vzadu). Neohrabaný pohyb, zvláště vzadu. Jemná a vlnitá srst. Nedostatečná pigmentace nosu, okrajů pysků a očních víček. Bílá skvrna na hrudníku přesahující 2 cm šířky a 10 cm délky.
Agresivita nebo přílišná bázlivost. Výrazná disproporce mezi různými částmi těla. Výška pod minimem uvedeným ve standardu. Příliš velká hlava v poměru k tělu. Neúplný chrup. Předkus, podkus. Příliš úzký nebo příliš široký postoj. Velmi krátký nebo pahýlovitý ocas. Depigmentace nosní houby, okrajů pysků a očních víček. Jakékoliv jiné zbarvení než šedé, nebo alespoň světle šedé. Dvojbarevní nebo vícebarevní jedinci, velmi jasná hranice mezi odstíny šedé. Bílé skvrny na hrudi nebo krku přesahující 2 cm šířky nebo 10 cm délky. Jedinci, vykazující fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, zcela sestouplá v šourku.]]>
Německo / Švýcarsko. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 24. 08. 1960.
Hlídací a společenský pes.
Skupina 2 Pinčové a knírači,molosové, horští a švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 2.2 - molosové, typ horský. Bez pracovní zkoušky.
Landseer musí působit dojmem velkého, robustního, harmonických forem. Nohy, zvláště u psů, jsou relativně vyšší než je tomu u černého novofoundlandského psa. HLAVA: Kůže na hlavě je bez vrásek, pokrytá krátkou a jemnou srstí. Modelace hlavy je výrazná, výraz je ušlechtilý.
MOZKOVNA: Široká a mohutná. Týlní hrbol je výrazný. Stop: Výrazný, obvykle ne tak výrazný a tak strmý jako u svatobernardského psa.
Nos: černý. Čenichová partie: Měřeno od stopu odpovídá délka tlamy její hloubce. Pysky: Suché, černě pigmentované. Pokud možno těsně přiléhající horní pysk, neslintající, by měl mírně překrývat spodní. Čelisti / zuby: Nůžkový skus. Líce: Středně vyplněné líce přecházejí plynule do čenichové partie. Oči: Středně velké, středně hluboko uložené, hnědé až tmavě hnědé (světle hnědé se mohou tolerovat); s přátelským pohledem; Oční víčka ve tvaru mandle, spojivka není vidět. Vysloveně světlé oči (sírově žluté nebo žlutošedé) jsou vadou; vadou jsou také příliš blízko u sebe posazené oči. Uši: Středně velké; dosahující až k vnitřnímu koutku oka, natáhneme-li je tím směrem, trojúhelníkového tvaru, dole poněkud zaoblené; nasazené vysoko, ale nejsou zavěšené příliš daleko vzadu; těsně a hladce přiléhají ke stranám hlavy; s krátkým a jemným osrstěním; delší třásně srsti jsou jen na zadní části v místě zavěšení ucha.
Průřez krku není zcela kruhový, ale lehce vejčitý; je svalnatý a symetrický; V oblasti, kde vychází z partie hrudi a plecí je široký, směrem k hlavě se mírně zeštíhluje.Jeho délka od týlního hrbolu až ke kohoutku činí přibližně 3 až 4/5 délky hlavy měřené od týlního hrbolu až ke špičce čenichu. Výrazný lalok na hrdle nebo na krku není žádoucí.
Velmi široké a mohutné od lopatek až po záď. Délka hřbetní partie, měřená od kohoutku až po místo nasazení ocasu musí být skoro stejná, jako dvojnásobek délky hlavy. Hřbet: pevný, rovný. Bedra: svalnatá. Záď: Široká, mohutné polštáře svalů ji formují zboku i zezadu.. Hruď: hrudní koš tvoří silně klenutá žebra, přechází do široké hrudi mezi silně osvalenými lopatkami. Břicho: Málo vtažené. Mezi břichem a bedry by měla být zřetelně patrná plochá prohlubeň v oblasti slabin. Slabý hřbet, klesající hřbet, povolená bedra, příliš krátká poslední žebra nebo silně vtažené břicho jsou vadou.
Silný, přesahující mírně hlezenní kloub, bohatě osrstěný přiléhavou srstí, která však netvoří vlajku. V klidu a v postoji je ocas svěšsný, s koncem mírně zahnutým nahoru. V pohybu a je-li pes vzrušen, může nést ocas v prodloužené linii hřbetu s koncem zahnutým směrem vzhůru. Deformované ocasy a ocasy zatočené na hřbetě jsou vylučující.
Silné, mohutné svalstvo vycházející z plecí obaluje silné kosti ramen, spojené s předníma nohama, postavenýma v ose, které jsou perfektně rovné svalnaté a korektně zaúhlené. Celá zadní strana přední nohy, až po loketní kloub, je pokrytá dlouhou srstí ve formě praporců. Loket: Lokty přiléhají k nejspodnější části hrudníku. Jsou postaveny poměrně vysoko a směřují přesně dozadu.
Celá zadní noha musí být mohutná. Pánevní končetiny jsou lehce pohyblivé, jejich kostra musí být silná a osvalení mohutné. Praporce jsou středně výrazné. Stehna: Vrchní část stehna je obzvlášť silně vyvinutá. Paspárky: Přítomnost paspárků je vylučující. Vyskytnou-li se, měly by se odstraňovat co nejdříve po narození. Kravský postoj a nedostatky v úhlení jsou vadou.
Končetiny jsou velmi svalnaté, pohyb je uvolněný a krok prostorný.
Osrstění by mělo být s výjimkou hlavy dlouhé, co nejhladší a co nejjemnější, měkké na omak, promísené podsadou; ta není tak jemňoučká,jako u černého novofoundlandského psa. Mírně zvlněné srsti na hřbetě a stehnech se nepřikládá žádný význam.Srst, kterou kartáčujeme proti směru růstu chlupů, musí se opět sama položit do správné polohy.
Základní barva srsti je jasně bílá s černými plotnami rozmístěnými na trupu a zádi. Krk, hruď, břicho, přední nohy od loktů dolů, zadní nohy od kolen dolů a ocas musí být bílé. Hlava je černá. Za žádoucí znak, který by se měl upevňovat chovem se považuje bílá oblast tlamy s bílou, symetrickou, nepříliš širokou lysinou, která dělí masku na dvě půlky. Stříkání v bílém podkladu, které se dosud vyskytuje, není vadou, ale je třeba je chovem omezovat.
Kohoutková výška landseerů se smí pohybovat v následujícím rozmezí: U psů: v průměru mezi 72 a 80 cm . U fen: v průměru mezi 67 a 72 cm . Menší odchylky směrem dolů nebo nahoru se tolerují.
Jakákoliv odchylka od výše uvedeného standardu musí být považována za chybu a musí být penalizována podle stupně její závažnosti.
Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata, kompletně sestouplá v šourku.]]>
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 29.10.2003.
Ovčácký pes.
Skupina 1 Ovčáčtí a honáčtí psi (s výjimkou švýcarských salašnických psů). Sekce 1 Ovčáčtí psi. Bez pracovních zkoušek.
Silný pes čtvercového formátu, skvěle vyvážený a celkově robustní a zdravý. Bez jakéhokoliv náznaku vysokých nohou, se všemi částmi těla bohatě osrstěnými. Podsaditý, svalnatý, robustní pes s navýsost inteligentním výrazem. Přirozené kontury nesmí být uměle měněny ani zastřihováním, ani stříháním. Tento pes je vybaven ohromnou vytrvalostí, je charakteristický jemně se zvedající horní linií a při pohledu shora trupem podobným tvarem hrušce. Při pomalém i rychlejším kroku je pohyb typicky rolující. Jeho štěkot je charakteristický svojí zvláštní intonací.
Tlama měří zhruba polovinu celkové délky hlavy. V postoji je kohoutek poněkud níž než bedra.
Poslušný pes vyrovnané povahy. Odvážný, věrný a důvěryhodný, bez jakýchkoliv známek nervozity nebo nevyprovokované agresivity.
Ve správném poměru s velikostí těla.
Mozkovna: Prostorná, spíše čtvercová. Dobře klenutá nad očima. Stop: dobře vyjádřen.
Nosní houba: Široká a černá. Široce otevřené nozdry. Tlama: Silná, čtvercová a ostře řezaná. Čelisti / zuby: Zuby silné, velké a pravidelně usazené. Nůžkový skus: čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo. Klešťový skus se toleruje, ale není žádoucí. Oči: Posazené široko od sebe. Tmavé nebo středně tmavé oči. Obě oči modré jsou přijatelné. Světlé oči jsou nežádoucí. Pigmentaci očních víček se dává přednost. Uši: Malé a nesené ploše přilehlé k hlavě. KRK: Poměrně dlouhý, silný, půvabně klenutý.
Poměrně krátký a kompaktní. V postoji je kohoutek poněkud níž než bedra. Bedra: Velmi pevná, široká a mírně klenutá. Hrudník: Hluboký a prostorný. Žebra dobře klenutá. OCAS: Obvykle se kupíruje nebo přirozeně zkrácený ocas. Kupírovaný: Obvykle zcela kupírovaný. Nekupírovaný: V postoji nenápadný. Nízko nasazený. Nikdy není zatočený ani nesen nad hřbetem, bez patrných zálomků. Dobře osrstěný bohatou srstí tvrdé textury.
Hrudní končetiny dokonale rovné, mohutných kostí, nesoucí trup dobře nad zemí. Plece: Dobře uložené, směřující dozadu, na kohoutku přiléhají těsněji k sobě než na úrovni ramen. Těžké plece jsou nežádoucí. Lokty: Těsně přiléhají ke hrudníku.
Pánevní končetiny dobře pokryté srstí, oblé a svalnaté. Kolena: Dobře zaúhlená. Bérce: Dlouhé a dobře vyvinuté. Hlezna: Nízko posazené. Při pohledu zezadu by hlezna měla být dokonale rovná. TLAPY: Nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven. Malé, kulaté a těsně uzavřené. Prsty dobře klenuté. Polštářky tlap jsou silné a tvrdé. Paspárky se odstraňují. CHODY / POHYB: Při pohybu se v kroku projevuje medvědu podobné rolování pánevních končetin. V klusu se končetiny natahují bez námahy a je patrný silný posun zezadu. Končetiny se pohybují rovně podél osy pohybu. Velmi pružný cval. V nižších rychlostech mají někteří psi tendenci k mimochodu. Při pohybu může být hlava nesena přirozeně níž.
Bohatá, dobré hrubé textury, není rovná, ale chundelatá a bez kadeření. Podsada je velmi hustá a nepropouští vodu. Hlava a mozkovna jsou dobře pokryty srstí, uši jsou středně osrstěny, hrdlo dobře osrstěné, hrudní končetiny silně osrstěné po celém obvodu, pánevní končetiny mají bohatší osrstění než ostatní části těla. Kvalita, textura a bohatost srsti mají v hodnocení přednost před pouhou délkou.
Všechny odstíny šedé, prošedivělé nebo modré. Trup a pánevní končetiny jsou plné barvy s bílými ponožkami nebo bez nich, bílým skvrnám v jednobarevné části srsti se nedává přednost. Hlava, krk, hrudní končetiny a spodní strana břicha musí být bílá nebo bez znaků. Veškeré odstíny hnědé jsou nežádoucí.
Psi 61 cm a (24 palců) a více. Feny 56 cm a (22 palce) a více. Nejdůležitější je typ a celková symetrie a v žádném případě nesmí být obětovány pouhé velikosti.
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa. Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku. Publikování nebo další šíření těchto fotografií je bez písemného souhlasu portálu www.cokl.cz zakázáno.]]>
Portugalsko. Datum publikace platného standardu: 12.06.1967.
Hlídací a strážní pes.
Skupina II Pinčové a knírači, molossové, švýcarští horští a salašničtí psi. Podskupina 2.2 - psi molosského typu, horští psi. Bez zkoušek z výkonu.
Toto plemeno pochází z portugalské vesnice Castro Laboreiro a nese uvedený název. V této vesnici žilo od nepaměti a ještě dnes je v ní po-četně silně zastoupeno. Třebaže jednoznačné důkazy chybí, toto plemeno patří podobně jako estrelský horský pes k nejstarším plemenům iberského poloostrova. Jeho rozšíření je ohrani-čeno horskými řetězci Peneda a Suajo a řekami Minho a Lima, kde se s ním setkáváme v nejrůznějších nadmořských výškách až do 1400 m nad mořem. S dalšími exempláři s setkáváme na jiných místech v okolí řeky Min-ho a v provincii Duro. Cao Castro Laboreiro však jen zřídka proniká do středu a na jih Portugalska, kde zůstává nikým nepovšimnut.
Cao Castro Laboreiro je vlku podobný pes typu mastifa téměř pravoúhlých linií. Je silný, jeho vnější vzhled je příjemný a jeho srst někdy opravdu nápadná. Pohyb je volný, hbitý a ener-gický. Jeho štěkot je velmi charakteristický a hlasitý: začíná v různých obvykle hlubokých tó-ninách a končí krátkými vysokými tóny, jež se podobají vytí.
Věrný a poslušný rodinný společník, nepostradatelný obránce stád proti vlkům, kteří se v jeho životním prostředí stále ještě vyskytují v hojném počtu. Je ideálním hlídacím psem, který svěřené teritorium hlídá a chrání neúnavně. Jeho držení těla je důstojné, jeho výraz přísný a tvrdý jako u horalů. Dokáže se chovat jednoznačně nepřátelsky, nikdy však nevyhledává spory.
Střední velikosti, spíše lehká než těžkopádná, suchá, aniž by působila vyzáble, kůže je bohatě vyvinuta, ale bez vrásek; čelisti dobře vyvinuty s dobrým zámkem skusu; hlava poněkud podlouhlá, téměř pravoúhlá, dobře nasazená.
Temeno: Poměrně dobře vyvinuté, při pohledu zepředu lehce vystupující. Z profilu téměř plo-ché. Čelní rýha téměř neznatelná, týlní hrbol vy-jádřen jen málo. Stop: Není příliš vyjádřen, je výraznější spíše u tlamy než na vrcholu lebky. Obličejová část: Nosní houba: Dobře vyvinutá, široká, rovná; se širokými otevřenými nozdrami; barva vždy černá. Tlama: Hřbet nosu dlouhý, silný, rovné v celé délce, ke špičce nosu se zužuje, ale zřetelně nepůsobí štíhle ani špičatě. Tlama dobře kroje-ná, pysky těsně přiléhající, běžné velikosti, nevi-sí ani nejsou masité. Koutky tlamy téměř nevidi-telné. Sliznice tlamy, patro a okraje pysků jed-noznačně černě pigmentovány. Zuby: Úplný silný chrup s dobrým klešťovým skusem; bílé zuby dobře zasazené do svalna-tých čelistí. Oči: Šikmé, nevystupují, ani nejsou vpadlé, tvaru tonzily, střední velikosti. Obě oči jsou stejně vel-ké a dobře otevřené. Výraz přísný a tvrdý. Růz-né odstíny hnědé počínaje oříškově hnědou u psů se světlou srstí až po tmavě hnědou, téměř černou u psů s tmavší srstí. Uši: Střední velikosti (12 x 12 cm) , přiměřené tloušťky, téměř trojúhelníkové se zaoblenou špičkou; přirozeně spadají, ploše a těsně přilé-hají k hlavě a jsou navzájem souběžné. Je-li vzbuzena pozornost psa, otáčejí se dopředu, přičemž vnější plocha zůstává otočena kupředu. Krk: Rovný, dobře formovaný, krátký, nasazený dobře na trupu i k hlavě, správných proporcí. Nesen hrdě. Bez laloku.
Hřbet rovný a střední délky, krátký a dobře osvalený, harmonicky přecházející v záď, která spadá lehce šikmo. Hruď: Tvaru špičatého oblouku, vysoká, široká a poměrně hluboká.
Břicho spíše ploché, dokonce poně-kud vtažené, s velkým rozdílem ve vzdálenosti k podložce mezi hrudní kostí a slabinami, což má za následek linii pozoruhodně stoupající směrem dozadu.
Celý, nekupírovaný. V klidu by měl dosahovat k hleznu. Elegantní šavlovitý ocas,v nasazení široký, dlouhý, na spodní straně silně osrstěný; na trupu dobře nasazen, trochu výš než obvyk-le. Ocas spadá v elegantní linii přes bohatě osrstěná stehna, ale ne mezi nimi. Při vzbuzené pozornosti psa je nesen obloukem nahoru po-někud nad hřbetní linií, trochu ke straně, ale ni-kdy není ocas nesen zatočen jako lesní roh ani nesměřuje dolů.
Při pohledu zepředu a zezadu jsou hrudní i pá-nevní končetiny dokonale rovné a postavené svisle. Při pohledu z profilu jsou hrudní končeti-ny rovněž rovné a svislé, zatímco pánevní kon-četiny se pod hleznem poněkud odchylují od svislice (pes má pánevní končetiny lehce "pod-stavené") . Dobře vyvinuté kosti pokrývají silné svaly především na plecích a na stehnech, svaly plasticky vystupují především při pohledu zeza-du. Předloktí jsou spíše válcového tvaru, rovné a shora se k přednímu nadprstí poněkud zužují. Přední nadprstí nemá být příliš dlouhé, ani příliš skloněno (neprošlapovat) . Klouby a úhlení dobře vyvinuty. Úhly normálně otevřené (ramenní kloub mezi lopatkou a pažní kostí téměř rovný, hle-zenní kloub přiměřeně tupého úhlu) .
Odpovídající velikosti, spíše kulaté než podlouhlé, téměř kočičí tlapka. Prsty silné, přiro-zeně klenuté, nejsou skloněny dovnitř ani ven a jsou těsně sevřené. Polštářky prstů silné a drs-né. Dobře vyvinuté drápy, černé nebo tmavě šedé, silné, hladké, stejnoměrně opotřebované. Jednoduché nebo dvojité paspárky jsou přípust-né.
Pohyb lehký a rytmický; končetiny se pohybují rovnoběžně k podélné rovině těla. Tento pes se pohybuje obvykle krokem nebo přirozeným nenuceným mimochodem kromě situací, kdy ho okolnosti nutí klusat nebo cválat.
Celkově silná, spíše těsně přiléhající.
Vlastnosti srsti: srst bohatá, odolná, na omak poněkud drsná, spíše matná, hladká, téměř na celém těle hladce přiléhající a velmi hustá. Srst je krátká (zhruba 2 cm dlouhá) ; s delší nebo kratší srstí se setkáváme jen zřídka. Srst je zpravidla hustší a kratší na hlavě a na uších, kde je podobně jako na spodních částech končetin měkčí a jemnější. Na ocase je srst bohatší a delší, zvláště na spodní straně, díky čemuž se ocas zdá být především ve své střední části velmi silný. Stehna jsou silně osrstěná. Bez podsady.
Vlkošedá ve všech odstínech, od světlých až po tmavé tóny, přičemž tmavé tóny se vyskytují nejčastěji. Výjimečně se mohou na různých částech těla zvířete vyskytovat všechny tři barevné odstíny: tmavě vlkošedá na hlavě, plecích a zádi, středně tmavé tóny na hrudi, tru-pu a stehnech, světlé tóny na břiše a ve spodní části končetin. Nejoblíbenější barvou, které se místně říká "horská" a kterou považují chovatelé v Castro Laboreiro za původní zbarvení, je na-šedlá vlkošedá s více nebo méně tmavými ba-revnými odstíny, nikoliv černá, přičemž hnědá (barva piniového oříšku) nebo načervenalá srst (mahagonové zbarvení) se vyskytuje částečně nebo po celém těle psa.
Kohoutková výška: Psi: 55 až 60 cm. Feny: 52 až 57 cm.
Hlava: délka lebky 13,5 cm. šířka lebky 13 cm. délka tlamy 11 cm. Hrudník: obvod 72 cm. šířka 20 cm. výška 27 cm. Horní linie: délka trupu 62 cm. šířka 14 cm. Délka: délka těla 68 cm. délka ocasu 38 cm. Výška: kohoutková 60 cm. délka hrudní konč. 33 cm. výška v zádi 60 cm. Hmotnost: 40 kg.
Všechny odchylky od výše uvedených bodů se považují za vadu a závažnost takové vady by měla být posuzována v přísném poměru se stupněm odchylky. Hlava: příliš velká, příliš vyzáblá nebo masitá. Příliš štíhlá, dlouhá, špičatá. Nosní houba: jiné barvy než černé. Čelisti: předkus nebo podkus. Oči: skleněné oči, oči různých velikostí. Uši: atypické nasazení, příliš velké, masité, okrouhlé. Hluchota: vrozená nebo získaná. Ocas: jako lovecký roh, kupírovaný ocas, vroze-ně zkrácený ocas, vrozená ztráta ocasu. Srst: skvrnitá nebo silně se odchylující od barev typických pro plemeno. Velikost: vysloveně nadměrná nebo příliš malá velikost (gigantismus / nanismus) .
Hlava: držení, lebka, oči, hřbet nosu, tlama, stop, nosní houba 20 20 Krk, kohoutek, plece, hrudní končetina 15 13 Hruď, bedra, horní linie, dolní linie 15 15 Záď, pánev, pánevní končetina 13 15 Tlapy, prsty, drápy 5 5 Ocas: držení, tvar, nasazení 5 5 Osrstění: vlastnosti, barva, hustota 7 7 Celkový vzhled: harmonie proporcí, chody, velikost/substance, pohlavní znaky 20 20 ----------- 100 100
Psi musí mít normálně vyvinutá varlata zcela uložená v šourku.]]>
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 13.03.2001.
Původně pes ovčácký, dnes pes pracovní (hlídač, obranář, stopař), všestranný, stejně jako rodinný pes.
Skupina 1 – Psi ovčáci a honáčtí (kromě psů švýcarských salašnických). Sekce 1 – Ovčáci. S pracovní zkouškou.
Na devatenáctého století bylo v Belgii množství psů hlídajících stáda, jejichž typ i barva srsti byly značně rozdílné. Aby se do tohoto stavu vnesl určitý řád, náruživí milovníci psů se sdružili a nechali se přesvědčit profesorem A. Reulem z Veterinární školy v Cureghemu, kterého lze považovat za skutečného průkopníka a zakladatele tohoto plemene. Plemeno se tvořilo oficiálně v letech 1891 až 1897. Dne 29. září 1891 vznikl v Bruselu „Klub belgického ovčáka“ a ve stejném roce (15.listopadu) profesor A. Reul zorganizoval v Cureghemu setkání 117 psů, což pomohlo písemně podchytit základní stav, a byl proveden výběr nejlepších jedinců. V dalších letech začala skutečná selekce, jež využívala k chovu jen několik málo jedinců. Dne 3.dubna 1892 sepsal Klub belgického ovčáka první velmi podrobný standard plemene. Tento standard definoval jedno plemeno se třemi možnými variantami srsti. Belgický ovčák však přesto zůstával plemenem prostých lidí, a proto nijak zvlášť nestoupl jeho věhlas. První belgičtí ovčáci byli zaregistrováni v plemenné knize belgického kynologického svazu Société Royale Saint-Hubert (L.O.S.H.) až v roce 1901. Během následujících let milovníci belgického ovčáka neúnavně pracovali na sjednocení typu plemene a odstranění jeho nedostatků. Lze říci, že kolem roku 1910 byl typ a povaha belgického ovčáka ustálen. V historii belgického ovčáka docházelo ke mnoha sporů týkajících se různých variet a barev. Na druhé straně nikdy neexistovaly spory týkající se morfologie (stavby), povahy a pracovní způsobilosti plemene.
Belgický ovčák je pes střední velikosti, harmonických proporcí, spojující eleganci a sílu; je středního vzrůstu, jeho svalstvo je suché a pevné, formát kvadratický; je velmi otužilý a schopný odolávat různým výkyvům povětrnostních podmínek, jež jsou v belgickém podnebí tak časté. Díky harmonii tvarů a hrdému nesení hlavy působí belgický ovčák dojmem robustní elegance, která představuje hlavní znak zástupců tohoto ušlechtilého pracovního plemene. Belgický ovčák se statisticky posuzuje v přirozeném postoji, bez fyzického kontaktu s vystavovatelem.
Belgický ovčák je pes kvadratický. Hrudník dosahuje až k loktům. Délka tlamy odpovídá polovině délky hlavy nebo ji lehce přesahuje.
Belgický ovčák je pes ostražitý a aktivní, překypující vitalitou a vždy připravený k akci. Má vrozenou schopnost hlídat stáda, spojuje v sobě vzácné kvality nejlepších hlídacích psů. Je vždy připraven bez váhání, houževnatě, úporně a razantně bránit svého pána. Spojuje všechny vynikající kvality ovčáckého psa, hlídače, obranáře a služebního psa. Jeho živý a čilý temperament a smělý charakter bez známek strachu či agresivity musí být jednoznačně patrné z jeho držení těla a ve věrném, hrdém a pozorném výrazu jiskřících očí. V posuzování se vyžaduje klidná a odvážná povaha.
Vysoko nesená, dlouhá, ale ne přehnaně, s rovnoběžnými liniemi, dobře tvarovaná a suchá. Mozkovna a tlama jsou téměř stejné délky, tlama může být mírně delší než lebka, což tvoří dojem uceleného obrazu.
Střední velikosti, odpovídající délce hlavy, čelo spíše zploštělé než zakulacené, mezioční rýha méně výrazná, při pohledu z profilu je rovnoběžná s pomyslnou linií prodlužující hřbet nosu, týlní hrbol méně vyvinutý, nadočnicové a jařmové oblouky nevyčnívající.
Mírný.
Čenich: Černý. Tlama: Střední délky a dobře tvarovaná pod očima, směrem k čenichu se postupně zužuje, tvoří prodloužený klín, hřbet nosu rovný a rovnoběžný s čelem, tlama dobře „rozříznutá“, tzn. když je otevřená, koutky tlamy jsou stažené dozadu, čelisti jsou dobře obnažené. Pysky: Tenké, dobře přiléhající a silně pigmentované. Čelisti/zuby: Zuby silné a bílé, pravidelně a pevně zasazené v čelistech, které jsou dobře vyvinuté. Připouští se nůžkový skus, ale i klešťový, kterému dávají přednost pastevci ovcí a dobytka. Kompletní chrup, odpovídající zubnímu vzorci; chybějící 2×PM1 se tolerují a na M3 se nebere zřetel. Líce: Suché a dobře tvarované, ploché, třebaže svalnaté. Oči: Střední velikosti, ani vyčnívající ani zapadlé, mírně mandlovitého tvaru, šikmé, barvy hnědavé, preferují se tmavé, okraje víček jsou černé; přímý pohled, živý, inteligentní a s tázavým výrazem. Uši: Spíš menší, vysoko nasazené, jednoznačně trojúhelníkového tvaru, ušní boltec je u nasazení dobře zakulacený, konec do špičky, boltec je tuhý a neohebný; při vzbuzené pozornosti psa jsou uši vzpřímeně a svisle. KRK: Dobře nasazený, mírně prodloužený, spíše vzpřímený, dobře osvalený, rozšiřující se směrem k ramenům a bez laloku, šíje lehce klenutá.
Silný, ale ne těžkopádný, délka od vrcholu ramene až k vrcholu sedací kosti přibližně odpovídá kohoutkové výšce. Horní linie: Horní linie hřbetu a beder je rovná. Kohoutek: Zdůrazněný. Hřbet: Pevný, krátký a svalnatý. Bedra: Pevná, krátká, dostatečně široká, svalnatá. Záď: Svalnatá, velmi lehce skloněná, dostatečně široká, ale ne příliš. Hrudník: Ne příliš široký, ale hluboký; žebra v horní části klenutá; při pohledu zepředu není hruď není příliš široká, ale ani příliš úzká. Spodní linie: Začíná v dolní části hrudníku a mírně stoupá v harmonické křivce, směřuje k břichu, které není příliš povolené, ale ani příliš vtažené jako u chrta a přiměřeně vyvinuté. OCAS: Dobře nasazený, silný u kořene, střední délky, dosahuje nejméně ke hleznu, ale spíše ho lehce přesahuje. V klidu je nesen svisle, špička ocasu lehce zakřivena zpět nahoru na úrovni hlezna. V akci je ocas zvednutý, avšak nepřesahuje horní linii psa, křivka ocasu je směrem ke špičce více zvýrazněna, ale pouze tak, aby v žádném místě nevytvářela háček ani jiný záhyb.
Celkový pohled: Pevná kostra, ale ne těžká. Svalstvo suché a silné. Přední končetiny jsou kolmé při pohledu ze všech stran a perfektně rovnoběžné jsou při pohledu zepředu. Plece: Lopatka je dlouhá a šikmá, dobře uložená, tvoří s kostí ramenní dostatečný úhel – ideální 110 – 150°. Nadloktí: Dlouhé a dostatečně šikmé. Lokty: Pevné, nejsou vybočené, ani vbočené. Předloktí: Dlouhé a rovné. Zápěstí: Velmi pevné a dobře patrné. Nadprstí: Silné a krátké, co nejvíce kolmé k zemi nebo jenom trochu skloněné dopředu. Tlapy: Kulaté, kočičí tlapky; prsty klenuté a sevřené, chodidlové polštářky silné a pružné, drápy tmavé a silné.
Celkový pohled: Končetiny jsou silné, ale ne těžkopádné. Z profilu: pánevní končetiny jsou postaveny svisle a při pohledu zezadu jsou dokonale rovnoběžné. Stehno: Střední délky, široké a silně svalnaté. Koleno: Přibližně svisle pod kyčlí, normální kolenní úhel. Holeň: Střední délky, široká a svalnatá. Hlezna: Blízko k zemi, široké a svalnaté, přiměřeně zaúhlené. Záprstí: Pevné a krátké. Paspárky jsou nežádoucí. Tlapy: Mohou být lehce oválné, prsty klenuté a dobře sevřené, polštářky silné a pružné, drápy tmavé a silné. POHYB: Pohyb živý a volný ve všech druzích kroku. Belgický ovčák je dobrý běžec, ale jeho nejběžnějším pohybem je krok a hlavně klus. Končetiny se pohybují rovnoběžně s osou těla. Ve velké rychlosti se tlapy přibližují středu těla, při klusu je jejich šířka průměrná. Pohyb je plynulý (pravidelný) a lehký, vychází hlavně z pánevních končetin. Horní linie zůstává pěkně rovná, hrudní končetiny se nezvedají příliš vysoko. Belgický ovčák působí neúnavně. Krok je rychlý, pružný a živý. V plné rychlosti je schopen náhle změnit směr. Se svým bujným temperamentem a svou vůlí hlídat a chránit má výraznou tendenci pohybovat se v kruzích.
Pružná, ale pevně obepínající celé tělo. Okraje pysků a víček jsou silně pigmentovány.
Srst a její délka, směr růstu, vzhled a barva belgického ovčáka – to jsou kriteria přijatá k rozlišení čtyř variet plemene, tj. Groenendaela, Tervuerena, Malinoise a Laekenoise. Tyto čtyři variety se posuzují odděleně a každá může získat návrh na tituly C.A.C., C.A.C.I.B. a reserve C.A.C, reserve C.A.C.I.B.
Srst musí být u všech variet vždy hustá, uzavřená, dobré struktury, a spolu s podsadou tvoří vynikající ochranu.
Krátká srst na hlavě, na vnější straně uší, na spodní části končetin, kromě zadní strany předloktí. Od lokte k zápěstí je srst dlouhá, nazývaná praporce. Po celém zbytku těla je srst dlouhá a hladká a ještě delší a bohatší je v okolí krku a hrudi, kde tvoří límec. Otvor sluchovodu je chráněn hustou srstí, chlupy od základny ucha jsou zvednuté a rámují hlavu. Zadní část stehen je zdobena velmi dlouhou a hustou srstí, která tvoří tzv. kalhoty. Ocas je porostlý také dlouhou a hustou srstí a vytváří praporec. Dlouhosrsté variety belgického ovčáka jsou Groendendael a Tervueren.
Velmi krátká srst na hlavě, na vnější straně uší a na spodní části končetin. Srst je krátká i na zbytku těla, hustší na ocase a kolem krku, kde vytváří límec, který začíná od základu ucha a dosahuje až ke krku. Kromě toho je srst delší také na zadní části stehen. Osrstění ocasu je bohaté, ale nevytváří praporec. Krátkosrstá varieta belgického ovčáka je Malinois.
Hrubá srst je charakteristická především svou tvrdostí a suchými chlupy, které se mimoto jeví jako zježené a rozcuchané. Srst je přibližně 6 cm dlouhá po celém těle, srst je kratší na hřbetě nosu, na čele a na končetinách. Ani srst kolem očí ani srst na tlamě není dost vyvinutá na to, aby zakrývala tvar hlavy. Osrstění čenichu je nicméně povinné. Ocas nemusí tvořit praporec. Hrubosrstou varietou belgického ovčáka je Laekenois.
Maska: U variet Tervueren a Malinos musí být maska velmi dobře vyjádřena a musí obklopovat horní a dolní pysky, spojovat pysky a oční víčka do jednolité černé zóny. Absolutním minimem je šest stěžejních pigmentovaných míst, které musí být černé: obě uši, obě horní víčka, horní i dolní pysky. Uhlování: U variet Tervueren a Malinois představuje znamená toto uhlování černé konečky chlupů, čímž vzniká dojem černého „poprašku“ na základní barvě. Tato černá je vždy jemně rozptýlena a nesmí tvořit ani velké skvrny, ani pruhování. U variety Laekenois se uhlování projevuje mírněji. Groenendael: pouze černá srst. Tervueren: pouze žluté zbarvení s uhlováním nebo šedé zbarvení s uhlováním, obě možnosti s černou maskou. Žluté se dává přednost. Žlutá barva musí být teplá, ani příliš světlá, ani vybledlá. Za elitní jedince nelze považovat psy, jejichž barva je jiná než žlutá s uhlováním, nebo kteří neodpovídají požadované intenzitě zbarvení. Malinois: pouze žluté zbarvení s uhlováním a s černou maskou. Laekenois: jednotné žluté zbarvení se stopami uhlování a tmavé barvy na hlavě, čenichu a ocasu. Pro všechny variety: trocha bílé barvy na hrudi a na prstech se toleruje.
Kohoutková výška: Ideální výška je 62 cm u psů a 58 cm u fen. Tolerované meze: o 2 cm méně a o 4 cm více.
Psi přibližně 25 až 30 kg. Feny přibližně 20 až 25 kg.
průměrné normální míry belgického ovčáka – psa se 62 cm v kohoutku jsou Délka trupu: 62 cm (od vrcholu ramenního kloubu po sedací hrbol). Délka hlavy: 25 cm. Délka tlamy: 12,5 – 13 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů by se měla považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být ve správném poměru se závažností odchylky. Celkový vzhled: těžký, postrádající eleganci, příliš lehký nebo příliš jemný, délka přesahující výšku, obdélníkový. Hlava: těžká, příliš mohutná, postrádající paralelismus, nedostatečně modelovaná či suchá, čelo příliš zakulacené, stop příliš zvýrazněný nebo nevýrazný, tlama příliš krátká či příliš useknutá, klenutý hřbet nosu (římský nos), nadočnice a jařmové oblouky příliš výrazné. Nosní houba, pysky a víčka: stopy depigmentace. Chrup: špatně uspořádané řezáky. Vážné vady: chybějící jeden řezák, chybějící jeden třetí třeňový zub (1× PM3), chybějící jeden druhý třeňový zub (1× PM2), chybějící tři první třeňové zuby (3× PM1). Oči: Světlé, kulaté. Uši: velké, dlouhé, příliš široké u základny, nízko nasazené, rozbíhající se (divergentní) či sbíhající se (konvergentní). Krk: štíhlý, krátký, nízko nasazený. Trup: příliš dlouhý, žebra nesmí být na úrovni hrudníku příliš široká (válcovitá). Kohoutek: nevýrazný, nízký. Horní linie: hřbet a /nebo bedra dlouhá, slabá, spáditá, nebo klenutá. Záď: příliš skloněná, přestavěná. Spodní linie: příliš hluboká nebo naopak příliš mělká, volné břicho. Ocas: příliš nízko nasazen, příliš vysoko nesen, tvaru háčku, špička uhýbá do stran. Končetiny: kostra příliš lehká, či příliš těžká, špatný postoj končetin z profilu (například záprstí příliš skloněná nebo zápěstí příliš slabá). Zepředu například nohy do „X“, do „O“, kolena a lokty vytočené. Zezadu: například pánevní končetiny blízko u sebe, rozbíhavé, či sudovité, hlezna sbíhavá či rozbíhavá, příliš výrazně nebo málo zaúhlené. Tlapy: otevřené. Chody: pohyb vázaný, sevřený, příliš krátká stopa, nedostatečný impuls, špatný přenos síly hřbetem, nadměrně vysoký krok.
Všechny variety: nedostatek podsady. Groenenedael a Tervueren: zvlněná srst, vlnitá či zkadeřená, nedostatečně dlouhá. Malinois: srst středně dlouhá na místech, kde by měla být krátká; lysá místa. Tvrdé chlupy rozeseté v krátké srsti, vlnitá srst. Laekenois: srst příliš dlouhá, hedvábná, vlnitá, zkadeřená či krátká, plná jemných chlupů, rozeseté kadeře v tvrdé srsti, neúměrně dlouhé chlupy okolo očí nebo na spodní straně hlavy, huňatý ocas.
Všechny variety: bílá skvrna na prsou utvářející náprsenku, bílá barva na nohou přesahující prsty. Groenendael: zrzavý nádech srsti, šedivé kalhoty. Tervueren: šedý. Tervueren a Malinois: žíhaná barva, odstíny nedostatečně teplé, nedostatek či přebytek uhlování, nebo jeho rozmístění ve skvrnách po těle, nedostatečná maska. Tervueren, Malinois, Laekenois: žlutá barva příliš světlá, Pokud je jedna ze základních barev příliš zředěná, je to považováno za vážnou vadu.
jedinec postrádající sebedůvěru a přílišná nervozita.
Povaha: jedinec agresivní nebo bojácný. Všeobecný vzhled: absence typu plemene. Chrup: předkus, podkus, i bez ztráty kontaktu (obrácený skus), zkřížený skus, chybějící jeden špičák (1C), chybějící jeden trhák (1× PM4 nebo 1× MI), chybějící jedna stolička (1× M1 nebo 1× M2 s výjimkou M3). Chybějící 1× PM3 + 1 další zub anebo celkem chybějící 3 či více zubů (kromě PM 1). Čenich, pysky, víčka: silně depigmentovány. Uši: svěšené nebo uměle upravené uši. Ocas: chybějící či zkrácený, ať už od narození či po amputaci, příliš vysoko nesený a tvaru prstenu či stočený. Srst: chybějící podsada. Barva: všechny barvy, které neodpovídají uvedeným varietám, bílé znaky příliš rozsáhlé na hrudi a nebo dosahující až k šíji, bílá barva na končetinách přesahující polovinu nártu u předních či zadních končetin a vytvářející ponožky. Bílé znaky jinde než na hrudi, či prstech. Chybějící maska včetně čenichu světlejší barvy, než je zbytek srsti u variet Tervueren a Malinois. Velikost: mimo předepsané limity.
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná do šourku.
Páření mezi varietami jsou zakázána kromě zvláštních případů dle odchylek odsouhlasených kompetentními národními chovatelskými komisemi (text 1974 Paříž).]]>
Maroko. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO STANDARDU: 25.03.2003.
Hlídání a ochrana stád a majetku majitele.
Skupina II - pinčové a knírači, molossové, švýcarští horští a salašničtí psi. Sekce 2.2 – molossoidní plemena, horského typu. Bez zkoušky z výkonu.
Atlaský pes žije odnepaměti v horách a na plošinách severní Afriky. V současnosti žije mnoho těchto psů v pohoří Atlas v Maroku, což je země, která je zodpovědná za standard plemene. Atlaský horský pes je úzce spojený s populacemi polonomádských pastevců v hornatých oblastech a má jasný úkol bránit stan a majetek svého pána i chránit jeho stáda před divokými šelmami, které by v nich mohly natropit škodu. V pohoří Atlasu neexistuje žádný ovčácký pes. Marocký pes, který žije v horách, nikdy nehlídal stáda v tom smyslu, jak se tato práce chápe v Evropě, tj. ve smyslu hnaní stád.
Robustní, velmi statečný pes, nápadný svou silou a hbitostí; je dobře osvalený, šlachovitý, silně stavěný, ale nikoliv těžkopádný, s huňatou srstí, která ho v horách jeho vlasti chrání před sluncem i před chladem; tato srst ho současně chrání v bojích proti šakalům a jiné škodné, jež musí aidi přestát. Jeho pohled je čilý, přímý a rozhodný, jak se patří na ostražitého psa, který je neustále připraven plnit svoji úlohu obránce. V některých oblastech Maroka panuje zvyk kupírovat uši i ocasy pracovních psů.
Délka těla (od hrbolku ramenního k hrbolku kosti sedací) / velikost (kohoutková výška) = 10:9. Hloubka hrudníku / kohoutková výška = 1:2. Délka tlamy / délka hlavy = 11:24. Délka lebky (mozkovny) / šířka lebky (mozkovny) = 1:1.
Velmi věrný, milý a poslušný vůči svému pánovi a jeho rodině. Atlaský pes vykazuje vrozené hlídací vlastnosti a výrazné ochranářské chování. Vždy pozorný, instinktivně hodnotí vážnost a blízkost jakéhokoliv nebezpečí a nebojácně poskytuje odpovídající a efektivní odpověď.
Silná a široká hlava, v dobrém poměru k celému tělu. Celkově je kónická; na hlavě nejsou žádné vrásky ani výrazně vystupující svalstvo; lícní kosti nevystupují a spojují mozkovnu s tlamou ploše a bez ostrého zlomu.
Lebka: Temeno je ploché a široké, vykazuje lehkou středovou rýhu, týlní hrbol je sice maličko vyznačený, ale je sotva znatelný. Stop: Jen málo vyjádřen.
Nosní houba: Černá nebo hnědá, odpovídá barvě srsti. Je přiměřeně široká a nozdry jsou dobře otevřené. Tlama: Je stejně jako celá hlava kónická; znatelně kratší než mozkovna, stop je šikmý a nepříliš vyjádřený. Pysky: Suché, přiléhající, podle barvy srsti černé nebo hnědé. Čelisti: Silné, s dobře zasazenými, silnými, bílými, pravidelnými zuby. Zuby: Skus je klešťový (proti sobě postavené řezáky) . Tolerován je nůžkový nebo reverzní nůžkový skus, pokud se řezáky ještě dotýkají. Oči: Středně velké, tmavého odstínu měnícího se s barvou srsti, od tmavě jantarového k zlatě hnědému. Oči jsou maličko šikmé a dobře pigmentované, u světlé srsti vypadají oční víčka jako namalovaná. Pohled je velmi čilý, pozorný a pátravý. Uši: Středně dlouhé, s lehce zaoblenými špičkami. Uši jsou nasazeny šikmo, takže dobře dokreslují hlavu. Jsou nesené polozavěšeně a při vzbuzené pozornosti psa směřují dopředu. V klidu jsou někdy složeny dozadu. KRK: Silný, svalnatý, bez laloku.
Hřbetní linie: Linie hřbetu je z profilu lehce přestavěná, není klesající. Hřbet: Široký, svalnatý, přiměřeně dlouhý hřbet, za nímž následují silná, dobře osvalená a lehce klenutá bedra. Záď: Harmonicky spadající. Hrudník: Dostatečně široký, dlouhý a velmi hluboký, dosahující nejméně k lokti. Žebra jsou lehce klenutá. Dolní linie a břicho: Za volnými žebry vtažené, nikdy však tolik jako u chrtů. OCAS: Dlouhý, dosahuje nejméně k hleznu. Je nasazen jako pokračování linie zádi a v klidu je nesen nízko a lehce šavlovitě zahnutý. Ocas je velmi huňatý a jeho hustá srst je znakem čistokrevnosti. V pohybu nese pes ocas radostněji; nikdy se však ocas nesmí zatočit nad hřbet.
Plece: Šikmé, kohoutek dobře vyznačený, úhel mezi lopatkou a nadloktím je přibližně 100 stupňů. Nadloktí: Silné, osvalené, šikmé a uložené blízko k hrudníku. Předloktí: Rovné, pevně stavěné a středně osvalené. Přední nadprstí: krátké a téměř vertikální. Tlapky: Téměř kulaté, s pevnými polštářky a silnými drápky, jejichž barva závisí na barvě srsti.
Kyčle a stehna: Kyčelní křídlo je velmi výrazné, stehna jsou dobře, ale nikoliv přehnaně, osvalená a dosahují nízko. Bérce: Úhly v koleni a hleznu jsou tupé, což zvedá záď a způsobuje maličko přestavěný vzhled (hřbet klesající od zádi ke kohoutku) . Tlapky: Téměř kulaté, s pevnými polštářky a silnými drápky, jejichž barva závisí na barvě srsti. POHYB: Chůze, klus, cval: ne vysoký, ale dostatečně prostorný. Přirozený krok: krátký, rychlý klus, v jedné linii (single-tracking) . V takovémto tempu je atlaský pes neúnavný.
Pružná a odolná.
Srst velmi hustá, poměrně hrubá, polodlouhá, zhruba 6 cm dlouhá s výjimkou obličeje a uší, kde je kratší a jemnější. Na krku a na hrdle tvoří zvláště u psů hřívu. Kalhoty a ocas jsou porostlé velmi bohatou a dlouhou srstí.
Velmi variabilní: Plavá: od pískové k rezavě červené. Tato barva může být i žíhaná, s černým překrytím (karbonováním) nebo pláštěnkou jakéhokoliv odstínu. Pláštěnka může být poměrně velká. Hnědá: od béžové do odstínu spáleného chleba. Nejsvětlejší odstíny mohou mít tmavší hnědou pláštěnku. Černá. Všechny tyto barvy mohou být s bílými skvrnami. Skvrny mohou být od několika oddělených znaků až po úplné pokrytí (bílá srst) . Pysky a nosní nouba musí být vždy silně pigmentované černě nebo hnědě, v závislosti na barvě srsti. Harlekýnské zbarvení, modré a isabella jsou nepřijatelné.
Kohoutková výška: 52 až 62 cm.
Všechny odchylky od výše uvedených bodů se považují za vadu a závažnost takové vady by měla být posuzována v přesném poměru k jejímu stupni. Kvadratický vzhled. Masitá hlava. Štíhlá mozkovna. Krátké nebo příliš dlouhé uši. Chybějící nebo přehnaný stop. Vyhýbavý, bázlivý nebo nevýrazný pohled. Skvrnitá depigmentace nebo chybějící pigmentace očních víček nebo nosní houby. Špatný postoj.
Agresivita nebo přílišná bázlivost. Špičatá tlama. Dravčí oko. Trvale vztyčené uši. Předkus nebo podkus, bez kontaktu řezáků. Zatočený ocas. Nedostatečné osrstění ocasu. Krátká srst. Barvy: harlekýn, modrá, isabella. Monokryptorchid, oboustranný kryptorchid. Jedinci vykazující fyzické či povahové abnormality musí být diskvalifikováni.
Psi musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, zcela sestouplá v šourku.]]>
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 24. 06. 1987.
Hlídací pes.
Skupina 2 Pinčové a knírači – molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 2.1 – Molosové, dogovití psi. Bez pracovní zkoušky.
Plný síly, vykazuje velkou sílu, aniž by přitom působil těžkopádně. Je vyrovnaný a aktivní.
Plný síly, vytrvalý, aktivní a spolehlivý. Velmi činorodý, ostražitý a věrný.
Široká a hluboká.
Lebka: Hlava je při pohledu ze všech stran velká a kvadratická; Jakmile je vzbuzena pozornost psa, na čele se tvoří lehké vrásky. Tyto vrásky však v klidu nejsou vidět. Obvod lebky by měl odpovídat kohoutkové výšce. Stop: Zdůrazněný stop.
Nosní houba: Nos je široký s doširoka otevřenými nosními otvory. Tlama: Tlama je krátká; vzdálenost od špičky čenichu ke stopu obnáší zhruba třetinu celkové délky hlavy od špičky nosu k vrcholu týlního hrbolu. Tlama pod očima je široká a až ke špičce čenichu si zachovává zhruba stejnou šířku. Ten je tupý a kvadraticky řezaný, s horní linií tlamy tvoří pravý úhel a je ve správném poměru k lebce. Tlama z profilu není ani špičatá, ani klenutá, ale plochá. Pysky: Pysky nevisí, nikdy nesmí sahat hlouběji než k dolnímu okraji dolní čelisti. Čelisti / zuby: Dolní čelist je široká až do konce. Žádoucí je klešťový skus, malý předkus je povolen, ale neměla by se mu dávat přednost. Špičáky jsou velké a osazené široko od sebe, ostatní zuby jsou silné, stejnoměrné a dobře uložené v čelisti. Líce: Líce jsou dobře vyplněné. Oči: Tmavé nebo oříškově hnědé, jsou středně velké, posazené tak od sebe na šířku tlamy, mezi nimi je střední rýha. Světlé nebo žluté oči jsou navýsost nežádoucí. Uši: Ve tvaru V, složené dozadu, daleko a vysoko nasazené ve stejné výši jako týlní hrbol, čímž propůjčují hlavě kvadratický vzhled; to má velký význam. Uši jsou malé a jejich barva je tmavší, než barva srsti na těle. Jakmile je vzbuzena pozornost psa, špičky uší se nacházejí na jedné úrovni s očima. Růžové uši (jako u chrta) jsou navýsost nežádoucí. KRK: Dobře klenutý, přiměřeně dlouhý, velmi svalnatý a obvod téměř odpovídá obvodu hlavy.
Hřbet: Hřbet je krátký a rovný, což způsobuje kompaktní podsaditou stavbu těla. Hřbet však nesmí být tak krátký, aby to mělo vliv na pohyblivost bullmastiffa. Kapří hřbet nebo spadající hřbet jsou navýsost nežádoucí. Bedra: Bederní partie široká a svalnatá s odpovídající hloubkou slabin. Hruď: Hrudník je hluboký a široký a dosahuje hluboko mezi hrudními končetinami, hrudní kost dosahuje hluboko. OCAS: Vysoko nasazený, v nasazení silný, ke špičce se zúžuje, dosahuje až k hleznům. Je nesen rovně nebo v oblouku, ale nikdy svisle nahoru jako u chrta. Ocas ve tvaru rukojeti pumpy je vysoce nežádoucí.
Hrudní končetiny jsou silné a rovné, se silnými kostmi. Jsou postavené široko od sebe a díky tomu je přední fronta rovná. Plece: Plece jsou svalnaté, šikmé a plné síly, nicméně ne přehnaně těžké. Přední nadprstí: Přední nadprstí rovné a silné.
Pánevní končetiny silné a svalnaté. Lýtko: Lýtko dobře vyvinuté. Svědčí o síle a pohyblivosti bez náznaků těžkopádnosti. Hlezno: Hlezna přiměřeně úhlená. Kravský postoj vysoce nežádoucí.
Dobře klenuté, kočičí, se zahnutými drápy. Tvrdé polštářky. Žádoucí jsou tmavé drápy. Prošlápnuté tlapky jsou vysoce nežádoucí.
Pohyb vykazuje sílu a účelnost. Při přímém pohybu by se neměly ani hrudní ani pánevní končetiny křížit nebo "plést"; pravá hrudní končetina a levá pánevní končetina by se měla zvedat a pokládat současně. Pevný hřbet, který neovlivňuje nepříznivě silný posuv pánevních končetin, poskytuje vyrovnaný a harmonický pohyb.
Osrstění krátké a tvrdé, odolné proti počasí a těsně přiléhá k tělu. Dlouhé, hedvábné nebo vlnité osrstění je vysoce nežádoucí.
Jakýkoliv odstín žíhané, jelení červeni nebo červené. Barva musí být bez stínů a jasná. Malé bílé odznaky na hrudi jsou povoleny. Ostatní bílé odznaky jsou nežádoucí. Černá tlama se k očím zesvětluje, tmavé lemy očí podtrhují výraz.
Kohoutková výška: Psi: 63,5 až 68,5 cm. Feny: 61 až 66 cm.
Psi: 49,9 až 59 kg. Feny: 41 až 49,9 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.]]>
Brazílie. DATUM ZVEŘEJNĚNÍ PLATNÉHO STANDARDU: 29.10.2003.
Skupina 2 Pinčové a knírači – molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 2.1 – Molosové, dogovití psi. Bez pracovní zkoušky.
Typicky molossoidní rasa. Silné kosti, pravoúhlá stavba těla, kompaktní, ale i harmonická a s dobrými proporcemi. Přes svoji váhu se vyznačuje ohromnou pohyblivostí, pohybuje se také se zřetelnou lehkostí. Feny musí mít vysloveně samičí výraz, což je na první pohled odlišuje od psů.
Je obdařena velkou odvahou, rozhodností a zřetelnou statečností. Vůči svému majiteli a jeho rodině je oddaná, poslušná a vůči dětem navýsost tolerantní. Její věrnost se stala v Brazílii příslovečnou. Vždy vyhledává společnost svého pána. Jednou z povahových vlastností je odměřenost vůči cizím. Její chování je klidné, jejím sebevědomím ani sebedůvěrou neotřesou ani neznámé zvuky, ani nové prostředí. Jako hlídací pes je při strážení majetku nepřekonatelná, svými instinkty je to lovecký pes na velkou zvěř a strážní pes u stád skotu.
Pohyb by měl být vydatný a pružný. Její pružný krok připomíná pohyb velkých kočkovitých šelem. Jejím hlavním znakem je mimochod - druh chůze, při němž se páry končetin na téže straně pohybují paralelně v páru vpřed a vzad. Tím vzniká houpavý a vlnivý pohyb celého těla psa (tzv. velbloudí mimochod), zdůrazněný podél celé horní linie až po ocas. V kroku je hlava nesena níže než hřbet. Fila vykazuje pružný, harmonická, volný lehký klus s vydatnými kroky. Trysk je plný síly a u tak velkého a těžkého psa je neočekávaně rychlý. Vzhledem ke své typicky molossoidní volné stavbě těla má člověk z pohybu fily dojem, že by mohla kdykoliv naprosto neočekávaně změnit směr. A to je také pravda.
V klidu rozvážný, ušlechtilý a sebejistý. Nikdy není znuděný, nesoustředěný nebo lhostejný.
Hlava fily je velká, těžká, mohutná, přitom však vždy v dobrém poměru k celému tělu. Při pohledu shora se podobá lichoběžníku, v němž je hlava vepsána ve tvaru hrušky. Při pohledu z profilu by měly být tlama a lebka zhruba v poměru 1:1 (jedna ku jedné), přičemž tlama je nepatrně kratší než lebka. Mozkovna: Z profilu opisuje lebka lehký oblouk od stopu až k týlnímu hrbolu, který je vyjádřen, obzvláště u štěňat. Při pohledu zepředu je lebka veliká, široká, horní linie lehce klenutá. Boční linie probíhají v oblouku, který se ve směru tlamy mírně zužuje, téměř svisle. Stop: Obzvláště při pohledu zepředu chybí. Středová rýha je lehce vyjádřena a dozadu mírně stoupá, dosahuje zhruba doprostřed mozkovny. Při pohledu ze strany je stop mírně naznačen, šikmý a ve skutečnosti je formován pouze dobře vyvinutým obočím. Tlama: Silná, hluboká a široká, vždy v souladu s mozkovnou. Při pohledu shora je pod očima dobře vyplněná, až ke středu se zužuje a pak až ke konci čenichu se opět nepatrně rozšiřuje. Při pohledu ze strany je horní linie rovná nebo lehce konvexní (římský nos), ale nikdy konkávní. Přední strana tlamy je pravoúhlá, s malou prohlubní přímo pod čenichem. Horní pysk je silný, masitý, visící, padá přes dolní pysk a tvoří dokonalý oblouk. Tím formuje dolní linii tlamy, která je s horní linií téměř rovnoběžná. Okraje pysků jsou vždy vidět. Dolní pysk přiléhá až ke špičákům k dolní čelisti, odtud je volný se zoubkovaným okrajem. Tlama je v nasazení velmi hluboká, hloubka ale není větší než délka tlamy. Okraje pysků tvoří obrácené "U". Čenich: Dobře vyvinuté otevřené nosní otvory, které však nemají šířku čelisti. Barva černá. Oči: Středně velké až velké, tvaru mandle, posazené poměrně daleko od sebe a středně až hluboko uložené. Povolené barvy očí: od tmavě hnědé po žlutou - vždy shodně s barvou srsti. Následkem množství volné kůže mají mnohé fily visící dolní víčka, což se neposuzuje jako vada, protože tato maličkost podtrhuje typický melancholický výraz rasy. Uši: Visící, velké, silné, ve tvaru "V". Široké v nasazení, ke špičce se zužují. Špičky zaoblené. Nasazené na zadní části lebky, v klidu ve výši očí. V afektu se uši nacházejí nad touto základní pozicí. Nasazení ucha je na předním okraji výš než na zadním. Uši visí a přiléhají ke tváři, nebo jsou složené dozadu, takže je pak vidět vnitřek ucha (růžicové ucho). Zuby: Zuby jsou širší než delší, silné a bílé. Horní řezáky jsou u kořene široké a na okrajích ostré. Špičáky jsou silné, dobré a široce v čelistech posazené. Ideální skus je nůžkový, klešťový skus je ale přípustný. KRK: Mimořádně silný a svalnatý, působí krátkým dojmem. Na horní straně lehce klenutý a od hlavy dobře odsazený. Lalok na hrdle.
Kohoutek je položen níže než záď. Široce postavené lopatky. Za kohoutkem horní linie mění směr a lehce k zádi stoupá. Horní linie je rovná, není nikdy sedlovitě pronesená ani klenutá (jako u kapra). ZÁĎ: Široká a dlouhá, s horizontálou tvoří úhel zhruba 30o, lehce zaoblená. Záď je o něco výš než kohoutek. Při pohledu zezadu je záď zhruba stejně široká jako hrudní koš, u fen smí být i širší. TRUP: Hrudní koš široký, hluboký a silný, krytý silnou volnou kůží. Hrudní koš je delší než zadní část trupu. Délka trupu odpovídá výšce plus 10%, přičemž se měří od ramene k sedací kosti. HRUDNÍ KOŠ: Dobře klenutá žebra, jejichž oblouk ale nesmí ovlivnit polohu lopatek. Hluboká a prostorná hruď, hloubka hrudního koše sahá až k lokti. Velmi výrazná prsní kost. SLABINY: Kratší a ne tak hluboké jako hrudní koš. Bedra a hrudník jsou od sebe výrazně odsazeny. U fen jsou slabiny v dolní části lépe vyvinuty. Při podhledu shora jsou bedra užší než hrudník a záď, nemají ale být příliš zúžená.
Dlouhý hrudník s linií probíhající paralelně s podložkou. Linie břicha lehce dozadu stoupá, ale ne jako u chrta.
Plece a ramena dokonale formované, tvořeny kostmi stejné délky – lopatkou a pažní kostí. Lopatka svírá s horizontálou zhruba úhel 45°, s pažní kostí přibližně úhel 90°. Spojení lopatky s pažní kostí tvoří ramenní kloub. Ten se nachází na stejné úrovni s předhrudím, ale nepatrně vzadu. V ideálním případě se ramenní kloub nachází na poloviční vzdálenosti dolního okraje hrudníku od kohoutku. Myšlená svislice spuštěná z kohoutku by se měla dotýkat lokte a procházet tlapou. Končetiny musí být rovnoběžné. Kostra končetin je mohutná a kosti jsou rovné. Zápěstí silné a pevné, nadprstí krátké, lehce skloněné. rovné. Délka končetiny od podložky až k lokti odpovídá vzdálenosti lotu od kohoutku. Tlapy: silné dobře klenuté prsty, které však nemají být příliš těsně uzavřené. Polštářky masité, široké a vysoké. Ve správné poloze směřují tlapy přímo kupředu. Silné tmavé drápy; bílé drápy jsou přípustné v případě že srst na prstech nebo tlapách je bílá.
Poněkud lehčí kosti než u hrudní končetiny, ale kosti přesto nikdy nejsou v poměru k celému tělu tenké. Stehna jsou mohutná, díky silnému osvalení oblá. Tyto svaly vycházejí z pánevní (ilium) a sedací kosti (ischium), které tvoří vnější hranici pánevní končetiny. Z tohoto důvodu musí být sedací kost správné délky. Zadní končetiny jsou rovnoběžné. Kolenní kloub a hlezno přiměřeně zaúhlené. Nárt lehce skloněný, poněkud delší než nadprstí hrudní končetiny. Tlapy: poněkud oválnější než u hrudních, ale jinak stejný popis. Bez paspárků. OCAS: Velmi široký v nasazení, středně vysoko nasazen, zřetelně se zužuje, špička dosahuje k patě. Pokud je fila vzrušena, nese ocas nahoru a oblouk u konce ocasu je výraznější. Nikdy by neměla nést ocas zcela ochablý ani stočený nad hřbetem.
Psi: 65 až 75 cm. Feny: 60 až 70 cm.
Psi: minimálně 50 kg . Feny: minimálně 40 kg.
Povoleny jsou všechny jednobarevné fily s výjimkou diskvalifikujících barev. Zcela žíhané fily mohou vykazovat zcela světlé stejně jako zcela tmavé žíhání. Přípustná je černá maska nebo zbarvení bez masky. U všech povolených barev mohou být drobné bílé odznaky na hrudi, tlapách a špičce ocasu. Jinak na ostatních místech nežádoucí. Bílé odznaky na ostatních částech těla je třeba postihovat.
Jedním z nejvýraznějších a nejdůležitějších znaků plemene je silná, volná kůže, která pokrývá celé tělo. Velmi volná na krku, kde tvoří na hrdle lalok, na hrudníku a na břiše. Některé fily mají po straně hlavy vrásku nebo vrásky na kohoutku, které probíhají z kohoutku až na plece. Pokud je fila v klidu, je hlava bez vrásek. Jakmile je vzbuzena její pozornost, stažením kůže vznikají drobné vrásky podél lebky.
Krátká, hladká, hustá a přiléhající těsně k tělu.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou. Kryptorchidi nebo monorchidi, zákroky na odstranění exteriérových vad, albíni, nedostatek typu.
Krátká tlama. Malé uši. Vysoko nasazené uši. Příliš světlé oči. Tvorba vrásek na lebce v případě, že je pes v klidu. Předkus. Chybění dvou zubů. Horizontální vrásnění pod hrdlem, které netvoří lalok. Měkký, sedlovitě formovaný hřbet. Úzká záď. Ocas nesený stočený nad hřbetem. Příliš malá hloubka hrudníku. Jakékoliv odchylky u nadprstí hrudní i pánevní končetiny. Přehnaně úhlené pánevní končetiny. Nedostatečně prostorný pohyb.
Malá hlava. Suchý horní pysk (bez pysků). Výrazný stop při pohledu zepředu. Vystupující oči. Chybění dvou zubů s výjimkou P1 (první třeňové zuby). Chybějící lalok. Apatie nebo bázlivost. Negativní reakce při výstřelu. Kapří hřbet. Vodorovná linie hřbetu (nestoupající k zádi). Záď příliš přestavěná. Kravský postoj. Nedostatečné úhlední pánevních končetin (rovná hlezna). Lehká kostra. Chybějící substance. Velikost přesahující standardem stanovené maximum. Bílé odznaky pokrývající více než čtvrtinu těla. Nedostatečná pigmentace okrajů očních víček. Kulaté oči. Kvadratická stavba těla.
Bojácnost nebo agresivita. Nosní houba masové barvy. Podkus. Předkus, pokud jsou při zavřené tlamě vidět zuby. Chybění jednoho špičáku nebo jedné stoličky s výjimkou M3. Modré (porcelánové) oči. Kupírované ucho nebo ocas. Záď níže než kohoutek. Bílé fily, barvy myší šedi, skvrnité (velké i malé skvrny). Zbarvení černé s tříslovou (black and tan) a modré zbarvení. Příliš malá velikost. Nedostatek volné, pružné kůže. Jiný krok než mimochod. Psi, u nichž je zjištěn zákrok na odstranění exteriérové vady a psi projevující vady chování musí být diskvalifikováni.
Psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku.]]>
Itálie. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO STANDARDU: 12.03.1999.
Hlídací pes, obranář, policejní pes a stopař.
Skupina II - pinčové a knírači, molossové, švýcarští horští a salašničtí psi. Podskupina 2.2 - psi molosského typu, horští psi. Bez zkoušek z výkonu.
Cane Corso je přímým potomkem starých římských molossů. Dříve se vyskytoval na celém území Itálie, v posledních letech se však uchoval především v Apulii a v přilehlých jihoitalských provinciích. Jeho jméno je odvozeno od latinského výrazu "cohors", což znamená ochránce a strážce domu, dvoru a pozemků.
Středně velký až velký pes. Robustní, silný a mohutně stavěný, přesto elegantní. Jeho jasné linie tvoří jeho plasticky vystupující svaly.
Formát psa je poněkud obdélníkový (délka poněkud přesahuje výšku). Délka hlavy dosahuje 36% kohoutkové výšky.
Ochránce majetku, rodiny a domácích zvířat. V minulosti se používal ke strážení stád a lovu velké zvěře.
Velká a typicky molossoidní. Horní podélná linie lebky a tlamy poněkud konvergují.
LEBKA: široká; v jařmových obloucích šířkou odpovídá délce nebo ji poněkud přesahuje. Konvexní přední část lebky se od čela směrem k týlnímu hrbolu výrazně zplošťuje. Viditelná čelní rýha. Stop: vyznačen
Nosní houba: černá a velká se širokými otevřenými nozdrami na stejné úrovni jako nosní hřbet. Tlama: zřetelně kratší než mozkovna (poměr tlamy k mozkovně je přibližně 1:2), silná, pravoúhlá, téměř stejně široká jako dlouhá. Přední okraj tlamy je rovný, boční linie tlamy jsou rovnoběžné. Hřbet čenichové partie je z profilu rovný. Pysky: horní pysk je středně dlouhý, lehce visí a překrývá dolní čelist, takže dolní okraj tlamy je při pohledu z profilu tvořen okrajem pysků. Čelisti / zuby: Čelisti velmi široké, mohutné a zahnuté. Lehký předkus. Klešťový skus je přijatelný, ale nežádoucí. Oči: Střední velikosti, oválné, hledí přímo dopředu, poněkud vystupují. Oční víčka dobře přiléhají k oční bulvě. Barva duhovky co nejtmavší, závisí na barvě srsti. Pohled živý, pronikavý a pozorný. Uši: trojúhelníkové, visící, se širokou základnou vysoko nad jařmovým obloukem. Většinou se kupírují do tvaru rovnostranného trojúhelníku.
Silný, svalnatý, délkou odpovídá délce hlavy.
Délka trupu poněkud přesahuje kohoutkovou výšku psa. Robustní a mohutné stavby, není však podsaditý. Kohoutek: Výrazný, posazen výše než záď. Hřbet: rovný, velmi svalnatý a pevný. Bedra: krátká a pevná. Záď: dlouhá a široká, lehce spadající. Hrudník: ve všech třech směrech dobře vyvinutý, dosahuje až k lokti. Ocas: nasazen dosti vysoko. U kořene je velmi silný. Ocas se kupíruje u čtvrtého obratle. V akci je nesen vysoko, nikdy však zatočený ani vzpřímený.
Plece dlouhé, šikmo uložené, silně osvalené Nadloktí silné. Předloktí rovné, velmi silné. Zápěstí a přední nadprstí: pružné. Tlapy: kočičí.
Stehna: dlouhá a široká, při pohledu zezadu konvexní. Lýtko: silné, není masité. Hlezno: přiměřeně úhlené. Nadprstí pánevní končetiny: silné a šlachovité. Tlapa: poněkud méně kompaktní (oválnější) než u hrudní končetiny.
Prostorný plný pohyb; klus vydatný; nejobvyklejším způsobem pohybu je klus.
Poměrně silná, spíše těsně přiléhající ke tkáni podkoží.
Srst krátká, lesklá, velmi hustá se skromnou podsadou.
Černá, olověně šedá, břidlicová, světle šedá, světle plavá (nažloutlá), jelení červeň, tmavé odstíny žluté; žíhaná (žíhání na různých odstínech žluté nebo šedé základní barvy). U žlutých psů a žíhaných psů černá nebo šedá maska, jež se omezuje na tlamu a nepřesahuje linie oka. Malá bílá skvrna na hrudi, na špičkách tlap a na hřbetě nosu je přípustná.
Kohoutková výška: Psi: 64 až 68 cm. Feny: 60 až 64 cm. Tolerance +/- 2 cm.
Psi 45 až 50 kg. Feny 40 až 45 kg.
Všechny odchylky od výše uvedených bodů se považují za vadu a závažnost takové vady by měla být posuzována v přísném poměru se stupněm odchylky.
Vyslovený paralelismus nebo příliš vyjádřená sbíhavost linií tlamy a mozkovny; sbíhavost bočních linií tlamy. Částečná depigmentace nosní houby. Nůžkový skus; výrazný předkus. Ocas: kroužkující, ocas nesený svisle. Pohyb - neustálý mimochod i v klusu. Velikost: nedostatečná nebo nadměrná velikost.
Divergující horní linie tlamy a mozkovny. Celková depigmentace nosní houby. Výrazně konkávní hřbet nosu, konvexní hřbet nosu. Podkus. Částečná nebo oboustranná depigmentace očních víček, oči různých barev, skleněné oko, oboustranné šilhání. Vrozená ztráta ocasu; vrozeně deformovaný ocas (kupírovaný nebo nekupírovaný). Srst středně dlouhá, nebo zcela krátká, srst tvořící praporce. Všechny barvy neuvedené ve standardu; příliš velké bílé skvrny.
Psi musí mít očividně normálně vyvinutá varlata zcela uložená v šourku.]]>
Francie. Datum publikace platného originálního standardu: 14. 4. 1995.
Hlídání, ochrana a odstrašení.
Skupina 2 Pinčové a knírači,molossové a švýcarští salašničtí psi. Sekce 2.1 (dogovití molossové). Bez zkoušky z výkonu.
Bordeauxská doga patří mezi nejstarší plemena Francie a pochází pravděpodobně ze psů Alanů, zvláště psů používaných k lovu divočáků, o nichž se zmiňuje Gaston Phébus (nebo Fébus), hrabě z Foix, ve 14. století ve své "Knize o lovu": "drží svoji kořist lépe, než dokážou tři chrtové". Pojem "doga" vznikl na konci 14. století. V polovině 19. století byly tehdejší dogy ceněny snad již jen v Aquitanii. Používaly se k lovu velké zvěře (divočáků), k zápasům (často podle pevně stanovených pravidel), k hlídání domů a stád a jako pomocníci řezníků. V roce 1863 se v pařížském parku Jardin dAcclimatation konala první francouzská výstava psů. Bordeauxské dogy na ní byly uvedeny pod stávajícím názvem. Na vzniku dnešní dogy se podílely různé typy: toulousský typ, pařížský typ a bordeauxský typ. Mezi oběma světovými válkami utrpělo toto plemeno natolik, že bylo po válce v letech 1939 až 1945 prakticky ohroženo vymřením; nového rozkvětu se dožilo v šedesátých letech 20. století. 1. standard ("O povaze skutečných dog" v: Pierre Megnin, Le Dogue de Bordeaux, 1896 2. standard v: J.Kunstler, Etude critique du Dogue de Bordeaux, 1910 3. standard od Raymonda Triqueta ve spolupráci s MVDr.Mauricem Luquetem, 1971 4. standard - nové znění podle modelu F.C.I. z Jeruzaléma od Raymonda Triqueta ve spolupráci s Philippem Sérouilem, prezidentem a předsedou "Société des Amateurs de Dogues de Bordeaux", 1993.
Typem moloss s krátkou hlavou s konkávními liniemi. Bordeauxská doga je velmi silný pes s velmi svalnatou celkově harmonickou stavbou těla. Je spíše nízko stavěná, tzn. vzdálenost prsní kosti od podložky (volný prostor pod prsní kostí) je o něco menší než hloubka hrudníku. Podsaditý, svalnatý, impozantní, vzbuzuje velký respekt.
Měřeno od vrcholu ramene k vrcholu sedací kosti přesahuje délka těla kohoutkovou výšku zhruba v poměru 11: 10. Hloubka hrudníku přesahuje polovinu kohoutkové výšky. Maximální délka tlamy odpovídá třetině celkové délky hlavy. Minimální délka tlamy odpovídá čtvrtině celkové délky hlavy U psů odpovídá obvod hlavy přibližně kohoutkové výšce.
Jako dříve bojový pes se hodí spíše pro hlídací účely, které splňuje s pozorností a velkou odvahou, avšak bez agresivity. Je dobrým společníkem a svému pánovi je velmi přítulná a láskyplná. Klidná, vyrovnaná, s vysokým prahem vzrušivosti. Pes je v povaze zpravidla dominantní.
Mohutná, hranatá, široká, poměrně krátká a při pohledu zpředu trapézovitá. Podélné osy lebky a hřbetu nosu (směrem kupředu) konvergují.
U psů odpovídá obvod lebky, měřený na jejím nejširším místě, přibližně kohoutkové výšce. Feny mohou mít obvod lebky o něco menší. Tvar a objem lebky jsou tvořeny silně vyvinutými spánky, nadočnicovými a jařmovými oblouky a příčnou vzdálenosti mezi oběma kostmi dolní čelisti. Temeno hlavy je mírně konvexní. Odsazení čela neboli stop je velmi vyjádřen; se hřbetem nosu tvoří téměř pravý úhel (95 - 110 stupňů). Hluboká čelní rýha se ve směru k týlu zplošťuje. Čelo dominuje obličeji. Přesto je spíše širší než vysoké. Temeno hlavy vykazuje vrásky, uspořádané na obou stranách symetricky vzhledem ke středové rýze. Tyto hluboké a zatočené vrásky jsou volné v závislosti na tom, zda je vzbuzena pozornost psa.
Nosní houba: Široká, dobře otevřené nosní otvory, dobře pigmentovaná, barva odpovídá barvě masky; vyhrnutá nosní houba ("pršáček") je povolena, nos však nesmí být vmáčknut do obličeje. Tlama: Silná, široká, masitá, avšak pod očima ne odulá, relativně krátká; horní linie velmi lehce konkávní s přiměřeně vyjádřenými vráskami. Ke špičce čumáku se tlama prakticky nezužuje; při pohledu shora v podstatě čtvercová. S partií temene hlavy tvoří hřbet nosu velmi tupý úhel, otevřený nahoru. Při vodorovném držení hlavy se tupý, silný a široký konec tlamy nachází na tečně, spuštěné z nosní houby. Obvod tlamy je zhruba 2/3 obvodu hlavy. Jeho délka se pohybuje zhruba mezi třetinou a čtvrtinou celkové délky hlavy, měřené od nosní houby až týlnímu hrbolu. Dosažení těchto mezních hodnot (nejvýše jedné třetiny a nejméně jedné čtvrtiny celkové délky hlavy) je sice přípustné, avšak není žádoucí. Ideální délka tlamy je mezi uvedenými hranicemi. Čelisti: Velmi silné, široké. Bordeauxská doga má předkus (tento předkus je typickým znakem plemene). Zadní strana dolních řezáků bez dotyku před přední stranou horních řezáků. Dolní čelist je obloukovitě zahnuta nahoru. Brada je dobře vyjádřena a nesmí být ani přehnaně přesahovat před horní pysk, ani jím nesmí být zakryta. Zuby: Silné, zvláště špičáky; Dolní špičáky jsou odsazeny a lehce zakřiveny. Řezáky jsou dobře řazeny, především v dolní čelisti, kde by měly tvořit přímou řadu. Horní pysk: Masitý, lehce visící, lze ho stáhnout dozadu. Při pohledu z profilu probíhá dolní okraj pysků lehkým obloukem. Pysky překrývají po stranách dolní čelist. Vpředu se okraj horního pysku dotýká dolního pysku, pak po obou stranách spadá dolů a tvoří široké obrácené "V". Líce: Vystupující díky mimořádně silně vyvinutým žvýkacím svalům. Oči: Oválné, posazené daleko od sebe. Vzdálenost mezi oběma očními koutky odpovídá zhruba dvojité délce jednoho oka. Upřímný pohled. Spojivka nesmí být vidět. Barva oříškově nebo tmavě hnědá u psů s černou maskou; u psů bez masky nebo s hnědou maskou se tolerují poněkud méně tmavé oči, ale nejsou žádoucí. Uši: Poměrně malé, poněkud tmavší barvy než ostatní osrstění. V nasazení se přední okraj poněkud zvedá. Uši jsou zavěšené, avšak nejsou hadrovitě visící. Při vzbuzené pozornosti přiléhá přední okraj ucha k líci. Dolní okraj je lehce zaoblený; nesmí sahat dále než k oku. Uši jsou nasazeny poměrně vysoko, na úrovni hlavní temenní linie lebky, jejíž šířku ještě zdůrazňují. KRK: Velmi silný, svalnatý, téměř válcový. Bohatá volná měkká kůže. Střední obvod krku odpovídá téměř obvodu hlavy. Od hlavy je oddělen lehkým obloukem přiměřeně vyjádřené příčné prohlubně. Z profilu je jeho horní linie lehce konvexní. Dobře vyjádřený lalok začíná na úrovni hrdla a probíhá ve dvou záhybech až na předhrudí, aniž by však příliš visel. Krk, který je v nasazení velmi široký, přechází plynule v plece.
Horní linie: Pevná, s širokým svalnatým hřbetem; dobře vyjádřený kohoutek; široká, velmi krátká a pevná bedra; záď přiměřeně skloněná k nasazení ocasu. Hruď: Mohutná, dlouhá, hluboká, široká, přesahující loket. Široké, silné předhrudí s konvexní dolní linií. Žebra dobře klenutá, avšak ne sudovitá ani sražená. Obvod hrudníku musí přesahovat kohoutkovou výšku o 25 až 30 cm. Spodní linie: Obloukové vedení linií od hlubokého hrudníku k pevnému, přiměřeně vtaženému břichu; břicho není ani prověšené, ani vtažené jako u chrtů. OCAS: Velmi silný v nasazení, pružný. Jeho špička dosahuje až k hleznu, ale nepřesahuje je. Nesený visící, hluboko nasazený; nezalomený a nezkrácený. V klidu visí; je-li pes v pohybu, zvedá se ocas z této svislé polohy všeobecně o 90o až 120o, aniž by se točil nad hřbet a aniž by byl zatočen.
Silná stavba kostí. Velmi vyvinuté osvalení. Plece: Mohutné, osvalení plasticky vystupuje; lopatka uložena středně šikmo (zhruba 45o k horizontále). Úhel mezi lopatkou a nadloktím je o něco větší než 90°. Nadloktí: Velmi svalnaté. Lokty: Ležící v ose trupu, ani příliš těsně přilehlé ke stěně hrudníku, ani vytočené. Předloktí: Při pohledu zepředu rovné nebo mírně skloněné zvenčí od loktů dovnitř ke středu těla - především u psů s velmi širokým hrudníkem Při pohledu z profilu stojí končetiny svisle. Přední nadprstí: Silné; z profilu lehce skloněné; při pohledu zepředu někdy mírně vytočené ven, aby se tak vyrovnal lehký sklon nadloktí. Přední tlapy: Silné, těsně uzavřené prsty; silné zahnuté drápy; dobře vyvinuté a jemné polštářky; přes velkou váhu chodí bordeauxská doga dobře po prstech, neprošlapuje.
Podsadité, dobře úhlené končetiny se silnou stavbou kostí. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovnoběžné a svislé. Působí velmi silným dojmem, třebaže jsou pánevní končetiny poněkud méně široké, než hrudní končetiny. Stehna: Velmi vyvinutá a silná. Osvalení plasticky vystupuje. Koleno: Kloub paralelní se osou těla nebo lehce vytočený ven. Bérce: Relativně krátké, osvalené, sahající hluboko. Hlezna: Krátká, suchá; přiměřeně otevřený úhel hlezen. Nadprstí: Silné, bez paspárků. Zadní tlapy: Poněkud delší, než u hrudních končetin; prsty těsně semknuté.
Na psa molosského plemene velmi pružné. Pružný a prostorný krok. Dobrý posun, vycházející z pánevní končetiny; prostorný pohyb hrudních končetin;, zvláště v klusu, což je způsob pohybu, kterému se dává přednost. Zrychlí-li klus, má pes sklon nést hlavu níže, horní linie se sklání kupředu a hrudní končetiny se ve snaze dosáhnout dál pohybují blíže k ose těla. Krátký cval s poměrně vyjádřeným svislým pohybem. Na krátké vzdálenosti může dosahovat velké rychlosti.
Silná a dostatečně široká.
Vlastnosti srsti: hladká, krátká a na dotek jemná srst. Barva srsti: jednobarevná žlutá ve všech odstínech od mahagonové až po špinavě žlutou (isabela). Žádoucí je dobrá pigmentace. Malé bílé odznaky na hrudi a prstech jsou přípustné.
1. Černá maska: maska bývá často jen málo rozšířená; nesmí dosahovat až na lebku. Může být provázena lehkým "přelivem" na lebce, uších, krku a horní straně těla. Nosní houba je černá. 2. Hnědá maska: (staré označení: "červená maska" nebo "hnědočerná") Nosní houba i okraje víček jsou hnědé. 3. Bez masky: barva srsti v odstínech žluté; kůže se zdá být červená (dříve označováno jako "červená maska"). Nosní houba je načervenalá nebo růžová.
Velikost: musí odpovídat přibližně obvodu hlavy. Psi : kohoutková výška 60 až 68 cm. Feny : kohoutková výška 58 až 66 cm. Odchylka 1 cm dolů a 2 cm nahoru se toleruje. Hmotnost: Psi : nejméně 50 kg . Feny : nejméně 45 kg. FENY: měly by odpovídat všem základním znakům rasy, ale méně vyjádřeně.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů by se měla považovat za chybu, jejíž hodnocení musí být ve správném poměru se stupněm odchylky.
Nadměrná agresivita, bojácnost. Krátká a kulatá hlava s vystupujícíma očima. Přílišné zdůraznění buldokovitého typu (plochá lebka, hřbet nosu kratší, než čtvrtina celkové délky hlavy). Výrazná stranová odchylka čelistí. Řezáky, viditelné i při zavřené tlamě. Klenutý (konvexní) hřbet. Ocas se srostlými obratli, pokud není vybočen do strany. Vtočené tlapy hrudních končetiny i lehkého stupně. Přehnaně vytočené tlapy hrudních končetin. Ploché stehno. Příliš otevřený úhel hlezna (strmé úhlení). Úhly příliš uzavřené, "podstavěná" pánevní končetina. Hlezna kravský nebo sudovitý postoj. Strnulé nebo vzadu silně kolébavé chody. Nepřiměřeně drsně supící psi. Bílá na špičce ocasu nebo na přední straně končetin nad předním nebo zadním nadprstím.
Dlouhá a úzká hlava s málo výrazným stopem; hřbet nosu delší než třetina celkové délky hlavy (nedostatky v typu v oblasti hlavy). Hřbet nosu rovnoběžný s horní linií lebky nebo spadající; konvexní hřbet nosu. Zkřížené čelisti. Chybějící předkus. I při zavřené tlamě viditelné špičáky. Při zavřené tlamě neustále viditelný jazyk. Zalomený ocas, který je zalomen do strany nebo zatočený (jako vývrtka). Zkřivený nebo zkrácený ocas. Křivé hrudní končetiny se silně prošlápnutým nadprstím. Úhel hlezna otevřený dozadu (hlezno pánevní končetiny ohnuté dopředu). Bílý na hlavě nebo na těle, jiná barva srsti než "fauve" (žlutá). Zjistitelné nedostatky, vedoucí k invaliditě.
Psi musí mít viditelně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná do šourku.]]>
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 13.03.2001.
Původně pes ovčácký, dnes pes pracovní (hlídač, obranář, stopař), všestranný, stejně jako rodinný pes.
Skupina 1 – Psi ovčáci a honáčtí (kromě psů švýcarských salašnických). Sekce 1 – Ovčáci. S pracovní zkouškou.
Na devatenáctého století bylo v Belgii množství psů hlídajících stáda, jejichž typ i barva srsti byly značně rozdílné. Aby se do tohoto stavu vnesl určitý řád, náruživí milovníci psů se sdružili a nechali se přesvědčit profesorem A. Reulem z Veterinární školy v Cureghemu, kterého lze považovat za skutečného průkopníka a zakladatele tohoto plemene. Plemeno se tvořilo oficiálně v letech 1891 až 1897. Dne 29. září 1891 vznikl v Bruselu „Klub belgického ovčáka“ a ve stejném roce (15.listopadu) profesor A. Reul zorganizoval v Cureghemu setkání 117 psů, což pomohlo písemně podchytit základní stav, a byl proveden výběr nejlepších jedinců. V dalších letech začala skutečná selekce, jež využívala k chovu jen několik málo jedinců. Dne 3.dubna 1892 sepsal Klub belgického ovčáka první velmi podrobný standard plemene. Tento standard definoval jedno plemeno se třemi možnými variantami srsti. Belgický ovčák však přesto zůstával plemenem prostých lidí, a proto nijak zvlášť nestoupl jeho věhlas. První belgičtí ovčáci byli zaregistrováni v plemenné knize belgického kynologického svazu Société Royale Saint-Hubert (L.O.S.H.) až v roce 1901. Během následujících let milovníci belgického ovčáka neúnavně pracovali na sjednocení typu plemene a odstranění jeho nedostatků. Lze říci, že kolem roku 1910 byl typ a povaha belgického ovčáka ustálen. V historii belgického ovčáka docházelo ke mnoha sporů týkajících se různých variet a barev. Na druhé straně nikdy neexistovaly spory týkající se morfologie (stavby), povahy a pracovní způsobilosti plemene.
Belgický ovčák je pes střední velikosti, harmonických proporcí, spojující eleganci a sílu; je středního vzrůstu, jeho svalstvo je suché a pevné, formát kvadratický; je velmi otužilý a schopný odolávat různým výkyvům povětrnostních podmínek, jež jsou v belgickém podnebí tak časté. Díky harmonii tvarů a hrdému nesení hlavy působí belgický ovčák dojmem robustní elegance, která představuje hlavní znak zástupců tohoto ušlechtilého pracovního plemene. Belgický ovčák se statisticky posuzuje v přirozeném postoji, bez fyzického kontaktu s vystavovatelem.
Belgický ovčák je pes kvadratický. Hrudník dosahuje až k loktům. Délka tlamy odpovídá polovině délky hlavy nebo ji lehce přesahuje.
Belgický ovčák je pes ostražitý a aktivní, překypující vitalitou a vždy připravený k akci. Má vrozenou schopnost hlídat stáda, spojuje v sobě vzácné kvality nejlepších hlídacích psů. Je vždy připraven bez váhání, houževnatě, úporně a razantně bránit svého pána. Spojuje všechny vynikající kvality ovčáckého psa, hlídače, obranáře a služebního psa. Jeho živý a čilý temperament a smělý charakter bez známek strachu či agresivity musí být jednoznačně patrné z jeho držení těla a ve věrném, hrdém a pozorném výrazu jiskřících očí. V posuzování se vyžaduje klidná a odvážná povaha.
Vysoko nesená, dlouhá, ale ne přehnaně, s rovnoběžnými liniemi, dobře tvarovaná a suchá. Mozkovna a tlama jsou téměř stejné délky, tlama může být mírně delší než lebka, což tvoří dojem uceleného obrazu.
Střední velikosti, odpovídající délce hlavy, čelo spíše zploštělé než zakulacené, mezioční rýha méně výrazná, při pohledu z profilu je rovnoběžná s pomyslnou linií prodlužující hřbet nosu, týlní hrbol méně vyvinutý, nadočnicové a jařmové oblouky nevyčnívající.
Mírný.
Čenich: Černý. Tlama: Střední délky a dobře tvarovaná pod očima, směrem k čenichu se postupně zužuje, tvoří prodloužený klín, hřbet nosu rovný a rovnoběžný s čelem, tlama dobře „rozříznutá“, tzn. když je otevřená, koutky tlamy jsou stažené dozadu, čelisti jsou dobře obnažené. Pysky: Tenké, dobře přiléhající a silně pigmentované. Čelisti/zuby: Zuby silné a bílé, pravidelně a pevně zasazené v čelistech, které jsou dobře vyvinuté. Připouští se nůžkový skus, ale i klešťový, kterému dávají přednost pastevci ovcí a dobytka. Kompletní chrup, odpovídající zubnímu vzorci; chybějící 2×PM1 se tolerují a na M3 se nebere zřetel. Líce: Suché a dobře tvarované, ploché, třebaže svalnaté. Oči: Střední velikosti, ani vyčnívající ani zapadlé, mírně mandlovitého tvaru, šikmé, barvy hnědavé, preferují se tmavé, okraje víček jsou černé; přímý pohled, živý, inteligentní a s tázavým výrazem. Uši: Spíš menší, vysoko nasazené, jednoznačně trojúhelníkového tvaru, ušní boltec je u nasazení dobře zakulacený, konec do špičky, boltec je tuhý a neohebný; při vzbuzené pozornosti psa jsou uši vzpřímeně a svisle. KRK: Dobře nasazený, mírně prodloužený, spíše vzpřímený, dobře osvalený, rozšiřující se směrem k ramenům a bez laloku, šíje lehce klenutá.
Silný, ale ne těžkopádný, délka od vrcholu ramene až k vrcholu sedací kosti přibližně odpovídá kohoutkové výšce. Horní linie: Horní linie hřbetu a beder je rovná. Kohoutek: Zdůrazněný. Hřbet: Pevný, krátký a svalnatý. Bedra: Pevná, krátká, dostatečně široká, svalnatá. Záď: Svalnatá, velmi lehce skloněná, dostatečně široká, ale ne příliš. Hrudník: Ne příliš široký, ale hluboký; žebra v horní části klenutá; při pohledu zepředu není hruď není příliš široká, ale ani příliš úzká. Spodní linie: Začíná v dolní části hrudníku a mírně stoupá v harmonické křivce, směřuje k břichu, které není příliš povolené, ale ani příliš vtažené jako u chrta a přiměřeně vyvinuté. OCAS: Dobře nasazený, silný u kořene, střední délky, dosahuje nejméně ke hleznu, ale spíše ho lehce přesahuje. V klidu je nesen svisle, špička ocasu lehce zakřivena zpět nahoru na úrovni hlezna. V akci je ocas zvednutý, avšak nepřesahuje horní linii psa, křivka ocasu je směrem ke špičce více zvýrazněna, ale pouze tak, aby v žádném místě nevytvářela háček ani jiný záhyb.
Celkový pohled: Pevná kostra, ale ne těžká. Svalstvo suché a silné. Přední končetiny jsou kolmé při pohledu ze všech stran a perfektně rovnoběžné jsou při pohledu zepředu. Plece: Lopatka je dlouhá a šikmá, dobře uložená, tvoří s kostí ramenní dostatečný úhel – ideální 110 – 150°. Nadloktí: Dlouhé a dostatečně šikmé. Lokty: Pevné, nejsou vybočené, ani vbočené. Předloktí: Dlouhé a rovné. Zápěstí: Velmi pevné a dobře patrné. Nadprstí: Silné a krátké, co nejvíce kolmé k zemi nebo jenom trochu skloněné dopředu. Tlapy: Kulaté, kočičí tlapky; prsty klenuté a sevřené, chodidlové polštářky silné a pružné, drápy tmavé a silné.
Celkový pohled: Končetiny jsou silné, ale ne těžkopádné. Z profilu: pánevní končetiny jsou postaveny svisle a při pohledu zezadu jsou dokonale rovnoběžné. Stehno: Střední délky, široké a silně svalnaté. Koleno: Přibližně svisle pod kyčlí, normální kolenní úhel. Holeň: Střední délky, široká a svalnatá. Hlezna: Blízko k zemi, široké a svalnaté, přiměřeně zaúhlené. Záprstí: Pevné a krátké. Paspárky jsou nežádoucí. Tlapy: Mohou být lehce oválné, prsty klenuté a dobře sevřené, polštářky silné a pružné, drápy tmavé a silné. POHYB: Pohyb živý a volný ve všech druzích kroku. Belgický ovčák je dobrý běžec, ale jeho nejběžnějším pohybem je krok a hlavně klus. Končetiny se pohybují rovnoběžně s osou těla. Ve velké rychlosti se tlapy přibližují středu těla, při klusu je jejich šířka průměrná. Pohyb je plynulý (pravidelný) a lehký, vychází hlavně z pánevních končetin. Horní linie zůstává pěkně rovná, hrudní končetiny se nezvedají příliš vysoko. Belgický ovčák působí neúnavně. Krok je rychlý, pružný a živý. V plné rychlosti je schopen náhle změnit směr. Se svým bujným temperamentem a svou vůlí hlídat a chránit má výraznou tendenci pohybovat se v kruzích.
Pružná, ale pevně obepínající celé tělo. Okraje pysků a víček jsou silně pigmentovány.
Srst a její délka, směr růstu, vzhled a barva belgického ovčáka – to jsou kriteria přijatá k rozlišení čtyř variet plemene, tj. Groenendaela, Tervuerena, Malinoise a Laekenoise. Tyto čtyři variety se posuzují odděleně a každá může získat návrh na tituly C.A.C., C.A.C.I.B. a reserve C.A.C, reserve C.A.C.I.B.
Srst musí být u všech variet vždy hustá, uzavřená, dobré struktury, a spolu s podsadou tvoří vynikající ochranu.
Krátká srst na hlavě, na vnější straně uší, na spodní části končetin, kromě zadní strany předloktí. Od lokte k zápěstí je srst dlouhá, nazývaná praporce. Po celém zbytku těla je srst dlouhá a hladká a ještě delší a bohatší je v okolí krku a hrudi, kde tvoří límec. Otvor sluchovodu je chráněn hustou srstí, chlupy od základny ucha jsou zvednuté a rámují hlavu. Zadní část stehen je zdobena velmi dlouhou a hustou srstí, která tvoří tzv. kalhoty. Ocas je porostlý také dlouhou a hustou srstí a vytváří praporec. Dlouhosrsté variety belgického ovčáka jsou Groendendael a Tervueren.
Velmi krátká srst na hlavě, na vnější straně uší a na spodní části končetin. Srst je krátká i na zbytku těla, hustší na ocase a kolem krku, kde vytváří límec, který začíná od základu ucha a dosahuje až ke krku. Kromě toho je srst delší také na zadní části stehen. Osrstění ocasu je bohaté, ale nevytváří praporec. Krátkosrstá varieta belgického ovčáka je Malinois.
Hrubá srst je charakteristická především svou tvrdostí a suchými chlupy, které se mimoto jeví jako zježené a rozcuchané. Srst je přibližně 6 cm dlouhá po celém těle, srst je kratší na hřbetě nosu, na čele a na končetinách. Ani srst kolem očí ani srst na tlamě není dost vyvinutá na to, aby zakrývala tvar hlavy. Osrstění čenichu je nicméně povinné. Ocas nemusí tvořit praporec. Hrubosrstou varietou belgického ovčáka je Laekenois.
Maska: U variet Tervueren a Malinos musí být maska velmi dobře vyjádřena a musí obklopovat horní a dolní pysky, spojovat pysky a oční víčka do jednolité černé zóny. Absolutním minimem je šest stěžejních pigmentovaných míst, které musí být černé: obě uši, obě horní víčka, horní i dolní pysky. Uhlování: U variet Tervueren a Malinois představuje znamená toto uhlování černé konečky chlupů, čímž vzniká dojem černého „poprašku“ na základní barvě. Tato černá je vždy jemně rozptýlena a nesmí tvořit ani velké skvrny, ani pruhování. U variety Laekenois se uhlování projevuje mírněji. Groenendael: pouze černá srst. Tervueren: pouze žluté zbarvení s uhlováním nebo šedé zbarvení s uhlováním, obě možnosti s černou maskou. Žluté se dává přednost. Žlutá barva musí být teplá, ani příliš světlá, ani vybledlá. Za elitní jedince nelze považovat psy, jejichž barva je jiná než žlutá s uhlováním, nebo kteří neodpovídají požadované intenzitě zbarvení. Malinois: pouze žluté zbarvení s uhlováním a s černou maskou. Laekenois: jednotné žluté zbarvení se stopami uhlování a tmavé barvy na hlavě, čenichu a ocasu. Pro všechny variety: trocha bílé barvy na hrudi a na prstech se toleruje.
Kohoutková výška: Ideální výška je 62 cm u psů a 58 cm u fen. Tolerované meze: o 2 cm méně a o 4 cm více.
Psi přibližně 25 až 30 kg. Feny přibližně 20 až 25 kg.
průměrné normální míry belgického ovčáka – psa se 62 cm v kohoutku jsou Délka trupu: 62 cm (od vrcholu ramenního kloubu po sedací hrbol). Délka hlavy: 25 cm. Délka tlamy: 12,5 – 13 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů by se měla považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být ve správném poměru se závažností odchylky. Celkový vzhled: těžký, postrádající eleganci, příliš lehký nebo příliš jemný, délka přesahující výšku, obdélníkový. Hlava: těžká, příliš mohutná, postrádající paralelismus, nedostatečně modelovaná či suchá, čelo příliš zakulacené, stop příliš zvýrazněný nebo nevýrazný, tlama příliš krátká či příliš useknutá, klenutý hřbet nosu (římský nos), nadočnice a jařmové oblouky příliš výrazné. Nosní houba, pysky a víčka: stopy depigmentace. Chrup: špatně uspořádané řezáky. Vážné vady: chybějící jeden řezák, chybějící jeden třetí třeňový zub (1× PM3), chybějící jeden druhý třeňový zub (1× PM2), chybějící tři první třeňové zuby (3× PM1). Oči: Světlé, kulaté. Uši: velké, dlouhé, příliš široké u základny, nízko nasazené, rozbíhající se (divergentní) či sbíhající se (konvergentní). Krk: štíhlý, krátký, nízko nasazený. Trup: příliš dlouhý, žebra nesmí být na úrovni hrudníku příliš široká (válcovitá). Kohoutek: nevýrazný, nízký. Horní linie: hřbet a /nebo bedra dlouhá, slabá, spáditá, nebo klenutá. Záď: příliš skloněná, přestavěná. Spodní linie: příliš hluboká nebo naopak příliš mělká, volné břicho. Ocas: příliš nízko nasazen, příliš vysoko nesen, tvaru háčku, špička uhýbá do stran. Končetiny: kostra příliš lehká, či příliš těžká, špatný postoj končetin z profilu (například záprstí příliš skloněná nebo zápěstí příliš slabá). Zepředu například nohy do „X“, do „O“, kolena a lokty vytočené. Zezadu: například pánevní končetiny blízko u sebe, rozbíhavé, či sudovité, hlezna sbíhavá či rozbíhavá, příliš výrazně nebo málo zaúhlené. Tlapy: otevřené. Chody: pohyb vázaný, sevřený, příliš krátká stopa, nedostatečný impuls, špatný přenos síly hřbetem, nadměrně vysoký krok.
Všechny variety: nedostatek podsady. Groenenedael a Tervueren: zvlněná srst, vlnitá či zkadeřená, nedostatečně dlouhá. Malinois: srst středně dlouhá na místech, kde by měla být krátká; lysá místa. Tvrdé chlupy rozeseté v krátké srsti, vlnitá srst. Laekenois: srst příliš dlouhá, hedvábná, vlnitá, zkadeřená či krátká, plná jemných chlupů, rozeseté kadeře v tvrdé srsti, neúměrně dlouhé chlupy okolo očí nebo na spodní straně hlavy, huňatý ocas.
Všechny variety: bílá skvrna na prsou utvářející náprsenku, bílá barva na nohou přesahující prsty. Groenendael: zrzavý nádech srsti, šedivé kalhoty. Tervueren: šedý. Tervueren a Malinois: žíhaná barva, odstíny nedostatečně teplé, nedostatek či přebytek uhlování, nebo jeho rozmístění ve skvrnách po těle, nedostatečná maska. Tervueren, Malinois, Laekenois: žlutá barva příliš světlá, Pokud je jedna ze základních barev příliš zředěná, je to považováno za vážnou vadu.
jedinec postrádající sebedůvěru a přílišná nervozita.
Povaha: jedinec agresivní nebo bojácný. Všeobecný vzhled: absence typu plemene. Chrup: předkus, podkus, i bez ztráty kontaktu (obrácený skus), zkřížený skus, chybějící jeden špičák (1C), chybějící jeden trhák (1× PM4 nebo 1× MI), chybějící jedna stolička (1× M1 nebo 1× M2 s výjimkou M3). Chybějící 1× PM3 + 1 další zub anebo celkem chybějící 3 či více zubů (kromě PM 1). Čenich, pysky, víčka: silně depigmentovány. Uši: svěšené nebo uměle upravené uši. Ocas: chybějící či zkrácený, ať už od narození či po amputaci, příliš vysoko nesený a tvaru prstenu či stočený. Srst: chybějící podsada. Barva: všechny barvy, které neodpovídají uvedeným varietám, bílé znaky příliš rozsáhlé na hrudi a nebo dosahující až k šíji, bílá barva na končetinách přesahující polovinu nártu u předních či zadních končetin a vytvářející ponožky. Bílé znaky jinde než na hrudi, či prstech. Chybějící maska včetně čenichu světlejší barvy, než je zbytek srsti u variet Tervueren a Malinois. Velikost: mimo předepsané limity.
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná do šourku.
Páření mezi varietami jsou zakázána kromě zvláštních případů dle odchylek odsouhlasených kompetentními národními chovatelskými komisemi (text 1974 Paříž).]]>
Nizozemí. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 25.08.2001.
Společenský pes.
Skupina 2 pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi. Sekce 1 pinčové a knírači. Bez zkoušky z výkonu.
Hrubosrstý, živý, aktivní, silný a kvadraticky stavěný. U fen je povolena maličko větší délka těla. Stavěný a osvalený natolik, aby byl schopen doprovázet koně a kočár, stejně jako chytat krysy ve stáji. Holandský pinč byl dříve nazýván „stájový pes gentlemana“ nebo „pes kočích“. Zároveň v celkovém vzhledu nemá být ani stopy po hrubosti či neohrabanosti.
Oddaný, veselý, přátelský, uvolněný, není ale přehnaně aktivní, ani příliš bojácný, není uštěkaný ani se nesnaží utíkat. Holandský pinč je milý a příjemný rodinný pes.
Hlava je jedním z nejtypičtějších znaků holandského pinče. Při pohledu shora je široká a krátká.
Lebka: mírně vyklenutá. Čelo je mírně zaoblené. Stop: vyznačený.
Nosní houba: černá a široká. Tlama: plná, se silnými, poměrně krátkými čelistmi (poměr délky lebky od týlního hrbolku ke stopu a délky tlamy od stopu ke špičce nosu je 2:1). Pysky: tenké a těsně přiléhající, s černými okraji. Čelisti/Zuby: silné, nejlépe s nůžkovým skusem, horní zuby těsně překrývají spodní zuby. Klešťový skus nebo těsný předkus jsou přípustné. Oči: oči jsou pro plemeno velmi typické, s přátelským a živým výrazem. Jsou tmavé, velké a kulaté, nejsou ani vystupující ani hluboko zasazené. Okraje očních víček jsou černé, řasy jsou tmavé a dobře vyvinuté. Uši: nasazené vysoko, klopené se špičkou blízko u lící, malé, tenké a trojúhelníkové, s mírně zaoblenými špičkami. V afektu se špičky uší naklánějí trochu více vpřed proti lícím.
Poměrně krátký, dobře osvalený.
Trup má vypadat robustně. Přílišná hrubost i přílišná jemnost by měly být postihovány. Hřbet: široký, osvalený a rovný. Bedra: lehce klenutá. Záď: dobře osvalená. Hrudník: široký, ne nepřiměřeně hluboký, s dobře vyklenutými žebry. Spodní linie: břicho sotva vtažené.
Nekupírovaný nebo zkrácený o třetinu délky. Nekupírovaný ocas má být poměrně krátký, nesený vesele, ale nikoliv zatočený nad hřbetem.
Rovné, ne blízko u sebe, ale přitom postavené pod trupem. Silné, s oválnou kostrou. Ramenní lopatky: přiměřeně šikmé v souladu s přiměřeným zaúhlením hrudních i pánevních končetin.
Přiměřeně zaúhlené, silné a dobře osvalené. Hlezna: nízko posazená. Zadní tlapky: kulaté, úhledné a malé (kočičí tlapky) se silnými prsty a černými drápky.
Srst je velmi důležitým znakem: Na trupu: hrubá, drátovitá, drsná, rovná , s rozcuchaným vzhledem, přibližně 4-7 cm dlouhá, nikoliv kudrnatá, vlnitá či vlnovitá, tendence k tvorbě chomáčů je závažnou vadou. Podsada je dostačující k ochraně psa před rozmary počasí. Rozdělování srsti na hřbetě je znakem toho, že srst je příliš dlouhá a jemná a postrádá podsadu. Na končetinách: srst střední délky, nikoliv hustá, směřující dozadu, takže naznačuje praporce. Vadou je hustá a vlnovitá srst po celých končetinách, skrývající obrys. Na ocasu: huňatá, bez praporce. Na hlavě: hlava je pokryta stejnou drátovitou srstí jako trup, ale maličko kratší, alespoň na lebce (mozkovně) a uších. Dlouhá srst je na lících, vousech, bradce a obočí. Obočí může trochu spadat přes oči, pokud oči nezakrývá nebo nepřekáží vidění. Chomáč na temeni je vadou, stejně jako rozdělování srsti na tlamě. Srst na uších je kratší než na těle.
Jednobarevná žlutá ve všech odstínech, nelépe však tmavě slámová. Uši, vousy, bradka a obočí mohou být tmavšího odstínu žluté než srst na zbytku těla. Jiná barva než různé odstíny žluté je nepřijatelná.
Výška v kohoutku: Psi přibližně 37 – 42 cm. Feny přibližně 35 – 40 cm. Hmotnost: 9 - 10 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. Jedinci, vykazující zřejmé fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Portugalsko. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO STANDARDU: 20.12.1966.
Estrelský pastevecký pes je nerozlučným společníkem pastevce a spolehlivým hlídačem stád, která neústupně brání proti vlkům a zlodějům dobytka. Je rovněž vynikajícím hlídačem pro hlídání domu a majetku, má vysoce ceněné vlastnosti vynikajícího obranáře a používá se dokonce i jako znamenitý tažný pes.
Skupina II - pinčové a knírači, molossové, švýcarští horští a salašničtí psi. Sekce 2.2 – molossoidní plemena, horského typu. Bez zkoušky z výkonu.
Tento horský pes se chová již od dávných časů v okolí pohoří Serra da Estrela (pohoří v severním Portugalsku). Skutečný původ tohoto plemene se však ztrácí v šeré a dávné minulosti. Jisté je, že jde o jedno z nejstarších plemen Iberského poloostrova. S těmito psy se setkáváme od úpatí hor až po nejvyšší horské pastviny (i ve výškách více než 2000 m nad mořem), a to především v létě, kdy po tání na horských pastvinách vyrazí tráva a pastevci vyhánějí do hor stáda, zatímco v níže položených oblastech trávu vysuší na troud přílišné horko. Tito psi provázejí stáda, ostražitě je hlídají a brání proti divoké zvěři, jež zneklidňuje okolí. Psy tohoto plemene nacházíme roztroušené také na dalších místech krajiny – zvláště uprostřed země, kam se dovážejí štěňata z oblastí estrelských hor, nebo kde je chovají chovatelé pocházející z pohoří Serra da Estrela.
Estrelský pastevecký pes je psem molosského typu, svým vzhledem připomíná mastifa, s konvexními liniemi z profilu, kompaktní a rustikální. Je harmonicky stavěný a morfologicky dokonale utvářený; vyslovená vyváženost celého vzhledu vypovídá o dlouholeté minulosti čistokrevného chovu s hlubokými místními kořeny.
Estrelský pastevecký pes je charakteristický živým pohybem a impozantním vystupováním. Jeho pohled je bystrý, klidný a výrazný. Jeho sebejisté a někdy až hrozivé chování vůči cizím nabádá k opatrnosti; jinak je vůči svému pánovi, pastevci, až pozoruhodně poslušný.
Silná, velká. Hlava je podlouhlá a lehce konvexní, dobře nasazená a co do velikosti v dobrém poměru s trupem, stejně jako mozkovna je v dobrém poměru s obličejovou částí lebky, což přispívá k harmonii celku. Hladká kůže na lebce a lících.
Lebka: Čelo a mozkovna dobře vyvinuté, zaoblené a z profilu konvexní. Týlní hrbol nenápadný. Stop: Málo vyjádřen; zhruba ve stejné vzdálenosti od čenichu jako od týlního hrbolu.
Čenich: Vždy tmavší než srst, přednostně černý. Hřbet nosu: Směrem k čenichu se zužuje, ale není špičatý; po většinu délky rovný, na konci lehce konvexní (náznak orlího nosu). Tlama: S jasnými obrysy; pysky jsou velké, nejsou silné, nejsou převislé, dobře přiléhají. Sliznice tlamy a patra a také okraje pysků jsou sytě černě pigmentovány. Čelisti/Zuby: Dobře vyvinuté čelisti. Zuby silné, bílé, dobře vsazené. Dobrý skus. Oči: Vodorovně posazené, uložené na stejné výšce s očnicí, oválného tvaru, střední velikosti, symetrické, dobře otevřené; výraz je klidný a bystrý; přednostně barvy tmavého jantaru; oční víčka těsně přiléhají a jejich okraje jsou černě zbarvené; obočí přiměřeně vyjádřené. Uši: V poměru k celku malé (11 cm délky na 10 cm šířky), tenké, trojúhelníkové, na špičce zaoblené; ucho je zavěšené; nasazené středně vysoko a šikmo směrem dozadu; těsně přiléhá k hlavě; u základny je vidět kousek vnitřní strany ucha. Kupírované uši jsou přípustné, ale přednost se dává přirozenému uchu.
Rovný, krátký a silný; dobře vsazený mezi plece; s nepříliš bohatým osrstěním na hrdle.
Téměř vodorovný, přednostně krátký. Bedra: široká, krátká, dobře osvalená a dobře nasazená k zádi, jež je šikmá a lehce spadá. Hrudník: Dobře zaoblený, aniž by byl válcovitý, široký, dlouhý a hluboký, Spodní linie: břicho není příliš silné, je v dobrém poměru s celkem, dobře splývá s ostatními partiemi těla; spodní linie by měla pomalu stoupat od hrudní kosti až ke slabině.
Není kupírovaný, je dlouhý, v klidu v postoji dosahuje až k hleznu; silný, ve tvaru zakřivené šavle, nasazen středně vysoko, dobře osrstěný, u dlouhosrsté variety má praporec, s háčkem na konci. Je nesen pod horizontálou; je-li pes v klidu, spadá přirozeně mezi stehna; je-li pes vzrušen nebo v pohybu, je ocas nesen nad horizontálou, zahnutý směrem vzhůru, směřuje dopředu, do strany, nebo dolů.
Stojí-li pes normálně, jsou zcela svislé; průřez předloktí a bérce je téměř válcový. Kostra dobře vyvinutá, dobře osvalená a silná. Klouby silné se středním zaúhlením, což umožňuje volný pohyb psa. Hlezno trochu níže posazeno, se středním zaúhlením a ve správném postavení pod rovnou holení.
Odpovídají velikosti psa, dobré stavby, nejsou ani příliš kulaté, ani příliš dlouhé; jsou přechodem mezi kočičí a zaječí tlapkou, prsty nikdy nejsou roztažené. Prsty silné a těsně přiléhající; prostory mezi prsty a mezi polštářky jsou bohatě osrstěné. Polštářky tlap velké a tvrdé. Drápy jsou tmavě zbarvené, přednostně černé, a dobře vyvinuté. Psi mohou mít jednoduché nebo dvojité paspárky.
Pohyb normální, volný.
Silná, poněkud hrubá srst, ale bez přehnané tvrdosti, podobá se kozí srsti; hladká nebo lehce zvlněná srst, téměř na celém těle dobře přiléhající; velmi bohaté osrstění dlouhosrsté i krátkosrsté variety. Za normálních okolností je srst na různých místech těla různě dlouhá: na končetinách, pod lokty a pod hlezny a také na hlavě je srst kratší a hustší; na uších se srst od nasazení ucha k jeho špičce zkracuje, současně je také jemnější a měkčí; na ocasu je srst delší – u dlouhosrsté variety je ocas porostlý hustou a silnou srstí, která tvoří praporec; srst je delší také kolem krku a na hrdle je huňatá; zvláště u dlouhosrsté variety jsou stehna a zadní část hrudních končetin osrstěny bohatými praporci. Podsada je jemná, hustá a odstávající; u kořínků je podsada propletena s hrubšími vlasy v srsti. Za normálních okolností je podsada, jež se vyskytuje v hojné míře především u dlouhosrsté variety, světlejší než krycí srst.
Jediné přípustné barvy jsou: všechny odstíny plavé, vlkošedé a žluté, jednobarevné nebo s bílými znaky.
Kohoutková výška psi: 65 až 72 cm. Kohoutková výška feny: 62 až 68 cm.
Hlava: Délka mozkovny: 13,5 až 14,5 cm. Šířka mozkovny: 12,5 až 14 cm. Délka tlamy: 12 až 13 cm. Hrudník: Obvod hrudníku: 75 až 80 cm. Šířka hrudníku: 18 až 20 cm. Hloubka hrudníku: 28 až 29 cm. Horní linie: Délka horní linie: 63 až 65 cm. Šířka trupu: 12 až 15 cm. Délka: Trupu: 68 až 73 cm. Ocasu: 40 až 45 cm. Velikost Kohoutková výška: 62 až 72 cm. Délka hrudní končetiny: 34 až 37 cm. Výška v zádi: 67 až 69 cm. Hmotnost Psi: 40 až 50 kg. Feny: 30 až 40 kg.
Všechny odchylky od výše uvedených bodů se považují za vadu a její hodnocení by mělo být v přesném poměru k jejímu stupni. Hlava: Příliš štíhlá, příliš dlouhá nebo špičatá. Čenich: Velmi světle zbarvený nebo viditelně skvrnitý. Skus: Předkus nebo podkus. Oči: Skvrny na rohovce, oči různé velikosti. Uši: špatně nasazené, velmi velké, masité nebo zakulacené. Ocas: kupírovaný, vrozené deformace ocasu, vrozená ztráta ocasu. Osrstění: albinismus; vlastnosti srsti neodpovídající standardu. Nadváha. Velikost: nadměrná velikost (gigantismus) nebo nedostatečná velikost (nanismus); tolerance 4 cm je přípustná.
Psi, Feny Hlava: držení, mozkovna, stop, čenich, hřbet nosu, oči, uši 20 20 Krk, kohoutek, plece, hrudní končetina 15 13 Hruď, bedra, horní a dolní linie 15 15 Záď, pánev, pánevní končetina 13 15 Tlapy, prsty, drápy 5 5 Ocas: držení, tvar, nasazení 5 5 Srst: textura, barva, hustota 7 7 Celkový vzhled: harmonie tvarů, pohyb, velikost, sekundární pohlavní znaky 20 20 Souhrn 100 100 Jedinci, kteří vykazují fyzické abnormality nebo poruchy chování, musí být diskvalifikováni.
Psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata, zcela sestouplá v šourku.]]>
Švýcarsko. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 28. 11. 2001.
Honicí, strážní a hlídací pes ke hlídání statků. Dnes také všestranný pracovní pes a příjemný rodinný pes.
Skupina 2 Pinčové a knírači, molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 3 Švýcarští salašničtí psi. Bez pracovní zkoušky.
Entlebušský pes je nejmenším plemenem ze švýcarských salašnických psů. Pochází z Entlebuchu, což je údolí v oblasti kantonů Luzern a Bern. První popis pod názvem "Entlibucherhund" pochází z roku 1889, ale ještě dlouho poté se appenzellerský a entlebušský pes od sebe vůbec nerozlišovali. V roce 1913 představil profesor Heim, velký milovník podporující intenzivně plemena švýcarských salašnických psů, čtyři exempláře tohoto malého honáckého psa s vrozeně zkráceným ocasem na výstavě psů v Langenthalu. Na základě posudků rozhodčích byli tito psi zaneseni jako čtvrté plemeno salašnických psů do švýcarské plemenné knihy psů SHSB. První standard byl však zpracován až v roce 1927 a po 20. srpnu 1926 následovalo na základě iniciativy Dr. B.Kohlera založení švýcarského klubu pro entlebušské salašnické psy, který se nadále věnoval rozvoji a čistokrevnému chovu tohoto plemene. Jak nízký počet zápisů do plemenné knihy SHSB ukazuje, toto plemeno se rozvíjelo jen pomalu. Entlebušský salašnický pes získal nový podnět v okamžiku, kdy lidé odhalili a prokázali jeho vrozené vlastnosti živého a neúnavného honáckého psa a jeho vynikající vlohy pracovního plemene. Dnes, třebaže je stále ještě málo početný, nalezl tento atraktivní trojbarevný pes své milovníky a těší se stále rostoucí oblibě také jako rodinný pes.
Bezmála středně velký, kompaktně stavěný pes lehce obdélníkového formátu, trojbarevný jako všechna plemena švýcarských salašnických psů, velmi pohyblivý a mrštný. Čilý, bystrý, chytrý a přátelský výraz tváře.
Poměr kohoutkové výšky k délce těla = 8 : 10. Poměr délky tlamy k délce mozkovny = 9 : 10.
Živý, temperamentní, sebejistý a nebojácný; vůči osobám, které dobře zná, je dobromyslný a příchylný; vůči cizím lehce nedůvěřivý; nepodplatitelný hlídač; veselý a učenlivý.
V harmonickém poměru k tělu, lehce klínovitá, suchá. Podélné osy tlamy a mozkovny jsou víceméně paralelní.
Dost plochá, poměrně široká v nejširším místě mezi nasazením uší, k tlamě se trochu zužuje; týlní hrbol stěží patrný; čelní rýha málo vyjádřená. Stop: Málo vyvinutý.
Nosní houba: Černá, lehce vystupující před přední okraj pysků. Tlama: Silná, dobře modelovaná, od čela a lící zřetelně odsazená, stejnoměrně se zužuje, ale není špičatá; trochu kratší než vzdálenost od stopu k týlnímu hrbolu. Hřbet nosu rovný. Pysky: Málo vyvinuté, těsně přiléhající k čelisti; okraj pysků černě pigmentovaný. Čelisti / zuby: Silný, pravidelný a úplný nůžkový skus. Klešťový skus se toleruje. Chybění 1-2 PM1 (prvních třeňových zubů) se toleruje. Na chybějící M3 (3. stoličky) se nebere zřetel. Líce: Málo vyvinuté. Oči: Poměrně malé, okrouhlé, tmavě hnědé až barvy lískových oříšků. Výraz: živý, přátelský, pozorný. Oční víčka dobře přiléhající; okraje víček černě pigmentované. Uši: Ne příliš velké; vysoko a poměrně široce nasazené; ušní boltce visící, trojúhelníkového tvaru, na špičce dobře zaoblené; pevná a dobře vyvinutá ušní chrupavka; v klidu ploše přiléhající; při vzbuzené pozornosti psa v nasazení lehce zvednuté a směřují dopředu.
Středně dlouhý, silný, suchý, plynule přecházející do trupu.
Silný, lehce obdélníkový. Hřbet: Rovný, pevný a široký; Poměrně dlouhý. Bedra: Silná, ohebná, ne příliš krátká. Záď: Lehce spadající, poměrně dlouhá. Hruď: Široká, hluboká, dosahující až k loktům. Výrazné předhrudí; žebra přiměřeně klenutá; hrudní koš protáhlý, oválného průřezu. Spodní linie z profilu a břicho: Málo vtažené.
Přirozený ocas plynule navazující na lehce skloněnou záď. U nesení ocasu snaha o lehce visící nebo zcela visící ocas. Vrozené zkrácení ocasu. Dlouhý ocas a vrozeně zkrácený ocas jsou rovnocenné.
Silně osvalená, ale ne příliš těžká; není postavena ani příliš úzce, ani příliš široce. Běhy jsou krátké, robustní, rovné, souběžné a postavené dobře pod tělem. Plece: Svalnaté; lopatka dlouhá, šikmá a dobře přiléhající. Nadloktí: Stejně dlouhé nebo jen o málo kratší než lopatka. Úhel s lopatkou zhruba 100 až 120°. Loket: Dobře přiléhající. Předloktí: Poměrně krátké, rovné, dobré síly kostí, suché. Nadprstí: Při pohledu zepředu plynule navazuje na předloktí; při pohledu ze strany jen velmi mírný úhel; poměrně krátké.
Dobře osvalené. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny postaveny nepříliš úzce, jsou rovné a rovnoběžné. Stehna: Poměrně dlouhá, v koleni tvoří s lýtkem poměrně otevřený úhel. Stehna široká a silná. Lýtko: Zhruba stejně dlouhé jako stehno; suché. Hlezno: Silné, poměrně hluboko posazené, dobře zaúhlené. Zadní nadprstí (nárt) : Poměrně krátké, robustní, svisle postavené a v obou pohledech rovnoběžné. Paspárky se musí odstranit s výjimkou zemí, ve kterých je odstraňování pasapárků zákonem zakázáno.
Oblé, s těsně navzájem přiléhajícími a dobře klenutými prsty. Směřují rovně dopředu; drápy jsou krátké a silné; polštářky pevné a odolné.
Prostorný, uvolněný a lehce plynulý průběh pohybu se silným posunem vycházejícím z pánevní končetiny; při pohledu zepředu a zezadu se končetiny pohybují rovně a rovnoběžně.
Patrová srst. Krycí srst krátká, pevně přiléhající, tvrdá a lesklá. Podsada hustá. Lehce zvlněná srst na kohoutku a / nebo hřbetě se sice toleruje, ale není žádoucí.
Typické trojbarevné zbarvení. Základní barva je černá s pokud možno symetrickými tříslově zbarvenými (žlutá až hnědavě rezavá barva) a bílými odznaky. Tříslově zbarvené znaky se nacházejí nad očima, na lících, na tlamě a na hrdle, po stranách hrudníku a na všech čtyřech končetinách, přičemž na končetinách musí tříslová barva ležet mezi černou a bílou. Podsada: tmavě šedá až hnědavá. Bílé odznaky: Dobře viditelná, úzká bílá lysina, probíhající bez přerušení od temene přes hřbet nosu; může zcela nebo částečně obepínat tlamu. Bílá od brady přes hrdlo bez přerušená až na hruď. Bílá na všech čtyřech tlapách. U dlouhého ocasu je žádoucí bílá špička. Nežádoucí ale tolerované zbarvení: malá bílá skvrna na šíji (ne větší než zhruba půlka dlaně) .
Kohoutková výška: Psi: 44 - 50 cm, tolerance do 52 cm. Feny: 42 - 48 cm, tolerance do 50 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou. Chybějící pohlavní výraz. Silné odchylky od ideálních proporcí. Příliš hrubé nebo příliš jemné kosti. Nedostatečné osvalení. Kulatá mozkovna. Silně vyjádřený stop. Krátká, příliš dlouhá nebo špičatá tlama; hřbet nosu jiný než rovný. · Lehký předkus. Chybějící zuby kromě dvou 1. třeňových zubů. Oči příliš světlé, příliš hluboko usazené nebo vystupující. Nedostatečně uzavřená víčka. Uši příliš hluboko nasazené, příliš malé nebo příliš špičaté, nesené odstávající; složené ucho. Hřbet příliš krátký, spáditý nebo kapří hřbet. Záď přestavěná nebo silně spadající. Hrudní koš příliš plochý nebo sudovitý; chybějící předhrudí. Zalomený ocas, ocas nesený nad hřbetem. Strmé zaúhlení hrudních končetin. Vytočené nebo křivé přední běhy. Měkká nebo prošlápnutá zápěstí. Strmé zaúhlení, kravský postoj nebo sudovitý postoj pánevních končetin; sbíhavý postoj. Tlapy podlouhlé, málo klenuté prsty. Chody krátké, strnulý pohyb, sbíhavý, křížící se pohyb. Chyby kresby srsti: Přerušená lysina. Bílá skvrna na šíji větší než zhruba půlka dlaně. Bílá dosahující zřetelně nad zánártí. Bílá není na všech čtyřech tlapách. Průběžný bílý obojek (vážná vada) . Rozdělená bílá na hrudi (vážná vada) . Hrudní končetiny: chybějící rezavě červená mezi bílou a černou (vážná vada) . Chybějící bílá kresba na hlava, hlava zcela. Černá (velmi vážná vada) . Nejisté chování, nedostatek temperamentu, lehká agresivita.
Bojácnost, agresivita. Podkus, výrazný předkus, zkřížený skus. Entropium, ektropium. Žluté dravčí oko, skleněné oko, modré oči. Zatočený ocas. Příliš dlouhá, jemná srst; chybějící podsada. chyby barvy: Chybějící trojbarevné zbarvení. Základní barva jiná než černá. Nedostatečná velikost, nadměrná velikost ve srovnání s údaji o toleranci.
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.]]>
Dobrman pochází z Německa.
Dobrman se používá jako doprovodný, obranný a služební pes.
Skupina 2: pinčové a knírači, molossoidní plemena a švýcarští salašničtí psi. Sekce 1: Pinčové a knírači s pracovní zkouškou.
Plemeno Dobrman je jediné německé plemeno, které nese jméno svého prvního známého chovatele Friedricha Louise Dobermanna (2.1.1834 - 9.6.1894) , který byl výběrčím daní, správcem rasovny, městským odchytávačem psů se zákonným právem odchytit všechny volně pobíhající psy. K chovu vybíral z tohoto zdroje zvláště ostré psy. Důležitou roli při vytváření plemene Dobrman hráli jistě tzv. \"řezničtí\" psi, kteří byli na tehdejší poměry relativně prošlechtěnou rasou. Tito psi byli určitými předchůdci dnešních rottweilerů, smíšených s druhem ovčáckých psů, kteří byli v Duryňsku chováni v barvě černé s rezavými znaky. Z těchto plemen F. L. Dobermann vyšlechtil v 70. letech minulého století plemeno Dobrman. Získal tak svoje plemeno, tzn. služební psy, kteří nebyli nejen ostražití, ale pracovali i jako ochránci dvora a domu. Často se používali jako hlídací a policejní psi. Jejich časté používání v policejních službách tehdy vedlo k přezdívce četničtí psi. Při lovu byl Dobrman převážně používán k lovu škodné zvěře. Pro uvedené přednosti byli dobrmani už na přelomu tohoto století oficiálně uznáni jako policejní plemeno. Chov dobrmanů je zaměřen na chov středně velkých, silných a svalnatých psů, kteří vykazují přes určitou robustnost elegantní a ušlechtilé linie. Dobrman je mimořádně vhodný jako doprovodný, obranný a služební pes, stejně jako pes rodinný.
Dobrman je středně velký, silný a svalnatý pes. S elegantními liniemi těla, hrdým a vzpřímeným držením, temperamentní povahou a odhodlaným výrazem odpovídá ideálnímu vzoru psa.
Tělesná stavba dobrmana je téměř kvadratická, to platí zvláště pro psy. Délka trupu (hrudní kost - sedací hrbol) nemá u psů přesahovat o více než 5 % a u fen o více než 10 % výšky.
Založením je Dobrman mírumilovný, přátelský, v rodině velmi přítulný a milující děti. Přednost se dává střednímu temperamentu, středně vyvinuté ostrosti a střednímu prahu dráždivosti. Při dobré ovladatelnosti a chuti k práci je nutné dbát na pracovní použití, odvahu a tvrdost. Zvláštní důraz je kladen na sebejistotu a nebojácnost při současné ostražitosti vůči okolí.
Dobrman Mozkovna: Silná, odpovídající stavbě těla. Při pohledu shora odpovídá tvar hlavy tupému klínu. Příčná linie temene má být při pohledu zepředu přibližně vodorovná a nesmí se svažovat k uším. Linie temene téměř navazuje na linii nosního hřbetu a směrem k týlu se lehce zaobluje. Nadočnicové oblouky jsou dobře vyvinuty, nevystupuji vpřed. Čelní brázda je ještě patrná. Týlní hrbol nemá vyvstávat. Při pohledu zpředu a shora pozorované postranní části hlavy nesmějí působit vypoukle. Boční lehké klenutí horní čelisti a jařmové oblouky musejí být v harmonii s celkovou délkou hlavy. Osvalení hlavy je silně vyvinuto. Dobrman stop: Čelní sklon je malý, ale dobře vyznačen.
NOS: Nosní houba je dobře vyvinutá, spíše širší než okrouhlá, celkově nijak nevystupuje, s velkými otvory. U černých psů je nos černý, u hnědých může být ve světlejším tónu odpovídajícím zbarvení. TLAMA: Musí být ve správném poměru k mozkovně a silně vyvinutá. Tlama je hluboká, má dosahovat až po moláry. Tlama musí dosahovat požadované šíře i v oblasti dolních a horních řezáků. PYSKY: Mají pevně a hladce přiléhat k čelistem a musí zajistit pevné uzavření tmavě pigmentované ústní štěrbiny. U hnědých psů může být pigment poněkud světlejší. ČELIST, SKUS, ZUBY: Horní i dolní čelist silná a široká. Nůžkový skus, 42 zubů odpovídajících zubnímu schématu, normální velikosti. OČI: Středně velké, oválné a tmavě zbarvené, u hnědých psů je dovolen trochu světlejší odstín. Oční víčka jsou dobře přiléhající. Okraje víček osrstěné. UŠI: Vysoko nasazené a vzpřímeně nesené, okupírované přiměřeně k délce hlavy. Je-li v zemi zákaz kupírování, uznávají se nekupírované uši jako rovnocenné. (Měly by být středně velké, přiléhající ploše předním okrajem k líci) . KRK: V poměru k hlavě a tělu je dobré délky. Suchý a svalnatý, se vzestupnou líbivě zaoblenou linií. Držení krku je vzpřímené a vyznačuje se ušlechtilostí.
KOHOUTEK: Má být zvláště u psů silně vyznačen a svou výškou a délkou určuje průběh hřbetní linie klesající k zádi. HŘBET: Je krátký a pevný, dobré šířky a dobře osvalený. BEDRA: Dobré šířky a dobře osvalená. Fena může být v bederní partii delší, protože potřebuje místo pro struky. ZÁĎ: Má být směrem od křížové kosti po kořen ocasu sotva znatelně skloněná, lehce zaoblená. Nemá být přímá, ani nápadně srázná, má být dobré šířky a silně osvalená. HRUDNÍK: Délka a hloubka hrudníku musí být ve správném poměru k délce trupu, přitom má hloubka hrudníku s lehce klenutými žebry dosahovat přibližně poloviny kohoutkové výšky. Hrudník je dobré šíře s výrazným předhrudím. BŘIŠNÍ LINIE: Od konce hrudní kosti k pánvi je břicho zřetelně vtažené. OCAS: Je vysoko nasazen a krátce kupírován, dva ocasní obratle mají být viditelně zachovány. V zemích, kde je kupírováni ocasu zakázáno, může se ocas ponechat přirozený.
Dobrman hrudní končetiny: Všeobecně: Hrudní končetiny jsou ze všech pohledů téměř rovné, tzn. kolmé k zemi a silně vyvinuté. Plece: Lopatka pevně přiléhá k hrudnímu koši, z obou stran dobře osvalená a přesahuje nahoře trny hrudních obratlů. Je co možná nejvíce šikmo směrem dozadu uložená a svírá s vodorovnou rovinou úhel asi 50°. Paže: Dobré délky a osvalení. Úhel kosti pažní k lopatce je asi 105° – 110°. Loket: Dobře přiléhající a nevybočující. Předloktí: Je silné a rovné, dobře osvalené. Délka je vyvážená v poměru k tělu. Zápěstní kloub: Silný. Zápěstí: Silné kosti zepředu rovné, z boku jen lehce našikmené (max. 10°) . Tlapy: Jsou krátké a uzavřené. Prsty dobře klenuté (kočičí tlapa) , drápy krátké, černé. Dobrman pánevní končetiny: Všeobecně: při pohledu zezadu působí v důsledku výrazného osvalení dobrman v partii kyčlí a zádě oble. Svaly od pánve přes stehna a bérce mají být dobře vyvinuty, stehna, kolena a hlezna široká. Silné pánevní končetiny jsou rovné a stojí paralelně. Stehno: Dobré délky a šířky se silným osvalením. Dobré zaúhlení kyčelního kloubu. Úhel k vodorovné rovině 80° - 85°. Koleno: Kolenní kloub je silný a dobře vyvinutý. Je tvořen hlavicí stehenní a bércové kosti spolu s čéškou. Koleno svírá úhel zhruba 130°. Holeň: Středně dlouhá, v souladu s celkovou délkou pánevní končetiny. Hlezno: Středně silné, rovnoběžné. Bércové kosti se v hleznu spojují s kostmi zadního záprstí (úhel cca 140°) . Záprstí: Je krátké a postavené kolmo k zemi. Tlapky: Jako u hrudních končetin jsou prsty krátké, klenuté a uzavřené. Drápy krátké a černé.
Chody mají mimořádný význam nejen pro výkonnost psa, ale i kvalitu exteriéru. Krok je pružný, elegantní, obratný, volný a prostorný. Hrudní končetiny dosahují co nejvíce dopředu. Pánevní končetiny dodávají dalekým vykročením a pružností žádoucí pohybovou sílu. Pes klade hrudní končetinu a pánevní končetinu na opačné straně takřka současně vpřed. Dobrá pevnost hřbetu, vazů a kloubů.
Dobrman má kůži pevně na celém těle přiléhající a je dobře pigmentovaná.
Dobrman má srst krátkou, tvrdou a hustou. Pevná a hladce přiléhá a pokrývá rovnoměrně celý povrch těla. Podsada není žádoucí.
U plemene Dobrman je přípustná barva černá nebo hnědá s červenohnědým ostře ohraničeným a čistým pálením. Pálení se nachází na tlamě, jako skvrny na lících a nad očima, na hrdle, dvě skvrny na hrudi, na nadprstí a tlapách, na vnitřních stranách stehen, okolo řitě a na sedacích hrbolech.
Kohoutková výška: Pes : 68 - 72 cm. Fena : 63 - 68 cm.
Pes cca 40 - 45 kg. Fena cca 32 - 35 kg.
Každá odchylka od výše uvedených bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení musí přesně odpovídat stupni odchylky. Celkový vzhled: Nedostatečně vyjádřený pohlavní výraz, málo substance, příliš lehký, příliš těžký, vysoko stavěný pes (vysokonohý) , slabá kostra . Hlava: příliš silná, příliš úzká, příliš krátká, příliš dlouhá, příliš strmý nebo mělký stop, klenutý nosní hřbet, silně skloněná linie temena, slabě vyvinutá spodní čelist, kulaté vypouklé nebo šikmo uložené oko, nepřilehlá víčka, světlé oko, příliš silné líce, příliš vysoko nebo příliš nízko nasazené uši, volné koutky tlamy. Krk: poněkud krátký, příliš krátký, přehnaně vyvinutá kůže na hrdle, lalok, jelení krk, příliš dlouhý (neharmonický) krk. Tělo: nepevný hřbet, příliš skloněná záď, proláklý nebo klenutý hřbet, příliš klenutá nebo plochá žebra, nedostatečná hloubka nebo šíře hrudníku, dlouhý hřbet, chybějící předhrudí, příliš vysoko nebo příliš nízko nasazený ocas, příliš vtažená nebo příliš volná linie břicha. Končetiny: příliš malé nebo příliš velké zaúhlení hrudních nebo pánevních končetin, volné lokty, od standardu odlišná poloha kloubů a délka kostí, úzký nebo široký postoj, kravský, sudovitý, úzký postoj pánevních končetin, měkké nadprstí, otevřená tlapka, světlé drápy, zakrnělé drápy. Srst: příliš světlá, neostře ohraničené, nečisté pálení, tmavá maska, velké černé skvrny na končetinách, sotva patrné nebo příliš veliké hrudní znaky, dlouhá, měkká, nelesklá nebo vlnitá srst a taktéž řídké a slabé osrstění nebo holá místa, velké víry srsti na těle a viditelná podsada. Povaha: chybějící sebejistota, příliš výrazný temperament, přílišná ostrost, příliš nízký nebo příliš vysoký práh dráždivosti. Velikost: odchylka od standardu do 2 cm je přípustná, vede však ke snížení známky. Chod: klátivý, toporný, drobivý, vázaný, mimochod.
Všeobecně: vyloženě chybějící nebo převrácený pohlavní výraz. Oko: žluté (dravčí) , různobarevné oči. Zuby: předkus, klešťový skus, podkus, chybějící zuby podle zubního schématu. Osrstění: bílé skvrny, zřetelně dlouhá a vlnitá srst, příliš řídké osrstění a větší lysiny. Povaha: bázlivý, plachý, nervózni a agresivní pes. Velikost: psi, kteří se odchyluji směrem dolů nebo nahoru o více než 2 cm od standardu.
Psi musejí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku.]]>
Dánsko. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 26.06.2000.
Společenský pes, hlídací pes.
Skupina 2 Pinčové a knírači, molossové a švýcarští salašničtí a horští psi. Sekce 2.1 - molossové, typu mastifa. Bez zkoušek z výkonu.
Psi podobající se typem tomuto plemeni jsou známi již od středověku, kdy se používali k lovu (vysoké) . Později se používali převážně jako hlídací psi ve velkých statcích a panstvích. Na konci 18. století začali být tito psi chováni čistokrevně a jejich počet rostl díky královskému myslivci Sehestedu of Broholm, podle něhož získalo toto plemeno svůj název. Po druhé světové válce plemeno téměř vyhynulo, ale kolem roku 1975 začala toto plemeno znovu oživovat skupina nadšených chovatelů (později organizovaných v organizaci »Společnost pro rekonstrukci plemene Broholmer«) za podpory dánského kynologického svazu DKK (Dansk Kennel Klubben) .
Velký pes typu mastila, obdélníkového formátu, silné stavby těla, s prostorným pohybem vyjadřujícím sílu. Jeho vzhled je charakteristický mohutnými silnými hrudními končetinami. Hlava je mohutná a široká, krk robustní s přiměřenou volnou kůží, hrudník je široký a hluboký. V klidu je hlava nesena spíše nízko a jakoby shrbeně a ocas visí dolů; v klidu je jen mírně zahnutý jako šavle. Při pohybu je ocas nesen výš, ale nikdy nesahá nad hřbetní linii. Je-li vzbuzena pozornost psa, nebo je-li pes vzrušený, je hlava nesena výš a ocas stoupá nad vodorovnou linii.
Mozkovna a tlama jsou stejné délky.
Klidný, dobrého temperamentu, přátelský, ale ostražitý. Musí projevovat velké sebevědomí.
Poměrně velká a široká, působí dojmem mohutnosti a velké váhy.
Mozkovna: široká a spíše plochá. Horní linie mozkovny probíhá rovnoběžně s horní linií tlamy a je posazena poněkud výš. Stop: nepříliš výrazný.
Čenich: Plný a černý. Tlama: Mohutná; vzhledem k celkovému dojmu těžké hlavy vypadá spíše jako krátká. Horní a dolní čelist jsou stejné délky. Pysky: Visící, ale ne přehnaně. Čelisti / zuby: Silné čelisti s dobře vyvinutými svaly. nůžkový nebo klešťový skus. Oči: Kulaté, ne příliš velké. Barva od světle po tmavě jantarovou. Výraz musí vyjadřovat velké sebevědomí. UŠI: středně velké, nasazené spíše vysoko. Neseny zavěšené a těsně přiléhající k lícím. KRK: Velmi silný a svalnatý s přiměřenou (ale ne přehnanou) volnou kůží na hrdle.
Horní linie: Rovná. Kohoutek: Silný a dobře patrný. Hřbet: Poměrně dlouhý. Záď: Středně dlouhá, poněkud skloněná. Hrudník: Silný a hluboký, s dobře vyvinutým předhrudím.
Nasazen poměrně nízko, u kořene široký. Je nesen svěšený a nemá vlajku ani třásně. Při pohybu je ocas nesen do vodorovné polohy; přednost se dává psům, kteří ocas nenesou výš. Ocas by nikdy neměl být nesen nad hřbetem ani zatočený.
Silné, rovné a mohutné, s dobře osvaleným nadloktím a ramenem. Délka a zaúhlení kostí by měly umožňovat volný pohyb s dobrým dosahem při kroku i klusu. Nadloktí: Velmi svalnaté. Lokty: Za pohybu dobře přiléhají k trupu. Předloktí: Rovné a silné. Nadprstí: Nepříliš dlouhé. Tlapy hrudních končetin: Kulaté a uzavřené.
Silné a svalnaté pánevní končetiny s odpovídajícím úhlením, jež jim dává potřebnou sílu v pohybu. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovné a rovnoběžné. Stehna: Silná a svalnatá. Zadní nadprstí: Nepříliš dlouhé. Tlapy pánevních končetin: Pevné stejně jako tlapy hrudních končetin.
Vyvážený a "nahrbený". Přirozeným pohybem je krok a klus.
Dobře pigmentovaná a silná; celkově bohatá a volnější zvláště na hrdle.
Krátká a hladce přiléhající se silnou podsadou.
Žutá s černou maskou. Zlatočervená. Černá. Bílé znaky na hrudi, tlapách a špičce ocasu jsou přípustné.
VÝŠKA V KOHOUTKU: Psi: cca 75 cm, hmotnost 50 až 70 kg. Feny: cca 70 cm, hmotnost 40 až 60 kg.
Všechny odchylky od výše uvedených bodů musí být hodnoceny jako vady a závažnost hodnocení vady musí být v přesném poměru se stupněm odchylky. Nedostatečná substance, předhrudí a hloubka hrudníku. Příliš lehká a elegantní hlava a trup. Příliš vyznačený stop; tlama příliš lehká; koutky pysků příliš visící. Uši příliš velké nebo příliš malé. Uši složené do růže. Ocas nasazen příliš vysoko nebo příliš nízko. Ocas zahnutý jako hák nebo zatočený. Dlouhé a slabé nadprstí; rozevřené tlapy. Kravský postoj. Pohyb příliš elegantní. Třásně / vlajka na zádi, zadní straně stehen a na ocasu.
Čtvercový formát, naprostý nedostatek substance. Čenich jiný než černý. Podkus nebo předkus. Oči různých barev. Vzpřímené uši. Zatočený ocas. Osrstění: chybné barvy; dlouhá srst. Nervózní povaha, povaha ostrá nebo agresivní.
Všichni psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata plně spuštěná v šourku.]]>
Rusko. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLU STANDARDU: 29.9.1983.
Skupina 2 – pinči, knírači, molossoidi a švýcarští pastevečtí psi. Sekce 1.4 – černý teriér. Bez zkoušky z výkonu.
Černí teriéři jsou mohutní psi nadprůměrné výšky, se silnou kostrou a masivním osvalením. Jejich kůže je napnutá a pružná bez tvorby jakýchkoliv záhybů a laloků. Psi tohoto plemene jsou schopní obrany, nedůvěřiví vůči cizím lidem, odolní, dobře se přizpůsobují různým klimatickým podmínkám. Jsou vhodní k výcviku.
Pevná a odolná. Vady: Slabá, lehká stavba kostry, nedostatečně vyvinuté osvalení. Hrubé vady: Velmi lehká stavba kostry, slabá muskulatura, křehká a uvolněná stavba těla. INDEX FORMÁTU: 100 až 105 (poměr kohoutkové výšky k délce trupu). Vady: delší (106 až 108) Hrubé vady: výrazně dlouhý (více než 108)
Psi: 66 – 72 cm. Feny: 64 – 70 cm. Vady: Příliš vysoký nebo příliš nízko posazený, kohoutková výška pod 66 cm a nad 72 cm u psů, pod 64 cm a přes 70 cm u fen. Hrubé vady: Přestavěný vzadu nebo vpředu pokleslý. Kohoutková výška pod 65 cm a přes 74 cm u psů a pod 63 cm a přes 72 cm u fen.
Plemeno ztělesňuje mimořádnou aktivitu, plnou síly; psi jsou mohutní, vyrovnaní, pohyblivý a vykazují rychlou a cílevědomou obrannou reakci. Vady: Bázlivost, zvýšená dráždivost, netečnost. Hrubé vady: Zbabělost, mimořádná dráždivost, mimořádná měkkost.
Výrazné podle pohlaví. Psi jsou impozantní velikosti, samčího výrazu a kompaktnější než feny. Vady: Lehké odchylky od typického pohlavního výrazu. Hrubé vady: Výrazné odchylky od typického pohlavního výrazu, psi s výrazem feny.
Srst tvrdá, hustá, těsně přiléhavá hrubá srst. Lomeně působící srst dlouhá 4 až 10 cm pokrývá celé tělo. Převislá srst na jednotlivých částech těla je dobře vyvinuta. Na nosní partii tvoří na horních pyscích hrubý, kartáči podobný vous, na dolní čelisti bradku. Obočí je hrubé a rozježené. Delší srst na krku a kohoutku tvoří hřívu. Hrudní končetiny jsou až po loket, pánevní pak až po stehno chráněny dlouhou, hrubou srstí. Podsada je přiléhavá a hustá. Vady: Odstávající ne načechraně působící srst, zvlněná, jemná srst, délka srsti přes 10 cm, řídké závěsy na hlavě a končetinách. Kudrnatá srst. Hrubé vady: Délka srsti přes 15 cm, měkká, hladká, splihlá, nebo krátká hladká srst, žádný závěs na hlavě a končetinách.
Černá nebo černá se šedivými chlupy. Vady: Hnědá nebo našedlá barva, malá bílá skvrna na předhrudí. Hrubé vady: Celkově hnědá nebo šedá barva, rezavé skvrny, bílé skvrny na dolní čelisti, hlavě, krku a na končetinách.
Dlouhá, přiměřeně úzká lebka, se zaoblenými lícemi (jařmovými oblouky). Čelo je ploché, stop je zřetelný ne však příliš výrazný. Hřbet nosu probíhá souběžně s profilem mozkovny. Nosní partie je výrazná, dopředu se lehce zužuje, její délka je poněkud kratší než lebka. Vousy a brada dodávají mordě tupý, čtyřhranný vzhled. Pysky jsou silné a masité. Horní pysky přiléhají těsně k čelisti, aniž by visely. Vady: Lehčí hlava, klenutí čelo, nezřetelný nebo příliš výrazný stop, vystupující lícní kosti, volné pysky. Hrubé vady: Hrubá hlava, příliš těžká nebo příliš lehká či kulatá hlava, krátký nos, nos zvednutý vzhůru, nebo špičatý nos.
Vysoko nasazené, dopředu klopené, malé, trojúhelníkové, přední okraj boltce přiléhá těsně k lebce. Vady: Nízko nasazené uši, dlouhé nebo vlající, nebo do strany nesené boltce. Hrubé vady: Vzpřímené nebo polovzpřímené boltce.
Malé, oválné, šikmo nasazené, tmavé. Vady: Velké nebo ne zcela tmavé oči, viditelné třetí víčko, pokleslá víčka, bílé skvrny na duhovce. Hrubé vady: Světlé nebo jinobarevné oči.
Zuby jsou silné, bílé, těsně uzavřené, řezáky jsou uspořádány v jedné řadě a vykazují nůžkový skus. Vady: Nevyvinuté (drobné) zuby, neodpovídající stáří psa, vychýlené zuby, pokud neovlivňují nepříznivě správný skus, chybějící více jak 2 x P1 nebo 1 x P2, slabý zubní kámen. Hrubé vady: Velmi malé nebo chybějící zuby, řezáky stojící nepravidelně v řadě, celkové odchylky od pravidelného nůžkového skusu, absence jednoho řezáku nebo špičáku, absence P3 nebo P4, nebo jednoho moláru, silně narušená sklovina.
Dlouhý, mohutný, suchý, nesený pod úhlem 40-45° ke hřbetní linii. Vady: Krátký nebo příliš osvalený krk, volná kůže na hrdle, nízko nasazený krk.
Prostorný, hluboký, dobře klenutý, dosahující k loktu nebo ještě o něco níže. Vady: Nedostatečný objem hrudníku, hrudník nedosahující k loktu, příliš zploštělý ze stran. Hrubé vady: Sudovitý, příliš široký, nedostatečně hluboký, příliš plochý nebo úzký hrudník.
Dolní linie v prodloužení dolní linie hrudníku dozadu harmonicky stoupající. Vady: Linie břicha klesající směrem dozadu, nebo příliš vtažená.
Výrazný nad horní hranicí hřbetu. Vady: nízký, slabě vyvinutý kohoutek.
Rovný, široký, silně osvalený. Vady: Měkký, úzký, nedostatečně osvalený hřbet. Hrubé vady: Pronesený nebo klenutý hřbet.
Krátká, široká, svalnatá, lehce klenutá. Vady: Dlouhá nebo zcela rovná bedra. Hrubé vady: Bedra pronesená, úzká nebo silně klenutá.
Široká, dobře osvalená, jinak znatelně k vysoko nasazenému ocasu spadající. Vady: Vodorovná nebo spadající záď, nedostatečně osvalená. Hrubé vady: Výrazně spadající nebo úzká záď.
Vysoko nasazený, silný, krátký (kupírovaný na 3 až 4 obratle). Vady: Nízko nasazený nebo nesprávně kupírovaný ocas. Hrubé vady: Nekupírovaný ocas.
Při pohledu zepředu jsou končetiny rovné a rovnoběžné. Úhel mezi lopatkou a kostí pažní je asi 110°. Lokty jsou výrazné, dozadu uložené. Předloktí jsou rovná a silná. Nadprstí je krátké a postavené zpříma. Vady: Poněkud strmá lopatka, loket lehce ven nebo dovnitř vychýlený, nadprstí měkké, dovnitř nebo vně postavené. Hrubé vady: Strmá lopatka, silně vybočení nebo vbočení loktů, nerovná předloktí, příliš výrazné zápěstí, prošlápnutá tlapka.
Při pohledu zezadu jsou končetiny rovné a rovnoběžné, stojí poněkud šíře než přední končetiny. Stehna jsou silně osvalená a dobře vyvinutá. Bérce jsou dlouhé a šikmo postavené. Hlezna jsou výrazná a dobře formovaná. Nárty jsou výrazné, dlouhé a téměř svisle postavené. Vady: Nedostatečně vyvinuté osvalení, krátký bérec, hlezna vbočená nebo vybočená, málo nebo silně úhlená, zaječí tlapka. Hrubé vady: Shora uvedené vady, avšak výraznější, zadní končetina přestavěná, hlezna strmá nebo přeúhlená.
Velké a silné, kulaté, s výraznými polštářky. Vady: Protažené tlapy. Hrubé vady: Slabé nebo silné tlapy.
Volný, harmonický, lehký. Pro toto plemeno jsou typickými pohyby krátký klus nebo cval. Při klusu se končetiny pohybují v přímé linii dopředu, při čemž hrudní končetiny došlapují přibližně na středovou linii, hřbet a bedra pružně pérují. Vady: Pohyb v ne zcela přímé linii, malá pružnost při natažení kloubů předních nebo zadních končetin. Hrubé vady: Vázaný nebo těžkopádný pohyb, do strany se vystavující zadní končetina v pohybu (podobný pohybu kraba), silně spadající záď (při pohybu rolující se zadní končetiny), mimochod.
Každá odchylka od výše uvedených bodů musí být hodnocena jako chyba, jejíž ohodnocení musí předně odpovídat stupni této odchylky.
Všechny odchylky od normálního nůžkového skusu. Skvrnitá srst, bílá barva na končetinách, rezavé skvrny, šedé zbarvení Absence jednoho řezáku nebo jednoho špičáku. Absence jednoho P3 nebo P4 nebo jednoho moláru.
Psi musí vykazovat normálně vyvinutá varlata zřetelně zcela uložená v šourku.]]>
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 13.03.2001.
Původně pes ovčácký, dnes pes pracovní (hlídač, obranář, stopař), všestranný, stejně jako rodinný pes.
Skupina 1 – Psi ovčáci a honáčtí (kromě psů švýcarských salašnických). Sekce 1 – Ovčáci. S pracovní zkouškou.
Na devatenáctého století bylo v Belgii množství psů hlídajících stáda, jejichž typ i barva srsti byly značně rozdílné. Aby se do tohoto stavu vnesl určitý řád, náruživí milovníci psů se sdružili a nechali se přesvědčit profesorem A. Reulem z Veterinární školy v Cureghemu, kterého lze považovat za skutečného průkopníka a zakladatele tohoto plemene. Plemeno se tvořilo oficiálně v letech 1891 až 1897. Dne 29. září 1891 vznikl v Bruselu „Klub belgického ovčáka“ a ve stejném roce (15.listopadu) profesor A. Reul zorganizoval v Cureghemu setkání 117 psů, což pomohlo písemně podchytit základní stav, a byl proveden výběr nejlepších jedinců. V dalších letech začala skutečná selekce, jež využívala k chovu jen několik málo jedinců. Dne 3.dubna 1892 sepsal Klub belgického ovčáka první velmi podrobný standard plemene. Tento standard definoval jedno plemeno se třemi možnými variantami srsti. Belgický ovčák však přesto zůstával plemenem prostých lidí, a proto nijak zvlášť nestoupl jeho věhlas. První belgičtí ovčáci byli zaregistrováni v plemenné knize belgického kynologického svazu Société Royale Saint-Hubert (L.O.S.H.) až v roce 1901. Během následujících let milovníci belgického ovčáka neúnavně pracovali na sjednocení typu plemene a odstranění jeho nedostatků. Lze říci, že kolem roku 1910 byl typ a povaha belgického ovčáka ustálen. V historii belgického ovčáka docházelo ke mnoha sporů týkajících se různých variet a barev. Na druhé straně nikdy neexistovaly spory týkající se morfologie (stavby), povahy a pracovní způsobilosti plemene.
Belgický ovčák je pes střední velikosti, harmonických proporcí, spojující eleganci a sílu; je středního vzrůstu, jeho svalstvo je suché a pevné, formát kvadratický; je velmi otužilý a schopný odolávat různým výkyvům povětrnostních podmínek, jež jsou v belgickém podnebí tak časté. Díky harmonii tvarů a hrdému nesení hlavy působí belgický ovčák dojmem robustní elegance, která představuje hlavní znak zástupců tohoto ušlechtilého pracovního plemene. Belgický ovčák se statisticky posuzuje v přirozeném postoji, bez fyzického kontaktu s vystavovatelem.
Belgický ovčák je pes kvadratický. Hrudník dosahuje až k loktům. Délka tlamy odpovídá polovině délky hlavy nebo ji lehce přesahuje.
Belgický ovčák je pes ostražitý a aktivní, překypující vitalitou a vždy připravený k akci. Má vrozenou schopnost hlídat stáda, spojuje v sobě vzácné kvality nejlepších hlídacích psů. Je vždy připraven bez váhání, houževnatě, úporně a razantně bránit svého pána. Spojuje všechny vynikající kvality ovčáckého psa, hlídače, obranáře a služebního psa. Jeho živý a čilý temperament a smělý charakter bez známek strachu či agresivity musí být jednoznačně patrné z jeho držení těla a ve věrném, hrdém a pozorném výrazu jiskřících očí. V posuzování se vyžaduje klidná a odvážná povaha.
Vysoko nesená, dlouhá, ale ne přehnaně, s rovnoběžnými liniemi, dobře tvarovaná a suchá. Mozkovna a tlama jsou téměř stejné délky, tlama může být mírně delší než lebka, což tvoří dojem uceleného obrazu.
Střední velikosti, odpovídající délce hlavy, čelo spíše zploštělé než zakulacené, mezioční rýha méně výrazná, při pohledu z profilu je rovnoběžná s pomyslnou linií prodlužující hřbet nosu, týlní hrbol méně vyvinutý, nadočnicové a jařmové oblouky nevyčnívající.
Mírný.
Čenich: Černý. Tlama: Střední délky a dobře tvarovaná pod očima, směrem k čenichu se postupně zužuje, tvoří prodloužený klín, hřbet nosu rovný a rovnoběžný s čelem, tlama dobře „rozříznutá“, tzn. když je otevřená, koutky tlamy jsou stažené dozadu, čelisti jsou dobře obnažené. Pysky: Tenké, dobře přiléhající a silně pigmentované. Čelisti/zuby: Zuby silné a bílé, pravidelně a pevně zasazené v čelistech, které jsou dobře vyvinuté. Připouští se nůžkový skus, ale i klešťový, kterému dávají přednost pastevci ovcí a dobytka. Kompletní chrup, odpovídající zubnímu vzorci; chybějící 2×PM1 se tolerují a na M3 se nebere zřetel. Líce: Suché a dobře tvarované, ploché, třebaže svalnaté. Oči: Střední velikosti, ani vyčnívající ani zapadlé, mírně mandlovitého tvaru, šikmé, barvy hnědavé, preferují se tmavé, okraje víček jsou černé; přímý pohled, živý, inteligentní a s tázavým výrazem. Uši: Spíš menší, vysoko nasazené, jednoznačně trojúhelníkového tvaru, ušní boltec je u nasazení dobře zakulacený, konec do špičky, boltec je tuhý a neohebný; při vzbuzené pozornosti psa jsou uši vzpřímeně a svisle. KRK: Dobře nasazený, mírně prodloužený, spíše vzpřímený, dobře osvalený, rozšiřující se směrem k ramenům a bez laloku, šíje lehce klenutá.
Silný, ale ne těžkopádný, délka od vrcholu ramene až k vrcholu sedací kosti přibližně odpovídá kohoutkové výšce. Horní linie: Horní linie hřbetu a beder je rovná. Kohoutek: Zdůrazněný. Hřbet: Pevný, krátký a svalnatý. Bedra: Pevná, krátká, dostatečně široká, svalnatá. Záď: Svalnatá, velmi lehce skloněná, dostatečně široká, ale ne příliš. Hrudník: Ne příliš široký, ale hluboký; žebra v horní části klenutá; při pohledu zepředu není hruď není příliš široká, ale ani příliš úzká. Spodní linie: Začíná v dolní části hrudníku a mírně stoupá v harmonické křivce, směřuje k břichu, které není příliš povolené, ale ani příliš vtažené jako u chrta a přiměřeně vyvinuté. OCAS: Dobře nasazený, silný u kořene, střední délky, dosahuje nejméně ke hleznu, ale spíše ho lehce přesahuje. V klidu je nesen svisle, špička ocasu lehce zakřivena zpět nahoru na úrovni hlezna. V akci je ocas zvednutý, avšak nepřesahuje horní linii psa, křivka ocasu je směrem ke špičce více zvýrazněna, ale pouze tak, aby v žádném místě nevytvářela háček ani jiný záhyb.
Celkový pohled: Pevná kostra, ale ne těžká. Svalstvo suché a silné. Přední končetiny jsou kolmé při pohledu ze všech stran a perfektně rovnoběžné jsou při pohledu zepředu. Plece: Lopatka je dlouhá a šikmá, dobře uložená, tvoří s kostí ramenní dostatečný úhel – ideální 110 – 150°. Nadloktí: Dlouhé a dostatečně šikmé. Lokty: Pevné, nejsou vybočené, ani vbočené. Předloktí: Dlouhé a rovné. Zápěstí: Velmi pevné a dobře patrné. Nadprstí: Silné a krátké, co nejvíce kolmé k zemi nebo jenom trochu skloněné dopředu. Tlapy: Kulaté, kočičí tlapky; prsty klenuté a sevřené, chodidlové polštářky silné a pružné, drápy tmavé a silné.
Celkový pohled: Končetiny jsou silné, ale ne těžkopádné. Z profilu: pánevní končetiny jsou postaveny svisle a při pohledu zezadu jsou dokonale rovnoběžné. Stehno: Střední délky, široké a silně svalnaté. Koleno: Přibližně svisle pod kyčlí, normální kolenní úhel. Holeň: Střední délky, široká a svalnatá. Hlezna: Blízko k zemi, široké a svalnaté, přiměřeně zaúhlené. Záprstí: Pevné a krátké. Paspárky jsou nežádoucí. Tlapy: Mohou být lehce oválné, prsty klenuté a dobře sevřené, polštářky silné a pružné, drápy tmavé a silné. POHYB: Pohyb živý a volný ve všech druzích kroku. Belgický ovčák je dobrý běžec, ale jeho nejběžnějším pohybem je krok a hlavně klus. Končetiny se pohybují rovnoběžně s osou těla. Ve velké rychlosti se tlapy přibližují středu těla, při klusu je jejich šířka průměrná. Pohyb je plynulý (pravidelný) a lehký, vychází hlavně z pánevních končetin. Horní linie zůstává pěkně rovná, hrudní končetiny se nezvedají příliš vysoko. Belgický ovčák působí neúnavně. Krok je rychlý, pružný a živý. V plné rychlosti je schopen náhle změnit směr. Se svým bujným temperamentem a svou vůlí hlídat a chránit má výraznou tendenci pohybovat se v kruzích.
Pružná, ale pevně obepínající celé tělo. Okraje pysků a víček jsou silně pigmentovány.
Srst a její délka, směr růstu, vzhled a barva belgického ovčáka – to jsou kriteria přijatá k rozlišení čtyř variet plemene, tj. Groenendaela, Tervuerena, Malinoise a Laekenoise. Tyto čtyři variety se posuzují odděleně a každá může získat návrh na tituly C.A.C., C.A.C.I.B. a reserve C.A.C, reserve C.A.C.I.B.
Srst musí být u všech variet vždy hustá, uzavřená, dobré struktury, a spolu s podsadou tvoří vynikající ochranu.
Krátká srst na hlavě, na vnější straně uší, na spodní části končetin, kromě zadní strany předloktí. Od lokte k zápěstí je srst dlouhá, nazývaná praporce. Po celém zbytku těla je srst dlouhá a hladká a ještě delší a bohatší je v okolí krku a hrudi, kde tvoří límec. Otvor sluchovodu je chráněn hustou srstí, chlupy od základny ucha jsou zvednuté a rámují hlavu. Zadní část stehen je zdobena velmi dlouhou a hustou srstí, která tvoří tzv. kalhoty. Ocas je porostlý také dlouhou a hustou srstí a vytváří praporec. Dlouhosrsté variety belgického ovčáka jsou Groendendael a Tervueren.
Velmi krátká srst na hlavě, na vnější straně uší a na spodní části končetin. Srst je krátká i na zbytku těla, hustší na ocase a kolem krku, kde vytváří límec, který začíná od základu ucha a dosahuje až ke krku. Kromě toho je srst delší také na zadní části stehen. Osrstění ocasu je bohaté, ale nevytváří praporec. Krátkosrstá varieta belgického ovčáka je Malinois.
Hrubá srst je charakteristická především svou tvrdostí a suchými chlupy, které se mimoto jeví jako zježené a rozcuchané. Srst je přibližně 6 cm dlouhá po celém těle, srst je kratší na hřbetě nosu, na čele a na končetinách. Ani srst kolem očí ani srst na tlamě není dost vyvinutá na to, aby zakrývala tvar hlavy. Osrstění čenichu je nicméně povinné. Ocas nemusí tvořit praporec. Hrubosrstou varietou belgického ovčáka je Laekenois.
Maska: U variet Tervueren a Malinos musí být maska velmi dobře vyjádřena a musí obklopovat horní a dolní pysky, spojovat pysky a oční víčka do jednolité černé zóny. Absolutním minimem je šest stěžejních pigmentovaných míst, které musí být černé: obě uši, obě horní víčka, horní i dolní pysky. Uhlování: U variet Tervueren a Malinois představuje znamená toto uhlování černé konečky chlupů, čímž vzniká dojem černého „poprašku“ na základní barvě. Tato černá je vždy jemně rozptýlena a nesmí tvořit ani velké skvrny, ani pruhování. U variety Laekenois se uhlování projevuje mírněji. Groenendael: pouze černá srst. Tervueren: pouze žluté zbarvení s uhlováním nebo šedé zbarvení s uhlováním, obě možnosti s černou maskou. Žluté se dává přednost. Žlutá barva musí být teplá, ani příliš světlá, ani vybledlá. Za elitní jedince nelze považovat psy, jejichž barva je jiná než žlutá s uhlováním, nebo kteří neodpovídají požadované intenzitě zbarvení. Malinois: pouze žluté zbarvení s uhlováním a s černou maskou. Laekenois: jednotné žluté zbarvení se stopami uhlování a tmavé barvy na hlavě, čenichu a ocasu. Pro všechny variety: trocha bílé barvy na hrudi a na prstech se toleruje.
Kohoutková výška: Ideální výška je 62 cm u psů a 58 cm u fen. Tolerované meze: o 2 cm méně a o 4 cm více.
Psi přibližně 25 až 30 kg. Feny přibližně 20 až 25 kg.
průměrné normální míry belgického ovčáka – psa se 62 cm v kohoutku jsou Délka trupu: 62 cm (od vrcholu ramenního kloubu po sedací hrbol). Délka hlavy: 25 cm. Délka tlamy: 12,5 – 13 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů by se měla považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být ve správném poměru se závažností odchylky. Celkový vzhled: těžký, postrádající eleganci, příliš lehký nebo příliš jemný, délka přesahující výšku, obdélníkový. Hlava: těžká, příliš mohutná, postrádající paralelismus, nedostatečně modelovaná či suchá, čelo příliš zakulacené, stop příliš zvýrazněný nebo nevýrazný, tlama příliš krátká či příliš useknutá, klenutý hřbet nosu (římský nos), nadočnice a jařmové oblouky příliš výrazné. Nosní houba, pysky a víčka: stopy depigmentace. Chrup: špatně uspořádané řezáky. Vážné vady: chybějící jeden řezák, chybějící jeden třetí třeňový zub (1× PM3), chybějící jeden druhý třeňový zub (1× PM2), chybějící tři první třeňové zuby (3× PM1). Oči: Světlé, kulaté. Uši: velké, dlouhé, příliš široké u základny, nízko nasazené, rozbíhající se (divergentní) či sbíhající se (konvergentní). Krk: štíhlý, krátký, nízko nasazený. Trup: příliš dlouhý, žebra nesmí být na úrovni hrudníku příliš široká (válcovitá). Kohoutek: nevýrazný, nízký. Horní linie: hřbet a /nebo bedra dlouhá, slabá, spáditá, nebo klenutá. Záď: příliš skloněná, přestavěná. Spodní linie: příliš hluboká nebo naopak příliš mělká, volné břicho. Ocas: příliš nízko nasazen, příliš vysoko nesen, tvaru háčku, špička uhýbá do stran. Končetiny: kostra příliš lehká, či příliš těžká, špatný postoj končetin z profilu (například záprstí příliš skloněná nebo zápěstí příliš slabá). Zepředu například nohy do „X“, do „O“, kolena a lokty vytočené. Zezadu: například pánevní končetiny blízko u sebe, rozbíhavé, či sudovité, hlezna sbíhavá či rozbíhavá, příliš výrazně nebo málo zaúhlené. Tlapy: otevřené. Chody: pohyb vázaný, sevřený, příliš krátká stopa, nedostatečný impuls, špatný přenos síly hřbetem, nadměrně vysoký krok.
Všechny variety: nedostatek podsady. Groenenedael a Tervueren: zvlněná srst, vlnitá či zkadeřená, nedostatečně dlouhá. Malinois: srst středně dlouhá na místech, kde by měla být krátká; lysá místa. Tvrdé chlupy rozeseté v krátké srsti, vlnitá srst. Laekenois: srst příliš dlouhá, hedvábná, vlnitá, zkadeřená či krátká, plná jemných chlupů, rozeseté kadeře v tvrdé srsti, neúměrně dlouhé chlupy okolo očí nebo na spodní straně hlavy, huňatý ocas.
Všechny variety: bílá skvrna na prsou utvářející náprsenku, bílá barva na nohou přesahující prsty. Groenendael: zrzavý nádech srsti, šedivé kalhoty. Tervueren: šedý. Tervueren a Malinois: žíhaná barva, odstíny nedostatečně teplé, nedostatek či přebytek uhlování, nebo jeho rozmístění ve skvrnách po těle, nedostatečná maska. Tervueren, Malinois, Laekenois: žlutá barva příliš světlá, Pokud je jedna ze základních barev příliš zředěná, je to považováno za vážnou vadu.
jedinec postrádající sebedůvěru a přílišná nervozita.
Povaha: jedinec agresivní nebo bojácný. Všeobecný vzhled: absence typu plemene. Chrup: předkus, podkus, i bez ztráty kontaktu (obrácený skus), zkřížený skus, chybějící jeden špičák (1C), chybějící jeden trhák (1× PM4 nebo 1× MI), chybějící jedna stolička (1× M1 nebo 1× M2 s výjimkou M3). Chybějící 1× PM3 + 1 další zub anebo celkem chybějící 3 či více zubů (kromě PM 1). Čenich, pysky, víčka: silně depigmentovány. Uši: svěšené nebo uměle upravené uši. Ocas: chybějící či zkrácený, ať už od narození či po amputaci, příliš vysoko nesený a tvaru prstenu či stočený. Srst: chybějící podsada. Barva: všechny barvy, které neodpovídají uvedeným varietám, bílé znaky příliš rozsáhlé na hrudi a nebo dosahující až k šíji, bílá barva na končetinách přesahující polovinu nártu u předních či zadních končetin a vytvářející ponožky. Bílé znaky jinde než na hrudi, či prstech. Chybějící maska včetně čenichu světlejší barvy, než je zbytek srsti u variet Tervueren a Malinois. Velikost: mimo předepsané limity.
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná do šourku.
Páření mezi varietami jsou zakázána kromě zvláštních případů dle odchylek odsouhlasených kompetentními národními chovatelskými komisemi (text 1974 Paříž).]]>
Argentina. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO PŮVODNÍHO STANDARDU: 29.01.1999.
Lovecký pes pro velkou zvěř.
Skupina 2 Knírači a pinčové, molossové a švýcarští salašničtí psi. Sekce 2.1 Molossové, dogovití psi. Bez zkoušky z výkonu.
Toto plemeno pochází z provincie Cordoba nacházející se v centrálních oblastech republiky Argentiny. Zakladatelem plemene je Dr.Antonio Nores Martinez, lékař z tamější rodiny starousedlíků. Jeho vášnivá láska ke psům a stejně tak i rodinná tradice ho vedly k tomu, aby v roce 1928 sestavil ve standardu základní charakteristiky nového plemene psů, které nazval argentinskou dogou. Nejdříve začal se systematickým křížením různých čistokrevných psů se » starým bojovým psem z Cordoby «, což byl velmi silný a mohutný pes, který však byl povahou nevyrovnaný a geneticky neupevněný. Byl výsledkem křížení různých plemen, na němž se podíleli například mastini, buldoci a bulteriéři. Ve své době byli tito psi velmi známí a u nadšených a fanatických milovníků psích zápasů velmi oblíbení; mezi těmito obdivovateli psích zápasů byli lidé ze všech sociálních vrstev společnosti a jejich koníček se tehdy ještě považoval za normální zábavu. Díky přísné selekci a rostoucí kontrole povahy dosáhl Dr.Nores Martinez po několika generacích svého cíle, neboť se mu podařilo vyšlechtit první » rodinu « se stabilně děděnými vlastnostmi. Zpočátku považovali všichni tohoto psa za bojové plemeno, ale Dr.Nores Martinez, vášnivý lovec, používal tohoto psa na svých obvyklých lovech na velkou zvěř, přičemž se u psů tohoto plemene projevily natolik užitečné vlastnosti, že se brzy stal při podobných lovech nenahraditelným. Tak se během krátké doby proměnil ve vynikajícího psa na velkou zvěř. Během let prodělal další změnu funkce, protože se z něj vyvinul všestranný společenský pes a věrný a nepodplatitelný obránce svého pána. Jeho síla, jeho tvrdohlavost, jeho čich a jeho odvaha jsou nedostižné mezi smečkovými psy při lovu na černou zvěř, pumy a další škodnou, která žije v dalekých a členitých prostorách argentinské republiky a která tropí škody na dobytku i polnostech tamějších farmářů. Harmonický soulad a vynikající osvalení připomínající trénovaného atleta jsou ideálními předpoklady k tomu, aby mohl pes tohoto plemene překonávat dlouhé cesty za nejrůznějších klimatických podmínek a aby byl schopen obstát v tvrdých bojích s pronásledovanými zvířaty. Dne 21.května 1964 bylo toto plemeno uznáno argentinským kynologickým svazem za samostatné plemeno a od té doby se tito psi registrují v plemenné knize argentinské agronomické společnosti Sodiedad Rural Argentina. Později, dne 31.července 1973, bylo toto plemeno uznáno jako první a jediné argentinské plemeno také mezinárodní kynologickou federací FCI a stalo se tak jedině díky neúnavným snahám Dr. Augusta Norese Martineze, který byl bratrem zakladatele plemene a pokračoval v jeho díle.
Celým svým vzhledem normální pes molosského typu středních proporcí, v požadovaném rámci velký, aniž by byl obrovský. Jeho vzhled je harmonický a plný síly, protože obrysy jeho mohutného osvalení jsou zdůrazněny pevnou, pružnou a (vzhledem k málo pružným tkáním podkoží) k tělu pevně přiléhající kůží. Jeho pohyb je klidný a sebejistý a jeho reakce jsou cílené a rychlé; v jeho pohybu se neustále projevuje radost. Jeho povaha je příjemná a láskyplná, jeho bílá barva je nápadná a jeho fyzické schopnosti z něj činí opravdového atleta.
Protože jde o psa středních proporcí, nejsou v jeho harmonickém a vyváženém celkovém vzhledu žádné zvláštnosti. Také hlava je středních proporcí. Tlama je stejně dlouhá jako mozkovna. Kohoutková výška odpovídá výšce zádi. Hloubka hrudníku odpovídá 50 % kohoutkové výšky. Délka trupu překračuje kohoutkovou výšku o 10 %.
Veselá, přirozená, nenáročná, přátelská; štěká málo a je si dobře vědom své síly. Nikdy nesmí být agresivní, to je povahový rys, který musí být dokonale pod kontrolou. Jeho dominantní založení ho neustále ponouká k bojům o jeho teritorium, to platí zvláště o jedincích stejného pohlaví a je to vlastnost nápadná zvláště u psů. Na lovu je chytrý a bezhlučný, odvážný a bojovný.
Středních proporcí, silného a těžkého vzhledu, bez ostrých hran nebo nápadného cizelování; profil je konkávně konvexní : mozkovna je díky konturám žvýkacích a šíjových svalů konvexní, hřbet nosu je lehce konkávní. Hlava tvoří s krkem silný obloukovitě zakřivený svalnatý celek.
Masivní, konvexní při pohledu zepředu i z profilu. Jařmové oblouky dobře odstupují a tvoří hlubokou prohlubeň spánků, která dovoluje silný vývoj spánkového svalu. Týlní hrbol nesmí vystupovat, silné svaly šíje ho prakticky stírají. Středová rýha je na mozkovně jen málo patrná. Stop : na přechodu konvexního průběhu mozkovny k lehce konkávnímu hřbetu nosu je jen slabě vyvinut. Při pohledu ze strany tvoří jeho obrys jasně řezaný reliéf nadočnicových oblouků.
Nosní houba : Černě pigmentovaná, nosní otvory jsou široce otevřené. Směrem dopředu je lehce vyhrnutá, protože se nachází na konci konkávní linie hřbetu nosu. Při pohledu z profilu je přední strana rovná a svislá; nachází se na stejné přímce s předním okrajem horní čelisti, nebo velmi lehce před ní. Tlama : Silná, délka poněkud přesahuje hloubku, dobře vyvinuté šířky s lehce konvergujícími bočními plochami. Hřbet nosu je lehce konkávní, což je znak, který se vyskytuje téměř jen u argentinské dogy. Pysky : Středně silné, krátké a těsně přiléhající, s volnými, černě pigmentovanými okraji. Čelisti / skus : Čelisti silné a dobře oproti sobě postavené, bez předkusu a bez podkusu. Obbě strany čelisti se velmi lehce a stejnoměrně sbíhají. Silné a velké zuby, dobře vyvinuté, pravidelně uspořádané, pevně usazené v čelistech, beze stop zubního kazu. Doporučuje se úplný chrup, ale větší význam má pravidelné uspořádání zubů. Klešťový skus, nůžkový skus je přípustný. Líce : Široké a zpola ploché, bez vrásek, bez oblouků a ciselování, pokryté silnou kůží. Oči : tmavě hnědé až oříškově hnědé, chráněné očními víčky přednostně s černými okraji, třebaže částečná depigmentace očních víček se nesmí považovat za vadu. Mandlového tvaru, uložené středně vysoko a posazené daleko od sebe. Celkově mají působit dojmem pozornosti a činorodosti, ale nikdy nesmí působit vysloveně tvrdě, což platí zvláště o samcích. Uši : Nasazené vysoko a vzhledem k velké šířce lebky také daleko od sebe. Vzhledem k původnímu použití psa by měly být uši kupírované a vzpřímené; jsou trojúhelníkového tvaru a v délce, jež nepřesahuje 50 % délky předního okraje ušního boltce. Jestliže nejsou kupírované, jsou střední délky, široké, silné, ploše přiléhající a na špičce zaoblené. Srst je hladká a o něco kratší než na zbytku těla psa. Na uších se mohou objevovat malé skvrnky, ale jejich výskyt se nepostihuje. Nekupírované uši jsou neseny přirozeně visící a překrývají zadní část lící. Při vzbuzené pozornosti mohou být zpola vztyčené. KRK : Střední délky, silný, nesený zdvižený. Osvalení je dobře vyvinuté a horní linie je lehce klenutá. Tvarem se podobá komolému kuželu. U nasazení hlavy tvoří osvalení lehký oblouk, který stírá veškeré nerovnosti kostry v této oblasti; jeho široká základna dobře přechází do hrudníku. Kondenzátor je pokryt pružnou a silnější kůží na hrdle, jež může volně klouzat po tkáních podkoží, protože je zde volnější než na ostatních částech těla. Na hrdle se tvoří jemné vrásky, ne však visící lalok. Tento znak je pro funkčnost zvířete velmi důležitý. Srst je v této oblasti poněkud delší.
Délka trupu (od ramenního kloubu až po sedací kost) přesahuje kohoutkovou výšku zhruba o 10 %. Horní linie : Rovná; kohoutek a vrcholky pánevní kosti jsou ve stejné výšce a tvoří nejvyšší body této linie. Kohoutek : Široký a vysoký. Hřbet : Široký a silný, se silně vyvinutým svalstvem, což způsobuje lehce klesající linii směrem k bedrům. Bederní partie : Silná; díky silně vyvinutému svalstvu beder, jež způsobuje, že se podél páteře tvoří lehká podélná prohlubeň, jsou kontury poněkud setřené. Bedra jsou poněkud kratší než hřbet ke hřebeni zádě lehce stoupají. Celkový vývin osvalení podél celé horní linie propůjčuje psovi dojem lehce spadajících linií, což však neodpovídá skutečnosti, třebaže u dospělých psů vzniká tento dojem vzhledem k silně vyvinutému svalstvu hřbetu ještě silnější. Záď : Střední délky, široká, s dobře vyvinutým svalstvem, které téměř zastírá hřeben kosti kyčelní i vrchol kosti křížové. Záď je stejně široká jako hrudník, nebo poněkud užší. Záď je k horizontále skloněna pod úhlem zhruba 30°, horní linie lehce klesá k nasazení ocasu. Hruď: Široká a hluboká. Vrchol hrudní kosti se nachází na stejné úrovni jako vrchol ramenního kloubu a dolní linie hrudníku dosahuje na úroveň loktů. Hrudník je prostorný, aby poskytoval dostatek místa velkým plicím; žebra jsou dlouhá a středně klenutá; spojují se s hrudní kostí na úrovni loktů. Dolní linie a břicho : Poněkud vytažené nad dolní linii hrudníku, ale nikdy ne tolik jako u chrta; silné. Slabiny a břicho se stejným svalovým tonusem. OCAS : Středně vysoko nasazen, s horní linií tvoří úhel 45°. Šavlovitě zahnutý, dlouhý a silný, dosahující k hleznům, ale nepřesahující je. V klidu je přirozeně svěšený, v akci se ocas zdvihá trochu nad horní linii, v klusu nesen na horní linii, nebo trochu výš.
Celkově tvoří s tělem harmonickou silnou jednotu kostí a svalů. Při pohledu ze strany i zepředu jsou končetiny postaveny svisle. Plece : Lopatky jsou vysoké a dobrých proporcí, velmi silné, s velkými, zřetelně modelovanými, ale ne přehnaně vyvinutými svaly. Vzhledem k horizontále jsou postaveny pod úhlem 45°. Nadloktí : Střední délky a odpovídající celku. Silné a výrazně osvalené; vzhledem k horizontále jsou postavena pod úhlem 45°. Lokty : Robustní, pokryty poněkud silnější a pružnou kůží, bez vrásek a skladů. Přirozeně přiléhají ke stěnám hrudníku a zdají se být s nimi spojené. Předloktí : Stejně dlouhé jako nadloktí, postavené kolmo k zemi. Kosti mohutné a rovné, s dobře vyvinutým svalstvem. Zápěstní kloub : Široký, tvoří prodloužení předloktí, bez kostních výrůstků a vrásek kůže. Přední nadprstí : Poněkud ploché, dobré substance kostí, s horizontálou tvoří úhel 70 – 75 °. Tlapy hrudních končetin : kulaté, s krátkými, silnými a dobře sevřenými prsty. Polštářky tlap jsou masité a tvrdé, pokryté silnou kůží drsnou na omak.
Přiměřené úhlené. Celkově jsou silné, mohutné a rovnoběžně postavené; působí dojmem síly a výkonu, což vyžaduje jejich funkce, protože z nich vychází silný posun, který je rozhodující pro typický pohyb. Stehna : V délce odpovídající celku, silné s viditelně velmi výrazně vyvinutým osvalením. Úhel kyčelního kloubu činí zhruba 100°. Koleno : Postaveno ve stejné ose jako zbytek končetiny; úhel mezi stehenní kostí a bércem tvoří přibližně 110°. Bércová část : Poněkud kratší než stehno, silná; vede výborně vyvinuté svalstvo. Hlezenní kloub a zadní nadprstí (nárt) : celkově jsou hlezenní kloub a nárt krátké, silné a mohutné. Zaručují silný posun pánevní končetiny. Nárt je silný a pata je dobře patrná. Hlezenní kloub tvoří úhel zhruba 140°. Nárt je silný, téměř válcový a k horizontále je postaven pod úhlem zhruba 90°. Objeví-li se paspárky, musejí se odstranit. Tlapy pánevních končetin : podobně jako u tlap hrudních končetin; tyto jsou jen o něco menší a širší, jinak mají stejné vlastnosti.
Hbitý a určitý. Je-li vzbuzena pozornost psa, podstatně se změní jeho pohyb a pes se pohybuje s rychlými reflexy, což je pro toto plemeno typické. Krok je pomalý a klidný. Klus je dlouhý, hrudní končetiny dosahují daleko dopředu a pánevní končetina poskytuje potřebnou energii a silný posun. Ve cvalu pes ukáže svoji energii a všechny své síly. Stopa tlak je jednoduchá a souběžná. Mimochod se posuzuje jako těžká vada a je nepřípustný.
Po celém těle silná, ale měkká a pružná. Dobře přiléhající k tělu, vzhledem k povoleným tkáním se na své podložce lehce pohybuje; kromě volnější kůže na krku, kde je vazivo podkoží mimořádně volné, netvoří žádné podstatné vrásky. Kůže je co nejméně pigmentována, třebaže s věkem pigmentu přibývá. Nadměrně pigmentovaná kůže je nepřípustná. Přednostně by měly být pigmentovány okraje sliznic pysků a okraje očních víček.
Jednotně krátká, hladká, měkká na omak a zhruba 1,5 až 2 cm dlouhá. Hustota srsti se liší podle klimatických podmínek. V tropických podmínkách je osrstění řidší, takže mohou prosvítat pigmentové skvrny na kůži, což by však nemělo zavdat příčinu ke snížení hodnocení. Ve chladném podnebí je srst hustší a silnější a může se dokonce vytvářet i podsasa.
Čistě bílá. Kolem oka je barevná skvrna černé nebo tmavé barvy přípustná. Tato skvrna nesmí přesahovat 10 % celkové plochy hlavy. U stejně hodnotných jedinců by se měl rozhodčí vždy rozhodnout pro psa, jehož srst je co nejbělejší.
Kohoutková výška : Psi: 62 až 68 cm. Feny: 60 až 65 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru ke stupni odchylky.
Nedostatečný vývin svalů a kostí (slabost) . Málo pigmentovaná nosní houba. Visící pysky. Malé, slabé, nebo zkažené zuby, neúplný chrup. Příliš světlé oči. Entropium nebo ektropium. Sudovitý hrudník, kýlu podobný hrudník. Plochá žebra. Přehnané úhlení pánevní končetiny. Nárt příliš dlouhý. Netypický pohyb. Přehnaná pigmentace kůže u mladých psů. Malé oblasti s barevnými chlupy. Nervózní nevyrovnaný temperament.
Zcela depigmentovaná nosní houba. Předkus nebo podkus. Modré oči nebo oči různých barev. Hluchota. Dlouhá srst. Barevné skvrny v srsti na těle. Více než jedna barevná skvrna na hlavě. Velikost pod 60 cm, nebo nad 68 cm. Agresivita.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Velká Británie. Datum zveřejnění platného standardu: 29.10.2003.
Slidič a přinašeč zvěře.
Skupina 8 přinašeči zvěře, slidiči a vodní psi. Sekce 2 slidiči. S pracovní zkouškou.
Je to starobylá, ryze původní rasa. Původně byli tito psi používáni k tomu, aby vyhledali a vyhnali zvěř při lovu se sítí, s loveckým dravcem nebo s chrtem, v současnosti vyhledává a přináší zvěř lovci.
Je to harmonicky stavěný pes, kompaktní, silný, veselý a aktivní. Je nejvyšší a ze všech britských loveckých španělů, je nejlépe uzpůsobený k lovu na pláních a ve vodě.
Je přátelský a společenský, od přirozenosti učenlivý. Povaha bázlivá nebo agresivní je důvodem k vyloučení (je nežádoucí) .
Část mozková: Mozkovna: mozkovna je středně dlouhá, dost široká, mírně vyklenutá, od čenichu se zvedá, stop je zřetelný, mezi očima je patrná rýha. Tato rýha se postupně ztrácí od čela směrem k týlnímu hrbolu, který nesmí být výrazný. Část obličejová: Nos: nozdry jsou dobře vyvinuté. Čenichová partie: délka nosního hřbetu je stejná, jako délka mozkovny; čenichová partie je široká a hluboká, pod očima je výrazná modelace. Pysky: jsou dost vyvinuté, tvoří hranatou mordu. Čelisti / Zuby: čelisti jsou silné, mají perfektní skus, kompletní a dobře postavené řezáky s nůžkovým skusem, což značí, že horní řezáky těsně překrývají spodní a jsou postavené kolmo v čelistech. Líce: ploché. Oči: jsou středně velké, mandlového tvaru, ani vystouplé, ani zapadlé, ale správně uložené v očních důlcích. Spojivky nejsou viditelné. Pohled je milý. Mají tmavě oříškovou barvu. Světlé oko je považováno za chybu. Uši: mají tvar křídel, jsou zavěšené ve výši očí a v místě úponu spíše mírně odstávají (zavěšené „proti hlavě“) , jsou dobré délky i šířky. Jsou pokryté krásnými třásněmi.
Krk je silný a svalnatý, správné délky, bez volné kůže, je lehce klenutý a směrem ke hlavě se zeštíhluje.
Je silné, ani příliš krátké, ani příliš dlouhé. Bedra: svalnatá, silná, mírně vyklenutá a dobře spojená s hřbetem. Hrudník: je hluboký a prostorný. Žebra jsou dobře klenutá. Ocas: obvykle se krátí. Krácený ocas: je nízko nasazený, nikdy nesmí být nesený nad úrovní hřbetu, má pěknou vlajku a je stále v živém pohybu. Nekrácený ocas: je nasazený nízko, nikdy nesmí být nesený nad úrovní hřbetu, má pěknou vlajku a je stále v živém pohybu. Je správně dlouhý v poměru k tělu.
Hrudní končetiny: hrudní končetiny jsou rovné a mají dobře vyvinuté kosti. Lopatky: jsou šikmo uložené se sklonem k zádi. Lokty: přiléhají k tělu. Záprstí: je silné a ohebné. Pánevní končetiny: zadní nohy jsou rovně postavené. Stehna: jsou silná, svalnatá, dobře vyvinutá. Podkolení a hlezno: středně zaúhlené. Strmá hlezna jsou vada. Tlapky: tlapky jsou uzavřené, kompaktní, zakulacené, polštářky jsou silné a vyplněné. Pohyb: pohyb špringršpaněla je velni specifický. Přední nohy směřují dopředu, jejich pohyb vychází z lopatek, hrudní končetiny mají přímý, prostorný krok a lehký pohyb. Pánevní se pohybují pod tělem v ose hrudních. Při pomalém pohybu může pes přecházet do mimochodu, což je typické pro plemeno.
Srst je přiléhavá, rovná a odolná proti vlivům počasí, nikdy není hrubá. Na uších, zadních stranách končetin a spodině těla tvoří mírné praporce.
Játrová a bílá, černá a bílá nebo některé z těchto zbarvení se znaky pálení (trikolor) .
Kohoutková výška se pohybuje přibližně okolo 20 palců, což je 51 cm.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti a jejich vlivu na dobrý život psa. Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 24. 06. 1987.
Hlídací a strážní pes.
Skupina 2 Pinčové a knírači – molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 2.1 – Molosové, dogovití psi. Bez pracovní zkoušky .
Celkový tvar hlavy působí při pohledu ze všech stran kvadraticky. Vysoce žádoucí je její značná šířka, poměr délky lebky k celkové délce hlavy by měl být 2:3. Tělo je masivní, široké, hluboké, dlouhé a mohutně stavěné a stojí na široce postavených svislých končetinách. Svaly se zřetelně rýsují. Velikost je vysoce žádoucí, je-li ovšem spojena s kvalitou. Substance a výška jsou důležité, především ale mají být obě vlastnosti v rovnováze. Velký, masivní, silný, harmonický a pevně stavěný pes.
Kombinace vznešenosti a odvahy. Klidná, láskyplná ke svým majitelům, ale pes je schopen je bránit.
Lebka: Hlava mezi ušima je široká, čelo ploché, ale je-li vzbuzena pozornost psa, pokryje se čelo vráskami. Obočí lehce vytažené vzhůru. Spánky a lícní svaly dobře vyvinuté. Horní oblouk příčného řezu lebky vykazuje zploštělé zaoblení s rýhou ležící mezi očima a sahající až k polovině sagitálního lebečního švu.
Nosní houba: Nos široký, při pohledu zpředu široce otevřené nosní otvory; z profilu je nos rovný (ne vyhrnutý) . Tlama: Tlama je krátká, pod očima široká, zůstává téměř stejně široká až ke špičce čenichu, je tupá a kvadraticky řezaná. Tak tvoří se hřbetem nosu pravý úhel. Hloubka tlamy od špičky čenichu k dolní čelisti je mimořádná. Délka tlamy k celkové délce hlavy se má jako 1:3. Obvod tlamy měřený ve středu mezi očima a nosní houbou se má k obvodu hlavy (měřeno před ušima) jako 3:5. Pysky: Pysky v tupém úhlu vycházejí ze středu nosu, lehce visí, takže vzniká kvadratický profil. Čelisti / zuby: Dolní čelist je široká až do konce. Špičáky jsou zdravé, mohutné a široce od sebe posazené. Řezáky jsou dobře vyrovnané a postavené proti sobě (klešťový skus) nebo tvoří předkus, ale jen tak velký, aby nebyly vidět zuby při zavřené tlamě. Oči: Malé, posazené široko od sebe, vzdálenost mezi očima alespoň 2 šířky očí. Stop je mezi očima výrazný, nicméně ne příliš ostrý. Barva očí oříškově hnědá, čím tmavší, tím lepší. Spojivka není vidět. Uši: Malé, na omak tenké, nasazené daleko od sebe na nejvyšším bodě po stranách lebky tak, že tvoří pokračování příčné linie přes nejvyšší bod lebky. Je-li pes uvolněn, ploše a těsně přiléhají k lícím. KRK: Lehce klenutý, přiměřeně dlouhý, velmi svalnatý. Obvod zhruba o 2,5 až 5 cm méně než obvod hlavy, měřený před ušima.
Hřbet a bedra: Hřbet a bedra široká a svalnatá, plochá a velmi široká u fen, lehce klenutá u psů. Bedra: Záď: Hruď: Hrudník široký, hluboký a dobře uložený mezi hrudními končetinami. Žebra klenutá a dobře zaoblená. Zadní žebra hluboká a sahají daleko dozadu k pánvi. Obvod hrudníku zhruba o 1/3 větší než kohoutková výška. Břicho: Slabiny mimořádně hluboké. OCAS: Vysoko nasazený, dosahující až k hleznu nebo o něco delší. Široký v nasazení a na konci vybíhá do špičky. V klidu volně visí, při vzrušení je špička obrácena vzhůru. Ocas nesmí být nesen nad linií hřbetu.
Běhy rovné, silné a široce postavené. Silné kosti. Plece a nadloktí: Plece a nadloktí lehce šikmé. Těžké a svalnaté. Loket: Lokty paralelně s tělem. Přední nadprstí: Rovné přední nadprstí.
Široké a svalnaté. Lýtko: Dobře zaúhlené lýtko. Zadní nadprstí (nárt) : Hlezna dobře úhlená, široce postavená a ve stoji i v pohybu rovná. Chody: Pohyb plný síly, bez námahy, prostorný.
Krátká, přiléhající, není příliš jemná na plecích, na krku a na hřbetě.
Meruňkově žlutohnědá, stříbrohnědá, jelení červeň nebo tmavě hnědě žíhaná. V každém případě mají být tlama, uši a nos černé a oči lemované černě, přičemž se černá nad očima rozplývá.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.]]>
Švýcarsko. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 25. 03. 2003.
Honácký, ovčácký, strážní pes a pes ke hlídání domů a statků. Dnes také všestranný pracovní a rodinný pes.
Skupina 2 Pinčové a knírači - molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 3 Švýcarští salašničtí psi. Bez pracovní zkoušky.
V roce 1853 byl appenzellský salašnický pes poprvé popsán v publikaci „Tierleben der Alpenwelt“ (Život zvířat ve světě Alp) jako „jasně štěkající, krátkosrstý, středně velký, mnohobarevný salašnický pes“, který se „vyskytuje v určitých oblastech ve zcela vyrovnaném typu podobném špici, jednak k ochraně stavení, ale i ke shánění stád“. V roce 1895 vyzval velký aktivní příznivec tohoto plemena, lesním Max Sieber, švýcarskou kynologickou společnost SKG, aby pro appenzellského salašnického psa něco udělala. V roce 1898 poskytl vládní rada kantonu St.Gallen 400,- švýcarských franků na pozvednutí chovu appenzellského salašnického psa. Z pověření SKG byla vytvořena komise, byly stanoveny charakteristické vlastnosti plemena a na výročním trhu v Alstättenu bylo vyhledáno 9 psů a 7 fen. Ti obdrželi prémie od 5,- do 10,- franků. V důsledku toho se v roce 1898 objevilo na první mezinárodní výstavě psů ve Winterthuru 8 appenzellských salašnických psů ve zkušebně zavedené třídě „salašničtí psi“. Díky podnětu Prof. Dr. Alberta Heima, který se silně angažoval v otázkách švýcarských salašnických psů a také přijal appenzellského salašnického psa, byl v roce 1906 založen klub „Appenzeller Sennenhunde Club“ s cílem udržet toto plemeno v jeho přirozeném stavu a dále ho rozvíjet. Povinným zápisem štěňat do plemenné knihy appenzellských salašnických psů tak začal cílený čistokrevný chov. V roce 1914 zpracoval Prof. A. Heim první platný standard. Původní chovatelskou oblastí byly kantony Appenzell; dnes jsou psi této rasy chováni po celém Švýcarsku, ale i za hranicemi v mnoha jiných zemích. Pojem "appenzellský salašnický pes" je dnes jasně vymezen a toto plemeno je od ostatních švýcarských salašnických psů jednoznačně odlišeno. Navzdory tomu, že appenzellský salašnický pes našel již mnoho příznivců, je jeho chovná základna stále velmi malá. Jen zodpovědným chovem bude možné udržet a upevňovat přirozené a vynikající dědičné vlastnosti tohoto plemena.
Tříbarevný, středně velký pes, téměř čtvercové tělesné stavby, v celém rozsahu harmonických proporcí, svalnatý, velmi pohyblivý a hbitý, s chytrým výrazem obličeje.
Kohoutková výška k délce trupu = 9 : 10, trup spíše podsaditý než příliš dlouhý. Délka tlamy k mozkovně = 4 : 5.
Živý, temperamentní, sebejistý a nebojácný. Lehce nedůvěřivý vůči cizím; nepodplatitelný hlídač; veselý a učenlivý.
Velikostí v harmonickém poměru k tělu, lehce klínovitá.
Poměrně plochá, nejširší mezi ušima, k tlamě se stejnoměrně zužuje. Týlní hrbol je jen velmi málo vyjádřený. Čelní rýha středně vyvinutá. Stop: Málo vyjádřen.
Nosní houba: U černého psa: černá; u havanově hnědého psa: hnědá (pokud možno tmavá) . Tlama: Středně silná, stejnoměrně se zužující, ale ne špičatá, se silnou dolní čelistí. Hřbet nosu rovný. Pysky: Suché a přiléhající, u černého psa černé, u havanově hnědých psů (pokud možno) tmavě pigmentovaná. Koutky pysků nejsou vidět. Čelisti / zuby: Silný, úplný a pravidelný nůžkový skus; klešťový skus se toleruje. Jeden (1) chybějící nebo jeden zdvojený PM1 (1. třeňový zub) a chybění M3 (3. stoliček) se toleruje. Líce: Velmi málo vyjádřené. Oči: Poměrně malé, mandlového tvaru, nevystupující, poněkud šikmo vůči nosu posazené. Živý výraz. Barva: U černého psa: tmavě hnědá, hnědá. U havanově hnědého psa: světle hnědá, ale co nejtmavší. Oční víčka: Dobře přiléhající, u černého psa černá, u havanově hnědého psa (pokud možno tmavě) pigmentovaná. Uši: Poměrně vysoko a široce nasazené, visící; v klidu ploše přiléhající k lícím; trojúhelníkového tvaru, na špičce lehce zaoblené. Při vzbuzené pozornosti psa v nasazení ucha pozvednuté a otočené dopředu, takže při pohledu zepředu a shora tvoří hlava s ušima nápadný trojúhelník. KRK: Spíše krátký, silný, suchý.
Silný, kompaktní. Hřbet: Středně dlouhý, pevný a rovný. Partie beder: Krátká a dobře osvalená. Záď: Poměrně krátká, v pokračování hřbetní linie ploše probíhající. Hruď: Široká, hluboká, dosahující až k loktům, s výrazným předhrudím. Prsní most dosahující dostatečně daleko dozadu. Hrudní kulatě oválného průřezu. Dolní linie z profilu a břicho: Jen málo vtažené. OCAS: Vysoko nasazený, silný, střední délky, hustě osrstěný, chlupy na spodní straně poněkud delší; V pohybu stočený těsně nad zádí, nesený ke straně nebo uprostřed. V postoji se toleruje visící ocas různého tvaru nesení. KONČETINY: Silná, suchá stavba kostí.
Všeobecně: Dobře osvalené, při pohledu zepředu jsou rovné a rovnoběžné a nejsou postaveny příliš úzce. Plece: Lopatka dlouhá a šikmo uložená. Nadloktí: Stejně dlouhé nebo jen o málo kratší než lopatka. Úhel mezi lopatkou a nadloktím není příliš tupý. Loket: Dobře přiléhající. Předloktí: Rovné, suché. Přední nadprstí: Při pohledu zepředu tvoří prodloužení předloktí rovnoběžných linií; při pohledu ze strany velmi lehce skloněné.
Všeobecně: Dobře osvalené, při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžné a nejsou postaveny příliš úzce. Zaúhlení typické pro toto plemeno působí dojmem poměrné „strmosti“ pánevních končetin. Stehna: Poměrně dlouhá, s pánevní kostí (kyčelní kloub) tvoří poměrně malý úhel. Kolenní klouby: Poměrně otevřené. Lýtka: Zhruba stejně dlouhá nebo jen o málo kratší než stehna. Suchá a dobře osvalená. Hlezno: Poměrně vysoko postavené. Zadní nadprstí (nárt) : Svislá a paralelně postavená, poněkud delší než přední nadprstí; nejsou vytočená ven, ani vbočená dovnitř. Paspárky se musí odstranit s výjimkou zemí, ve kterých je odstraňování pasapárků zákonem zakázáno. TLAPY: Krátké, se silnými, těsně přiléhajícími prsty a silnými polštářky. CHODY: Silný posun zezadu, prostorný pohyb vpředu. V klusu při pohledu zepředu a zezadu se končetiny pohybují rovně a rovnoběžně.
Patrová srst, pevná a přiléhající. Krycí srst hustá a lesklá. Podsada hustá, černá, hnědá nebo šedá; prosvítání podsady je nežádoucí. Lehce zvlněná srst jen na kohoutku a hřbetě se sice toleruje, ale není žádoucí.
Základní barva je černá nebo havanově hnědá s pokud možno symetrickými hnědočervenými a bílými odznaky. Malé hnědočervené odznaky (skvrny) nad očima. Hnědočervené odznaky na lících, na hrudi (vlevo a vpravo v oblasti ramenního kloubu) a na končetinách, přičemž hnědočervená je vždy mezi černou respektive havanově hnědou a bílou. Bílé odznaky: Dobře viditelná bílá lysina, probíhající bez přerušení od temene přes hřbet nosu; může zcela nebo částečně obepínat tlamu. Bílá od brady přes hrdlo bez přerušení až na hruď. Bílá na všech čtyřech tlapách. Bílá na špičce ocasu. Bílá skvrna na šíji nebo polovina límce se tolerují. Průběžný tenký bílý límec se sice toleruje, ale není žádoucí.
Kohoutková výška: Psi: 52 až 56 cm. Feny: 50 až 54 cm. Tolerance 2 cm v obou směrech.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou. Chybějící pohlavní výraz. Velmi dlouhý nebo neharmonický trup. Jemné nebo příliš hrubé kosti. Nedostatečné osvalení. Velmi těžká nebo velmi lehká hlava. Kulatá mozkovna. Příliš silně vyjádřený stop. Příliš dlouhá, příliš krátká, úzká, špičatá tlama. Hřbet nosu jiný než rovný. Příliš silně vyvinuté pysky. Chybění více než jednoho PM1 (1. třeňový zub) . Příliš silně vyvinuté líce. Kulaté, vystupující nebo světlé oči. Příliš malé, příliš velké, příliš vysoko nebo příliš nízko nasazené uši. Pronesený hřbet, kapří hřbet. Spáditá záď nebo přestavěná záď. Vtažené břicho. Hrudní koš příliš plochý nebo sudovitý; chybějící předhrudí; příliš krátká hrudní kost. Volně stočený ocas, špička ocasu se ještě dotýká kořene ocasu. Nedostatečné zaúhlení hrudních nebo pánevních končetin. Vytočené lokty. Měkká nadprstí hrudních končetin. Kravský postoj. Podlouhlé, oválné tlapy (zaječí) , málo klenuté prsty. Nesprávný průběh pohybu, například chody krátké, strnulé, nízko u země, křížící se pohyb atd. Prosvítání podsady. Chyby kresby srsti: Černé tečky v bílých skvrnách. Přerušená lysina. Průběžný široký bílý obojek. Rozdělená bílá na hrudi. Bílá dosahující zřetelně nad zápěstí (holínky) . Chybějící bílá na špičce ocasu a tlapách. Nedostatečná velikost, nadměrná velikost ve srovnání s údaji o toleranci. Nejisté chování, nedostatek temperamentu, lehká agresivita.
Bojácnost, agresivita. Podkus, předkus, zkřížený skus. Entropium, ektropium. Modré oko, skleněné oko. Srpovitý ocas (špička ocasu se již nedotýká kořene ocasu) , jednoznačně zavěšený ocas, zalomený ocas. Jiný druh srsti než patrová srst. Chybějící trojbarevné zbarvení. Základní barva jiná než černá nebo havanově hnědá. Psi vykazující patrné psychické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.
Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.03.2004.
Společenský pes, „odrazující“.
Skupina 2 pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi. Sekce 2.1 molossoidní plemena, typ mastif. Bez zkoušky z výkonu.
Krátkosrstý, podsaditý, spíše nízko posazený, široce stavěný, silný a kompaktní. Hlava je v poměru k tělu poměrně veliká, ale žádný ze znaků nesmí dominovat tak, aby byla narušena celková vyváženost, nebo aby byla nepříznivě ovlivněna pohyblivost psa. Obličejová partie krátká, tlama široká, tupá a směřuje nahoru. Jedinci vykazující respirační obtíže jsou vysoce nežádoucí. Trup krátký, s dobrou kostrou, bez sklonu k obezitě. Silné končetiny, dobře osvalené a v silné kondici. Pánevní končetiny jsou vysoké a silné, ale ve srovnání s těžkými hrudními končetinami působí poněkud lehčeji. Feny nejsou tak velkého rámce a silně vyvinuté, jako psi.
Vzbuzuje dojem rozhodnosti, síly a aktivity. Pozorný, smělý, věrný, spolehlivý, odvážný, divokého vzhledu, ale milé povahy.
Při pohledu z boku se hlava jeví od týlu až ke špičce čenichu velmi vysoká a krátká. Čelo ploché, volné a jemné záhyby kůže na a kolem hlavy, nejsou však ani příliš silně vyvinuté, ani nesmí překrývat obličej. Lebeční kosti vyjádřené, široké, kvadratické a vysoké; hluboká a široká rýha mezi očima. Od stopu probíhá až ke středu temene široká a hluboká čelní rýha, která je hmatatelná až k týlnímu hrbolu. Obličejová partie od přední strany lícních kostí až po špičku čenichu krátká, s kožními záhyby. Vzdálenost od vnitřního koutku oka (nebo od středu stopu mezi očima) až ke špičce nosu nepřesahuje vzdálenost od špičky nosu k okraji dolního pysku. Objem hlavy velký (měřeno před ušima) , odpovídá přibližně kohoutkové výšce psa. Vedle očí prostorné, dobře zaoblené líce.
Objem mozkovny je velký. Při pohledu zepředu se zdá hlava od čelisti až po temeno velmi vysoká, ale i široká a hranatá. Stop: hluboký, mezi očima je výrazný zářez.
Při pohledu zepředu musí být protilehlé partie obličejové části hlavy rovnoměrně vyvážené vůči myšlené ose. Nos: Nos a nozdry velké, široké a černé, nikdy ne játrové, červené ani hnědé. Špička nosu je posazena dozadu směrem k očím. Nozdry jsou velké, široké a otevřené, oddělené svislou výraznou rovnou rýhou uprostřed. Tlama: Tlama krátká, široká, obrácená vzhůru a od koutku oka až po koutek pysků velmi hluboká. Nosní vráska nesmí rušit šikmo probíhající linii profilu. Pysky: Pysky jsou silné, široké, visící a velmi hluboké, po stranách zcela překrývají dolní čelist, ne však vpředu; tam musí pysky dosahovat až k dolnímu pysku a zcela překrývat zuby. Čelisti/Zuby: Čelisti široké, masivní a hranaté. Dolní čelist výrazně přesahuje horní čelist a stáčí se nahoru. Čelisti jsou široké a hranaté; šest malých řezáků stojí mezi široce posazenými špičáky v rovné řadě. Zuby jsou velké a silné, při zavřené tlamě nejsou vidět. Při pohledu zepředu je dolní čelist přímo pod horní čelistí a rovnoběžně s ní. Líce: Dobře zaoblené a protažené po stranách až za oči. Oči: Při pohledu zepředu dobře a hluboko usazeny v lebce, v dobré vzdálenosti od uší. Oči a stop jsou v přímce, v pravém úhlu k čelní rýze. Oči jsou široce posazeny, vnější koutky očí však nepřesahují obrys lící. Jsou kulaté, přiměřené velikosti, nejsou ani příliš zapadlé, ani příliš vystupující. Barva očí je velmi tmavá - téměř černá. Dívá-li se pes kupředu, nesmí být vidět bělmo. Pes nesmí vykazovat zřejmé oční obtíže. Uši: Vysoko nasazené, takže při pohledu zepředu tvoří přední okraj každého ucha pokračování vnější linie temene hlavy v jejím nejvyšším bodě. Uši by měly být posazené co nejdále a co nejvýše a pokud možno co nejdále od očí. Malé a tenké. "Růžové" uši jsou správné, to znamená na zadní straně ohnuté dovnitř a dozadu složené. Horní a přední okraj uší padá ven a dozadu, vnitřek ušního boltce je částečně vidět. KRK: Přiměřené délky, velmi silný, hluboký a mohutný. Dobře klenutá linie šíje, velké množství volných silných kožních záhybů na hrdle, oboustranně se tvoří od dolní čelisti až na hruď laloky.
Hřbetní linie: Bezprostředně za plecemi hřbet lehce klesá (nejnižší bod hřbetní partie) , odtud páteř stoupá k bedrům (nejvyšší bod beder je výš, než nejvyšší bod plecí) , pak horní linie strměji klesá - obloukem - k ocasu (nazývá se "roach-back" - "kulatá záda") , což je pro toto plemeno charakteristický znak. Hřbet: Hřbet krátký, silný, v plecích široký, v bedrech poměrně štíhlejší. Hrudník: Hrudní koš široký, ze stran klenutý, dobře vyjádřený a hluboký. Žebra jsou klenutá a sahají daleko dozadu. Hrudní koš prostorný, kulatý a velmi hluboký od nejvyššího bodu plecí k nejnižší partii, kde se připojuje k hrudi. Mezi hrudními končetinami dostatečně nízko sahající. S velkým průměrem, za hrudními končetinami je kulatý (nikoliv plochý po stranách, ale s dobře klenutými žebry) . Spodní linie: Břicho je vtažené a nevisí. OCAS: Nízko nasazený, z kořene vychází poměrně rovně a pak se ohýbá dolů. Kulatý, krátce osrstěný, bez praporců a hrubého osrstění. Přiměřeně dlouhý - spíše kratší než dlouhý - silný u kořene, rychle se zužující k jemné špičce. Nesen dolů (aniž by se konec ocasu točil nahoru) a nikdy ne nad linií hřbetu.
Hrudní končetiny velmi silné a mohutné, dobře vyvinuté, široce postavené, silné, svalnaté a rovné. Vnější linie se jeví spíše klenutá, ale kosti jsou rovné a silné, nejsou zkřivené ani klenuté. V poměru k pánevním končetinám jsou krátké, ale ne natolik krátké, aby se zdál hřbet dlouhý nebo aby tím trpěla aktivita psa a pes působil chromým dojmem. Plece: Plece široké, šikmo postavené a hluboké, velmi silné a svalnaté. Působí dojmem, jako by byly připevněny po stranách trupu. Lokty: Loket nízko posazen, výrazně odstává od hrudníku. Nadprstí: Nadprstí krátké, rovné a silné.
Pánevní končetiny jsou velké a svalnaté. V poměru k hrudním končetinám jsou delší, což zvedá bederní partii. Končetiny dlouhé a svalnaté od beder až po hlezna, zadní nadprstí krátké, rovné a silné. Koleno: Kulaté a lehce vytočené ven. Hlezno: Následkem vytočení kolen stojí hlezna blíže k sobě a tlapy se vytáčejí ven. Hlezna jsou mírně zaúhlená, nízko posazená. TLAPY: Tlapy hrudních končetin rovné a velmi lehce vytočené ven, střední velikosti a přiměřeně kulaté. Tlapy pánevních končetin kulaté a kompaktní. Prsty kompaktní a silné, dobře navzájem oddělené, výrazně a vysoko klenuté. POHYB: Charakteristicky těžký a omezený, s krátkými a rychlými kroky se zdá, že jde po špičkách prstů. Pánevní končetiny nezvedá vysoko, což vypadá, jako by se klouzaly po zemi. Při běhu se plece střídavě poněkud vysouvají. Zdravý pohyb je vysoce důležitý.
Jemné struktury, krátká, hustá a hladká (tvrdá jen díky krátkosti a hustotě, nikdy však ne drátovitá srst) .
Jednobarevné nebo jednobarevné s černou maskou či tlamou. Barvy (vždy by měly být zářivé a ve svém odstínu čisté) : žíhaná, červená všech odstínů, plavá, žlutohnědá atd., bílá a skvrnitá (tzn. bílá v kombinaci s libovolnou z výše uvedených barev) . Nepigmentovaný nos, černá a černá s hnědou jsou vysoce nežádoucí.
Psi: 25 kg (55 liber) . Feny: 23 kg (50 liber) .
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na zdraví a pohodu psa. Rozhodčí se musí přesně držet tohoto standardu a brát v úvahu zvláště následující vady: Nosní vráska převislá nebo částečně zakrývající nos.
Agresivita nebo přílišná bázlivost. Jedinci vykazující respirační obtíže. Vrostlý ocas. Jedinci, vykazující fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
USA. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 14.02.1995.
Retrívr stejně výkonný na zemi, jakož i ve vodě.
Skupina 8 retrívři, slidiči, vodní psi. Sekce 1 retrívři. S pracovní zkouškou.
Chesapeake Bay retrívr je stejně mistrovsky výkonný na zemi, jakož i ve vodě. Vyvinul se v oblasti Chesapeake Bay k lovu vodního ptactva za nejdrsnějších klimatických a vodních podmínek, při kterých často musí prolamovat led, aby mohl provést velmi náročný aport. Chesapeake Bay retrívr musí během své práce čelit větru, proudění vody a musí být schopen dlouho plavat. Charakteristické vlastnosti plemene jsou vyvinuty tak, aby Chesapeake Bay retrívr dokázal pracovat s lehkostí, efektivitou a vytrvalostí. Hlava Chesapeake Bay retrívra je široká a kulatá se středně vyjádřeným stopem. Čelisti musí být dostatečné délky a síly, aby pes byl schopen nést velké lovné ptactvo lehkým a jemným úchopem. Osrstění psa se skládá z krátké, tvrdé, vlnité krycí srsti a husté, jemné, vlnité podsady, jež je prosycena značným množstvím přirozeného tuku a je dokonale vhodná do ledových drsných klimatických podmínek, ve kterých Chesapeake Bay retrívr často pracuje. Tělesnou stavbou je Chesapeake Bay retrívr silný, harmonicky vyvážený, robustně stavěný pes střední velikosti a střední délky trupu i běhů, s hlubokým a širokým hrudníkem. Plece jsou stavěny k dokonale volnému pohybu. Tělesná stavba psa nemá v žádném svém znaku sklony ke slabosti, což platí zejména o pánevních končetinách. Síla však nesmí být na úkor pohyblivosti či vytrvalosti. Velikost a hmotnost psa nesmí být přehnané, protože jde o pracovního retrívra aktivní povahy. Mezi význačné charakteristické vlastnosti patří oči, které jsou velmi jasné, nažloutlé nebo jantarově zbarvené, dále záď, která je na stejné úrovni jako plece nebo o trochu výš, a patrové osrstění s hustou podsadou a krycí srstí, jež je poněkud vlnitější pouze na plecích, krku, hřbetě a bedrech.
Výška od horního okraje lopatky k zemi musí být poněkud nižší než celková délka těla měřená od hrudní kosti k vrcholům sedací kosti. Hloubka hrudníku by měla dosahovat nejméně k lokti. Plece až k lokti a vzdálenost od loktů k zemi by měly být shodné.
Chesapeake Bay retrívr je ceněn pro svoji čilou a veselou povahu, inteligenci, klidné chování odpovídající situaci a velmi laskavou a příchylnou povahu s ochranářskými sklony. Při výběru jedinců k chovu a při chovu Chesapeake Bay retrívra se klade důraz především na odvahu, pracovitost, ostražitost, vynikající nos, inteligenci, lásku k vodě, celkovou kvalitu a především odpovídající dispozice. Extrémní plachost nebo sklony k extrémní agresivitě jsou nežádoucí v chovu tohoto loveckého i společenského psa.
LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Široká a kulatá. Stop: Středně vyjádřený stop. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Hřbet nosu středně krátký. Tlama: Přibližně stejné délky jako mozkovna, k čenichu se zužuje, ale není špičatá. Pysky: Tenké, nepřevislé. Čelisti / zuby: Nůžkovému skusu se dává přednost, ale klešťový skus je přijatelný. Oči: Středně velké, velmi jasné, nažloutlé nebo jantarově zbarvené a široce posazené. Inteligentní výraz. Uši: Musí být malé, vysoko na hlavě nasazené, volně visící a středně silné.
Středné délky, silně svalnatého vzhledu, plynule přecházející do plecí.
Střední délky, nesmí být nemotorný ani kaprovitě vyklenutý, ale v dolní části musí působit dojmem propadlosti, protože slabiny jsou dobře vtažené. Horní linie: Záď musí být na stejné úrovni jako plece, nebo o maličko vyšší. Hřbet: Krátký, kompaktní a silný. Hrudník: silný, hluboký a široký. Hrudní koš okrouhlý a hluboký.
Střední délky; Středně silný u kořene. Ocas musí být nesen rovně nebo mírně zatočený a nesmí být zatočený nad hřbet ani nesen zkroucený ke straně.
Hrudní končetiny nesmí jevit známky slabosti. Jsou středně dlouhé a rovné, dobrých kostí a osvalení. Přední běhy musí být při pohledu zepředu a zezadu rovné. Plece: Plece šikmo uložené s dokonale volným pohybem, velmi silné a bez jakéhokoliv omezení pohybu. Zápěstí: Mírně skloněné a střední délky. Paspárky mohou být odstraněny.
Dobré pánevní končetiny jsou velmi důležité. Musí vykazovat stejně síly jako hrudní končetiny. Pánevní končetiny nesmí jevit známky slabosti. Pánevní končetiny musí být zvlášť silné, aby poskytovaly dostatečný hybný moment při plavání. Běhy musí být středně dlouhé a rovné, dobrých kostí a osvalení. Zadní běhy musí být při pohledu zepředu a zezadu rovné. Paspárky na pánevních končetinách musí být odstraněny. Kolena: Dobře zaúhlená. Hlezna: Vzdálenost od hlezna k zemi musí být střední délky.
Zaječí tlapy s prsty spojenými blánou dobré velikosti s dobře klenutými a uzavřenými prsty.
Chody by měly být plynulé, volné a bez námahy, budící dojem velké síly. Při pohledu ze strany musí být prostorný bez jakéhokoliv omezení pohybu vpředu a se silným odrazem zezadu, pružný v kolenech a hleznech. Při pohledu zepředu nesmí lokty jevit známky vytočení ven. Při pohledu zezadu nesmí pánevní končetiny jevit známky kravského postoje. S rostoucí rychlostí mají běhy sklon blížit se k ose těla pod těžiště.
Osrstění musí být silné a krátké, nikde nesmí přesahovat délkou 4 cm (1 ?") , s hustou, jemnou, vlnitou podsadou. Srst na obličejové části a končetinách musí být velmi krátká a rovná, s tendencí k vlnitosti jen na plecích, krku, hřbetu a bedrech. Střední praporce na zadní straně pánevních končetin a na ocasu jsou přípustné. Textura srsti Chespeake Bay retrívra je velmi důležitá, protože Chespeake Bay retrívr se používá k lovu i za těch nejnepříznivějších klimatických podmínek a často pracuje v ledu a sněhu. Tuk v drsné vnější srsti i vlnité podsadě má mimořádnou důležitost, protože chrání psa, aby studená voda nepronikla na kůži Chespeake Bay retrívra, a umožňuje také rychlé uschnutí srsti psa. Osrstění Chespeake Bay retrívra musí odolávat vodě stejně jako kachní peří. Když Chespeake Bay retrívr vyjde z vody a otřese se, jeho srst nesmí zadržovat vodu, ale smí být spíše jen vlhká.
Barva Chespeake Bay retrívra se musí co nejvíce blížit barvě jeho pracovního prostředí. Přípustný je jakýkoliv odstín hnědé, ostřicové nebo barva uschlé trávy. Přednost se dává jednobarevným psům. Žádné barvě se nedává přednost před ostatními. Bílé skvrny na hrudi, břichu, prstech nebo zadní straně končetin (bezprostředně nad velkým polštářkem tlap) jsou povoleny, ale čím menší skvrny, tím lépe a přednost se dává jednobarevným psům. Při posuzování psa v kruhu musí být důkladně zvažována barva srsti a její textura. Jizvy utrpěné při práci se nepenalizují.
Psi: požadovaná výška 23 až 26 palců; (58 - 66 cm) . Feny požadovaná výška 21 až 24 palce; (53 - 61 cm) . Jedinci přehnané nebo nedostatečné velikosti musí být přísně penalizováni.
Psi musí vážit od 65 do 80 liber (29,5 až 36,5 kg) . Feny musí vážit od 55 do 70 liber (25 až 32 kg) .
Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti.
Agresivní nebo přehnaně plachá povaha. Jedinci s nedostatečně vyjádřenými charakteristickými vlastnostmi. Podkus nebo předkus. Paspárky na pánevních končetinách. Kučeravá srst nebo srst se sklonem k vlnitosti na celém těle. Praporce na ocasu nebo bězích přesahující délkou 4,5 cm. Černá barva. Bílá na kterékoliv části těla s výjimkou hrudníku, břicha, prstů nebo zadní strany tlap. Otázky srsti a celkového typu a vyváženosti mají přednost před jakoukoliv bodovou tabulkou, která by mohla být zpracována. Chesapeake Bay retrívr musí být harmonických proporcí. Jedincům s kvalitní srstí a dobře vyváženým se dává přednost před jedinci, kteří jsou vynikající v jedné vlastnosti, ale slabí v jiné.
Hlava včetně pysků, uší a očí 16 Krk 4 Plece a trup 12 Pánevní končetiny a kolena 12 Lokty, běhy a tlapy 12 Barva 4 Záď a ocas 10 Osrstění a textura 18 Celkový dojem 12 __________________ 100 Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Francie. Datum uveřejnění platného standardu: 21.02.2006.
Vodní pes pro lov divoké zvěře. Barbet, stejně jako ostatní vodní psi, je více než jen pouhý přinašeč, musí vyhledávat zvěř, která se ukrývá ve vegetaci při vodních plochách, a tuto vyhánět. Potom musí střelenou zvěř dohledat a přinést svému pánovi. Nebojí se zimy, do vody jde za každého počasí.
Skupina 8 - psi přinašeči, psi slidiči, psi vodní. Sekce 3 - vodní psi. S pracovní zkouškou.
Je to plemeno velmi starobylé, jeho zástupci se vyskytovali na celém francouzském území, byli používáni k lovu vodní zvěře, jsou o nich zmínky v různých dílech již od 16.století.
Pes středního typu, střední výšky, pro nějž je charakteristická hustá, zvlněná srst, která mu zajišťuje účinnou ochranu proti chladu a vlhkosti. Srst vytváří vous na bradě, což dalo plemeni jméno. (barbet = vousáč, fousek) .
Čenich je o něco kratší, než mozkovna. Délka těla, měřená od výčnělku lopatky po sedací hrbol je o málo větší, než je kohoutková výška.
Povahově je velmi vyvážený, velmi závislý na svém pánovi, velmi sociabilní, velký milovník vody, třeba i velmi studené.
Srst na mozkovně musí spadat až téměř na nosní hřbet.Vous na bradě je dlouhý a bohatý. Vousy kryjí celý čenich a jsou velmi husté. Mozková část: Mozkovna: kulatá a široká Stop: je vyznačen Čenichová partie: Nos: je široký, nozdry dobře otevřené, je černý nebo hnědý ve vztahu ke zbarvení srsti. Morda: hranatá, nosní hřbet je široký. Pysky: silné, pigmentované, celé pokryté dlouhou srstí. Pigmentace pysků je černá nebo hnědá. Čelisti/zuby: čelisti jsou stejně dlouhé. Nůžkový skus. Zuby jsou silné, špičáky dobře vyvinuté a dobře postavené v čelistech. Oči: kulaté, preferovány jsou tmavě hnědé. Pigmentace očních víček je černá nebo tmavě hnědá. Uši: jsou nízko zavěšené (ve výši očí nebo trochu níže) , jsou dlouhé, ploché, široké, pokryté dlouhou kučeravou srstí. Pokud je natáhneme směrem k nosu, musí jeho konec přesahovat nejméně o 5 cm (počítáme v to i osrstění) . Ušní chrupavka přesahuje přes koutek pysků.
Krátký a silný.
Hřbet: silný, horní linie je pevná. Bedra: klenutá, krátká a silná. Záď: z profilu zakulacená, harmonicky navazuje na linii beder. Hrudník: široký, dobře vyvinutý, hluboký, dosahuje do úrovně lokte, žebra jsou klenutá, nikoli však sudovitá.
Poněkud zvednutý, pokud je pes aktivní je nesen nad linií hřbetu, nasazený nízko, na konci tvoří mírný háček. Končetiny:
Lopatky: šikmé. Úhel scapulo-humerální se pohybuje v rozmezí 110°až 115°. Rámě: silné a osvalené. Předloktí: rovné, se silnými kostmi, kolmo postavené, kompletně pokryté dlouhou srstí.
Stehna: lehce šikmá, dobře formovaná. Hlezna: nízko položená, dobře zaúhlená. Metatarsus: kolmý. Tlapky: kulaté, široké, celé zakryté srstí.
Chody lehké, končetiny se pohybují v ose. Přední nohy mají střední amplitudu kroku. Dobrý posun pánevních končetin.
Poměrně silná.
Dlouhá, vlnatá, kadeřavá, může být zaknocená. Srst je hustá a v přirozeném stavu pokrývá celé tělo. To je zásadní charakteristika plemene. Barbet se může upravovat do specifické fazóny, čímž se mu usnadní pracovní využití i jeho údržba.
Jednobarevně černý, šedý, hnědý, plavý, pískový, bílý nebo více či méně skvrnitý. Všechny odstíny plavé a pískové jsou povoleny. Je dávána přednost jednotnému barevnému odstínu po celém těle.
Kohoutková výška: Psi 58 - 65 cm. Feny: 53 - 61 cm. S tolerancí + nebo - 1 cm.
Všechny odchylky od tohoto standartu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti Hlava: jemná a úzká, nosní hřbet: štíhlý a příliš dlouhý, jemné pysky. Předkus nebo podkus; křivé čelisti. Oči: světlé. Uši: nasazené vysoko (výše než oko) , slabé, krátké, úzké. Krk: dlouhý a štíhlý. Hřbetní linie: pronesená. Bedra: dlouhá a slabá. Záď: úzká. Hrudník: úzký. Ocas: nasazený vysoko, zatočený nad hřbet, stočený nebo přitisknutý na zádi nebo bedrech; vrozená bezocasost, krátkoocasost. Lopatky: úzké. Předloktí: slabé. Přední nohy: slabé a tenké, srst na nich tvořící praporce. Pánevní končetiny: plochá stehna, strmá hlezna, praporce, přítomnost paspárků, tlapky jemné a úzké, nezakryté srstí. Kůže: jemná. Srst: krátká, drsná, ne vlnatá (ve smyslu: struktura vlny) , ne kadeřavá. Zbarvení: každé jiné, než jaké uvádí standard.
Pes agresivní nebo bázlivý. Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.
Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.]]>
Německo. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 06. 04. 2000.
Hlídací a společenský pes.
Skupina 2 Pinčové a knírači -molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 1 Pinčové a knírači. Bez pracovní zkoušky.
Knírači byli původně používáni v jihoněmeckém regionu jako stájoví psi, protože se cítili zvláště dobře ve společnosti koní. S horlivostí číhali na všechny hlodavce, aby je obratem ruky usmrtili, což jim v minulosti přineslo v lidové mluvě označení krysaři. Při založení klubu pro pinče a knírače v roce 1895 byli vedeni jako drsnosrstí pinčové.
Středně velký, silný, spíše podsaditý než štíhlý, drsnosrstý.
Kvadratická stavba těla, přičemž kohoutková výška odpovídá zhruba délce trupu. Celková délka hlavy (od špičky nosu k týlnímu hrbolu) odpovídá polovině délky hřbetu (kohoutek až nasazení ocasu).
Typickými povahovými rysy jsou jeho živý temperament spojený s rozvážným klidem. Charakteristická je dobromyslná povaha, hravost a vyslovená oddanost pánovi. Je velmi milý k dětem, nepodplatitelný, ostražitý, a přesto neštěká zbytečně. Má vysoce rozvinuté smyslové orgány, inteligenci, je vhodný k výcviku, neohrožený, vytrvalý a odolný proti povětrnostním vlivům i nemocem. Tyto vlastnosti dávají kníračovi všechny předpoklady, aby se stal vynikajícím rodinným, hlídacím a společenským psem, který má také vlastnosti služebního psa.
Lebka: silná a protažená, bez silně vystupujícího týlního hrbolu. Hlava by měla odpovídat celkové mohutnosti psa. Čelo je ploché a probíhá bez vrásek a rovnoběžně se hřbetem nosu. Stop: vzhledem k obočí se zdá být výrazně vyjádřen.
Nosní houba: Nosní houba je dobře vyvinutá, s velkými nosními dírkami a je vždy černá. Tlama: končí tupým klínem. Hřbet nosu je rovný. Pysky: černé, pevně a hladce přiléhající k čelistem, uzavřený koutek tlamy. Čelisti / zuby: silná horní i dolní čelist. Úplný chrup (42 zubů podle zubního vzorce) s nůžkovým skusem je silně vyvinutý, s dobrým zámkem, čistě bílý. Žvýkací svaly jsou silně vyvinuté, ale pravoúhlý tvar hlavy (s vousem) nesmí narušovat příliš silně vyvinuté líce. Oči: středně velké, oválné, směřující dopředu, tmavé, s živým výrazem; oční víčka dobře přiléhající. Uši: překlopené uši, vysoko nasazené, ve tvaru V, vnitřní okraje uší přiléhají k lícím a jsou neseny stejnoměrně, otočeny směrem dopředu ke spánkům, přičemž rovnoběžný ohyb nesmí přesahovat přes temeno hlavy.
Silná, svalnatá šíje je ušlechtile klenutá. Krk harmonicky přechází v kohoutek. V nasazení silný, jinak štíhlý, ušlechtile klenutý a odpovídající celkové mohutnosti psa. Kůže na hrdle těsně a bez záhybů přiléhá.
Horní linie z profilu: vychází z kohoutku, směrem dozadu lehce klesá. Kohoutek: tvoří nejvyšší bod horní linie. Hřbet: silný, krátký a pevný. Bedra: krátká, silná a hluboká. Vzdálenost od posledního žeberního oblouku ke kyčli je krátká, aby pes byl kompaktní. Záď: probíhá s lehkým zaoblením, nepozorovaně přechází v nasazení ocasu. Hruď: středně široká, oválného průřezu, dosahující až k loktům. Předhrudí je výrazně vyvinuté díky špičce hrudní kosti. Dolní linie z profilu a břicho: slabiny nejsou nadměrně vtažené, s dolní stranou hrudního koše tvoří elegantně prohnutou linii.
Ponechán v přírodním stavu.
Všeobecně: Při pohledu zepředu jsou hrudní končetiny robustní, rovné a nejsou postaveny příliš úzce. Předloktí jsou při pohledu ze strany postavena rovně. Plece: Lopatka pevně přiléhá ke hrudníku, po obou stranách hřebene lopatky dobře osvalená a nahoře přesahuje trnové výběžky hrudní páteře. Uložené pokud možno šikmo a dobře dozadu skloněné, úhel k vodorovné linii tvoří zhruba 50°. Nadloktí: dobře přiléhá k trupu, je silní a svalnaté, svírá úhel s lopatkou zhruba 95° až 105°. Loket: dobře přiléhající, není vytočen ven, ani vtočen dovnitř. Předloktí: při pohledu ze všech stran dokonale rovné, silně vyvinuté a dobře osvalené. Zápěstí: silné, stabilní, jen nepodstatně se odklánějící od struktury předloktí. Přední nadprstí: při pohledu zepředu svislé, při pohledu ze strany lehce šikmo postavené, silné a lehce pružící. Tlapy hrudních končetin: krátké a kulaté, prsty těsně sevřené a dobře klenuté (kočičí tlapky), s tmavými, krátkými drápy a hrubými polštářky tlap.
Všeobecně: při pohledu ze strany jsou šikmo postavené, při pohledu zezadu jsou rovnoběžné, nejsou postaveny příliš úzce. Stehna: středně dlouhá, široká a silně osvalená. Kolena: nejsou vtočená dovnitř ani vytočená ven. Lýtka: dlouhá a silná, šlachovitá, přecházející v silné hlezno. Hlezno: výrazné zaúhlení, silné, stabilní, není vtočeno dovnitř ani vytočeno ven. Zadní nadprstí (nárt): krátké a kolmo k zemi postavené. Tlapy pánevních končetin: Prsty krátké, klenuté a těsně sevřené; drápy krátké a černé.
Pružné, elegantní, obratné, volné a prostorné. Hrudní končetiny kmitají co nejdále dopředu, pánevní končetina dosahuje daleko a pruží a poskytuje potřebnou sílu impulzu (posun). Hrudní končetina na jedné straně a pánevní končetina na druhé straně se pohybují dopředu současně. Hřbet, vazy a klouby jsou pevné.
Na celém těle těsně přiléhá.
Srst by měla být drátovitá, tvrdá a hustá. Skládá se z husté podsady a krycí srsti, která nesmí být nikdy příliš krátká, je tvrdá a dobře přiléhá k tělu. Krycí srst je drsná, dostatečně dlouhá, aby bylo možné zkontrolovat její texturu, není rozježená ani zvlněná. Srst na končetinách má sklony být poněkud měkčí. Na čele a na uších je srst krátká. Typickým znakem plemene je vous, který se tvoří na tlamě a není příliš jemný, a dále huňaté obočí, které lehce zastírá oči.
Čistě černá s černou podsadou. Pepř a sůl. U psů se zbarvením pepř a sůl je chovatelským cílem střední odstín se stejnoměrně rozloženým, dobře pigmentovaným pepřením a šedou podsadou. Přípustné jsou barevné odstíny od tmavě ocelově šedé až po stříbřitě šedou. Všechny barevné odstíny musí vykazovat tmavou masku, která podtrhuje výraz a musí harmonicky ladit s příslušným barevným rázem. Výrazné bílé znaky na hlavě, na hrudi a na končetinách jsou nežádoucí.
Kohoutková výška: Psi a feny: 45 až 50 cm.
Psi a feny: 14 až 20 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou. Zejména Celkově příliš malá nebo příliš krátká hlava. Těžká nebo kulatá mozkovna. Vrásky na čele. Krátká, špičatá nebo úzká tlama. Klešťový skus. Silně vystupující líce nebo lícní kosti. Světlé, příliš velké nebo kulaté oči. Nízko nesený nebo příliš dlouhý ocas, rozdílně nesené uši. Volná kůže na hrdle. Lalok, štíhlá šíje. Příliš dlouhý, klenutý nebo měkký hřbet. Kapří hřbet. Spadající záď. Nasazení ocasu skloněné k hlavě. Dlouhé tlapy. Mimochod. Příliš krátká, příliš dlouhá, měkká, zvlněná, střapatá, hedvábná, bílá nebo skvrnitá srst nebo jiné příměsi barev. Hnědá podsada. U psů se zbarvením pepř a sůl: úhoří pruh nebo černé sedlo. Nadměrná nebo nedostatečná výška o 1 cm.
Těžkopádná nebo příliš lehká, nízká nebo vysokonohá stavba těla. Pohlavní výraz druhého pohlaví (například fena se samčím výrazem). Ven vytočené lokty. Strmé zaúhlení nebo sudovitý postoj pánevních končetin. Dovnitř vtočená hlezna. Nadměrná nebo nedostatečná velikost o více než 1 cm a méně než 3 cm.
Plaché, agresivní, zlomyslné, přehnaně nedůvěřivé, nervózní chování. Malformace libovolného druhu. Nedostatečný typ. Vady chrupu jako předkus, podkus, zkřížený skus. Hrubé vady v jednotlivých oblastech – například vady stavby těla, vady osrstění a vady barev. Nadměrná nebo nedostatečná výška o více než 3 cm.
Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Německo. DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 21. 02. 2006.
Domácí a společenský pes.
Skupina 2 Pinčové a knírači -molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 1 Pinčové a knírači. Bez pracovní zkoušky.
Na přelomu století se vydal na svoji cestu trpasličí knírač z oblasti Frankfurtu nad Mohanem, tehdy se ještě označoval jako drsnosrstý trpasličí pinč. Vytvořit z různých podob, velikostí a typů a z chaosu nejrůznějších druhů tvrdé, měkké a hedvábné struktury srsti malého psa, který se svým exteriérem a povahovými vlastnostmi dokonale podobá svému většímu bratru, kníračovi, rozhodně nebyla lehká úloha.
Malý, silný, spíše podsaditý než štíhlý, drsnosrstý, elegantní zmenšený dokonalý obraz knírače, bez nedostatků provázejících trpasličí vzhled.
Kvadratická stavba těla, přičemž kohoutková výška odpovídá zhruba délce trupu. Celková délka hlavy (od špičky nosu k týlnímu hrbolu) odpovídá polovině délky hřbetu (kohoutek až nasazení ocasu).
Jeho povahové rysy odpovídají povahovým rysům knírače a jsou charakteristické temperamentem a chováním malého psa. Chytrost, neohroženost, vytrvalost a ostražitost jsou vlastnosti, které z trpasličího knírače činí příjemného domácího psa a současně také hlídacího a společenského psa, kterého lze bez problémů chovat i v malém bytě.
Lebka: silná a protažená, bez silně vystupujícího týlního hrbolu. Hlava by měla odpovídat celkové mohutnosti psa. Čelo je ploché a probíhá bez vrásek a rovnoběžně se hřbetem nosu. Stop: vzhledem k obočí se zdá být výrazně vyjádřen.
Nosní houba: Nosní houba je dobře vyvinutá a vždy černá. Tlama: končí tupým klínem. Hřbet nosu je rovný. Pysky: černé, pevně a hladce přiléhající k čelistem, uzavřený koutek tlamy. Čelisti / zuby: silná horní i dolní čelist. Úplný chrup (42 zubů podle zubního vzorce) s nůžkovým skusem je silně vyvinutý, s dobrým zámkem, čistě bílý. Žvýkací svaly jsou silně vyvinuté, ale pravoúhlý tvar hlavy (s vousem) nesmí narušovat příliš silně vyvinuté líce. Oči: středně velké, oválné, směřující dopředu, tmavé, s živým výrazem; oční víčka dobře přiléhající. Uši: překlopené uši, ve tvaru V, vysoko nasazené, stejnoměrně nesené, vnitřní okraje uší přiléhají k lícím, jsou otočeny směrem dopředu ke spánkům, přičemž rovnoběžný ohyb nesmí přesahovat přes temeno hlavy.
Svalnatá šíje je ušlechtile klenutá. Krk harmonicky přechází v kohoutek. V nasazení silný, jinak štíhlý, ušlechtile klenutý a odpovídající celkové mohutnosti psa. Kůže na hrdle těsně a bez záhybů přiléhá.
Horní linie z profilu: vychází z kohoutku, směrem dozadu lehce klesá. Kohoutek: tvoří nejvyšší bod horní linie. Hřbet: silný, krátký a pevný. Bedra: krátká, silná a hluboká. Vzdálenost od posledního žeberního oblouku ke kyčli je krátká, aby pes byl kompaktní. Záď: probíhá s lehkým zaoblením, nepozorovaně přechází v nasazení ocasu. Hruď: středně široká, oválného průřezu, dosahující až k loktům. Předhrudí je výrazně vyvinuté díky špičce hrudní kosti. Dolní linie z profilu a břicho: slabiny nejsou nadměrně vtažené, s dolní stranou hrudního koše tvoří elegantně prohnutou linii.
Ponechán v přírodním stavu.
Všeobecně: při pohledu zepředu jsou hrudní končetiny robustní, rovné a nejsou postaveny příliš úzce. Předloktí jsou při pohledu ze strany postavena rovně. Plece: lopatka pevně přiléhá ke hrudníku, po obou stranách hřebene lopatky dobře osvalená a nahoře přesahuje trnové výběžky hrudní páteře. Uložené pokud možno šikmo a dobře dozadu skloněné, úhel k vodorovné linii tvoří zhruba 50°. Nadloktí: dobře přiléhá k trupu, je silní a svalnaté, svírá úhel s lopatkou zhruba 95° až 105°. Loket: dobře přiléhající, není vytočen ven, ani vtočen dovnitř. Předloktí: při pohledu ze všech stran dokonale rovné, silně vyvinuté a dobře osvalené. Zápěstí: silné, stabilní, jen nepodstatně se odklánějící od struktury předloktí. Přední nadprstí: při pohledu zepředu svislé, při pohledu ze strany lehce šikmo postavené, silné a lehce pružící. Tlapy hrudních končetin: krátké a kulaté, prsty těsně sevřené a dobře klenuté (kočičí tlapky), s tmavými, krátkými drápy a hrubými polštářky tlap.
Všeobecně: při pohledu ze strany jsou šikmo postavené, při pohledu zezadu jsou rovnoběžné, nejsou postaveny příliš úzce. Stehna: středně dlouhá, široká a silně osvalená. Kolena: nejsou vtočená dovnitř ani vytočená ven. Lýtka: dlouhá a silná, šlachovitá, přecházející v silné hlezno. Hlezno: výrazné zaúhlení, silné, stabilní, není vtočeno dovnitř ani vytočeno ven. Zadní nadprstí (nárt): krátké a kolmo k zemi postavené. Tlapy pánevních končetin: Prsty krátké, klenuté a těsně sevřené; drápy krátké a černé.
Pružné, elegantní, obratné, volné a prostorné. Hrudní končetiny kmitají co nejdále dopředu, pánevní končetina dosahuje daleko a pruží a poskytuje potřebnou sílu impulzu (posun). Hrudní končetina na jedné straně a pánevní končetina na druhé straně se pohybují dopředu současně. Hřbet, vazy a klouby jsou pevné.
Na celém těle těsně přiléhá.
Srst by měla být drátovitá, tvrdá a hustá. Skládá se z husté podsady a krycí srsti, která nesmí být nikdy příliš krátká, je tvrdá a dobře přiléhá k tělu. Krycí srst je drsná, dostatečně dlouhá, aby bylo možné zkontrolovat její texturu, není rozježená ani zvlněná. Srst na končetinách má sklony být poněkud měkčí. Na čele a na uších je srst krátká. Typickým znakem plemene je vous, který se tvoří na tlamě a není příliš jemný, a dále huňaté obočí, které lehce zastírá oči.
Čistě černá s černou podsadou; Pepř a sůl; Černo-stříbrná; Čistě bílá s bílou podsadou. U psů se zbarvením pepř a sůl je chovatelským cílem střední odstín se stejnoměrně rozloženým, dobře pigmentovaným pepřením a šedou podsadou. Přípustné jsou barevné odstíny od tmavě ocelově šedé až po stříbřitě šedou. Všechny barevné odstíny musí vykazovat tmavou masku, která podtrhuje výraz a musí harmonicky ladit s příslušným barevným rázem. Výrazné bílé znaky na hlavě, na hrudi a na končetinách jsou nežádoucí. U černo-stříbrné barvy je chovatelským cílem černá krycí srst s černou podsadou; bílé odznaky nad očima, na lících, na vousech, na hrdle, na přední straně hrudi dva dělené trojúhelníky, na nadprstí hrudních končetin, na tlapách, na vnitřní straně pánevních končetin a kolem řitního otvoru. Čelo, šíje a vnější strana uší by měly být - stejně jako krycí srst - černé.
Kohoutková výška: Psi a feny mezi 30 a 35 cm. Hmotnost: Psi a feny zhruba 4 až 8 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
Těžká nebo kulatá mozkovna. Vrásky na čele. Krátká, špičatá nebo úzká tlama. Klešťový skus. Silně vystupující líce nebo lícní kosti. Světlé, příliš velké nebo kulaté oči. Nízko nasazený nebo příliš dlouhý ocas, rozdílně nesené uši. Volná kůže na hrdle. Lalok, štíhlá šíje. Příliš dlouhý, klenutý nebo měkký hřbet. Kapří hřbet. Spadající záď. Nasazení ocasu skloněné k hlavě. Dlouhé tlapy. Mimochod. Příliš krátká, dlouhá, měkká, zvlněná, střapatá nebo hedvábná srst. Hnědá podsada. U psů se zbarvením pepř a sůl: úhoří pruh nebo černé sedlo. U černo-stříbrných psů nedostatečně čistě od sebe oddělené trojúhelníky na hrudi. Nadměrná nebo nedostatečná výška až o 1 cm.
Těžkopádná nebo příliš lehká, nízká nebo vysokonohá stavba těla. Pohlavní výraz druhého pohlaví (například fena se samčím výrazem). Ven vytočené lokty. Strmé zaúhlení nebo sudovitý postoj pánevních končetin. Příliš dlouhé lýtko. Dovnitř vtočená hlezna. Příliš krátké zadní nadprstí. Bílá nebo skvrnitá srst u barevných rázů černá a pepř a sůl. Skvrnitá srst u barevných rázů černo-stříbrná a bílá. Nadměrná nebo nedostatečná velikost o více než 1 cm a méně než 2 cm.
Plaché, agresivní, zlomyslné, přehnaně nedůvěřivé, nervózní chování. Malformace libovolného druhu. Nedostatečný typ. Vady chrupu jako předkus, podkus, zkřížený skus. Hrubé vady v jednotlivých oblastech – například vady stavby těla, vady osrstění a vady barev. Nadměrná nebo nedostatečná výška o více než 2 cm. Psi vykazující patrné psychické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.
Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Hovawart pochází z Německa. Datum publikace originálního platného standardu: 12.01.1998. FCI-Standard č.190/25.09.1998/GB
Pracovní pes.
Skupina 2 pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi. Sekce 2.2 molossoidní plemena horského typu. Se zkouškou z výkonu.
Hovawart je velmi staré německé pracovní plemeno. Jméno plemene pochází ze staré němčiny (středoněmčiny) : „Hova“ znamená dvůr a „wart“ je výraz pro hlídače. Od roku 1922 bylo obnoveno šlechtění hovawarta, bylo využito psů podobného typu, který byl chován na místních farmách. V raných dobách šlechtění byli hovawarti kříženi s německými ovčáky, novofoundlandskými psy, leonbergery, a dalšími plemeny. Díky pečlivému přístupu k výběru psů ke šlechtění byl uchován původní pracovní typ psa. V zemi původu hovawarta byla věnována značná pozornost výběru psů s ohledem na jejich zdraví. Zejména výskyt dysplazie kyčelního kloubu byl snížen na minimum díky desítkám let výběru psů bez tohoto nežádoucího znaku. Lze předpokládat, že všechny kluby chovatelů hovawarta v ostatních zemích se rovněž zaměřily na sledování tohoto primárního cíle.
Hovawart je silný, středně velký pes poněkud prodlouženého rámce, dlouhosrstý, využívaný jako pracovní plemeno. Pohlavní dimorfismus je velice výrazný, zejména ve tvaru hlavy a ve stavbě těla.
Délka těla by měla dosahovat nejméně 110 až 115% výšky v kohoutku.
Hovawart je uznávaný pracovní pes se širokou škálou využití. Hovawart je pes milé a vyrovnané povahy, s výrazným protektivním a bojovým instinktem. Je sebevědomý, dokáže dobře snášet stresové situace, středně temperamentní a má velmi dobrý čich. Vyvážené tělesné proporce a oddanost k rodině jej spolu s jeho povahou a schopnostmi předurčují jako vynikajícího společníka, hlídače, ochránce, také však ke stopování a záchranářským činnostem.
Nosní můstek je rovný a paralelní s rovinou temene hlavy. Tlama a lebka jsou přibližně stejné délky. Kůže na hlavě všude těsně přiléhá.
Lebka: silná hlava má široké, vyklenuté čelo. Stop: dobře patrný.
Nosní houba: dobře vyvinuté nozdy. U černých a zlatočerných psů je černá, u světle zbarvených jedinců je také černá, přípustný je dočasně depigmentovaný nos („sněžný“ nos) . Tlama: silná, při pohledu shora a ze strany se jen mírně zužuje směrem k nosu. Pysky: pevně přiléhající. Čelisti/Zuby: silný, kompletní chrup se 42 zuby podle zubního vzorce s nůžkovým skusem. Zuby jsou zasazeny kolmo k čelisti. Klešťový skus je povolen. Oči: oválné, ani zapadlé ani vystupující. Středně až tmavohnědé barvy. Oční víčka těsně přiléhající. Uši: volně přiléhající, zavěšené uši trojúhelníkového tvaru, vysoko a poměrně daleko od sebe nasazené, takže opticky rozšiřují lebku. Dosahují ke koutkům tlamy. Špičky uší jsou mírně zaoblené. V klidu uši visí volně naplocho podél lebky, v afektu mohou být neseny mírně nakloněné kupředu. Přední okraj uší leží přibližně uprostřed mezi rovinou očí a rovinou týlního hrbolku.
Silný, střední délky, bez volné kůže na hrdle.
Hřbet: rovný a pevný. Bedra: silná, mírně delší než záď. Záď: střední délky, mírně spáditá. Hrudník: široký, hluboký a silný.
Hovawart má hustě osrstěný ocas, dosahuje k hleznům, ale ne až k zemi. Podle nálady psa je nesen buď vysoko a prohnutý nad hřbetem, nebo svěšený směrem k zemi.
Silné, rovné a při pohledu zepředu i ze strany kolmé k zemi. Ramena: velmi dobře osvalená, lopatka je dlouhá a uložená šikmo vzad. Nadloktí: dlouhé, těsně přiléhající k tělu. Lokty: přiléhající těsně k hrudnímu koši. Kloub nadprstí: silný. Nadprstí: mírně šikmé.
Silné, při pohledu zezadu kolmé k zemi, dobře zaúhlené. Stehna: velmi dobře osvalená. Hlezenní kloub: silný, poměrně nízko položený.
Hovawart má tlapy zakulacené, silné a kompaktní. Prsty klenuté a těsně k sobě přiléhající. Paspárky by měly být odstraněny, s výjimkou zemí, kde je to zakázáno zákonem. Drápky jsou u černých a zlatočerných jedinců černé, u plavých jedinců mohou být méně pigmentované.
Při všech typech pohybu se končetiny pohybují v přímé linii, krok je prostorný. V klusu velmi dobrý prostorný krok a dobrým posunem zadních končetin.
Po celém těle má Hovawart kůži těsně přiléhavou. U černých a zlatočerných jedinců má kůže modravý lesk, u plavých jedinců narůžovělý lesk.
Hovawart má dlouhou srst se silnými chlupy, mírně zvlněnou a těsně přiléhající. Podsada není příliš vyvinutá. Srst je delší na hrudníku, břichu, zadní části hrudních i pánevních končetin (kalhoty) a na ocase. Krátká srst je na hlavě a na předních stranách obou párů končetin. Srst je hustá a uzavřená.
Existují tři barevné variety: zlatočerná, černá a plavá. 1) Zlatočerná: Srst je černá a lesklá, se středně plavými znaky. Na hlavě začínají znaky pod nosním hřbetem a probíhají kolem koutků tlamy a přecházejí do znaků na hrdle. Výrazné jsou kruhové znaky nad očima. Hrudní znaky sestávají ze dvou přiléhajících skvrn, které mohou být spojené. Na předních končetinách začínají při pohledu ze strany znaky na prstech a táhnou se k nadprstí a v úrovni loktů se vzadu zužují, až vymizí. Na zadních končetinách jsou znaky při pohledu ze strany v podobě širokého pruhu k hleznům, od hlezen výš už jen jako tenký pruh, který probíhá po přední straně pánevních končetin až k úrovni spodní linie. Další znak se nachází pod kořenem ocasu. Znaky jsou vždy jasně ohraničené. Jednotlivé malé bílé znaky na hrudi stejně jako jednotlivé bílé chlupy na prstech a na špičce ocasu jsou povoleny. Oční víčka, pysky a polštářky tlapek jsou černé. 2) Černá: Srst je černá a lesklá. Jednotlivé malé bílé znaky na hrudi stejně jako jednotlivé bílé chlupy na prstech a na špičce ocasu jsou povoleny. Oční víčka, pysky a polštářky tlapek jsou černé. 3) Plavá: Srst je středně plavé barvy, lesklá, a směrem ke končetinám a břichu přechází ve světlejší odstín. Jednotlivé malé bílé znaky na hrudi stejně jako jednotlivé bílé chlupy na prstech a na špičce ocasu jsou povoleny. Oční víčka, pysky a polštářky tlapek jsou černé.
Výška v kohoutku: Psi od 63 do 70 cm. Feny od 58 do 65 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Celkový vzhled: 1) Psi, kteří neodpovídají vzhledem plemeni. 2) Feny výrazně samčího typu. 3) Psi výrazně samičího typu. Důležité proporce: Výrazně odlišné tělesné proporce než je uvedeno ve standardu. Chování: Agresivní, nervózní, letargičtí psi nebo psi, kteří se bojí střelby. Hlava: 1) Nedostatečný stop. 2) Modré oči nebo skvrny na rohovce. 3) Vztyčené, špičaté, růžicové nebo odstávající uši. 4) Předkus nebo podkus, zkřížený skus. 5) Chybějící více než 2 ze 4 zubů PM1 nebo 2 M3, nebo chybějící jakýkoli jiný zub. Krk: Nápadná volná kůže na krku (lalok) . Tělo: 1) Nápadně volná hřbetní linie nebo “kapří” hřbet. 2) Úzký nebo sudovitý hrudník. 3) Nestandardní ocas, příliš krátký ocas, výrazně zatočený ocas. Končetiny: Příliš přestavěná záď. Chlupy: Převládající příliš zatočené chlupy (kudrnaté) . Barva obecně: 1) Jakékoli barvy, neodpovídající standardu, t.j. modrošedá, jelení, hnědá, bílá, skvrnitá, plavá s popelavým odstínem nebo převládající pruhovaná srst. 2) Bílé skvrny. Jednotlivé bílé chlupy na vnitřní straně stehen nejsou vylučující vadou. Zlatočerná: 1) Šedé nebo hnědé skvrny, jiné jež správné znaky. 2) Podsada převážně jiné barvy než černé. 3) Převládající šedé nebo bělavé znaky. Černá: 1) Šedé nebo hnědé skvrny. 2) Převažující jiná barva podsady než černá. Plavá: 1) Jednotlivé bílé chloupky na nosním hřbetu nejsou vyřazující vadou. 2) Převládající červeno-plavá barva bez přechodu ke světlejším odstímům na spodní části těla. 3) Bělavě plavá barva, také na uších. 4) Nápadné bílé skvrny. 5) Tmavé skvrny nebo tmavá maska. Velikost: 1) Nižší velikost než je uvedeno ve standardu. 2) Vyšší velikost než je uvedeno ve standardu o více než 3 cm. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 13.03.2001
Původně pes ovčácký, dnes pes pracovní (hlídač, obranář, stopař), všestranný, stejně jako rodinný pes.
Skupina 1 – Psi ovčáci a honáčtí (kromě psů švýcarských salašnických). Sekce 1 – Ovčáci. S pracovní zkouškou.
Na devatenáctého století bylo v Belgii množství psů hlídajících stáda, jejichž typ i barva srsti byly značně rozdílné. Aby se do tohoto stavu vnesl určitý řád, náruživí milovníci psů se sdružili a nechali se přesvědčit profesorem A. Reulem z Veterinární školy v Cureghemu, kterého lze považovat za skutečného průkopníka a zakladatele tohoto plemene. Plemeno se tvořilo oficiálně v letech 1891 až 1897. Dne 29. září 1891 vznikl v Bruselu „Klub belgického ovčáka“ a ve stejném roce (15.listopadu) profesor A. Reul zorganizoval v Cureghemu setkání 117 psů, což pomohlo písemně podchytit základní stav, a byl proveden výběr nejlepších jedinců. V dalších letech začala skutečná selekce, jež využívala k chovu jen několik málo jedinců. Dne 3.dubna 1892 sepsal Klub belgického ovčáka první velmi podrobný standard plemene. Tento standard definoval jedno plemeno se třemi možnými variantami srsti. Belgický ovčák však přesto zůstával plemenem prostých lidí, a proto nijak zvlášť nestoupl jeho věhlas. První belgičtí ovčáci byli zaregistrováni v plemenné knize belgického kynologického svazu Société Royale Saint-Hubert (L.O.S.H.) až v roce 1901. Během následujících let milovníci belgického ovčáka neúnavně pracovali na sjednocení typu plemene a odstranění jeho nedostatků. Lze říci, že kolem roku 1910 byl typ a povaha belgického ovčáka ustálen. V historii belgického ovčáka docházelo ke mnoha sporů týkajících se různých variet a barev. Na druhé straně nikdy neexistovaly spory týkající se morfologie (stavby), povahy a pracovní způsobilosti plemene.
Belgický ovčák je pes střední velikosti, harmonických proporcí, spojující eleganci a sílu; je středního vzrůstu, jeho svalstvo je suché a pevné, formát kvadratický; je velmi otužilý a schopný odolávat různým výkyvům povětrnostních podmínek, jež jsou v belgickém podnebí tak časté. Díky harmonii tvarů a hrdému nesení hlavy působí belgický ovčák dojmem robustní elegance, která představuje hlavní znak zástupců tohoto ušlechtilého pracovního plemene. Belgický ovčák se statisticky posuzuje v přirozeném postoji, bez fyzického kontaktu s vystavovatelem.
Belgický ovčák je pes kvadratický. Hrudník dosahuje až k loktům. Délka tlamy odpovídá polovině délky hlavy nebo ji lehce přesahuje.
Belgický ovčák je pes ostražitý a aktivní, překypující vitalitou a vždy připravený k akci. Má vrozenou schopnost hlídat stáda, spojuje v sobě vzácné kvality nejlepších hlídacích psů. Je vždy připraven bez váhání, houževnatě, úporně a razantně bránit svého pána. Spojuje všechny vynikající kvality ovčáckého psa, hlídače, obranáře a služebního psa. Jeho živý a čilý temperament a smělý charakter bez známek strachu či agresivity musí být jednoznačně patrné z jeho držení těla a ve věrném, hrdém a pozorném výrazu jiskřících očí. V posuzování se vyžaduje klidná a odvážná povaha.
Vysoko nesená, dlouhá, ale ne přehnaně, s rovnoběžnými liniemi, dobře tvarovaná a suchá. Mozkovna a tlama jsou téměř stejné délky, tlama může být mírně delší než lebka, což tvoří dojem uceleného obrazu.
Střední velikosti, odpovídající délce hlavy, čelo spíše zploštělé než zakulacené, mezioční rýha méně výrazná, při pohledu z profilu je rovnoběžná s pomyslnou linií prodlužující hřbet nosu, týlní hrbol méně vyvinutý, nadočnicové a jařmové oblouky nevyčnívající.
Mírný.
Čenich: Černý. Tlama: Střední délky a dobře tvarovaná pod očima, směrem k čenichu se postupně zužuje, tvoří prodloužený klín, hřbet nosu rovný a rovnoběžný s čelem, tlama dobře „rozříznutá“, tzn. když je otevřená, koutky tlamy jsou stažené dozadu, čelisti jsou dobře obnažené. Pysky: Tenké, dobře přiléhající a silně pigmentované. Čelisti/zuby: Zuby silné a bílé, pravidelně a pevně zasazené v čelistech, které jsou dobře vyvinuté. Připouští se nůžkový skus, ale i klešťový, kterému dávají přednost pastevci ovcí a dobytka. Kompletní chrup, odpovídající zubnímu vzorci; chybějící 2×PM1 se tolerují a na M3 se nebere zřetel. Líce: Suché a dobře tvarované, ploché, třebaže svalnaté. Oči: Střední velikosti, ani vyčnívající ani zapadlé, mírně mandlovitého tvaru, šikmé, barvy hnědavé, preferují se tmavé, okraje víček jsou černé; přímý pohled, živý, inteligentní a s tázavým výrazem. Uši: Spíš menší, vysoko nasazené, jednoznačně trojúhelníkového tvaru, ušní boltec je u nasazení dobře zakulacený, konec do špičky, boltec je tuhý a neohebný; při vzbuzené pozornosti psa jsou uši vzpřímeně a svisle. KRK: Dobře nasazený, mírně prodloužený, spíše vzpřímený, dobře osvalený, rozšiřující se směrem k ramenům a bez laloku, šíje lehce klenutá.
Silný, ale ne těžkopádný, délka od vrcholu ramene až k vrcholu sedací kosti přibližně odpovídá kohoutkové výšce. Horní linie: Horní linie hřbetu a beder je rovná. Kohoutek: Zdůrazněný. Hřbet: Pevný, krátký a svalnatý. Bedra: Pevná, krátká, dostatečně široká, svalnatá. Záď: Svalnatá, velmi lehce skloněná, dostatečně široká, ale ne příliš. Hrudník: Ne příliš široký, ale hluboký; žebra v horní části klenutá; při pohledu zepředu není hruď není příliš široká, ale ani příliš úzká. Spodní linie: Začíná v dolní části hrudníku a mírně stoupá v harmonické křivce, směřuje k břichu, které není příliš povolené, ale ani příliš vtažené jako u chrta a přiměřeně vyvinuté. OCAS: Dobře nasazený, silný u kořene, střední délky, dosahuje nejméně ke hleznu, ale spíše ho lehce přesahuje. V klidu je nesen svisle, špička ocasu lehce zakřivena zpět nahoru na úrovni hlezna. V akci je ocas zvednutý, avšak nepřesahuje horní linii psa, křivka ocasu je směrem ke špičce více zvýrazněna, ale pouze tak, aby v žádném místě nevytvářela háček ani jiný záhyb.
Celkový pohled: Pevná kostra, ale ne těžká. Svalstvo suché a silné. Přední končetiny jsou kolmé při pohledu ze všech stran a perfektně rovnoběžné jsou při pohledu zepředu. Plece: Lopatka je dlouhá a šikmá, dobře uložená, tvoří s kostí ramenní dostatečný úhel – ideální 110 – 150°. Nadloktí: Dlouhé a dostatečně šikmé. Lokty: Pevné, nejsou vybočené, ani vbočené. Předloktí: Dlouhé a rovné. Zápěstí: Velmi pevné a dobře patrné. Nadprstí: Silné a krátké, co nejvíce kolmé k zemi nebo jenom trochu skloněné dopředu. Tlapy: Kulaté, kočičí tlapky; prsty klenuté a sevřené, chodidlové polštářky silné a pružné, drápy tmavé a silné.
Celkový pohled: Končetiny jsou silné, ale ne těžkopádné. Z profilu: pánevní končetiny jsou postaveny svisle a při pohledu zezadu jsou dokonale rovnoběžné. Stehno: Střední délky, široké a silně svalnaté. Koleno: Přibližně svisle pod kyčlí, normální kolenní úhel. Holeň: Střední délky, široká a svalnatá. Hlezna: Blízko k zemi, široké a svalnaté, přiměřeně zaúhlené. Záprstí: Pevné a krátké. Paspárky jsou nežádoucí. Tlapy: Mohou být lehce oválné, prsty klenuté a dobře sevřené, polštářky silné a pružné, drápy tmavé a silné. POHYB: Pohyb živý a volný ve všech druzích kroku. Belgický ovčák je dobrý běžec, ale jeho nejběžnějším pohybem je krok a hlavně klus. Končetiny se pohybují rovnoběžně s osou těla. Ve velké rychlosti se tlapy přibližují středu těla, při klusu je jejich šířka průměrná. Pohyb je plynulý (pravidelný) a lehký, vychází hlavně z pánevních končetin. Horní linie zůstává pěkně rovná, hrudní končetiny se nezvedají příliš vysoko. Belgický ovčák působí neúnavně. Krok je rychlý, pružný a živý. V plné rychlosti je schopen náhle změnit směr. Se svým bujným temperamentem a svou vůlí hlídat a chránit má výraznou tendenci pohybovat se v kruzích.
Pružná, ale pevně obepínající celé tělo. Okraje pysků a víček jsou silně pigmentovány.
Srst a její délka, směr růstu, vzhled a barva belgického ovčáka – to jsou kriteria přijatá k rozlišení čtyř variet plemene, tj. Groenendaela, Tervuerena, Malinoise a Laekenoise. Tyto čtyři variety se posuzují odděleně a každá může získat návrh na tituly C.A.C., C.A.C.I.B. a reserve C.A.C, reserve C.A.C.I.B.
Srst musí být u všech variet vždy hustá, uzavřená, dobré struktury, a spolu s podsadou tvoří vynikající ochranu.
Krátká srst na hlavě, na vnější straně uší, na spodní části končetin, kromě zadní strany předloktí. Od lokte k zápěstí je srst dlouhá, nazývaná praporce. Po celém zbytku těla je srst dlouhá a hladká a ještě delší a bohatší je v okolí krku a hrudi, kde tvoří límec. Otvor sluchovodu je chráněn hustou srstí, chlupy od základny ucha jsou zvednuté a rámují hlavu. Zadní část stehen je zdobena velmi dlouhou a hustou srstí, která tvoří tzv. kalhoty. Ocas je porostlý také dlouhou a hustou srstí a vytváří praporec. Dlouhosrsté variety belgického ovčáka jsou Groendendael a Tervueren.
Velmi krátká srst na hlavě, na vnější straně uší a na spodní části končetin. Srst je krátká i na zbytku těla, hustší na ocase a kolem krku, kde vytváří límec, který začíná od základu ucha a dosahuje až ke krku. Kromě toho je srst delší také na zadní části stehen. Osrstění ocasu je bohaté, ale nevytváří praporec. Krátkosrstá varieta belgického ovčáka je Malinois.
Hrubá srst je charakteristická především svou tvrdostí a suchými chlupy, které se mimoto jeví jako zježené a rozcuchané. Srst je přibližně 6 cm dlouhá po celém těle, srst je kratší na hřbetě nosu, na čele a na končetinách. Ani srst kolem očí ani srst na tlamě není dost vyvinutá na to, aby zakrývala tvar hlavy. Osrstění čenichu je nicméně povinné. Ocas nemusí tvořit praporec. Hrubosrstou varietou belgického ovčáka je Laekenois.
Maska: U variet Tervueren a Malinos musí být maska velmi dobře vyjádřena a musí obklopovat horní a dolní pysky, spojovat pysky a oční víčka do jednolité černé zóny. Absolutním minimem je šest stěžejních pigmentovaných míst, které musí být černé: obě uši, obě horní víčka, horní i dolní pysky. Uhlování: U variet Tervueren a Malinois představuje znamená toto uhlování černé konečky chlupů, čímž vzniká dojem černého „poprašku“ na základní barvě. Tato černá je vždy jemně rozptýlena a nesmí tvořit ani velké skvrny, ani pruhování. U variety Laekenois se uhlování projevuje mírněji. Groenendael: pouze černá srst. Tervueren: pouze žluté zbarvení s uhlováním nebo šedé zbarvení s uhlováním, obě možnosti s černou maskou. Žluté se dává přednost. Žlutá barva musí být teplá, ani příliš světlá, ani vybledlá. Za elitní jedince nelze považovat psy, jejichž barva je jiná než žlutá s uhlováním, nebo kteří neodpovídají požadované intenzitě zbarvení. Malinois: pouze žluté zbarvení s uhlováním a s černou maskou. Laekenois: jednotné žluté zbarvení se stopami uhlování a tmavé barvy na hlavě, čenichu a ocasu. Pro všechny variety: trocha bílé barvy na hrudi a na prstech se toleruje.
Kohoutková výška: Ideální výška je 62 cm u psů a 58 cm u fen. Tolerované meze: o 2 cm méně a o 4 cm více.
Psi přibližně 25 až 30 kg. Feny přibližně 20 až 25 kg.
průměrné normální míry belgického ovčáka – psa se 62 cm v kohoutku jsou Délka trupu: 62 cm (od vrcholu ramenního kloubu po sedací hrbol). Délka hlavy: 25 cm. Délka tlamy: 12,5 – 13 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů by se měla považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být ve správném poměru se závažností odchylky. Celkový vzhled: těžký, postrádající eleganci, příliš lehký nebo příliš jemný, délka přesahující výšku, obdélníkový. Hlava: těžká, příliš mohutná, postrádající paralelismus, nedostatečně modelovaná či suchá, čelo příliš zakulacené, stop příliš zvýrazněný nebo nevýrazný, tlama příliš krátká či příliš useknutá, klenutý hřbet nosu (římský nos), nadočnice a jařmové oblouky příliš výrazné. Nosní houba, pysky a víčka: stopy depigmentace. Chrup: špatně uspořádané řezáky. Vážné vady: chybějící jeden řezák, chybějící jeden třetí třeňový zub (1× PM3), chybějící jeden druhý třeňový zub (1× PM2), chybějící tři první třeňové zuby (3× PM1). Oči: Světlé, kulaté. Uši: velké, dlouhé, příliš široké u základny, nízko nasazené, rozbíhající se (divergentní) či sbíhající se (konvergentní). Krk: štíhlý, krátký, nízko nasazený. Trup: příliš dlouhý, žebra nesmí být na úrovni hrudníku příliš široká (válcovitá). Kohoutek: nevýrazný, nízký. Horní linie: hřbet a /nebo bedra dlouhá, slabá, spáditá, nebo klenutá. Záď: příliš skloněná, přestavěná. Spodní linie: příliš hluboká nebo naopak příliš mělká, volné břicho. Ocas: příliš nízko nasazen, příliš vysoko nesen, tvaru háčku, špička uhýbá do stran. Končetiny: kostra příliš lehká, či příliš těžká, špatný postoj končetin z profilu (například záprstí příliš skloněná nebo zápěstí příliš slabá). Zepředu například nohy do „X“, do „O“, kolena a lokty vytočené. Zezadu: například pánevní končetiny blízko u sebe, rozbíhavé, či sudovité, hlezna sbíhavá či rozbíhavá, příliš výrazně nebo málo zaúhlené. Tlapy: otevřené. Chody: pohyb vázaný, sevřený, příliš krátká stopa, nedostatečný impuls, špatný přenos síly hřbetem, nadměrně vysoký krok.
Všechny variety: nedostatek podsady. Groenenedael a Tervueren: zvlněná srst, vlnitá či zkadeřená, nedostatečně dlouhá. Malinois: srst středně dlouhá na místech, kde by měla být krátká; lysá místa. Tvrdé chlupy rozeseté v krátké srsti, vlnitá srst. Laekenois: srst příliš dlouhá, hedvábná, vlnitá, zkadeřená či krátká, plná jemných chlupů, rozeseté kadeře v tvrdé srsti, neúměrně dlouhé chlupy okolo očí nebo na spodní straně hlavy, huňatý ocas.
Všechny variety: bílá skvrna na prsou utvářející náprsenku, bílá barva na nohou přesahující prsty. Groenendael: zrzavý nádech srsti, šedivé kalhoty. Tervueren: šedý. Tervueren a Malinois: žíhaná barva, odstíny nedostatečně teplé, nedostatek či přebytek uhlování, nebo jeho rozmístění ve skvrnách po těle, nedostatečná maska. Tervueren, Malinois, Laekenois: žlutá barva příliš světlá, Pokud je jedna ze základních barev příliš zředěná, je to považováno za vážnou vadu.
jedinec postrádající sebedůvěru a přílišná nervozita.
Povaha: jedinec agresivní nebo bojácný. Všeobecný vzhled: absence typu plemene. Chrup: předkus, podkus, i bez ztráty kontaktu (obrácený skus), zkřížený skus, chybějící jeden špičák (1C), chybějící jeden trhák (1× PM4 nebo 1× MI), chybějící jedna stolička (1× M1 nebo 1× M2 s výjimkou M3). Chybějící 1× PM3 + 1 další zub anebo celkem chybějící 3 či více zubů (kromě PM 1). Čenich, pysky, víčka: silně depigmentovány. Uši: svěšené nebo uměle upravené uši. Ocas: chybějící či zkrácený, ať už od narození či po amputaci, příliš vysoko nesený a tvaru prstenu či stočený. Srst: chybějící podsada. Barva: všechny barvy, které neodpovídají uvedeným varietám, bílé znaky příliš rozsáhlé na hrudi a nebo dosahující až k šíji, bílá barva na končetinách přesahující polovinu nártu u předních či zadních končetin a vytvářející ponožky. Bílé znaky jinde než na hrudi, či prstech. Chybějící maska včetně čenichu světlejší barvy, než je zbytek srsti u variet Tervueren a Malinois. Velikost: mimo předepsané limity.
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná do šourku.
Páření mezi varietami jsou zakázána kromě zvláštních případů dle odchylek odsouhlasených kompetentními národními chovatelskými komisemi (text 1974 Paříž).]]>
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 13.03.2001
Původně pes ovčácký, dnes pes pracovní (hlídač, obranář, stopař), všestranný, stejně jako rodinný pes.
Skupina 1 – Psi ovčáci a honáčtí (kromě psů švýcarských salašnických). Sekce 1 – Ovčáci. S pracovní zkouškou.
Na devatenáctého století bylo v Belgii množství psů hlídajících stáda, jejichž typ i barva srsti byly značně rozdílné. Aby se do tohoto stavu vnesl určitý řád, náruživí milovníci psů se sdružili a nechali se přesvědčit profesorem A. Reulem z Veterinární školy v Cureghemu, kterého lze považovat za skutečného průkopníka a zakladatele tohoto plemene. Plemeno se tvořilo oficiálně v letech 1891 až 1897. Dne 29. září 1891 vznikl v Bruselu „Klub belgického ovčáka“ a ve stejném roce (15.listopadu) profesor A. Reul zorganizoval v Cureghemu setkání 117 psů, což pomohlo písemně podchytit základní stav, a byl proveden výběr nejlepších jedinců. V dalších letech začala skutečná selekce, jež využívala k chovu jen několik málo jedinců. Dne 3.dubna 1892 sepsal Klub belgického ovčáka první velmi podrobný standard plemene. Tento standard definoval jedno plemeno se třemi možnými variantami srsti. Belgický ovčák však přesto zůstával plemenem prostých lidí, a proto nijak zvlášť nestoupl jeho věhlas. První belgičtí ovčáci byli zaregistrováni v plemenné knize belgického kynologického svazu Société Royale Saint-Hubert (L.O.S.H.) až v roce 1901. Během následujících let milovníci belgického ovčáka neúnavně pracovali na sjednocení typu plemene a odstranění jeho nedostatků. Lze říci, že kolem roku 1910 byl typ a povaha belgického ovčáka ustálen. V historii belgického ovčáka docházelo ke mnoha sporů týkajících se různých variet a barev. Na druhé straně nikdy neexistovaly spory týkající se morfologie (stavby), povahy a pracovní způsobilosti plemene.
Belgický ovčák je pes střední velikosti, harmonických proporcí, spojující eleganci a sílu; je středního vzrůstu, jeho svalstvo je suché a pevné, formát kvadratický; je velmi otužilý a schopný odolávat různým výkyvům povětrnostních podmínek, jež jsou v belgickém podnebí tak časté. Díky harmonii tvarů a hrdému nesení hlavy působí belgický ovčák dojmem robustní elegance, která představuje hlavní znak zástupců tohoto ušlechtilého pracovního plemene. Belgický ovčák se statisticky posuzuje v přirozeném postoji, bez fyzického kontaktu s vystavovatelem.
Belgický ovčák je pes kvadratický. Hrudník dosahuje až k loktům. Délka tlamy odpovídá polovině délky hlavy nebo ji lehce přesahuje.
Belgický ovčák je pes ostražitý a aktivní, překypující vitalitou a vždy připravený k akci. Má vrozenou schopnost hlídat stáda, spojuje v sobě vzácné kvality nejlepších hlídacích psů. Je vždy připraven bez váhání, houževnatě, úporně a razantně bránit svého pána. Spojuje všechny vynikající kvality ovčáckého psa, hlídače, obranáře a služebního psa. Jeho živý a čilý temperament a smělý charakter bez známek strachu či agresivity musí být jednoznačně patrné z jeho držení těla a ve věrném, hrdém a pozorném výrazu jiskřících očí. V posuzování se vyžaduje klidná a odvážná povaha.
Vysoko nesená, dlouhá, ale ne přehnaně, s rovnoběžnými liniemi, dobře tvarovaná a suchá. Mozkovna a tlama jsou téměř stejné délky, tlama může být mírně delší než lebka, což tvoří dojem uceleného obrazu.
Střední velikosti, odpovídající délce hlavy, čelo spíše zploštělé než zakulacené, mezioční rýha méně výrazná, při pohledu z profilu je rovnoběžná s pomyslnou linií prodlužující hřbet nosu, týlní hrbol méně vyvinutý, nadočnicové a jařmové oblouky nevyčnívající.
Mírný
Čenich: Černý. Tlama: Střední délky a dobře tvarovaná pod očima, směrem k čenichu se postupně zužuje, tvoří prodloužený klín, hřbet nosu rovný a rovnoběžný s čelem, tlama dobře „rozříznutá“, tzn. když je otevřená, koutky tlamy jsou stažené dozadu, čelisti jsou dobře obnažené. Pysky: Tenké, dobře přiléhající a silně pigmentované. Čelisti/zuby: Zuby silné a bílé, pravidelně a pevně zasazené v čelistech, které jsou dobře vyvinuté. Připouští se nůžkový skus, ale i klešťový, kterému dávají přednost pastevci ovcí a dobytka. Kompletní chrup, odpovídající zubnímu vzorci; chybějící 2×PM1 se tolerují a na M3 se nebere zřetel. Líce: Suché a dobře tvarované, ploché, třebaže svalnaté. Oči: Střední velikosti, ani vyčnívající ani zapadlé, mírně mandlovitého tvaru, šikmé, barvy hnědavé, preferují se tmavé, okraje víček jsou černé; přímý pohled, živý, inteligentní a s tázavým výrazem. Uši: Spíš menší, vysoko nasazené, jednoznačně trojúhelníkového tvaru, ušní boltec je u nasazení dobře zakulacený, konec do špičky, boltec je tuhý a neohebný; při vzbuzené pozornosti psa jsou uši vzpřímeně a svisle. KRK: Dobře nasazený, mírně prodloužený, spíše vzpřímený, dobře osvalený, rozšiřující se směrem k ramenům a bez laloku, šíje lehce klenutá.
Silný, ale ne těžkopádný, délka od vrcholu ramene až k vrcholu sedací kosti přibližně odpovídá kohoutkové výšce. Horní linie: Horní linie hřbetu a beder je rovná. Kohoutek: Zdůrazněný. Hřbet: Pevný, krátký a svalnatý. Bedra: Pevná, krátká, dostatečně široká, svalnatá. Záď: Svalnatá, velmi lehce skloněná, dostatečně široká, ale ne příliš. Hrudník: Ne příliš široký, ale hluboký; žebra v horní části klenutá; při pohledu zepředu není hruď není příliš široká, ale ani příliš úzká. Spodní linie: Začíná v dolní části hrudníku a mírně stoupá v harmonické křivce, směřuje k břichu, které není příliš povolené, ale ani příliš vtažené jako u chrta a přiměřeně vyvinuté. OCAS: Dobře nasazený, silný u kořene, střední délky, dosahuje nejméně ke hleznu, ale spíše ho lehce přesahuje. V klidu je nesen svisle, špička ocasu lehce zakřivena zpět nahoru na úrovni hlezna. V akci je ocas zvednutý, avšak nepřesahuje horní linii psa, křivka ocasu je směrem ke špičce více zvýrazněna, ale pouze tak, aby v žádném místě nevytvářela háček ani jiný záhyb.
Celkový pohled: Pevná kostra, ale ne těžká. Svalstvo suché a silné. Přední končetiny jsou kolmé při pohledu ze všech stran a perfektně rovnoběžné jsou při pohledu zepředu. Plece: Lopatka je dlouhá a šikmá, dobře uložená, tvoří s kostí ramenní dostatečný úhel – ideální 110 – 150°. Nadloktí: Dlouhé a dostatečně šikmé. Lokty: Pevné, nejsou vybočené, ani vbočené. Předloktí: Dlouhé a rovné. Zápěstí: Velmi pevné a dobře patrné. Nadprstí: Silné a krátké, co nejvíce kolmé k zemi nebo jenom trochu skloněné dopředu. Tlapy: Kulaté, kočičí tlapky; prsty klenuté a sevřené, chodidlové polštářky silné a pružné, drápy tmavé a silné.
Celkový pohled: Končetiny jsou silné, ale ne těžkopádné. Z profilu: pánevní končetiny jsou postaveny svisle a při pohledu zezadu jsou dokonale rovnoběžné. Stehno: Střední délky, široké a silně svalnaté. Koleno: Přibližně svisle pod kyčlí, normální kolenní úhel. Holeň: Střední délky, široká a svalnatá. Hlezna: Blízko k zemi, široké a svalnaté, přiměřeně zaúhlené. Záprstí: Pevné a krátké. Paspárky jsou nežádoucí. Tlapy: Mohou být lehce oválné, prsty klenuté a dobře sevřené, polštářky silné a pružné, drápy tmavé a silné. POHYB: Pohyb živý a volný ve všech druzích kroku. Belgický ovčák je dobrý běžec, ale jeho nejběžnějším pohybem je krok a hlavně klus. Končetiny se pohybují rovnoběžně s osou těla. Ve velké rychlosti se tlapy přibližují středu těla, při klusu je jejich šířka průměrná. Pohyb je plynulý (pravidelný) a lehký, vychází hlavně z pánevních končetin. Horní linie zůstává pěkně rovná, hrudní končetiny se nezvedají příliš vysoko. Belgický ovčák působí neúnavně. Krok je rychlý, pružný a živý. V plné rychlosti je schopen náhle změnit směr. Se svým bujným temperamentem a svou vůlí hlídat a chránit má výraznou tendenci pohybovat se v kruzích.
Pružná, ale pevně obepínající celé tělo. Okraje pysků a víček jsou silně pigmentovány.
Srst a její délka, směr růstu, vzhled a barva belgického ovčáka – to jsou kriteria přijatá k rozlišení čtyř variet plemene, tj. Groenendaela, Tervuerena, Malinoise a Laekenoise. Tyto čtyři variety se posuzují odděleně a každá může získat návrh na tituly C.A.C., C.A.C.I.B. a reserve C.A.C, reserve C.A.C.I.B.
Srst musí být u všech variet vždy hustá, uzavřená, dobré struktury, a spolu s podsadou tvoří vynikající ochranu.
Krátká srst na hlavě, na vnější straně uší, na spodní části končetin, kromě zadní strany předloktí. Od lokte k zápěstí je srst dlouhá, nazývaná praporce. Po celém zbytku těla je srst dlouhá a hladká a ještě delší a bohatší je v okolí krku a hrudi, kde tvoří límec. Otvor sluchovodu je chráněn hustou srstí, chlupy od základny ucha jsou zvednuté a rámují hlavu. Zadní část stehen je zdobena velmi dlouhou a hustou srstí, která tvoří tzv. kalhoty. Ocas je porostlý také dlouhou a hustou srstí a vytváří praporec. Dlouhosrsté variety belgického ovčáka jsou Groendendael a Tervueren.
Velmi krátká srst na hlavě, na vnější straně uší a na spodní části končetin. Srst je krátká i na zbytku těla, hustší na ocase a kolem krku, kde vytváří límec, který začíná od základu ucha a dosahuje až ke krku. Kromě toho je srst delší také na zadní části stehen. Osrstění ocasu je bohaté, ale nevytváří praporec. Krátkosrstá varieta belgického ovčáka je Malinois.
Hrubá srst je charakteristická především svou tvrdostí a suchými chlupy, které se mimoto jeví jako zježené a rozcuchané. Srst je přibližně 6 cm dlouhá po celém těle, srst je kratší na hřbetě nosu, na čele a na končetinách. Ani srst kolem očí ani srst na tlamě není dost vyvinutá na to, aby zakrývala tvar hlavy. Osrstění čenichu je nicméně povinné. Ocas nemusí tvořit praporec Hrubosrstou varietou belgického ovčáka je Laekenois.
Maska: U variet Tervueren a Malinos musí být maska velmi dobře vyjádřena a musí obklopovat horní a dolní pysky, spojovat pysky a oční víčka do jednolité černé zóny. Absolutním minimem je šest stěžejních pigmentovaných míst, které musí být černé: obě uši, obě horní víčka, horní i dolní pysky. Uhlování: U variet Tervueren a Malinois představuje znamená toto uhlování černé konečky chlupů, čímž vzniká dojem černého „poprašku“ na základní barvě. Tato černá je vždy jemně rozptýlena a nesmí tvořit ani velké skvrny, ani pruhování. U variety Laekenois se uhlování projevuje mírněji. Groenendael: pouze černá srst Tervueren: pouze žluté zbarvení s uhlováním nebo šedé zbarvení s uhlováním, obě možnosti s černou maskou. Žluté se dává přednost. Žlutá barva musí být teplá, ani příliš světlá, ani vybledlá. Za elitní jedince nelze považovat psy, jejichž barva je jiná než žlutá s uhlováním, nebo kteří neodpovídají požadované intenzitě zbarvení. Malinois: pouze žluté zbarvení s uhlováním a s černou maskou. Laekenois: jednotné žluté zbarvení se stopami uhlování a tmavé barvy na hlavě, čenichu a ocasu. Pro všechny variety: trocha bílé barvy na hrudi a na prstech se toleruje.
Kohoutková výška: Ideální výška je 62 cm u psů a 58 cm u fen. Tolerované meze: o 2 cm méně a o 4 cm více.
Psi přibližně 25 až 30 kg. Feny přibližně 20 až 25 kg.
Průměrné normální míry belgického ovčáka – psa se 62 cm v kohoutku jsou délka trupu: 62 cm (od vrcholu ramenního kloubu po sedací hrbol). délka hlavy: 25 cm. délka tlamy: 12,5 – 13 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů by se měla považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být ve správném poměru se závažností odchylky. Celkový vzhled: těžký, postrádající eleganci, příliš lehký nebo příliš jemný, délka přesahující výšku, obdélníkový. Hlava: těžká, příliš mohutná, postrádající paralelismus, nedostatečně modelovaná či suchá, čelo příliš zakulacené, stop příliš zvýrazněný nebo nevýrazný, tlama příliš krátká či příliš useknutá, klenutý hřbet nosu (římský nos), nadočnice a jařmové oblouky příliš výrazné. Nosní houba, pysky a víčka: stopy depigmentace. Chrup: špatně uspořádané řezáky. Vážné vady: chybějící jeden řezák, chybějící jeden třetí třeňový zub (1× PM3), chybějící jeden druhý třeňový zub (1× PM2), chybějící tři první třeňové zuby (3× PM1). Oči: Světlé, kulaté. Uši: velké, dlouhé, příliš široké u základny, nízko nasazené, rozbíhající se (divergentní) či sbíhající se (konvergentní). Krk: štíhlý, krátký, nízko nasazený. Trup: příliš dlouhý, žebra nesmí být na úrovni hrudníku příliš široká (válcovitá). Kohoutek: nevýrazný, nízký. Horní linie: hřbet a /nebo bedra dlouhá, slabá, spáditá, nebo klenutá. Záď: příliš skloněná, přestavěná. Spodní linie: příliš hluboká nebo naopak příliš mělká, volné břicho. Ocas: příliš nízko nasazen, příliš vysoko nesen, tvaru háčku, špička uhýbá do stran. Končetiny: kostra příliš lehká, či příliš těžká, špatný postoj končetin z profilu (například záprstí příliš skloněná nebo zápěstí příliš slabá). Zepředu například nohy do „X“, do „O“, kolena a lokty vytočené. Zezadu: například pánevní končetiny blízko u sebe, rozbíhavé, či sudovité, hlezna sbíhavá či rozbíhavá, příliš výrazně nebo málo zaúhlené. Tlapy: otevřené. Chody: pohyb vázaný, sevřený, příliš krátká stopa, nedostatečný impuls, špatný přenos síly hřbetem, nadměrně vysoký krok.
Všechny variety: nedostatek podsady. Groenenedael a Tervueren: zvlněná srst, vlnitá či zkadeřená, nedostatečně dlouhá. Malinois: srst středně dlouhá na místech, kde by měla být krátká; lysá místa. Tvrdé chlupy rozeseté v krátké srsti, vlnitá srst. Laekenois: srst příliš dlouhá, hedvábná, vlnitá, zkadeřená či krátká, plná jemných chlupů, rozeseté kadeře v tvrdé srsti, neúměrně dlouhé chlupy okolo očí nebo na spodní straně hlavy, huňatý ocas.
Všechny variety: bílá skvrna na prsou utvářející náprsenku, bílá barva na nohou přesahující prsty. Groenendael: zrzavý nádech srsti, šedivé kalhoty. Tervueren: šedý. Tervueren a Malinois: žíhaná barva, odstíny nedostatečně teplé, nedostatek či přebytek uhlování, nebo jeho rozmístění ve skvrnách po těle, nedostatečná maska. Tervueren, Malinois, Laekenois: žlutá barva příliš světlá, Pokud je jedna ze základních barev příliš zředěná, je to považováno za vážnou vadu.
jedinec postrádající sebedůvěru a přílišná nervozita.
Povaha: jedinec agresivní nebo bojácný. Všeobecný vzhled: absence typu plemene. Chrup: předkus, podkus, i bez ztráty kontaktu (obrácený skus), zkřížený skus, chybějící jeden špičák (1C), chybějící jeden trhák (1× PM4 nebo 1× MI), chybějící jedna stolička (1× M1 nebo 1× M2 s výjimkou M3). Chybějící 1× PM3 + 1 další zub anebo celkem chybějící 3 či více zubů (kromě PM 1). Čenich, pysky, víčka: silně depigmentovány. Uši: svěšené nebo uměle upravené uši. Ocas: chybějící či zkrácený, ať už od narození či po amputaci, příliš vysoko nesený a tvaru prstenu či stočený. Srst: chybějící podsada. Barva: všechny barvy, které neodpovídají uvedeným varietám, bílé znaky příliš rozsáhlé na hrudi a nebo dosahující až k šíji, bílá barva na končetinách přesahující polovinu nártu u předních či zadních končetin a vytvářející ponožky. Bílé znaky jinde než na hrudi, či prstech. Chybějící maska včetně čenichu světlejší barvy, než je zbytek srsti u variet Tervueren a Malinois. Velikost: mimo předepsané limity.
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná do šourku.
Páření mezi varietami jsou zakázána kromě zvláštních případů dle odchylek odsouhlasených kompetentními národními chovatelskými komisemi (text 1974 Paříž).]]>
Francie.
Ovčácký pes, hlídací pes.
Skupina I – ovčáčtí psi a honáčtí psi (s výjimkou švýcarských salašnických psů) Skupina I – ovčáčtí psi a honáčtí psi S pracovní zkouškou .
Názvy Chien de Beauce, Beauceron a Bas-Rouge dostalo toto plemeno na konci 19. století. Uvedené názvy označovaly ovčácké psy stejného typu s krátkým osrstěním v obličeji a drsnou krátkou srstí, s kupírovanýma ušima. Na čtyřech tlapách a na těle měli pálení, a proto dostali název „Bas-Rouge“ – červené punčochy. Zbarvení srsti bylo obvykle černé s pálením, existovali ale také psi se šedým zbarvením, s jednotným černým zbarvením a dokonce i celí žlutí. Tito psi se chovali a vybírali pro svoji schopnost vést a chránit stáda.
Beauceron je pes velkého vzrůstu, pevný, rustikální, silný, dobře stavěný a svalnatý, aniž by byl těžkopádný.
Beauceron je pes přiměřených proporcí. Délka jeho trupu měřená od ramenního kloubu až po vrchol sedací kosti musí být poněkud delší než jeho kohoutková výška.
2/5 kohoutkové výšky. Šířka a výška mozkovny je poněkud menší než polovina celkové délky hlavy. Mozkovna a tlama jsou stejné délky.
Sebejisté a nebojácné vystupování. Výraz je upřímný, nikdy zlý, bojácný ani neklidný. Povaha by měla být poslušná a nebojácná.
Dobře modelovaná s harmonickými liniemi. Při pohledu ze strany by měl probíhat hřbet nosu téměř rovnoběžně s horní linií mozkovny.
Lebka: Plochá nebo lehce klenutá. Linie temene málo vyjádřená, týlní hrbol na konci lebky dobře patrný. Stop: Málo vyjádřený, uprostřed mezi týlním hrbolem a špičkou čenichu.
Nosní houba: Dobře vyvinutá v poměru k tlamě, nikdy není rozštěpená a vždy je černá. Tlama: Nikdy příliš úzká, nikdy není špičatá. Pysky: Pevné a vždy dobře pigmentované. Horní pysk překrývá dolní pysk, aniž by volně visel; v koutku tlamy tvoří velmi lehký záhyb, ale vždy musí zůstat pevný. Čelisti / zuby: Silné; nůžkový skus. Oči: Vodorovně uložené, lehce oválného tvaru. Duhovka by měla být tmavě hnědá, ale nikdy světlejší než barvy tmavých lískových oříšků (platí i v případě, že je pálení světlejší). U harlekýnů jsou povoleny oči různých barev. Uši: Vysoko nasazené. Kupírované jsou rovné, nesměřují ani od sebe, ani k sobě, špička ukazuje lehce kupředu. U správně nesených uší probíhá prodloužení boční linie krku přesně středem ušního boltce. Přirozené uši jsou zpola postavené nebo visící, neměly by přiléhat. Oči jsou ploché a spíše krátké; jejich délka odpovídá polovině délky hlavy. KRK: Dobře osvalený, dobré délky, harmonicky spojen s plecemi.
Horní linie: Hřbet je rovný. Bederní partie je krátká, široká a osvalená. Záď je lehce skloněná. Kohoutek: Dobře zdůrazněn. Hruď: Obvod hrudníku přesahuje kohoutkovou výšku o 1/5; dosahuje k lokti, je široký, hluboký a dlouhý.
Dlouhý, nízko nesený, dosahující nejméně k hleznu, bez odchylek ke straně; tvoří lehký háček v podobě písmene „J“. V pohybu může být ocas nesen poněkud výš než je horní linie hřbetu.
HRUDNÍ KONČETINA: Při pohledu zepředu a ze strany stojí svisle. Plece: Šikmé a středně dlouhé. Předloktí: Svalnaté. Tlapy hrudních končetin: Silné, kulaté, kompaktní. Drápy jsou vždy černé. Polštářky tlap jsou tvrdé, ale pružné. PÁNEVNÍ KONČETINY: Při pohledu zepředu a ze strany stojí svisle. Stehna: Široká a svalnatá. Hlezno: Silné; nejsou postaveny příliš nízko, vrchol se nachází zhruba v 1 kohoutkové výšky; s holení tvoří dobře otevřený úhel. Kosti nadprstí jsou téměř svislé, postavené lehce za sedacím hrbolem. Tlapy pánevních končetin: Silné, kulaté, kompaktní. Paspárky: Z důvodů tradice by chtěli ovčáci zachovat dvojité paspárky. Paspárky vykazují dobře oddělené prsty s drápy poměrně těsně u tlapy.
Pružný a přirozený (nenucený). Končetiny zůstávají dobře v řadě. Beauceron by měl mít prostorný a dlouhý klus.
Na hlavě krátká, na těle silná, krátká, hustá, pevně přiléhající, o délce 3 – 4 cm. Kalhoty a spodní strana ocasu jsou vždy lehce roztřepené. Podsada krátká, jemná, hustá a hebká, přednostně v barvě myší šedi, velmi těsně přiléhající, nikdy neprosvítá krycí srstí.
a) Černá a pálená (černá s tříslovými odznaky): Červené punčochy. Černá barva temná, pálení by mělo být v barvě červené veverky. Tříslové odznaky by měly mít následující rozložení: Body nad očima. Po stranách tlamy, postupně ubývá směrem k lícím, nikdy nesmí dosahovat pod uši. Na hrudi: přednost se dává dvěma skvrnám. Na hrdle. Pod ocasem. Na bězích, postupně ubývá směrem nahoru, vždy však přesahuje přes 1/3 běhů; na vnitřní straně dosahuje trochu výš. b) Harlekýn (modře skvrnitý s tříslovými odznaky): šedá, černý a s pálením, osrstění je částečně stejnoměrně šedě skvrnité a černé, skvrny jsou dobře rozložené, někdy více černé než šedé. Odznaky jsou stejné jako u černé s pálením. Diskrétní bílý znak na hrudi se toleruje.
Kohoutková výška: Psi: 65 cm až 70 cm. Feny: 61 cm až 68 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
Agresivita nebo nadměrná bojácnost. Velikost mimo standardem stanovenou velikost. Velmi lehká stavba kostry. Příliš světlé oči nebo oči různých barev (kromě harlekýna). Rozštěpená nosní houba jiné barvy než černé, masově zbarvená nosní houba. Podkus nebo předkus se ztrátou kontaktu zubů, chybění tří a více zubů (kromě na P1). Zcela postavené přirozené neupravované uši. Přehnaný kravský postoj pánevních končetin. Jednoduché nebo zcela chybějící paspárky na pánevních končetinách Kupírovaný ocas nebo ocas nesený zatočený nad hřbetem. Osrstění: barva a struktura srsti odlišná od standardu. Zcela chybějící pálení. Ježatá (chundelatá) srst. Dobře viditelný a výrazný bílý znak na hrudi. Harlekýn: příliš mnoho šedé, černé na jedné, šedé na druhé straně, zcela šedá hlava (chybějící černá).
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.]]>
Velká Británie / 24.06.1987.
Štíhlý, šlachovitý aktivní pes; jeho délka přesahuje kohoutkovou výšku zhruba v poměru 5 : 4 měřeno od předního okraje prsní kosti až po vrchol sedací kosti. Feny mohou být poněkud delší. Přes robustní stavbu těla by měl být pes postaven dostatečně vysoko a neměl by působit těžkým dojmem. Charakteristickým znakem tohoto plemene je čilý a zvídavý výraz.
Pozorný, činorodý, sebejistý a aktivní pes.
Spolehlivý, inteligentní pracovní pes, bez známek nervozity nebo agresivity.
Hlava ve správném poměru k velikosti těla. Lebka široká, plochá a kvadratická. Vzdálenost mezi stopem a týlním hrbolem odpovídá šířce hlavy mezi otvory uší. Tlama je silná a její délka odpovídá vzdálenosti stopu od týlního hrbolu. Působí celkovým dojmem psa se silnou tlamou a lebkou, jež poskytuje velký prostor pro mozek. Přiměřený stop. Nosní houba velká a kvadratická, většinou černá, u modrých a hnědých psů však obvykle odpovídá barvou barvě srsti. Nosní houba a pysky jednobarevné, bez teček nebo skvrn. Pigmentace pysků a okrajů víček odpovídá barvě nosní houby. Oči: Barevným tónem jsou sladěny s barvou srsti. Široko posazené a velké, měkké a láskyplné, nevystupují. Obočí klenuté nahoru a dopředu, jeho délka však není taková, aby překrývalo oči. Uši: Středně velké a visící. Při vzbuzené pozornosti se jejich nasazení zvedne až na úroveň temene, nesmí se však přesahovat. Díky nim se zdá lebka širší. Tlama / skus: Zuby velké a bílé. Silné čelisti, pokud možno se dokonalým pravidelným a úplným nůžkovým skusem, přičemž horní řada řezáků přesahuje těsně přes dolní řadu a zuby jsou v čelistech posazeny šikmo. Klešťový skus je povolen, ale není žádoucí. Krk: Přiměřeně dlouhý, svalnatý a lehce klenutý.
Plece uložené dobře šikmo nazad. Končetiny rovné a svislé, se silnými kostmi, celé pokryté chundelatou (huňatou) srstí. Přední nadprstí lehce pružné, ale bez známek slabosti.
Délka hřbetu plyne z délky hrudního koše, ne z délky beder. Hřbet rovný, žebra dobře klenutá, ale ne sudovitá. Bederní partie silná, hrudní koš hluboký, se spoustou místa pro srdce a plíce. Pánevní končetina: Dobře osvalené se silnými lýtky, dobře úhlenými koleny a hluboko postavenými hlezny. Zadní nadprstí je v pravém úhlu k podložce a v normálním postoji se nachází na svislici, spuštěné z vrcholu sedací kosti.
Oválné s dobře vyplněnými pružnými polštářky. Prsty klenuté a dobře uzavřené, dobře kryté srstí i mezi polštářky.
Hluboko nasazený, bez zálomku a nezatočený, tak dlouhý, aby poslední obratel ocasu dosahoval nejméně k hleznu. Ve stoji nebo v pohybu nízko nesený se špičkou, otočenou vzhůru, při rychlejším pohybu i rovně nesený. Nikdy nenesen nad hřbetem. Pokryt bohatou srstí.
Plynulý, stejnoměrný, pružný a prostorný i při minimální vynaložené námaze.
Dvojité, s jemnou, huňatou a hustou podsadou. Krycí srst hladká, tvrdá, silná a huňatá. Krycí srst není vlnitá ani kučeravá, třebaže velmi lehká zvlněnost je povolena. Délka a hustota srsti dostačuje k tomu, aby poskytovala ochranu a dobře uplatnila tvary psa, nesmí však být tak bohatá, aby stírala přirozené linie těla. Srst se nesmí nijak zkracovat. Hřbet nosu je pokryt srstí spoře, srst je po stranách poněkud delší a stačí právě tak k pokrytí pysků. Na lících, dolních pyscích a na bradě se délka srsti směrem k hrudi prodlužuje a tvoří typický vous.
Břidličně šedá, červenavá jelení, černá, modrá, všechny odstíny šedé, hnědé a pískové, s bílými odznaky nebo bez nich. Jsou-li v osrstění bílé znaky, vyskytují se na tlamě, jako lysinka na temeni, na špičce ocasu, na hrudi, na bězích a na tlapách. Má-li jedinec bílý límec, nesmí nasazení bílé srsti přesahovat přes plece. Bílá by se na vnější straně pánevních končetin neměla vyskytovat nad hlezny. Lehce tříslově zbarvené znaky jsou povoleny na obočí, vnitřní straně uší, na lících, pod kořenem ocasu a na končetinách na ¨přechodu mezi bílou a základní barvou.
Ideální kohoutková výška: Psi: 53 až 56 cm . Feny: 51 až 53 cm . Při hodnocení by měla mít přednost celková kvalita a proporce, přehnané odchylky od ideální velikosti by se však neměly podporovat.
Všechny odchylky od výše uvedených bodů by se měly posuzovat jako vady, jejichž hodnocení musí být v přesném poměru k velikosti odchylky.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Austrálie. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 15.09.1989.
Jak je zřejmé již z názvu plemene, jeho základním úkolem, v jehož plnění nemá sobě rovného, je ovládání a pohyb dobytka jak v otevřených, tak v omezených prostorech. Vždy pozorný, velmi inteligentní, ostražitý, odvážný a spolehlivý, oddaný své povinnosti, což z něj činí ideálního psa.
Skupina 1 ovčáčtí a honáčtí psi (kromě švýcarských salašnických psů) . Sekce 2 honáčtí psi. Bez zkoušky z výkonu.
Silný, kompaktní, symetricky stavěný pracovní pes, se schopností a ochotou plnit svůj úkol, jakkoliv obtížný. Kombinace mohutnosti, síly, vyváženosti a dobré svalové kondice musí vytvářet dojem hbitosti, síly a vytrvalosti. Jakýkoliv sklon k tloušťce či vyhublosti je závažnou vadou.
Oddanost a ochranářské pudy honáckého psa jej činí ochotným strážcem honáka, jeho stáda a jeho majetku. Ačkoliv je přirozeně nedůvěřivý k cizím lidem, musí být dostatečně ovladatelný, zvláště ve výstavním kruhu. Jakýkoliv povahový či fyzický rys cizí pracovním psům musí být považován za závažnou vadu.
Hlava je mohutná a musí být v rovnováze s ostatními proporcemi psa a odpovídat jeho celkové stavbě.
Lebka: široká lebka je mírně klenutá mezi ušima. Stop: lebka se zplošťuje k slabému, ale patrnému stopu.
Nosní houba: černá. Tlama: široká a pod očima dobře vyplněná, postupně se zužující, takže vytváří středně dlouhou, hlubokou, mohutnou tlamu, přičemž roviny lebky a tlamy jsou paralelní. Pysky: přiléhající, suché. Líce: osvalené, ale nejsou ani hrubé ani vystouplé. Zuby: silné, zdravé a rovnoměrně rozmístěné zuby, nůžkový skus, spodní řezáky jsou těsně za horními a dotýkají se jich. Protože pes musí rozpohybovat obtížně ovladatelný dobytek kousáním do pat (heeling, biting) , jsou zdravé a silné zuby velmi důležité. Spodní čelist: silná, hluboká a dobře vyvinutá. Oči: oči musí být oválného tvaru a střední velikosti, ani vystouplé ani zapadlé, a musí vyjadřovat pozornost a inteligenci. Záblesk varování nebo nedůvěry je charakteristický, když k psovi přistupuje cizí člověk. Barva očí: tmavé hnědá. Uši: uši mají být střední velikosti, spíše menší než větší, široké v bázi, osvalené, vztyčené a mírně špičaté, nejsou lžičkovitého tvaru, ale ani netopýří. Jsou na lebce posazeny široce, naklánějí se ven, citlivé při použití, v afektu vztyčené. Kůže je silné textury a vnitřek ucha je poměrně dobře osrstěn.
Krk je velmi silný, osvalený, středně dlouhý, rozšiřuje se k přechodu v trup. Bez volné kůže na hrdle.
Délka trupu od špičky hrudní kosti v rovné linii k hrbolku kosti sedací je větší než kohoutková výška v poměru 10 ku 9. Hřbetní linie je rovná. Hřbet: silný. Bedra: široká, silná a osvalená. Pes je velmi kompaktní. Záď: poměrně dlouhá a spáditá. Hrudník: hluboký, osvalený a poměrně široký. Hrudní koš: žebra dobře klenutá a dobře uložená, hrudní koš není sudovitý. Slabiny: hluboké.
Ocas je nasazen poměrně nízko, v prodloužení spádité zádi, délka ocasu je taková, aby dosáhl přibližně k hleznu. V klidu je ocas svěšený ve velmi mírném oblouku. V pohybu či v afektu může být ocas zvednutý, ale nikdy nesmí být žádná část ocasu nesena nad vertikální linií procházející kořenem ocasu. Ocas má být hustě osrstěn (jako kartáč) .
Hrudní končetiny mají silné, kulaté kosti, a to i v tlapkách, a musí být při pohledu zpředu rovné a paralelní. Plece: ramena jsou silná, šikmá, osvalená, dobře úhlená vůči nadloktí a neměla by být příliš blízko kohoutku. Ačkoliv plece mají být osvalené a jejich kostra silná, příliš mohutné plece a těžká fronta naruší správný pohyb a omezí pracovní schopnosti. Nadprstí: nadprstí má být pružné, při pohledu ze strany je maličko v úhlu k předloktí.
Pánevní končetiny jsou široké, silné a osvalené. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny, od hlezen k tlapkám, rovné a paralelní, ani blízko u sebe, ani příliš daleko od sebe. Stehna: dlouhá, široká a dobře vyvinutá. Kolena: dobře úhlená. Hlezna: silná, kolmá k zemi. Tlapky: tlapky musí být kulaté a prsty krátké, silné, dobře klenuté a vzájemně přiléhající. Polštářky jsou tvrdé a hluboké, drápky musí být krátké a silné.
Pohyb je správný, volný, pružný a neúnavný. Pohyb plecí a hrudních končetin je v souladu s mohutným posunem pánevních končetin. Schopnost rychlého a náhlého pohybu je zásadní. Zdravý pohyb je zcela zásadně důležitý, a chůdovitý pohyb, příliš mohutné nebo ochablé plece, příliš rovné uložení ramen, slabost loktů, nadprstí nebo tlapek, rovná kolena, sbíhavá nebo rozbíhavá hlezna musí být považovány za závažné vady. V klusu se s rostoucí rychlostí tlapky přibližují k sobě, ale v klidu mají psovi poskytovat dostatečnou oporu.
Srst je hladká, s krátkou, hustou podsadou. Krycí srst je uzavřená, rovná, tvrdá a přiléhající, takže odolává dešti. Pod tělem a mezi končetinami je srst delší a u stehna zjemňuje tvar zádi. Na hlavě (včetně vnitřku ucha) , na přední části končetin a na tlapkách je srst krátká. Podél krku je delší a hustší. Příliš dlouhá i příliš krátká srst je vadou. Průměrně má srst na těle být dlouhá 2,5 až 4 cm (asi 1 - 1,5 palce) .
Modrá: barva je modrá, modře skvrnitá, modře kropenatá, se znaky nebo bez znaků. Povolené znaky jsou černé, modré nebo pálené znaky na hlavě, nejlépe pravidelně rozmístěné. Na hrudních končetinách pálení do poloviny končetin, zasahující až na přední část hrudníku a hrdlo, s pálením na čelistech. Na pánevních končetinách pálení na vnitřní straně končetin, na vnitřní straně stehen, na přední straně končetin a kolen, a rozšiřuje se na vnější stranu končetin od hlezen po prsty. Pálená podsada je povolena, pokud neprosvítá modrou krycí srstí. Černé znaky na trupu jsou nežádoucí. Červeně skvrnitá: zbarvení má zahrnovat dobře pravidelné červené skvrny po celém těle, včetně podsady (nikdy bílá či krémová) , s nebo bez tmavších červených znaků na hlavě. Žádoucí jsou pravidelně rozmístěné znaky na hlavě. Červené znaky na trupu jsou povolené, ale ne žádoucí.
Výška v kohoutku: Psi: 46 až 51 cm. Feny: 43 až 48 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Velká Británie. DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 29.10.2003.
Teriér.
Skupina 3 teriéři. Sekce 1 Vysokonozí a středně velcí teriéři. Pracovní zkoušky volitelně.
Největší z teriérů, svalnatý, aktivní, skutečně robustní pes, bez náznaku nohatosti nebo nepřiměřené délky trupu.
Bystrého výrazu, rychlých pohybů, na špičkách prstů v očekávání jakéhokoliv pohybu. Povaha se projevuje a je podtrhována výrazem očí, nesením uší a vztyčeným ocasem. Otevřená a sebejistá, přátelská, odvážná a inteligentní. Stále pozorná, neagresivní, ale nebojácná.
Dobře vyvážená, bez výrazného rozdílu délky mezi mozkovnou a tlamou. Bez vrásek a záhybů. LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Dlouhá a plochá, nepříliš široká mezi ušima; směrem k očím se mírně zužuje. Stop: Dobře viditelný. OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: Černý. Tlama: Tlama dobře vyplněná před očima, není propadlá ani se rychle nezužuje pod očima, ale díky jemnému cizelování nevypadá hranatě ani ploše. Pysky: Těsně přiléhající. Čelisti / zuby: Horní a dolní čelisti hluboké, mohutné, silné a svalnaté, protože silná tlama je vysoce žádoucí. Nadměrný vývin oblouků čelisti, který by tlamě propůjčoval oblý vzhled nebo vystupující tváře, je nežádoucí. Silné zuby. Přednost se dává nůžkovému skusu, tj. horní zuby těsně překrývají dolní zuby a jsou vsazené kolmo do čelistí, ale klešťový skus je přijatelný. Předkus nebo podkus je nežádoucí. Líce: Ploché a nevyplněné. Oči: Tmavé barvy, malé, nevystupující, s plným výrazem teriéra, s bystrým a inteligentním výrazem. Světlé nebo vystupující oči jsou navýsost nežádoucí. Uši: Ve tvaru »V«, neseny stranou, malé, avšak ve správné proporci k velikosti psa. Horní linie překlopeného ucha se nachází mírně nad úrovní lebky. Svěšené uši nebo uši nasazené příliš vysoko jsou vysoce nežádoucí.
Suchý, svalnatý, střední délky a tloušťky, postupně se rozšiřující směrem k plecím a bez volné kůže na hrdle.
Hřbet: Krátký, silným, rovný a vodorovný, bez známek ochablosti. Bedra: Svalnatá. U psů krátkého formátu a s dobře vyvinutými žebry zůstává mezi žebry a pánví jen málo místa. Má-li pes delší bedra, projeví se známky ochablosti právě zde. Hrudník: Hluboký (tj. dosahující zhruba na úroveň loktů), ale ne široký. Žebra dobře klenutá.
Obvykle se kupíruje. Kupírovaný: Vysoko nasazený, nesený vesele, nikoli však stočený nad hřbet. Dobré síly a substance. Špička přibližně ve stejné výšce jako temeno. Nekupírovaný: Vysoko nasazený, nesený vesele. Není stočený nad hřbet. Dobré síly a substance.
Přední běhy dokonale rovné s dobrými kostmi. Plece: Dlouhé, dobře skloněné vzad a šikmo uložené. Lopatky ploché. Lokty: Přiléhají k tělu, volně pracují po stranách.
Stehna: Dlouhá a mocná. Kolena: Dobře zaúhlená, nevbočená, ani nevybočená. Bérce: Svalnaté. Hlezna: Dobře spuštěná dolů, navzájem rovnoběžná při pohledu zezadu.
Malé, kulaté a kompaktní, s dobře vyvinutými polštářky dobré, prsty přiměřeně klenuté; nejsou vytočené ven ani vbočené dovnitř.
Končetiny se pohybují přímo vpřed. Hrudní končetiny se pohybují volně, rovnoběžně po stranách. U psa, který se přibližuje k pozorovateli, by měly hrudní končetiny navazovat na přímou linii fronty a tlapy by se měly pohybovat ve stejné vzdálenosti jako lokty. Hnací síla pohybu vychází z pánevních končetin.
Tvrdá, hustá a drátovitá, ne tak dlouhá, aby vypadala rozcuchaně. Hladce a těsně přiléhá, pokrývá trup a končetiny; krycí srst (pesíky) tvrdá, drátovitá a tuhá, podsada kratší a měkčí. Nejtvrdší srst se velmi mírně vlní; kudrnatá nebo jemná srst je vysoce nežádoucí.
Sedlo černé nebo šedavé, stejně jako na šíji horní straně ocasu. Všechny ostatní části těla tříslové. Uši často tmavší tříslové barvy a tmavší odstíny se mohou vyskytovat kolem krku nebo na mozkovně. Přípustné je několik málo bílých chlupů mezi hrudními končetinami.
Výška zhruba 58 - 61 cm (23-24") u psů měřeno v kohoutku, u fen zhruba 56 - 59 cm (22-23").
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa. Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.]]>
Austrálie. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 11.09.1989
Ovčácký pes.
Skupina 1 ovčáčtí a pastevečtí psi. Sekce 1 ovčáci. Se zkouškou z výkonu.
Celkový vzhled odpovídá mrštnému, aktivnímu psovi vysokých kvalit, spojujícímu výbornou svalovou kondici s velkou pružností končetin a schopností neúnavně pracovat. Nesmí jevit žádné známky přílišné hubenosti.
Kelpie je velmi pozorný, horlivý a vysoce inteligentní, s jemnou a učenlivou povanou a téměř nevyčerpatelnou energií, s velkou věrností a oddaností svěřeným úkolům. Má přirozený instinkt a přístup k práci s ovcemi, jak ve volné krajině, tak v ohradě. Jakákoliv vada ve stavbě těla nebo v povaze, která neodpovídá pracovnímu psovi, musí být považována za neodpovídající typu.
V dobrém poměru k velikosti psa. Celkový tvar a obrysy vytvářejí dosti liščí výraz, který je změkčen mandlovýma očima.
Lebka: lehce zaoblená a mezi ušima široká. Čelo probíhá v rovném profilu až ke stopu. Stop: vyjádřený.
Nosní houba: barva odpovídá barvě srsti. Tlama: jasně modelovaná a vyznačená, upřednostňována je tlama lehce kratší než mozkovna. Pysky: pevné a suché, bez známek volnosti. Zuby: zuby mají být zdravé, silné a rovnoměrně rozmístěné, spodní řezáky jsou za horními, bez ztráty kontaktu, tj. nůžkový skus. Líce: nejsou hrubé ani vystupující, ale zaoblené k tlamě. Oči: oči jsou mandlového tvaru, střední velikosti, s jasně vyznačenými koutky, s inteligentním a horlivým výrazem. Barva očí je hnědá, harmonizující s barvou srsti. U modrých psů je přijatelná i světlejší barva oka. Uši: uši jsou vztyčené a stoupají k jemné špičce, jejich kůže je jemná, ale v bázi silná. Uši jsou nasazené na lebce široce a směřují dopředu, jsou lehce zaoblené na vnějším okraji a střední velikosti. Vnitřek ucha je dobře osrstěn.
Krk je střední délky, silný, lehce klenutý, postupně přechází v plece. Bez volné kůže, s dostatečným osrstěním tvořícím límec.
Délka psa od předhrudí k hrbolkům kosti sedací je větší než kohoutková výška v poměru 10 : 9. Hřbetní linie: pevná, rovná. Bedra: silná a dobře osvalená. Záď: poměrně dlouhá a spáditá. Hrudník: spíše hluboký než široký. Hrudní koš: dobře klenutý. Slabiny: dobré hloubky.
V klidu je ocas svěšený v lehkém oblouku. V pohybu nebo v afektu může být zvednutý, ale nikdy nesmí být nesený nad vertikální linií procházející kořenem ocasu. Je osrstěn huňatou srstí. Je nasazen v prodloužení spadající zádě a dosahuje zhruba k hleznu.
HRUDNÍ KONČETINY: hrudní končetiny jsou svalnaté se silnou, dobře modelovanou kostrou, rovné a paralelní při pohledu zpředu. Plece: suché, osvalené, šikmo uložené, s ramenními lopatkami uloženými blízko ke kohoutku. Nadloktí: v pravém úhlu k ramenní lopatce. Lokty: nevytočené ven ani nevtočené dovnitř. Nadprstí: při pohledu ze strany má být nadprstí lehce šikmé, což zajišťuje pružnost pohybu a schopnost rychlého manévrování. PÁNEVNÍ KONČETINY: mají vykazovat šířku a sílu. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny, od hlezen k tlapkám, rovné a paralelní, s postojem ani úzkým ani širokým. Koleno: dobře zaúhlené. Hlezno: dostatečně nízko uložené. Tlapky: kulaté, silné, s hlubokými polštářky, kompaktní, dobře klenuté prsty a silné krátké drápky.
K dosažení téměř neomezené vytrvalosti vyžadované od pracovního ovčáka v rozlehlých otevřených prostorách musí kelpie mít dokonale zdravou tělesnou stavbu i pohyb. Jakýkoliv sklon ke kravskému postoji, ven vyklenutým hleznům, topornosti, volným plecím nebo omezenému, vázanému, nekoordinovanému pohybu je závažnou vadou. Pohyb je volný a neúnavný a pes musí mít schopnost dobře manévrovat i ve vysoké rychlosti. V klusu mají tlapky tendenci se se zvyšující se rychlostí vzájemně přibližovat, ale v klidu pes stojí dostatečně široce.
SRST: srst je dvojitá, s krátkou hustou podsadou. Krycí srst je uzavřená, každý pesík je rovný, tvrdý a ploše přiléhající, takže srst je voděodolná. Pod trupem až dozadu ke končetinám je srst delší a u stehen tvoří malé praporce. Na hlavě (včetně vnitřku ucha) , na hrudních končetinách a tlapkách je srst krátká. Na krku je delší a hustší, tvoří límec. Ocas je huňatě osrstěný. Příliš dlouhá i příliš krátká srst je vadou. V průměru má být srst na trupu 2 až 3 cm dlouhá (cca ¾ až 1 ¼ palce) . BARVA: černá, černá s pálením, červená, červená s pálením, plavá, čokoládová a kouřově modrá.
Výška v kohoutku: psi: od 46 do 51 cm. feny: od 43 do 48 cm.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.]]>
Belgie. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 25.10.2000
Původně honácký pes, používaný na otevřených pastvinách k shánění, hlídání a řízení stád. I dnes je to při minimálním výcviku velmi efektivní, výborný, všestranný pracovní pes a vynikající hlídač majetku.
Skupina 1 ovčáčtí a honáčtí psi (kromě švýcarských salašnických psů) . Sekce 2 honáčtí psi. Zkouška z výkonu.
Vždy byl nazýván ardenským hlídačem stád, a šlechtěn s ohledem na toto využití. Plemeno bylo pojmenováno podle své schopnosti hlídání a ovládání stád v této oblasti, spíše než podle fyzického vzhledu. Drsné klima, tvrdá práce, obtížný terén a chudoba regionu – to vše přispělo k formování tohoto plemene. Jen ti nejvytrvalejší a nejodolnější jedinci z omezeného chovu byli v 19. stol. drženi k hlídání stád, především mléčných krav a ovcí, ale také prasat a koní. Od 19. stol. byli užíváni ke stopování jelenů a divokých kanců a během dvou světových válek se stali psy pytláků. Na konci 19. stol. vypadali honáčtí psi jako ovčáci s hrubou srstí, ale silnější, větší a bojovnější. Na belgických výstavách byly otevřeny honáckým psům třídy jako pokus upevnit podobnost typu. 27.dubna 1903 na výstavě v Liege objevil profesor Reul Toma, prvního jedince ideálního typu honáckého psa (více detailů není známo) . V roce 1913 byla založena „Liegeská společnost pro šlechtění honáckého psa z oblasti Liege a Arden“ a vypracován návrh standardu. Konečný text byl přijat v Belgii v roce 1923 a zveřejněn FCI 16. června 1963. Vymizení mnoha farem v Ardenách a redukce stád mléčného dobytka výrazně snížily počet pracovních psů. Kolem roku 1985, při sbírání mleziva mléčného dobytka, objevili milovníci psů několik přežívajících jedinců ardenského bouviera, více či méně typických představitelů plemene. Do roku 1990 začali někteří chovatelé chovat psy, kteří lépe odpovídali standardu, začínali ovšem z těchto chovných linií z Arden. Překvapivě na severu země několik honáků a ovčáků, ohromených schopnostmi těchto psů řídit stádo, započalo s chovným programem z linie dovezené kolem roku 1930 – chovným programem, který byl prováděn v tichosti, ale pečlivě a důkladně. Tato chovná linie byla znovuobjevena až v roce 1996.
Vytrvalý, robustní, silný pes střední velikosti, jehož fyzický vzhled není dán módou či elegancí. Je krátký a podsaditý, s těžší strukturou kostry než by odpovídalo jeho velikosti a s mohutnou hlavou. Nejlépe jej charakterizují adjektiva krátký, kompaktní a dobře osvalený. Jeho hrubá, rozcuchaná srst (kromě hlavy, kde je kratší a přiléhající) , jeho vousy a malá bradka mu dodávají odstrašující vzhled. Ardenský bouvier má být posuzován v přirozeném postoji, bez fyzického kontaktu s handlerem a bez rovnání do postoje.
Délka od ramenního hrbolku k hrbolku kosti sedací je zhruba rovna kohoutkové výšce. Hloubka hrudníku je zhruba polovinou kohoutkové výšky. Hlava je poměrně krátká a tlama je kratší než mozkovna, jejíž délka je o málo větší než je její šířka.
Ardenský bouvier vykazuje velkou vytrvalost a energii. Je hravý, zvědavý, živý, přátelský a jeho hlavní předností je přizpůsobivost, s níž zvládá každou situaci. Je tvrdohlavý a velmi odvážný, když přijde na obranu jeho lidí, svěřeného majetku a teritoria.
Silná, poměrně krátká.
Široká a plochá, s horní linií rovnoběžnou s linií tlamy. Čelní rýha a týlní hrbolek jsou téměř neznatelné. Nadočnicové oblouky jsou zvýrazněné hustým obočím. Lícní kosti nejsou ani vystupující ani příliš klenuté. Stop: vyznačený, ale ne příliš.
Nosní houba: široká, vždy černá. Tlama: široká, silná, dobře vyplněná pod očima, viditelně kratší než mozkovna. Pokrytá odstávající srstí kryjící vnitřní koutek oka. Boky tlamy a líce tvoří jednu linii. Pysky: suché, těsně přiléhající, vždy s černými okraji. Koutek tlamy nesmí být volný. Horní a spodní pysky, spodní čelist a brada jsou pokryty srstí asi 5 – 6 cm dlouhou, tvořící vousy a malou bradku. Čelisti/Zuby: čelisti jsou mohutné. Chrup úplný podle zubního vzorce. Absence 2 1. třenových zubů (2 PM1) je povolena a 3. stoličky (M3) se neberou v úvahu. Řezáky v nůžkovém skusu jsou posazeny pravidelně v otevřeném oblouku. Klešťový skus bez ztráty kontaktu je tolerován, ale není upřednostňován. Ústní dutina musí být co nejvíce pigmentovaná. Líce: ploché, ale dobře osvalené. Oči: středně velké, ne příliš široce posazené, lehce oválné, nejsou ani kulaté ani vystupující, jsou co nejtmavší. Oční víčka jsou lemována černě, spojivka není viditelná. Uši: nekupírované. Nasazené vysoko, trojúhelníkové, poměrně malé. Po přiložení k hlavě má špička ucha dosahovat dále než k vnějšímu koutku oka. Preferovány jsou vztyčené uši, se špičkou směřující vzhůru. Rovné uši se špičkou spadající dopředu nebo polovztyčené uši, směřující do stran jsou stejně přijatelné.
Silný, dobře osvalený, dostatečně dlouhý, přiměřeně cylindrický, mírně klenutý, nesený dostatečně vysoko, bez laloku.
Mohutný, ale ne těžký, hrudní koš spíše zaoblený než plochý. Délka od ramenního hrbolku k hrbolku kosti sedací je zhruba stejná jako kohoutková výška. Kompaktní. Hřbetní linie: horizontální, široká, mohutná a pevná. Kohoutek: lehce vyjádřený. Hřbet: dobře osvalená a dostatečně pevný. Pružný, ale ne ochablý. Bedra: krátká, široká, dobře osvalená, v transverzální ose poměrně plochá. Záď: široká, mírně spáditá, ale nejlépe horizontální. Hrudník: široký, klesající k loktům, žebra dobře klenutá, zvláště v horní třetině. Spodní část hrudníku má být v transverzální ose zaoblená. Při pohledu zpředu je hrudník poměrně široký. Spodní linie a břicho: poměrně plné břicho, pak stoupající linie.
Většina jedinců má krátký ocas, poměrně dost jedinců se rodí bez ocasu. Ocas je silný a vysoko nasazený. Krátký ocas sleduje pokračování hřbetní linie. V zemích, kde je kupírování zakázáno, má být ocas ponechán přirozený.
HRUDNÍ KONČETINY: mohutná kostra. Dobře osvalené končetiny jsou kolmé k zemi při pohledu z jakéhokoliv úhlu a při pohledu zpředu paralelní. Plece: poměrně dlouhé a šikmé, se silným svalstvem. Ramenní lopatka a nadloktí svírají úhel asi 110 stupňů. Nadloktí: dlouhé, dobře osvalené. Loket: pevný, nevytáčí se ani se nevtáčí. Předloktí: rovné a silné. Zápěstí: pevné a jasně viditelné, nízko nad zemí. Nadprstí: krátké, silné a velmi lehce šikmé. Přední tlapky: kulaté, uzavřené, s klenutými prsty. Polštářky tmavé, silné a pružné. Silné tmavé drápky. PÁNEVNÍ KONČETINY: mohutné, dobře osvalené, s přiměřeným úhlením, při pohledu zezadu paralelní. V postoji v profilu musí být tlapka postavena přesně za vertikální linií spuštěnou z hrbolku kosti sedací. Stehno: velmi dobře osvalené, s výraznými svaly. Bérec: poměrně dlouhý, velmi dobře osvalený. Hlezno: nízko nad zemí, široké a šlachovité. Nadprstí: při pohledu z profilu mírně šikmé. Bez paspárků. Zadní tlapky: jako přední tlapky.
Končetiny se pohybují v paralelních liniích, zůstávají v linii s tělem a nepohybují se vratce do stran. Charakteristickým pohybem je rychlý volný krok nebo živý klus. Ardenský bouvier se obvykle nepohybuje cvalem, ale dokáže se v okamžiku otočit v jakékoliv rychlosti či typu pohybu. Klus dobře pokrývá prostor pravidelným krokem, s výborným zadním posunem a pevnou hřbetní linií. Pes se nemá pohybovat mimochodem. Vzhledem k tomu, že je velmi aktivním psem, zůstává ardenský bouvier v klidu jen výjimečně. Pokud není uvázán, jeho schopnost opatrovat stáda se projevuje tím, že většinou následuje svého pána v rozmáchlých půlobloucích.
Těsně přiléhající, bez vrásek, ale vláčná. Okraje očních víček a pysků jsou vždy dobře pigmentované.
SRST: srst musí být dostatečná, aby pes mohl žít venku v jakémkoliv počasí se stády, která hlídá. Krycí srst je suchá, drsná a rozcuchaná, asi 6 cm dlouhá po celém trupu, ale kratší a přiléhavější na lebce, i když na hlavě je výraznější obočí. Srst tvoří vousy a malou bradku, které jsou dlouhé 5 až 6 cm a překrývají vnitřní koutek oka. Předloktí jsou pokryta kratší suchou srstí, lehce střapatou, což jim dává poněkud válcovitý vzhled, navíc mají malé praporce na zadní straně končetin. Na zadní straně stehen je delší srst – kalhotky. Vnější strana ucha je pokryta měkkou rovnou krátkou srstí s občasnými delšími chloupky. Ušní trubice je chráněna delšími chlupy, které splývají se srstí límce na krku. Prostory mezi polštářky jsou vyplněny velmi krátkými chloupky. Podsada je velmi hustá v jakémkoliv ročním období, ještě bohatší je v zimě, kdy chrání psa před extrémy počasí. Pokrývá i končetiny. Její délka je asi poloviční než délka krycí srsti. BARVA: povolené jsou všechny barvy kromě bílé. Barva podsady se mění s odstínem krycí srsti. Bílé znaky na hrudníku a špičkách prstů jsou přijatelné, nikoliv však žádoucí. Srst se často skládá ze směsi šedých, černých a plavých chlupů; šedá srst od světle do tmavě šedé; hnědavě, červeně nebo slámově zbarvená srst.
Výška v kohoutku: Psi 56 až 62 cm. Feny 52 až 56 cm. Tolerance ±1 cm. Hmotnost: Psi 28 až 35 kg. Feny 22 až 28 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. celkový vzhled: příliš těžký, příliš elegantní, příliš dlouhé končetiny. hlava: nedostatečné proporce, chybějící paralelní linie, příliš jemná tlama, příliš málo nebo příliš mnoho delších chlupů (obočí) , římský nebo konvexní nos, příliš vyjádřený nebo nedostatečný stop, příliš kulatá lebka. zuby: špatné postavení řezáků. Chybějící jeden řezák (1I) , jeden 2. třenový zub (1 PM2) nebo jeden 3. třenový zub (1 PM3) . oči: světlé, kulaté, vystupující nebo zapadlé. uši: příliš široké v bázi, nízko nasazené, s kulatými špičkami. Divergující nebo konvergující, pokud jsou neseny vztyčené. krk: hubený, dlouhý nebo těžký. hřbetní linie: slabá, dlouhá nebo úzká v hřbetu nebo bedrech, volná hřbetní linie, kulatý hřbet. hrudník: nedostatečně hluboký, příliš úzký, spodní linie bez transverzálního zaoblení. ocas: nasazený příliš nízko, nesený příliš vysoko, stažený, s háčkem nebo nesený do strany. pohyb: úzký chod, nedostatečný posun, drobivý krok, rozvolněný pohyb. srst: nedostatečně drsná, ploše přiléhající, vousy, bradka a obočí příliš dlouhé nebo příliš krátké, příliš dlouhá srst na lebce, končetiny s příliš dlouhými nebo příliš krátkými praporci, praporec na ocasu. Nedostatečně hustá podsada, příliš dlouhá nebo příliš krátká. barva: příliš mnoho bílé barvy na hrudi nebo tlapkách. povaha: bázlivá, netečná.
povaha: agresivní nebo nervózní. celkový vzhled: nedostatek plemenného typu. nos, pysky, oční víčka: nedostatek pigmentu. zuby: předkus nebo podkus, i bez ztráty kontaktu řezáků (inverzní nůžky) , zkřížený skus, chybějící horní 1 PM4 nebo dolní 1 M1, chybějící 1 M1 nebo 1 M2, (M3 se neberou v úvahu) , chybějící 1 PM3 spolu s dalším zubem nebo celkově 3 nebo více chybějících zubů. oči: žluté, čínské, vypadající jako oči divokého zvířete. uši: kupírované nebo ploše přiléhající k lícím. ocas: vertikální prut nebo zatočený ocas. srst: trimovaná, dlouhá nebo velice krátká srst, rovná nebo kučeravá, vlnovitá nebo hedvábná, chybějící delší partie na hlavě nebo naopak tak bohaté, že zcela skrývají oči nebo dokonce tvar hlavy, chybějící podsada. barva: bílý srst nebo bílá barva kdekoliv jinde než na hrudníku a prstech. velikost: mimo limity uvedené ve standardu. Jedinci, vykazující fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku. Publikování nebo další šíření těchto fotografií je bez písemného souhlasu portálu www.cokl.cz zakázáno.]]>
USA. DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.07.1996
Ovčácký a farmářský pes.
Skupina 1: ovčáčtí a honáčtí psi (kromě švýcarských salašnických psů) . Sekce 1 ovčáčtí psi. Bez zkoušky z výkonu.
Ačkoli existuje mnoho teorií o původu australského ovčáka, současná podoba této rasy pochází výhradně z USA. Jméno rasy vzniklo z asociace psů s baskickými pastevci, kteří přišli v 19. století do USA z Austrálie. Popularita australského ovčáka postupně stoupala s rostoucí oblibou westernového jezdectví po druhé světové válce, zejména díky rodeům a koňským show v televizi nebo ve filmu. Jejich přizpůsobivá a učenlivá povaha z nich učinila oblíbené pomocníky na mnoha amerických farmách a rančích. Američtí chovatelé pokračovali v rozvoji plemene, udržovali jeho všestrannost, bystrost, silné ovčácké instinkty a zároveň jejich atraktivní vzhled, kterému vděčí za svou všeobecnou oblíbenost. Ačkoli každý jedinec je unikátní svým zbarvením a znaky, všichni australští ovčáci jsou nepřekonatelní v oddanosti své rodině. Jejich četné talenty zajišťují pokračování popularity tohoto plemene.
Australský ovčák je vyvážený, mírně prodlouženého rámce, se středně silnou kostrou a velikostí. Barvy srsti jsou rozmanité a individuální. Je pozorný a živý, mrštný a aktivní, zároveň je dobře osvalený, nikdy neohrabaný nebo těžkopádný. Srst je přiměřené délky a struktury. Ocas je kupírovaný nebo přirozeně zakrnělý.
Délka od hrudní kosti k zadní straně stehna by měla být větší než výška v kohoutku.
Pevná, středně silná kostra. Psi (samci) jsou dobře osvalení, maskulinní, nikdy však příliš robustní stavby těla. Feny by měly být zřetelně samičího typu, aniž by však byly příliš lehce stavěné.
Australský ovčák je inteligentní pracovní plemeno se silnými ovčáckými a hlídacími instinkty. Je spolehlivým společníkem a zároveň dostatečně vytrvalý k celodenní práci. Měl by být vyrovnané povahy, dobrosrdečný, zřídka svárlivý, při prvním setkání může být ovšem poněkud zdrženlivý. Přílišná plachost, bojácnost nebo agresivita je přísně penalizována.
Výrazných rysů, silná a suchá. Celková velikost má odpovídat velikosti těla.
Lebka: ploché až mírně vyklenuté temeno, někdy s mírně vyznačeným týlním hrbolkem. Délka je stejná jako šířka. Stop: středně vyjádřený, dobře patrný.
Nosní houba: jedinci se zbarvením blue merle a černí jedinci mají černou nosní houbu a pysky. Jedinci se zbarvením red merle a červení mají játrově hnědou barvu nosní houby i pysků. U jedinců se zbarvením merle jsou na nosní houbě povoleny malé růžové skvrny, které ovšem nesmí přesahovat 25 % plochy nosní houby u psů starších 1 roku, jinak je to posuzováno jako závažná vada. Tlama: Stejně dlouhá nebo mírně kratší než mozkovna. Při pohledu ze strany jsou roviny temene lebky a tlamy paralelní a oddělené dobře patrným stopem. Směrem od nasazení se tlama mírně zužuje až k zaoblené špičce. Zuby: plný chrup se silnými bílými zuby by měl tvořit nůžkový, případně klešťový skus. Oči: Hnědé, modré, jantarové nebo jakékoli kombinace těchto barev jsou povoleny, včetně skvrn a mramorování. Mandlového tvaru, ani zapadlé, ani vystupující. Jedinci se zbarvením blue merle a černí jedinci mají černé okraje očních víček, jedinci se zbarvením red merle a červení jedinci mají játrově hnědou barvu okraje očních víček. Výraz: ukazuje pozornost a inteligenci, je ostražitý a dychtivý. Pohled by měl být ostražitý, ale přátelský. Uši: trojúhelníkového tvaru, přiměřené velikosti a síly boltců, vysoko nasazené. V afektu se uši naklání dopředu nebo ke straně (jako růžicové ucho) . Vztyčené nebo zavěšené uši jsou závažnou vadou.
Silný, střední délky, s mírně prohnutou horní linií, dobře navazující na ramena.
Hřbetní linie: přímá a silná, rovná a pevná od kohoutku ke kyčelním kloubům. Záď: mírně šikmá. Hrudník: nepříliš široký, ale hluboký, dosahuje až k loktům. Žebra jsou dobře klenutá a dlouhá. Hrudník není ani sudovitý ani plochý. Břicho a spodní linie: lehce vtažené k bedrům.
Rovný, kupírovaný nebo přirozeně zakrnělý, neměl by přesahovat 10 cm (4 palce) délky.
HRUDNÍ KONČETINY: Ramena: lopatky jsou dlouhé, ploché, leží poměrně blízko u kohoutku a jsou dobře uložené. Nadloktí: přibližně stejné délky jako lopatka, nasedá v přibližně v pravém úhlu na linii ramen, takže hrudní končetiny směřují přímo dolů, kolmo k zemi. Končetiny: rovné a silné. Silné kosti, oválné spíše než kulaté. Nadprstí: střední délky a velmi mírně ukloněné. Přední paspárky mohou být odstraněné.
Oválné, kompaktní, se sevřenými, dobře vyklenutými prsty. Polštářky jsou silné a pružné.
Pánevní končetiny jsou od sebe vzdáleny přibližně stejně jako hrudní končetiny v plecích. Zaúhlení mezi pánví a stehnem odpovídá úhlu mezi lopatkou a nadloktím u přední končetiny, tj. přibližně 90°. Koleno: zřetelně vyznačené. Hlezenní kloub: středně úhlený. Hlezna: krátká, směřují kolmo k zemi a jsou vzájemně paralelní při pohledu zezadu. Zadní paspárky musí být odstraněné. Tlapky: oválné, kompaktní, se sevřenými, dobře vyklenutými prsty. Polštářky jsou silné a pružné.
Australský ovčák se pohybuje plynule, volně a lehce. Jeho pohyb je rovněž typický velkou pohyblivostí a vyrovnaným krokem s dobrým pokrytím prostoru. Jak hrudní, tak pánevní končetiny se pohybují rovně kupředu a paralelně se střední linií těla. Při rychlejším pohybu se tlapky obou párů končetin přibližují ke střední linii, přičemž hřbetní linie zůstává pevná a rovná. Australský ovčák musí být pohyblivý a schopný kdykoli změnit směr nebo rychlost pohybu.
SRST: Středně hrubé textury, rovná až zvlněná, odolná vůči klimatickým vlivům, střední délky. Množství a kvalita podsady se liší v závislosti na klimatu. Na ušních boltcích, na hlavě, na přední straně hrudních končetin a pod hlezny je srst krátká a hladká. Zadní část pánevních končetin a záď jsou pokryté přiměřenými „kalhotami“ delší srsti. Delší srstí je také tvořená „hříva“ a „límec“ na krku, nápadnější u psů než u fen. Netypické osrstění je považováno za vážnou vadu. BARVA: Blue merle, černá, red merle, červená – s i bez bílých znaků, a / nebo pálených skvrnek, to vše bez jakýchkoli preferencí. Linie bílého límce nepřesahuje kohoutek. Bílá barva je přípustná na krku (jak na části, tak po celé ploše límce) , na hrudi, na končetinách, na spodní straně tlamy, na střední linii hlavy a také jako bílý znak na spodní straně hrudníku délky až 10 cm (4 palce) , měřeno v horizontální linii od lokte. Na hlavě by bílá barva neměla převažovat a oči by měly být obklopeny barevnou srstí s dostatkem pigmentu. U zbarvení merle se s rostoucím věkem barvy celkově ztmavují. VÝŠKA: Výška v kohoutku: U psů (samců) je preferovaná výška v kohoutku 51-58 cm (20-23 palců) , u fen 46-53 cm (18-21 palců) . U velmi kvalitních jedinců nicméně není výška považována za diskvalifikující vadu.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
agresivita nebo přílišná plachost podkus nebo předkus o více než 3 mm (1/8 palce) . Ztráta kontaktu mezi řezáky způsobená kratšími středními řezáky není u jinak správného skusu považována za předkus. Zuby, které chybí nebo jsou zlomené následkem nehody, nejsou penalizovány. bílé skvrny u všech barevných kombinací, tj. bílá barva na těle mezi kohoutkem a ocasem a na bocích mezi lokty a zadní stranou pánevních končetin Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni. Poznámka: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku. Publikování nebo další šíření těchto fotografií je bez písemného souhlasu portálu www.cokl.cz zakázáno.]]>